Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici NOVÉ POZNATKY V OBLASTI ŘEZU RÉVY VINNÉ A TVAROVÁNÍ KEŘŮ RÉVY VINNÉ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. Vypracovala: Zuzana Kalašová Lednice 2009

2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma NOVÉ POZNATKY V OBLASTI ŘEZU RÉVY VINNÉ A TVAROVÁNÍ KEŘŮ RÉVY VINNÉ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici,dne... Podpis...

4 Poděkování Děkuji touto cestou Doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D. za odborné vedení při zpracování bakalářské práce.

5 1. OBSAH 1. OBSAH...4 SEZNAM GRAFŮ...5 SEZNAM TABULEK...5 SEZNAM OBRÁZKŮ ZADÁNÍ... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Historický vývoj vedení a řezu na našem území Tvarování keře révy vinné Rozdělení způsobů vedení Rozdělení podle výšky vedení Rozdělení podle tvaru plodonosné koruny keře Rozdělení podle počtu kmínků Nejznámější pěstitelské tvary Nízké způsoby vedení Středně vysoké způsoby vedení Vysoké vedení révy vinné Vedení vhodná pro stolní odrůdy révy vinné Řez révy vinné Stanovení vyzrálosti dřeva Rozdělení řezů Hlavní zásady techniky řezu Načasování řezu a jeho vliv na mrazuvzdornost oček Vliv řezu na objem a kvalitu sklizně a vitalitu keřů Vyvazování tažňů Využití mechanizace při řezu révy vinné a při vyvazování tažňů Metoda minimálního řezu DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA

6 SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Plodnost letorostů podle postavení na tažni (Zdroj: Vinařský obzor)...38 Graf 2 Hmotnost hroznu na letorostu podle postavení na tažni (Zdroj: Vinařský obzor) Graf 3 Porovnání roční průměrné cukernatosti pravokořenné révy (Concord) minimálně řezané a řezané (kontrola) během devíti let v lokalitě Fredonia - New York (LAKSO, 2006)...49 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Tab. 2 Doporučené zatížení pro jednotlivé odrůdy. Hvězdička označuje odrůdy, u kterých je potřeba provádět následně v průběhu vegetace regulaci násady. Hodnoty jsou pouze orientační, musí být brány v úvahu stanovištní podmínky. (PAVLOUŠEK, 2007)...39 Vliv nedostatečné nebo nadměrné vitality na zdravotní stav keře a na sklizeň (PAVLOUŠEK, 2005)...40 Tab. 3 Potřeba času při ručním řezu révy při sponu výsadby 2,2 x 1,0 m (BURG, 2008)...43 Tab. 4 Srovnání nákladů na ruční řez při použití mechanizovaného předřezu a bez použití předřezu (BURG ZEMÁNEK, 2008)...44 Tab. 5 Popis jednotlivých typů strojů pro mechanizovaný předřez...44 Tab. 6 Vliv různých způsobů řezu révy na objem sklizně, množství a hmotnost hroznů a množství a hmotnost bobulí (MAIN MORRIS, 2008)...48 Tab. 7 Vliv řezu na obsah antokyanů (MAIN MORRIS, 2008)...49 Tab. 8 Porovnání objemu sklizně a kvalitativních parametrů moštu u vinic ošetřených kyselinou giberlinovou a neošetřené kontroly. (Zdroj: WEYAND SCHULTZ, 2005)...50 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Vedení na hlavu (ACKERMANN, 2003) Obr. 2 Vedení gobelet (ACKERMANN, 2003) Obr. 3 Vedení podle Dr. Guyota (ACKERMANN, 2003) Obr. 4 Jednokmenný a dvoukmenný tvar rýnsko-hessenského vedení (DOHNAL-KRAUS-PÁTEK, 1975) Obr. 5 Moserovo vedení (ACKERMANN, 2003) Obr. 6 Jednokmenný kordón s regulačním čípkem (DOHNAL-KRAUS-PÁTEK, 1975) Obr. 7 Vedení Sylvoz (ACKERMANN, 2003) Obr. 8 Srdcový řez. Vlevo tvar pro normální zatížení středně bujně rostoucích keřů a vpravo tvarování pro slaběji rostoucí keře. (KRAUS, 1979) Obr. 9 Jednoduchá záclona (RADVAN, 1989) Obr. 10 Vedení VERTIKO (ACKERMANN, 2003) Obr. 11 Vedení GDC (RADVAN, 1989) Obr. 12 Vedení Arcure (ZÁRUBA-JAMBOROÁ, 1982) Obr. 13 Schéma tvarování keře na vysokém vedení při řezu Amrella (KRAUS, 1979) Obr zjednodušená pergola; 2 pergola Tendone; 3, 4 pergola Trentina Obr. 15 Vlevo - Vedení tvaru Y, Vpravo - Modifikované vedení Y (KORPÁS, 2004) Obr. 16 Rozložení zóny hroznů a listové stěny u Vedení Lyra (CARBONNEAU, 2006) Obr. 17 Opěrná konstrukce pro vedení Lyra (CARBONNEAU, 2006) Obr. 18 Průřez vyzrálým a nevyzrálým révím (Zdroj: HRONSKÝ, 2004) Obr. 19 Správné a nesprávné provedení řezu (HRONSKÝ, 2004) Obr. 20 Vyvazování tažňů (PAVLOUŠEK, 2007)

7 2. ÚVOD Po mnoho let dochází ve světě k výrazné nadprodukci vína. Celková spotřeba vína ve světě tedy převyšuje celkovou spotřebu. Přitom více než 2/3 vína je vyprodukováno v Evropě. Poptávka po víně měla dlouhodobě klesající tendenci. Až od roku 2003 byl zaznamenán mírný vzestup. Z uvedených údajů jednoznačně vyplývá, že vinařský sektor je prostředím neobyčejně silné konkurence. Vstup České republiky do Evropské unie otevřel českým a moravským vinařům dveře k novým příležitostem v podobě dotací z evropskcýh fondů, které mohou vinařům pomoci jak při modernizaci svých podniků, tak při financování propagace výrobků. Členství v EU přineslo ovšem také zvýšení konkurence (jen za poslední rok se množství dovezeného vína zvýšilo o 14 %). Jedinou možnou cestou, jak při takové konkurenci uspět, je zaměřit svoji pozornost na požadavky zákazníků. Údaje českého statistického úřadu a situační výhledové zprávy ukazují především dvě zajímavé informace, které vypovídají o chování současných konzumentů. Prvním je skutečnost, že zákazníci vyžadují především kvalitu. Druhým zajímavým údajem je pak zvyšující se poptávka po červeném víně. Významným krokem k lepšímu uplatnění českých vín je změna odrůdové skladby, která byla poslední roky postupně uskutečňována. Při výsadbě nových vinic je nutné dbát nejen na dobrou volbu odrůdy, ale také na výběr vhodného vedení a sponu. Jedním z nejvýznamějších opatření při pěstování révy je zimní řez. Již při volbě zatížení při řezu je třeba mít na paměti, jaký má být konečný produkt. Jen z kvalitních hroznů může být vyrobeno kvalitní víno. Česká republika patří z hlediska pěstování révy k zemím s chladným klimatem. Stejně tak sem patří například Německo, Slovensko, Švýcarsko, Rakousko a další. Podobné pěstitelské podmínky mohou znamenat podobný produkt, a proto právě tyto země mohou být našim vinařům hlavními konkurenty. Zároveň ovšem mohou sloužit i jako zdroj užitečných informací ohledně nových pěstielských metod. 7

8 3. CÍL PRÁCE Dílčími cíly této bakalářské práce jsou: Shrnutí informací ohledně tvarování keřů révy vinné, a to především nových metod. Soustředění údajů týkajících se termínu řezu, vlivu na mrazuvzdornost oček, potenciální plodnosti a regulace zatížení keřů. Na základě zjištěných údajů navrhnout vhodnou agrotechniku zimního řezu a možnosti mechanizace pro podmínky České republiky. 8

