Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Lenka Štorkánová

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2012 Lenka Štorkánová

2 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra: Bankovnictví a pojišťovnictví Studijní obor: Finance Hodnocení bonity klienta Autor bakalářské práce: Lenka Štorkánová Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Jarmila Radová, Ph.D. Rok obhajoby: 2012

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práce na téma Hodnocení bonity klienta jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu. V Praze dne.. Lenka Štorkánová

4 Poděkování Poděkování věnuji paní doc. RNDr. Jarmile Radové, Ph.D. za její cenné rady, připomínky a návrhy při zpracování bakalářské práce. Dále chci poděkovat svým rodičům za jejich podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

5 Abstrakt Tato bakalářská práce probírá problematiku hodnocení bonity klienta, tj. schopnost klienta dostát řádně a včas veškerým svým závazkům vůči bankám a ostatním finančním institucím. Základem této práce je rozvést jednotlivé metody a postupy sloužící k ohodnocení bonity klienta využívané v současném bankovním prostředí. V teoretické části jsou definovány důležité pojmy související s danou problematikou finančních rizik a úvěrového procesu, a předvedeny jednotlivá opatření a procesy analýzy schopnosti klienta dostát svým závazkům. Jsou zde popsány přístupy k hodnocení fyzických a právnických osob. V praktické části je představena metodika finanční analýzy, kterou banky často využívají, a v závěru je zaměřena na postupy jednotlivých bank působících v České republice

6 Obsah Úvod Kdo hodnotí bonitu klienta? Charakteristika banky Druhy úvěrových produktů Finanční rizika Basel Accords Úvěrové riziko Komerční úvěr pro právnické osoby Spotřebitelský úvěr pro fyzické osoby Důvody a příčiny úvěrového rizika Zdroje krytí úvěrového rizika Bonita právnický osob Poměrové ukazatele Scoringové modely Kralicekův Quicktest Bankrotní modely Bonita fyzických osob Bankovní registr klientských informací Nebankovní registr klientských informací Rady spotřebitelům Solus Centrální registr úvěrů Credit scoring Řízení rizik v českých bankách Česká spořitelna a.s ČSOB Komerční banka, a.s LBBW Bank CZ a.s Celkové zhodnocení vybraných bank

7 Závěr Seznam zdrojů Přílohy

8 Úvod Hodnocení bonity klienta je nedílnou součástí úvěrového procesu. Na základě vyhodnocení informací o klientovi je jeho žádost o úvěr přijata nebo zamítnuta. Cílem je s co největší pravděpodobností určit, zda se poskytnutý úvěr nestane ztrátovým nebo špatným. Právě úvěry se selháním dlužníka nemusí způsobit škodu pouze jedné bance, ale celému bankovnímu sektoru, jako tomu bylo u, teď již doznívající, hypoteční a finanční krize. Cílem této bakalářské práce je analyzovat a čtenáři představit proces hodnocení bonity klienta. V teoretické části jsou naznačeny postupy, metody, systémy a druhy analyzování schopnosti subjektu dostát řádně a včas svým závazkům. V praktické části je cílem demonstrovat metodu hodnocení bonity právnické osoby z finanční analýzy a představit řízení zejména úvěrového rizika v praxi českých bank. V úvodní kapitole je čtenář seznámen se základními pojmy souvisejícími s hodnotitelem splácení schopnosti bankou. Jsou zde představeny jednotlivé druhy bank, jaký typ bankovních produktů nabízejí. Čtenář je seznámen s pojmy jako CRM, který souvisí s dnešní filozofií bank. Nelze také nezmínit regulaci bankovního sektoru. Protože finanční sektor disponuje s cizími zdroji a je velmi rychle se rozvíjejícím odvětvím, je nutná jeho regulace. Druhá kapitola je zaměřena na finanční riziko. Po definici pojmu jsou zde zmíněny jednotlivé druhy finančního rizika úvěrové, tržní, likvidní, operační a obchodní. Kapitola se zabývá pouze úvěrovým rizikem, které přímo souvisí s bonitou klienta. Jsou zde uvedeny podoby úvěrového rizika, jeho příčiny a způsoby, jakým se banky snaží krýt toto riziko. Další dvě kapitoly už řeší hodnocení bonity klienta fyzických a právnických osob. Metody, které se pro analýzu bonity u těchto dvou subjektů používají, jsou odlišné. Jsou aplikovány jiné metody, protože se subjekty v mnohém liší. U fyzických osob zajímají banku informace osobnějšího charakteru, kdežto u právnických osob banka vychází především z účetních výkazů společnosti. Výjimku tvoří oficiální úvěrové registry, které obsahují informace jak o fyzických, tak i o právnických osobách. V závěrečné kapitole jsou analýze podrobeny 4 banky působící v České republice. Na základě výročních zpráv jsou zmíněny metody, které tyto banky využívají

9 1 Kdo hodnotí bonitu klienta? V této práci se zabývám hodnocením bonity klienta bankou. Banka se snaží poznat svého klienta co nejlépe. Snaží se o zákazníkovi zjistit co nejvíce informací, na základě kterých mu úvěr poskytne, nebo žádost o úvěr zamítne. Existuje řada metod pro ohodnocení důvěryhodnosti klienta. 1.1 Charakteristika banky Dle Zákona č. 21/1992 Sb. 1, o bankách, se za banku považuje akciová společnost se sídlem v České republice, která: přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry. K výkonu této činnosti musí být bance udělena licence centrální bankou, tedy Českou národní bankou. V České republice funguje tzv. dvoustupňový bankovní systém, kdy je funkčně odděleno centrální a obchodní bankovnictví. Existuje mnoho druhů bank s odlišným zaměřením. Nejpočetnější jsou obchodní banky, které provádějí zejména depozitní a úvěrové operace. Investiční banky investují do cenných papírů nebo poskytují dlouhodobé úvěry. Poskytováním hypotečních úvěrů a emisí hypotečních zástavních listů se zabývá hypoteční banka. V posledních měsících velmi diskutovaný produkt, stavební spoření, nabízejí stavební spořitelny. I stát zakládá specializované banky za účelem podpory např. exportu. Banky jsou zakládány i městy či obcemi a nabízejí produkty v daných regionech. Protože bankovnictví patří mezi odvětví s nejvyšší dynamikou vývoje, je důležitá jeho regulace a dohled nad ním. Regulaci bankovního systému provádí v České republice hlavně Česká národní banka. Každá banka má tzv. informační povinnost. Za určité časové období je povinna informovat o své činnosti a o svých produktech jak dohledový orgán ČNB tak i veřejnost své stávající a potenciální klienty. Moderní banky se v dnešní době musí pozitivně vyrovnat s kvalifikovanějšími klienty. Lidé mají více znalostí a lépe se orientují v bankovním prostředí. Klient ví, co od banky vyžaduje, srovnává a hodnotí nabídky bankovních domů. Proto se banky neustále snaží lákat své potenciální klienty, bojují o jejich důvěru a loajalitu. Každý bankovní ústav musí 1 Zákon o bankách. In: 21/

