UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Kristýna Pokorná

Transkript

1 UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2015 Kristýna Pokorná

2 Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií Hiporehabilitace a rozvoj silných strák charakteru klientů Kristýna Pokorná Bakalářská práce 2015

3

4

5

6 Poděkování Velice děkuji vedoucí mé práce Mgr. Lindě Říhové za odborné vedení, perspektivní myšlení, vstřícnost, ochotu věnovat se známému tématu a spoustu trpělivosti, kterou se mnou měla. Další poděkování patří MUDr. Janu Hnízdilovi, MUDr. Ivo Jáchymovi za názory v oblasti psychosomatické medicíny. Dále bych chtěla poděkovat paní Aleně Krejsové z Hamzovy odborné léčebny v Luže - Košumberku a České hiporehabilitační společnosti za odborné rady týkající se problematiky hiporehabilitace v ošetřovatelském procesu. Velmi si také vážím možnosti poskytnutí praxe a získání potřebných dat díky Sdružení občanů Apolenka v Pardubicích.

7 ANOTACE CÍL: Cílem bylo zjištění posílení konceptu silných strák charakteru a jejich rozvíjení skrz koně, konkrétně, které domény jsou během hiporehabilitace jvíce posíleny. Zdali se jedná o cílený záměr bo vedlejší účik hiporehabilitace v oblasti charakteru. METODIKA Práce se zabývá pozitivními účinky hiporehabilitace na osobnost klienta. Zaměřujeme se na osobnostní rozvoj klienta skrze pohled ošetřovatelství. Konkrétně používáme vybrané domény NANDA dle funkčního modelu zdraví Gordonové. Zkoumáme, jak HR ovlivňuje duševní zdraví. Vybrané domény jsou: aktivita odpočik, životní princip, zvládání zátěže odolnost vůči stresu, vnímání sebe sama. VÝZKUM: Výzkum probíhal v Hiporehabilitačním centru Apolenka za pomocí rozhovorů, dotazníků a pozorování klientů a terapeutů. ZÁVĚR: Práce chce poukázat, že hiporehabilitace má kladný vliv na rozvoj silných strák charakteru a je vhodným terapeutickým nástrojem u vybraných klientů. KLÍČOVÁ SLOVA kůň, charakter, ošetřovatelství, hiporehabilitace, léčba pomocí koně, psychosomatika, mezioborový přístup, ošetřovatelský proces, pozitivní psychologie, silné stránky charakteru, NANDA domény, aktivita odpočik, životní princip, zvládání zátěže odolnost vůči stresu, vnímání sebe sama ANNOTATION OBJECTIVES: The aim of the work was to find whether Equi-assisted therapy strengthens character traits, and also whether this is intent or a side effect of the therapy. METHODOLOGY: The work deals with positive effects of Equi-assisted therapy on a client s character. It focuses on a personality development from the nursing point of view. The work examid how Equi-assisted therapy influences mental health. The research used selected NANDA Gordon's functional health domains: Activity Rest, Life Principle, Coping / Stress tolerance, and Self-perception. RESEARCH: The research was carried out in the Equi-Assisted Therapy Center Apolenka using interviews, questionnaires, and observations both with clients and therapists.

8 CONCLUSION: The work points out positive influence of Equi-assisted therapy on character strengths development and its appropriatess to be a therapeutic tool for selected clients. KEY WORDS horse, character, nursing, Equi-assisted therapy, psychosomatic medici, interdisciplinary approach, nursing process, positive psychology, character domains, NANDA domains: Activity Rest, Life Principle, Coping / Stress tolerance, and Self-perception.

9 OBSAH 0 ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Psychosomatické omocnění a hiporehabilitace Působení okolí na psychiku člověka Terapie v mocničních zařízeních Užití této teorie v praxi Podmínky začlenění zvířat do animoterapie Počátky hiporehabilitace Současnost hiporehabilitace ve světě Hiporehabilitace v českých zemích Příprava koně na hiporehabilitaci Náklady na léčbu pomocí hiporehabilitace Profese v hiporehabilitaci Fyziologie působení Klady a indikace Indikace fyzické postižení Indikace psychické postižení Typy rehabilitační jízdy Cíle hiporehabiliatce Zvířata v mocnici Chov zvířat v mocnicích Děti a animoterapie Vznik charakteru člověka Psychologické rozdělení vývoje charakteru Vědomí a charakter Působení charakteru Rysy a vlastnosti charakteru Poruchy charakteru a emoce Poruchy charakteru - dělení Podpora pozitivních strák charakteru Klasifikace charakteru Silné stránky charakteru v hiporehabilitačním procesu... 27

10 4 Potřeby mocného v ošetřovatelství Maslowova charakteristika seberealizace NANDA Taxonomie ošetřovatelských diagnoz Charakteristika vybraných oblastí NANDA Komunikace zdravotní sestry během terapie Rehabilitační ošetřovatelství a hiporehabilitace Vzdělávání zdravotní sestry v rámci hiporehabilitace VÝZKUMNÁ ČÁST Metodika výzkumu Charakteristika výzkumného vzorku Zpracování a vyhodnocení získaných dat Výsledky průzkumu a jejich analýza Dotazník: Fyzioterapeut Rozbor jednotlivých domén Vnímání sebe sama Aktivita a odpočik Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu Životní princip Závěr Sociální pracovník a speciální pedagog Rozbor jednotlivých domén Vnímání sebe sama Aktivita a odpočik Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu Životní princip Závěr Klient A Rozbor jednotlivých domén Vnímání sebe sama Aktivita a odpočik Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu Životní princip Závěr Klient B Rozbor jednotlivých domén Vnímání sebe sama... 45

11 9.3 Aktivita a odpočik Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu Životní princip Závěr Klient C Rozbor jednotlivých domén Vnímání sebe sama Aktivita a odpočik Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu Životní princip Diskuze Závěr Seznam použité literatury Seznam příloh... 55

12 0 ÚVOD Jelikož se delší dobu zajímám o působení zvířat v léčebné praxi, rozhodla jsem se zabývat se tím, jak by šlo využít význam koní v ošetřovatelské péči a jaký by to mělo vliv na klienty. Hiporehabilitace působí již po delší dobu na poli rehabilitační péče, rozhodla jsem se proto získat některé její prvky i do ošetřovatelské péče. Domnívám se, že je velmi důležité sledovat i psychické změny provázející klientův stav během moci. Jednotlivé stránky charakteru mají totiž velký vliv na postupné uzdravení klienta či zlepšení jeho stavu. Mluvila jsem proto s odborníky o tomto tématu a získala jsem jejich vyjádření, uvádím pro příklad výsledek ové komunikace s MUDr. Ivo Jáchymem ze d :,,Z mého pohledu je hiporehabilitace jistě přínosnou metodou pro pacienty s motorickým či psychickým deficitem, ale je třeba mít přesné informace o indikaci které dg., a o provádění léčby vhodné polohy pacienta Vytvořila jsem nástroj na pozorování těchto změn z pohledu sestry skrz vybrané domény. Chtěla jsem upozornit na to, že i uplatnění sester je v tomto konceptu možné. Vedoucí hiporehabilitace Alena Rajsová z Rehabilitačního pavilonu v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Luže Košumberku mi odpověděla skrze ovou poštu d takto:,,je jistě prospěšné, když se o téma využití zooterapie zajímá i zdravotní sestra a může dělat teoretickou osvětu, že takovéto terapie existují. Česká hiporehabilitační společnost mi podobným způsobem d podala toto vyjádření:,,zdravotní sestry se tedy mohou účastnit hiporehabilitace jako kvalifikovaní pomocníci terapeuta. Ve své práci jsem tak zjistila, že hiporehabilitace jen velmi pozitivně ovlivňuje psychiku klienta ve smyslu posílení silných strák charakteru, ale je možné do ní zapojit i další ošetřující personál. 12