9 4. LITERÁRNÍ PŘEHLED 4.1. HISTORICKÝ VÝVOJ VEDENÍ A ŘEZU NA NAŠEM ÚZEMÍ Tak jako dnes neexistuje jediná univerzální odpověď, jaká výška, způsob vedení a spon jsou pro pěstování révy nejvhodnější, stejně tomu bylo i v počátcích pěstování révy. Ani tenkrát se pěstitelé neomezovali na jediný způsob vedení, přestože najít technické řešení opěrných konstrukcí bylo obtížnější než dnes. Na pěstování révy vinné na našem území zapůsobily dva znatelné vlivy. Prvním je vliv římské expanse v době vlády Marca Aurelia, které se projevilo především na jižní Moravě. Způsoby vedení používané Římany: Vedení na stromech: Bylo rozšířené především v Itálii a proniklo také do některých dalších římských provincií, například na dnešním území Francie, výjimečně také Německa. Na území severně od Alp, tedy na území Rakouska, Slovenska a České republiky nikdy nebylo doloženo a dá se předpokládat, že zde nikdy nebylo známo. Vedení po zemi: Výhony nesoucí hrozny byly často podepírány dřevěnými vidlicemi. Předpokladem pro takové vedení mají suché oblasti, kde je pak výhodou, že zastíněním povrchu se zmenšuje aktivní výpar z půdy. Tento způsob byl nejvíce rozšířený v jižních provinciích římského impéria, dále pak v Africe a Asii. Vedení na hlavu s kmínkem. Způsob vedení byl obdobný, jako vedení na hlavu, které známe dnes, ale hlava byla na kmínku o výšce 2-3 stopy uvázaném ke kolíku. Pravděpodobně toto vedení bylo uplatňováno i na našem území a vedení na hlavu se vyvinulo postupným snižováním kmínku. Vedení na jařmech: Bylo považováno za nejvznešenější způsob pěstování révy. Kolem každého keře byly do země zaraženy čtyři kůly. Ty byly na horním konci spojeny vodorovnými tyčemi, přes které visely plodonosné větve dolů k zemi. 9

10 Druhý, burgundský, směr zapůsobil na naše nejsevernější vinařské oblasti v Čechách v období středověku za vlády krále Karla IV, spolu s nově dovezenými odrůdami révy a přistěhovalými francouzskými vinaři. V Čechách se tomuto vedení říkalo vedení na starce a zakládalo se tomto principu: - Na každém keři se neustále prodlužovalo jedno rameno, aniž bylo sesazováno. - Na vrcholu každého ramene byl pouze jeden plodonosný čípek 4-6 oček dlouhý. - U paty ramene byla dvouoká podpusta. - Plodonosný čípek se nikdy nesesazoval na výhony vyrůstající z jeho nižších oček, ale jako příštího plodonosného čípku se vždy používalo nejvýše stojícího a nejlepšího réví, vyrůstající na vrcholu čípku. - Ostatní níže stojící réví se odstranilo. - Ramena byla přivazována ke kolíku a pokud se dosáhlo takové výšky, že se uvazování stalo obtížným, vyvazovalo bylo rameno přivazováno šikmo k sousedním kolíkům. - Po určitém čase, kdy už ramena byla dlouhá příliš, byly keře překládány. Překládání znamenalo potápění celých keřů. V našich archivních pramenech je dochováno poměrně málo písemného a obrazového materiálu, podle něhož by bylo možné rekonstruovat způsoby vedení a řezu révy v jednotlivých historických obdobích. Většina poznatků o historii vedení révy u nás je proto odvozena od jiných, lépe popsaných viničních prací, především od způsobu výsadby a ukrývání révy na zimu. Podle poznatků ze zmíněných materiálů pak lze dojít k těmto závěrům: V ranném středověku pravděpodobně převládala v našich vinicích řidší výsadba a keře byly vedeny do mohutnějších tvarů. Později v době vrcholného středověku byly výsadby hustší a tvar keřů proto mnohem menší. Nesmíme si však vinice našich předků představovat tak formálně vedené, jako například vedení na hlavu, které známe dnes. Staré dřevo dosahovalo poměrně znatelné výšky, mnohdy 1-1,5 m a překládáním vinic vznikala pod povrchem půdy taková změť kořenů, že vinice šlo jen obtížně obdělávat. Právě z toho důvodu se pravděpodobně rozšířilo vedení révy trvale nízko u země, v pravidelném sponu a bez překládání, tedy vedení na hlavu. Na staré fotografii z roku 1952 pořízené v Pezinku je zachycen Ryzlink vlašský vedený ve tvaru, který byl místně označovaný jako dolůvky. Obdobné vedení bylo pravděpodobně 10

11 praktikováno ve většině našich starých vinic, pouze s tím rozdílem, že keře nebyly vysazeny v pravidelném sponu. Tento tvar bychom mohli označit jako středně vysoký způsob vedení. Jakmile však lidé začali hledat výnosnější zaměstnání ve městech, stalo se toto vedení pro vinaře neúnosným z důvodu nedostatku pracovních sil a muselo ustoupit tehdy modernějšímu a racionálnějšímu vedení na hlavu s pravidelným sponem, které umožňovalo zařazení potahu k některým viničním pracím. Nízké vedení na hlavu s řezem na čípky, polotažně nebo tažně a úzkým sponem se postupně stalo nejrozšířenějším způsobem řezu v našich vinicích a to až do poloviny 20. století. Jako vylepšení nízkých způsobů vedení vznikaly středně vysoké způsoby vedení. Vývoj byl v různých zemích odlišný a rozdíly je možné vidět i podle jednotlivých vinařských oblastí v jedné zemi. Vznikla tak celá řada středně vysokých způsobů vedení. Především nízké, ale i středně vysoké způsoby vedení musely v 60. letech 20. století ustoupit, neboť v poválečném období byl znamenán další úbytek pracovních sil a vinařství, stejně jako ostatní výrobní odvětví, bylo nutné přizpůsobit požadavkům socialismu. Hlavními propagátory vysokého způsobu vedení byli doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. (dnes profesor), který už jako student vysoké školy prosazoval Moserovo vysoké vedení, a Ing. Jaroslav Švásta, CSc. Výsledkem jejich spolupráce byla kniha Vedení a řez révy vinné s podtitulem možnosti použití vysokého vedení v našich vinařských oblastech. Vedení podle rakouského vinohradníka L. Mosera umožnilo používání těžké mechanizace ve vinicích. I další vývoj ve způsobech vedení a řezu révy směřoval a stále směřuje k omezení potřeby pracovních sil a mechanizování co největšího množství vinohradnických prací, popřípadě vynechání některých z nich, zjednodušení opěrných konstrukcí, dále pak zabránění přílišnému zahuštění keřů, které je příznivé pro rozšiřování plísní, a zajištění takového rozložení listové plochy, aby listy byly dostatečně osvětleny. To vše za respektování fyziologických předpokladů vinné révy. 11

12 4.2. TVAROVÁNÍ KEŘE RÉVY VINNÉ Při tvarování révy je třeba rozlišovat dva základní pojmy: pěstitelský tvar a řez. Pěstitelským tvarem révy vinné neboli vedením se rozumí tvarování starého dřeva do nejrůznějších forem. Vedení by mělo umožňovat takové rozložení letorostů v prostoru, aby listy byly co nejlépe osvětleny slunečním zářením. Hrozny se tak budou moci dobře vyvinout a vyzrát. Řez je každoroční zkracování nebo odstraňování jednoletého dřeva. O způsobu řezu je nutné uvažovat už při volbě pěstitelského tvaru. Řez patří k nejdůležitějším pracovním operacím, kterou pokud ve vinici opakovaně neprovádíme, jsou výsledkem příliš bujné keře s velmi hustým olistěním, malými plody špatné kvality a vzhledem k liánovitému růstu révy by se vinice stala nepřístupnou pro mechanizaci. Při volbě organizace porostu je zapotřebí uvažovat ekonomická, přírodní a marketingová hlediska. Ekonomické hledisko zahrnuje především potřebu pracovních sil a možnost využití vinohradnické mechanizace, přírodními hledisky rozumíme stanovištní podmínky a nároky vzhledem k odrůdě a podnoži a marketingová hlediska představují management kvality vzhledem k požadavkům zákazníků a vinařského podniku. Na základě dobře zpracované marketingové strategie podniku pak začíná vlastní management kvality již při řezu révy vinné (PAVLOUŠEK, 2004). 12

