Problematika soběstačnosti a mobility seniorů

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství Michaela Kadlecová Problematika soběstačnosti a mobility seniorů Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Jana Konečná Olomouc 2015

2 ANOTACE Typ závěrečné práce: Bakalářská práce Téma práce: Ošetřovatelská péče o seniory Název práce: Problematika soběstačnosti a mobility seniorů Název práce v AJ: Issue of self-sufficiency and mobility in the elderly Datum zadání: Datum odevzdání: Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Autor práce: Michaela Kadlecová Vedoucí práce: Mgr. Jana Konečná Oponent práce:

3 Abstrakt v ČJ: Přehledová bakalářská práce se věnuje problematice soběstačnosti a mobility seniorů. Předkládá dohledané poznatky z českých a zahraničních zdrojů o ovlivňujících faktorech a nejvíce využívaných možnostech hodnocení úrovně soběstačnosti a mobility. Dále informuje o postupech a intervencích podporujících soběstačnost a pohyblivost. Práce je sestavená z teoretických poznatků a studií, které jsou orientované na seniorský věk. Abstrakt v AJ: Overview thesis deals with the issue of self-sufficiency and mobility of elderly. Submitted by tracing knowledge of Czech and foreign sources on the influencing factors and the most used options for assessing the level of self-sufficiency and mobility. It also provides information on the procedures and interventions promoting self-sufficiency and mobility. The thesis is composed of theoretical knowledge and studies that are oriented to elderly age. Klíčová slova v ČJ: senior, soběstačnost, ošetřovatelská péče, podpora, mobilita, hodnocení Klíčová slova v AJ: elderly, self-sufficiency, nursing care, support, mobility, score Rozsah: 50 s./ 11 příloh

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje. Olomouc 11. května podpis

5 Děkuji Mgr. Janě Konečné, za její odborné vedení, rady a připomínky při tvorbě této bakalářské práce. Dále děkuji své rodině a přátelům za podporu v průběhu studia.

6 Obsah Úvod Rešeršní činnost Soběstačnost u seniorů Hodnocení soběstačnosti Faktory ovlivňující soběstačnost seniora Činnosti podporující soběstačnost seniorů Mobilita seniorů Hodnocení mobility Intervence k podpoře mobility seniorů Shrnutí teoretických východisek a jejich význam Závěr Referenční seznam Seznam zkratek Seznam příloh Přílohy

7 Úvod Společnost celosvětově řeší významný demografický problém a tím je stárnutí obyvatelstva a nárůst počtu seniorů (Zrubcová, Schmidtová, 2009, s. 160). WHO k roku 2000 globálně uvádí 600 milionů obyvatel nad 65 let a očekává se, že se počet seniorů k roku 2025 zvýší až na 1,2 miliardy (Bilgili, Arpaci, 2014, s. 415). Nejvíce seniorů žije v Itálii (18,2%), Řecku, Švédsku, Španělsku a Německu (Holmeová et al., 2006, s. 180). Český statistický úřad předpokládá, že v roce 2050 bude 14,5 % obyvatel ve věku nad 65 let, což je z 8,3 % k roku 2009 velký nárůst (Zaremba et al., 2010, s. 6). Stárnutí ovlivňuje jednotlivce, rodiny a celou společnost po mnoha stránkách a má za následek vysoké sociální a ekonomické zatížení po celém světě (Mollaoglu et al., 2009, s. 115). Stárnutí jde ruku v ruce s úbytkem kognitivních funkcí, snížením fyzické síly, výkonnosti a dochází ke zhoršení orgánových funkcí vlivem faktorů vnějšího prostředí. Zdatnost, výkonnost a odolnost k zátěži se snižují nejen z důvodu stárnutí, ale často i díky zahálčivosti seniora (Smičková, 2011, s. 391). Stárnutí populace přináší mnoho problémů např. zvýšená potřeba zdravotní a zdravotně sociální péče a to především díky větší nemocnosti seniorů. Pro kvalitní stárnutí je důležité, aby zůstal senior co nejdéle soběstačný, zvládal se adaptovat na nároky prostředí, sám vykonával aktivity všedního dne a v neposlední řadě neztratil nezávislost a svoje koníčky. Soběstačnost a schopnost být nezávislým má příznivý vliv na psychiku, která je nepostradatelnou částí zdraví (Valešová, Valeš, 2010, s. 199). Přehledová bakalářská práce se zaměřuje na problematiku soběstačnosti, hodnotící techniky, činnosti podporující soběstačnost a na mobilitu seniorů. Tato bakalářská práce má za cíl odpovědět na otázku: Jaké byly doposud publikovány poznatky o problematice soběstačnosti a mobility seniorů v českých a zahraničních periodikách? Na základě formulace otázky jsou v bakalářské práci stanoveny následující 2 cíle: Cíl 1. Předložit dohledané poznatky o soběstačnosti seniorů a činnostech podporujících soběstačnost. Cíl 2. Předložit dohledané poznatky o mobilitě seniorů a intervencích podporujících mobilitu. 6

8 Bibliografické citace vstupní studijní literatury: KALVACH, Z. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, 44 s. ISBN KALVACH, Z. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 336 s. ISBN TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 270 s. ISBN SCHULER, M., OSTER, A. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010, 336 s. ISBN

9 1 Rešeršní činnost ALGORITMUS REŠERŠNÍ ČINNOSTI VYHLEDÁVAJÍCÍ KRITÉRIA: - klíčová slova v ČJ: senior, soběstačnost, ošetřovatelská péče, podpora, mobilita, hodnocení - klíčová slova v AJ: elderly, self-sufficiency, nursing care, support, mobility, score - jazyk: anglický jazyk, český jazyk, slovenský jazyk - vyhledávací období: další kritéria: recenzované články a periodika DATABÁZE: EBSCO, PudMed Nalezeno 452 článků VYŘAZUJÍCÍ KRITÉRIA - duplicitní články - články, které se netýkají oboru - články, které neodpovídají zadání práce - články, které se nevztahují k tématu - nerecenzované články - kvalifikační práce SUMARIZACE VYUŽITÝCH DATABÁZÍ A DOHLEDANÝCH DOKUMENTŮ EBSCO 17 článků PubMed 9 článků SUMARIZACE DOHLEDANÝCH PERIODIK A DOKUMENTŮ Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 1 článek Česká geriatrická revue 1 článek Česká revmatologie 1 článek Geriatria 4 články Kontakt 1 článek Medicína pro praxi 4 články Neurologie pro praxi 2 články Ošetřovatelství a porodní asistence 2 články Praktický lékař 2 články Sociální péče 2 články Sociální služby 2 články Časopisy Sociální péče a Sociální služby nejsou recenzované, avšak poznatky z těchto zdrojů jsou přínosné a účelné pro tuto práci. K tvorbě práce byly použity dvě monografie, neboť se jedná o primární zdroje. Pro tvorbu teoretických východisek bylo použito 48 dohledaných článků 8

10 2 Soběstačnost u seniorů Šnejdrová a Kalvach charakterizují soběstačnost jako schopnost samostatně a nezávisle si plnit své každodenní potřeby v určitém prostředí a je určena kombinací funkční zdatnosti jak fyzické, tak psychické. Soběstačnost je také dovednost člověka adaptovat se na prostředí, ve kterém žije a je schopen se přizpůsobit změnám. Senioři mohou být i přes své zdravotní postižení zcela soběstační v prostředí, které je přizpůsobeno jejich individuálním potřebám - bezbariérové bydlení, na druhou stranu jedinci s lepším zdravotním stavem se mohou stát naprosto závislými v náročných podmínkách, jako je dům bez výtahu, vysoké prahy u dveří nebo samostatné vytápění (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s. 157). Stěžejním významem pro zachování soběstačnosti je uchování mobility a duševně-společenského rozvoje člověka. Pokud senior není schopen z různých důvodů zvládat své každodenní aktivity a naplňovat vlastní bazální potřeby v domácím prostředí, stává se tak nesoběstačným, což může dojít až k závislosti na druhých osobách (Smičková, 2011, s. 391). Mlýnková naopak popisuje tzv. závislost, která je opakem soběstačnosti a dělí se na tři stádia: lehká, střední a úplná. Jedinec s lehkou závislostí potřebuje k provádění bazálních aktivit občasný dohled a výpomoc druhé osoby. Střední závislost obnáší pravidelný dohled a soustavnou podporu při vykonávání některých každodenních aktivit. Dopomoc zajišťuje kupříkladu člen rodiny, pečovatel či agentura domácí péče (senior s amputovanou dolní končetinou potřebuje obstarat nákupy, přípravu jídla, pomoc při přesunu atd.). Za nejzávažnější formu je považována úplná závislost. Senior je odkázaný na stálou péči a dohled, kdy zpravidla rodinní příslušníci nejsou schopni o jedince pečovat, proto se v tomto případě zpravidla uplatňuje ústavní péče. Tito senioři jsou upoutáni na lůžko, trpí poruchami kognice a vědomí a nemohou se podílet na ošetřovatelské péči. Závislost nesoběstačného jedince je také možné dělit na funkční kdy senior vyžaduje dopomoc druhého např. při přesunu z lůžka na pojízdnou toaletu, přichystání léků apod. Ekonomickou a právní závislost chápeme jako potřebu finančního příspěvku. Psychická závislost na druhých osobách vzniká nejčastěji při úmrtí celoživotního partnera (Mlýnková, 2009, s ). Sebepéče je ošetřovatelský fenomén, který je předmětem zájmu ošetřovatelských teorií, klasifikačních systémů, ošetřovatelských plánů a podpůrných programů pro jedince, rodinu nebo komunitu s dlouhodobou péčí. Obecně lze říci, že sebepéče je součástí denního života a starostlivosti nejen o své zdraví a saturaci psychických a sociálních potřeb, ale také zájem o svoji rodinu, přátele a o ostatní ve svém blízkém okolí. Do tohoto pojmu také spadá snaha jedince dbát o své zdraví, prevence chorob a úrazů, správné užívání léků, udržení nebo znovu navrácení 9

11 zdraví či pohody po zdolání akutního onemocnění nebo po propuštění ze zdravotnického zařízení (Bóriková, 2010, s. 26). Bekel a Halmo (2004, s. 35) označují sebepéči jako proces samostatného vykonávání denních aktivit, kterými jsou stravování, oblékání, výživa a vyprazdňování. Tyto uvedené aktivity vedou seniora k uspokojení jeho základních biologických potřeb. Smičková zdůrazňuje, že cílem ošetřovatelské péče v oblasti sebepéče je zachování nynějších schopností seniora a dosažení co nejvyššího stupně nezávislosti. Ošetřující personál nebo popř. rodina nesmí jen kompenzovat seniorův deficit, ale cíleně jej motivovat a vést k soběstačnosti. Všeobecná sestra má nepostradatelnou roli v péči ohledně soběstačnosti seniorů, jakožto ošetřovatelský profesionál cíleně pomáhá v činnostech, které senior není schopen zvládnout sám, ale především jej motivuje a podporuje v navrácení ztracených schopností (Smičková, 2011, s. 393). Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků popisuje, že všeobecná sestra stupeň soběstačnosti určuje odhadem a pozorováním pacienta při provádění aktivit denního života. Pro rozdělení pacientů dle úrovně soběstačnosti používá měřící techniky. V 4 vyhláška uvádí, že všeobecná sestra hodnotí potřeby a stupeň soběstačnosti pomocí měřících škál používaných v ošetřovatelské praxi (testy soběstačnosti). Činnosti zdravotnického asistenta ohledně podporování soběstačnosti jsou uvedeny v 30, kde podle 3 odst. 2 a dále pod odborným dohledem všeobecné sestry, nebo porodní asistentky může ZA provádět nácvik sebeobsluhy s cíleným posílením soběstačnosti pacienta. Vyhláška také v 6 popisuje činnosti ergoterapeuta, který může vykonávat ergoterapeutické vyšetření, které je zaměřené na popis denních aktivit, hodnocení lokomoce, mobility a také orientační vyšetření kognitivních funkcí v souvislosti s identifikací běžných denních aktivit (ADL), také může hodnotit a nacvičovat každodenní činnosti jak v nemocničním, tak i v domácím prostředí. Také fyzioterapeut je povinen provést identifikaci běžných denních aktivit po stránce tělesné (Vyhláška č. 55/2011 Sb.). 10