13 TEORETICKÁ ČÁST 1 Psychosomatické omocnění a hiporehabilitace Každá moc, každá závažná životní situace se stává součástí lidského příběhu, moc jsme my,, že,,máme moc. Vše, co jsme prožili, v nás zůstává jako letokruhy na stromě. Mnohdy i moc dokáže, paradoxně, člověka uzdravit. Každá citová reakce je současně i tělesná reakce, každá tělesná reakce je současně i psychickou reakcí. Tělo a jeho výraz je strukturovaná historie jedince, tělo je výrazem psychického (W.Reich). (Kučírek, 2006 ) Psychosomatika, či psychofyzický problém (problém vztahu těla a duše) je otázkou, která je kladena tisíce let. Chápání psychosomatiky jako psychosomatického problému (duševní stav, naladěnost, situační či dlouhodobé psychické potíže, konfliktní situace se promítají do tělesného zdravotního stavu). Jde o těžko zvladatelnou psychickou situaci. (Mihulová, M., Svoboda, M., 2003) Další stránkou procesu uzdravování je vědomí o vlivu duševního zdraví na průběh léčení. Je třeba si připomínat významný vliv dobré duševní pohody a naděje na uzdravení, ať již se jedná o jakoukoliv chorobu. Ať již jsou projevy a průběh moci jakékoliv, měl by se člověk stát mentálním zajatcem své choroby. Měl by se naopak zaměřit na další aspekty života, které mu jsou ve větší či menší míře stále k dispozici a umožňují mu určitou formu seberealizace. (Kučírek, 2006) Pohyb koňského hřbetu při chůzi v hiporehabilitaci klade požadavky na aktivní zapojení různých svalových skupin klienta, a tak i zapojení centrálního rvového systému. Naopak při dotýkání/hlazení koně dochází k pozitivnímu smyslovému vjemu klienta. Hiporehabilitace také často probíhá v příjemném a klidném prostředí: příroda (louka, volný prostor za mocnicí, lesopark) bo v kryté hale přizpůsobené imobilním klientům. I to může pozitivně ovlivňovat průběh celého rehabilitačního procesu. Hiporehabilitace působí jen na psychiku člověka, ale i na odpovídající svalové uvolnění a zafixování správné posturologie člověka. V,,informačním systému těla má svalovina zvláštní funkci je svéráznou operační pamětí psychických zážitků. Při četných stresových podmětech svalová paměť shromažďuje tyto informace sčítáním napětí (po stresových zážitcích se cítíme být svalově unaveni). Nárůst svalových tenzí nad funkční optimum známe z praxe jako grimasu obličeje, třes rukou, koktavost, třes a zabarvení hlasu, tiky, záškuby ramen. Tento stav svalového napětí reflektuje i psychika. (Buchtová B., 1996) 13

14 1.1 Působení okolí na psychiku člověka. Je důležité si uvědomit, že člověk byl od pradávna součástí jednoho ekologického systému. I ds žijí mnohé kultury v úzkém sepětí s okolní přírodou. Příkladem může být působení domácího zvířete na člověka: kdy tím, že je člověk povin se o zvíře postarat krmit jej, hrát si s ním, zajistit mu pohyb ve volném prostoru, starat se o jeho denní hygienu, je chovatel nucen udržovat si svoji fyzickou kondici a schopnost postarat se sám o sebe do vysokého věku. Zvířata dodržují svůj denní pravidelný rytmus a jsou schopna přimět klienty k změně a rozvoji dosavadních návyků a získání cíleného a soustředěného chování, a to bez ohledu na věk. Zvířata člověka stále aktivizují vyzývají ke hře, vynucují si pozornost, zmírňují tak psychické napětí a úzkost a mají tak antidepresivní účik. Z hlediska konverzačních témat je také domácí zvíře častým tématem rozhovorů s ostatními lidmi. Dochází tak ke zlepšení kolektivní psychické atmosféry ve zdravotnických zařízeních, v ústavech sociální péče, v domovech důchodců i v domácnostech. (randžič Z., 2006) 1.2 Terapie v mocničních zařízeních. Přítomnost terapie za pomoci zvířat v ústavech sociální péče a domovech pro seniory vedla také k zmírnění potíží s adaptačním stresem nově příchozích klientů. Pro osoby pobývající v těchto zařízeních delší dobu je naopak přínos v motivaci k aktivnějšímu způsobu života, takže sociální klima je zde méně napjaté. Pro imobilizované či postižené pacienty se zlepšuje možnost komunikace s okolním světem. Tím, že ošetřující personál podstupuje s klientem průběh rehabilitace, dochází ke společným zážitkům a prohloubení vzájemné důvěry. (Křivohlavý, J., 2013) 1.3 Užití této teorie v praxi. Uvádím zde Hamzovu léčebnu v Luži Košumberku. Zde je prováděna jízda na koni po celý rok podle počasí buď venku, či v kryté hale, která má zdi vesele pomalované motivy zvířat, rostlin a ptáků. Pokud je zde na rehabilitaci dítě, je možno procvičit jeho řečové schopnosti se smyslovým vnímáním pojmenováváním jednotlivých obrázků a zároveň jej rehabilitovat. Malby zde slouží i jako orientační a prostorové body. Ústavy sociální péče a domovy pro seniory mohou využít tzv. návštěvních programů. V České republice je tento 14

