Velké právní systémy srovnání kontinentálního a angloamerického právního systému. Bakalářská práce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra správy a práva Velké právní systémy srovnání kontinentálního a angloamerického právního systému Bakalářská práce Autor: Kristína Toporová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jan Tuláček Praha Duben 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Velké právní systémy srovnání kontinentálního a angloamerického právního systému zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací... V Praze, dne: Kristína Toporová

3 Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu JUDr. Janu Tuláčkovi za jeho pomoc při zpracování, za rady, připomínky, doporučení, poskytnutí odborné literatury a celkově za velmi nápomocný přístup a vedení. V Praze, dne

4 Anotace Tato práce je zaměřena na srovnání angloamerického a kontinentálního právního systému. Pro srovnání jsou stručně uvedeny i jiné právní systémy. Zpočátku jsou vylíčeny rozdíly z historického hlediska, a dále je práce podrobněji věnována pramenům práva. Není opomenuto srovnání soudních systémů a způsobu organizace soudů Anglie, České republiky a Evropské unie, kde zejména v kapitole o Evropské unii, je vzpomenut její podíl na harmonizaci velkých právních systémů. Srovnávací příklad uvádí rozdíly v řešení stejného případu před soudem v Americe a České republice. Závěr se nese v duchu jiţ uvedené harmonizace vlivem globalizace, evropeizace a co nejjednoduššího uţití práva mezi jednotlivými státy. Annotation This work is focused on the Comparison of Continental and Anglo-American Legal System. For this comparison other legal systems are applied briefly as well. First, the differences are depicted in the historical context, then it is focused on sources of law in more detail. The comparison of legal systems and the organization of justice of the United Kingdom, Czech Republic and European Union is not omitted. In particular, the chapter concerning the European Union mentions the benefit of EU for harmonization of major legal systems. Comparative example shows differences in dealing with the same case before the court in the United States and the Czech Republic. Conclusion is following the already mentioned idea of harmonization influenced by the globalization, europeanisation and the use of law in the simplest way among countries..

5 Obsah Úvod Geografie právních systémů Historické základy Římské právo jako základ kontinentálního práva Společný základ ve středověkém právu Rozdělení právních systému Common law Equity Vylíčení základních rozdílů Prameny práva Jak je to v České republice? Ústava Obecné zásady právní Natural justice Soudnictví a soudní systém Kontinentální právní systém Soustava soudů Angloamerický soudní systém Systém soudů v Anglii Systém soudů v USA Právní systém Evropské unie a jeho vliv na sbliţování kontinentálního a anglosaského práva Soudní systém EU Srovnávací příklad Řešení případu v Americe

6 6. 2 Řešení kauzy podle českého práva Závěr - jaký je výhled do budoucna? Seznam pouţité literatury: Články a internetové zdroje Přílohy

7 Úvod Odhaduje se, ţe na světě existuje kolem 200 právních řádu. Kdyţ nahlédneme do dějin práva, mnohé události historické a z nich plynoucí právní řády mají stejný základ. Jednotlivé země recipovaly právo, inspirovaly se nějakým právním řádem, kdyţ nevěděly jak postupovat, nebo násilně vnutily jiné zemi své právo. Cílem mé práce je srovnat dva velké právní systémy angloamerický a kontinentální právní systém. Existují různé členění právních systémů od různých autorů a je věcí kaţdého jednotlivého autora a to podle účelu, který sleduje. Právní teorie zná třídění práva na vnitřní a vnější. Pod pojmem vnitřním rozumíme, právní normy v určitém systému, kaţdého státu. Vnějším tříděním práva rozumíme seskupení právních systémů do vzájemně blízkých komplexů. Valná většina autorů se přiklání k dělení na kontinentální právní systém a na angloamerický právní systém. Dalším významným modelem je právo islámské, silně ovlivněno náboţenstvím. Působí personálně, protoţe přívrţenci islámu se jím řídí bez ohledu na to, v jakém státě právě ţijí. Vedle toho dále existují některé státy, kterých právo je smíšené, nebo atypické jsou to převáţně státy v Africe. Tyto státy přebírají právo nebo se inspirují právem z metropolí a vedle nich platí i domorodé právo, zvykové. O těchto a dalších smíšených právních systémů se budu věnovat v kapitole Geografie právních systémů. Pojem právní rodina znamená seskupení blízkých právních reţimů různých národních práv. Základní kritéria členění právních systémů do jednotlivých rodin, jsou zejména historický původ, způsob formování a vývoj těchto právních řádů. Dále jsou to převládající specifika právního myšlení, nebo charakteristika významných právních institutů. V neposlední řadě je to způsob vyhledávání a formálního uspořádání pramenů práva, a ideologické faktory. Na těchto základech formuje své koncepce většina autorů. Pro moji práci jsou podstatné dva základní typy resp. modely práva. Je to systém kontinentálního práva a systém angloamerického práva. Kaţdý právní řád se dá odvodit od některého z těchto dvou základních modelů práva, v kaţdém právním řádu bychom našli alespoň několik prvků charakterizující některý velký právní systém. Systém kontinentálního práva nazýváme systém soukromého práva, který se vyvinul na základě recepce práva 9

8 římského 1, také je ovlivněn právem kanonickým, románským a germánským. Vznikl v kontinentální Evropě a cestou kolonizací se rozšířil i mimo ni. Pod pojmem civil law je tento systém uváděn v anglické právní oblasti. Kontinentální právní systém je charakteristický tím, ţe je to systém práva psaného (lat. lex scripta). Dále je legislativním právem, které vzniká zákonodárnou činností kompetentních státních orgánů. Ve své ryzí podobě zcela vylučuje soudcovskou tvorbu práva. Soudce podle tohoto systému právo toliko nalézá, avšak nevytváří je, platí tu striktní zásada ius dicit inter partes 2. Na tomto místě je třeba neopomenout, jak uvádí V. Knapp, ţe v zemích kontinentálního systému, včetně Francie, kde se zrodil, má rozhodování vyšších soudů velmi značný význam na utváření práva. 3 Třeba ve skandinávských zemích je soudcovské rozhodování povaţováno za subsidiární pramen práva. Této témě se budu blíţe věnovat dále v této práci. Angloamerický právní systém někde také uváděn pod pojmem common law, je systém soudcovského práva. Původně jde o právo anglosaské vzniklo na územní Anglie obývané Sasy. V porovnání se strukturou románsko-germánských systémů, která je poměrně racionální a logická, protoţe vznikala tvorbou legislativce na bázi právní vědy, anglické právo sa vytváralo do značnej miery na základe potrieb praxe ţivelne, nedbalo o logickú stavbu systému a bolo determinované len prísne formalizovaným procesom. 4 Autor dále uvádí, jeho štruktúru moţno preto vysvetliť len na základe štúdia a poznania kontinuity jeho historického vývoja, 5 proto se v této práci budu věnovat historii v kapitole s názvem Historické základy. Soudní organizace a soudní systémy je to co po staletí odlišovalo velké právní systémy, proto se budu zabývat tímto tématem kapitole páté s názvem soudnictví a soudní systém. Velký význam pro sbliţování má Evropská unie jako nadstátní organizace, která v sobě spojuje prvky konfederace a federace. Podrobněji se ji budu věnovat v kapitole šesté. 1 KNAPP, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN (ABGB) Opatrenia urobené v jednotlivých prípadoch a sudcovské rozsudky vydané v jednotlivých právnych sporoch nemajú nikdy moc zákona: nemoţno ich vzťahovať na iné prípady alebo na iné osoby. cit.: KNAPP, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN KNAPP, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str Tamtéţ str