12 2.1 Hodnocení soběstačnosti Pro stáří je typická polymorbidita a křehkost, ze kterých vyplývá funkční omezení (disabilita), a proto je velice důležité hodnotit geriatrické pacienty komplexně. GCA komplexní geriatrické hodnocení (Comprehensive geriatric assessment), které se skládá z klasického klinického vyšetření, hodnocení výkonnosti, kineziologického vyšetření a sociálního hodnocení. Nejpodstatnější složkou komplexu vyšetření pro ošetřovatelskou péči je hodnocení soběstačnosti, neboli schopnosti samostatně vykonávat obvyklé potřeby (Šnejdrlová, Kalvach, 2008, s. 157). Goniewicz et al. zdůrazňují nutnost získání informací o soběstačnosti seniora již na samotném počátku hodnocení. Pokud je to možné, je třeba usilovat o navázání rozhovoru, který nám poskytne informace o seniorových životních hodnotách, postojích a věcech, které považuje za nejdůležitější. Dále bychom měli vyslechnout seniorova přání, naděje a plány do budoucna, ale také jeho obavy z budoucí péče o sebe sama (Goniewicz et al., 2013, s. 308). Pro ošetřující personál ve zdravotnických a sociálních zařízeních či v agenturách domácí péče je primárním zdrojem informací samotný senior, jeho rodina, známí, nebo další zdravotníci. Důležitým pramenem poznatků je lékařská a ošetřovatelská dokumentace. Po shromáždění informací se stanoví tzv. funkční diagnóza, která se také označuje jako funkční potenciál, což je sbírka všech zachovaných tělesných a duševních schopností. Ukazuje vše, co jedinec zvládá a co mu zbývá. Autorka uvádí jako jednu z možností hodnocení soběstačnosti jedince a to Klasifikaci funkčního potenciálu dle M. Gordonové, která se skládá z 5 bodů a to: 0 samostatný, soběstačný jedinec. 1 vyžaduje zanedbatelnou dopomoc, sám využívá vybavení, sám provede 75% činností. 2 vyžaduje menší pomoc, dozor, doporučení. Sám vykoná 50% aktivit. 3 vyžaduje velkou dopomoc od druhých osob nebo zařízení, zvládne méně než 25% úkonů. 4 naprosto závislý na pomoci druhé osoby, potřebuje celkový dohled. 5 úplný deficit sebepéče, bez aktivní spoluúčasti na péči. Potřebuje celkovou pomoc, nebo není schopen se zapojit (Mlýnková, 2009, s. 20). Již během rozhovoru se samotným seniorem nebo jeho rodinou posuzujeme psychickou a fyzickou soběstačnost v průběhu konverzace registrujeme, jak se senior pohybuje či samostatně nebo pomocí kompenzačních pomůcek, zevnějšku seniora, popřípadě smyslové poruchy. Pozornost věnujeme také sociálnímu zázemí seniora a to o prostředí, ve kterém žije, vybavení domácnosti, přítomnost kompenzačních pomůcek, vzdálenost a dostupnost komunitních služeb atd. Také si musíme ověřit, jak doposud senior zvládal aktivity denního života, zda je vykonával sám nebo využíval sociální a zdravotní služby a v jakém rozsahu - pečovatelská služba, domácí péče. Stěžejními pomůckami k hodnocení 11

13 úrovně sebepéče jsou testovací škály (Smičková, 2011, s. 391). Mezi nejpoužívanější testovací škály patří ADL test (Příloha 1) a IADL test (Příloha 2). Holmerová et.al popisují ADL jako základní aktivity denního života, kdy se pod tímto výrazem rozumí bazální sebeobslužné aktivity, jejichž poškození svědčí o potřebě ošetřování. V roce 1964 byl vytvořen Katz index, který slouží k orientačnímu hodnocení soběstačnosti a schopnosti, kde se hodnotí samostatné provedení hygieny, oblékání, používání toalety, kontinence, schopnost přesunu a pohybu a samostatný příjem potravy. Nyní se k hodnocení soběstačnosti používá spíše modifikovaný test aktivit denního života dle Barthelové, který se skládá z deseti položek, kdy má každý bod příslušné bodové ohodnocení. Jsou zde zahrnuty činnosti jako příjem potravy, oblékání, osobní hygiena, koupání, kontinence moče a stolice, použití toalety, chůze po schodech, přesun z lůžka na vozík, nebo židli a chůze po rovině (Holmerová et al., 2006, s. 180.). Schopnost vykonávat již zmiňované činnosti je stanovená rozpětím bodů, za lehkou závislost je považovaná bodová hodnota 80-61, za závislost bodů a za vysokou závislost v bazálních denních činnostech je rozsah 40 bodů a méně (Neméth et al., 2006, s ). ADL signalizuje pouze činnosti v rámci základní sebeobsluhy, ne však schopnosti žít zcela nezávisle, bez pomoci druhé osoby a zvládat problémy každodenního života. Na hodnocení bazální soběstačnosti dle ADL lze navázat IADL škálou (Instrumental Activities of Daily Living Scale), neboli instrumentální aktivity denního života, které se používají v mnoha podobách, nejznámější je Lawtonova IADL, tato škála hodnotí provedení úkolů jako: telefonování, nakupování, příprava jídla, péče o domácnost, praní, schopnost samostatně cestovat a užívat léky nebo hospodaření s penězi (Holmerová et al., 2006, s. 180). Hodnocení soběstačnosti formou ADL a IADL odhaluje deficity seniora v každodenních činnostech a vytváří časový prostor pro vykonání cílených intervencí za účelem prevence funkční dekompenzace. Vyplnění škál může vykonat všeobecná sestra, fyzioterapeut, sám pacient, rodinný příslušník, opatrovatel, ale také například ergoterapeut v případě IADL (Bóriková, 2010, s. 26). Ze studie Langa et al. je patrné, že hodnocení soběstačnosti dle Katz ADL indexu je aktuálně nejefektivnějším prostředkem k určení stupně závislosti u hospitalizovaných seniorů. Autoři také identifikovali funkční faktory, které negativně ovlivňují soběstačnost seniora a to nedostatek autonomie, obtížná chůze, riziko pádu a riziko malnutrice (Lang et al., 2007, s ). Šnejdrová a Kalvach však dodávají, že v některých případech je vhodné již zmiňované hodnocení doplnit o výkonové testy, neboť právě ADL a IADL může hodnotit i sám senior nebo jeho rodina, což často není objektivním výstupem. Výkonové testy se 12

14 soustřeďují jak na tělesnou zdatnost: Test schopnosti vstát ze sedu na židli, Test rychlosti chůze, síla stisku ruky, tak na psychický stav: Test kreslení hodin, Folsteinův Mini-Mental State Examination. Je důležité podtrhnout komplexní pohled na geriatrického pacienta a přihlédnout i k jeho subjektivnímu hodnocení a v případě nejasností využít zde uvedené výkonové testy. Autoři ve svém odborném článku zmiňují také tzv. Funkční klasifikaci seniorů dle Spirdusové, která vyjadřuje heterogenitu potřeb a problémů seniorů. Hodnocení se skládá ze šesti skupin seniorů dle jejich funkční schopnosti: 1. elitní extrémně výkonní senioři až do vysokého věku. 2. zdatní (fit) senioři mají velmi dobrou tělesnou a duševní kondici, pravidelně se věnují sportu, mají lepší výkonnost, než mladší neaktivní jedinci, kteří nesportují. Bez omezení vykonávají pohybovou zátěž a cestují. 3. nezávislí (independent) senioři zvládají instrumentální aktivity denního života (IADL), ale nemají funkční rezervy. Obyčejně žijí sedavým způsobem života, objevuje se u nich omezený rozsah pohybu kloubů a nižší svalová síla. Potřebují pomoc při neobvyklé zátěži (operace, rekonvalescence), kterou špatně zvládají a hrozí jim selhání z překročení stresové zátěže. 4. křehcí (frail) senioři kteří mají problémy s IADL, jsou na hranici mezi soběstačností a závislostí, obvykle bydlí např. v domech s pečovatelskou službou, potřebují v některých činnostech pomoc druhé osoby rodiny, nebo pečovatelské služby. 5. závislí (dependent) senioři kteří mají závažný funkční deficit, z fyzických aktivit zvládají krátké procházky, často nevyjdou z domu. Pokud žijí v ústavní péči, mají obyčejně omezený pohyb na chůzi s dopomocí či sezení v křesle. Často trpí lehkou až středně těžkou demencí, vyžadují trvalou péči rodiny nebo profesionálního personálu. 6. zcela závislí (total dependent) tito senioři jsou obyčejně upoutaní na lůžko, nebo mají těžký mentální deficit, nevykonají ani základní aktivity v rámci sebepéče, potřebují plnou ošetřovatelskou péči (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s ). Smičková (2011, s. 391) pro úplnost uvádí dotazníky, kterými lze soběstačnost také posoudit, jsou to: dotazník funkčního stavu FAQ-CZ (Příloha 3), dotazník soběstačnosti DAD CZ nebo Bristolská škála aktivit denního života BADLS-CZ (Příloha 5). Bóriková navíc doplňuje autorku o další modifikované verze ADL pro specifické skupiny pacientů: Stanfordský dotazník hodnocení zdraví HAQ (Příloha 6) pro seniory s revmatoidní artritidou nebo Funkční míra nezávislosti FIM (Příloha 7) jako indikátor efektivity rehabilitační péče. Autorka nicméně podotýká, že aplikaci těchto škál v konkrétní skupině seniorů je třeba zvážit vzhledem k účelu použití, protože uvedené hodnotící indexy pokrývají jen omezené spektrum aktivit a nejsou dostatečně podrobné při těžších formách fyzické disability. Výběr adekvátního hodnotícího postupu a zručnosti při jeho použití spolu 13

15 s verifikací údajů jsou základními podmínkami posuzování. Měřící nástroje může sestra nebo jiný posuzovatel kompetentně používat jen na základě výcviku kognitivních, interpersonálních, technických zručností a kritického myšlení (Bóriková, 2010, s ). Tomagová ve své studii popisuje Dotazník funkčního stavu (FAQ), který je doporučován pro využití v praxi v mnoha ošetřovatelských zahraničních zdrojích (Mayo 2008, s ; Fletcher, 2008). Nástroj je určen pro posouzení funkčního stavu seniorů s organickým postižením mozku, s mírnou kognitivní poruchou nebo demencí. Popisuje činnosti, ve kterých senior potřebuje dopomoc. Obsahuje 10 položek a to: nakupování, zacházení s penězi, příprava jídla, pamatování si schůzek, věnování pozornosti a porozumění televiznímu programu, knize, časopisu, schopnost cestování. Odpovědi se hodnotí na čtyřbodové škále, přičemž 0 znamená plná výkonnost a nezávislost, 1 samostatné vykonávání činnosti - ale s omezením, 2 senior vyžaduje asistenci a 3 značí úplnou závislost na pomoci druhé osoby. Výsledné skóre je součtem bodů a pohybuje se v rozpětí od 0 do 30 bodů, přičemž 0 značí plnou výkonnost a nezávislost a 30 bodů úplnou závislost. Čím je výsledek vyšší, tím je větší postižení funkční schopnosti seniora. Autorka studie měla za cíl zjistit vztah mezi Mini-Mental testem (SMMSE) a Dotazníkem funkčního stavu (FAQ) a poukázat na možnosti jejich využití v posuzování seniora. Šetření se zúčastnilo 200 seniorů, kteří byli posuzování výše uvedenými škálami. Výsledky studie odhalily vysokou negativní korelaci mezi výsledným skórem SMMSE a FAQ z čehož vyplívá, že při snižujícím se výsledku SMMSE se zvyšuje výsledek FAQ. Dotazník funkčního zdraví je nápomocný nástroj, který hodnotí míru závislosti jedince v IADL, které jsou podmíněny zachovanými kognitivními funkcemi. FAQ může být používán jako doplňující hodnocení kognitivních funkcí, signalizuje změny v soběstačnosti, které jsou provázané s kognitivním deficitem (Tomagová, 2010, s ). Bartoš et al. se ve své práci soustřeďují na hodnocení každodenních aktivit seniorů s Alzheimerovou nemocí pomocí Dotazníku soběstačnosti (DAD-CZ). Dotazník je česká verze mezinárodně využívané a doporučované originální škály The Disability Assesment for Dementia. DAD-CZ je pro kvantitativní hodnocení funkčních schopností v aktivitách denního života u seniorů s kognitivním postižením nebo demencí, kde se nejčastěji využívá u Alzheimerovy choroby. Dotazník se skládá ze 17 základních, každodenních činností ve 4 okruzích: oblékání, hygiena, příjem potravy a kontinence a 18 instrumentálních aktivit v 5 oblastech: příprava pokrmu, telefonování, vycházky ven a pobyt mimo byt, hospodaření s penězi a korespondencí a užívání léků a 5 položek zaměřených na volný čas a domácí práce. 14