15 program organizován skrze různá sdružení bo výjimečně jednotlivci, kteří se touto problematikou zabývají. (randžič Z., 2006) 1.4 Podmínky začlenění zvířat do animoterapie Zde se vytváří smluvní vztah mezi organizací a daným sdružením, kde jsou jasně stvená pravidla, která říkají, že zvíře smí nikomu ublížit či škodit, smí být mocné, ani zčišťovat věci či okolí. Jako příklad uvádím kliniku dětské hematologie a onkologie UK a FN Motol, kdy ve spolupráci se sdružením Haima byla uskutečněna návštěva huculského koně v této mocnici, která vyvolala pozitivní emoce obzvlášť potřebné u dětských pacientů. Pokud se naopak rozhodme pro variantu, kdy klientovi dovolíme možnost přivést si s sebou zvíře na dobu hospitalizace, je důležité zachovat toleranci, mít možnost zajistit pokračování péče o zvíře a zajistit soukromí a vyčleněné místo pro zvíře. Pokud pobyt zvířete na pokoji ní možný, existuje varianta umístění do společenské místnosti v mocnici, která by sloužila zároveň i jako odpočinkové místo a stviště setkávání a průběhu terapie s ostatními klienty. (Křivohlavý, J., 2013) 1.5 Počátky hiporehabilitace Léčba pomocí koně ale ní naprosto novým poznatkem: první zmínky o tomto způsobu využití pocházejí od severoamerických indiánů, jež chávali osoby trpící bolestmi zad ležet napříč přes hřbet koně, jenž musel jít bo klusat. Rytmický pohyb hřbetu tak způsobil masírování hrudního koše bojovníka a poloha napříč udržela zase volné dýchací cesty. Jednalo se tedy o přímou srdeční masáž s povzbuzováním dechových center člověka. V 17. století, v období novověku, britský lékař Thomas Sydehman předepisuje jízdu na koni jako prevenci proti dně. Počátkem 18. století uvádí lepší výsledky v porovnání účinků medikace a jízdy na koni profesor Lékařské fakulty v Halle Fridrich Hoffman. (randžič Z., 2006) Současnost hiporehabilitace ve světě V šedesátých letech dvacátého století probíhaly vědecké výzkumy zaměřené na důvody úspěchu léčby pomocí koně. Tyto výzkumy jsou realizovány hlavně v Německu. První definici vztahující se k léčbě za pomoci koně máme z roku 1976 v Basileji, kde definice 15

16 hiporehabilitace a hipoterapie zněla: zvláštní forma pohybové léčby pod vedením fyzioterapeuta. (randžič Z., 2006) Hiporehabilitace v českých zemích Česká republika má také v léčbě pomocí koně dlouholetou tradici. Jako první systematické terapeutické ježdění můžeme uvést využití huculských koní na Zmrzlíku u Prahy. Od roku 1986 řadí do svého programu hiporehabilitaci léčebna Košumberk. V tomto roce se také koná v Miláně kongres RDI (Riding for the Disabled), z něhož vydává primářka, vedoucí spinální jednotky MUDr. Lia Frantalová první materiály zaměřené na tuto problematiku do časopisu Jazdactvo. Ředitel léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc., podporuje ve svém zařízení hiporehabilitaci řízenou touto lékařkou, ke spolupráci zde byla přizvána také řada profesionálních jezdců a odborníků, například pan Vladimír Kopecký. Rehabilitační ústav roku 1988 prováděl léčbu za pomoci koní u děvčat trpících skoliózou, následně nastoupila diagnóza urologického postižení u dětí, a to hlavně s dětskou mozkovou obrnou. Následné výsledky u děvčat trpících skoliózou byly zcela jedičné žádná z dívek měla zhoršení stávajícího stavu, naopak došlo k zlepšení, až na jednu pacientku, kde stav zůstal stejný. Došlo také k úpravě pohybových stereotypů a držení těla. V roce 1991 byla z iniciativy MUDr. Frantalové a ve spolupráci s tehdejším primářem Ústavu sociální péče ve Zbůchu u Plzně MUDr. Luborem Zahrádkou, RNDr. Otakarem Leiským a MUDr. Zdeňkem Bašným z Psychiatrické léčebny Praha - Bohnice založena Česká hiporehabilitační společnost. Hamzova léčebna v Luži Košumberku jako první a doposud jediné pracoviště od roku 1991 přijímá spinální pacienty do hiporehabilitačního programu po krátké době od vzniku úrazového postižení míchy. Úvodní kongres Hiporehabilitační společnosti pořádaný ve Zbůchu u Plzně se zaměřil na první zveřejnění vynikajících výsledků hiporehabilitace u dívek se skoliózou pod vedením primářky Frantalové. MUDr. Frantalová následně pořádala další prezentace včetně mezinárodních přednášek (rok 1989 ve francouzském Ersteinu, rok 2002 ve Varšavě), kde hlavním tématem byla hiporehabilitace u spinálních pacientů v časné rehabilitační fázi. Významným propagátorem hiporehabilitace v ČR a spolupracovník MUDr. Frantalové je Ladislav Kopecký, jenž je i dlouholetým člem České hiporehabilitační společnosti. Jako významný statutární zástupce hiporehabilitace v ČR je udávána Hamzova léčebna v Luži - Košumberku a to svým unikátním prvenstvím využití této rehabilitační metody s minimálními obměnami až do současnosti. Indikací k hiporehabilitaci jsou zde poruchy urologické a postižení pohybového aparátu. (randžič Z., 2006) 16

17 1.5.3 Příprava koně na hiporehabilitaci Výběr koně pro rehabilitaci řídí hipolog podle jasně daných kritérií. Pro hiporehabilitaci ní vhodné použít jakéhokoliv koně, řídí se zde vhodným charakterem, který je zčásti vrozený a zčásti ovlivnitelný člověkem. Sleduje také zdraví, vrozené vady a stav rvového systému. Řídí se také diagnózou a změnou zdravotního stavu pacienta, kde je proto následně volena odpovídající šíře, stabilita hřbetu a povaha koně. Pro handicapované osoby jsou vybírána zvířata s mimořádnou spolehlivostí, ochotou se přizpůsobit zkušenosti jezdce a jeho pohybovým omezením. (Holý, K., Horáček, K., 2005) 2 Náklady na léčbu pomocí hiporehabilitace Zde záleží na indikaci k hiporehabilitaci. Pokud je léčba indikována a stáj má smlouvu se zdravotní pojišťovnou, je tato cvičební jednotka hrazena v částce 90 Kč. Doba cvičební jednotky je až dvacet minut a cena je určena od 50 do 150 Kč. Z hlediska finančních nákladů je kůň velmi náročný rehabilitační prvek krmení bývá odhadováno na Kč na den, ustájení Kč, rovněž je třeba započítat technický materiál (uzdečky, madla, bičíky, sedla, přilby, boty a výběhy). Vybíráme-li pro klienta vhodnou stáj, je její vizitkou: čistota, zdraví koní, pojištění proti hodám a hlavně získaná odbornost v oboru hiporehabilitace s délkou praxe personálu stáje. Pozitivním bodem by zde mohly být nadstavbové aktivity v podobě využití dalších zvířat, jčastěji psů. (Hollý, K., Hornáček, K., 2005) 2.1 Profese v hiporehabilitaci Personální složení stáje je multidisciplinární propojení hipologa, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, speciálního pedagoga a mnohých dalších. Základem je hipolog, který musí mít potvrzení o absolvování jezdeckého a trenérského kurzu profesionálního na Vysoké zemědělské škole. Výhodou zde může být vyškolení v hipoterapii od České hiporehabilitační společnosti bo garantované státem. Dalšími členy týmu jsou ergoterapeut, speciální pedagog, psycholog a fyzioterapeut. Mezi tým se řadí i lékař indikující terapii, jenž by měl mít aspoň minimální praxi v jízdě na koni a hlavně by měl znát kontraindikace a indikace ježdění na koni. Posledním ale méně důležitým člem hiporehabilitačního procesu je zdravotní sestra jako doprovod pacienta během cvičení. (randžič Z., 2006) 17