9 Kapitola sedmá s názvem srovnávací příklad se bude zabývat řešením uvedené právní události v Českém právu jako součást kontinentálního právního systému a angloamerický právní systém bude prezentovat právo USA. Závěr bude prezentovat kapitola s názvem Jaký je výhled do budoucna. 11

10 1. Geografie právních systémů Právní řád států se třídí do jednotlivých geografických oblastí. Kontinentální právní systém vzniknul na evropském kontinentu a byl přejímán dobrovolně. Dnes na svetovej mape netvorí homogénnu a súvislú oblasť (relatívne homogénnu právnu oblasť predstavuje len Európa), nakoľko toto právo platí aj v Latinskej Amerike a v niektorých častiach Ázie a Afriky. 6 Kontinentální systém se člení, v několik okruhů na základě občanských kodexů na subsystém francouzského, rakouského, německého, švýcarského, skandinávského a latinskoamerického, a jiţ zaniklý socialistický, resp. Sovětský právní systém. 7 Francouzský právní systém je základním prototypem kontinentálního právního systému. Základním pramenem francouzského práva je občanský zákoník (Code civil, obvyklá zkratka CC) z roku 1804, mohutné legislativní dílo vypracované pod zřetelným vlivem filozofie J.J.Rousseaua, jehoţ byl hlavní redaktor francouzského zákoníku Jean Portalis horlivým stoupencem. 8 Code civil má v článku 4 ustanovení, která ukládá soudci povinnost provedení rozhodnutí i v případě nejasnosti nebo neúplnosti zákona, čímţ vysloveně zakazuje denegatio iustitiae. 9 V článku 5 soudcům zakazuje, aby o těchto zákonem nedostatečně nebo neúplně upravených případech rozhodovali obecným nebo normativním výrokem, čím vylučuje tvorbu soudních precedentů 10. V rakouském právním okruhu základní pramen práva tvoří obecný občanský zákoník z r (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch neboli ABGB). Vliv tohoto zákoníku nepřekročil významněji hranici rakouské části býv. rakousko-uherské monarchie. Jistý vliv měl jen kodifikaci v Srbsku, v Rumunsku a v Řecku a (podle rakouských pramenů) i v Chile a v Brazílii. Nicméně jde o legislativní dílo velmi pozoruhodné, spočívající (zejména dík svému poslednímu hlavnímu redaktorovi F. v. Zeillerovi) na koherentních filozofických základech přirozeně právního racionalismu. Tento filozofický základ je programově vyjádřen zejména v 6 TÓTHOVÁ, Marta. Právna komparatisktika : Veľké právne systémy. 2. vydání. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach Právnická fakulta, str Knapp, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN str Tamtéţ, str Zákaz odepření spravedlnosti - zavazuje soudce, aby rozhodl 10 Tamtéţ str

11 16 ABGB, v němţ se praví, ţe kaţdý člověk má přirozená, jiţ samým rozumem seznatelná práva a jest ho tudíţ povaţovati za osobu. 11 Německý právní okruh byl vytvořen téměř o století později, kdyţ v roce 1896 vznikl a 1. ledna 1900 vstoupil v platnost německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch či BGB), který měl vliv i na právo dálněvýchodní, především na předrevoluční Čínu a Japonsko. Na rozdíl od okruhu francouzského a rakouského německé občanské právo postrádá filozofický základ a je výsledkem kompromisu tendencí romanistických a tendencí hledajících inspiraci v starém právu germánském 12 a jiţ brzy po vydání se objevilo, ţe má mnoho nedostatků. V současném Německu, tj. v Spolkové republice Německo, se v současné době odehrává bezprecedentní proces vnitrostátní akulturace práva.( ) Po rozdělení Německa pokračovala SRN v tradicích německého práva, kdeţto v NDR se počalo vyvíjet vlastní právo sovětského, resp. Socialistického typu. V oblasti občanského práva to vedlo k vydání občanského zákoníku NDR z roku 1975, který sice ne úplně, ale ve své základní koncepci zcela opustil právní podsystém německý a čerpal jednak z občanské kodifikace sovětské a především z občanské kodifikace naší, tj. z československého občanského zákoníku z roku Po opětovném sjednocení Německa roku 1990 platily tedy na půdě Spolkové republiky Německo dočasně dva velmi různé právní řády. Ponenáhlu však dochází k unifikaci německého práva, a to na bázi práva SRN. Dochází tedy k rozsáhlé a cílevědomé legislativní akulturaci práva bývalé NDR právu SRN a k návratu území bývalé NDR do právní sféry historicky se vyvinuvšího právního systému německého. 13 Ve švýcarském právním okruhu je základním pramenem občanský zákoník (Zivilgesetzbuch či ZGB), který se skládá ze dvou zákonů, tj. občanského zákoníku vydaného roku 1907 a ze zákona o obligacích, který byl vydán roku V účinnost tyto zákony vstoupily v roce 1912 a stejně jako občanský zákoník německý, postrádají filozofický základ. Jeho inspirací byl jednak usus modernus pandectarum a jednak německý BGB. Charakteristické pro švýcarský zákoník (a pro dobu ve které vznikl) je to, ţe ve své obligační části je výrazně komercializován. Občanské právo tu splývá s právem obchodním, a to tak, ţe převaţuje prvek obchodněprávní. Stylotvorným prvkem ZGB je dále jeho čl.1, který ukládá 11 Knapp, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN str Tamtéţ, str Tamtéţ, str Tamtéţ, str