10 analyzovat potřeby a preference zákazníka. V posledních letech se tedy cílovou veličinou bank nestává produkt, ale sám klient. K dokonalému poznání svého klienta slouží souhrn metod označovaný zkratkou CRM customer relationship management. CRM je systém pro řízení vztahů se zákazníky. Jedná se o programy, které umožňují shromažďovat, třídit a zpracovávat údaje o zákaznících jako jsou např. jejich kontakty, obchodní činnost a procesy, dosahované tržby 2. Dle Ing. Stanislavy Pulpánové 3 je obsahem a cílem CRM: návštěva jediného kontaktního místa by měla uspokojit veškeré klientovy požadavky, instituce konsoliduje informace o klientovi snaží se o to, aby klient poskytl jednu informaci pouze jedenkrát, při hodnocení klienta bere v úvahu jeho životní cyklus, využívá poznatků i z klientových jiných sociálních rolí, používá strategii vázání klienta, protože získávání nových klientů je stále obtížnější a nákladnější. 1.2 Druhy úvěrových produktů V současné době existuje celá řada úvěrových produktů, které banky svým klientům nabízejí. Pro laika je často velmi složité se orientovat se na trhu s nabídkou úvěrů a půjček. Existuje řada hledisek, ze kterých lze nahlížet na jednotlivé úvěry. Dle úvěrového subjektu rozlišujeme: 1. Produktivní / komerční úvěry 4 2. Spotřebitelské úvěry 3. Mezibankovní úvěry 4. Úvěry městům či obcím Produktivní úvěry jsou poskytovány právnickým osobám, tedy firmám a podnikům. Spotřebitelské úvěry čerpají fyzické osoby, běžní občané. Zatímco požadavky na splácení a podmínky, za jakých je spotřebitelský úvěr poskytován, jsou plně standardizované, pokud o úvěr žádá firma, snaží se jí banka ušít úvěr na míru. Proto také žádá detailnější informace, než které zjišťuje u fyzických osob. Odlišností obou 2 Zdroj: < platný dne > 3 PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. 4 Produktivní úvěry se někdy nazývají komerční a naopak

11 úvěrů je také způsob splácení půjčky. Zatímco firma splácí úvěr ze svých dosažených výnosů, spotřebitel hradí splátky ze svých příjmů. Produktivní úvěr může podnik čerpat na provozní potřeby, na sezónní náklady, na své investice nebo jak pro investiční tak i provozní potřeby. Dle doby splatnosti: 1. Krátkodobé 2. Střednědobé 3. Dlouhodobé Krátkodobé úvěry jsou spláceny do jednoho roku. Za střednědobé úvěry jsou většinou považovány úvěry se splatností jeden rok až pět let. Dlouhodobé úvěry jsou spláceny více jak pět let. Existuje mnoho dalších variant pro členění úvěrů. Tyto varianty jsou ale pro tuto práci bezpředmětné. Česká národní banka umožňuje sledovat prostřednictvím své veřejné databáze ARAD mimo jiné i výše poskytovaných úvěrů za časové období (měsíc, kvartál a rok). Úvěrové produkty jsou seřazeny podle různých kritérií, například kolik si půjčují rezidenti a nerezidenti, půjčky v českých korunách ale i zahraničních měnách. Zdrojem pro tuto databázi jsou data, která pocházejí přímo z České národní banky, ale také se opírá o data například Českého statistického úřadu. Z databáze je možné zjistit konkrétní čísla hodnotící poskytování úvěrů v období roku Vybraná statistika člení klientské úvěry podle kategorizace na úvěry (pohledávky) bez selhání a úvěry ohrožené. Za úvěry bez selhání považujeme standardní a sledované úvěry. Ohroženými úvěry jsou úvěry nestandardní, pochybné a ztrátové. Pohledávka je považována za standardní, pokud není důvod pochybovat o jejím úplném splacení, aniž by bylo nutné přistoupit k uspokojení ze zajištění. Úvěr je považován za sledovaný, pokud s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka není pravděpodobné její úplné splacení, aniž by bylo nutné přistoupit k uspokojení nároku věřitele ze zajištění. Za nestandardní úvěr považujeme takový úvěr, jehož úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté. V případě, že úplné splacení je vysoce

12 nepravděpodobné, jedná se o pohledávku pochybnou. Pokud je úplné splacení úvěru nemožné, pak se jedná o ztrátový úvěr. Takové rozdělení úvěrů je v souladu s vyhláškou České národní banky č. 123/2007 Sb., ze dne 15. května 2007 o pravidlech obezřetného podnikání. Tato vyhláška zpracovává požadavky na řídící a kontrolní systém povinné osoby, tj. banka, družstevní záložna, obchodník s cennými papíry a investiční zprostředkovatel. Dále definuje pravidla pro řízení rizik. Povinná osoba musí zohledňovat všechna významná rizika a rizikové faktory. Musí být stanoveny postupy pro rozpoznání rizika, jeho vyhodnocení, měření a následná opatření. Pro správné řízení rizik je dle této vyhlášky důležité: vnitřní vymezení rizik, zásady pro řízení rizika, zásady pro určení významnosti rizika, metody pro hodnocení rizika, určit akceptovatelnou míru rizika. Tabulka 1 Úvěry bez selhání v letech Úvěry bez selhání v mil. Kč standardní úvěry , , ,6 sledované úvěry , , ,0 Zdroj: Databáze časových řad ARAD, Česká národní banka, úprava vlastní

13 Tabulka 2 Úvěry ohrožené v letech Ohrožené úvěry v mil. Kč nestandardní úvěry , , ,5 pochybné úvěry , , ,6 ztrátové úvěry , , ,9 Zdroj: Databáze časových řad ARAD, Česká národní banka, úprava vlastní Z výše uvedené Tabulky 1 je možné zachytit vzrůstající trend poskytnutých standardních úvěrů. Také můžeme sledovat pokles pochybných úvěrů ve sledovaných letech, ale bohužel pro banky nárůst ztrátových úvěrů. V roce 2011 české banky poskytly úvěry v celkové hodnotě mil. Kč 5. Z toho poskytly nejvíce krátkodobých úvěrů, a to mil. Kč. Zde jsou zahrnuty hlavně spotřební úvěry, kontokorentní finanční úvěry a debetní zůstatky na běžných účtech. Velkou část zaujímají v roce 2011 úvěry dlouhodobé, v hodnotě mil. Kč. Z těchto peněž klienti čerpali hlavně hypoteční úvěry na bydlení. Nejnižším objemem se na celkově poskytnutých úvěrech podílejí střednědobé úvěry. Oproti roku 2010 došlo k nárůstu jak krátkodobých (o mil. Kč) tak i dlouhodobých (o mil. Kč) úvěrů. 5 Dostupné na: < &p_tab=1&p_lang=cs>

14 2 Finanční rizika Neexistuje jeden základní model, podle kterého můžeme rozdělit jednotlivá finanční rizika. Nejprve objasněme obecně pojem riziko. Riziko můžeme definovat jako nejednoznačný průběh reálných ekonomických procesů a nejednoznačnosti jejich výsledků. Hlavní roli zde hraje nahodilost, variabilita výsledků a možné odchylky od předem stanoveného cíle. Odchylky mohou být pozitivní, kdy bylo naplněno spekulativní riziko, ale i negativní. Právě proti negativním odchylkám se bankovní instituce chtějí zajistit. Při negativní odchylce bylo naplněno čisté riziko. Při odhadu jednotlivých rizik hraje důležitou roli statistika. S rizikem se nesetkáváme pouze v bankovnictví, ale i například v pojišťovnictví, které je na ochraně subjektů před následky realizace rizika založeno. Finanční riziko představuje potenciální finanční ztrátu, která se vztahuje k budoucnosti a je spojena s daným finančním či komoditním nástrojem 6. V praxi rozlišujeme 3 základní finanční rizika a 2 vedlejší finanční rizika. Jsou to: úvěrové riziko, tržní riziko, likvidní riziko, operační riziko, obchodní riziko. Z důvodu zamezení realizace následujících rizik byl již doporučen a implementován koncept známý pod názvem Basel. 2.1 Basel Accords Basel Accords představuje soubor opatření, která jsou přijata v Basileji Basilejským výborem pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision - BCBS). Jedná se o spolek autorit bankovního dohledu, který byl založen centrální bankou států G 10 v roce Cílem tohoto výboru je mezinárodní spolupráce v bankovních otázkách. Dochází také ke zlepšení kvality dohledu nad bankami. BCBS vydává pravidla, návody a normy v různých bankovních oblastech. Nejznámější opatření se 6 JÍLEK, Josef. Finanční rizika

