Analýza finanční situace podniku. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Provozně ekonomická fakulta. Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky Bakalářská práce Analýza finanční situace podniku Autorka: Zdeňka Vlasáková Vedoucí práce: Ing. Ivana Blažková, Ph.D. Akademický rok: 2007/2008

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma: Analýza finanční situace podniku vypracovala samostatně. Všechnu literaturu, kterou jsem použila nebo z ní čerpala jsem uvedla v seznamu. V Brně, dne Zdeňka Vlasáková 3

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí své bakalářské práce Ing. Ivaně Blažkové, Ph.D. za ochotu, cenné rady a podnětné připomínky věnované této práci. Zároveň děkuji jednateli společnosti za podporu a poskytnuté interní informace o společnosti. 4

5 ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce je provedení analýzy finanční situace vybraného podniku, odhalení silných a slabých stránek ve finančním hospodaření a návrh opatření pro další vývoj v oblasti finančního hospodaření. Práce se skládá ze dvou částí z teoretické a z praktické. Teoretická část definuje pojem finanční analýza a její nejčastěji používané metody. V praktické části jsou uplatněny základní techniky finanční analýzy - horizontální analýza, vertikální analýza, analýza poměrových ukazatelů, pyramidový rozklad a predikce finanční tísně. Pomocí sledovaných postupů bylo zjištěno, že podnik je finančně zdravý. ABSTRACT The aim of this bachelor thesis is an elaboration of an analysis of a particular company s financial situation and to find out strength and weakness of financial management and to suggest disposals for the further progress in financial management. The thesis consists of two parts - the theoretical and the practical one. The theoretical part defines the term financial analysis and its most used methods. The practical part enforces essential methods of financial analysis - horizontal analysis, vertical analysis, ratio analysis, pyramidal analysis and the financial shortcoming prediction. By the monitored processes it was proved that the company is financially healthy. 5

6 OBSAH 1. ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Finanční cíle podniku Finanční analýza podniku základ finančního řízení Využití finanční analýzy Hlavní úkoly finanční analýzy Etapy finanční analýzy Vstupní informace pro finanční analýzu Rozvaha Výkaz zisku a ztrát Přehled o peněžních tocích (Cash flow) Výstupy z finanční analýzy Uživatelé finanční analýzy Postup finanční analýzy Základní přístupy k finanční analýze Metody finanční analýzy Analýza absolutních ukazatelů Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Predikce finanční tísně Ukazatele tržní hodnoty podniku CÍL PRÁCE A METODIKA VLASTNÍ PRÁCE Profil společnosti Analýza absolutních ukazatelů Horizontální analýza Horizontální analýza aktiv Horizontální analýza pasiv Horizontální analýza Výkazu zisku a ztrát Vertikální analýza Vertikální analýza aktiv Vertikální analýza pasiv Vertikální analýza Výkazu zisku a ztrát Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele zadluženosti Ukazatele platební schopnosti (likvidity) Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Predikce finanční tísně ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD Přechod na tržní ekonomiku a úspěšný rozvoj ekonomiky si vyžaduje uplatňovat v podnikovém řízení nové metody adekvátní tržním podmínkám, potřebám a požadavkům. Významnou úlohu v tomto úsilí hraje ekonomická analýza, protože její vliv na účinnost podnikového řízení může být velmi výrazný. Předpokladem je uskutečnit změny, které je možné charakterizovat takto: Z pozice převážně pasivního pozorovatele toho, co se událo a už nemůže být změněno, se analýza musí přeměnit na velmi aktivního ovlivnitele a organickou součást řídícího procesu, z pozice dodavatele zpráv pro nadřízené orgány se musí přeměnit na zdroj aktuálních, objektivních a komplexních informací pro vrcholové podnikové vedení. Taková základní změna postavení a úloh ekonomické analýzy v podnikovém řízení si vyžaduje uskutečnit změny organizační, věcné (obsahové) i metodické. [ 8 ] Potřeba finanční analýzy v obchodní společnosti je spojena s požadavkem efektivního chování společnosti a udržení její hospodářské stability. Manažer potřebuje znát finanční situaci firmy, vědět čím se peníze dělají a jak se ztrácejí. Informace o průběhu a úspěšnosti hospodářské činnosti a jejím dopadu na finanční situaci podávají souhrnně účetní výkazy. Při diagnóze finančního zdraví se management opírá přímo o analýzu jednotlivých položek výkazů, jejich časové řady nebo, a to daleko častěji, o soustavu vybraných ukazatelů, které jsou výsledkem finanční analýzy uplynulého období (měsíce). Pomocí ukazatelů lze snadno a rychle identifikovat finanční pozici firmy nejen pro interní potřeby ale i externě (zejména pro banky při projednávání podmínek úvěrování, pro zahraniční investory při zvažování jejich možné kapitálové účasti nebo při sjednávání větších společných obchodů). V těchto ukazatelích se v přehledné formě koncentruje minulý ekonomický život firmy. Znalost finančních hledisek v řízení (spolu s rozpočtováním a účetní kontrolou) umožňuje podnikateli vydělat v dobrých časech ještě více peněz a ve špatných časech jich méně ztratit. Finanční analýza patřila u nás dosud ke značně opomíjeným částem podnikového řízení. Hlavní příčinou bylo direktivní řízení národního hospodářství, jeho orientace na objemové ukazatele na úkor kriterií ekonomické efektivnosti. Finance státních podniků zobrazovaly jen pasivně hmotnou stránku jejich činnosti a neměly podstatný vliv na rozhodování. [ 3 ] 7

8 2. LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1. Finanční cíle podniku Základním cílem podnikové činnosti je produktivní využití vlastního i cizího kapitálu k maximalizaci tržní hodnoty podniku během delšího časového období, ke zvětšení bohatství podnikatele. Finanční cíle podnikání jsou základem formování dalších podnikových cílů, jejichž stanovení záleží na oboru podnikání, na situaci na trhu, na umístění podniku, na potřebném kapitálu, na zvolené právní formě podnikání a na dalších faktorech, i na změnách těchto faktorů, které je třeba respektovat. Je účelné stanovit postupné kroky a dílčí cíle, které směřují k základnímu cíli podnikové činnosti. Jde tedy o hierarchii cílů a jejich uspořádání. Při stanovení cílů je nutné mít neustále na paměti, že podnikání je spojeno s rizikem a že probíhá v čase. Rozhodujícími dílčími cíli podniku v oblasti finančního hospodaření jsou: Trvalá finanční rovnováha (dostatek peněz s co nejlepší finanční strukturou k činnosti podniku), Trvalý dostatečně vysoký hospodářský výsledek. [ 3 ] 2.2. Finanční analýza podniku základ finančního řízení Finanční analýza (rozbor) je organickou součástí komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Smyslem finanční analýzy je s pomocí speciálních metodických prostředků provést diagnózu finančního hospodaření podniku. Kvalifikovaná a pravidelně prováděná diagnóza totiž umožňuje odhalit případné poruchy finančního zdraví v době, kdy je ještě možné různými řídícími zásahy tyto poruchy napravit. Finanční analýze je proto v západních podnicích věnována zasloužená pozornost. [ 1 ] Finanční analýza je činnost komplexní povahy, tzn. že snahou finančního analytika je podchytit všechny složky, které určují finanční situaci podniku. Jedná se např. o analýzu rentability, analýzu likvidity, analýzu kapitálových zdrojů apod. Ačkoli jsou tyto jednotlivé složky hodnoceny samostatně, existují mezi nimi vzájemné vazby, které musí analytik respektovat. Ucelený obraz finanční situace se podobá mozaice složené z kvantitativních a kvalitativních charakteristik jednotlivých složek informujících o různých aspektech finančního hospodaření. [ 7 ] 8