12 soudci, aby v případě, ţe věc nemůţe rozhodnout podle zákona atd., ji rozhodl tak, jako by byl sám zákonodárcem. Švýcarský občanský zákoník měl téţ jistý vliv za hranicemi země (např. V Turecku) a působil jako vzor při kodifikaci tzv. věcného statutu v některých zemích Blízkého východu. 15 Okruh skandinávského práva zahrnuje nejen Skandinávii, ale i Dánsko, které bylo do roku 1814 oficiálně součástí Norska, a Finsko, jeţ je součástí Skandinávského poloostrova jen z malé části, avšak vyvíjelo se v těsné závislosti na Švédsku. Tyto země nebyly přímo zasaţeny recepcí římského práva a římskoprávní vlivy přebíraly nepřímou cestou od ostatních evropských zemí. Vyvíjelo se v nich právo relativně nezávisle a od francouzského prototypu kontinentálního práva se výrazně liší. Pramen skandinávského práva jsou především Švédský říšský zákoník, který byl vydán roku 1734 a platil ve Švédsku, a zákoník z roku 1683 (Dánské právo krále Kristiána V.) platící v Dánsku a Norsku. Ani v jednom ani v druhém případě ovšem nešlo o občanské zákoníky v dnešním smyslu. Byly značně kazuistické, z mezí soukromého práva vykračovaly a na druhé straně je nevyčerpávaly. Proto, vedle těchto zákoníků, které jsou zčásti dosud pouţitelné, byly v pozdější době vydávány četné zákony speciální. Občanské zákonodárství skandinávských zemí tedy ani dnes neusiluje o vyčerpávající úpravu látky, nýbrţ ponechává značný prostor pro aplikaci práva obyčejového a zejména téţ pro soudcovskou tvorbu práva, která tu bývá (byť nikoli v podobě závazných precedentů jako např. v Anglii) zpravidla uznána za důleţitý pramen práva. 16 Dalším subsystémem kontinentálního právního systému je okruh práva latinskoamerického. Je to právo psané, částečně odvozeno z francouzské kodifikace. V značné části se tak stalo z druhé ruky, tj. vlivem občanského zákoníku Chile, který sám byl vytvořen pod dost rozmanitými vlivy a měl vliv na občanské zákoníky Argentiny, Ekvádoru, Nikaragui a snad i jinde. V Brazílii vznikl občanský zákoník pod převáţným vlivem německým, na zmíněný jiţ zákoník argentinský mělo vliv i právo španělské atd. 17 Svým původem náleţel do kontinentálního práva jiţ zaniklý socialistický, resp. sovětský právní systém. Jak uvádí Viktor Knapp, staré ruské právo nevzniklo recepcí římského práva, a protoţe na vytvoření vlastního sovětského práva nebylo dostatek času, 15 Knapp, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN , str Tamtéţ, str Knapp, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN str

13 inspirovali se jeho tvůrci při vytváření občanského zákoníku právem francouzským a německým. Vzhledem k podstatným odchylkám v oblasti práva vlastnického a později i práva obligačního a také k tomu, ţe tento systém po druhé světové válce ovlivnil nově vzniklé socialistické země (s významnějšími nebo méně významnými odchylkami), bylo právo SSSR a ostatních socialistických zemí uznáváno za zvláštní systém socialistického práva, a to nejen autory ze socialistických zemí, ale i autory ze zemí západních. Dnes však, po zániku socialistické politické soustavy a po postupné transformaci práva sovětského i práva ostatních bývalých socialistických zemí, však uţ takové členění socialistického práva není na místě a právo bývalých socialistických zemí, jakoţ i právo SSSR, lze zařadit do práva kontinentálního. 18 Anglické právo je systém práva ustálený v Anglii a ve Walesu. Systém common law 19 převládá ve Spojeném království, v USA a ve většině zemí Commonwealthu, ovlivňují více neţ 30% světové populace. 20 Angloamerický systém práva lze tedy členit, jak uvádí akademik Viktor Knapp, na okruhy (podsystémy); Anglický, Americký (USA), kanadský, australský, novozélandský, indický, k nimţ lze přiradit právo irské (republiky Irska) a právo ostatních států, které vznikly dekolonizací Britského impéria. 21 Třetím rozšířeným právním systémem je islámské právo. Hlavní pramen práva je posvátná kniha Korán. Pozostáva z vyjadrení Alláha, obsiahnutých v zbierke textov prednášaných arabským prorokom Mohammedom.( ) V koráne je obsiahnutý celý rad otázok politickej, sociálnej morálnej, náboţenskej a právnej povahy, dotýkajúcich sa spoločenského ţivota. 22 Dále je to Sunna, která obsahuje súbor vyprávania o bytí, jednaní, odporúčaniach, činoch a príkazoch Mohameda 23 Je vyuţitelná v právní sféře pro svou praktičnost. Nesmí odporovat koránu. Idţmá je třetím pramenem práva, která je tvořená společným konsensem, o jednomyslné názory, učenců islámského práva o určitých spoločensko - právnych otázkach, 18 Tamtéţ, str Míněno angloamerický právní systém 20 SHAW, David J. A world s eye view of law. The Unesco Courier. 1999, Nov.99, Vol. 52 Issue 11, s Dostupný také z WWW: < 2b5e5f22335a%40sessionmgr115&vid=7&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=bsh&AN= >. ISSN Knapp, V.: Velké právní systémy (úvod do srovnávací právní vědy).1. vydání. Praha C.H.Beck 1996 ISBIN HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str Tamtéţ, str