15 týká mezinárodní normy přiměřenosti kapitálu a principy efektního bankovního dohledu. Basel I První zákonná norma, na které se BCBS usnesl, je známá jako Basel I (Basel Capital Accord). Tato opatření byla přijata v roce 1988 a implementována do práva zemí G 10 v roce Cílem bylo co nejvíce omezit hrozbu realizace úvěrového rizika. Tento zákon byl ale velmi rychle zastaralý v důsledku světových změn. Začaly vznikat rozsáhlé finanční konglomeráty a mj. začal být využíván i risk management. To vše si žádalo finanční inovace a změnu zákonů. Basel II Následníkem Baselu I se stal Basel II. Tato doporučení byla vydána v roce Měla umožnit regulátorům lépe kontrolovat finanční rezervy kapitálu jednotlivých bank, které měly sloužit k případnému pokrytí ztrát v důsledku realizace finančních rizik, kterým nejen banky, ale i celý svět čelí. Obhájci a tvůrci této normy věřili, že tento mechanismus může pomoci ochránit mezinárodní finanční systém před kolapsem. Došlo ke zpřísnění kapitálových požadavků. Implementace Baselu II byla zpomalena a narušena finanční krizí, která vypukla v souvislosti s americkými hypotékami. V Evropské unii vstoupil v platnost v roce Do právního systému České republiky byla tato opatření zařazena k Basel II se skládal ze tří základních pilířů. První z nich se zaměřil především na minimální kapitálové požadavky k úvěrovému, operačnímu a tržnímu riziku. Existují dva postupy pro výpočet kapitálové přiměřenosti k úvěrovému riziku. Standardizovaný přístup Přístup IRB 8 Standardizovaný přístup je úpravou přístupu z původního usnesení z roku Nyní ale citlivěji přistupuje k jednotlivým subjektům a hodnotí jejich bonitu. K tomuto 7 Zákon č. 120/2007 Sb., vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb. 8 The Internal Ratings-Based Approach

16 hodnocení využívá externích ratingových agentur, které jsou zapsány u národního regulátora (v ČR je to Moody s a Fitch) 9. Přístup IRB neboli metoda vnitřních ratingů spočívá v hodnocení bonity klienta přímo bankou. Postup výpočtu je složitější než u standardizovaného přístupu, je ale přesnější. Banka zjišťuje hodnotu tzv. rizikových komponentů, díky kterým může určit očekávanou rizikovou ztrátu. Mezi rizikové komponenty patří mj.: pravděpodobnost selhání, ztrátovost při selhání, hodnota expozice, splatnost. Pravděpodobnost selhání měří riziko nesplacení závazku druhou stranou, které je ohodnocováno bankou. Ztrátovost při selhání představuje možné ztráty z úvěru při selhání dlužníka očištěné o opravné položky a vymahatelné náhrady 10. Expozice vyjadřuje, jak velká část dluhu je zatím nesplacena. Další dva pilíře Baselu II se zabývají procesem dohledu nad bankami a jejich tržní disciplínou. Basel III BCBS reaguje na finanční krizi návrhem nových regulatorních opatření s názvem Basel III. Stávající opatření Baselu II se ukázala jako nedostatečná, proto nová opatření mají posílit odolnost bankovního sektoru v zájmu dlouhodobého udržitelného ekonomického růstu 11. Navrhované změny mají významně přispět ke snížení pravděpodobnosti výskytu krize, finanční či ekonomické, jako tomu bylo v roce Snahou je zvýšit pružnost bankovních institucí v období krizí. Základem Baselu III je opět kapitálová přiměřenost bank. Oproti Baselu II, kdy poměr kapitálu a rizik měl být větší než osm procent, Basel III přichází s požadavkem, aby poměr kvalitnějšího kapitálu a lépe odhadnutelných rizik byl větší než 10,5 %. Zároveň je nutné započítat i tzv. bezpečností polštář (conservation buffer). I Basel III se skládá ze tří pilířů. První je zaměřen na 9 V příloze této práce 10 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 11 Zdroj: < archive&navid=nav20107_info_plus>

17 kapitál a pokrytí rizika. Druhý představuje pravidla pro risk management bank a dohled nad finančními institucemi. Poslední definuje tržní disciplínu. Pravidla Baselu III by měla vstoupit v platnost do konce roku Nejčastěji se banky v souvislosti s hodnocením bonity klienta musí vypořádat s úvěrovým rizikem, proto mu bude v této práci věnována největší pozornost. 2.2 Úvěrové riziko Dle definice Josefa Jílka 13 je úvěrové riziko (credit risk) rizikem ztráty ze selhání partnera dlužníka - tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu, a tím způsobí držiteli pohledávky věřiteli ztrátu. S úvěrovým rizikem se nejvíce setkáme v bankovním sektoru, kdy banka vystupuje v roli věřitele a klient v roli dlužníka. Vždy existuje určitá pravděpodobnost, že očekávané přijetí peněžních prostředků nebude splněno. Úvěrové riziko můžeme dále rozdělit na: 1. přímé úvěrové riziko 2. riziko úvěrových ekvivalentů 3. vypořádací riziko 4. riziko úvěrové angažovanosti 1) Přímé úvěrové riziko znamená riziko ztráty při selhání partnera, kterému banka poskytla služby, které účtuje na tradičních rozvahových položkách. Například úvěry, půjčky, depozita a dluhopisy. Protože se týká největšího počtu produktů, je toto riziko nejdůležitějším na finančním trhu a také nejstarším. Jako preventivní opatření proti nebonitním klientům banky zpracovávají své vlastní úvěrové analýzy. Každá bankovní instituce má svůj vlastní systém. Cílem této analýzy je komplexně posoudit schopnost klienta v budoucnu splácet poskytnutý úvěr či plnit jiné sjednané závazky vůči bance 14. Existují dvě reálné chyby, kterých se banka při poskytování úvěrů může dopustit. Buď poskytne úvěr někomu, kdo nebude schopen či ochoten řádně splácet půjčku, nebo neposkytne úvěr někomu, kdo je bonitní. Obě tyto 12 VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II se specifickým zaměřením na interní rating v rámci úvěrového rizika. 13 Taktéž 14 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty

18 možnosti znamenají potenciální ztrátu. I ziskový obchod, který banka neuzavře, je pro ni ztrátou. Při analýze přistupují banky odlišně k právnickým a fyzickým osobám. Každé osobě poskytují jiný typ úvěru fyzické osobě nabízí spotřebitelský úvěr a právnické osobě poskytuje komerční úvěr Komerční úvěr pro právnické osoby Při prověřování bonity právnických osob se provádí analýza nejdůležitějších oblastí, které mohou ovlivnit platební morálku firmy. Tato metoda zkoumání jednotlivých faktoru se nazývá Cs of credit (z americké literatury). Analýza hodnotí: Character Capacity Capital Conditions Collateral Důležité je zhodnocení osobní kvality klienta, zjišťovat jeho pověst, finanční a daňovou morálku a vše, co by mohlo nějakým způsobem zobrazit či popsat jeho charakter. Pod bodem capacity je myšlena analýza cash flow podniku. Ta poskytne informace o schopnosti firmy vytvářet vlastní zdroje svou činností. S tím souvisí i další bod capital, který mapuje celkovou finanční a majetkovou situaci klienta. Bereme v úvahu i externí faktory, tedy ty faktory, které podnik nemůže ovlivnit. Jsou to například ekonomické podmínky v zemi, poptávka po úvěrovém financování a v jaké fázi hospodářského cyklu se právě ekonomika nachází. Jako jistotu banky většinou požadují sekundární zdroj, kterého je možné využít ke splácení, tedy zástavu. Úvěrová analýza má několik základních fází: analýza vnějšího prostředí, hodnocení kvality managementu, finanční analýza, analýza dosavadních zkušeností s klientem