13 4.3. ROZDĚLENÍ ZPŮSOBŮ VEDENÍ Rozdělení podle výšky vedení Nejčastěji se způsoby vedení dělí podle toho, v jaké výšce nad zemí je vedeno plodonosné dřevo, a tedy v jaké výšce nad zemí zrají hrozny. Rozeznáváme tak vedení nízké, střední a vysoké. Na nízkých způsobech vedení zrají hrozny ve výšce do 0,3 m, na středním vedení mají keře kmeny, které mívají výšku 0,3 0,8 m a na vysokém vedení je výška kmenů od 0,8 m (podle použitého způsobu tvarování). Vzhledem k výšce vedení je potřeba přizpůsobit také šířku meziřadí. Nízké způsoby vedení mívají meziřadí široká 1 1,5 m, střední způsoby vedení 1,5 2,5 m a vysoké způsoby vedení 2,8 4 m Rozdělení podle tvaru plodonosné koruny keře Další možností, jak způsoby vedení révy dělit, je na tvary kordónové a tvary vrcholové. Vrcholové tvary jsou ty, kde nadzemní část končí jedním vrcholem, na němž pak je plodné dřevo buď ve formě krátkých čípků, nebo dlouhých tažňů. U vrcholových tvarů je zapotřebí neustále sesazovat vrchol keřů. Tvary kordónové jsou takové, kde nadzemní část je nejprve protažena v kolmý, holý kmen a na něm je buď svislé, nebo vodorovné či šikmé rameno, které je po celé délce opatřeno plodným buď krátkým, nebo dlouhým obrostem. Nevýhodou kordónových tvarů je tvorba nekrózního pletiva kolem řezných ran na ramenech kordónu. Projeví se to na růstu, který je na prvním tažni velmi bujný, na druhém menší a na posledním nejslabší. Toto je zvláště znatelné na suchých půdách a při nižším zásobení dusíkem, což ovlivňuje tvorbu auxinu, který podporuje tvorbu hojivého pletiva. Možností, jak tento negativní jev u kordónů omezit je vyslepení všech oček směřujících k zemi a ponechání pouze oček směřujících vzhůru. Ramena jsou pak na spodní straně hladká a umožňují lepší vedení živin Rozdělení podle počtu kmínků Jednou z možností, jak pěstitelské tvary můžeme rozlišovat je také podle počtu kmínků. Nízké způsoby vedení mají obvykle jeden kmen. U středních a vysokých vedení se setkáváme s tvary jak jednokmennými, tak dvoukmennými i vícekmennými. Jeden kmen se užívá v oblastech s mírnými zimami. Tam, kde převládají kontinentálnější podmínky, se setkáváme s tvary dvoukmennými a na stanovištích, kde jsou v zimě hluboké poklesy 13

14 teplot, se používají hlavně tvary vícekmenné neboli palmety. Vlivem nízkých teplot může dojít k prasknutí starého dřeva. U jednokmenných tvarů musíme seříznout celý keř u země a dočasně tak ztrácíme úrodu. U vícekmenných tvarů nemusí být zničeny všechny naráz a můžeme tak keře postupně obnovovat bez znatelných ztrát na úrodě. Další výhodou vícekmenných tvarů je lepší a rychlejší vedení živin. U jednokmenných tvarů může docházet k větší konkurenci mezi plodnými částmi a v důsledku toho pak některé mohou plodné části mohou trpět nedostatkem výživy. Větší počet kmennů má ale také svá negativa. Je u nich zapotřebí více stavební hmoty a energie k udržování stařiny, které je u vícekmenných tvarů větší množství. Vzhledem k tomu mají také tvary s větším množstvím stařiny menší přírůstky letorostů. Vzhledem k těmto faktům není podnebí jediným faktorem, podle kterého se rozhodujeme o počtu kmínků. Počet kmínků je možné využít pro regulaci růstu. U příliš bujně rostoucích odrůd můžeme větším počtem kmínků omezit přírůstky jednoletého dřeva. U slabě rostoucích odrůd naopak formujeme tvary s jedním kmenem. Při volbě počtu kmínků je potřeba zohlednit také plodnost odrůdy. Vícekmenné tvary je vhodné používat u odrůd s menší plodností. Dobře plodící odrůdy potřebují více živin pro tvorbu hroznů a větší počet kmenů by mohl způsobit snížení úrody vzhledem ke konkurenci mezi tvorbou sklizně a tvorbou stařiny. Stejně tak by nedostatkem zásobních látek trpěla stařina a mohla mi snadněji podlehnout zimním mrazíkům. Negativní vliv takové konkurence je ještě umocněn na suchých stanovištích s nízkým obsahem živin. V našich podmínkách je vhodné používat jednokmenné tvary na sušších stanovištích s nízkým obsahem živin, pro slabě rostoucí odrůdy a u vysokého vedení. Dvoukmenné tvary pak pro vlhká stanoviště s vyšším obsahem živin, pro bujně rostoucí odrůdy a pro odrůdy s nižší plodností. Vícekmenné tvary není nutné v našich klimatických podmínkách používat. 14

15 4.4. NEJZNÁMĚJŠÍ PĚSTITELSKÉ TVARY Nízké způsoby vedení Nízké způsoby vedení se rozšířily začátkem 19. stoletní v severních vinařských oblastech při snaze dosáhnout vyšší cukernatosti hroznů, neboť na nízkém vedení hrozny dobře vyzrávají. Nízké vedení také umožňuje výsadbu v menším sponu. Nevýhodou ale je ohrožení révy jarními mrazy, nižší výnos hroznů a omezení možností využití vinohradnické mechanizace. Lépe využívaji tepla naakumulovaného do půdy a rovnež sluneční paprsky od země odražené (to zejména u vinic s kamenitou půdou na vápenci), takže hrozny dřive dozravaji a zároveň mívaji i harmoničtější složení chuťových látek, rovnež umožňuje hustší spon keřů, ale zároveň nízké vedení znesnadňuje ruční práci na vinici (a znemožnuje mechanizovanou), zvyšuje se nebezpečí napadení plísní (plíseň šedá i plíseň révová), réva dřive raší i kvete, takže je větší nebezpečí zmrznutí. Vedení na hlavu Vedení na hlavu bylo dříve nejrozšířenějším pěstitelským tvarem v našich vinicích, ale v současné době se již ve velkovýrobě příliš nepoužívá. Dnes se s ním můžeme setkat především v jižních částech Evropy (Francie, Portugalsko, Španělsko atd.). V jižních oblastech jsou oproti severním keře vedené na hlavu mohutnější a letorosty zastavují svůj růst dříve, takže není nutné je vyvazovat a nejsou proto potřeba opěry. Je to velmi pracný způsob pěstování révy a nevýhodou je, že jen málo prací je při vedení na hlavu možné mechanizovat. Krom omezené možnosti využití mechanizace je nevýhodou také vyšší citlivost k jarním mrazům a na houbové choroby, přezimující v opadlých částech rostliny. Při vedení na hlavu s řezem na čípky se tvoří jednokmenný vrcholový tvar, na kterém se opakovaným krátkým řezem na 2 až 4 očka vytvoří ve výšce asi 0,2 m nad povrchem půdy ztloustlá stařina, která se nazývaná hlava. Na této hlavě se řežou krátké, plodné a zásobní čípky. Čípky by měly být rovnoměrně rozložené po obvodu hlavy. Střed hlavy by měl být prázdný, aby keř nebyl nadměrně zahuštěný. Po zapěstování tvaru, které trvá 3 až 4 roky řežeme na 6-12 dvouokých čípků. Někdy se na hlavě ponechávají krátká ramínka, čímž 15