9 Finanční situace podniku synteticky a komplexně odráží kvalitu podnikové činnosti, její ekonomickou úroveň a je proto dobrým východiskem a současně i prostředkem diagnostiky jejích silných či slabých míst. To jsou vnitřní souvislosti finanční analýzy. Neméně důležité jsou vnější souvislosti finanční situace a její analýzy. Prostřednictvím své finanční situace se podnik partnerům na trhu prezentuje a ti ho na jeho základě vnímají, hodnotí a také určují podmínky pro obchodní vztah. [ 8 ] Jakékoli finanční rozhodování musí být podloženo finanční analýzou, na jejíchž výsledcích je založeno řízení majetkové i finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení zásob atd. jejím hlavním úkolem je poskytovat informace o finančním zdraví podniku. Tuto finanční analýzu coby součást řízení podniku provádí finanční manažeři a často celé vrcholové vedení podniku. Můžeme ji nazvat interní analýza. Vychází z údajů interních, které nejsou běžně dostupné (údaje z finančního a manažerského účetnictví, vnitropodnikové evidence, kalkulací). Computerizované účetnictví a ostatní evidence umožňují rychlou dostupnost interních dat i jejich trvalou archivaci. Interní analýza se zaměřuje na srovnání skutečnosti s plánem, se skutečností minulých období a na stanovení trendů vývoje, srovnání s podniky téhož odvětví a konkurenčními podniky, srovnání skutečnosti se standardními hodnotami. Často je tato činnost součástí controllingu. Používají se speciální postupy, např. analýza citlivosti, scénáře možného vývoje, benchmarking. V širším pojetí se finanční analýza zaměřuje i na budoucnost, především na predikci finanční tísně, nebezpečí převzetí cizím podnikem, na předpokládané budoucí ocenění podniku. Externí analýza podniku je prováděna zvnějšku bankami, investory, obchodními partnery (dodavateli, odběrateli), zaměstnanci (odbory), státem (jeho finančními institucemi, orgány státní správy), konkurenčními podniky. Pramenem údajů jsou běžně dostupné údaje, které poskytují finanční výkazy, jako je rozvaha, výkaz zisku a ztrát, příloha (ty tvoří tzv. účetní závěrku), výkaz o cash flow, výroční zpráva, výroky auditora, popř. jsou-li dostupné další údaje z účetnictví nebo z různých statistických šetření. Řada ukazatelů i postupů je v externí i interní analýze stejná. Cílem finanční analýzy je zlepšení (zvýšení) výkonnosti firmy a tím přispět ke zvýšení její hodnoty. [ 6 ] 2.3. Využití finanční analýzy Finanční analýza se využívá při auditorské činnosti, při analýze majetkových cenných papírů, při ověření způsobilosti dlužníka, při stanovení bonity dlužních cenných papírů, při predikci a řešení finanční tísně, při predikci převzetí. Auditor používá analýzu účetních výkazů, zahrnující analýzu poměrových ukazatelů a trendů, jako jeden z důležitých nástrojů své práce. Podstatné chyby a nepravidelnosti se totiž projeví v poměrových ukazatelích. Pomocí finanční analýzy se dále auditor rychle seznámí 9

10 s ekonomikou podniku. Finanční analýza mu pomáhá v rozhodnutí, o kterých skutečnostech si má obstarat dodatečné informace. Analytická studie má být zpracována jednak ve fázi plánování auditu, dále při podrobnějším testování, ale také při posuzování účetní závěrky. Akcionáři mají zájem na maximalizaci svého majetku, tedy na co největší tržní hodnotě podniku (dané tržní cenou jedné akcie a počtem akcií v oběhu). Podnikový management musí tento zájem respektovat. Při analýze majetkových cenných papírů se využívá prvků finanční analýzy ve formě ukazatelů kapitálového trhu. [ 1 ] Ověření úvěrové způsobilosti dlužníka provádějí peněžní ústavy před poskytnutím úvěru. Ověřují si, zda žadatelovy finanční poměry a jejich vývoj umožňují usoudit, že jako dlužník bude spolehlivě platit splátky a úroky poskytnutého úvěru v termínu a plném rozsahu. Věřitele především zajímá, jaká je pravděpodobnost trvalého přežití dlužníka (zkoumá se pomocí analýzy peněžních toků a tržeb), jaká je pravděpodobnost likvidnosti (zda likvidační hodnota majetku bude rovna nebo vyšší než výše dluhu v okamžiku zániku podniku zkoumá se pomocí analýzy poměrových ukazatelů). Při predikci finanční tísně se využívá analýza poměrových ukazatelů a analýza peněžních toků. Neléčená nebo neléčitelná finanční tíseň vede k likvidaci podniku. Likvidace může být částečná (odprodáním některých strukturních jednotek podniku) nebo úplná, případně i formální (ztráta subjektivity při fůzi). Při predikci převzetí jde o identifikaci podniků, které mají značnou tvorbu Cash flow z provozní činnosti a nedostatek příležitostí pro umístění vytvořených zdrojů v investiční činnosti. Takový podnik je dobrým pramenem finančních prostředků. Proto je terčem pokusů o jeho získání (převedení) formou fúze nebo koupě za nízkou cenu. Zprostředkovatelé převzetí soustavně vyhledávají takové vhodné terče, protože majetkové transakce vedou k jejich velkým příjmům. Noví vlastnící zpravidla mění management převzatého podniku.[ 2] 2.4. Hlavní úkoly finanční analýzy Finanční analýza je součástí finančního řízení. Je především analýzou finančního systému podniku. Hlavním úkolem finanční analýzy je pokud možno komplexně posoudit úroveň současné finanční situace podniku (finanční zdraví podniku), posoudit vyhlídky na finanční situaci podniku v budoucnosti a připravit podklady ke zlepšení ekonomické situace podniku, k zajištění další prosperity podniku, k přípravě a zkvalitnění rozhodovacích procesů. Dosahování základního cíle podnikání závisí na správném řízení. Kvalitní řízení potřebuje kvalitní informace. Výsledky finanční analýzy jsou jednou ze skupin potřebných informací pro vedení podniku. [ 1 ] Kvalitní finanční řízení se neobejde bez finanční analýzy. Teprve solidní, podrobná verifikace dosažených finančních výsledků, kvantifikace příčin ovlivňujících tyto výsledky a 10