19 Analýza vnějšího prostředí Tato analýza zahrnuje především zkoumání rizika země, ve které má klient své sídlo. Popisuje také podmínky ve státě, ze kterého pocházejí vlastníci a z míst, kde firma vyvíjí hlavní činnost. Poměry v těchto zemích ovlivňují exportní a importní závislost firmy. Banka se také zaměřuje na odvětví, ve kterém potenciální klient podniká. Zkoumá jeho podíl a postavení v tomto odvětví, sleduje trendy daného trhu a porovnává analyzovanou firmu s její konkurencí v oboru. S tím souvisí i samostatná analýza odvětví. Sleduje jeho současný stav a prognózy do budoucna. Požadované informace se také týkají produkce firmy, jestli je schopna uspokojit poptávku po svém zboží či službě. Zkoumá se také kvalita samotné produkce. Zaměřuje se především na poměr mezi cenou a kvalitou. Hodnocení managementu firmy Hodnocení vedení podniku je velmi důležité. Banka se snaží o co nejobjektivnější pohled na kvalitu a jednotlivé osoby managementu. Pracovníci banky požadují informace o kvalifikaci jednotlivých vedoucích manažerů, zajímá je věkové složení managementu, stabilita ve vedení či potenciální zastupitelnost. Sledují i zainteresovanost jednotlivých osob ve výsledcích firmy, tzn., jestli se například od prodejů odvíjí jejich odměna. Hodnocení může probíhat buďto automatizovaně nebo hodnocení provádí pracovníci banky osobně. Tento osobní přistup má své výhody i nevýhody. Hodnotící osoba nemusí výsledky prezentovat objektivně, naopak může být zkresleny jeho subjektivním názorem a pohledem. Finanční analýza Používají se tradiční metody z podnikových financí. Finanční analýza se zaměřuje především na ukazatele jak současné, tak i minulé a prognózované. Jedná se hlavně o ukazatele rentability, likvidity a solventnosti. Analýza dosavadních zkušeností s klientem Tato část není pro banky často důležitá. V současné době mají banky přebytek likvidity, které se potřebují nějakým způsobem zbavit. Proto často poskytnou úvěr i někomu, koho řádně neprověří

20 2.2.2 Spotřebitelský úvěr pro fyzické osoby Na rozdíl od komerčních úvěrů, banka poskytuje velký počet jednotlivých úvěrů, které znějí na nižší částky. Proto je potřeba rychlejšího a jednoduššího způsobu hodnocení bonity klienta. Kromě charakteru úvěru se také liší právní postavení klienta fyzické osoby jako příjemce úvěru. Kvůli této odlišnosti také banky požadují jiný druh informací od svých potenciálních klientů. K prověření splácení schopnosti klienta slouží jiné informační zdroje. Jako součást žádosti o úvěr musí klient vyplnit formulář, kterým banka zjišťuje základní informace. Základní informací je prokázání totožnosti formou předložení platného občanského průkazu nebo, v případě cizinců, platného cestovního pasu. Požadováno je i doložení příjmů a druh zaměstnání. Banka zjišťuje celkové majetkové poměry klienta, popř. i jeho další finanční závazky. Oproti prověřování bonity právnických osob má tento systém nevýhodu. Banka nemá jistotu, že data může považovat za věrohodná. U společnosti ji tuto jistotu dodává ověřená účetní závěrka od auditora, což u fyzických osob neexistuje. Banka tedy využívá i jiné všechny dostupné zdroje. Sbírá informace od úvěrových agentur, popř. úvěrových registrů, kde jsou shromažďovány informace od jiných bank. Čerpá také z vlastní informační databáze, pokud se jedná o klienta, který v dané bance jiný produkt využíval. Nedílnou součástí analýzy fyzické osoby jsou její příjmy. Banka chce mít jistotu, že klient má dostatečné zdroje na to, aby pokryl veškeré splátky požadovaného úvěru. Jedná se o prvořadé kritérium pro poskytnutí úvěru. Klient musí doložit své příjmy ze zaměstnání či jiné samostatně výdělečné činnosti. Při jejich rozboru banka odečítá veškeré nutné platby jako jsou daně, pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění popř. poplatky za splácení jiného úvěru. K posouzení dostatečné výše příjmů může banka využít celou řadu ukazatelů. Jedním z nich je i ukazatel podílu závazků na celkových příjmech - DIR (debt to income ratio). Tento ukazatel poměřuje celkové splatné závazky (CSZ) za měsíc a hrubou mzdu (HM) klienta, tedy DIR CSZ/HM Banka si sama stanoví, jaká je hranice tohoto ukazatele, tedy při jaké jeho velikosti je ještě ochotna subjektu poskytnout úvěr

21 2.2.3 Důvody a příčiny úvěrového rizika Důvody a příčiny, díky kterým je naplněno přímé úvěrové riziko, můžeme rozdělit na dvě skupiny: interní příčiny externí příčiny Interní příčiny vycházejí z vlastního zodpovědného rozhodování banky. Záleží pouze na managementu příslušné banky, jaká přijme rozhodnutí. Každé špatné rozhodnutí může zapříčinit naplnění úvěrového rizika. Externí příčiny nejsou v kompetenci banky. Jedná se o faktory, které management nemůže ovlivnit. Jedná se o vývoj ekonomiky v daném státě ale i ve světě, politickou situaci ale i sociální poměry v zemi. Na úvěrové riziko můžeme nahlížet ze dvou úhlů pohledu, tedy obsahuje dvě základní složky 15 : 1. Existuje pravděpodobnost nesplnění závazku druhou stranou. Může být naplněno riziko zákazníka (zákazník není schopen nebo ochoten půjčku splácet), riziko země (nestabilní politická či sociální situace ve státě věřitele či dlužníka), riziko transferu (neexistuje dostatek devizových peněžních prostředků, druhá strana nemůže plnit své mezinárodní závazky) a riziko nedostatečné diverzifikace aktiv (subjekt uložil veškeré své prostředky do jednoho odvětví, orientoval se pouze na jednu skupinu klientů). 2. Na druhou stranu můžeme sledovat ne pravděpodobnost naplnění rizika, ale odhadovat, nebo se pokusit kvantifikovat možnou výši ztráty, která by vznikla při selhání některého subjektu klienta či obchodního partnera vůči bance. Zde monitorujeme riziko jistiny a úroků (naplněno při nesplacení jistiny ani úroků) a riziko náhradního obchodu. Při poskytnutí úvěru má banka otevřenou pozici, která je ohrožena, pokud není úvěr řádně a včas splácen. Proti této negativní nahodilé události se snaží banka zajistit novým obchodem. Neméně důležité je sledování rizika zajištění, které je realizováno při nepokrytí případné ztráty zajišťovacím instrumentem. 15 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty

22 2) Riziko úvěrových ekvivalentů se týká podrozvahových položek, u kterých existuje riziko selhání partnera. Jedná se např. o poskytnuté záruky, poskytnuté či potvrzené akreditivy. 3) Vypořádací riziko je realizováno v případě, kdy nelze provést z technických důvodů transakci vypořádání. 4) Riziko úvěrové angažovanosti hrozí při nadměrné angažovanosti bankovního subjektu. Aby banka neposkytovala více úvěrů než je schopna financovat, jsou stanoveny úvěrové limity vůči jednotlivým partnerům Zdroje krytí úvěrového rizika Pro krytí úvěrového rizika se banky zajišťují finančními operacemi. Existují ale i jiné prostředky, kterými se banky mohou chránit. Jedná se především o 16 : opravné položky, rezervy, tiché rezervy, rezervní fond, pojištění a zajištění. Opravné položky vyjadřují dle Zákona o účetnictví 17 přechodné snížení hodnoty majetku. Účtují se na vrub nákladových účtů a ve prospěch aktivních účtů rozvahy. Vytvoření opravné položky k pohledávce představuje přímé snížení hodnoty aktiva pohledávky. Vytvářejí se účelově ke každé problematické pohledávce samostatně. Rezervy se nachází v pasivech banky a jsou vytvářeny k celému úvěrovému portfoliu. Rezervy se vytvářejí individuálně procentním podílem z celkové hodnoty pohledávky. Tiché rezervy nejsou přímo obsaženy v rozvaze, ale znamenají rozdíl mezi oceněním určitého aktiva a jejich skutečnou tržní cenou. V případě, že klient nesplácí řádně a včas své závazky vůči bance, má banka zájem pohledávku odepsat. Odpisy pohledávek ale zvyšují náklady. Proto se banka snaží ztrátu z odpisu vykompenzovat prodejem jiných 16 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 17 Zákon o účetnictví. In: 563/