16 Nástroj také umožňuje zařazení dané aktivity po stránce exekutivních funkcí do jedné z 3 oblastí: plánování a organizace, iniciace a správné provedení činnosti. Zvládání 10 aktivit formou 40 otázek se zjišťuje pomoí rozhovoru s pečující osobou a trvá přibližně 15 minut. Zhodnocení jednotlivé aktivity je limitováno na období posledních 2 týdnů. Vyplněním DAD-CZ lze zjistit za krátkou dobu míru zvládání každodenních aktivit, které nezávisí na věku, vzdělání či pohlaví. Nástroj také poskytuje informace o průběhu nemoci či sebeobslužných schopnostech seniora. Dotazník doplňuje možnosti strukturovaného zhodnocení ADL a IADL u seniorů s demencí včetně Alzheimerovy nemoci (Bartoš et al., 2009, s ). J.de Rotrou et al. ve své studii prokázali účelnost a praktičnost DAD škály. Nástroj je jednoduchý pro vyplnění a umožňuje rychlé shromáždění podstatných informací o seniorovi, do jaké míry kognitivní postižení ovlivňuje jeho dovednosti a schopnosti. Autoři doporučují využívat nástroj především v neuropsychologické praxi, za účelem zlepšení posouzení seniorů s kognitivním deficitem (J.de Rotrou et al., 2012, s ). Schwabová et al. popisují Bristolskou škálu aktivit denního života (BADLS-CZ), která se využívá u seniorů postižených demencí. Dotazník vyplňuje všeobecná sestra nebo pečující osoba. Nástroj hodnotí 20 bazálních denních činností (např. příprava jídla, hygiena, příprava nápojů, péče o zuby nebo protézu, pohyblivost aj.) pomocí 4 určitých tvrzení od samostatného vykonání aktivity až po úplnou závislost na pomoci druhé osoby s danou aktivitou. Bodová stupnice je od 0 do 60, kdy 0 značí plnou soběstačnost a 60 úplnou závislost. Česká forma této škály je obohacená o přepočtení bodů na procenta (Schwabová et al., 2010, s ). Výsledky studie Umayala et al. potvrzují efektivnost hodnocení funkčních schopností seniora formou ADL a BADLS škály. Hodnocení soběstačnosti u seniorů s demencí pomocí ADL a BADLS nástrojů autoři prezentují jako ucelený pohled na aktuální funkčnost a orientaci seniora v každodenním životě. Autoři Bristolskou škálu aktivit denního života doporučují především ke screeningu demence u seniorů žijících v pečovatelských domech (Umayal et al., 2010, s ). Dalším nástrojem pro posouzení funkčního stavu seniorů je Stanfordský dotazník hodnocení zdraví (The Health Assessment Questionare, HAQ), který je zaměřen na jedince trpící revmatoidní artritidou. Dotazník hodnotí obtíže, které vznikají při vykonávání běžných denních aktivit během posledního týdne. HAQ se skládá z 20 otázek, které jsou rozčleněny do 8 kategorií: stravování, oblékání, chůze, hygiena, oblékání a úprava, síla stisku, dosažitelnost a činnosti. Formulář vyplňuje sám senior zhruba 5-7 minut. Šléglová et al. (2010, s ) ve své studii prokázali spolehlivost (reliabilitu) a validitu české verze HAQ 15

17 a doporučuje tento nástroj revmatologům pro využití v klinické praxi. Vaňásková pro úplnost ve svém odborném článku zmiňuje Test funkční soběstačnosti (Functional Independence Measure FIM). Test je modifikací indexu Barthelové navíc doplněný monitorací kognitivních funkcí, avšak oproti Barthlelové indexu je citlivější a ucelenější. Klasifikuje 18 aktivit v 6 kategoriích: subjektivní péče, lokomoce, kontinence, mobilita, komunikace a sociální hledisko. Každá z činností se hodnotí 7stupňovou škálou, kdy 1 označuje potřebu plné pomoci a 7 značí plnou soběstačnost. FIM je především využívaný v USA pro určení disability jedinců po chorobě nebo úrazu. Jelikož je test validní, je doporučován jako standardní postup pro screening průběhu léčby. Test má oproti jiným škálám výhodu, že současně hodnotí fyzickou dovednost s kognitivními funkcemi. FIM je účelný pro klinické využití od příjmu jedince k hospitalizaci přes průběžné hodnocení až ke stanovení dlouhodobých rehabilitačních cílů. Test je kladně využitelný v klinické praxi jako standard zdravotnické dokumentace (Vaňásková, 2005, s. 313). 16

18 2.2 Faktory ovlivňující soběstačnost seniora Bartošovič et al. se ve své studii zabývali vlivem onemocnění a geriatrických syndromů na soběstačnost seniorů. Šetření se zúčastnilo 56 seniorů (40 žen a 16 mužů, věkový interval let), kteří žijí ve svém domácím prostředí. Při tomto šetření autoři analyzovali zdravotnickou dokumentaci, odebrali anamnézu a poté seniory podrobili ADL testu, Folsteinovmu testu MMSE a Lawton Brodyho testu IADL. Výsledky studie odhalily, že nejvíce vede ke vzniku závislosti kardiovaskulární onemocnění ICHS 75% a hypertenze 66%, na druhém místě neurologické choroby (demence 64%), dále onemocnění pohybového aparátu 27% a z geriatrických syndromů byla nejčastější příčinou inkontinence moče 78%. Ve věkové skupině starších 85 let byly za poruchu soběstačnosti nejčastěji zodpovědné úrazy (především fraktury krčku femuru). Zajímavé zjištění také bylo to, že u mužů byl oproti ženám zjištěn vyšší výskyt diabetu, inkontinence moče i stolice a poruch sluchu. Dle ADL testu bylo zjištěno, že až 86% seniorů má těžkou a středně těžkou úroveň závislosti což je méně než podle výsledků IADL, kde bylo zjištěno, že až 98% seniorů je závislých na pomoci druhých (Bartošovič et al., 2006, s ). Ve srovnání se studií, kterou provedli Zaremba et al. se onemocnění, které ovlivňují soběstačnost, příliš neliší. Vzorek této studie obsahoval 516 seniorů ve věku nad 65 let (219 můžů 42,4% a 297 žen 57,6%). S jedinci byl proveden standardizovaný rozhovor, ve kterém subjektivně identifikovaly nemoci, které je nejvíce omezují v každodenním životě. Senioři v dotaznících nejčastěji za zdravotní problém, který snižuje jejich soběstačnost, uváděli onemocnění pohybového aparátu spojeného s bolestí 34%, přičemž si ženy stěžovaly na bolest častěji než muži. Dalšími nejvíce disabilizujícími onemocněními byly zjištěny nemoci oběhové soustavy 21% a to častěji u mužů, poté následovaly nemoci dýchací soustavy 7%, diabetes mellitus 7,5%, onemocnění trávící soustavy 7,1%, psychiatrické onemocnění 4,5% a neurologické choroby 3,5%. Autor doplňuje své zjištění o pozitivní zdravotní chování, které bylo více vyjádřeno u žen, protože častěji dodržují dietní režimy pro udržení přiměřené hmotnosti, méně kouří a pijí alkohol a častěji se věnují pohybovým aktivitám (Zaremba et al., 2010, s. 6-12). Bekhet a Zauszniewski doplňují Bartošoviče a Zaremby o poznatky ze své studie, kdy 314 seniorů ve věkovém rozmezí 64 až 98 let označili za nejčastější příčinu jejich disability artritidu 64%, hypertenzi 47% a srdeční onemocnění 35% (Bekhet, Zauszniewski, 2014, s ). Mezi další rizikové faktory, které ovlivňují soběstačnost seniora patří věk a pohlaví, jak uvádí Millián-Calentina et al. ve své studii zaměřené na tyto okolnosti. Výzkumu se zúčastnilo 598 jedinců průměrného věku 75 let, ženy převažovaly nad muži 57,2% a také byly podstatně 17

19 starší, přičemž dle škály ADL bylo 34,6 % respondentů zařazeno do skupiny závislých a v indexu IADL až 53,5% spadalo do této kategorie. V tomto výzkumu se prokázalo, že ženy jsou obecně více závislé jak v bazálních aktivitách denního života, tak v instrumentálních. Podle ADL se u 24,1% žen prokázal určitý typ závislosti, oproti pouze 9,5 % mužům. Ženy jsou více závislé než muži např. v koupání 91% vs. 80,1% a mají také větší problém s inkontinencí moči 82% vs. 62,9%. Při srovnávání výsledků IADL se odhalilo, že ženy jsou méně soběstačné v aktivitách, které souvisí s peněžním hospodařením 15,8% vs. 6,7%, dále jsou také více závislé na pomoci druhých při cestování 7,9% vs. 2,3%, oproti tomu jsou muži méně soběstační v činnostech, jako je praní prádla, úklid a vaření. Tyto výsledky autor odůvodňuje tvrzením, že ženy jsou tradičně více vázány na práce v domácnosti, zatímco muži se více starají o finance. V závěru šetření bylo zjištěno, že riziko snížení soběstačnosti dle ADL stoupá s vyšším věkem z čehož vyplývá, že funkční postižení a závislost jsou spojeny s morbiditou a mortalitou starých lidí (Millián-Calentina et al., 2009, s ). Díky Neméthovi et al. bylo prokázáno, že senioři žijící na vesnici jsou více soběstační, než senioři žijící ve městě. Šetření se zúčastnilo 585 respondentů starších 65 let z Prešovského okresu a úroveň soběstačnosti byla hodnocena pomocí ADL indexu. Při vyhodnocení výsledků bylo zjištěno, že ve městské populaci je více závislých a vysoce závislých seniorů 9% oproti seniorům bydlících na vesnici 5%. Během sběru informací se respondenti žijící na vesnici často odvolávali na domácí práce (hospodářství, zahrada, údržba domu). Tyto povinnosti udržují jedince v lepším fyzickém stavu. Zároveň bylo objeveno, že i více křehkých seniorů se vyskytuje v městské populaci 17% oproti vesnické 10%. Příčina zjištění je stejná, potřeba více fyzicky pracovat i ve vyšším věku pozitivně působí na funkční stav jedince. Studie se také věnovala rozdílům v soběstačnosti mezi pohlavími. Závislých a těžce závislých seniorů bylo v mužské a ženské populaci přibližně stejně, zajímavé však je, že oproti studii Millána-Calaentia et al. zde muži vyšli jako méně soběstační. Mužů v městské populaci s lehkou závislostí bylo 23% versus 14% žen (podobně jako na venkově 15% oproti 8%). Autoři se domnívají, že hlavní příčinou tohoto výsledku je fyzická aktivita, neboť se v málo ekonomicky rozvinutých regionech více pečuje o hospodářství (zvířata, zahrada apod.), protože je to finančně nevyhnutelné a dle výpovědí žen bylo zjištěno, že právě ony pracují fyzicky více (Neméth et al., 2006, s ). Mehta et al. ve své práci uvádějí další významný rizikový faktor, který ovlivňuje soběstačnost, a tím je hospitalizace. U seniorů, kteří jsou nezávislí před hospitalizací, se může vyvinout nová závislost po propuštění z nemocnice. Akutní onemocnění a hospitalizace zvyšují pravděpodobnost postižení 18

20 až šedesátkrát, což představuje téměř polovinu všech nových případů disability. Nové postižení je definováno jako nedávný přechod od nezávislosti k závislosti na druhé osobě v provádění základních činností každodenního života (ADL). Toto nové postižení při propuštění z nemocnice má často za následek prodlužování následné nemocniční péče, opakované hospitalizace a smrt. Cílem této studie bylo vyvinout klinický index, který určí riziko vzniku nové disability s seniorů při propuštění z nemocnice. Index obsahuje sedm nezávislých rizikových faktorů, které sestry a lékaři určí do 24 hodin od přijetí do nemocnice, jsou to: snížená schopnost pohybu dle ADL 2 týdny před hospitalizací a počet činností u kterých potřebuje senior pomoc druhé osoby. Mezi další rizikové faktory patří věk nad 80 let, těžká kognitivní porucha, hypoalbuminémie, cévní mozková příhoda a onkologické onemocnění. Klinický index může usnadnit včasné plánování péče pro propuštění z nemocnice, která je zásadní ke zlepšení soběstačnosti po skončení hospitalizace. Senioři s vysokým rizikem vzniku nové závislosti budou potřebovat osobní asistenci, nové kompenzační pomůcky, nebo dokonce domácí rehabilitaci (Mehta et al., 2011, s. 1-21). Ve studii zaměřené na složení domácnosti ve spojitosti se soběstačností došli Murayama et al. ke zjištění, že senioři, kteří doma žijí sami, mají pozitivnější výsledky v ADL a IADL testech, vysvětluje to tvrzením, že lidé žijící osamoceně jednoduše musí dělat aktivity denního života, pečovat jak o sebe tak o bydlení, protože jsou odkázáni sami na sebe. Dalším objevem bylo, že jedinci, kteří žijí s rodinou, využívají méně pečovatelských služeb, než ti, kteří žijí sami, i když jejich funkční a kognitivní úrovně jsou nižší. Z toho plyne, že se rodina snaží starat o potřeby svých starších rodinných členů a v budoucnu bude důležité posoudit náročnost péče a zátěž na rodinné příslušníky a zajistit rodinám pomocné služby (Murayama et al., 2012, s ). Zrubcová a Schmidtová se ve své studii zabývaly problémem, jak ovlivňuje zhoršená soběstačnost duševní zdraví seniorů. Soubor tvořilo 80 respondentů z toho 57 žen a 23 můžu ve věkovém rozpětí let, kteří jsou zároveň klienty agentury domácí péče. Senioři byli zařazení do dvou skupin a to žijící osamoceně (40 respondentů) a žijící v domácnosti s jinou osobou. K hodnocení byl použit test instrumentálních denních činností pro posouzení závislosti, Geriatrická škála deprese pro zhodnocení emočního stavu seniorů a strukturovaný rozhovor, který zjišťoval hodnocení rodinného zázemí, sociálních kontaktů, finančních a bytových podmínek, ve kterých senioři žijí. Respondenti byli testovaní opakovaně, jednou za 10 dní, aby sestry mohly posoudit stupeň závislosti a emoční stav. Rozhovor a první testování provedla sestra, při její první návštěvě seniora v domácím prostředí a celkem bylo realizováno 10 měření. Z výzkumů vyplynulo, že se zabezpečením 19