14 na ktoré korán ani sunna nenachádzajú odpoveď. 24 Normy chování vzniklé na tomto základě v současnosti zavazuji přibliţně 1 miliardu obyvatel naší planety. Arabsky mluvící muslimové tvoří v moři svých souvěrců pouze čtvrtinu. Nejpočetnější je muslimské společenství v jiţní a jihovýchodní Asii (např. Pákistán, Indie, Bangladéš, Indonesie). 25 Africké právo je charakteristické svou právní kulturou zaloţenou na obyčejích. Jinak se tu míchají prvky různých právních kultur. Severní pobřeţí je typické dominancí islámské právní kultury a prolíná se s právem evropským, kterou tu zavedli Francouzi. V bývalých afrických koloniích se uplatňuje psané právo podle evropského vzoru. Oficiálně psané právo vynucované státními orgány je platné spíše v městských aglomeracích. Čím se více vzdalujeme do odlehlých částí, tím více se uplatňují formy nepsaného, tradičního práva dodrţovaného v rámci jednotlivých etnických skupin, kmenů, či rodinných vztahů. Právní kultura Dálného východu, jejíţ základ byl vytvořen v Číně, zahrnuje Japonsko, Tchaj-wan, Koreu, do jisté míry i Vietnam, Kambodţu či Laos a také území jihovýchodní Asie. Spoločenský poriadok, ktorý sa v Číne rozvíja do 19. storočia prakticky bez cudzieho vplyvu, nezodpovedal predstavám západných koncepcií. 26 R. David hovorí, ţe Číňanov nezaujíma, ktoré normy tvoria zákony, neobracajú sa na súdy (iba vo výnimočných prípadoch) a riadia sa pri regulovaní vzťahov medzi sebou navzájom porozumením a harmóniu. Číňania vraj nepotrebujú pravo a zaobídu sa bez neho. 27 I po kodifikačních snahách měl zákon vţdy druhořadou úlohou, protoţe dávali přednost starému myšlení a jednání. Třeba občanský zákoník převzatý podle německého vzoru aţ do období Čínské lidové republiky se prosazoval jen velmi těţce. Japonsko je velmi podobné Číně v otázce chápaní práva, avšak od roku 1868 přešlo výraznými změnami. V následujícím období se z Japonska vytvořil jeden z nejsilnějších států na světě. V legislativní oblasti je vidět spojení s právním systémem západu (hlavně románsko - germánskymi), také byly s pomocí právníků francouzských, anglických a německých přeloţené a francouzské kodexy. Japonsko aj keď 24 Tamtéţ str HUNGR, Pavel. Srovnávací právo - právní kultury. první. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., s. ISBN HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str

15 prijímalo a zvádzalo kódexy, nikdy nemalo v úmysle meniť obraz ţivota obyvateľstva. Je tu vidieť spojenie medzi ţelaním rozvíjať krajinu v ekonomickom smere (preto sa aj prijali západné právne koncepcie) a zachovaním tradičných japonských mravov. Podľa samotných Japoncov ostávajú ţiť ako predtým, ignorujúc nové právo. 28 V Indii má velký vliv náboţenství, mezi nejrozšířenější náboţenské systémy patří hinduismus a budhizmus, kde spojení náboţenství a práva je evidentní při zvláštních tradičných právních institutů. Hinduistické právo bylo nepochybně ovlivněno také anglickou nadvládou a tím se zařadilo do rodiny Common law. Je to patrné z toho, ţe soudní moci se v krajině přisuzuje velmi důleţité místo. Odhad populace náležející k dané právněkultuní oblasti: 16% 0% 10% 26% Kontinentálně-evropská právní kultura (Civil Law) Smíšené systémy s Civil Law Common law 1% 16% 19% Smíšené systémy s Common Law Obyčejové právo 12% Smíšené systémy s obyčejovým právem Islámské právo Smíšené systémy s islámksým právem HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str HUNGR, Pavel. Srovnávací právo - právní kultury. první. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s. ISBN

16 2. Historické základy 2. 1 Římské právo jako základ kontinentálního práva Právní dějiny antického Říma představují ojedinělý jev v kontextu evropského, ale i světového právního vývoje. Navzdory tomu, ţe uplynulo jiţ téměř 28. století od legendárního data zaloţení města Říma prvním bájným králem Romulem, těší se římské právo dodnes značnému zájmů a není ani zdaleka mrtvé. Nejenţe aţ do roku 1946 platilo v Řecku, byť v podobě, kterou mu dalo byzantské období, ale dodnes se v modifikované formě uţívá například ve Skotsku, na Srí Lance nebo jako Roman Dutch Law v Jihoafrické republice, nemluvně o jeho silném vlivu na celý evropský kontinentální právní vývoj a prostřednictvím bývalých koloniálních mocností i na právní řády mnoha amerických, asijských a afrických zemí. 30 Pokud mluvíme o Římském právu, máme na mysli zejména právo soukromé. Zákon dvanácti desek (lex XII tabularum), byl vytvořen jako důsledek bojů mezi patriciji a plebeji, kde se písemně zaznamenali obyčejové pravidla Říma; tímto byla zahájena nová etapa vývoje římského práva vítězí právo psané (ius skriptum), coţ bylo i je základní odlišující prvek od systému angloamerického práva. Vyvrcholením byl soupis římského práva do jedné velké kodifikace, Justiniánský kodex či Corpus iuris civilis v roce 529 n.l. na popud císaře Justiniána. Charakteristické pro římské soudní řízení je, ţe bylo vţdy zaloţeno na racionálních základech a boţí soudy (ordály) zde neměly místo. 31 Ranná doba římského práva vycházela uţ v té době z přesvědčení, ţe existuje právo, které zavazuje i krále. Větší část práva byla tajná, vycházející z archaických formulí, charakteristická nepsaným zvykovým právem. Po postupném zveřejnění práva v 6. století se brzy toto právo stává záleţitostí všech občanů. Kdyţ byl z města vyhnán poslední král, bez krveprolití, za zneuctění patricijské dcery stala se z Říma res publica. 32 Právo zavazuje 30 SELTENREICH, Radim, et al. Dějiny evropského kontinentálního práva. Praha : Leges, s. ISBN Tamtéţ s Věc veřejná, nikoli tedy soukromá záleţitost králů nebo patricijů. Řím se svojí res publica se stal vzorem pro pozdější evropské republiky. 18