23 svých podhodnocených aktiv, která vede v rozvaze. Rezervní fond jsou banky povinny tvořit ze zákona, protože se jedná vždy o akciovou společnost. Proti rizikům se mohou banky také zabezpečit, jak již bylo zmíněno, pojištěním. Pojišťovny nabízejí své finanční služby, které zajišťují pojistnou ochranu. Při realizaci rizika je pojišťovna povinna vyplatit předem sjednané pojistné. Tento vztah je právně zakotven v pojistné smlouvě

24 3 Bonita právnický osob Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby 18. Právnickými osobami jsou sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, u kterých tak stanoví zákon. Ke zjišťování bonity klienta jakožto právnické osoby, banky často využívají metod finanční analýzy. Dle Holečkové a Grünwalda 19 je úroveň bonity dlužníka očekávaná míra schopnosti uspokojovat v budoucnu nároky věřitelů uhrazovat závazky vyplývající z dluhové služby. Pro přiřazení bonitního stupně se využívají finančně analytické bonitní modely. Výstupem těchto modelů je jediný indikátor finanční situace právnické osoby. Bankovní domy tedy sledují tzv. finanční zdraví podniku. Úroveň finančního zdraví charakterizuje očekávání, do jaké míry bude podnik schopen v dohledné budoucnosti uspokojovat nároky investorů a věřitelů. Podkladem této analýzy je účetní závěrka. Dle definice 20 úroveň finančního zdraví zobrazuje míru odolnosti financí podniku vůči provozním rizikům. K hlavním sledovaným ukazatelům patří ukazatele rentability, likvidity a solventnosti. Metodologicky se modely finančního zdraví neliší od bonitních modelů. 3.1 Poměrové ukazatele Za nejdůležitější ukazatele, které banky při žádosti o úvěr sleduje, jsou: ukazatele rentability, ukazatele likvidity, ukazatele solventnosti. Ukazatele rentability Tyto ukazatele zobrazují a hodnotí výnosnost kapitálu, který byl vlastníky společnosti vložen. Znázorňují, jakého přínosu se dosáhlo při vynaložení určitých částek finančních prostředků. Pokud firma dlouhodobě dosahuje uspokojivé výnosnosti vloženého kapitálu, není z tohoto hlediska z pohledu banky problém úvěr poskytnout. Hranice uspokojivé výnosnosti je jak pro firmu, tak pro banku individuální. Každý subjekt si 18 Zdroj: Občanský zákoník, hlava druhá, oddíl druhý 19 GRÜNWALD Rolf, HOLEČKOVÁ Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku. 20 Taktéž

25 sám stanoví hranici, která je pro něj přípustná či nežádoucí. Ukazatel rentability obecně poměřuje zisk firmy a vložený kapitál. Podle požadovaného ekonomického významu jsou dosazovány tři různé podoby zisku. A to zisk před úroky a zdaněním (ZUD), zisk před zdaněním (ZD) nebo čistý zisk (Z). Konkrétní ukazatele jsou následující: Rentabilita celkového kapitálu: Rentabilita vlastního kapitálu: Rentabilita tržeb: ZUD / Aktiva ZUD / Vlastní kapitál ZUD / Tržby Jedná se o mezivýkazové poměrové ukazatele, protože veškeré informace pro výpočty jsou obsaženy v rozvaze. Banky si individuálně stanoví, jaké hodnoty jsou pro ni přijatelné a které už nikoliv. Ukazatele likvidity Likvidita prezentuje provozní peněžní toky, tedy krátkodobé finanční toky. Často tedy hovoříme o krátkodobé likviditě. Ta představuje schopnost podniku uhradit své krátkodobé dluhy, jako jsou krátkodobé závazky (KZ) a krátkodobé bankovní úvěry (KBÚ), řádně a včas v době jejich splatnosti. Ukazatele likvidity jsou vždy tvořeny krátkodobými položkami rozvahy. Jsou to oběžná aktiva (OA), krátkodobé pohledávky (KP) a krátkodobý finanční majetek (KFM). Konkrétní ukazatele jsou následující: Běžná likvidita: Pohotová likvidita: Provozní pohotová likvidita: OA / (KZ + KBÚ) (KP + KFM) / (KZ + KBÚ) (KP + KFM) / KZ Čím je běžná likvidita vyšší, tím víc jsou krátkodobé závazky hrazeny dlouhodobými zdroji, což zvyšuje platební schopnost podniku. Nejreálnějším ukazatelem likvidity pro podnik je provozní pohotová likvidita. Ten zahrnuje pouze krátkodobé závazky. Banka ale raději přihlíží k pohotové likviditě, protože zahrnuje právě krátkodobé bankovní úvěry. Dle toho, jak je firma schopna uspokojit závazky vůči druhým bankám, je možné odhadnout její platební morálku vůči právě té bance, u které žádá o nový úvěr. Ukazatele solventnosti Solventnost podniku ukazuje pravděpodobnost uhrazení včas a v plné výši své stávající dluhy. Přitom je důležité, aby úhrada nešla z majetku firmy, ale aby byly splátky hrazeny ze zisku a odpisů (O), a úroky (Ú) byly hrazeny z nákladů společnosti. Platí zde

26 vztah, že čím je objem dluhů vyšší, tím je větší riziko insolvence. Konkrétní ukazatele jsou následující: Ukazatel krytí dluhové služby: Krytí úvěrového břemene: (Z + O + Ú) / (Ú + roční splátky) (Z + O + Ú) / (Ú + KBÚ) Ukazatel krytí úvěrového břemene podává bance informaci o tom, z jaké části je zajištěno krátkodobé krytí břemene bankovních úvěrů. 3.2 Scoringové modely Tyto modely jsou souborem poznatků, které jsou výsledkem analýzy rentability, tedy výkonnosti podniku, a analýzy finanční pozice. Výsledkem je zhodnocení a posouzení finanční situace právnické osoby. Pro analýzu rentability se využívá ukazatelů rentability. Analýza finanční pozice se provádí pomocí ukazatelů likvidity a solventnosti. Všem těmto ukazatelům se pro účely sestavování scoringových modelů říká škála ukazatelů. Každému ukazateli je přidělena váha významnosti. V další fázi je každému ukazateli přidělen počet bodů. Možné výsledky ukazatelů jsou rozděleny do intervalů. Pro každý interval je stanoven počet bodů. Pokud se výsledek indikátoru pohybuje v intervalu, který je obodován např. třemi body, získá právě tři body. Po sečtení bodů získaných za každý ukazatel je výsledkem scoringová známka. Každá banka si vytvoří vlastní scoringový model, nebo využije modelů publikovaných v odborné literatuře. Mezi nejznámější scoringové modely patří Kralicekův Quicktest z roku Slouží k hodnocení nefinančních podniků. Jeho podoba bude uvedena na praktickém příkladě. Tomuto testu bude podrobena společnost L OREÁL Česká republika s.r.o. 22, která je jedním z partnerů Vysoké školy ekonomické v Praze s nefinančním předmětem činnosti. 21 GRÜNWALD Rolf, KORBOVÁ Radana. Finanční analýza a plánování podniku: Sbírka neřešených příkladů. 22 Zdroj: Obchodní rejstřík