11 jejich systematické hodnocení ve vzájemných souvislostech může odhalit reálné finanční postavení podniku, stupeň jeho finančního zdraví a může poskytovat seriózní informace pro konkrétní rozhodování jak v oblasti finančního řízení podniku, tak v oblastech věcného rozhodování. Finanční analýza umožňuje včas rozpoznat blížící se výrobní, odbytovou nebo finanční krizi, stanovit úroveň finančního zdraví podniku, zkvalitnit rozhodovací procesy řízení. Finanční analýza je východiskem rozhodovacího procesu, který reaguje na silné a slabé stránky finanční situace, hledá co nejúčinnější řešení v oblasti finančních zdrojů a užití a formuluje finanční cíle a prostředky pro příští období ve finančním plánu, který je také nutným vyústěním každého podnikatelského záměru. Finanční rozhodování patří ke složitým řídícím procesům. Každé rozhodnutí předpokládá dobrou znalost ekonomické podstaty řízeného jevu, jeho souvislostí s jinými řízenými i nezávislými veličinami, zhodnocení dostupných informací a prognóz, zvážení rizik a nejistot. Lidský činitel je v tomto rozhodování nositelem zájmů na existenci firmy a na zisku, zná specifické mimofinanční podmínky realizace podnikatelského záměru. Existují však postupy, které jsou použitelné bez ohledu na věcný obsah podnikání. Týkají se rutinního zpracování vstupních informací a přípravy plánu budoucího jednání a chování. Spolehlivě provést zhodnocení finanční situace podniku není snadné ani rychlé. Vyžaduje schopnost na základě řady výpočtů a matematické analýzy dobře chápat reálné ekonomické procesy v nutných souvislostech a vysvětlit je, kvantifikovat závěry spojené s jednotlivými možnými variantami rozhodnutí. [ 3 ] 2.5. Etapy finanční analýzy Finanční analýzu lze rozdělit do 3 základních etap. Finanční analytik použije v první fázi rozboru sadu ukazatelů, které mají zpravidla povahu syntetických ukazatelů a podávají základní informace o jednotlivých složkách finančního hospodaření. Druhá fáze analýzy spočívá v hlubším rozboru zjištěných poruch již s pomocí specifických vyšetřovacích metod a nástrojů. V případě finanční analýzy se jedná o speciální ukazatele zaměřené na jednotlivé složky finančního hospodaření. Finanční analytik se v závěrečné fázi rozboru pokouší identifikovat hlavní příčiny případného nežádoucího vývoje. [ 7 ] 2.6. Vstupní informace pro finanční analýzu Vstupní data finanční analýzy pocházejí ze tří velkých skupin zdrojů: 1. Účetní data podniku, čerpá z - účetních výkazů, finančního účetnictví, příloh k účetní závěrce, - vnitropodnikového účetnictví, 11

12 - výročních zpráv, údajů o vývoji a stavu zakázek, zpráv o strategii podniku, plánových propočtů, průzkumů trhu, jiných již provedených analýz. 2. Ostatní data o podniku, čerpá z - podnikové statistiky (poptávky, výroby, prodeje, zaměstnanosti, aj.), podkladů úseku práce a mezd - vnitřních směrnic, předpovědí a zpráv vedoucích pracovníků podniku, atd. 3. Externí data, tj. data z ekonomického prostředí podniku, např. - údaje státní statistiky, ministerstev, dalších státních organizací, - údaje z odborného tisku, burzovní zpravodajství, zprávy o vývoji měnových relací a úrokových měr, - komentáře manažerů, odhady analytiků různých institucí, - nezávislá hodnocení a prognózy ekonomických poradců, agentur a firem. Výběr zdrojů informací je podřízen konkrétnímu účelu finanční analýzy a vybrané metodě finanční analýzy. [ 2 ] Základním zdrojem podkladů pro finanční analýzu je účetní závěrka podniku, především účetní výkazy Rozvaha, Výkaz zisku a ztrát (výsledovka) a Přehled o peněžních tocích (Výkaz cash flow). Výkazy účetní závěrky jsou východiskem finanční analýzy proto, že jsou v nich věrným způsobem zachycené podmínky, průběh a výsledky reprodukčního procesu podniku. Každý výkaz přitom zprostředkuje informace o specifické oblasti podnikových financí a podnikové ekonomiky vůbec, proto je třeba s nimi pracovat současně. [ 8 ] Rozvaha Rozvaha zachycuje finanční zdroje a majetek podniku k určitému okamžiku. S tímto majetkem podnik uskutečňoval svoji činnost aby vytvářel zisk a peněžní toky Cash-flow. Část tohoto Cash-flow podniku umožní odměňovat investory, kteří do podniku vložili peníze, část z něj zůstane podniku na samofinancování. Během dalšího období může proto podnik využívat zvýšené finanční zdroje, může uskutečnit více efektivních operací aby vytvořil zisk a tedy větší Cash-flow, jehož část bude reinvestována do podniku. V rozvaze se aktiva třídí podle likvidnosti (rychlosti možné přeměny v peněžní hotovost) jednotlivých složek majetku, pasiva podle vlastnictví (podle původu zdrojů na: vlastní a cizí). [ 1 ] Celková hodnota aktiv = Celková hodnota pasiv (=Bilanční součet) Vlastní jmění = Aktiva Cizí zdroje Ostatní pasiva Na straně aktiv jsou: - stálá aktiva (nehmotný investiční majetek, hmotný investiční majetek, finanční investice) 12

13 - oběžná aktiva (zásoby, dlouhodobé pohledávky, krátkodobé pohledávky, finanční majetek - ostatní aktiva (přechodné účty aktiv) Na straně pasiv jsou: - vlastní jmění (základní jmění, kapitálové fondy, fondy ze zisku, hospodářský výsledek minulých let, hospodářský výsledek běžného účetního období) - cizí zdroje (rezervy, dlouhodobé závazky, bankovní úvěry a výpomoci) - ostatní pasiva (přechodné účty pasiv) Z rozvahy je odvozen čistý pracovní (provozní) kapitál jako rozdíl mezi stálými pasivy (dlouhodobým kapitálem) a aktivy. Čistý pracovní kapitál vyjadřuje množství dlouhodobých finančních zdrojů přesahující jejich dlouhodobé čerpání. To představuje dlouhodobě dostupný kapitál pro běžný provoz podniku. Čistý pracovní kapitál je závislý na strategii podniku s ohledem na rozhodnutí dlouhodobého charakteru. Představuje dostupné finanční zdroje po zajištění financování dlouhodobých aktiv. [ 2 ] Výkaz zisků a ztrát Výkaz zisků a ztrát poskytuje informace o podnikových výnosech a nákladech. [ 8 ] Obsahuje výnosy, náklady a hospodářský výsledek z provozní, finanční a mimořádné činnosti za běžné období. Výnosy podniku jsou peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností na určité období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě (výnosy se realizují v okamžiku vyskladnění vlastních výrobků nebo zboží nebo v okamžiku poskytnutí služby). [ 1 ] Výnosy podniku tvoří: - provozní výnosy, - finanční výnosy, - mimořádné výnosy. Náklady vyjadřují v peněžních jednotkách účelově zaměřenou spotřebu vstupních faktorů při činnosti podniku za určité období, zaměřenou na získání určitého výsledku (výstupu, výnosů) činnosti podniku v tomto období. Od pojmu náklady se odlišuje pojem peněžní výdaje. Výdaj peněžních prostředků může být současně nákladem na určitý výkon, nebo to může být jen výdaj za účelem obstarání investičního majetku nebo výplata mezd zaměstnanci po vykonání určité práce. Náklady podniku jsou ve výkazu zisků a ztrát členěny tak, že jsou zvlášť uvedeny jednotlivé položky provozních nákladů (nákladů na získání mimořádných výnosů), finanční náklady (náklady na získání finančních výnosů), mimořádné náklady (souvisí s mimořádnými výnosy). 13