17 všechny občany státu. Pro Římany představovala Británie významný cíl územní expanze. V těch dobách dobytí Británie nebylo snadné ani pro slavného Gaia Julia Caesara. Aţ za panování císaře Claudia po sto letech od vpádu legií Gaia Julia Caesara se podařilo část Británie získat a ta se stala napříště římskou provincií. Toto období se nazývá římská Británie. Římská nadvláda se od samého počátku setkávala s odporem původního, převáţně keltského obyvatelstva. 33 Římské právo v tomto období neovlivnilo vývoj práva v Anglii, coţ deklarují různí římští pozorovatelé z těchto dob. Ti zaznamenali nevůli obyvatel Anglie k sepisování či přebírání cizího práva, a převahu obyčejových norem. Naopak v Evropě se aţ do 5. století uplatňovalo římské právo. Kdyţ vpadly do Evropy barbarské kmene začalo postupně nahrazovat římské právo obyčeje těchto kmenů Společný základ ve středověkém právu Odmyslíme-li si starověké římské právo, mají oba právní systémy společný základ ve středověkém evropském právu. Germánské kmeny a Anglosasové, ještě před rostoucím vlivu církve, měli společné obyčejové právo v nepsané formě. Kdyţ se na kontinentu germánská etnika setkala s antickou civilizací, dala psanou podobu svým obyčejům v latinsky psaných kodifikacích nazývaných leges barbarorum. Také zde byly vedle leges barbarorum, vydávané kodifikace římského práva leges romanae barbarorum, kde se uplatňoval princip personality práva. 34 V Anglii i na kontinentu mají hlavní roli pramenů práva obyčeje, jimiţ se musí soudci řídit. Právní kodexy, sepisované podle římského vzoru, mají stejné instituce v Anglii i na kontinentě. Vliv na právo Anglie mělo křesťanství a církev, která podpořila vznik královské moci a také měla vliv na podobu nejstarších anglosaských zákoníků. Vliv římskoprávní tradice, kde panovník vytvářel kodexy, je patrný. Zákony Aethelberta I., které byly slavnostně vyhlášené na shromáţdění šlechty a církevních hodnostářů, nemění obyčejové právo, ale doplňují je tam, kde existovala moţnost 33 KUKLÍK, Jan; SELTENREICH, Radim. Dějiny angloamerického práva. Praha : Linde Praha, a.s., s. ISBN str SELTENREICH, Radim, et al. Dějiny evropského kontinentálního práva. Praha : Leges, s. ISBN str

18 krále rozhodovat podle jeho uváţení. Dále zákoník krále Ineho z Wessexu, který se pokusil omezit krevní mstu a také pouţívá vykoupení se z trestu wergeld. Texty některých zákonů jsou silně ovlivněny křesťanstvím a ukazují silnou moc arcibiskupa a biskupů, třeba v zákoně krále Edmunda I. V tomto období nevýznamnější je Kniha zákonů (the Book of Laws) od krále Alfréda zvaného Veliký. Jsou v něm sepsány všechny obyčeje všech tří anglosaských kmenů, a také právo kanonické. Zásadní význam pro dějiny germánského práva mají Frankové. Nejstarším jejich dochovaným zákonem je Lex Salica. 35 Lex Alamannorum a Lex Baiuvariorum obsahující normy církevních poměrů a Edictus Rothari vyznačující se mimořádnou jednotností, jasným členěním a přesným vyjadřováním, 36 a který je povaţován za vrcholné dílo germánských kmenů bez vlivu práva římského. Zákony jsou zaloţené na tehdejších právních obyčejích. Sněmovní usnesení, potvrzovaná panovníkem a panovníkovy výnosy tzv. edikty a dekrety, kapituláře (capitularia) uţívající ve francké říši za Karlovců jsou povaţována za tehdejší pramen práva. Po bezprecedentním rozmachu právní vědy v období římského impéria totiţ dochází k jednoznačnému úpadku ideje práva, a je tomu tak aţ do období vrcholného středověku, kdy můţeme hovořit o jejím obnovení (a to právě v souvislosti s recepcí římského práva). Teprve tehdy začíná skutečný zrod evropského kontinentálního právního systému, reprezentovaného velkolepou jednotou učených práv, vyučovaných dlouho pouze latinsky na jednotlivých evropských univerzitách. 37 V polovině 11. stol. byly v Itálii, ve Městě Pise, dnes známe hlavně šikmou věţí, objeveny jisté staré rukopisy 38 šlo o, jednu z největších sbírek římského práva, kterou nechal v letech pořídit v Cařihradě byzantský císař Justinián. Ukázalo se, ţe tyto rukopisy obsahují celou řadu ustanovení, která lze rovnou pouţít k právní úpravě nejrůznějších komplikovaných otázek, s nimiţ si feudální právo nevědělo rady. Tím začala tzv. recepce římského práva, proces, který skončil prakticky aţ v minulém století. Spočívá v intenzivním studiu římského práva a v jeho pouţití v právu platném. Coţ se děje tím způsobem, ţe buď se některá ustanovení přímo převezmou a pouţijí 35 SELTENREICH, Radim, et al. Dějiny evropského kontinentálního práva. Praha : Leges, s. ISBN str Tamtéţ str SELTENREICH, Radim, et al. Dějiny evropského kontinentálního práva. Praha : Leges, s. ISBN TULÁČEK, Jan. Meč a váhy : O právu a jeho dlouhé historii. 2. vydání. Praha : Nakladatelsvtí Tuláček, s. ISBN str

19 k úpravě určitých vztahů, anebo, častěji, poslouţí jako inspirace pro novou úpravu. 39 Jak se dále uvádí, v citované knize, samotné objevení Justiniánovy kodifikace společnost nezměnilo. Teprve kdyţ byla odstraněna všechna feudální omezení plynoucí z rodových výsad a ze stavovské nadřazenosti, mohly se výhody tohoto práva plně projevit Rozdělení právních systému Oddalování obou právních systému začalo postupně studiem římského práva na univerzitách ve Francii. Obyčejové právo se nepřednášelo a všichni právníci a soudcové museli mít od časů Ludvíka Svatého univerzitní vzdělání. V Anglii soudcové a advokáti neměli univerzitní vzdělání, resp. se to od nich nevyţadovalo. I soudnictví se vyvíjelo jinak. Súdy, ktoré aplikovali miestne obyčaje, upadli v Anglicku do zabudnutia a nahradili ich nové kráľovské súdy. Ako výnimočné sudy nemohli však prevziať systém zaloţený na rímskom práve. Vypracovali nové právo, nazývané Common law 40, o kterém se zmíním na jiném místě této práce. Evropské kontinentální právo se v podstatě od Velké francouzské revoluce, kdy bylo feudální právo zrušeno a kdy byl, v roce 1804 přijat, Code civil, novodobý občanský zákoník začalo přetvářet do součastné podoby. Právní reţim, který z Francouzské revoluce povstal, zahrnoval mnoho nařízení, jeţ zrušila zbytky feudálních institucí, zaloţila práva osobnosti, vlastnictví a smlouvy pro všechny francouzské občany, vytvořila zastupitelské sbory a soustředila moc v Paříţi. Takové reformy byly odrazem demokratických revolucí, jeţ se přehnaly západními zeměmi během osmnáctého a raného devatenáctého století. 41 Code civil je zaloţený na rozumu a vyhlášený legislativcem, nahradil staré kompilace římského práva i obyčejové právo. Také v Rakousku od nastolení tzv. osvícenského absolutismu, tedy od doby Marie Terezie a Josefa II., je partikulární středověké právo potlačeno celostátními kodifikacemi. Hlavním kodifikačním dílem byl ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch) čili Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, který platí v Rakousku dodnes a u nás platil do roku V té době se lišil od jiných hlavně vysokou mírou abstrakce. Změny, které byly vykonány od dob Velké 39 TULÁČEK, Jan. Meč a váhy : O právu a jeho dlouhé historii. 2. vydání. Praha : Nakladatelsvtí Tuláček, s. ISBN str DAVID, René; BIANCHI, CSC., Doc. JUDr. Leonard. Anglické právo. 1.vydání. Bratislava : Nakladateľstvo Slovenská akadémia vied, s. ISBN /2902/ MERRYMAN, John Henry. Francouzská úchylka (The French Deviation). The American Journal of Comparative Law. 1996, no.1, s Dostupný také z WWW: < 21