27 3.2.1 Kralicekův Quicktest Vstupní data za rok 2010 v tis. Kč Vlastní kapitál Aktiva Dluhy Krátkodobý fin. majetek Zisk před úroky a zdaněním Nezdaněné CF Provozní výnosy = Tržby Tabulka 3 Metodika Kralickova Quicktestu 1990 Ukazatel Konstrukce ukazatele Hodnocení Počet bodů Výsledek Body 0,3 a více 4 0,2-0,3 3 R1 Vlastní kapitál/aktiva 0,1-0,2 2 0, ,0-0,1 1 0,0 a méně 0 3 a méně 4 Dluhy - Kr. fin R2 Majetek/ ,660 4 nezdaněné Cash Flow a více 0 0,15 a více 4 R3 R4 Zisk před úroky a zdaněním /Aktiva nezdaněné Cash Flow/ Provozní výnosy 0,12-0,15 3 0,08-0,12 2 0,00-0,08 1 0,00 a méně 0 0,1 a více 4 0,08-0,1 3 0,05-0,08 2 0,00-0,05 1 0,00 a méně 0 0, ,115 4 Zdroj: Data z výroční zprávy společnosti L OREÁL ČR s.r.o. za rok Metodika zpracována dle GRÜNWALD Rolf, HOLEČKOVÁ Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku. Úprava vlastní

28 Hodnocení celkové situace = (R1 + R2 + R3 + R4)/4 = 4 Stupně hodnocení Počet dosažených bodů 3 a více Počet dosažených bodů v rozmezí 2 až 3 body Počet dosažených bodů v rozmezí 1 až 2 body Počet dosažených bodů v rozmezí 1 bod a méně velmi dobrý podnik dobrý podnik střední podnik špatný podnik Sledovaná firma dosáhla čtyř bodů. Podle stupně hodnocení se tedy jedná o velmi dobrý podnik, který by v budoucnosti neměl mít větší závažnější problémy. V Tabulce 3 je zobrazen postup pro hodnocení bonity firmy pomocí Kralickova Quicktestu. Každý ukazatel R představuje určitou oblast finanční analýzy, kterou lze pomocí tohoto ukazatele zhodnotit. Ukazatel R1 reprezentuje zadluženost firmy, tudíž jaká je její finanční stabilita. Ukazatel R2 hodnotí solventnost podniku. Ukazatel rentability, který je pro věřitele obzvlášť důležitý, zjistíme z poměru R3. Poslední ukazatel je ukazatelem krátkodobé platební schopnosti, tedy likvidity. Na základě výsledků těchto poměrových ukazatelů přiřadíme každému ukazateli počet bodů podle předem definované stupnice. Na závěr všechny získané body sečteme, vydělíme počtem ukazatelů a dostaneme výsledek celého testu. Stačí ho už jen porovnat s předem definovanými stupni hodnocení, na základě kterých můžeme podnik zhodnotit buď jako velmi dobrý, dobrý, střední nebo špatný. 3.3 Bankrotní modely Bankrotní modely oproti scoringovým mají pomoci předpovědět, zda se podnik neocitne ve finanční tísni, úpadku nebo dokonce bankrotu. Pomáhají určit, zda se podnik nenachází v tzv. šedé zóně. Šedá zóna představuje takový výsledek modelu, při kterém nelze jednoznačně určit pravděpodobnost bankrotu. Po výběru vhodných ukazatelů svědčících o finanční tísni se každému z nich přidělí váha. Nakonec určíme skóre a interval, ve kterém se podnik nachází. Podniky se skórem do 1,2 jsou náchylné k bankrotu. Naopak podnik s výsledkem nad 2,9 s největší pravděpodobností do bankrotu v nejbližší době neupadnou 23. Problém je vyvodit závěr z výsledku pohybujícím se v intervalu mezi 1,2 a 2,9 šedé zóně. Interval je určen matematicko statistickými metodami na základě údajů z reprezentativního vzorku podniků. 23 GRÜNWALD Rolf, HOLEČKOVÁ Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku

29 Nevyužívají tedy ekonomických zákonů a zkušeností finančních analytiků jako u modelů scoringových. 24 Mezi známé bankrotní modely patří Altmanovo Z skóre nebo metoda IN95. Vedle finanční analýzy se pro hodnocení bonity firem využívá vnější a vnitřní hodnocení nebo tzv. bodování (credit scoring). Vnější a vnitřní hodnocení se užívá u velkých společností, u menších a středních společností se využívá bodování (bodování se častěji využívá u fyzických osob) 25. Vnější úvěrové hodnocení 26 Jedná se o velmi složitý proces, který vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Proto toto hodnocení provádějí hlavně ratingové agentury. Z dlouhodobého hlediska jsou sledovány podobné faktory, jako při finanční analýze, především ziskovost. Z krátkodobého hlediska je zkoumáno, zda je firma likvidní, tedy je schopná splácet veškeré své závazky řádně a včas. Každá firma je odlišná. Hodnocení probíhá podle 27 : velikosti firmy, objemu dluhu k financování činnosti, podílu na zisku určeného k financování dluhu, kvalitativních faktorů, jakým je např. ekonomické prostředí. Způsob klasifikace klientů pomocí ratingových agentur převažuje hlavně ve Spojených státech amerických. Reputace tamních agentur ale utrpěla na své pověsti v době finanční krize v letech 2007 a Právě agentury jsou často označovány za jedny z viníků krize. Udělovaly pozitivní rating i takovým subjektům, které měly problémy. Dle 12b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, vede Česká národní banka Seznam agentur pro úvěrové hodnocení. Na tomto seznamu figurují ke dni 15. dubna 2012 dvě ratingové agentury, a to Moody s a Fitch. Známou ratingovou agenturou je také Standard & Poor s. Tyto agentury se zabývají hlavně ratingem jednotlivých zemí. Přidělení ratingového stupně určitému státu vypovídá o stupni 24 Dostupné na: < 25 Viz dále 26 External credit rating 27 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty

30 rizikovosti podnikání pro zahraniční firmy v daném státě. Vyčísluje pravděpodobnost, s jakou země dostojí svým závazkům. Tento rating využívají hlavně investoři, emitenti, investiční banky a státní instituce. Bere se v potaz především politické riziko a ekonomické riziko. Tato rizika odrážejí schopnost země platit své závazky a její ochotu je splácet. Vnitřní úvěrové hodnocení Toto hodnocení je zcela v kompetenci banky. Šetření provádějí úvěroví pracovníci, kteří dle předem stanovených kritérií zjišťují informace od svých klientů. Každé kritérium má svou váhu dle toho, jak je pro banku toto kritérium důležité. Po sečtení vážených kritérií dojde banka k číslu, které hodnotí bonitu klienta. Informace pro hodnocení se sbírají na pobočce, kam klient přijde o produkt zažádat. Vyhodnocení se provádí buď přímo na pobočce, nebo jsou informace zpracovány ve scoringovém centru. Zde dochází k automatizovanému zpracování. Tím, že zpracování informací neprovádí určitá osoba, dochází ke zvýšení objektivity hodnocení. Výsledkem tohoto procesu je určení očekávané míry nesplácení (expected default rate). Pokud se tato míra pohybuje v přijatelném intervalu, banka úvěr klientovi s největší pravděpodobností bude ochotna poskytnout. Poté zařadí konkrétního žadatele do úvěrové třídy, což je základem pro stanovení ceny úvěrového produktu. Obecně lze vyjádřit cenu úvěru jako součet zdrojů, objemové prémie a prémie za riziko. CENA cena zdrojů + objemová prémie + prémie za riziko Stanovením ceny a udělením úvěru ale proces hodnocení klienta nekončí. Po celou dobu splácení banka kontinuálně monitoruje situaci klienta, jak finanční tak i sociální