14 - Hospodářský výsledek za účetní období je rozdíl mezi výnosy a náklady (daň z příjmu je součástí nákladů). [ 2 ] Přehled o peněžních tocích (Cash-flow) Přehled o peněžních tocích je výkaz informující o příjmech a výdajích podniku a jejich rozdílu peněžních prostředcích. Potřeba tohoto výkazu je dána tím, že v podvojném účetnictví se respektuje tzv. akruální princip, což znamená, že náklady a výnosy se účtují za období, s kterým věcně a časově souvisí a ne ve kterém se projevují jako příjmy, resp. výdaje. Z toho vyplývá, že výnosy podniku se nerovnají jeho příjmům, náklady se nerovnají výdajům a proto ani hospodářský výsledek není totožný s peněžními prostředky, kterými podnik disponuje.[ 8 ] Úkolem finančního řízení je zajistit, aby majetek rostl. Hlavním trvalým a bezpečným zdrojem financování jeho růstu je zisk. To však nestačí: podnik musí mít dostatek peněžních prostředků (fondů) k tomu, aby mohl v potřebnou dobu zaplatit faktury za suroviny a energii, vyplatit mzdy a platy, zaplatit režijní náklady, splatit půjčky, zaplatit daně apod. To všechno jsou peněžní výdaje podniku; aby je mohl uskutečnit, musí mít peněžní příjmy. Hlavním peněžním příjmem jsou tržby při prodeji za hotové, inkaso pohledávek, úvěry od banky a hotovostní vklady majitele. Peněžní příjmy a výdaje představují trvalý peněžní tok, cash flow. Úkolem finančního managementu je zajisti nejen tvorbu zisku, ale i to, aby podnik měl v každém okamžiku dostatečný stav hotovosti. Celkový čistý peněžní tok = Čistý peněžní tok z provozní činnosti + Čistý peněžní tok vztahující se k investiční činnosti + Čistý peněžní tok vztahující se k finanční činnosti. [ 6 ] Cash flow zjišťujeme dvěma metodami: 1. přímou metodou, kdy částky cash flow zjišťujeme jako celkové sumy všech příjmů produkujících fondy a celkové sumy všech výdajů spotřebovávajících fondy, 2. nepřímou metodou, kdy vycházíme z provozního zisku, který upravíme o ty výnosy a náklady, které se netýkají pohybu prostředků v průběhu období (např. odpisy). Výsledná částka zjištěná jednou z uvedených metod se doplní o cash flow z finanční a investiční oblasti. [ 6 ] 2.7. Výstupy z finanční analýzy Výstupy z finanční analýzy nemají smysl, pokud je budeme posuzovat izolovaně, vždy je nutné je vztáhnout k určité bázi: [ 1 ] 14

15 1. Časové srovnání (trendová analýza) spočívá v porovnání vypočtených hodnot ukazatelů s hodnotami zjištěnými v minulosti u téže firmy. Výhodou časového srovnání je eliminace problémů při srovnání s jinými firmami a dále snadná identifikace vlivu změn v účetní metodice, k nimž mohlo dojít. Nevýhodou je naopak fakt, že chybí jakékoliv všeobecné kritérium. 2. Prostorové srovnání (komparativní analýza) bere v potaz ukazatele vypočtené za stejné období u jiných firem stejného zaměření (činných v témže oboru), resp. průměrné hodnoty v daném období. Problém spočívá v jedinečnosti každé firmy a navíc v aplikaci různých účetních metod. V současné době nejsou ještě u nás k dispozici relevantní odvětvové průměry a srovnávání se zahraničním naráží na rozdílnou úroveň ekonomik. 3. Srovnání s rozpočtem naplňuje původní cíl finanční analýzy a spočívá v zjištění rozdílů mezi skutečnými a předpokládanými hodnotami a rozboru disproporcí (posouzení interních i externích vlivů). 4. Expertní srovnávání vychází z expertních zkušeností, které mohou být dobrým vodítkem při hledání optimálních hodnot v dané firmě. Konečnou fází finanční analýzy jsou návrhy na opatření, neboť finanční analýzou odhalená slabá a silná místa v ekonomice firmy jsou podkladem pro finanční řízení (plánování a prognózování). [ 3 ] 2.8. Uživatelé finanční analýzy Všichni uživatelé finanční analýzy potřebují finanční analýzu, aby mohli na základě srovnání posoudit dosavadní vývoj, co je dobré, co je lepší nebo horší, zajímají se o prognózu, aby mohli na základě toho dobře řídit. [ 1 ] Mezi uživatele finanční analýzy patří: Investoři, tj. akcionáři a ostatní investoři (např. společníci) Pro rozhodování o budoucích investicích se zajímají především o míru rizika a ziskovost vloženého kapitálu; pro kontrolu se zajímají o stabilitu a likviditu podniku, disponibilní zisk, tržní hodnotu podniku, zajištění trvání a rozvoj podniku, vyžadují zprávy o finančním stavu podniku. Manažeři 15