20 francouzské revoluce v Anglii nenastaly. Právě naopak, dalo by se říct, ţe tam ještě dlouho vyuţívali středověké právo a jejich vývoj je charakteristický spíše přeměnami soudních řízení. Středověký punc anglického práva znamenal také déle se projevující krutost - např. poslední trest upálením, a sice ţeny pro čarodějnictví, se udál v Anglii v roce Zatímco na našem území byl poslední čarodějnický proces v roce 1756, kdy byl jistý ovčák nařčen z uřknutí dobytka sousedů, tehdy byl v Jistebnici zatčen jistý pasák, kterého sousedi obvinili, ţe jim zaříkává dobytek, takţe krávy pak dojí krev a několik volů a koní uštkli hadi. 42 Osvícená císařovna Marie Terezie zakázala soudům zabývat se takovými hloupostmi a ovčák byl předán do vídeňského blázince na pozorování. Anglické právo je dílem královských soudů - soudů common law a soudu equity. Tvořilo se postupně od precedentu k precedentu. V kaţdé nové kauze vyhledávali staré řešení, které by bylo správné zachovat. Novým jevem v anglickém právu je psané zákonodárství (statute law) a to vlivem koncepce státu v rámci sociální péče (Welfare State), charakterizována úsilím vytvořit společnost se smyslem pro spravedlnost a rovnost Common law V anglickém právu prvotní úlohu vţdy sehrával proces. Common law se od počátku vztahovalo na určitý počet druhů ţalob a tomu odpovídajících procesních forem. Stěţejním problémem bylo vţdy to, aby se daný případ podřadil pod určitý druh ţaloby a aby ho takto královský soud vůbec přijal k rozhodnutí. Druhořadé a předem těţko předvídatelné bylo, do jakého rozhodnutí přísně formalizovaný proces nakonec vyústí. 43 Je tedy z uvedeného zřejmé, ţe zatím co evropský právník věnoval prvořadou pozornost hmotnému právu - vymezení práv a povinností subjektů, anglický právník byl soustředěn prioritně na proces, který nevěděl jak dopadne. Základem anglického práva je common law, překládané jako zvykové právo nebo obecné právo, jehoţ vznik se datuje do 12. století. V té době Jindřich II. provedl významné reformy: kromě zaloţení základů common law, také zavedení porotního soudnictví 44, 42 Tamtéţ str HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN Porotní soudnictví původně tvořili místní šlechtici, kteří rozhodovali o vině a nevině ne o trestu 22

21 zdokonalení soudního systému, který umoţnil vznik nového procesního postupu. Obligatorní záleţitosti v zahájení procesu se stali writy, zdokonalil organizaci soudců na pojízdních cestách (justices in eyre) a pojízdných či cestujících soudců (internant judges) a rozhodování o závaţných trestných činech přenesl do působnosti Court of King s Bench. Právě tito pojízdní soudci vybírali nejlepší místní obyčeje a vytvářeli jejich sbírky a aplikovali je na spory v ostatních hrabstvích, tím poloţili základ common law. Writ je královský příkaz, kterým se zahajuje soudní řízení 45 vedle královských writů je uţíván soudní příkaz 46. Writ je také uţíván jako ekvivalent termínu ţaloba nebo také plná moc. 47 Vymezení common law a jeho znaky uvádí i Blackův právní slovník. Definuje je, jako Angloamerické soudcovské právo vůbec. Na rozdíl od statutárního práva, tvořeného nařízeními zákonodárných orgánů, common law obsahuje soubor zásad a pravidel jednání, vztahujících se ke správě a ochraně osob a majetku, která odvozují svou autoritu pouze ze starobylých obyčejů a zvyklostí nebo z rozhodnutí a výnosů soudů, které uznávají, potvrzují nebo provádějí tyto zvyky a obyčeje; a v tomto smyslu zejména starobylé nepsané anglické právo. 48 Všeobecně je to soubor práva, který se rozvíjí a odvozuje od soudních rozhodnutí, na rozdíl od aktů zákonodárných sborů common law je základem pro celé statut law(zákonné právo) a case law (soudcovské právo) Anglo - amerických kolonií před americkou revolucí. People vs. Rehman, 253 C. A.2d 119, 61 Cal. Rptr. 6, 85. Spočívá na těch principech, zvycích a pravidlech jednání, pouţitelných pro správu a ochranu osob a majetku, které neopírají svou autoritu o nějaký výslovný a nesporný projev vůle zákonodárných sborů. Bishop v. U. S., D. C. Tex 334 F. Supp. 415, 418 Na rozdíl od církevního práva je to systém práva aplikovaného pouze světskými (státními soudy). Občanský zákoník Kalifornie (California Civil Code) v odst stanoví, ţe common law Anglie, pokud není v rozporu nebo neslučitelné s Ústavou USA nebo s Ústavou či zákony státu Kalifornie, je normou pro rozhodování všech soudů tohoto státu. V širším slova smyslu common law můţe označovat kaţdou část pozitivního 45 SCHELLE, Karel a kol. Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 1134 s. ISBN str Judicial writ je písemný soudní příkaz k provedení určitého úkonu nebo zmocňující k provedení určitého úkonu a byl adresován různým subjektům( ) SCHELLE, Karel a kol. Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 1134 s. ISBN str Tamtéţ, str Henry Campbell Black, M. A., Blackův Právnický slovník (6. vydání), Viktoria Publishing, 1990, str ; ISBN