31 4 Bonita fyzických osob Za fyzické osoby považujeme občany, běžné spotřebitele. Fyzická osoba má dvojí právní způsobilost. Jednak způsobilost k právům a povinnostem a také způsobilost k právním úkonům. Způsobilost k právům a povinnostem umožňuje člověku být účastníkem právního vztahu. Způsobilost k právním úkonům znamená možnost zakládat, měnit či zrušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením člověka. Způsobilost k právním úkonům ale vzniká v plném rozsahu dosažením plnoletosti osmnácti let. 28 Významným pomocníkem bank při hodnocení finanční situace klienta jsou tzv. úvěrové registry. Úvěrové registry obsahují údaje o fyzických ale i právnických osobách, zejména o jejich úvěrové aktivitě. Banka zde najde informace jak o těch, kteří úvěry obdrželi a v pořádku splatili, tak i o osobách, které mají problémy se splácením vypůjčené částky nebo jejich žádost o úvěr byla zamítnuta. Při žádosti klienta o úvěr si banka může zjistit a ověřit jeho úvěrovou situaci. V České republice existuje několik úvěrových registrů, každý s trochu jiným zaměřením. Můžeme je rozlišit na oficiální a neoficiální. Neoficiálním registrem je Centrální registr dlužníků ČR. Mezi oficiální registry patří: Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, Solus, Centrální registr úvěrů. 4.1 Bankovní registr klientských informací BRKI 29 je provozován společností Czech Banking Credit Bureau, a.s.. Jedná se o databázi údajů o úvěrových vztazích mezi bankami a jejich klienty. Jsou zde evidovány fyzické osoby i fyzické osoby podnikatelé, kteří u některé banky, která je účastníkem BRKI, čerpají nebo v minulosti čerpaly úvěrový produkt. Jsou zde zapsány i osoby, které o úvěrový produkt teprve zažádaly a smlouva mezi ní a bankou nebyla uzavřena. Registr zřizuje klientské centrum, které poskytuje tyto služby: 28 Občanský zákoník. In: 40/ Zdroj: <

32 informuje klienty o údajích, které jsou o nich zpracovány, určuje kontaktní místa pro podání žádosti klientů o výpis, jmenuje místo pro podání stížnosti či připomínky. O výpis může zažádat fyzická osoba, která je plnoletá a způsobilá k právním úkonům. Pro prokázání totožnosti je nutné předložit platný občanský průkaz nebo platný cestovní pas. Žádost o výpis z registru je třeba doručit osobně, poštou či elektronicky. Jedná se o placenou službu. BRKI funguje na principu výměny informací o bonitě a důvěryhodnosti úvěrových klientů 30. Obsahuje pozitivní i negativní informace. Zapisují se žádosti o úvěr, které byly podané či odvolané, uskutečněné úvěrové obchody, výše úvěrových obchodů, výše splátek aj. Uživateli jsou významné banky na českém trhu a stavební spořitelny. Mezi uživatele tohoto registru patří Česká spořitelna, GE Money Bank, UniCredit Bank, Komerční banka, Hypoteční banka, LBBW Bank aj. 31. V únoru roku 2012 se stala padesátým uživatelem Air Bank. 4.2 Nebankovní registr klientských informací NRKI je zájmovým sdružením právnické osoby LLCB, z. s. p. o., které bylo založeno roku Účelem tohoto registru je zajištění a zprostředkování vzájemného informování věřitelských subjektů leasingových a úvěrových společností o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů fyzických a právnických osob 32. Je obdobou BRKI, ale sdružuje informace o klientech nebankovních společností. Jeho uživateli jsou mj. ČSOB Leasing, a.s., GE Money Auto, a.s., ŠkoFin, s.r.o. a Leasing České spořitelny, a.s Rady spotřebitelům Krátkou podkapitola je věnována nástrojům, které mohou spotřebiteli pomoci se orientovat v otázkách úvěrování. Jak NRKI tak i BRKI formuluje tzv. desatero odpovědného zadlužování, kterým by se spotřebitel měl řídit nebo nad kterým by se měl zamyslet před tím, než půjde žádat o úvěr. 30 Zdroj: < 31 Viz příloha 32 Zdroj: < 33 Viz příloha

33 1) Nekupuji zbytečnosti 2) Nepřeplácím životnost 3) Neriskuji bankrot 4) Nedůvěřuji všem 5) Nejsem unáhlený 6) Neporovnávám úroky 7) Nepodepisuji neznámé 8) Nemyslím jen na současnost 9) Nepůjčuji si na půjčku 10) Nevěřím na zázraky Pokud fyzická osoba žádá o spotřebitelský úvěr, měla by se nejprve zamyslet, zda předmět či službu, kterou hodlá formou úvěru financovat, skutečně potřebuje. Racionální člověk si neber úvěr na statek či službu, kterou bude splácet déle než ho či ji bude využívat. Na počátku je nutné si přepočítat, kolik si mohu vzhledem ke své finanční situaci dovolit měsíčně splácet. Protože se na trhu objevuje velké množství úvěrových produktů, je nutné provést průzkum - zjistit co nejvíce informací o bankovních domech z různých zdrojů a na základě referencí. Průzkum je důležitý, aby se spotřebitel neunáhlil a nepodepsal smlouvu s první bankou, která mu učinila nabídku. Při hodnocení možností klient věnuje pozornost nejen úrokovým měrám, ale kolik ho úvěr celkem bude stát. K tomu slouží ukazatel RPSN (roční procentní sazba nákladů). Dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v 3, se RPSN rovná celkové hodnotě nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, vyjádřené jako roční procentuální podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. V příloze č. 2 zákona je jasně uvedeno, že před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru je nutné žadatele obeznámit nejen s pojmem RPSN, ale také mu musí být vysvětlen postup výpočtu tohoto ukazatele na reprezentativním příkladu. Ještě před podpisem musí být klient srozuměn s veškerými předpoklady, které jsou vrámci roční procentní sazby nákladů brány v úvahu. Dle přílohy č. 3 musí být ve smlouvě uvedena hodnota RPSN vyjádřená číselným údajem. Za celkové náklady se považují úroky, provize, daně a poplatky, které musí spotřebitel na základě smlouvy zaplatit. Do RPSN mohou být zahrnovány i náklady doplňkových služeb, jako je např. pojistné. Podrobněji se zákon věnuje RPSN v 10 a v Příloze č. 5, kde je uveden vzorec, dle kterého je možné výpočet provést

34 Základní rovnice zobrazuje současnou hodnotu čerpání úvěru na straně jedné a celkovou současnou hodnotu splátek a plateb poplatků na straně druhé. Obrázek 1 Rovnice RPSN Kde: X RPSN m číslo posledního čerpání k číslo čerpání, platí vztah 1 < k < m C k částka čerpání k t k interval v letech a zlomcích roku mezi datem prvního a datem každého následujícího čerpání, t 1 = 0 m číslo poslední splátky nebo platby poplatku l číslo splátky nebo platby poplatku D l výše splátky nebo platba poplatku s l interval v letech a zlomcích roku mezi datem prvního a datem každého následujícího čerpání Při fázi podpisu smlouvy platí pravidlo nepodepisovat nic, čemu nerozumím, nebo je mi neznámé. Splácet řádně a včas je důležitým předpokladem pro poskytnutí dalšího úvěru v budoucnosti. V praxi existuje také několik ukazatelů či kritérií, která pomáhají občanům s výběrem vhodného úvěrového subjektu. Na základě tzv. Indexu predátorského úvěrování, který zveřejnila konkrétně v roce 2009 nezisková organizace Člověk v tísni ve spolupráci se Sdružením ochrany spotřebitelů, můžeme zjistit, která nebankovní instituce nabízí velmi rizikový úvěr. Rizikový je hlavně pro spotřebitele hned z několika