18 D mi přes ovou komunikaci poskytla bližší informace Ing.,Bc. Vanda Casková předsedkyně sdružení České hiporehabilitační společnosti.,,v rámci multidisciplinárního propojení jednotlivých zdravotnických profesí je i zdravotní sestra součástí hiporehabilitačního týmu. Zná klienta delší dobu a dokáže lépe odhadnout jeho budoucí projevy. Zdravotní sestra, pokud se vzdělává ve specializaci psychiatrická sestra, si může taktéž udělat kurz hipoterapie. Specializaci v oblasti psychiatrická sestra lze získat absolvováním kurzu v národním centru ošetřovatelství a lékařských zdravotnických oborů v Brně. Zde je možné také si doplnit vzdělání například psychoterapeutickým výcvikem pro kurz PPK, bo kurzem pracovník v sociálních službách pro kurz AVK. Zdravotní sestry se tedy mohou účastnit hiporehabilitace jako kvalifikovaní pomocníci terapeuta. 2.2 Fyziologie působení Rehabilitaci zahajujeme uvedením člověka do vhodné polohy tak, aby udržel stabilitu. Využíváme celé plochy hřbetu koně, díky tomu dochází k rytmickému souladu zvířete a klienta. Klient tak musí kvůli zachování rovnováhy zapínat stabilizační svalstvo oblasti páteře a pánve, dochází tak k proprioceptivní uromuskulární stimulaci jsou drážděna rvová čidla, jež mají zakončení v oblasti svalů, kloubů, šlach. Hřbet koně vytváří balanční plochu o několika rozměrech - horizontálním (vodorovném), sagitálním a frontálním (čelním a bočným) a vertikálním (svislým). Z nich jsou utvářeny další pohybové vzorce: pohyby vpřed, rotační pohyby, pohyby nahoru a dolů či do stran. Skrze rvovou soustavu jsou zpracovávány nové pohybové informace a motorické funkce. Rytmicita pohybu koně udává i stažení (kontrakce) a uvolňování (relaxace) svalstva, jsou tak ve stálém napětí a dochází tak k přetěžování. Klient tak dosahuje své jvětší svalové aktivizace. Někteří klienti se po hiporehabilitaci cítí uvolněnější díky tomu, že byly na nějakou dobu vyřazeny jejich patologické pohybové vzorce. U většiny klientů se toto projevuje zvýšením sebedůvěry a navozením pozitivních emocí. (Hollý, K., Hornáček, K., 2005) Klady a indikace Jízda je prevencí jrůznějších civilizačních chorob fyzického i psychického charakteru. Zvíře zde trénuje veškeré systémy lidského organismu a má i příznivý vliv na duševní hygienu. Pokud klient trpí progresivní chorobou, je možnost zde její průběh zpomalit, u 18

19 postižení v oblasti pohybového aparátu naopak působení koně navrací původní funkci a kondici a ve fázi rekonvalescence urychluje obnovení pohybových schopností klienta. Zvíře zde má tak roli vychovatele, zprostředkovatele kontaktu s okolím bo učitele normálního chování a interpersonální komunikace. (randžič Z., 2006) Indikace fyzické postižení Hiporehabilitaci lze využít u rozsáhlé škály poruch anatomického bo fyziologického původu. jčastější indikací je dětská mozková obrna. U těchto klientů je důležitá schopnost dítěte sedět samostatně bo za použití opory. V této indikaci má také zastupitelné působení již samotný kontakt se zvířetem a se skupinou hiporehabilitačního týmu. U klienta mnohdy dojde k získání nového zájmu a rozvíjení sociálních dovedností. Dalšími indikacemi jsou svalové dystrofie a úrazové poškození mozku a míchy. Klient je v tomto případě často doprovázen blízkou osobou, která mu dodává jistotu při zvládání hiporehabilitace a zároveň je chráněn proti pádu dalším člověkem, který jej doprovází. Klienti se tak cítí podporováni ve svém snažení a dochází u nich k zlepšení jen zdravotního, ale i psychického stavu. (randžič Z., 2006) Indikace psychické postižení Duševní choroby: Využíváme zde psychoterapeutické působení, které má vliv na fyzické projevy a projevy vyvolané duševními chorobami. Pokud je rehabilitace dobře vedena, bylo zpozorováno snížení medikace, vymizení příznaků choroby a pozvolný návrat klienta do běžného života. Zvíře zde působí komplexně a je velmi důležité právě z hlediska sociální rehabilitace. Schizofrenie a maniodepresivní stavy: Klienta zařadíme do terapeutické skupiny a postupujeme od pozvolných kontaktů s koněm hipolog učí zprvu klienta ošetřovat koně, až se nakoc dosta k vlastnímu ježdění na koni. Pozitivní naladění, soustředěné, cílevědomé jednání při hiporehabilitaci je potřebné pro další využití těchto vzorců chování v běžném životě. Autismus: Tato porucha se vyznačuje zhoršeným způsobem vnímání okolního světa: člověk rozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Zde je nutná dlouhodobější rehabilitace, která přináší často pozitivní výsledky. Člověk se zde učí reakcím na zevní podměty, a to díky psychickým 19

20 a tělesným stimulům, jež jej vedou k přizpůsobování. Zvíře zde tak zároveň slouží k nápravě chování a sociálních vztahů dětských i dospělých klientů. Mentální rexie a bulimie: U těchto typů psychických poruch je zapotřebí dostatečného psychického uvolnění, změna sebehodnocení a posílení sebedůvěry. Získáním nových zkušeností přenášejí klienti tyto prožitky do běžného života. Sexuální deviace: Zde má terapie resocializační charakter adaptace na normální život u klientů s dlouhodobým pobytem v ochranné léčbě. Drogová závislost, alkoholismus, gamblerství: Kůň zde nutí ukázněné a přesmíru sebevědomé klienty ke spolupráci. Při jízdě klient zaznamená své dostatky ve fyzické kondici, která vyplývá z dosud zdravého života. Poslední fází léčby může být i získání nové oblasti zájmu a formování nového cíle života. (randžič Z., 2006) Typy rehabilitační jízdy Základní podmínkou hiporehabilitace je, aby byl klient schopen sedu na koni a měl přitom z jízdy strach. jznámějším typem jezdecké disciplíny je tzv. voltiž, kde je kůň osedlán a je veden cvičitelem v kruhu pomocí dlouhé opratě - lonže. Cvičenci zde vykonávají akrobatická cvičení během chůze, cvalu či klusu koně. Paravoltiž je další typ vhodného vedení rehabilitace, v upravené formě je také zavedena do sportu pro zdravotně postižené. Vychází z popisu voltiže. Kůň je opatřen pouze podbřišníkem a madly, jeho pohyb je řízen v kruhu. Cvičenci dle pokynů trenéra samostatně či s dopomocí doprovodu provádějí rehabilitační cvičení za chůze koně. Je velmi vhodná pro děti s poruchami chování a mozkovou dysfunkcí. Děti jsou zde vystaveny nárokům na trpělivost a soustředění, to pro ně má výchovný význam. Dochází zde také k rozvoji sociální inteligence a komunikace s trenérem a koněm. (randžič Z., 2006) Cíle hiporehabilitace Zásadní vliv koně na člověka můžeme sledovat v období dětství, kdy díky němu může být intenzivnější rozvoj psychických a fyzických schopností, tedy celkového zdraví dítěte. Udává se, že jpozději do jedenácti let je možnost přecvičit špatné pohybové vzorce pohybových aktivit člověka. Školní věk je často spojován s vadným držením těla a poruchami chování, proto je zde vhodné fyzické cvičení propojit s prvky psychologického působení. U dospívajících je problém plné fixace na špatné pohybové vzorce. Dospělý věk rozšíří úlohy 20