22 práva, právní teorie a starobylého obyčeje státu nebo národa, která je všeobecná a univerzálně pouţívaná a tedy určuje hrance zvláštních nebo místních pravidel a obyčejů. 49 Rozsah pravomocí common law soudů byl dán tzv. writy, příkazy na řešení určitého typu sporu. S rozvojem právního myšlení vznikl názor, ţe soudní writy jsou vlastně zásahy koruny do svobody a vlastnictví člověka, a jsou oprávněné pouze jako výkony prerogativ mimořádných oprávnění koruny. 50 Takové writy soud vydával jen pro prokázání řádného důvodu. Jednotlivé typy writů, prerogativní writy (výsadní),writ of certiorari, writ of quo warranto zabránění výkonu pravomoci uplatňované protiprávně, writ of prohibition příkaz zakazující- byl adresován soudu niţšímu, aby upustil od řízení kvůli překročení pravomoci, resp. nedostatek kompetence, writ of mandami, writ of habeas corpus, writ of procedendo ad judicium, writ of right a mnoho dalších Equity Z historického hlediska měly equity velký význam v soudním řízení. Při výkladu ekvity se také obracím na Blackův právnický slovník. Definuje equity jako výkon soudní moci podle spravedlnosti na rozdíl od výkonu soudnictví podle striktních norem obecného práva /common law/. Equity jsou zaloţeny na systému norem a principů, které vznikly v Anglii jako alternativa k tvrdým normám obecného práva, které byly zaloţeny na tom, co bylo přiměřené a spravedlivé v konkrétní situaci. Lidé se raději dovolávali nápravy u těchto soudů neţ u soudů obecného práva. Pojem equity označuje obyčej a smysl pro čestnost, poctivost a správné jednání, jimiţ se měly mezilidské vztahy řídit. Gilles v. Department of Human Resources Dvelopmnet. 11 Cal. 3d 313, 113 Cal. Rptr. 374, 38O, 521 P.2d 110. Systém norem a právně teoretických konstrukcí, který existuje vedle systému práva (law) a je na něm v mnoha ohledech nezávislý; jeho účelem je umoţnit celistvější výkon spravedlnosti tím, ţe se poskytne pomoc tam, kde soudy obecného práva nejsou k tomu kompetentní nebo nemohou zajistit výkon svého rozhodnutí nebo tehdy, kdy se v určitých oblastech soudní pravomoc vykonává nezávisle na nich. 51 Equity common law nejdřív doplňovala, vývojem se sloučily pod společný název common law. 49 Henry Campbell Black, M. A., Blackův Právnický slovník (6. vydání), Viktoria Publishing, 1990, str ; ISBN SCHELLE, K. a kol.: Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk 2007, 1134 s. 51 Henry Campbell Black, M. A., Blackův Právnický slovník (6. vydání), Viktoria Publishing, 1990, str. 509 ISBN

23 3. Vylíčení základních rozdílů 3. 1 Prameny práva Pro klasifikaci práva ve velké právní systémy jak bylo řečeno, mají rozhodující význam prameny práva, jejich uplatnění v jednotlivých zemích a jejích charakter. 52 Ve velkém právním systému kontinentálního typu existují různé formy normativních právních aktů, mezi stěţejní řadíme prameny psané (ius scriptum, lex scripta) vyskytující se v zemích, v nichţ se právo utvářelo pod vlivem recepce práv římského (Francie). Kdyţ mluvíme o pramenech práva, rozlišujeme prameny materiální a formální. Materiálním pramenem práva se rozumí věcné (společenské, ekonomické a politické) důvody, jeţ vedly k přijetí určité právní úpravy. Materiálním pramenem práva jsou tedy věcné příčiny vzniku psaného práva, tj. přijetí určitého právního předpisu. 53 Formální pramen právaje právní norma, tedy takové pravidlo chování, které stát, resp. tzv. zákonodárce, stanovil jako závazné pravidlo chování, anebo, jde-li o obyčej, pravidlo chování, které tu jiţ existovalo a jehoţ závaznost zákonodárce alespoň uznal. 54 V kaţdém právním řádu základným právním pravidlem je právní norma - zákon, jako pravidlo chování, vynutitelné pomocí sankcí státem. Jak ve své knize O duchů zákonů píše Charles Montesquieu zákon je, všeobecně řečeno, lidský rozum, pokud ovládá všecky národy na zemi právo veřejné i soukromé kaţdého národa jsou jen zvláštní případy, ve kterých se uplatňuje tento lidský rozum. 55 V anglickém právu ji nacházíme vyjádřenou v rozsudku ve formě závazného precedentu the Doctrine of Precedent nebo stare decisis (tj. setrvati při rozhodnutém) 56. V tomto rozsudku je daný smysl pravidla, pravidlo chování není tedy definováno samostatní definici. Soudní rozhodnutí v tomto systému má nejvyšší autoritu a tedy povinnost respektovat právní precedenty vyjádřené v rozhodnutích soudů anglicky stare decisis je daná 52 KNAPP, Viktor. Velké právní systémy : Úvod do srovnávací právní vědy. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, s. ISBN Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, R, Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná1.část. Soutěţní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str Tamtéţ, str Hattenhauer, H.: Evropské dějiny práva. 1. vydání. Praha, C.H. Beck ISBIN KNAPP, Viktor. Velké právní systémy : Úvod do srovnávací právní vědy. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, s. ISBN str

24 z hlediska dlouhé soudní praxi. Stare decisis, doktrína závazného precedentu, vychází ze zásady, ţe soudce musí respektovat předcházející rozhodnutí. Je důleţité poznamenat, ţe záväzné precedensy vytvárajú len rozhodnutia vyšších súdov /Najvyššieho súdneho dvora a Snemovne lordov/; rozhodnutia niţších súdov záväzné precedensy nevytvárajú, zvyčajne sa ani nezaznamenávajú, ale môţu pôsobiť silou svojej presvedčivosti. 57 Autor dále uvádí, ţe soudní rozhodnutí anglických soudů musejí povinně obsahovat jen výrok rozhodnutí, tedy nemusí být vůbec odůvodněné. V praxi však většina vyšších soudců podrobně vysvětlují to, co jich vedlo k danému rozhodnutí. To jak je v kontinentálním právu zvykem, ţe soudci nevybočují z rámce dané kauzy, v Anglii neplatí. Je důleţité tedy, ţe při rozhodování a zejména odůvodňování v praxi, dopívají k obecným tezím, které překračují meze daného případu. Na právníka je kladen poţadavek důkladné analýzy jiţ existujících rozhodnutí a analýzy základu rozhodnutí, tedy ty právní principy, které vedly soudce k vynesení rozsudku (ratio dicidendi) a také čo sudca uviedol ako iné poznámky nepodstatné pre vlastné rozhodnutie prípadu (obiter dictum). Ratio dicidendi vytvára pravidlo, ktoré sa stáva súčasťou systému anglického práva a ktoré je preto záväzné aj do budúcnosti. Obiter dictum nevytvára na rozdiel od ratia decidenti záväzný precedens, hoci môţe svojou presvedčivosťou ovplyvniť budúce prípady. 58 Kromě precedentů tvořených soudci (judge - made law, case law), jsou dalšími prameny práva v Anglii zákony (legislation, Statute law, enacted law), právo obyčejové (custom) a právní literatura (legal writings). V kontinentálním systému je právní norma daná zákonem, která se prakticky neustále v rámci zdokonalování a modernizace v jistých etapách mění. Je obecná a je daná přímým vyjádřením ve formě pravidla v zákoně. V tomto právním systému, právní norma není přímo určujícím pravidlem řešení konkrétního případu, není ani pravidlem, které by zajistilo konkrétní řešení, je usměrňujícím pravidlem s jistou obecností. Při aplikaci právní normy soudce nebo jiný právník by ho měl mít po ruce jako návod na vyřešení konkrétního případu. K objasnění případu se musí nejdřív zjistit, zda se právní předpis na daný případ vztahuje. 57 HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN str