16 na hlavě vzniká tzv. rohatina. Vedení na hlavu s řezem na čípky je vhodné především pro odrůdy, které dobře plodí na krátkém dřevě. Modifikací vhodnou pro odrůdy s malým hroznem a nízkou plodností na bazální části réví je vedení na hlavu s řezem na tažně, kdy se místo na krátké čípky řeže na polotažně nebo tažně. K tomu používáme nejvýše postavené letorosty, které se ohýbají do vodorovné polohy a vyvazují se ke kolíku, který slouží i jako opěra. Kolík je vysoký asi 1,6 m nad zemí a zatlučený vedle každé hlavy. Aby vyrašila očka po celé délce tažně, je nutné vyvázat ho do vodorovné polohy včas. Obr. 1 Vedení na hlavu (ACKERMANN, 2003) Gobelet Gobelet je jednou z modifikací vedení na hlavu, se kterou se můžeme setkat v západošvýcarských vinařských oblastech. Tvar je tvořen 0,2 0,3 m vysokým kmínkem, na kterém je hlava tvarovaná do čtyř ramen. Na konci každého ramene se seřezává dvouoký čípek tak, aby koncové očko směřovalo nahou a první očko dolů. Při podlomu ponecháváme na keři jen 8 výhonů rozmístěných tak, aby výhony z prvních oček dvouokých čípků směřovaly z keře ven a výhony z druhých oček dvouokých čípků dovnitř keře. V následujícím roce se pak čípky sesazují. Odříznou se réví vyrostlá z druhých oček čípků i s kouskem dvouletého dřeva pod ním tak, aby řezná rána na dvouletém dřevě byla těsně nad révím z prvního očka a směřovala nahoru. Řezné rány jsou tedy na stařině pouze na vrchní straně ramene a spodní strana je bez řezných ran. Cévní svazky na spodní straně ramen proto vedou minerální výživu dobře do plodných čípků. Svědomitě prováděným gobeletovým řezem lze dosáhnut vysokých výnosů na prudkých, suchých a kamenitých stráních. 16

17 Obr. 2 Vedení gobelet (ACKERMANN, 2003) Korunový řez S korunovým řezem se můžeme setkat v zápodošvýcarských vinařských oblastech, kde se používá jako vedení pro chrupku bílou. Je obvykle tvořena čtyřmi rameny na 0,25 0,3 m vysokém kmínku. Na každém ramenu se ponechává jeden tříoký čípek. Ramena se tak postupně prodlužují, proto je nutné po čase keř zmladit, k čemuž se využije jeden z jalových výhonů blíže ke kmínku. Nízký kordón Jednokmenný nízký vodorovný kordón s řezem na krátké čípky má obdobné výhody a nevýhody, jako vysoké kordónové tvary. Na nízkých kordónech však nevýhody nevyniknou tak brzy, neboť náročnost na vodu a živiny není tak vysoká, jako u vysokých tvarů. Je potřeba využití drátěnky jako opěrného zařízení. Vedení podle Dr. Guyota Dr. Guyot prosazoval ve Francii řez, který se ujal a postupně se rozšířil i do jiných zemí Evropy. Podstatou řezu je ponechávání jednoho dvouokého zásobního čípku a jednoho tažně dlouhého 8-15 oček. Tažeň se může vyvazovat vodorovně, ale většinou se vyvazuje do oblouků. Každý rok se odřeže odplozený tažeň z minulého roku těsně u vrcholu kmene a ze zásobního čípku, na kterém vyrostly dva výhony, se spodní výhon zakrátí na dvě očka ponechá jako zásobní čípek a vrchní výhon se zakrátí na potřebný počet oček a ponechá jako tažeň. Zásobní čípek je tedy základem pro neustálou obměnu růstových pater. Guyotův řez se uplatňuje nejen na nízkých vedeních, ale i na středních a vysokých. Původně byl uplatňován na tzv. vedení podle Dr. Guyota. Ve výšce 0,2 m nad zemí je první drát pro vyvazování tažně a ve výšce 0,5 m drát druhý, ke kterému se vyvazovaly 17

18 letorosty. Letorosty se nad drátem osečkovaly, takže byly velmi krátké. U kmínku byl zatlučen kolík vysoký 1,5 m pro vyvazování letorostů vyrůstajících ze zásobního čípku. Tyto letorosty tak měly velmi dobré oslunění a tedy vysokou plodnost. Původní Guyotův řez respektoval biologické předpoklady révy. Jeho nevýhodou však byla náročnost na ruční práce. Jeho principy jsou však uplatňovány při jiných způsobech vedení. Obr. 3 Vedení podle Dr. Guyota (ACKERMANN, 2003) Středně vysoké způsoby vedení Na rozdíl od nízkého umožňuje střední vedení využití mechanizace a také ohrožení révy mrazy je nižší. Vyšší tvary umožňují keři přirozenější růst a ty tak dosahují vyšších výnosů. Rýnsko hessenské unifikované vedení Tento tvar je nejpoužívanějším pěstitelským tvarem v našich vinařských oblastech. Je vhodný pro všechny jakostní odrůdy a pro všechny bujně rostoucí odrůdy. Rýnsko-hessenské má řadu modifikací, které vznikly postupně v souvislosti s rozšířováním vinohradnické mechanizace a se střídajícími se trendy využívání různě velkých sponů v jednotlivých obdobích. Velké tvary vyžadovaly pro dosažení požadovaného výnosu vyšší zatížení. Nechávaly se proto na keři delší tažně, které se vyvazovaly do nízkých oblouků. Při vyvazování do nízkých oblouků, slouží jako opora dva dráty natažené nad sebou ve vzdálenosti 0,15 až 0,20 m od sebe. Vyvazovat tažně vodorovně nebylo na vyšších tvarech možné, neboť by se při ponechání dvou tažňů mohly jejich koncové části překrývat. Druhým důvodem pro vyvazování do oblouků je pak skutečnost, že delší tažně mají ve střední části kratší letorosty. Na krátkých letorostech se nedokonale vyvíjí hrozny, jsou řídké, mívají malé 18

19 bobule s nízkou cukernatostí a obsahují příliš mnoho trpkých a tříslovitých látek (KRAUS HUBÁČEK ACKERMANN, 2004). Další rozšiřování meziřadí, které umožnilo přístup výkonné mechanizaci vedlo k formování tažňů do vysokých oblouků. U vysokého oblouku je horní a dolní drát natažen ve vzdálenosti 0,3 až 0,4 m. Kmen má vrchol mezi oběma dráty. Tažeň je veden strměji vzhůru a přes horní drát je veden v mírném oblouku dolů ke spodnímu drátu. Vrchol tažně je v nižší poloze než vrchol kmínku. Pokles konzumace vína ve světě a změna zaměření konzumentů se projevila i v pěstování révy. S ohledem na požadavky konzumentů není v současnosti prvotním cílem pěstitelů révy množství, ale především kvalita. Nové vinice proto většinou tvoří opět nižší keře, obvykle 0,8 až 1,0 m, s řezem na jeden tažeň. Délka tažně je 7 až 9 oček, v závislosti na odrůdě. Takto organizované keře umožňují vodorovné vyvazování tažňů. Při malém zatížení je vysoká pravděpodobnost, že všechna očka vyraší a letorosty budou růst stejně bujně (KRAUS HUBÁČEK ACKERMANN, 2004). Pro využití vodorovného vyvazování tažňů se kmínky zapěstovávají do výšky pod úrovní nosného drátu pro tažně. Vzdálenost drátu od vrcholu kmínku by měla být alespoň 0,15 m. Tažeň je veden strmě vzhůru a následně téměř v pravém úhlu ohýbá do vodorovné polohy k nosnému drátu. Strmé vedení a prudký ohyb dávají předpoklad k tomu, že se na svislé části tažně vytvoří tostatečně bujné letorosty, které v příštím roce nahradí odpolozený letorost. Při správném řezu a malém zatížení se není nutné ponechávat zásobní čípky. Na suchých stanovištích a na málo úrodných půdách je vhodnější vytvářet jednokmenné tvary s dvěmi tažni a ponechat dva zásobní čípky. Obr. 4 Jednokmenný a dvoukmenný tvar rýnsko-hessenského vedení (DOHNAL KRAUS PÁTEK, 1975) 19