21 chodu domácnosti bylo nespokojených až 55% seniorů žijících osamoceně, neboť nebyli po návratu z nemocnice schopní samostatně vykonávat běžné domácí práce, které zabezpečují chod domácnosti a uspokojit své potřeby. Jejich vyjádření úzce souviselo s jejich aktuálním zdravotním stavem. Vzhledem k tomu, že při prvním měření dle IADL byla diagnostikovaná závislost, senioři proto museli využít pečovatelské služby. Ve skupině seniorů žijících s druhou osobou vyjádřilo nespokojenost s chodem domácnosti jen 10% zúčastněných, zodpovědnost o domácnost zde převzal jiný člen domácnosti, nejčastěji manželka a děti. U respondentů v obou skupinách naměřené hodnoty svědčily o postupném snižování závislosti z 15 bodů (závislost) při prvním měření na 70 bodů (částečná závislost) pro skupinu osamoceně žijících a 75 bodů (nezávislost) pro skupinu seniorů žijících ve společné domácnosti. Hodnoty jednotlivých měření dále odhalily, že stupeň deprese se zlepšoval na závislosti zlepšení soběstačnosti, autorky předpokládají, že zlepšení deprese způsobil fakt, že si senioři uvědomovali skutečnost, že sestra ukončí návštěvy v jejich domácnosti. I přes to, že byla seniorům zajištěná pečovatelská služba, přítomnost sestry a její terapeutický rozhovor při návštěvě pozitivně působil na duševní pohodu a jistotu seniorů. Zhoršená soběstačnost negativně ovlivňuje duševní zdraví a pohodu seniorů po propuštění z nemocnice do domácího prostředí. Postupným snižováním závislosti v denních aktivitách docházelo k úpravě depresivních emocí (Zrubcová, Schmidtová, 2009, s ). 20

22 2.3 Činnosti podporující soběstačnost seniorů Jednou z významných intervencí k navracení nebo zachování soběstačnosti je kvalitní výživa. Janáková charakterizuje Program standardizace nutriční péče v domovech seniorů, který je součástí projektu NUTRICEPT pro klinickou výživu. Stěžejním úkolem projektu je zjistit nutriční stav seniorů a zařídit specifický systém péče o výživu, který bude odrážet jejich aktuální potřeby a bude odpovídat nejnovějším vědeckým poznatkům a platným zákonům. Na projektu spolupracovali Společnost pro klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči a Česká asociace sester skupina nutričních terapeutů. V první řadě všeobecná sestra identifikuje nutriční riziko pomocí MNA dotazníku (Mini Nutritional Assessment) při přijetí seniora k hospitalizaci a při propuštění ze zdravotnické instituce delším než týden. MNA škálu je důležité zpracovat do 24 hodin od příjmu seniora do péče a dále 1x za 3 měsíce. Všeobecná sestra dále sleduje změny v hmotnosti seniorů pravidelně 1x měsíčně, monitoruje množství příjmu stravy a tekutin dle speciálního formuláře. Pokud senior za 3 dny příjme méně jak ¾ porce, je sestrou ihned předán do péče nutričního terapeuta. Terapeut u pacientů, kterým bylo zjištěno nutriční riziko, identifikuje na základně nutriční anamnézy míru rizika malnutrice a připraví záznam o sledování nutričního stavu klienta. Dle těchto výsledků a po poradě se sestrami určí seniorovi nutriční intervenci (doplňková výživa, změna diety, časové rozložení podaného jídla) a vše zapisuje do ošetřovatelské dokumentace (Janáková, 2007, s ). Výzkum Jarošové et al., se zabýval vlivem nutriční intervence na stav výživy a soběstačnosti u seniorů. Soubor se skládal z 56 seniorů s potvrzenou malnutricí, u kterých byla zavedena standardizovaná nutriční péče v domově pro seniory. Výsledky výzkumu poukázaly na vzájemnou vazbu mezi nutričním stavem a soběstačností. Po aplikaci nutričních intervencí došlo u seniorů k zlepšení soběstačnosti v okruzích hygieny, odpočinku a spánku a komunikaci (Jarošová et al., s ). Tento názor potvrdil také Capuano et al. (2010, s ) který ve své studii objevil příznačný vztah mezi malnutricí a sníženou funkční výkonností u seniorů a zároveň zdůrazňuje pozitivní působení nutričních intervencí na soběstačnost a výkonnost seniora. Také Oliveir et al. (2009, s. 54) ve své studii nalezli spojitost mezi výživou a funkční kapacitou seniora. Stav výživy byl zhodnocen pomocí MNA škály a úroveň soběstačnosti ADL a IADL testy. Potvrdila se hypotéza, že všechny proměnné položky jak u ADL či IADL byly výrazně na horší úrovni u seniorů s malnutricí. Brzká nutriční podpora má pozitivní vliv na snižování úmrtnosti, podporuje kvalitu života a zmenšuje finanční náročnost léčby. Standardizace nutriční péče zlepšuje zdravotní stav a soběstačnost seniora a tím zvyšuje 21

23 kvalitu života (Jarošová et al., 2011, s. 717). Lupienská se ve svém odborném článku zabývá ergoterapií, což je další účelná intervence v podpoře soběstačnosti seniora. Cílem ergoterapie u seniorů je nácvik a procvičování ADL a IADL aktivit, doporučení vhodných kompenzačních pomůcek nebo eventuelně úprava prostředí. Ve vlastním sociálním prostředí jsou pro seniory vhodné pomůcky, jakou jsou: podavač předmětů, lehké nádobí, nástavce na tužky, zvýšená hrana na talíř, tvarovatelné příbory s ergonomickou rukojetí, lupy na čtení aj. Volbu pomůcek k podpoře lokomoce zajišťuje fyzioterapeut. S podporou soběstačnosti jde ruku v ruce individuální aktivizace, do které patří: trénink paměti, reminiscenční terapie léčebné využití pomůcek, stimulace smyslů, zooterapie nebo procvičování jemné a hrubé motoriky (Lupienská, 2012, s ). Při léčebné výchově k soběstačnosti se využívá hodnocení dle Barthelova testu. Výchova obnáší nácvik běžných aktivit a co nejvíce snížit míru závislosti na pomoci druhých. Senioři procházejí nácvikem základních sebeobslužných výkonů, oblékání, hygieny, přípravy jídla aj. Velice účelná je také tzv. cílená ergoterapie, která posiluje fyzickou zdatnost a kondici seniora. Terapie se zaměřuje na poškozené funkce se záměrem zlepšení svalové síly, mobility, čití, koordinace a smyslů. Využívá se zde tzv. facilitačních technik např. hráškování, kdy senior prohrabuje luštěniny v sáčku či nádobě, a kartáčování nebo míčkování, kdy se pomocí měkkého kartáče nebo molitanového míčku stimuluje horní končetina ve směru od prstů k rameni. Mezi další terapeutické techniky vhodné pro seniory patří např. práce s papírem: lepení, stříhání, koláže nebo práce s textilem: pletení, šití, háčkování (Motyčková, 2009, s. 19). Furaker a Nilsson realizovali studii, kde zkoumali vliv ergoterapeutického poradenství pro pečující personál nebo rodinu s cílem zlepšení stupně soběstačnosti a pozitivního ovlivnění funkčního stavu seniorů. Ergoterapeuti poskytovali poradenské schůzky jak v nemocničním, tak v domácím prostředí, kde zacvičovali pečující v nácviku sebeobslužných činností, trénování paměti seniora, edukovali o prevenci vzniku pádů, či o správném využití kompenzačních pomůcek. Rodinní příslušníci také mohli s terapeuty konzultovat úpravu bytové jednotky, pro zvýšení bezpečnosti pohybu seniora. Autorům studie se potvrdila jejich hypotéza, že ergoterapeutické poradenství mělo pozitivní vliv jak na stupeň soběstačnosti dle škály ADL, tak i na snížení počtu pádů seniorů a zlepšení spolupráce a komunikace mezi pečující osobou a seniorem (Furaker, Nilsson, 2011, s ). Poznatky týkající se významu ergoterapie předložili také Walker a McNamara ve své studii zaměřené na účinek pracovní terapie u seniorů, kteří změnili místo bydliště a žijí nově v ústavní péči (dům s pečovatelskou službou, domov 22

24 pro seniory). Terapeuti podporovali seniory v každodenních činnostech, tak jak byli zvyklí ze své předešlé domácnosti. Výsledky studie prokázali potřebu zachování autonomie a seberealizace v péči o sebe sama, tak jak byli senioři naučení ve svém domácím prostředí. Celkově měla pracovní terapie zaměřená na smysluplnou denní činnost, zahájená ihned po přestěhování velice pozitivní vliv na duševní a fyzické zdraví seniora (Walker, McNamara, 2013, s ). Mlýnková při nácviku sebeobslužných činností klade důraz na spolupráci ošetřujícího personálu (všeobecná sestra, pečovatelka, fyzioterapeut) mezi daným seniorem a jeho pečující rodinou. Personál by měl rodině zdůraznit, že je nesprávné vykonávat veškeré činnosti za seniora a pouze má dopomáhat v aktivitách, které dotyčný nezvládne sám. Pečující osoby by měly být důsledné ve vyžadování samostatného provádění sebeobslužných činností, i když např. sestra nakrmí seniora rychleji, než kdyby se o to pokoušel sám. Během nácviku sebepéče je nutné brát v úvahu aktuální fyzický a psychický stav jedince, jeho dovednosti při provádění pokynů, schopnost vnímání, koncentrace, komunikování či celkovou výdrž. Senioři často dané pokyny zapomínají, a proto je nutné je připomínat. Pokud je senior hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, je potřeba zjistit zdali umí používat signalizační zařízení sloužící k přivolání sestry. Naopak v domácím prostředí je důležité zhodnotit vzhled celé bytové jednotky - uložení např. pomůcek k ošetřování stomie, ran apod., kde má pokoj pečující člen rodiny, který se o seniora stará. Prvním krokem v nácviku sebepéče je procvičení základních pohybů nezbytných pro sebeobsluhu na lůžku, poté vedle lůžka, mimo lůžko, mimo pokoj seniora - v domácím prostředí pohyb po bytě a nakonec adaptace na život v domácím prostředí. Do nácviku pohybů potřebných pro sebepéči na lůžku patří: otáčení z boku na bok, nadzvednutí pánve, zaujmutí samostatné polohy, zdvihnutí se s využitím pomůcek a posazení se. Do zásadních činností také patří schopnost dosáhnout na věci na nočním stolku, zapnout lampu, schopnost chytit sklenici a napít se, najíst se v posteli, umýt se a učesat. Trénink denních aktivit vedle lůžka obsahuje sedání na okraj lůžka, postavení u lůžka, první kroky, posazování mimo lůžko, na pojízdný klozet nebo do křesla. Při mobilitě mimo lůžko se procvičuje samotná chůze (doprovázení seniora k umyvadlu aby se mohl umýt, chození s jedincem po bytě atd.) zkouška chůze s berlemi, nebo mimo pokoj s doprovodem druhé osoby. Nezanedbatelný je také nácvik sedu na toaletní mísu a způsob zvednutí se, což bývá velmi těžké pro seniory s pohybovým handicapem. Se samotným tréninkem soběstačnosti je nutné začít ihned, jak to zdravotní stav seniora umožní. Nácvik je účelné doplnit cílenou psychoterapií. Senior může být depresivní, podrážděný a nemusí být ochotný spolupracovat, což ale nesmí pečující osoby 23

25 odradit (Mlýnková, 2009, s ). Zachování a respekt autonomie seniora vede k udržení nezávislosti. Autonomní chování ale bývá u starších jedinců často ohroženo. Všeobecná sestra by se měla soustředit na schopnost autonomního chování každého seniora a motivovat ho k péči o svou osobu, poskytnout mu spolupráci při péči a možnost rozhodnout kdykoliv je to možné. Pocit osobní kontroly má důležitý význam pro zdraví seniora a jeho subjektivní pohodu. Schopnost rozhodovat a podílet se i na maličkostech v denních aktivitách nebo při uspokojování bazálních potřeb má významný dopad na duševní zdraví jedince (Bužgová, 2007, s ). Matiti a Trorey se ve své studii věnovali podmínkám, které by mohly podporovat důstojnost a autonomii hospitalizovaných jedinců. Majoritní část respondentů se shodla na pěti hlediskách, které mají vliv na udržení subjektivní autonomie a důstojnosti. Jedinci považovali za nejdůležitější hlediska: možnost výběru, kontroly a spoluúčast na péči, vhodnou komunikaci a míru informací, potřebu důvěry a úcta vůči nim, jakožto seniorů samotných. Autorky zdůrazňují důležitost individuálního postoje všeobecných sester k seniorům a uznávání potřeb a požadavků jedince dle jejich kompetencí (Matiti, Trorey, 2008, s ). 24