25 Právní normou je nejen závazné pravidlo explicitně stanovící, jak se subjekt práva má chovat (např. jak se má chovat dluţník v době splatnosti svého dluhu), ale i závazné pravidlo stanovící, kdo je subjektem práva, za jakých podmínek, a v jakém rozsahu subjekt práva můţe svými vlastními úkony nabývat práva a stát se subjektem povinností, závazné pravidlo definující věc v právním smyslu a stanovící, kdy je věc movitá a kdy je nemovitá atd., jakoţ i závazná pravidla stanovící strukturu státního mechanismu, vymezující jeho součásti, jejich působnost a jejich vzájemné vztahy a dále i závazná organizační pravidla atd. 59 Aby však mohla tato právní norma plnit svou funkci, musí být sdělena, komunikována, přičemţ formy této komunikace jsou odlišné. Z těchto důvodů pro právní normy má význam také doplňování právních normativních aktů dalšími druhotnými (sekundárními) právními normami nebo dalším vysvětlením, interpretacemi, nebo objasněním a v neposlední řadě, často přikázáním pouţití závazné techniky či postupu aplikace nadřízeným orgánem. V kontinentálním právním systému mají druhotné právní normy poměrně velký význam. V tomto systému soudce je při rozhodování vázaný obecnou ideou, která je vyjádřená ve formulaci právní normy. Zákonodárce právní normu vydává, ale v praxi je důleţitá její interpretace, jej výklad, její pochopení, smysl. Sama právní norma je totiţ relativně abstraktní a tedy obecná. Aplikační těţkosti v kontinentálním právním systému pomáhá vyřešit interpretace právních norem, na rozdíl od anglického práva, kde jde při aplikaci normy o rozlišovací proces. V kontinentálním právním systému není moţné vytvořit, měnit nebo zrušit právní normu jinak neţ prostřednictvím vydání normativního, tj. obecně závazného právního aktu. Původní, primární normou je zákon. 60 Důleţitou roli v evropském právu hrají kodexy, které představují legislativní shromáţdění právních norem určitého právního odvětví v jednom velkém zákoně. Anglické právo z hlediska formálních pramenů práva uţívá statutes jako nejvíce podobné kontinentálním zákonům či normativním právním aktům, avšak převaha soudcovského práva dává anglickým statutům jinou formu. Statutes jsou koncipované zákonodárcem tak, aby soudci mněli dostateční prostor k její dotváření svým rozhodováním. 59 KNAPP, V.,cit. dílo, s.147 an.; Grahn, W., Rechtsnorm. 60 HUNGR, Pavel. Srovnávací právo - právní kultury. první. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., s. ISBN

26 Normy anglického práva jsou vlastně základní právní věty, které se vybírají ze základních častí (ratio decidenti) rozhodnutí, vynesených vyššími soudními instancemi Anglie. 61 V Anglii parlamentní suverenita zavedla jednodušší pravidlo uznání, které přiznává statutes práva všem návrhů předpisů, jeţ byly schváleny ve své řádné formě bez ohledu na obsah. 62 Na rozdíl od USA, prochází daný předpis soudním přezkumem ze strany federální soudů a i soudců jednotlivých států, ještě před tím neţ je uznán jako právní předpis. Jako pramen práva se soudní rozhodnutí nepřipouští, ale v praxi je hodně uţíván, na kontinentu hraje v posledních letech velmi důleţitou úlohu a je to fenomén, kterým se přibliţujeme k angloamerickému právnímu systému. Judikát se pouţívá při aplikaci právních norem, které jsou jak je známo obecně definované v zákoně a zákonodárci se ne vţdy podaří právní normu, vyjádřit jasně, určitě a srozumitelně. Za všeobecne akceptovaný a uznávaný výklad sa povaţuje súdny výklad. Ten vzniká pri rozhodovaní o konkrétnych právach a povinnostiach subjektov súdmi. 63 Na rozdíl od soudů v angloamerickém právním systému, úlohou súdu v podmienkach kontinentálnej Európy nebola a nie je tvorba práva, ale len jeho aplikácia. Nové právne normy netvorí, ale len postupuje podľa účinného práva. 64 Soud svým výkladem právní normy dotváří a výklad závisí kromě obecných výkladových pravidel také od individuálního posouzení soudcem. Kromě svého nejlepšího vědomí a svědomí je také vázán výkladem soudu vyššího stupně a Ústavního soudu České republiky. Soud vyššího stupně poskytuje výklad, který je pro soud niţšího stupně závazný, i v tom případě, kdyţ je v rozporu s interpretací, která byla přijatá na základě nejlepšího vědomí a svědomí, soudu niţšího. Rozhodnutí soudů se v teorii i praxi nazývají také jiţ zmiňované judikáty. Účelom judikátov zásadného významu je oboznamovať širokú verejnosť ale aj všetkých sudcov o rozhodovací činnosti súdov vo vybraných veciach. Tieto rozhodnutia by 61 HRUŠKOVIČ, Ivan; KÁLESNÁ, Katarína; ŠTEFANOVIČ, Milan. Svetové právne systémy. 3. vydání. Bratislava : Vydavateľstvo UK, s. ISBN EPSTEIN, A. Richard. Právo, ekonomie a politika. 1.vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, s. ISBN Hamuľák, O. (ed.): Fenomén judikatury v právu. Sborník z konference Olomoucké debaty mladých právníků Praha: Leges, Hamuľák, O. (ed.): Fenomén judikatury v právu. Sborník z konference Olomoucké debaty mladých právníků Praha: Leges,