16 Pro dlouhodobé i operativní finanční řízení (při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury vč. výběru vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování použitelného zisku příp. při úhradě ztráty, při rozhodování o podnikatelských záměrech, při srovnávání s konkurenty, výběru dodavatelů, posuzování zákazníků apod.); potřebují znát ziskovost provozu, efektivnost využití zdrojů, likviditu podniku; jsou motivováni výsledky činnosti podniku. Zaměstnanci Pro posouzení jistoty zaměstnání, perspektivy mzdové a sociální Obchodní partneři (dodavatelé, zákazníci) Dodavatele zajímá především platební schopnost, likvidita, dlouhodobá stabilita; zákazníci vybírají své dodavatele podle toho, zda budou schopni splnit své závazky. Banky a jiní věřitelé Banky určují riziko návratnosti poskytnutých zdrojů, pro rozhodování o poskytnutých úvěrů, jeho výši a podmínkám poskytnutí požadují co nejvíce informací o finančním stavu (zejména likviditě a zadluženosti) potenciálního dlužníka, o možných negativních důsledcích nezaplacení dluhu; držitele dluhopisů zajímá především platební schopnost, likvidita, finanční stabilita. Konkurenti Pro srovnání s jejich výsledky Stát a jeho orgány Např. pro statistiku, pro kontrolu daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování finanční výpomoci podnikům, získání přehledu o finančním stavu podniků se státní zakázkou. Burzovní makléři Pro rozhodování o obchodech s cennými papíry. Analytici, daňoví poradci, účetní znalci ekonomičtí poradci Pro správnou identifikaci nedostatků a doporučení ke zlepšení stavu. Odborové svazy, univerzity, novináři, nejširší veřejnost [ 2 ] 2.9. Postup finanční analýzy Metodika finanční analýzy, která je dále charakterizovaná byla vyvinutá v USA a v podstatě v této oblasti se používá na celém tržně hospodářském světě. Národní odlišnosti můžou souviset s rozdíly v legislativě (např. v daňové oblasti) a v účetnictví (struktura a obsah finančních výkazů), nejsou však zásadního charakteru. Předpokladem účinné a objektivní finanční analýzy je existence vstupních údajů a uplatnění adekvátní metodiky jejího zpracování a vyhodnocení. [ 8 ] 16

17 Postup analýzy zahrnuje tyto kroky: 1. agregace ukazatelů rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow (např. v rozvaze na straně zdrojů vytvoříme tyto agregované položky: vlastní kapitál, dlouhodobé cizí zdroje, krátkodobé cizí zdroje silně agregováno), 2. analýza absolutních ukazatelů (např. v rozvaze podle bilančních pravidel), a to v čase, pomocí indexů řetězových a bazických, popř. odvození trendů regresní a korelační analýzou nebo pomocí grafů, 3. analýza výkazů sestavených v procentním vyjádření, a to v čase i mezipodnikově (benchmarking), 4. výpočet poměrových ukazatelů (ratios = koeficient) 5. srovnání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry (komparativní analýza, též zvaná sektorová analýza), se standardními nebo prahovými hodnotami (prahu, obvykle čísla 0 nebo 1 by podnik neměl dosáhnout), s konkurenčními podniky nebo s nejlepším podnikem v oboru, 6. hodnocení poměrových ukazatelů v čase (základ finančního hodnocení podniku), 7. hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli (systém Du Pont, pyramidová soustava ukazatelů), 8. výpočet a hodnocení dalších ukazatelů (většinou absolutních např. MVA, EVA) 9. aplikace specifických postupů (modely predikce finanční tísně, SWOT analýza, spider graf), 10. návrh na opatření (analýza odhaluje slabá a silná místa ekonomiky, podniku a slouží tak jako podklad pro finanční řízení, plánování a prognózování. [ 6 ] Základní přístupy k finanční analýze Metody finanční analýzy je možné rozdělit dle různých kritérií. Mezi základní členění se řadí finanční analýza fundamentální a technická. - fundamentální analýza je analýza, jejímž cílem je hledat na akciovém trhu akcie vhodné pro nákup; cílem nákupu je dosažení kapitálového zisku. Toho je dosaženo u akcií, které jsou v době nákupu podhodnoceny a jejichž cena v budoucnu roste. Fundamentální analytik zkoumá vliv makroekonomických veličin(peněžní nabídku a její změny, výnosové a úrokové míry a jejich měny), analyzuje jednotlivá odvětví a jejich vývoj (některá odvětví např. stavebnictví, automobilový průmysl mají cyklický vývoj, jiná např. potravinářský průmysl, výroba cigaret, alkoholu, léků jsou vzhledem k hospodářskému cyklu neutrální, další odvětví mají anticyklický charakter (jako příklad se uvádí kabelová televize), strukturu odvětví (monopolní, oligopolní, konkurenční) i jednotlivé společnosti. U nich především porovnává vnitřní hodnotu jejich akcií s jejich tržní cenou. Pro stanovení vnitřní hodnoty akcií 17

18 provádějí finanční analýzu a prognózu budoucí očekávaný vývoj společnosti. Úkolem fundamentálních analytiků u obchodníků s cennými papíry (např. správci portfolia, makléřské společnosti) je kultivace portfolia. Pojetí fundamentální analýzy se u různých autorů různí. [ 1 ] - technická analýza využívá matematických, matematicko-statistických a dalších, většinou kvantitativních algoritmizovaných metod. [ 9 ] K dosáhnutí nejlepších výsledků je vhodná jejich kombinace. Technická finanční analýza je ve finančních analýzách podniků nejběžnější. Člení se dle různých hledisek: 1. podle používaných matematických postupů - elementární metody - vyšší matematicko-statistické metody 2. podle způsobů srovnání hodnot ukazatelů - prostorová analýza - trendová analýza - srovnání s plánem - srovnání s odhadem experta 3. podle používaných ukazatelů a jejich interpretace - horizontální analýza - vertikální analýza - analýza pyramidových soustav ukazatelů - predikce finanční tísně podniku - analýza poměrových ukazatelů Metody finanční analýzy Elementární metody: Analýza stavových ukazatelů Analýza rozdílových a tokových ukazatelů - analýza fondů finančních prostředků - analýza Cash flow - analýza tržeb - analýza nákladů - analýza zisku Analýza poměrových ukazatelů - analýza platební schopnosti a likvidity 18

19 - analýza řízení dluhu, finanční a majetkové struktury - analýza využití aktiv - analýza ziskovosti - analýza ukazatelů kapitálového trhu Analýza soustav ukazatelů - pyramidové rozklady - mezipodnikové srovnávání - indikátory budoucí finanční tísně Vyšší metody: Matematicko-statistické metody - bodové odhady, statistické testy odlehlých dat, empirické distribuční funkce, korelační koeficienty, regresní modelování, autoregresní modelování, analýza rozptylu, faktorová analýza, robustní matematicko-statistické postupy Nestatistické metody - Metody založené na teorii matných ( fuzzy ) množin, metody založené na alternativní teorii množin, metody formální matematické logiky, expertní systémy, metody fraktální geometrie, neuronové sítě, metody založené na gnostické teorii neurčitých dat. [ 1 ] Analýza absolutních ukazatelů Horizontální analýza (analýza vývojových trendů) Je založena na porovnání změn ukazatelů v časové řadě. Vychází z dat obsažených v účetních výkazech a ve výročních zprávách firmy, kde jsou uvedeny finanční položky za předcházející období. Při analýze bereme v úvahu jak změny absolutní hodnoty, tak i procentní změny jednotlivých položek výkazů, po řádcích, tj. horizontálně. Z těchto údajů je již možné zkoumat průběh změn a odhadovat dlouhodobé trendy podstatných položek. Absolutní hodnotu zjistíme jak rozdíl hodnot v čase: [ 1 ] absolutní změna = ukazatel t ukazatel t-1 t- příslušný rok Procentní změna je relativním vyjádřením změny absolutní: procentní změna = absolutní změna / ukazatel t-1 * 100 Vertikální analýza (procentní analýza komponent) Při vertikální analýze posuzujeme jednotlivé komponenty majetku a kapitálu, tzv.strukturu aktiv a pasiv firmy. Při rozboru výkazu zjišťujeme procentní podíl dané položky účetního základu ze stanoveného základu. Výhodou vertikální analýzy je, že umožňuje 19