20 Vodorovné kordóny Staré dřevo vytváří kmínek s jedním nebo dvěma vodorovnými rameny. Na ramenech se staré dřevo částečně rozvětvuje a nese rodící dřevo, krátké čípky, případně i kratší tažně. U paty kmínku se nechává jednoočkový zásobní čípek jako záloha. Ramena se přivazují k upevňovacímu drátu napnutému ve výšce ramen a letorosty se zastrkávají do dvojdrátí. Za velmi příznivých podmínek je možné vypěstovat kordón už v druhém roce. Dobře vyvinuté réví ohneme na jaře v pravém úhlu ve výšce ramene, zkrátíme a přivážeme k drátu. Vějířovité palmety Rozlišujeme vějířovité palmety s kmínkem a bez kmínku. Vějířovité palmety bez kmínku se uplatňují u odrůd, které vyžadují větší množství starého dřeva, a v severních vinařských oblastech, neboť umožňují zakrytí keře na zimu půdou. Z jednoho keře vyrůstá 1 až 6 ramen. U bujněji rostoucích odrůd se používá větší počet ramen, u slabě rostoucích menší počet ramen. Na každém ramenu je jeden tažeň a pod ním jeden zásobní čípek. Na podzim se z palmety ořeže přebytečné réví, ramena se ohnou k zemi a zahrnou zeminou. N jaře se půda odhrne a dokončí se řez. Ramena se rovnoměrně připevní k drátu a tažně se ohnou do půloblouku a přivážou. Vějířovité palmety s kmínkem se používají tam, kde se réva na zimu nepřikrývá. Palmeta má kmínek vysoký asi 0,3-0,4 m, který se rozvětvuje do několika kratších ramen. Na každém rameni se nechává jeden tažeň a jeden náhradní dvojočkový čípek. Trevírské vedení Bylo vyvinuto počátkem 80. let 20. století. Vedení je vhodné především pro svahy. Rozšířilo se proto hojně v Moselské oblasti. Opěrná konstrukce se skládá z kůlů a na nich připevněného kola, které je nasazeno na kůl ve výšce 1,5 m nad zemí. Kmínek je ukončen ve výšce kola 2-4 krátkými ramínky. Na konci každého ramene je ponechán polotažeň a před ním čípek. Polotažně se nevyvazují a neohýbají, samy se pod tíhou letorostů svěsí přes kolo během vegetace. Doporučený spon je 1,5 x 1,4 m, ale spon může být i větší, pokud svah umožňuje využití mechanizace. 20

21 Obecně je toto vedení vhodné především pro vinice obdělávané lehkými ručně vedenými stroji, dobře ho lze uplatnit při ekologickém vinohradnictví. Tříčípkový řez Na keři se nechává jeden čípek u země, svisle stojící tažeň, na kterém se nechají vyrůst jen koncová 3 4 očka, a jeden vodorovný tažeň, který vzniká v následujícím roce na svislém tažni z koncového výhonu. Každý rok se odstraňuje odplozený vodorovný tažeň i s dočasným kmenem. Na svislém tažni se udělá nový vodorovný tažeň a z dvouokého čípku nový svislý tažen a u země necháme jeden nový zásobní dvouoký čípek. Tento řez se hodí především pro severnější vinařské oblasti, kde kmeny trpívají silnými mrazy Vysoké vedení révy vinné Výhodou vysokého vedení je především snížení nákladů na ruční práci. Většinu prací ve vinici je možno provádět mechanizovaně a snižuje se tedy potřeba počtu pracovníků. Ne tak výhodné jsou ovšem vysoké způsoby vedení z hlediska terroir, vzhledem k velikosti sponu. Při vysokém vedení je velikost sponu od 2,8 4 m (cca 900 keřů na jednom hektaru). Terroir začíná kolem počtu 10 tisíc jedinců na hektar, jelikož teprve při tomto hustém sponu je rostlina nucena jít dolů, protože jednotlivé keře si konkurují, a tam je teprve ona originalita terroir (MICHLOVSKÝ, 2008). Při větším sponu tedy kořeny nemusí pronikat tak hluboko do půdy a živiny čerpají především v mělčích vrstvách půdy. Moserovo vedení V našich vinařských oblastech bylo prosazováno Moserovo vysoké vedení jako velkovýrobní forma pěstování révy vinné především profesorem Ing. Vilémem Krausem a Ing. Jaroslavem Švástou. Užíváno bylo od roku 1967 a rozřešilo použitím běžně dostupné mechanizace rozvoj velkých viničních celků u státních statků a zemědělských družstev. Vysoké Moserovo vedení se osvědčuje jen tehdy, je li pojímáno jako komplexní systém kultury a nevytrhuje li se z něj pouze vedení révy (DOHNAL KRAUS PÁTEK, 1976). Ke komplexnosti patří například nutnost 3 m širokých meziřadí a vzdálenost keřů v řádcích 21

22 1,2 m od sebe, na vlhčích půdách tvorba travnatých pásů, zelené hnojení, pečlivé provádění podlomu. Moserovo vysoké vedení jsou v podstatě dva dvojramenné kordóny s vysokým kmenem. Výška kmínků se pohybuje mezi 1,2 a 1,5 m. Oporu tvoří kolík u každého kmínku a drát, po kterém vedeme ramena kordónu. Délka ramen je asi 0,6 m. Jedna třetina mladých letorostů vyrůstajících z rodícího dřeva se zastrkává do dvojdrátí. První dvojdrátí je vzdálené 0,3 m od upevňovacího drátu a druhé 0,4 m od prvního. Zbývající dvě třetiny letorostů se nechávají volně viset do meziřadí. Na Moserově vedení se používá řez na střídavé čípky. Pod pojmem střídavý čípek je myšleno vlastně uplatnění Guyotova řezu pro řez na čípky. Na dvojramenném kordónu necháváme 6 8 párů čípků. Z nich je vždy jeden dvouoký zásobní a k němu jeden čípek plodný dlouhý 4 7 oček, u méně úrodných odrůd 8 10 oček. Dlouhý čípek se následující rok odstraňuje a na dvojokém čípku zřežeme výše položený letorost na 4-6 oček a níže položený na 2 očka. Obr. 5 Moserovo vedení (ACKERMANN, 2003) Jednoramenný kordón s regulačním čípkem Tento způsob vznikl ve Švýcarsku jako vylepšení Moserova vedení. Na ramenu kordónu necháváme 3, pokud možno do stran orientované, čípky dlouhé 6-8 oček. V ohybu kordónu je jeden čípek regulační. Jeho délka určujeme podle stavu keře. U středně bujných keřů má regulační čípek stejnou délku, jako mají ostatní tři čípky. Na slabých keřích řežeme regulační čípek pouze na dvě očka a slouží pak jako čípek zásobní. V případě příliš bujně rostoucích keřů se místo čípku nechá tažeň, který se ohne a vyvazuje ke kmeni. 22

23 Obr. 6 Jednokmenný kordón s regulačním čípkem (DOHNAL KRAUS PÁTEK, 1975) Sylvoz kordón s řezem na tažně Řez Sylvoz vznikl v Savojsku ve Francii, kde se vinaři potýkali s problémem jarních mrazů. Není vhodný pro odrůdy s vysokou rodivostí a s velkým hroznem. Základ je tvořen vodorovným, jednoramenným kordónem. Na rameni kordónu se ponechává několik tažňů ve vzdálenosti 0,3 m od sebe. Zpočátku jsou tažně vztyčené vzhůru a naraší tedy jen jejich koncová očka, která jsou v takové výšce nad zemí, že nejsou jarními mrazíky tolik ohrožena, spodní očka naraší jen nepatrně. Po skončení jarních mrazů se tažně ohnou pod úroveň ramene kordónu, čímž je utlumen růst horních oček a povzbudí se růst bazálních oček. Při použití řezu sylvoz na Moserově vedení se často nechávalo 4 5 tažňů. Ukázalo se však, že zatížení keře je pak příliš vysoké. Zcela postačuje ponechat na jednoramenném kordónu 3 tažně po očkách (DOHNAL KRAUS PÁTEK, 1975). Nevýhodou řezu Sylvoz je postupné slábnutí keřů způsobené prudkým ohýbáním všech tažňů pod úroveň jejich bazální části. Je tak silně tlumen růst, a tedy listová plocha. Tím dochází ke snížení produkce asimilátu, které se také ohnutými tažni hůře dostávají do stařiny. Řez Sylvoz se hodí pro vinice na vlhčích půdách dobře vyhnojených dusíkem. Dalším problém Sylvozu, typickým pro kordónové tvary, je tvorba nekrózního pletiva v okolí řezných ran na rameni kordónu. Toto má negativní vliv na výživu a důsledkem je nerovnoměrný růst tažňů tak, že první je bujný, druhý slabší a poslední nejslabší. 23