35 důvodů, které byly použity jako kritéria hodnocení při tomto testu. Jedná se o srozumitelnost úvěrové smlouvy, přítomnost úroků z prodlevy (nad 30 dní), náklady na jednu zpožděnou splátku v podobě sankcí, cenu produktu při řádném splácení a využívání institutu rozhodčí doložky. K byl zřízen Institut finančního arbitra v návaznosti na harmonizaci práva České republiky se zeměmi Evropské unie 34. Tato instituce je správní orgán pro mimosoudní vyrovnání sporů mezi finančními institucemi a jejich klienty. Finanční arbitr může rozhodovat spory mezi následujícími subjekty. Poskytovateli a uživateli platebních služeb Vydavateli a uživateli elektronických peněz Věřiteli a spotřebiteli Spotřebitelem a investičním fondem, investiční společností nebo zahraniční investiční společností Finančního arbitra a jeho zástupce jmenuje vláda na návrh ministra financí. Funkční období je pětileté. Tuto funkci může vykonávat osoba, která je bezúhonná, plně způsobilá k právním úkonům, má dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti. Instituce finančního arbitra obdržela v roce 2010 celkem 822 podnětů k řešení sporů, jak je uvedeno v její výroční zprávě. Pouze u 135 z nich byl podán návrh na zahájení řízení. 4.3 Solus Solus je zájmovým sdružením právnických osob, jehož cílem je přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a ke snižování potenciální finanční ztráty věřitelů 35. Solus provozuje několik registrů. Jedním z nich je registr fyzických osob spotřebitelů. Jedná se o negativní registr, který shromažďuje pouze negativní informace o těch, kteří nemají zájem splácet své dluhy nebo se dostali do finanční tísně. Dále vede negativní registr právnických osob a fyzických osob podnikatelů. Mezi členy sdružení Solus patří např. LBBW Bank CZ, a.s., Komerční banka, Telefonica O₂, T Mobile aj.. 34 Zdroj: 35 Zdroj:

36 Členy jsou především banky, leasingové společnosti a mobilní operátoři. Mezi další druhy registrů, které Solus vede, jsou Registr neplatných dokladů, Insolvenční registr a Registr třetích stran. 4.4 Centrální registr úvěrů CRÚ vede Česká národní banka. Eviduje informace o právnických osobách a fyzických osobách (podnikatelích). Registr neobsahuje informace o spotřebních úvěrech pro fyzické osoby, o hypotečních úvěrech fyzických osob, ručitelských závazcích klientů ani údaje o depozitních účtech. Rejstřík umožňuje operativní výměnu informací mezi účastníky systému. Účastníkem jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank na území České republiky. Každý frekventant je povinen měsíčně aktualizovat své údaje a získané informace, které je povinen v registru uvést. K informacím mají přístup všichni účastníci systému a Česká národní banka. Tento nástroj pro řízení úvěrového rizika má pozitivně působit hlavně na morálku dlužníků, tedy snižovat rizikové pohledávky v bankovním sektoru. Každá osoba, jak právnická tak i fyzická osoba podnikatel, má dle zákona právo se dozvědět informace, které jsou o něm vedeny v registru. Žádost o výpis zašle České národní bance prostřednictvím tiskopisu. 4.5 Credit scoring 36 Credit scoring nebo také úvěrové bodování patří v současné době k velmi využívanému nástroji finančních institucí k ohodnocení bonity fyzické osoby. Vychází z historických dat o klientovi, tedy současnou a budoucí bonitu lze pouze odhadnout na základné minulosti. Pomocí statistických a matematických modelů lze přidělit klientovi bodové hodnocení, které vyplývá z poskytnutých či zjištěných informací např. z registrů. Celkový počet bodů, který subjekt získal, se porovná s nastaveným bodovým limitem. Pokud je dosaženo alespoň minima bodů, je žádost o úvěr postoupena dále k řediteli pobočky. Tato metoda má své výhody i nevýhody. Výhody systému úvěrového bodování: automatizovaný systém, který rychle určí bonitu klienta, není náročný na odbornou kvalifikaci pracovníků banky, 36 JEŘÁBEK, Michal. Hodnocení bonity klienta. Praha, Bakalářská práce

37 je dosahováno nižších nákladů, každá žádost je analyzována jednotným, konzistentním způsobem. Nevýhody systému úvěrového bodování: nebere v úvahu ekonomické podmínky, vychází pouze z informací uvedených v žádosti, není jisté, zda předložené informace jsou pravdivé. Credit scoring rozdělujeme na dvě části. První se nazývá aplikační scoring. Zkoumá především finanční situaci klienta. Vychází z následujících údajů: měsíční příjem, měsíční výdaje, rodinný stav, věk, dosažené vzdělání, typ zaměstnání, informace z registrů. V druhé části se behaviorální scoring zaměřuje na tyto informace: zůstatky a pohyby na kreditních a debetních účtech, překračování kreditních a debetních limitů, délku spolupráce s klientem, historii počtu dní po splatnosti, objem splacených úvěrů (obchodů), počet a typ úvěrů (obchodů), platbu poplatků, využívání nabízeného produktu, aktuální objem nesplacených pohledávek

38 5 Řízení rizik v českých bankách 37 Řada českých bank si zřizuje svůj vlastní interní ratingový systém 38, který má několik částí a zahrnuje řadu faktorů. O svých klientech si zjišťují soft fakta a hard fakta. První skupina zahrnuje soubor dotazů, u kterých je možno odpovědět formou dotazníku buď ano či ne. Druhá skupina tradičně obsahuje finanční ukazatele. Typ modelu závisí na typu hodnoceného subjektu. Existuje pět základních typů interního ratingu: interní ratingový model hodnotící úvěrové a finanční instituce, interní ratingový model hodnotící podnikatelské subjekty, interní ratingový model hodnotící fyzické osoby, interní ratingový model hodnotící obce a místní samosprávu. O použití vhodného modelu rozhoduje úvěrový analytik a risk manager. Vnitřní hodnocení může probíhat pomocí vlastního modelu banky, ale i odvozeného modelu od jiného subjektu. Systém vnitřního ratingu má několik fází. Prvním výchozím bodem je stand alone rating, tj. výsledek kvalitativní a kvantitativní části. Adjusted rating představuje stand alone rating po zohlednění korekcí a konečný primární rating reprezentuje výsledek adjusted ratingu po dalších korekcích. Proces tvorby interního ratingu při využití vlastního ratingového modelu banky znázorňuje následující schéma. 37 Myšleno banky působící v ČR 38 Zdroj: VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II se specifickým zaměřením na interní rating v rámci úvěrového rizika

39 Schéma 1 Proces tvorby interního ratingu Sběr informací Volba vhodného ratingového modelu Zadání informací do systému Primární rating Adjusted rating Stand alone rating FINÁLNÍ RATING Zdroj: VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II se specifickým zaměřením na interní rating v rámci úvěrového rizika. Uspořádání interního ratingů má i své problémy. Použité kvantitativní a kvalitativní ukazatele nemusí mít vždy dobrou vypovídací schopnost nebo jsou zcela nevhodná. Dalším problémem je pravděpodobnost úmyslného či neúmyslného selhání lidského faktoru. Jedná se zejména o chybné zadání údajů do systému, možný střet zájmů nebo hodnocení pracovníka banky může být subjektivní. Následně budou představeny 4 banky, které nabízejí své produkty v České republice. Informace o řízení úvěrového rizika těmito bankami pocházejí s jejich výročních zpráv za rok Česká spořitelna a.s. 39 Od roku 2000 je Česká spořitelna a.s. členem Erste Group Bank, která je jednou z největších poskytovatelů finančních služeb ve střední a východní Evropě. Služby 39 Zdroj: Výroční zpráva 2011 Česká spořitelna