26 3 Mobilita seniorů Samostatný pohyb je důležitý pro kvalitní stáří. Mezi staršími lidmi jsou obtíže v oblasti mobility, jako je omezení při chůzi nebo hygieně rizikem pro vznik dalšího postižení a vývoje závislosti. Mobilita je nejdůležitějším aspektem pro udržení nezávislosti ve stáří a omezená pohyblivost často předchází vážnějšímu zdravotnímu postižení. Podpora mobility fyzickou aktivitou je účinným prostředkem k podpoře nezávislého života mezi seniory (Manty et al., 2009, s ). Samotný pojem mobilita zahrnuje v širokém slova smyslu vše od schopnosti pohybovat se po bytě, až po dovednost řídit motorová vozidla nebo sportovat. Především pro seniory je mobilita nezbytná pro zachování nezávislosti a pohody v jejich každodenním životě. Pohyblivost jak je známo, klesá s věkem a je spojena se změnami senzorických, kognitivních a psychických funkcí jedince (Ross et al., s ). Mobilita znamená schopnost pohybovat se a je nepostradatelná pro nezávislý život seniora (Mollaoglu et al., 2010, s ). Tělesná zdatnost jen schopnost provádět každodenní činnosti s dostatkem energie, pohotově a bez zničující únavy. Zdatnost se však nevztahuje jen k fyzické stránce člověka, ale má souvislost s nároky každodenních činností, trávení volného času a příležitosti podílet se na různorodém spektru fyzických aktivit. Tělesná zdatnost je nepostradatelná pro fungování organismu a je možné ji patřičným trénováním a podporováním udržovat nebo rozvíjet po zbytek života. U seniorů je přiměřený stupeň aerobní vytrvalosti potřebný pro provozování každodenních činností, jako je chůze, nošení malého břemena, chůze v nerovném terénu nebo do schodů, jejich koníčky či sportování. Od třicátého roku života ubývá v každé další dekádě aerobní kapacita organismu o 5-15% a po sedmdesátém roce života až o 50% (Žecová et al., 2011, s. 7). Bóriková popisuje funkční stav (FS, functional status), což je obecná veličina, která v sobě zahrnuje hodnocení zdravotního stavu (fyzického, psychického a sociálního) v kontextu s hodnocením okolního prostředí. Nejvíce hodnotí oblast fyzické disability, která významně ovlivňuje celkové schopnosti jednotlivce. Fyzická disabilita představuje deficit, až trvalou ztrátu určitých funkcí, je součástí a důsledkem chorob různých orgánových soustav např. muskuloskeleární, kardiovaskulární, respirační či nervové soustavy. Disabilita znamená omezení, nezpůsobilost, neschopnost vykonávat aktivity způsobem, který je pro každého individuální neschopnost na úrovni jednotlivce, těla jako celku (omezená schopnost přesunu, používání kompenzačních pomůcek). Ve fyzioterapii se koncept funkční disability, který se definuje jako omezení nebo nedostatečná schopnost vykonávat denní aktivity a práci běžným způsobem. Způsobuje neschopnost pečovat o domácnost a zvyšuje závislost na pomůckách nebo druhé osobě 25

27 (Bóriková, 2010, s ). Valešová a Valeš ve svém odborném článku uvádějí, že postoj každého jedince k mobilitě je velmi osobitý. Pokud jedinec není ze svého mládí navyknutý na aktivní způsob žití, velice obtížně se učí novému postoji k životu s vyšším věkem. Období odchodu do důchodu znamená často pro seniora snížení fyzické aktivity. Sociální prostředí má v dnešní době negativní vliv na seniora, protože u mnohých seniorů vyvolává nesmělost ke cvičení, protože stáří je pro společnost tzv. období klidu a důstojnosti. Autoři popisují, jak proces stárnutí ovlivňuje celý pohybový aparát. Na počátku dochází k omezení kloubní pohyblivosti, v zápětí dojde k poklesu rychlosti a obratnosti a v závěru i vytrvalosti a síly. Tento jev způsobuje snížení rychlosti svalové kontrakce a úbytek svalové hmoty. Pohybový aparát ve stáří prochází řadou změn na úrovni nervové, svalové, vazivové, kloubní a kostní. Dochází k úbytku kostní hmoty a k porušení kostní stavby, což má za následek osteoporózu, která mění kosti v křehčí, což zapříčiňuje častější vznik zlomenin, které jsou způsobeny přílišnou námahou, nebo pádem. Proces stárnutí je individuální jak mezi určitými svaly, tak mezi jednotlivci. Svaly na trupu a dolních končetinách ztrácejí sílu a mění se postavení a držení těla. Tělesná aktivita má v této oblasti stěžejní význam, zlepšuje výživu kostí, tlakem a tahem dráždí kostní buňky, posiluje svaly a tím zvyšuje vliv na zátěž kostí. Pohyb také zpevňuje svalový korzet a tím snižuje bolest zad (Valešová, Valeš, 2010, s. 199). Udržení a zvýšení mobility je klíčem pro zlepšení soběstačnosti. Imobilia tvoří významné vazby mezi dalšími ošetřovatelskými problémy, jako jsou podvýživa, inkontinence moče, kognitivní postižení nebo dekubity. Lahmann et al. ve své práci předkládají výzkumy, které se zabývaly vlivem nepohyblivosti právě na tyto ošetřovatelské problémy. Autoři provedli sekundární analýzu dat z pěti po sobě jdoucích ročních průřezových studii z roku Studií se zúčastnilo celkem účastníků. Mobilita jedinců byla hodnocena dle Bradenové stupnice rizika vzniku dekubitů podle položek z oblasti aktivity byl senior hodnocen jako nepohyblivý (1 bod), velmi omezený pohyb, mírně omezený, anebo bez omezení mobility (4 body). Mobilita se dále hodnotila podle úrovně aktivity, jako je: upoutání na lůžko (1 bod), na invalidní vozík, občasné procházky 1krát za týden nebo časté procházky 3krát za týden (4 body) přičemž jedinci se skórem 2-4 bodů byli považováni za nepohyblivé. Mezi nejvyšší prevalenci problémů patřila močová inkontinence 73,5%, kognitivní postižení 54,1%, imobilita dosáhla hodnoty 36,5 %. Nejméně se vyskytovala podvýživa 13% a dekubity 4,8%. Největší pozitivní vztah byl nalezen mezi nepohyblivostí a inkontinencí moče, ale nezanedbatelný je také vliv imobility na vznik dekubitů. Nejdůležitějším zjištěním studie byl fakt, že imobilita 26

28 ovlivňuje všechny složky soběstačnosti, a pokud se primárně vyřeší problém mobility, na základě tohoto děje se zlepší soběstačnost jako celek (Lahmann et al., 2014, s ). Z výzkumu Mollaogla et al. vyplývá, že mobilita seniorů souvisí s chronickým onemocněním. Dle výsledků studie nejčastější onemocnění, které negativně ovlivňují mobilitu jsou: osteoporóza, hypertenze, diabetes mellitus, onemocnění koronárních tepen a plicní choroby (CHOPN) (Mollaoglu et al., 2010, s. 117). Stall ve svém odborném článku upozorňuje na problematiku klidu na lůžku při hospitalizaci u starších pacientů. Senioři často opouštějí nemocnici s větším postižením mobility, než jaké měli před hospitalizací. Dlouhodobý pobyt na lůžku snižuje úroveň mobility a tudíž i soběstačnosti. Klid na lůžku je spojen s řadou nepříznivých důsledků, jako jsou dekubity, hluboké žilní trombózy a celkový funkční úpadek. Autor ve svém článku odkazuje na studii Fishera et al., kteří zjistili, že senioři až 83% času pobytu v nemocnici leží v lůžku na zádech a pouhé 3% času stráví stáním, nebo chůzí (Stall, 2012, s , Fisher et al., 2011, s ). Roh et al. zjistil, že mobilita se snižuje s vyšším věkem seniora, jedinci okolo 60 let ušli dle 6 MWT v průměru 260 m, kdežto senioři kolem 80 let ušli pouhých 156 m. Zajímavým zjištěním také bylo, že senioři žijící s rodinou měli vyšší úroveň mobility, než ti, kteří žijí sami. Sociální opora podporuje zdraví, protože pomáhá seniorům, aby se společně s rodinou více zapojily do zdravého životního stylu (Roh et al., 2014, s. 615). Jelikož fyzická aktivita klesá s vyšším věkem a množství svalové hmoty je podmíněno funkcí svalů, je klíčové dbát o výživu a přiměřenou tělesnou aktivitu seniora. Obnova svalů je problematická záležitost a to především starších jedinců. Úbytek svalové hmoty má za následek pokles fyzické aktivity, který vede ke snížení soběstačnosti. Hegerová et al. ve své prospektivní randomizované studii zabývají otázkou, zda je možné, aby nutriční podpora a fyzioterapie pozitivně působily na ztrátu svalové hmoty a tím podpořily soběstačnost seniora. Vzorek tvořil 200 seniorů starších 78 let, kteří byli přijati na interní oddělení pro akutní onemocnění, hospitalizace trvala po dobu 11 dnů. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin, kontrolní skupina (100) byla podrobena běžné léčbě, kdežto intervenční skupina (100) dostávala k normální stravě doplňky stravy (600 kcal, 20g proteinu/den) a současně byla podrobena intenzivnímu rehabilitačnímu programu. Podmínkou pro přijetí do studie bylo dle Barthel indexu skóre menší 60 bodů před hospitalizací. Nutriční a rehabilitační intervence byly prováděny u intervenční skupiny již od prvního dne hospitalizace. Výsledky studie ukázaly, že podávání výživových doplňků společně s prováděním rehabilitace vedlo ke zvýšení celkové energie a příjmu bílkovin, kdy pozitivní vliv těchto intervencí byl patrný i po 6 měsících po propuštění z nemocnice 27

29 u intervenční skupiny dle Barthel indexu došlo ke změně z 60 bodů na 80 bodů, což označuje lehkou závislost. Studie prokázala pozitivní vliv nutriční podpory a rehabilitace na zpomalení ztráty soběstačnosti, svalové hmoty a síly u akutně hospitalizovaných seniorů (Hegerová et al., 2014, s ). 28

30 3.1 Hodnocení mobility Mobilita je obvykle hodnocena buď formou standardizovaných funkčních testů na základě výkonnosti, nebo druhem sebehodnotících testů, kde jedinec hodnotí svůj vnímaný problém v plnění specifických úkolů v oblasti mobility, jako je např. chůze na delší vzdálenost nebo běh (Rantanen, 2013, s ). Sebehodnotící testy jejichž základem je subjektivní hodnocení seniora, jsou přínosné při posuzování mobility, kdy klademe otázky směřované na zvládání chůze po schodech a na určité vzdálenosti, sedání na židli a vstávání. Testy jsou vhodné i pro posuzování stability a rovnovážných schopností jedince, kdy je možné zjistit, jak velký vliv má rovnováha na každodenní život (test Activities Balance Confidence scale), (Příloha 8), dále také poskytují informace o strachu z pádu při běžných činnostech atd. Nevýhodou těchto testů je, že pokaždé nemusí jejich výsledky odpovídat skutečnému stavu a senior se může cítit méně stabilním, než je tomu ve skutečnosti a obráceně (Shunway Cook, 2012, s. 452). Šnejdrová a Kalvach mezi nejpoužívanější výkonové testy k hodnocení mobility řadí: Test schopnosti vstát ze sedu na židli (Sit to stand test), (Příloha 9) test se využívá v různých modifikacích nejznámější z nich je Up and go test (Příloha 10), kde senior musí vstát, ujít 3 metry, otočit se, dojít zpět a sednout si. Všechny druhy testu hodnotí svalovou sílu především svalů dolních končetin, pánevních a proximálních svalů, protože jejich funkce je potřebná pro chůzi. Testem lze zjistit případné myopatie, ale především zhodnotit stabilitu seniora, koordinaci chůze nebo působení ortostatické hypotenze. Test rychlosti chůze se provádí ve dvou variantách, a to chůze na krátké vzdálenosti (6-10 m) nebo v krátkém časovém úseku - 6 min. Test reflektuje celkový zdravotní stav jedince: hybnost kloubů, svalová síla, kardiovaskulární systém. Test síly svalového stisku Hand grip je jeden z nejdůležitějších ukazatelů rizika pádů. Síla stisku se měří pomocí tzv. Handgrip Dynamometru (Příloha 11). Tento test je ale především u geriatrických jedinců omezen častými atrofiemi malých kloubů ruky, které pak výsledek zkreslují - obtížné uchopení přístroje (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s. 158). Aerobní vytrvalost u seniorů lze hodnotit také Testem šestiminutové chůze (Six minute walk test, 6 MWT), (Příloha 12), který se v praxi často využívá, neboť je lehce proveditelný a spolehlivý. Tímto testem lze spolehlivě zjistit úroveň fyzické kapacity mezi věkovými třídami seniorů od 60 let výše, je také účelným nástrojem k hodnocení změn funkčního stavu jedinců i s jejich rozmanitým zdravotním postižením. Test se provádí tak, že jedinec se snaží za 6 minut ujít co nejdelší vzdálenost, během testování může kdykoliv přestat chodit a odpočinout si, ať už ve stoje, nebo si sednou na připravenou židli (Žecová et al., 2007, s. 8). Standardizované testy 29