20 srovnatelnost výsledku analýzy z různých let, neboť nezávisí na meziroční inflaci a je především vhodná pro porovnání v prostoru, tj. různých firem navzájem. [ 3 ] Analýza poměrových ukazatelů Základem finanční analýzy jsou finanční poměrové ukazatele; ty vznikají jako podíl dvou absolutních ukazatelů. Poměrové ukazatele umožňují srovnání určitého podniku s jinými podniky (mezipodnikové srovnání) nebo s odvětvovým průměrem, resp. konkurenčními podniky. Finanční analytik při analýze podniku musí přihlížet i k ekonomickému okolí podniku, především k tomu, na jakém typu trhů působí (zda má monopolní postavení nebo působí v silně konkurenčním prostředí), zda dodává na místní trh nebo své výrobky vyváží, zda jeho výroba a prodej je sezónní, jestli jde o podnik s vysokým podílem stálých aktiv apod. [ 6 ] Kromě základní funkce metodického nástroje k provádění interní finanční analýzy pro účely řízení podniku se některé ukazatele používají i k jiným účelům. Vybrané (níže popsané) ukazatele slouží například jako kritéria pro zařazení podniku do žebříčku podle jeho úvěrové schopnosti sestavovaného specializovanými firmami pro potřeby potenciálních investorů. Pomocí některých finančních ukazatelů lze též měřit rizika investic do cenných papírů, kde se tyto ukazatele používají pro odhad standardní míry rizika. Finanční ukazatele slouží konečně jako prostředek komunikace mezi podniky z různých zemí. Tato funkce finančních ukazatelů jako mezinárodního dorozumívajícího prostředku nabývá pro nás na významu zejména nyní, kdy mnohé podniky navazují kontakty se světem. [ 7 ] Jednotlivé ukazatele finanční analýzy mají jen omezenou vypovídací schopnost. Činnost podniku je však velmi složitý proces a je třeba ho posuzovat v potřebných souvislostech. V teorii a praxi se objevují pokusy uspořádat jednotlivé ukazatele do soustav, které by vyhověly určitým analytickým potřebám. Zpravidla je na vrcholu hierarchie ukazatelů ziskovost jako významný cíl podnikání. Prostředky k jejímu dosažení jsou pak uspořádány v několika vrstvách a větvích příčinných činitelů. Vrcholový ukazatel se postupně větví a rozšiřuje směrem dolů, má tvar stromu nebo pyramidy. [ 2 ] V praxi se používá 5 skupin poměrových ukazatelů: [ 1 ] 1. ukazatele likvidity (liquidity ratios) měřící schopnost podniku uspokojit své běžné závazky, 2. ukazatele řízení (využití) aktiv, též ukazatelé aktivity (asset management ratio) měřící schopnost podniku využívat svá aktiva, 3. ukazatele zadluženosti (financial leverage ratios) měřící rozsah, v jakém je podnik financován cizím kapitálem, 20

21 4. ukazatele výnosnosti (profitability ratios) měřící celkovou účinnost řízení (managementu) podniku, 5. ukazatele tržní hodnoty podniku (market value ratios) měřící cenu akcií a majetku podniku Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti měří rozsah použití cizího kapitálu na financování potřeb podniku. Tento rozsah (podíl) může velmi výrazně ovlivnit dosahovanou rentabilitu a projevuje se ve vývoji rentability vlastního kapitálu. Má též úzkou vazbu na likviditu, protože s objemem dluhů souvisí povinnost jejich splacení v budoucnosti a potřeba vytvořit prostředky na tyto splátky. [ 8 ] Celková zadluženost Celkový dluh zahrnuje jak dlouhodobé, tak krátkodobé dluhy. Věřitelé podniku dávají přednost nižšímu zadlužení, neboť to pro ně představuje nižší riziko, vlastníci podniku naopak chtějí využít i cizí kapitál, protože je zpravidla levnější než vlastní kapitál a prostřednictvím finanční páky zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu. [ 8 ] Za předlužený podnik lze považovat takový, jehož dluhy jsou větší než hodnota jeho majetku (ta by se u pokračujícího podniku měla vyjádřit reprodukční nebo tržní hodnotou, u končícího podniku likvidační cenou). celkové závazky zadluženost = *100 celková aktiva Míra samofinancování Ukazuje, v jakým poměru jsou aktiva financována penězi vlastníků. Používá se k hodnocení stability podniku. vlastní kapitál míra samofinancování = *100 celková aktiva Finanční páka Převrácená hodnota míry samofinancování bývá označována jako finanční páka. Finanční páka má velký význam při hodnocení výnosnosti podniku prostřednictvím pyramidových soustav ukazatelů. celková aktiva finanční páka = *100 vlastní kapitál Úrokové krytí (TIE) Ukazatel charakterizuje schopnost podniku platit cenu za cizí kapitál. [ 8 ] Minimální hodnota se uvádí 6krát. [ 1 ] Ukazatel je považován za jeden z ukazatelů finanční 21