21 hiporehabilitace o léčbu poúrazových stavů, progresivních chorob pohybového systému, vertebrogenního syndromu (bolesti zad). Výhoda hiporehabilitace tkví v jednoduchosti a přirozenosti, zde se jedná o vzájemné působení dvou odlišných živočišných druhů skrze pohyb. Jedná se o intenzivní a dlouhodobý léčebný proces, který by měl být zahájen v období ovlivnitelnosti poruchy držení těla bo motoriky. Děti s vrozeným postižením by tak mohly začít s hiporehabilitací již od prvních šesti týdnů života. (randžič Z., 2006) 2.3 Zvířata v mocnici V České republice existují mocnice, které se snaží udržet člověka v souladu s přírodou. Současný stav ostatních mocnic trpí přemírou sterility prostředí, jež vede ke stavu, kdy je zpozorován pokles imunity pacientů i ošetřujícího personálu. Je to způsobeno obzvlášť opakovaným používáním antibiotik, následně tvorbou odolných kmenů bakterií všeho druhu. Výsledkem toho je, že se běžná bakterie ve spojitosti s pokleslou imunitou stává prudce infekční a může vést až k smrti svého hostitele. Bylo zpozorováno, že pokud je člověk v kontaktu se zvířaty, vyskytovalo se méně problémů s infekcí. Lidé byli také v rámci psychiky vyrovnanější a zlepšila se jim fyzická kondice. Pokud bychom jako doplněk léčby využili zvířat, znamenalo by to jenom obohacení citového života, zlepšení psychické a fyzické kondice, ale i sebeúcty a úcty k druhému. Dlouhodobé omocnění je totiž často vázáno na ztrátu kontaktu s přáteli a narušení rodinných svazků. (randžič Z., 2006) Chov zvířat v mocnicích Je umožněn pouze na specifických místech: jako příklad uvádím vytvoření zookoutků v psychiatrické mocnici v Jihlavě, mocnici v Třebíči, dále existuje socioterapeutická farma v psychiatrické mocnici v Bohnicích. Podmínkou pro chov zvířat je zajištění péče o ně osobou s odpovídajícím vzděláním v oblasti chovu zvířat, což znamená minimálně dokončené základní vzdělání s absolutoriem kurzů zaměřených na chov zvířat s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva zemědělství ČR, či se středním odborným vzděláním s maturitou v oblasti zemědělství bo veterinární. Je tak zajištěn dohled na chování klientů ke zvířatům překrmování a chrání je před týráním, zužíváním a vyčerpáním a stará se o jejich výchovu. V případě hiporehabilitace je vhodné ustájení koní mimo areál léčebny z důvodu práva zvířete na soukromí a odpočik po lehké práci s mocnými. 21

22 Výhodou hiporehabilitace je aktivizace, získání nových cílů klienta a prohloubení komunikace s ošetřujícím personálem kdy je možnost zapojit se do procesu ošetřování výpomocí klientovi, doprovázení jej na terapii, či fungovat jako pomocník fyzioterapeuta při hiporehabilitaci: jištění a psychická podpora klienta. Klienti se pak více soustředí na přítomnost, budoucí problémy a méně se zaobírají minulostí. Zvířata také rozlišují lidské vnímání krásy, zdraví, moci a z toho důvodu jsou vhodná pro lidi s jrůznějším typem fyzického či psychického postižení, kdy je potřeba získat pozitivní impulzy. Inspirací mi zde bylo rehabilitační centrum Apolenka v Pardubicích, kde byly tyto kladné úkazy časté. (randžič Z., 2006) Děti a animoterapie Příkladem pozitivního působení terapie jsou dětští pacienti, které dokážeme více aktivizovat po komunikační stránce a i zmobilizovat v rámci psychiky a fyzické kondice. Dítě při kontaktu se zvířetem se poté lépe adaptuje na mocniční prostředí a zbavuje se tak stresu a úzkosti. Podle L. Galajdové (1999) lze pomocí zvířete zlepšit psychickou pohodu, komunikační a pohybové dovednosti a citové zrání dětí. Tímto postupem je možné i zbavit děti agrese namířené jen vůči zvířatům, ale i sobě navzájem. Efekt je u dětí z velké části psychologický, a proto ní překvapením, že propagátorem využití této metody byl dětský psycholog. prof. Matějíček. Terapií pomocí zvířat lze nahradit léčbu odbornými lékaři, znamená ale velký psychoterapeutický impulz vedoucí ke spolupráci a motivaci při léčení bez ohledu na věk. Po celou dobu léčby také tímto způsobem obohacujeme kvalitu života klienta. (randžič Z., 2006) 3 Vznik charakteru člověka Název slova charakter (povaha) má původ v řečtině a znamená rys, zvláštnost. Jednalo by se tedy o souhrn psychických zvláštností určitého jedince, které se vyskytují ve specifice myšlení, projevu emocí a činů. Povaha nám tedy ukazuje zvláštnosti myšlení, její vznik se počítá už od doby novorozence, kdy na utváření vědomí člověka a jeho specifických rysů jsou potřeba smysly. Jednotlivé smysly následně shromažďují prožité vjemy a vyhodnocují je. Probíhá tak třídění na příjemné a příjemné informace se srovnáváním těchto pocitů. Dokáže rozeznat předměty a jeho rozum se začíná rozvíjet na schopnosti řešení úkolů a jednání v určitých podmínkách. Poté už rozum prostřednictvím rozumových procesů staví člověka do 22