24 Obr. 7 Vedení Sylvoz (ACKERMANN, 2003) Srdcový řez Vznikl na Vinařském ústavu VŠZ v Lednici v roce 1966 jako zmlazovací řez pro stárnoucí kordóny Moserova vedení. Kmínek je vysoký 1,2 m a přechází v krátké ramínko asi cm dlouhé. V ohbí kmene jsou dva tažně a jeden zásobní jedno až dvouoký čípek. Tažně se ohýbají velkým obloukem dolů a vyvazují k drátu napnutému pod nosným drátem ve výšce 0,4 m na zemí. Na starších drátěnkách, kde není zaveden spodní vázací drát se tažně vyvazují do tvaru široce rozevřeného srdce tak, že se jejich konce připevní ke kmenu nebo kůlu, který stojí u kmene. Na konci krátkého ramínka je třetí, 6 8 oček dlouhý, tažeň, který se vyvazuje vodorovně k nosnému drátu. K němu se ponechává jeden zásobní dvouoký čípek. Na slabších keřích se ponechávají tažně pouze dva jeden ohnutý a jeden vodorovný. U velmi slabých keřů se pak oba tažně vyvazují vodorovně. U srdcového řezu lze tedy snadno regulovat růst a plodnost zatížením a způsobem vyvazování tažňů. Ohnutím tažňů pod úroveň nosného drátu se tlumí růst a zvyšuje plodnost. K tomu, aby keře neslábly, jako je tomu v případě řezu Sylvoz, slouží vodorovný tažeň, na kterém se projeví bujný růst a urychlí se tak odvod asimilátů do stařiny a kořenů. Obr. 8 Srdcový řez. Vlevo tvar pro normální zatížení středně bujně rostoucích keřů a vpravo tvarování pro slaběji rostoucí keře. (KRAUS, 1979) 24

25 Závěsové (záclonové) tvary Jedním z prvních záclonových tvarů se objevil v SSSR na Komplexní výzkumné stanici vinařské v napě. Byl pojmenován jako visící kordón AZOS. Jednalo se o svislý kmen, který ve výšce 1,8 m přecházel v jedno vodorovné rameno, na kterém by umístěny čípky pouze na spodní straně. Horní strana byla zcela hladká a umožňovala rychlé proudění živin k jednotlivým čípkům. Neboť se na kordónu AZOS užívalo krátkého řezu, trpěl keř přílišným zahušťováním listové plochy na visících letorostech. Byl proto vhodný spíše pro kultivary s řidším olistěním. Další závěsový způsob vedení se vyvinul v Itálii z původně užívaného řezu Sylvoz.. Jednoramenný vodorovný kordón měl 1,5 m vysoký kmen a nosnou konstrukci tvořil jeden nosný drát pro vyvazování vodorovného ramene a jedno dvojdrátí ve výšce 1,8 1,9 m, kam se zastrkovali pouze ty letorosty, které měly tvořit tažně v následujícím roce. Podle plodnosti kultivaru se na vodorovném rameni nechávaly buď tažně nebo polotažně, které se nechaly volně trčet do prostoru. Čípky, polotažně a tažně byly umístěny na horní straně kordónového ramene a spodní strana pak zůstávala hladká bez řezných ran. U nás bylo na záclonový tvar přebudováno mnoho vinic z Moserova vedení. Neboť se při záclonovém způsobu vedení používá pouze jeden drát, odpadlo namáhavé vytahování odřezaných prutů z drátěnky a zvýšil se tak výkon pracovníků při řezu. Vzhledem k lepšímu rozložení a osvětlení listů bylo dosaženo vyšší úrody a vyšší cukernatosti hroznů (KORPÁS, 1981). Na pokusné vinici Katedry ovocnictví a vinařství VŠZ v Lednici na Moravě byl v roce 1967 proveden modelový pokus, kdy u osmi kultivarů byla polovina sazenic tvarována tak, aby letorosty visely svisle vzhůru a druhá polovina tak, aby letorosty visely svisle dolů. Bylo zjištěno, že visící poloha letorostů má depresivní účinek na prodlužovaní růst, což se projevilo především na letorostech nejvíce vzdálených od báze tažně. Průměrný koeficient rodivost se na visících letorostech zvětšil, při čemž průměrná sklizeň hroznů byla na letorostech vyrůstajících z prvních pěti oček stejná u visících i vztyčených tažňů, ale hmotnost sklizně na letorostech vyrůstajících z 6. až 10. očka byla vyšší na visících letorostech. Vliv na cukernatost a obsah kyselin byl různý podle jednotlivých kultivarů a vedení se ukázalo jako vhodné spíše pro rannější odrůdy s bujným růstem nebo odrůdy s řidším olistěním. 25

26 Ze závěsových tvarů se nejlépe osvědčil tvar podle Ing. O. Korpáse, CSc. Jednoramenný kordón se zakládá na nosném drátě napnutém ve výšce 1,5 1,6 m nad zemí. Obrost začíná za ohybem kordóny krátkým čípkem, pak následuje polotažeň, za ním krátký čípek, opět polotažeň a kordónové rameno je zakončeno krátkým čípkem, který udržuje vyšší vzrůstností letorostů na krátkém čípku délku kordónového ramene stabilní. Polotažně visí volně k zemi, nejlépe každý do jiného ze sousedních meziřadí. Výhodou tohoto tvaru je nižší pracnost při řezu a v ranném období, nevýhodou možné přehušťování porostu a tedy vyšší náchylnost keřů k houbovým chorobám. Obr. 9 Jednoduchá záclona (RADVAN, 1989) VERTIKO svislý kordón s řezem na krátké čípky Systém VERTIKO je pěstitelský tvar navržený prof. Krausem na Vysoké škole zemědělské v Lednici na Moravě, kde byl v letech zkoušen ve výsadbách. Cílem bylo najít takový tvar, který: - Vyžaduje pouze jednoduché opěrné zařízení. - Bude tvořit takový tvar starého dřeva, který umožní mechanizaci řezu, zelených prací a sklizně hroznů. - Vyloučí vyvazování tažňů, které je časově náročnou operací a neumožňuje použití mechanizace. - Ponechá zeleným letorostům volný vývoj bez uchycení k opoře, aby po řezu odřezané části samy dopadly na povrch půdy. K dalším výhodám patří využití fyziologických poznatků o větší suchovzdornosti a mrazuvzdornosti níže postavených oček a postavení těchto oček na nejlépe vyzrálé části réví. Další výhoda se připojuje v agrotechnice, kdy při mechanizovaném sběru je poškození bazálních oček nižší oproti očkům výše postaveným. Tento systém vedení 26