22 stability, tj. odolnosti podniku proti zhroucení financí podniku v důsledku úbytku cizích zdrojů. Prahovou hodnotou je číslo 1, cílová hodnota by měla být podstatně vyšší. [ 2 ] úrokové krytí = zisk před zdaněním + nákladové úroky nákladové úroky Ukazatel podkapitalizování Nedostatečná výše vlastního jmění k podnikovým aktivitám, přílišná zadluženost, znamená, že podnik musí krýt část svého trvalého majetku krátkodobými zdroji. Výjimkou mohou být např. obchodní organizace, které prodávají zboží rychleji, než je lhůta obchodního úvěru,a tím část těchto krátkodobých závazků uvolňují. Podnik je za této situace značně zranitelný, často nesolventní, má celkově nízkou bonitu. Dochází k tomu často při rychlém rozvoji činnosti podniku (zejména v jeho počátcích, byla-li podceněna otázka získání stabilizovaných zdrojů). Snižování uvedeného poměru naznačuje riziko finančního úpadku podniku. [ 2 ] Ukazatel by měl být přibližně roven hodnotě 1. [ 9 ] dlouhodobé závazky + vlastní kapitál ukazatel podkapitalizování = stálá aktiva Ukazatele likvidity Schopnost jednotlivých aktiv (majetkových složek podniku) přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky, se označuje jako likvidnost (likviditu v užším slova smyslu nebo též absolutní likviditu), Z hlediska likvidnosti jsou peníze nejlikvidnějším majetkem, stroje a budovy nejméně likvidním. Vezmeme-li v úvahu i výši splatných závazků podniku a poměříme ji s výší likvidních aktiv, hovoříme o likviditě podniku (likviditě v širším slova smyslu, relativní likviditě). [ 6 ] Pohledávky se promění na peníze, až když odběratel zaplatí svůj závazek. Zásoby hotových výrobků je zapotřebí nejdříve prodat, aby se proměnily v pohledávku a teprve potom na peníze. Za normálních podmínek se bude odpisovaný investiční majetek transformovat do podoby hotovosti prostřednictvím odpisů několik let. Na straně pasiv rozvahy jsou zachyceny finanční zdroje, kterými je majetek krátký. V každém podniku tvoří značnou část cizích zdroje, tzn. Závazky, které mají různé lhůty splatnosti. Úroveň likvidity podniku je podmíněna časovým souladem přeměny aktiv podniku na peníze s lhůtami splatnosti jeho závazků. [ 2 ] Ukazatele likvidity měří schopnost firmy uspokojit (vyrovnat) své splatné závazky. Mají odpovědět na otázku, zda firma bude schopna vyrovnat své dluhy, když nastane doba jejich splatnosti (protože jde o budoucí čas, měli bychom použít projektované částky; pokud však nenastanou velké změny, použijeme současných účetních hodnot). [ 6 ] Ukazatele likvidity srovnávají čím je možné platit (čitatel) s co je nutné platit (jmenovatel). Ve jmenovateli poměrových ukazatelů likvidity je použito hodnoty krátkodobých dluhů včetně krátkodobých směnek k úhradě a včetně krátkodobých závazků 22

23 z leasingu (pokud přichází v úvahu). Aby měl tento ukazatel ekonomický smysl, mají být součástí této hodnoty i splatné anuity dlouhodobých závazků. Podobné kritérium je třeba uplatnit i u pohledávek v čitateli ukazatele a vyjadřovat pouze ty pohledávky, které budou inkasovány v příštím období. Po těchto úpravách použijeme ukazatele likvidity. [ 2 ] Řízení likvidity je velmi důležitá a náročná činnost. Když je podnik nelikvidní (dlouhodobě), hrozí bankrot, když má nadbytek likvidních prostředků, ohrožuje svojí budoucí efektivnost nebo prostředky nevložil do nelikvidního (investičního) majetku, které o něm rozhodují. [ 8 ] Běžná likvidita Tento ukazatel měří platební schopnost podnik z hlediska kratšího období (obvykle se počítá měsíčně). V čitateli se uvádějí veškerá oběžná aktiva, ve jmenovateli všechny peněžní závazky splatné do 1 roku (závazky z obchodního styku, závazky k zaměstnancům, splatné daně, splatné směnky, krátkodobé úvěry aj.). Je to poměrně hrubý ukazatel platební schopnosti, ale pro svou jednoduchost je v praxi velmi rozšířený. Srovnáváme jej s odvětvovým průměrem. Ve světě se za jeho přijatelnou hodnotu považují hodnoty v intervalu 1,5-2,5. Čím je jeho hodnota vyšší, tím je menší riziko platební neschopnosti vyvolané tím, že podnik své výrobky neprodá (realizační riziko), nebo že odběratelé nezaplatí všechny pohledávky (ˇinkasní riziko). Nesmíme však zapomínat na to, že příliš vysoká hodnota oběžných aktiv (větší než je optimum) snižuje výnosnost podniku, neboť jejich výnosnost je téměř nulová. oběžná aktiva běžná likvidita = krátkodobé závazky Pohotová (rychlá) likvidita Tento ukazatel měří platební schopnost podniku po odečtení zásob z oběžných aktiv. Lépe proto vystihuje okamžitou platební schopnost. Zásoby jsou totiž méně likvidní než ostatní oběžná aktiva a jejich případný prodej je obvykle ztrátový a ohrozí-li budoucí výrobu, může dokonce vést až k bankrotu firmy. Srovnáváme jej s odvětvovým průměrem a se standardními hodnotami (1-1,5); prahová (kritická) hodnota je 1. oběžná aktiva - zásoby pohotová likvidita = krátkodobé závazky Okamžitá (hotovostní) likvidita Ukazatel vyjadřuje solventnost. Jeho ideální hodnota je 1, tehdy je k dispozici tolik platebních prostředků, kolik činí okamžitě splatné závazky. Z účtové závěrky není možné zjistit výši okamžitě splatných závazků, proto do ukazatele dosazujeme krátkodobé závazky v hodnotě uvedené v rozvaze. Doporučovaná hodnota je v rozmezí 0,2 0,5. finanční majetek okamžitá likvidita = krátkodobé závazky 23

24 Čistý pracovní kapitál V souvislosti s likviditou se velmi pečlivě sleduje také čistý pracovní kapitál. Je definován jako rozdíl mezi stálými pasivy (dlouhodobým kapitálem) a stálými aktivy. Čistý pracovní kapitál tedy vyjadřuje množství dlouhodobých finančních zdrojů přesahující jejich dlouhodobé čerpání. To představuje dlouhodobě dostupný kapitál pro běžný provoz podniku. Čistý pracovní kapitál se nemění každý den. Je závislý jen na strategii s ohledem na rozhodnutí dlouhodobého charakteru. Představuje dostupné finanční zdroje po zajištění financování dlouhodobých aktiv. [ 2 ] Je odrazem financování oběžného majetku. Čistý pracovní kapitál je možné vypočítat také jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými dluhy. Čím má podnik větší čistý pracovní kapitál, tím více by měl být schopen uhradit své finanční závazky. To je však ovlivněno strukturou oběžných aktiv a jejich schopnost rychle se měnit v peníze. [ 2 ] Pokud je čistý pracovní kapitál příliš nízký (nebo nulový nebo záporný), znamená to, že také trvale vázaná část oběžných aktiv je kryta krátkodobými dluhy, což je nebezpečné pro likviditu podniku. Záporná hodnota čistého pracovního kapitálu znamená, že i část stálých aktiv je kryta krátkodobými zdroji, což je z hlediska likvidity podniku kritický stav. Obvykle se sleduje také procento, kterým se čistý pracovní kapitál podílí na krytí oběžných aktiv a procento, kterým se čistý pracovní kapitál podílí na krytí celkových aktiv. [ 2 ] Ukazatele aktivity (řízení, využití aktiv) Ukazatele aktivity měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy; má-li jich více, než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a tím nízký zisk, má-li jich málo, přichází o tržby, které by mohl získat. Ukazatele se počítají pro jednotlivé skupiny aktiv: zásoby, pohledávky, fixní aktiva a pro celková aktiva. Obrat celkových aktiv Má podobný význam jako obrat stálých aktiv. [ 9 ] Je to počet obrátek celkových aktiv za rok. Dobré průměrné hodnoty tohoto ukazatele se v zahraničí pohybují od 1,6 do 2,9; pokud je počet obrátek celkových aktiv za rok menší než 1,5 je nutné prověřit, zda je možné vložený majetek redukovat. [ 2 ] Jeho nízká hodnota ve srovnání s odvětvovým průměrem svědčí o tom, že podnikatelská aktivita podniku je nízká a že je třeba ji zvýšit (zvýšit tržby), zbavit se části majetku nebo kombinovat oba způsoby. tržby obrat celkových aktiv = celková aktiva 24