23 efektní interakce s prostředím s cílem dosáhnout určitých cílů. Povaha člověka se formuje během celého života, základy se ale tvoří během prvních let života.(malachov G. P., 2007) Udávají se tři klíčové složky dobrého charakteru: schopnost osobní sebekontroly, přijetí osobní zodpovědnosti a zvládání vlastních emocí schopnost odolat pokušení bo oddálit požitek. Budování pozitivních charakterových vlastností je velmi důležité už u dětí z důvodu budoucí pravděpodobnosti úspěšného života. Byla zjištěna interakce mezi chováním rodičů vůči dětem a getickým predispozicím dětí. (Reeves R., 2009) 3.1 Psychologické rozdělení vývoje charakteru Podle charakterově analytických teoretiků byly vytvořeny teorie pěti stadií vývoje charakteru:(1) Sebepotvrzení, které je počátečním vyjádřením pudových potřeb, (2) gativní reakce prostředí: naplnění potřeb sociálním prostředím, (3) Organismická reakce je přirozená: reakce na frustrace prostředí projevená jako prožitek následovaný intenzivním gativním afektem hněv, hrůza či zármutek. (4) Stádium bylo pojmenováno sebegací, jedná se o obrácení proti sobě samému a je to imitace sociálního prostředí jedincem pomocí blokace svých instinktivních impulzů, potlačí se tak sebevyjádření a vytváří se psychopatologie. Často zde vzniká celoživotní konflikt, kde na straně jedné stojí potlačitelné instinktivní potřeby a na druhé straně jejich zvnitřněné potlačování. Ergeticky orientovaní terapeuti jako Wilhelm Reich či Alexandr Lowen zdůrazňovali, že potlačení sebevyjádření se projevuje i somaticky, v chronických svalových tenzích a v celkovém držení těla. Páté a poslední stádium je nazvané jako proces přizpůsobení. Znamená to, že se s všemi vlastnostmi a rysy snažíme co jlépe žít a také že usilujeme o vhodné přijetí kompromisů a řešení konfliktu. (Johnson, S. M., 2007) 3.2 Vědomí a charakter Základem lidské povahy je vědomí složené ze smyslových orgánů, shromážděných informací a srovnávacího aparátu rozumu. Při utváření lidské povahy se uplatňuje vnitřní a vnější vědomí. Vnější vědomí je zastoupeno smysly, shromážděnými informacemi, rozumem a je zaměřeno na vnější svět. Jeho projev můžeme vypozorovat v reakci člověka na určitý podmět z vnějšího světa. Díky němu se dokážeme orientovat a žít. Je utvářeno z vlivu rodiny, skupiny (vrstevníci) a kolektivu, tradic a zvyků společenskopolitického uspořádání, v němž žijeme. Charakteristické rysy se tak utvářejí podle toho, jaké má daná osoba zájmy při trávení volného času. Vnější vědomí se projevuje buď egoistickým zaměřením jedince, či ohleduplným jednáním vůči prostředí, kterým je obklopen. Vnitřní vědomí je naopak tvořeno 23

24 smysly a rozumem. Vědomí člověka je také formováno skrze národní zvyklosti: pravidla chování ve společnosti, postavení v ní (majetnost, povolání, stupeň užitečnosti pro společnost, stravovací zvyklosti, chování v době moci, náboženské a mravní názory či pravidla komunikace). (Malachov G. P., 2007) 3.3 Působení charakteru Charakter bývá označen jako stará myšlenka, která má ale současnou relevanci, s kterou je spojeno mnoho současných společenských problémů jako obezita, absence sociální mobility či dostatečné vzdělání. (Reeves R., 2009) Lidský charakter můžeme zhodnotit z různých úhlů pohledu. Každopádně ale patří do oblasti základních otázek duchovního vývoje. Člověk musí mít aspoň snahu změnit svůj charakter k lepšímu a ochotu připustit si charakterové dostatky. K problematice charakteru je třeba zařadit konkrétní charakterové rysy a vlastnosti. (Mihulová, M., Svoboda, M., 2003) 3.4 Rysy a vlastnosti charakteru Známou základní tendencí projevující se žádoucím způsobem v charakteru je násilí, přisvojování si cizích hodnot, pravdivost a chamtivost. Při rysu násilí, pokud je člověk schopen eliminovat různé formy agrese, zloby, hněvu, návisti, dosáh vnitřního uspokojení z odstranění napětí a na druhé straně přesta těmito projevy obtěžovat své okolí. Při problému přisvojování si cizích hodnot jedic jedná egoisticky a touží pouze po vlastním uspokojení i za cenu poškození druhých. musí se jednat pouze o fyzické krádeže, ale i o citové vydírání, nadměrné vynucování si náklonnosti či tendence manipulovat s druhými. Dalším rysem charakteru je chamtivost, kdy se tento problém promítá i do oblasti vzdělávání a různých lidských schopností. Osoba se pak vyznačuje nadměrnou soutěživostí bez ohledu na druhé. Charakterový rys pravdivosti je velmi důležitý v hledisku kvality lidských vztahů a počínání. (Mihulová, M., Svoboda, M., 2003) 3.5 Poruchy charakteru a emoce Hiporehabilitace se může stát i psychoterapií, pokud zdravotní sestra zná jednotlivé složky charakteru a ví, jak s klientem komunikovat, které jeho vlastnosti podpořit a čeho si má všímat. Pro všechny poruchy osobnosti je charakteristické velmi nízké vnímání a zvýšení počtu afektů (úzkost, frustrace, agrese, zármutek). Lidé trpící poruchou osobnosti reagují na 24

25 tyto události svojí základní obru štěpením. Jedic se tak vzdálí od prožitku do úplně jiného stavu bo zasta extrémní pohled na druhé, sebe či život jako takový. Vzniká zde problém snášet a prožívat emoce. Poruchy osobnosti se pojí také s poškozenou internalizací hodnot bo vývojem svědomí. Poruchy jsou zde provázány s interpersonálními vztahy, kde zvláště ty intimní mohou být omezeny, chronicky dysfunkční bo zcela chybět. (Johnson, S. M., 2007) 3.6 Poruchy charakteru - dělení Teoretici udávají pět základních charakterových struktur: schizoidní, orální, psychopatickou, masochistickou a rigidní. Dle charakterologů se charakter utváří pomocí ega, které vyrovnává vyhnutelné konflikty mezi vnitřními a psychickými strukturami a požadavky vnějšího prostředí. Tvorba charakterů lze shrnout v pěti krocích: 1) Sebepotvrzení: instinktivní forma potvrzení práva na existenci organismu, práva na potřeby, práva oddělit se či být závislým, asertivním a právo milovat. 2) gativní odezva sebepotvrzení: pokud jsou tyto potřeby u lidí ignorovány a jsou naplněny, vede to k další fázi tzv. zabudované reakci organismu 3) Reakce organismu: pokud dochází k blokaci přirozených životních sil, jsou spuštěny behaviorální a afektivní reakce, svojí povahou jsou reflexní. Lze je rozdělit do tří základních stavů, kdy každý má svůj projev v chování: hněv, strach a zármutek. Rodiče by měli zareagovat na tyto stavy změnou přístupu k dítěti, jinak je zde riziko ohrožení dítěte vnitřním zmatkem a zdravým vývojem organismu. 4) Sebegace: Pokud je gativní odezva okolí chronická, jedic se poddá a potlačí své potřeby, odmítá potřebu podpory a potlačuje svoji lásku. Člověk například může popřít svůj hněv a projevit jej nějakým kulturně přijatelnějším způsobem. 5) Proces přizpůsobení: Jedná se o kompromis částečného popření svých základních práv a potřeb. (Johnson, S. M., 2007) 3.7 Podpora pozitivních strák charakteru Hiporehabilitace působí jako komplexní léčba jak fyzických tak psychických funkcí člověka. Je využitelná jako doplněk probíhající psychoterapie, kdy se snažíme připojit relaxační cvičení specifická pro du poruchu charakteru. Podmínkou je zajištění důvěryhodného a bezpečného prostředí, vzhledem k citlivosti psychicky mocného klienta byla vytvořena tři pravidla dle Carla Rogerse. Jsou to pravidla na posílení terapeutického vztahu a nazývají se: vážená empatie, podmiňované pozitivní hodnocení a kongruence. Znamená to navození důvěry v sebe sama, ve významného druhého, v komunitu a samotný životní proces. Rovněž zvládnutí pocitu strachu z koně či samostatnosti je u osob s psychickým postižením 25