27 ovšem není vhodný pro všechny odrůdy révy, ale pouze pro ty, které mají dostatečně plodná první dvě bazální očka. Byly zkoušeny čtyři varianty: - Svislý dvouramenný kordón nestejnoramenný, - svislý dvouramenný kordón nestejnoramenný rozložený, - svislý dvouramenný kordón stejnoramenný, - svislý kordón jednoramenný. Pro velkovýrobní použití se ukázaly nejvhodnější kordóny jednoramenné, které nejlépe vyhovují našim stanovištním podmínkám a většině kultivarů. VERTIKO umožňuje vysazení keřů v menších vzdálenostech od sebe. Vzhledem ke konkurenci sousedních keřů réva zapouští kořeny hlouběji do půdy. Na hustších výsadbách jsou také nižší ztráty v případě uhynutí některých keřů. I při menším sponu jsou, vzhledem k rovnoměrnému rozložení listové plochy do etáží, listy dobře osvětleny. Opěrnou konstrukci tvoří nejčastěji kovové tyče, které jsou ve výšce 1,8 m upevněny do dvojdrátí upevněného pomocí betonových, kovových nebo dřevěných sloupků umístěných obvykle ve vzdálenosti 6 8 m. Zapěstování tvaru trvá 2-3 roky. Na kmínku se zakládají nejčastěji tři patra. První patro je ve výšce 0,6 0,7 m nad zemí, další jsou ve vzdálenosti cca 0,3 0,4 m od sebe. Při utváření ramene odstraňujeme nepotřebná očka a ponecháváme pouze dvě očka umístěná protilehle nad sebou v místě jednotlivých pater. V dalších letech po zapěstování tvaru řežeme na maximálně čtyři dvouoké čípky v každém patře. Obr. 10 Vedení VERTIKO (ACKERMANN, 2003) 27

28 GDC Geneva Double Curtain (Ženevská dvojitá záclona) GDC je prostorový způsob vedení, který popsal N. J. Shalulis v roce 1966 a poprvé byl vyzkoušen v USA na experimentální vinici ve městě Geneva (N. Y.) na odrůdě Concord. Patří ke způsobům vedení, které řeší otázku komplexního ošetřování keřů při současném respektování fyziologických požadavků rostlin. Podstata vedení spočívá v tom, že se letorosty nechávají viset z kordónových ramen nebo tažňů dolů k zemi, a to ve dvou rovnoběžných linkách na každém řádku výsadby. Dva rovnoběžné závěsy zelených letorostů jsou od sebe vzdáleny 1,2 1,5 m. Tím se vytvoří na jednom řádku dvojitá svislá stěna letorostů a hustota olistění je tak nižší než u neprostorových tvarů. Původně se u GDC vedení používalo sponu 3,5 x 1,8 m. Ve výšce 1,75 m byly umístěny dva vodorovné a rovnoběžné dráty vzdálené 1,2 m od sebe. Ve výšce 1,2 m procházel jeden vodorovný drát na přichycení kmenů. Každý keř byl formován dvěma kmeny. Ramena ze všech lichých keřů byly pak vedeny k vodorovnému drátu na jedné straně a ze všech sudých keřů k drátu na druhé straně. Na vodorovných drátech přechází kmenu buď do dlouhých kordónových ramen s obrostem čípků nebo do dvou krátkých ramen, na nichž se nařezávají celkem 4 vodorovné tažně. Později bylo navrženo zlepšení řezu na tažně. Nad každý vodorovný drát byl natažen další drát ve vzdálenosti 0,3 m. Na ten se pak upevní náhradní letorosty pro řez tažňů v příštím roce, aby byly dobře osvětleny. Při řezu kordónovém se na dlouhých ramenech ponechávají dvojice střídavých čípků (zásobní a plodný). Kordónový způsob je vhodný pro odrůdy rodící dobře na krátkém dřevě. Obr. 11 Vedení GDC (RADVAN, 1989) 28

29 Arcure Arcure patří k méně známým způsobům vedením révy, které bylo vyvinuto za účelem zlepšení mechanizované sklizně. Jedná se o vrcholový tvar s jedním kmenem vysokým 1,0 1,2 m a dvěma krátkými rameny, na kterých se pravidelně řežou tažně s očky. Na keři se nechávají také záložní dvouoké čípky. Tažně se vyvazují do oblouku tak, aby nejníže postavené očko bylo alespoň 0,6 m nad zemí. Výhodou tohoto vedení je každoroční omlazování keřů. V podstatě se využívá Guyotova principu řezu. Zvláštností tvaru Arcure je vyvazování tažňů. U většiny způsobů vedení se konce tažňů nechávají volně viset, u Arcure se vyvazují do vodorovné polohy nebo mírně obloukovitě vzhůru. Tím se částečně zmírňuje násilné potlačení polarity keře. Velkou nevýhodou vedení Arcure je náročnost na ruční práci při vyvazování tažňů. Obr. 12 Vedení Arcure (ZÁRUBA JAMBOROÁ, 1982) Amrela Tento řez má původ v USA. V Evropě se používá především v Jugoslávii. Tvar keře tvoří čtyři kmeny vysoké 140 cm. Z každého kmenu se ohýbá jeden tažeň směrem dolu, k vyvazovacímu drátu, který je umístěn ve výšce 1 m nad zemí. U nás byl tento řez přizpůsoben našim podmínkám tak, že se z jedné nebo dvou sazenic vypěstují tří kmínky do výšky 1,3 m. Ve druhém roce jsou rozmístěny ve vzdálenosti 0,35 až 0,4 m. Dva tažně se ohýbají na pravou a jeden na levou stranu. Při řezu se neponechávají žádné zásobní čípky. Při upravené variantě je vyvazovací drát natažen ve výšce 0,9 m. Letorosty vyrostlé během vegetace ohybu na tažně se zastrkávají do drátěnky. Ostatní letorosty na ohnutém tažni narůstají do mnohem menší délky a nechávají se volně viset 29

30 k zemi. Řez je velmi jednoduchý, prakticky je odřezán celý starý tažeň a ponechán jeden nový v ohybu kmínku. Při řezu vzniká málo řezných ran a transport živin je proto dobrý. Obr. 13 Schéma tvarování keře na vysokém vedení při řezu Amrella (KRAUS, 1979) Scott-Henry systém Sčoty-Henry systém se začíná uplatňovat v USA a na Novém Zélandu. Je pokusem o zlepšení závěsového systému GDC. U tohoto způsobu vedení se používají dva stabilní dráty. Jeden ve výšce 1,1 m a druhý ve výšce 1,3 m. Keř má jeden kmínek, který je na vrcholu vidlicovitě rozdělený do čtyř krátkých ramínek. Dvě sahají ke spodnímu drátu a dvě k hornímu drátu, nad kterým jsou dvě pevná dvojdrátí. Na konci trvalých ramínek se řeže dvouoký zásobní čípek a vodorovně se vyvazuje tažeň. Spodní tažňový drát je na levé straně sloupku a vrchní tažňový drát na pravé straně sloupku. Vedle horního pevného drátu je jeden drát posuvný, který se po odkvětu révy převěšuje směrem dolů. Na keři jsou 4 vodorovné tažně po 6 očkách. Letorosty z vrchních tažňů se zastrkují do dvojdrátí, zatímco letorosty ze spodních tažňů rostou do mezery mezi vrchním tažňovým drátem a drátem posuvným. Asi 2 3 týdny před kvetením se posuvný drát zvedne a letorosty se nechají vypadnout do meziřadí a drát se znovu zavěsí. Do doby kvetení se tak tažeň hmotností letorostů přetočí, takže letorosty směřují šikmo dolů. Posuvný drát se pak převěsí pod spodní tažňový drát, a tím se usměrní poloha letorostů vrcholkem k zemi. Listová stěna se tak rozdělí na část vzpřímenou a na letorosty visící k zemi. Tímto způsobem se udržuje růstová síla keřů. Scott-Henry systém se používá pro bujné odrůdy na vlhké půdě. Doporučená šířka meziřadí je 2,5 až 3 m. Jeho výhodou jsou vyšší sklizně než na závěsovitých tvarech při současné vyšší jakosti hroznů. Nevýhodou je vyšší pracnost. 30