25 Obrat stálých (fixních) aktiv Měří, jak efektivně podnik využívá budov, strojů, zařízení a jiných stálých aktiv. Udává, kolikrát se stálá aktiva obrátí za rok v tržbách. Je důležitý při úvahách o nových investicích (jeho nízká hodnota ve srovnání s odvětvovým průměrem obvykle svědčí o nízkém využívání výrobní kapacity). Při mezipodnikovém srovnání je nutné dát pozor na stáří stálých aktiv (značně odepsaná stálá aktiva zvyšují hodnotu ukazatele), na rozdíly dané metodou odpisování, popř. počítat se současnými hodnotami (reprodukčními cenami) stálých aktiv. Optimální hodnota je 5,1. [ 9 ] Nižší hodnota signalizuje nízké využití a je signálem pro výrobu, aby zvýšila využití výrobní kapacity a signálem pro finanční manažery aby omezili podnikové investice. (Reciproká hodnota tohoto ukazatele vyjadřuje relativní vázanost stálých aktiv ) [ 2 ] Obrat dlouhodobého hmotného majetku Říká nám, jaké je využití dlouhodobého hmotného majetku. Pokud je nízký, podnik využívá málo své kapacity a moc investuje do svého majetku. Obchodní firmy mají tento ukazatel nižší než výrobní firmy. tržby obrat DHM = DHM v zůstatkových cenách Obrat zásob Obrat zásob je nutné srovnat s odvětvovým průměrem (pokud by šlo o obchodní společnost, byl by velmi nízký, pokud o strojírenský podnik, byl by přijatelný). [ 9 ] Čím nižší je hodnota tohoto ukazatele ve srovnání s odvětvovým průměrem, tím více má podnik přebytečných zásob s nižší nebo nulovou výnosností. Analyzuje se stav jednotlivých druhů zásob v relaci k příslušným nákladům. [ 2 ] tržby obrat zásob = zásoby Doba obratu zásob Ukazatel udává počet obrátek zásob za sledované období (obvykle za rok). Dělíme-li 365 počtem obrátek, dostaneme dobu obratu zásob ve dnech. Zájem je na zvyšování počtu obrátek (zkracování doby obratu), což obvykle vede ke zvyšování zisku, resp. k snižování potřebného kapitálu při dosahování stejného zisku. Protože zásoby jsou obvykle oceněny v nákladech na jejich pořízení, je žádoucí v čitateli zlomku místo tržeb použít náklady na prodané zboží. Zpřesněním je i použití průměrného stavu zásob (jsou-li k dispozici měsíční údaje, vypočteme průměr z nich, jinak z jejich počátečního a konečného stavu). U nás oba ukazatele označujeme společným názvem ukazatele rychlosti zásob. Obrat zásob je nutné srovnat s odvětvovým průměrem (pokud by šlo o obchodní společnost, byl by velmi 25

26 nízký, pokud o strojírenský podnik, byl by přijatelný). [ 9 ] Čím nižší je hodnota tohoto ukazatele ve srovnání s odvětvovým průměrem, tím více má podnik přebytečných zásob s nižší nebo nulovou výnosností. Norma v USA je 9. Analyzuje se stav jednotlivých druhů zásob v relaci k příslušným nákladům. [ 2 ] 365 doba obratu zásob = obrat zásob Obrat pohledávek Ukazatel udává počet obrátek, tzn. transformace pohledávek v hotové peníze. Čím vyšší hodnota, tím rychleji inkasuje věřitel své pohledávky. tržby obrat pohledávek = pohledávky Doba obratu pohledávek (průměrná doba inkasa) Ukazuje průměrnou dobu obratu pohledávek, tj. dobu, po kterou podnik musí v průměru čekat, než obdrží platby za prodané zboží. Zájem je na co nejkratší době inkasa. Jeho výše závisí i na úvěrové politice podniku. [ 9 ] Hodnota tohoto ukazatele se srovnává s dobou splatnosti faktur a s odvětvovým průměrem. Delší průměrná doba inkasa pohledávek znamená větší potřebu úvěrů a tím i větší náklady. Doporučuje se sledovat pohledávky podle doby splacení. [ 2 ] 365 doba obratu pohledávek = obrat pohledávek Obrat závazků Ukazuje nám, kolikrát za rok se závazky přemění na hotovost. Čím vyšší hodnota, tím rychleji podnik splácí své závazky. tržby obrat závazků = závazky Doba obratu závazků Doba, za kterou podnik průměrně uhrazuje své závazky vůči svým dodavatelům. 365 doba obratu závazků = obrat závazků Ukazatele rentability (výnosnosti, ziskovosti) Ukazatele měří čistý výsledek podnikového snažení. Ukazují kombinovaný vliv likvidity, aktivity a zadluženosti na zisk podniku (zisk po zdanění). [ 9 ] Společné pro různě 26

27 konstruované ukazatele rentability je, že konfrontují čistý výsledek podnikové činnosti se základem (jmenovatelem), který nejčastěji vyjadřuje objem vloženého kapitálu nebo objem podnikové činnosti. ROA (Return on Assets) Rentabilita celkového vloženého kapitálu Ukazatel ROA vyjadřuje rentabilitu aktiv, tedy návratnost celkového vloženého kapitálu. Čitatel může být rozšířený o úroky, které jsou cenou za půjčený kapitál a vyjadřují zhodnocení celkového kapitálu. Udává kolik korun zisku připadá na 1Kč vloženého kapitálu. Nezdaněná verze Ukazatel měří hrubou produkční sílu aktiv firmy před odpočtem daní a nákladových úroků. Užívá se při porovnání firem s rozdílnými daňovými podmínkami a s různým podílem dluhu ve finančních zdrojích. zisk před zdaněním ROA = celková aktiva Zdaněná verze Ukazatel poměřuje vložené prostředky se ziskem i s úroky, jež jsou odměnou věřitelů za jimi zapůjčený kapitál. Fiktivní zdanění úroků pak vyjadřuje skutečnou cenu cizího kapitálu. [ 4 ] zisk + u(1-d) ROA = *100 u nákladové úroky celková aktiva d sazba daně z příjmu ROE (Return on Equity) Rentabilita vlastního kapitálu Ukazatel ROE vyjadřuje zhodnocení vlastního kapitálu. Oba dva ukazatelé jsou v úzkém vztahu [ 8 ] zisk po zdanění ROE = *100 vlastní kapitál ROCE (Return on Cupital Employed) Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu Slouží k vyjádření významu dlouhodobého investování. [ 2 ] zisk + u(1-d) ROCE = *100 dlouhodobé závazky + vlastní kapitál 27