26 významnou posilující zkušeností. Během této emocionální zkušenosti je také klientovi k dispozici někdo, kdo mu má daný okamžik pomoci překlenout a poté s ním být v kontaktu, zde je významná role psychiatrické sestry při hiporehabilitaci. (Johnson, S. M., 2007) 3.8 Klasifikace charakteru Pro tuto práci jsem vybrala klasifikaci ctností a charakterových předností, kterou definovali Christopher Peterson a Martin Seligman v roce 2004 v publikaci s názvem Character Strengths and Virtues (Charakterové přednosti a ctnosti), na níž se podílelo celkem 40 autorů, také jsem použila oblast z pozitivní psychologie od Aleny Slezáčkové. V knize Charakterové přednosti a ctnosti byla poprvé představena klasifikace ctností a charakterových předností, která je podle autorů důležitým krokem k zvědečtění pozitivní psychologie a především k možnosti měření charakteru a pozitivních rysů vůbec. Tato klasifikace má význam jak pro diagnostiku a léčbu duševních omocnění, tak nabízí i možnost praktického využití v rámci pěstění charakteru. Pro jejich výběr sáhli po literatuře s tématem související z oblasti psychiatrie, lidského vývoje, vzdělávání, náboženství, filosofie a samozřejmě z psychologie. Otázkou ve výběru ctností a silných strák charakteru je, jestli jsou uplatnitelné napříč všemi kulturami, či zda zde budou odlišnosti. Autoři této klasifikace se proto detailně zabývali studiem filosofických, náboženských, etických a politických textů, textů významných myslitelů zabývajících se podobnou tematikou. Byla vytvořena klasifikace se třemi konceptuálními úrovněmi tvořící pozitivně chápaný charakter. Patří mezi ně 6 ctností a 24 silných strák charakteru. Bylo identifikováno dvě stě ctností, z kterých vybrali Martin Seligmana a Christopher Peterson šest ctností univerzálních, a to odvahu, spravedlnost, lidskost (humánnost), umírněnost (zdrženlivost), spiritualitu (duchovnost) a moudrost. Jejich určitá míra přítomnosti je základem tzv. dobrého charakteru. Charakterové vlastnosti byly označeny Petersom a Seligmam jako základ pro optimální životní rozvoj a prospívání. Klasifikaci ctností a charakterových předností lze ale pojmout jako kočnou verzi, je zde předpoklad dalšího rozšíření díky novým teoretickým a empirickým přístupům. Silné stránky osobnosti můžeme rozpoznat, posilovat a trénovat jen ve škole či zaměstnání, ale i při jakémkoliv mezilidském kontaktu a při libovolných aktivitách. Schopnost rozpoznat silné stránky má mnoho příznivých důsledků na jedince a jeho okolí. V uplatňování charakterových vlastností je ale důležité volit osvědčené pravidlo zlaté střední cesty. Příkladem může být silná stránka humoru. Smysl pro humor je vlastností, která pomáhá udržet pozitivní naladění a zároveň přispívá k dobrému fyzickému zdraví a utužení lidských vztahů. Schopnost vidět 26

27 humornou stránku věci přispívá k schopnosti nadhledu nad situacemi a snižuje tím míru stresu. Posilování silné stránky humoru ale znamená, že bychom měli za každých okolností adekvátně zlehčovat složité situace či vtipkovat. (Slezáčková, A., 2012) 3.9 Silné stránky charakteru v hiporehabilitačním procesu Ve své práci jsem se opírala o klasifikací ctností a charakterových předností, kterou definovali Christopher Peterson a Martin Seligman. Vytvořila jsem 4 sady otázek, které jsem vhodně propojila s mezinárodní klasifikací ošetřovatelských diagnóz NANDA. Zde jsem vybrala jako zástupce 4 domény: Vnímání sebe sama, Aktivita a odpočik, Zvládání zátěže, odolnost vůči stresu a Životní princip. Volbu těchto domén obhajuji tím, že se velmi podílí na celkovém zdravotním stavu klienta a často jsou ovlivňovány vlivem okolí klienta. Dotazy k jednotlivým doménám vycházely z tabulky o klasifikaci ctností a charakterových předností. Jednotlivé ošetřovatelské domény měly různé počty otázek a možnost zaškrtnutí širšího spektra souhlasu či souhlasu. Tímto dotazníkem se mi podařilo zjistit, která z domén je během hiporehabilitace jvíce posílena a jaký důsledek má toto posílení na klienta. Dotazník je díky svému složení vhodný i na jiné volnočasové aktivity klienta v rámci zjištění posílení charakteru a ovlivnění dalšího působení omocnění na klienta na úrovni jeho psychiky. Inspirovala jsem se tvrzením autorů příručky silných strák a vlastností charakteru Christophera Petersona a Martina Seligmana. Tito autoři tvrdí, že dobrý charakter je možné kultivovat, ale k tomu je potřeba vhodných nástrojů k vyhodnocení zvolených intervencí. (Peterson, Ch., Seligman M., 2004) 4 Potřeby mocného v ošetřovatelství Charakteristickým rysem ošetřovatelského procesu je systematické hodnocení a plánovité uspokojování potřeb zdravého i mocného člověka. Uspokojování těchto potřeb se realizuje pomocí ošetřovatelského procesu. Ošetřovatelský proces je jednak myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit a jednak systémem kroků a postupů při ošetřování mocného. Sestry se zabývají člověkem jako celkem, jako bytostí bio-psychosociální, bytostí holistickou, souborem částí a procesů. Koncepce holismu aplikovaná na lidi a jejich zdraví zdůrazňuje skutečnost, že sestry musí brát zřetel na osobu jako celek v její bio-psycho-sociální jednotě. Porucha jedné části celku vede zákonitě k poruše jiné části, popř. celého systému. Na toto tvrzení navázal americký psycholog Abraham H. Maslow. Podle Maslowa má každý jedic individuální systém motivů, který je hierarchicky uspořádán, 27