31 jsou běžné pro výpočet rychlosti chůze jedinec je požádán, aby ušel konkrétní vzdálenost za určitý čas. Výhodou tohoto hodnocení je nenáročnost provedení, kdy se test může provádět i v domácím prostředí, samozřejmě se musí zajistit bezpečnost testování - trasa bez překážek, odpočinkové místo k posazení (Rantanen, 2013, s. 552). 30

32 3.2 Intervence k podpoře mobility seniorů Správně zvolená životospráva a pohybová aktivita mají nezbytnou roli v prožívání aktivního a důstojného stáří. Pravidelné cvičení zajišťuje kvalitní stárnutí, podporuje nezávislost na okolí a také eliminuje rizika některých nemocí a jejich komplikací (Žecová et al., 2011, s. 7). Správná pohybová aktivita podporuje výživu kloubů, udržuje kloubní rozsah, svalovou sílu a snižuje bolestivost. Z kinezioterapie jsou pro seniory nejvhodnější cviky na uvolnění a protažení posturálních svalů. Valešová a Valeš kladou důraz na vhodné praktikování dechové rehabilitace, ale rozhodně se zřetelem na přidružené onemocnění seniora. Z dechové gymnastiky jsou účelné statické, dynamické a lokalizované dechové cviky a jóga. Mechanismus dýchání podporují také cviky zaměřené na svalový aparát a tělesný postoj (cvičení uvolňující šíjové svaly, ramenní klouby a hrudník). Pro seniory jsou stěžejní cviky, které odstraňují svalovou nerovnováhu a učí správným pohybovým, posturálním a dechovým návykům. Autoři mezi efektivní postupy řadí např. rehabilitační, relaxační a dechová cvičení, cviky na obratnost a reakci. Dále doporučují jógu, tanec, zábavné hry provázené pohybem na hudbu, turistiku v přírodě, plavání, golf, cyklistika, běh na lyžích nebo Nordic walking. Naopak mezi nevhodné až nebezpečné aktivity patří statická a švihová cvičení, cviky rychlostního charakteru, rotační pohyby, rychlé předklony a změny směru a koordinační cviky hrudníku, neboť zde hrozí ztráta rovnováhy. Pozornost je také třeba věnovat nesprávným pohybům, které stlačují páteř v podélné ose: skoky z židle, ze schodů a kontaktní sportovní hry. Důležité je také během tréninku neměnit často polohy, nepraktikovat dlouhé předklony, skoky, přeskoky, trvalé doskoky a také opakované dřepy. Při tréninku musíme brát v potaz seniorova přidružená onemocnění a dosaženou úroveň pohybových schopností i zdatnosti seniora. Nezanedbatelná je také motivace jedince ke cvičení, zdali chce podpořit své zdraví a soběstačnost. Fyzická aktivita má vyvolat relaxaci, psychické uvolnění, radost a prožitek z mobility. Má-li pohybová aktivita mít efektivní vliv na zdravý způsob života a zároveň být účelná v eliminaci zdravotních rizik seniorů musí být pravidelná a dlouhodobá. Pro seniory jsou vyhovující skupinová cvičení 2krát týdně v délce minut a procházky 2krát týdně přinejmenším 1 hodinu. Cvičební lekce by se měla skládat z rozcvičky a to minut formou dechové gymnastiky, jógy (pozdrav slunci a čínské cvičení, chůze se zpěvem, taneční kroky apod.). Ústřední pasáž trvající minut by měla obsahovat pomalý úsek, např. speciální rehabilitační a automobilizační cvičení, škola zad jako prevence pádů a rychlejší část s využitím pomůcek: overbal, pružná guma, velký míč, balanční plochy a tyč pro výcvik síly a obratnosti. 31

33 Konečnou část v délce minut zaměřujeme na uklidnění organismu formou relaxace a dechové gymnastiky. Samozřejmostí je motivace a pochvala seniora během cvičení (Valešová, Valeš, 2010, s ). Jak senioři, tak eventuelně rodinní příslušníci by měli být informováni o kompenzačních pomůckách, které pomáhají snížit porušenou funkci mobility. Pomůcky jsou uvedeny v katalozích zdravotních pojišťoven, kde je většinou uvedena i jejich cena, či výše finančního příspěvku pojišťovny. V katalogu jsou také informace o specializacích lékaře, který může pomůcku předepsat a časový interval používání nástroje. Pomůcky podporující mobilitu rozdělujeme na technické kompenzační pomůcky: endoprotézy, protézy, podpůrné aparáty, epitézy, vozíky, auto se speciální úpravou řízení, robotizované systémy či bezbariérové úpravy a na prostředky pro zlepšení lokomoce seniora. Do druhé skupiny patří: pomůcky ortopedicko-protetické (ortézy k fixaci kloubů, snižují jejich instabilitu, korzety předpisované při kloubní artróze, artritidě) jsou nápomocné při sedu, stoji, chůzi či zvedání břemen. Ortézy je možné vyrobit seniorovi na míru protetikem. Další možností jsou vozíky pro zdravotně postižené mechanické, nebo elektrické. Vozík je určený pro seniory, kteří mají zachovanou motoriku horních končetin a funkci hrudních svalů. Při předepsání je nutné, aby byl senior edukován o mechanismu používání vozíku a mohl si jej vyzkoušet. Pro jedince pohybujícího se na mechanickém vozíku jsou velmi účelné schodolezy, které umožňují překonat schodiště v domě. Oblíbená jsou také chodítka, které jsou k dostání v mnoha variantách (pevná, nastavitelná, skládací, s kolečky atd.). Pro seniory jsou nejvíce vyhovující čtyřkolová skládací chodítka s nastavitelnou rukojetí, košíkem na osobní věci a sedátkem. Dalšími pomůckami jsou zvedáky, nebo polohovací postele pro imobilní seniory. Nejpoužívanější kompenzační pomůckou jsou hole a berle, které dělíme na hole vycházkové, skládací, nebo nastavitelné. Berle rozdělujeme na podpažní a předloketní tzv. francouzké. Při výběru berle je potřeba naučit seniora správnou chůzi o berlích, abychom předešli zvýšenému riziku pádů. Kompenzační pomůckou je brána také ortopedická obuv, která je určena pro seniory, kteří mají problémy s chůzí zapříčiněné postižením dolní končetiny, především při jejím zkrácení. Existují také různé druhy pooperační obuvi pro diabetiky, ortopedických vložek či podpatěnek (Smičková, 2011, s ). Studie Žecové et al., se zabývala vlivem roční pravidelné pohybové intervence na úroveň aerobní vytrvalosti u vybrané skupiny seniorů. Testovaný soubor se skládal z 34 seniorů (29 žen průměrného věku 82 let a 5 mužů průměrného věku 74 let), kteří trvale žijí v domově seniorů. Mobilita byla hodnocena pomocí 6 MWT. Všichni jedinci samostatně 32

34 chodili, nebo používali hole či chodítka a měly v anamnéze polymorbiditu. Senioři byli rozděleni na dvě skupiny, kdy první skupina skončila se cvičením po 6 měsících a druhá skupina pokračovala v intervencích dalších 6 měsíců. Pohybový intervenční program Pravidelné cvičení probíhal 12 měsíců přímo v domově seniorů. Na počátku programu se praktikovalo jednoduché kondiční cvičení v sedu na židli. Postupně se do cviků zařazovalo využití pomůcek (overbaly, tyče, činky, malé míčky s bodlinami). Později se procvičovala chůze, krokové variace, výpady vpřed a do stran a poté následovala chůze se zpěvem a cvičení ve dvojicích s náčiním. Díky opakování cviků, změnou rychlostí a provedení cviků, se krok za krokem zvyšovala náročnost a obtížnost cvičení. Senioři mohli kdykoliv trénink přerušit, odpočinout si a dále pokračovat. Cvičení trvalo kolem 50 minut 2krát týdně. Po půlroční pohybové aktivitě se zvýšil výsledek 6MWT v průměru u první skupiny z 236,17 m na 255,52 m a u druhé skupiny z 286,35 m na 312,06 m. Ve druhé části studie první skupina po půl roce přestala cvičit a druhá skupina dále pokračovala dalších 6 měsíců. Při druhém 6 MWT měření senioři z druhé skupiny ušli průměrně 316 m. U skupiny necvičících to bylo pouze 228,86 m, tato hodnota svědčí o poklesu aerobní vytrvalosti a byla dokonce o 26,66 m kratší, než při vstupním měření, které proběhlo před zahájením programu. Skóre druhého měření u první skupiny ukazují, že úroveň vytrvalosti byla po vyřazení pravidelného pohybu nižší, než při zahájení celého pokusu. Výsledky studie potvrzují, že pravidelné cvičení pomáhá seniorům snadněji vykonávat aktivity denního života a zároveň snižuje riziko pádů, neboť také získávání fyzické kondice podpořila sebedůvěru seniorů. Jedinci v závěru studie uvedli, že se podrobili cvičení, aby si udrželi svou soběstačnost a dále to pro ně byla příležitost setkat se a pobavit se společně, což považují za smysluplné trávení volného času (Žecová et al., 2011, s. 7 12). Stall ve svém odborném článku zveřejňuje informace o chodících asistentech (Walking asistents), což jsou dobrovolníci v nemocnici, jejichž úkolem je motivovat pacienty staršího věku k chůzi. Pro seniory je to výhodné i po sociální stránce, kdy mají příležitost si pohovořit, být ve společnosti a čas, kdy zároveň chodí, jim utíká rychleji a zábavněji, než kdyby chodili o samotě a v tichosti (Stall, 2012, s. 1667). 33

35 Shrnutí teoretických východisek a jejich význam Prvním cílem práce bylo předložit poznatky o soběstačnosti seniorů a postupech podporujících soběstačnost. Soběstačnost znamená samostatné a nezávislé provádění každodenních aktivit a naplňování svých potřeb. Závislý jedinec na pomoci druhých není schopen z různých důvodů provádět každodenní aktivity. Pojem sebepéče zahrnuje jak péči o sebe sama, tak zájem o své zdraví a dodržování léčebného režimu. Schopnost sebepéče a stav nezávislosti na druhých osobách, významně ovlivňuje fyzickou a duševní pohodu seniora. Všeobecná sestra má nezastupitelnou funkci v podporování soběstačnosti seniora. Sestra nejen hodnotí stupeň soběstačnosti, ale také se podílí na plánování a provádění intervencí k podpoře a rozvinutí nezávislosti. Hodnocení soběstačnosti se provádí pomocí testovacích škál, z nichž je dle studie nejefektivnější pro praxi je využívání ADL indexu. Vhodné je hodnocení doplnit i o výkonové testy a další dotazníky pro posouzení soběstačnosti a funkčního stavu jako např. FAQ-CZ, DAD-CZ, BADLS-CZ, FIM nebo HAQ, který je studií doporučován pro svou validitu k využití v revmatologii. Mezi nejčastější onemocnění, které negativně ovlivňují úroveň soběstačnosti se řadí kardiovaskulární a neurologické onemocnění a choroby pohybového aparátu. Mezi další významné faktory ovlivňující soběstačnost patří věk a pohlaví jedince. Nezanedbatelný vliv na stupeň závislosti má také akutní onemocnění ahospitalizace jedince. Zhoršená soběstačnost negativně působí na psychické zdraví a životní pohodu seniorů, kdy postupné snižování závislosti v denních činnostech vede ke zlepšení duševní pohody. Pro podporu a rozvoj soběstačnosti je zásadní výběr účelných postupů. Nutriční podpora pozitivně ovlivňuje úroveň soběstačnosti, kdy senioři s malnutricí mají výrazně horší skóre ADL a IADL testů. Ergoterapie je dalším účelným postupem v nácviku sebepéče seniorů. Druhým cílem práce bylo předložit poznatky o mobilitě seniorů a intervencích podporujích mobilitu. Pohyblivost je nejdůležitějším faktorem pro udržení soběstačnosti seniora, jelikož ovlivňuje všechny oblasti sebepéče. Tělesná disabilita v sobě zahrnuje deficit až trvalou ztrátu určitých funkcí a je důsledkem rozličných onemocnění. Stárnutí ovlivňuje celý pohybový aparát ve smyslu omezení tělesné výkonnosti, rozsahu pohybu kloubů a fyzické výdrže. Imobilita v konečném důsledku způsobuje vznik dekubitů a podvýživy. V souvislosti s nepohyblivostí se vyskytuje také močová inkontinence. Mezi onemocnění, které nejvíce ovlivňují mobilitu, patří osteoporóza, hypertenze, kardiovaskulární choroby či diabetes mellitus. Hospitalizovaní senioři převážnou část svého pobytu stráví ležením v lůžku na zádech, což má mnoho nepříznivých důsledků (žilní trombóza, dekubity atd.). 34