31 Vedení vhodná pro stolní odrůdy révy vinné Oproti hroznům pro výrobu vína hraje významnou roli vzhled. Velmi důležité je získat hrozen, který nebude nenapadený houbovými chorobami, proto jsou pro stolní odrůdy révy vhodná taková vedení, která umožňují hroznům volně viset v prostoru. Vedení na pergolách Vedení na pergolách patří k starým způsobům pěstování révy vinné, především v jižních vinařských oblastech. Ze svislých sloupků a příčných nosníků v kombinaci s drátěnkou se vytvoří opěrná konstrukce podobná lešení. Konstrukce pergol může být velmi různorodá a řeší se individuálně podle místních podmínek. Hlavním požadavkem je, aby listová plocha mohla být rovnoměrně rozložena na konstrukci a hrozny visely pod listovou plochou volně dolů. Hrozny tak jsou méně náchylné k houbovým chorobám a rovnoměrně dozrávají. Pergoly bývají velmi vysoké (obvykle přes 1,4 m) a šířka se zpravidla pohybuje kolem 2,5 3 m. Stavba pergol je finančně nákladná, ale výnos na nich je vysoký. Řez i letní práce jsou komplikované vzhledem k výšce pergol, některé zelené práce se často neprovádí vůbec. V současné době se ve velkovýrobě při pěstování révy pro účely zpracování hroznů na víno používá málo. Stále se však s nimi můžeme setkat například v jižním Tyrolsku. V některých zemích (např. Itálie, Maďarsko), se používají jako opora pro stolní odrůdy révy. Mezi nejznámější pergoly patří jihotyrolská pergola terntina, vhodná pro svažité stanoviště, pro rovinné pozemky pak pergola tendone. Obr zjednodušená pergola; 2 pergola Tendone; 3, 4 pergola Trentina 31

32 Vedení tvaru Y Prostorový tvar dvojstranné otevřené pergoly. Boční ramena konstrukce jsou ve výšce 1,6 1,8 m odkloněné, nejčastěji v úhlu 45. Jsou dlouhá 1 m. Na nich jsou napnuté opěrné dráty ve vzdálenosti 0,3 m od sebe. Nosný drát je ve výšce 1,6 1,8. Výška kmínku je 1,6 1,8 a na jeho konci se ponechává jeden tažeň a jeden dvouoký čípek. Tažeň se vyvazuje k hlavnímu drátu. Zelené letorosty se střídavě vyvazují k opěrným drátům levého a pravého ramene opěrné konstrukce. Doporučený spon je 3 m x 0,8-1 m. Modifikací vedení ve tvaru Y je vedení ve tvaru T Obr. 15 Vlevo - Vedení tvaru Y, Vpravo - Modifikované vedení Y (KORPÁS, 2004) LYRA Pěstitelský tvar vytvořil prof. Alain Carboneau ve Francii. Dělením listové plochy na dvě rovnoběžná kordónová ramena bylo dosaženo lepšího osvětlení listů a rozvolnění zóny hroznů. Ramena jsou 0,5 m nad povrchem a vzdálenost mezi rameny je 0,6 m. Letorosty směřují z ramen šikmo vzhůru do meziřadí a opírají se na vnější straně o 4 pevné dráty. Na vnitřní straně do vějíře rozevřené opěry je jeden posuvný drát, který přidržuje letorosty, aby nebyly rozhozeny do vnitřní části drátěnky. Konstrukce se skládá ze sloupků které jsou umístěny vždy dva šikmo proti sobě. Vrcholy sloupků jsou svázány drátem, aby se pod tíhou porostu neohýbaly do meziřadí. Vzdálenost řad musí být alespoň 3,5 m. Vzdálenost keřů v řadě mezi 0,8 a 1 m. U jednoramenných kordónu postačuje vzdálenost keřů 0,6 m. Výška kmínku je 0,8-1 m. Na kordónových ramenech je obrost ve formě krátkých čípků. 32

33 Pro stolní odrůdy se lépe osvědčil řez na delší tažeň místo kordónů. Výhodou vedení lyra je velký výnos při dobré jakosti hroznů. Nevýhodou jsou vysoké náklady na opěrné zařízení. Obr. 16 Rozložení zóny hroznů a listové stěny u Vedení Lyra (CARBONNEAU, 2006) Obr. 17 Opěrná konstrukce pro vedení Lyra (CARBONNEAU, 2006) 33

34 4.5. ŘEZ RÉVY VINNÉ Řez patří k nejdůležitějším každoročním pracím ve vinici. Odstraňujeme při něm většinu jednoletého dřeva a na keři ponecháváme vždy optimální plodné dřevo, které by mělo splňovat tyto požadavky: - Vyrůstá z dvouletého dřeva. - Letorosty, které se z oček tohoto dřeva vytvoří, ukazují dobrou násadu květenství. - Dřevo pochází buď z bazálních oček tažně z minulého roku, nebo ze zásobního dvouokého čípku. - Nemělo by být poškozené houbovými chorobami a škudci, mrazem nebo mechanicky (např. krupobitím). - Musí být vyzrálé, 7-10 mm silné. Dobře vyzrálé dřevo je obvykle hnědé. Dřevo této tloušťky se obvykle dobře ohýbá, vykazuje dobré rašení a má lepší mrazuvzdornost než příliš silné dřevo. - Mělo by mít vhodné umístění na keři, tedy co nejblíže kmínku. Méně vhodné je tzv. divoké dřevo. To vyrůstá na keři ze starého dřeva. Za jistých okolností ho lze také využít. Zejména, pokud je zbývající dřevo poškozené nebo pokud nám divoké dřevo může pomoci k udržení požadovaného tvaru keře. Řez je třeba přizpůsobit způsobu vedení, stanovištním podmínkám a biologickým předpokladům odrůdy a podnože. Z těchto požadavků pak vycházíme při volbě zatížení a délky řezu. Provedení řezu ovlivňuje intenzitu růstu a je určujícím pro potřebu dalších agrotechnických zásahů v průběhu celé vegetace (ochrana proti chorobám a škůdcům, regulace násady, odlistění v zóně hroznů) Stanovení vyzrálosti dřeva Míru vyzrálosti jednoletých výhonků můžeme rozpoznat těmito způsoby: - Zabarvení kůry: Kůra vyzrálého dřeva má barvu typickou pro odrůdu, při ohýbání praská a jizvy po opadu listů jsou hladké. Kůra nevyzrálého dřeva je nazelenalá a ohýbá se. - Diafragma: Přehrádka mezi internodii je u dobře vyzrálého dřeva celistvá dobře vyvinutá. Nevyzrálé dřevo má diafragmu neucelenou a nevybarvenou. - Poměr dřeva a dřeně: Poměr průměru réví a dřeně je významný ukazatel vyzrálosti. Měří se průměr réví bez borky. Pokud je průměr elipsovitý, vypočítá se průměr ze 34

35 dvou měření (z nejkratší a nejdelší vzdálenosti). Stejně tak změříme dřeňový kruh. Dosazením hodnot do vzorce získáme koeficient K, který vyjadřuje míru vyzrálosti dřeva. K = (r 2 réví bez borky - r 2 dřeně) / r 2 dřeně Nevyzrálé dřevo má hodnotu K menší než 0,6. Obr. 18 Průřez vyzrálým a nevyzrálým révím (HRONSKÝ, 2004) - Vlákna tvrdého lýka: Počet vrstev tvrdého lýka v jednotlivých částech obvodu. Na průřezu se jeví jako destičky položené v několika vrstvách nad sebou. Určuje se pomocí Lugolova činidla a jodidu draselného, které rozpustíme v destilované vodě. Škrobová zrna se zabarví do modra. Hodnotí se počet vrstev a zda jsou jednotlivé kruhy uzavřeny. - Obsah vody: Stanovíme tak, že zvážíme čerstvý vzorek a vzorek po vysušení. Vysušení se provádí za teploty 105 C a zahříváme až do konstantního úbytku na váze. Hmotnost vody v procentech = (m 0 m s ) / m s * 100 m 0 hmotnost čerstvého vzorku m s hmotnost vzorku po vysušení Dobře vyzrálé dřevo má % vody. Větší množství vody znamená, že dřevo není dostatečné vyzrálé. - Koeficient plodnosti oček: Stanovuje se mikroskopicky. Vyjadřuje množství založených soukvětí na jednotlivých částech jednoletého dřeva. 35