28 protože některé z motivů jsou silnější ž jiné a některé z těch silných jsou jsilnější. Hierarchie potřeb dle Maslowa zahrnuje potřeby filozofické, potřeby bezpečí, afiliace, uznání a seberealizace. Potřeba seberealizace, hierarchicky postavená jvýše, vyžaduje uspokojení dalších potřeb. Seberealizující se jedinci musí být tedy všeobecně uspokojeni a duševně zdrávi. (Trachtová E., Trejtnarová G.,Mastiliaková D.,) 4.1 Maslowova charakteristika seberealizace Osoba, která se seberealizuje: Je realistická, vidí život jasně a je ve svých hodnotách objektivní. Má správný názor na lidi. Má výborné vnímání a je rozhodná. Jasně rozpozná, co je správné a co správné. Je obvykle přesná v předvídání budoucích událostí. Rozumí umění, hudbě, politice a filozofii. Je pokorná a umí naslouchat druhým. Je oddaná určité práci, povinnosti, úkolu či povolání. Je velmi tvořivá, flexibilní, spontánní, odvážná a bojí se dělat chyby. Je vstřícná novým myšlenkám. Má sebedůvěru a sebeúctu. Je vyrovnaná, má časté vnitřní konflikty, její osobnost je vyvážená. Je vysoce závislá a touží po soukromí. Může se projevovat jako,,v myšlenkách vzdálená a všímavá. Je přátelská, milující a ovládaná víc vnitřními popudy ž společností. Přijímá svět takový, jaký je. Dle těchto bodů se projevuje člověk, jehož potřeby jsou plně naplněny a je schopen se věnovat své seberealizaci. (Trachtová E., Trejtnarová G.,Mastiliaková D., 2012) 4.2 NANDA Taxonomie ošetřovatelských diagnóz Taxonomie ošetřovatelských diagnóz představuje klasifikační systém sesterských diagnóz. Jedná se o uspořádání ošetřovatelských dg. podle určitého principu s cílem vytvořit standartní názvy ošetřovatelských diagnóz. NANDA taxonomie II představuje ucelenou otevřenou klasifikaci ošetřovatelských diagnóz, podle 13 diagnostických domén, z nichž každá se dále 28

29 specifikuje v diagnostických třídách, které obsahují ošetřovatelské diagnózy včetně kódů. (Mikšová Z., 2006) Ve své práci jsem chtěla přiblížit hiporehabilitační činnost do oblasti sesterské praxe. Zvolila jsem tedy celkem čtyři domény, na které jsem se následně vyptávala klientů a určovala, jak jsou posílené. Tyto domény jsem volila na základě pozorování a jbližší propojenosti s klasifikací ctností a charakterových předností, kterou definovali Christopher Peterson a Martin Seligman. Typy a definice zdraví, chápání zdraví dle modelu Gordonové: Co ovlivňuje zdraví 1. funkční typ zdraví ovlivněný faktory: biologické, vývojové, kulturní, sociální, spirituální 2. dysfunkční typ zdraví: může později vyvolat omocnění, při výskytu dysfunkce sestra ství ošetřovatelské dg., adekvátní ošetřovatelský plán 3. interakce člověka s prostředím 4. bio-psycho-sociální integrace: porucha v jedné oblasti naruší rovnováhu 5. klientem může být jedic, rodina, komunita Více informací je na webových stránkách Charakteristika vybraných oblastí NANDA Vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržování zdraví zahrnuje individuální zdravotní stav vztah k současným zdravotním aktivitám jak zvládá rizika spojené se zdravotním stavem, stylem u zdravých - prochladnutí, absence ve škole aktivity pro udržování zdraví a efekt způsob dodržování lékařských a ošetřovatelských doporučení u mocných - vnímání příčiny vzniku jak začala moc, jaké byly opatření, výsledek osobní podíl na zvládnutí stavu 29

30 Aktivita, cvičení (aktivita, odpočik) udržování tělesné kondice - způsoby, relaxace denní životní aktivity: sebepéče, soběstačnost při vaření, hygieně, stravování, v domácnosti cvičení, sport, trávení volného času faktory, které brání: bolest, dušnost, křeče, choroby, handicap činnosti, které jsou jdůležitější Vnímání sama sebe sebepojetí, sebeúcta, obraz těla vnímání sebe, emocionální ladění individuální názor na sebe: vnímání svých schopností, záliby, talent, celkový vzhled, pocit vlastní hodnoty objektivní pozorování verbálních projevů Stres, zátěžové situace (zvládání zátěže, odolnost vůči stresu) za poslední období způsob tolerance, zvládnutí stresů individuální rezervy na zvládnutí narušené vlastní integrity vnímání vlastní schopnosti řídit a zvládat běžné situace Víra, přesvědčení, životní hodnoty (životní princip) životní hodnoty, cíle, přesvědčení a vliv na rozhodování člověka zahrnuje, co je v životě důležité: kvalita života, prožívání konfliktů v hodnotách víra, očekávání ve vztahu ke zdraví, duchovní nouze, religiozita Více informací je na webových stránkách Komunikace zdravotní sestry během terapie U klientů se změnami v oblasti psychiky vyžaduje komunikace zvláštní přístupy. Všeobecně platí, že pro tyto klienty je vhodné nucení k rozhodování, přílišná liberálnost pochání klienta sama sobě, nadměrné zvyšování nároků a zlehčování obtíží. Myslíme tak na okolnosti 30

31 rozhovoru, proto zajistíme klidné a bezpečné prostředí. Sledujeme také využití verbální komunikace, tímto jsou vhodné čekané doteky. K rehabilitaci poskytme předem dostatek informací a vše klientovi vysvětlíme ve volnějším tempu řeči, případně zopakujeme a očekáváme zpětnou vazbu. Při hiporehabilitaci jsme klientovi nablízku jistíme jej dotekem, například - přidržováním za nohu a opakovaně verbálně potvrzujeme pocit bezpečí. (Venglářová M., Mahrová G., 2006) 4.5 Rehabilitační ošetřovatelství a hiporehabilitace Hiporehabilitace je komplexní rehabilitační metodou vycházející z urofyziologických základů, kdy prvkem léčby je kůň. Je zařazena mezi proprioceprivní a uromuskulární fascilitační metody, využito je tak jak prvku specifických vliv tepla zvířete, taktilní podměty, podpůrné a obranné rekce, a specifických podmíněných působením koně na člověka. Rehabilitace tak propojuje oblast medicínskou, pedagogickou, psychologickou a sportovní. Indikaci vždy posuzuje lékař. (Jankovský J., 2006) 4.6 Vzdělávání zdravotní sestry v rámci hiporehabilitace,,zdravotní sestry se tedy mohou účastnit hiporehabilitace jako kvalifikovaní pomocníci terapeuta, kdy komunikují s klientem během rehabilitace a zabezpečují jej před pádem, resp. úrazem. Zdravotní sestra se také může do hiporehabilitačního procesu zapojit aktivně po specializaci psychiatrická sestra, kdy je možný kurz hipoterapie. Tento popis mi poskytla d přes ovou komunikaci Ing.,Bc. Vanda Casková předsedkyně sdružení České hiporehabilitační společnosti. Jak píše MUDr. Jan Hnízdil ve svém u ze d Hipporehabilitaci velmi fandím, ale mám s ní hlubší zkušenosti. Konzultujte proto prosím pracoviště, které se jí zabývá. Uvádím příkladem areál pro hipoterapii v psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. Obratem se mi tak ozvala d skrze ovou zprávu Mgr. Daniela Münichová - terapeutka Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Konstatuje, že:,,po absolvování specializace si může sestra vybrat některý z kurzů, které nabízí Česká hiporehabilitační společnost a to buď: Aktivity s využitím koní (AVK) bo Psychoterapie pomocí koní. Na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně je také možnost postgraduálních kurzů využití zvířat v léčebném a pedagogickém procesu. Zooterapii zařadila i do běžné pregraduální výuky Jihočeská univerzita, konkrétně její fakulta Zdravotně sociální. Psychiatrická sestra je poté často součástí vlastní terapie, protože může lépe ž fyzioterapeuti a ergoterapeuti vyhodnotit některé projevy klientů, lépe je zná, protože je s 31