36 Zajímavým faktem je také vliv sociální podpory na mobilitu, kdy senioři žijící s rodinou mají vyšší úroveň pohyblivosti, než jedinci žijící samostatně. Stupeň mobility je obvykle hodnocen funkčními testy nebo sebehodnotícími dotazníky. Nejvyužívanějšími testy v praxi jsou: Test šestiminutové chůze, síly svalového stisku a Test schopnosti vstát ze sedu na židli. Hodnotící nástroje poskytují informace o stavu rovnováhy a stability, schopnosti chůze nebo riziku vzniku pádů. Byl prokázán významný vliv pohybové aktivity na úroveň mobility. Je třeba praktikovat cvičení, které je účelné a bezpečné pro seniora dle jeho momentálního zdravotního stavu. Zařazení pohybu do každodenního programu seniorů kladně ovlivní jejich celkovou soběstačnost a nezávislost. 35

37 Závěr Pro tuto přehledovou bakalářskou práci bylo hlavním cílem dohledat publikované poznatky, o problematice seniorů v českých a zahraničních zdrojích. Jednotlivé okruhy byly zpracovány do 2 cílů, ke kterým byly dohledány dosažitelné odborné články. Prvním cílem práce bylo přednést publikované poznatky o soběstačnosti seniorů a postupech podporujících soběstačnost. Soběstačnost je jak schopnost samostatně a svobodně vykonávat aktivity běžného dne, tak je také dovedností jedince přizpůsobit se na okolí ve kterém žije (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s. 157). Senior se stává nesoběstačným, jakmile nezvládá své každodenní činnosti a uspokojování svých potřeb, což může zapříčinit závislost na druhé osobě (Smičková, 2011, s. 391). Přesným opakem soběstačnosti je závislost, která se dělí dle závažnosti na lehkou, střední a úplnou (Mlýnková, 2009, s ). Sebepéče je označována jako postup samostatného vykonávání denních činností, které uspokojují seniorovy bazální potřeby (Bekel, Halmo, 2004, s. 35; Smičková, 2011, s. 393). Všeobecná sestra hodnotí úroveň soběstačnosti a potřeby jedince pomocí měřících škál využívaných v ošetřovatelské praxi (Vyhláška č.55/2011 Sb.). Pro seniory je charakteristická polymorbidita a křehkost, které jsou podkladem disability, proto je důležité hodnotit seniory komplexně tzv. GCA, nejdůležitější složkou systému pro ošetřovatelství je hodnocení soběstačnosti (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s. 157). Sběr informací o soběstačnosti jedince je zásadní získat na počátku hodnocení, nejúčelnějším prostředkem ke sběru dat je anamnestický rozhovor (Goniewicz et al., 2013, s. 308). Zásadním zdrojem informací je také lékařská a ošetřovatelská dokumentace (Mlýnková, 2009, s. 20). Mezi nejpoužívanější testovací škály patří ADL test a IADL test (Smičková, 2011, s. 391; Holmerová et al., 2006, s. 180). Hodnocení soběstačnosti ADL a IADL testy identifikuje deficity v každodenních činnostech a poskytuje možnost cíleného naplánování intervencí za záměrem prevence funkční dekompenzace (Bóriková, 2010, s. 26). ADL index je dle studie aktuálně nejefektivnějším nástrojem k určení stupně závislosti u hospitalizovaných seniorů (Lang et al., 2007, s ). Je vhodné ADL a IADL nástroje doplnit výkonovými testy (Šnejdrová a Kalvach, 2008, s ). Soběstačnost lze také posoudit více testy např. FAQ-CZ, DAD-CZ, BADLS, HAQ nebo FIM (Bóriková, 2010, s ). Dotazník funkčního stavu je doporučován pro praxi v odborných zahraničních zdrojích (Boynd, 2008, s. 677; Mayo 2008, s ; Fletcher, 2008). Ze studie vyplívá, že při snižujícím se skóre SMMSE se zvyšuje výsledek FAQ (Tomagová, 2010, s ). Posouzení funkčního stavu u seniorů trpící revmatoidní artritidou se provádí pomocí HAQ, který ve studii prokázal spolehlivost 36

38 a validitu, a proto je doporučen do klinické praxe (Šlégrová et al., 2010, s ). Nejčastějšími onemocněními negativně ovlivňující soběstačnost seniora jsou kardiovaskulární onemocnění, neurologické choroby a nemoci pohybového aparátu (Bekhet, Zauszniewski, 2014, s ; Bartošovič et al., 2006, s , Zaremba et al., 2010, s. 6-12). Ženy jsou méně soběstačné po stránce finanční gramotnosti, oproti tomu muži jsou méně samostatní v úklidových pracích (Millán-Calentia et al., 2009, s ). Senioři žijící ve městě jsou méně soběstační, než jedinci žijící na vesnici (Neméth et al., 2006, s ). Akutní onemocnění a hospitalizace negativně působí na stupeň soběstačnosti (Mehta et al, 2011, s ). Staří jedinci žijící osaměle, mají lepší výsledky v ADL a IADL testech, než jedinci žijící s rodinou (Murayama et al., 2012, s ). Nutriční intervence pozitivně působí na soběstačnost a výkonnost seniora, pokud se zlepší stav výživy seniora, zlepší se i jeho úroveň soběstačnosti (Jarošová et al., 2011, s ; Capuano et al., 2010, s ; Oliveira et al., 2009, s. 54). Účelnou metodou k podpoře soběstačnosti seniora je ergoterapie, která vede k nácviku ADL a IADL činností, učí jedince a pečující využívat kompenzační pomůcky a posiluje tělesnou kondici jedince (Lupienská, 2012, s ; Motyčková, 2009, s. 19). Ergoterapie má kladně ovlivňuje stupeň soběstačnosti, snižuje riziko pádů a pozitivně působí na duševní a fyzické zdraví seniora (Furaker, Nilsson, 2011, s ; Walker a McNamara, 2013, s ). Senioři považují za důležitý aspekt v podpoře autonomie potřebu důvěry a úcty vůči své osobě (Matiti, Trorey, 2008, s ). 1. cíl bakalářské práce byl splněn Druhým cílem práce bylo předložit dohledané poznatky o mobilitě seniorů a intervencích podporujících mobilitu. Mobilita ve stáří je nejdůležitějším hlediskem pro udržení nezávislosti a podpoře soběstačnosti (Manty et al., 2009, s ). Mobilita znamená schopnost pohybu a je nepostradatelná pro nezávislý život seniora (Mollaoglu at al., 2010, s ). Imobilita ovlivňuje všechny stránky soběstačnosti, zlepšení mobility tudíž zlepší úroveň soběstačnosti (Lahmann et al., 2014, s ). Pohyblivost klesá s věkem a má spojitost se změnami senzorických, kognitivních a psychických funkcí seniora (Ross et al., 2013, s ). Po třicátém roku života se snižuje aerobní kapacita organismu o 5-15% a po sedmdesátém roce života až o 50% (Žecová et al., 2011, s. 7). Disabilita je tzv. omezení, nezpůsobilost, nebo neschopnost vykonávat aktivity dle svých možností a zvyšuje závislost na pomůckách, nebo druhé osobě (Bóriková, 2010, s ). Osteoporóza, hypertenze, DM, kardiovaskulární a plicní choroby nejčastěji negativně ovlivňují mobilitu seniora (Mollaoglu 37

39 et al., 2010, s. 117). Dlouhotrvající upoutání na lůžko snižuje úroveň mobility a tudíž i soběstačnosti (Stall, 2012, s ). Senioři až 83% času pobytu v nemocnici leží v lůžku na zádech a jen 3% času stráví stáním, nebo chůzí (Fisher et al., 2011, s ). Vyšší věk seniora znamená nižší schopnost pohybu a rodina pozitivně působí na úroveň mobility (Roh et al., 2014, s. 615). Nutriční podpora a rehabilitace zpomalují ztrátu soběstačnosti, svalové hmoty a síly u akutně hospitalizovaných seniorů (Hegerová et al., 2014, s ). Mobilita je zpravidla hodnocena pomocí funkčních testů nebo sebehodnotícími dotazníky (Rantanen, 2013, s ). Nejpoužívanějšími výkonovými testy v praxi jsou: Test schopnosti vstát ze sedu na židli a Test síly svalového stisku (Šnejdrová, Kalvach, 2008, s. 158). Často využívaným nástrojem k hodnocení aerobní vytrvalosti v praxi je Test šestiminutové chůze (Žecová et al., 2007, s. 8). Pravidelná pohybová aktivita podporuje nezávislost na druhé osobě, vyvolává relaxaci, psychické uvolnění a radost z pohybu (Žecová et al., 2011, s. 7; Valešová a Valeš, 2010, s ). Používání kompenzačních pomůcek pomáhá snížit porušenou funkci mobility, a proto by o nich měli být senior a pečující osoba informováni (Smičková, 2011, s ). Dle studie pravidelné cvičení má za následek snadnější vykonávání každodenních činností, snižuje počet pádů a podporuje sebedůvěru seniorů (Žecová et al., 2011, s. 7 12). 2. cíl bakalářské práce byl splněn. Význam využití pro teorii a praxi Uvedené poznatky v této bakalářské práci mohou být v praxi využity jako podklad pro podporu nejen soběstačnosti a mobility, ale také obecného pochopení problematiky nesoběstačnosti a závislosti seniorů na okolí. Kvalita a efektivnost péče o seniory se může zlepšit na základě znalosti faktorů ovlivňujících soběstačnost, které jsou zde poznamenány. Podstatné je také správné používání hodnotících škál, které jsou základem diagnostiky a následného plánu péče. Podle uvedených intervencí a postupů se může ošetřující personál či pečovatel v praxi řídit či inspirovat. Vzhledem k malému množství publikovaných dokumentů ohledně postupů podporujících soběstačnost by bylo vhodné zapracovat na výzkumech a programech zabývajících se tímto tématem. 38

40 Referenční seznam BARTOŠ, A., MARTÍNEK, P., BUČEK, A., ŘÍPOVÁ, D. Dotazník soběstačnosti DAD-CZčeská verze pro hodnocení každodenních aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí. Neurologie pro praxi [online]. 2009, 10(5), [cit ]. ISSN Dostupné z: BARTOŠOVIČ, I., BARTOŠOVIČOVÁ, D., TAŠKÁ, A. Posudzovanie seniorov s ťažkým zdravotným postihnutím. Geriatria: odborný časopis slovenských a českých geriatrov [online]. 2006, 1, [cit ]. ISSN Dostupné z: BEKEL, G., HALMO, R. Teorie deficitu sebepéče: soubor textů. 1. vyd. Olomouc,: Univerzita Palackého, 2004, 60 s. ISBN BEKHET, A. K., ZAUSZNIEWSKI, J. A. Chronic conditions in elders in assisted living facilities: Associations with daily functioning, self-assessed health, and depressive symptoms. Archives Of Psychiatric Nursing [online]. 2014, 28(6), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.apnu BILGILLI, N., ARPACI, F. Quality of life of older adults in Turkey. Archives Of Gerontology And Geriatrics [online]. 2014, 59(2), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.archger BÓRIKOVÁ, I. Posudzovanie aktivít denného života. Ošetřovatelství a porodní asistence [online]. 2010, 1(1), [cit ]. ISSN Dostupné z: 39

41 BUŽGOVÁ, R. Podpora autonomie a samo samostatnosti seniorů při hospitalizaci. Geriatria: odborný časopis slovenských a českých geriatrov [online]. 2007, 1, [cit ]. ISSN Dostupné z: BUŽGOVÁ, R., KLECHTOVÁ, H. Měření postojů seniorů ke stáří. Praktický lékař [online]. 2011, 91(7), [cit ]. ISSN Dostupné z: CAPUANO, G., GENTILE, P. C., BIANCIARDI, F., TOSTI, M., PALLADINO, A., DI PALMA, M. Prevalence and influence of malnutrition on quality of life and performance status in patients with locally advanced head and neck cancer before treatment. Supportive Care In Cancer: Official Journal Of The Multinational Association Of Supportive Care In Cancer [online]. 2009, 18(4), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /s ČESKÁ REPUBLIKA. Vyhláška MZ ČR č. 55/2011 Sb., ze dne , o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2011, částka 20, 4, 6, 25, 30. [cit ]. ISSN Dostupné z: -content. DE ROTROU, J., WU, Y., HUGONOT-DIENER, L., THOMAS-ANTÉRION, C., VIDAL, J., PLICHART, M. DAD-6: A 6-item version of the Disability Assessment for Dementia Scale which may differentiate Alzheimer s disease and mild cognitive impairment from controls. Dementia Aand Geriatric Cognitive Disorders [online]. 2012, 33(2-3), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /

42 FISHER, S. R., GOODWIN, J. S., PROTAS, E. J., KUO, Y., GRAHAM, J. E., OTTENBACHER, K. J., OSTIR, G. V. Ambulatory Activity of Older Adults Hospitalized with Acute Medical Illness. Journal Of The American Geriatrics Society [online]. 2011, 59(1), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j x. FLETCHER, K. Nursing Standard of Practice Protocol: Recognition and Management of Dementia. Hartford Institute for Geriatric Nursing [online]. 2008, 4. [cit ]. Dostupné z: FURAKER, C., NILSSON, K. The consultative work of occupational therapists working in municipal healthcare. Scandinavian Journal Of Occupational Therapy [online]. 2011, 18(2), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: / GONIEWICZ, M., DZIRBA, A., GONIEWICZ, K. Activation of the elderly - an individual level activity sheet and nursing home resident mobilization strategy. Polish Journal of Public Health [online]. 2013, 123(4), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j /123-4/a.09. HEGEROVÁ, P., DĚDKOVÁ, Z., SOBOTKA, L. Early nutritional support and physiotherapy improved long-term self-sufficiency in acutely ill older patients. Nutrition (Burbank, Los Angeles County, Calif.) [online]. 2015, 31(1), [cit ]. ISSN Dostupné z: doi: /j.nut HOLMEROVÁ, I., ROKOSOVÁ, M., VAŇKOVÁ, H. Pohled na pacienta vyššího věku. Medicína pro praxi [online]. 2006, 4, [cit ]. ISSN Dostupné z: 41

43 JANÁKOVÁ, A. Standardy nutriční péče. Sociální péče:odborný časopis pracovníků sociální péče. 2006, 3, ISSN JAROŠOVÁ, D., GABZDYLOVÁ, M., KOZÁKOVÁ, R. Standardizace nutriční péče v domově pro seniory. Praktický lékař [online]. 2011, 91(12), [cit ]. ISSN Dostupné z: LAHMANN, N. A., TANNEN, A., KUNTZ, S., RAEDER, K., SCHMITZ, G., DASSEN, T., KOTTER, J. Mobility is the key! Trends and associations of common care problems in German long-term care facilities from 2008 to International Journal Of Nursing Studies [online]. 2015, 52(1), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.ijnurstu LANG, P., MEYER, N., HEITZ, D., DRAMÉ, M., JOYENIN, N., ANKRI, J., BLANCHARD, F. Loss of independence in Katz's ADL ability in connection with an acute hospitalization: early clinical markers in French older people. European Journal Of Epidemiology [online]. 2007, 22(9), [cit ]. ISSN Dostupné z: LUPIENSKÁ, N. Ergoterapie v geriatrii Možnost individuální ergoterapie u seniorů. Sociální služby [online]. 2012, 14(10), [cit ]. ISSN Dostupné z: MÄNTY, M., HEINONEN, A., LEINONEN, R., TÖRMÄKANGAS, T., HIRVENSALO, M., KALLINEN, M., RANTANEN, T. Long-term effect of physical activity counseling on mobility limitation among older people: a randomized controlled study. The Journals Of 42

44 Gerontology. Series A, Biological Sciences And Medical Sciences [online]. 64(1), [cit ]. ISSN Dostupné z: doi: /gerona/gln029. MATITI, M. R., TROREY, G. M. Patients expectations of the maintenance of their dignity. Journal Of Clinical Nursing [online]. 2008, 17(20), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j x. MAYO, A. M. Measuring functional status in older adults with dementia. Clinical Nurse Specialist CNS [online]. 2008, 22(5), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /01.NUR e. MEHTA, K. M., PIERLUISSI, E., BOSCARDIN, W. J. A Clinical Index to Stratify Hospitalized Older Adults According to Risk for New-Onset Disability. Journal of the American Geriatrics Society [online]. 2011, 59(7), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j x. MILLÁN-CALENTI, J., TUBÍO, J., PITA-FERNANDÉZ, S., GONZÁLES-ABRALDES, I., LORENZO, T., FERNANDÉZ-ARRUTY, T., MASEDA, A. Prevalence of functional disability in activities of daily living (ADL), instrumental activities of daily living (IADL) and associated factors, as predictors of morbidity and mortality. Archives of Gerontology and Geriatrics [online]. 2010, 50(3), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.archger MLÝNKOVÁ, J. Potřeba soběstačnosti u klientů v ústavní i domácí péči. Sociální péče:odborný časopis pracovníků sociální péče. 2009, 10(4), ISSN

45 MOLLAOGLU, M., TUNCAY, F. Ö., & FERTELLI, T. K. Mobility disability and life satisfaction in elderly people. Archives Of Gerontology And Geriatrics [online]. 2010, 51(3), [cit ]. ISSN Dostupné z doi /j.archger MOTYČKOVÁ, Z. Léčba prací aneb úvod do ergoterapie. Sociální služby [online]. 2009, 11(4), 19. [cit ]. ISSN Dostupné z: MURAYAMA, H., NISHINAGA, M., SUGAWARA, I., GOTO, J., HIROSE, Y., SENUMA, T., KAMATA, M. Interactions of household composition and required care level with functional and cognitive status among disabled Japanese elderly living in a suburban apartment complex. Geriatrics & Gerontology International [online]. 2012, 12(3), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j x. NEMÉTH, F., BABČÁK, M., BANÍK, M., KNÍŠOVÁ, E. Výsledky ADL-testu u geriatrickej populácie okresu Prešov. Česká geriatrická revue [online]. 2006, 4(4), [cit ]. ISSN Dostupné z: OLIVEIRA, M. M., FOGACA, K. P., LEANDRO-MERHI, V. A. Nutritional status and functional capacity of hospitalized elderly. Nutrition Journal [online]. 2009, 8, 54. [cit ]. ISSN Dostupné z doi: / RANTANEN, T. Promoting mobility in older people. Journal Of Preventive Medicine And Public Health = Yebang Ŭihakhoe Chi [online]. 2013, 46(1), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /jpmph S.S50. ROH, S., YEOM, H., LEE, M., HWANG, I. Y. Mobility of older palliative care patients with advanced cancer: a Korean study. European Journal Of Oncology Nursing: The Official 44

46 Journal Of European Oncology Nursing Society [online]. 2014, 18(6), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.ejon ROSS, L. A., SCHMIDT, E. L., BALL, K. Interventions to maintain mobility: What works?. Accident Analysis & Prevention [online]. 2013, 61, [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /j.aap SHUMWAY-COOK, A., WOOLLACOTT, A. M. Motor control: translating research into clinical practice. 4th ed. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams, c2012, xiv, 641 p. ISBN SCHWABOVÁ, J. Validita mezinárodní škály pro pacienty s ataxií. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2010, 73(6), ISSN SMIČKOVÁ, E. Možnosti identifikace poruch sebepéče u seniorů a jejich kompenzace. Medicína pro praxi [online]. 2011, 8(9), [cit ]. ISSN Dostupné z: STALL, N. Tackling immobility in hospitalized seniors. CMAJ : Canadian Medical Association Journal [online]. 2012, 184(15), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /cmaj ŠLÉGLOVÁ, O., DUŠEK, L., OLEJÁROVÁ, M., TEGZOVÁ, D., VENCOVSKÝ, J., PAVELKA, K. Posuzování funkční schopnosti u pacientů s revmatoidní artritidou; validace české verze Stanfordského dotazníku Health Assesment Questionare. Česká revmatologie [online]. 2010, 18(2), [cit ]. ISSN Dostupné z: 45

47 ŠNEJDROVÁ, M., KALVACH, Z. Funkční stav v pokročilém stáří a genetická dispozice k dlouhověkosti. Medicína pro praxi [online]. 2008, 5(4), [cit ]. ISSN Dostupné z: TOMAGOVÁ, M. Nástroje standardizovaný test psychických funkcí a dotazník funkčného stavu v posudzovaní seniora pilotná studia. Ošetřovatelství a porodní asistence [online]. 2010, 1(1), [cit ]. ISSN Dostupné z: UMAYAL, S., KULATHUNGA, M., SOMARATNE, S., SRIKANTH, S., KATHRIARACHCHI, S., DE SILVA, R. Validation of a functional screening instrument for dementia in an elderly sri lankan population: comparsion of modified bristol and blessed activities of daily living scales. BMC Research Notes [online]. 2010, 3, [cit ]. ISSN Dostupné z doi: / VALEŠOVÁ, M., VALEŠ, J. Využití kinezioterapie v domácí péči. Medicína pro praxi [online]. 2010, 7(4), [cit ]. ISSN Dostupné z: VAŇÁSKOVÁ, E. Testování v neurorehabilitaci. Neurologie pro praxi [online]. 2005, 6, [cit ]. ISSN Dostupné z: WALKER, E., MCNAMARA, B. Relocating to retirement living: An occupational perspective on successful transitions. Australian Occupational Therapy Journal [online]. 2013, 60(6), [cit ]. ISSN Dostupné z doi: /

48 ZAREMBA, V., ZAVÁZALOVÁ, H., ZIKMUNDOVÁ, K., KOTRBA, J. Hodnocení vlastní zdravotní situace mladšími seniory (65-74 let). Geriatria: odborný časopis slovenských a českých geriatrov [online]. 2010, 1, [cit ]. ISSN Dostupné z: ZRUBCOVÁ, D., SCHMIDTOVÁ, Z. Podpora duševného zdravia u seniorov s deficitom sebeopatery. Kontakt [online]. 2009, 11(1), [cit ]. ISSN Dostupné z: ŽECOVÁ, Z., KOPŘIVOVÁ, J., SEBERA, M. Vliv pravidelné pohybové intervence na aerobní vytrvalost důchodců žijících v domově pro seniory. Geriatria: odborný časopis slovenských a českých geriatrov [online]. 2011, 1, [cit ]. ISSN Dostupné z: 47

49 Seznam zkratek 6MWT ADL aj. apod. atd. BADL-CZ CNS Six minute walk test Activities of Daily living a jiné a podobně a tak dále česká verze Bristol Activities of Daily Living Scale Centrální nervová soustava č. číslo DAD-CZ - et al. FAQ-CZ FIM GCA HAQ CHOPN IADL ICHS kcal MNA např. odst. česká verze Disability Assesment for Dementia et alli. česká verze Functional Activities Questionnaire Functional Independence Measure Comprehensive geriatric assessment The Health Assessment Questionare Chronická obstrukční plicní nemoc Instrumental Activities of Daily Living Ischemická choroba srdeční kalorie Mini Nutritional Assessment například odstavec s. strana SMMSE tzv. vs. WHO ZA Standartised Mini-Mental State takzvaně versus Word Health Organization Zdravotnický asistent 48

50 Seznam příloh Příloha 1: Barthelův test základních všedních činností ADL Příloha 2: Test instrumentálních denních činností (IADL) Příloha 3: Dotazník funkčního stavu (FAQ-CZ) Příloha 4: Bristolská škála aktivit denního života (BADLS-CZ) Příloha 5: Stanfordský dotazník hodnocení zdraví (The Health Assessment Questionare) Příloha 6: Funkční míra nezávislosti (FIM) Příloha 7: Activities specific balance konfidence (ABC) scale Příloha 8: The 30-Second Chair Stand Test Příloha 9: Timed up and go (TUG) test Příloha 10: Handgrip dynamometr Příloha 11: 6 minute walk test: Normal Reference value 49

51 Přílohy Příloha 1: Barthelův test základních všedních činností ADL SHEARDOVÁ, K. Mírná kognitivní porucha v praxi. Psychiatrie pro praxi [online]. 2010, 11(2), 64. [cit ]. ISSN Dostupné z:

52 Příloha 2: Test instrumentálních denních činností (IADL) SHEARDOVÁ, K. Mírná kognitivní porucha v praxi. Psychiatrie pro praxi [online]. 2010, 11(2), 65. [cit ]. ISSN Dostupné z:

53 Příloha 3: Dotazník funkčního stavu (FAQ-CZ) CETLOVÁ, L., DRAHOŠOVÁ L., TOČÍKOVÁ, I. Hodnotící a měřící škály pro nelékařské profese. 1. vyd. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2012, 122 s. ISBN

54

55 Příloha 4: Bristolská škála aktivit denního života (BADLS-CZ) Bristolská škála aktivit denního života (BADLS-CZ). AD Centrum [online]. [cit ]. Dostupné z:

56 Příloha 5: Stanfordský dotazník hodnocení zdraví (The Health Assesment Questionare, HAQ) Approach to Articular and Musculoskeletal Disorders: Introduction. The McGraw-Hill Companies [online]. [cit ]. Dostupné z: System,%20Connective%20Tissue,%20and%20Joints/Section%203.%20Disorders%20of%2 0the%20Joints%20and%20Adjacent%20Tissues/325.htm.

57 Příloha 6: Funkční míra nezávislosti (FIM) KALVACH, Zdeněk. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. vyd. 1. Praha: Grada, 2008, s. 95. ISBN

58

59 Příloha 7: Activities specific balance konfidence (ABC) scale ACTIVITIES SPECIFIC BALANCE CONFIDENCE (ABC) SCALE. Exercisepd [online]. [cit ]. Dostupné z: pdf.

60 Příloha 8: The 30-Second Chair Stand Test 30-Second Chair Stand Test. Centers for Disease Control and Prevention [online]. [cit ]. Dostupné z:

61 Příloha 9: Timed up and go (TUG) test TIMED-UP-AND-GO (TUG) TEST. Alberta Health Services [online]. [cit ]. Dostupné z:

62 Příloha 10: Handgrip dynamometr Handgrip Strength Test. Topendsports [online]. [cit ]. Dostupné z:

63 PŘÍLOHA 11: 6 minute walk test: Normal Reference value Cardiac functional capacity :Do not under-estimate the value of 6 minute walk test!. Dr.S. Venkatesan MD Expressions in cardiology [online]. [cit ]. Dostupné z: