JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA IGORA SLADKOVSKÉHO MOTIVACE ČINOVNÍKŮ. Vypracoval: Mik Michal Fáborský

Transkript

1 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA IGORA SLADKOVSKÉHO MOTIVACE ČINOVNÍKŮ Dne: Vypracoval: Mik Michal Fáborský

2 Obsah: 1. Anotace Úvod Definice motivace Způsoby motivace jednotlivců Osobnost vůdce Skautské vzdělání Skautské akce Pevné vztahy v oddílu Oddílová pravidla Demotivace Motivace pro vůdce oddílů Syndrom vyhoření Závěr Doporučená literatura Zdroje

3 1. Anotace Tato práce pojednává o prostředcích, kterými vůdce může povzbuzovat své rádce v oddíle, jinými slovy vhodným způsobem je motivovat. Zamýšlí se nad postupným řešením problému, jak motivovat činovníky v oddílu k práci na sobě samém, proč se skautsky vzdělávat a jaký má význam a důležitost přiznání a pochopení vlastních nedostatků. Práce je o způsobu přístupu vůdce ke svým činovníkům. Je hledáním způsobu, jak jednat s lidmi, jak s nimi pracovat na výchově dětí, aby se jejich vývoj ubíral správným směrem. 2. Úvod Téma této práce vzniklo na základě jednoho z dlouhodobých problémů v mém domovském oddílu. Stál jsem před těžkou situací, jak dostatečně motivovat činovníky v oddílu, aby začali pracovat na svých chybách, které byly tak zoufale patrné při jejich vedení družin. I přesto, jak dlouho a naléhavě jsem vedoucím vysvětloval, co jim účast na lesním vzdělávacím kurzu přinese, jsem se setkal s nepochopením. Konkrétním příkladem problému je i nedostatek skautského vzdělání, které já sám na základě osobních zkušeností hodnotím jako jednu z nejdůležitějších složek rozvoje a postupu na skautské stezce. Mým hlavním cílem je zodpovědět otázku přístupu vůdce, který má nelehkou úlohu jít těmto blízkým osobám příkladem. Na následujících řádkách bych rád vypracoval schématický postup, podle kterého by každý vůdce, který řeší podobný problém mohl postupovat a vyřešit tak svou situaci. V neposlední řadě mi jde také o to, abych našel vhodné řešení mé situace a to aplikoval na svůj oddíl, který bych rád viděl v jasnějších barvách, v rozkvětu a vývoji. Je mým nedůležitějším úkolem vést mladé, budoucí vůdce postupnými kroky po cestě jejich složitého rozvoje, podporovat je na prvních metrech jejich úspěchů a podat pomocnou ruku, pokud dojde k zakopnutí na skautské stezce, pofoukat bolístku z nepovedené akce či nezcela vhodně někomu vytknout jeho chyby. K tomu všemu potřebuji jako vůdce znát každého svého rádce, zástupce i ostatní, kteří mi pomáhají a fungují v mém oddílu jako důležité stavební prvky a dostatečně je opracovat, než je vhodně zabuduji do s stavby něčeho tak složitého, krásného a tajuplného jako je skautská výchova a skauting obecně. Prostředkem k poznání jednotlivých rysů všech skautských bratrů je především potřeba znát jejich touhy, jejich sny, jejich nápady a tyto poznatky pak cíleně využívat v různých programech a snažit se jim je zprostředkovat. Jinými slovy je zapotřebí je vhodným způsobem motivovat k jejich bohulibé činnosti, jakou skauting bezesporu je. Jedna z nejdůležitějších schopností vůdce, který má fungovat jako motivující osoba, je empatie, neboli schopnost vcítění se do druhé osoby a tím pochopit a poznat pocity ostatních. Zmiňuji to již v úvodu zejména proto, že bez této schopnosti je motivace ostatních složitějším problémem a zároveň se obávám, že se tato 3

4 schopnost v mnoha skautských oddílech většinou zanedbává a vůdci dají spíše na své pocity, než na pocity svých svěřenců, mnohdy je ani neřeší a ani neprovádí zpětnou vazbu. Vše se dá ale změnit postupnou seberealizací a zejména pak tou nejdůležitějších výchovnou metodou ze všech a to jít příkladem. 3. Definice motivace Co je to vlastně motivace? Je to naše víra? Je to odvaha udělat to, co je zapotřebí? Je to naše vůle, která nás pohání dopředu? Motivace je toto všechno a mnohem víc. Motivace je psychologický proces, který inicujuje naše jednání a chování a dává mu smysl a účel. Je to naše hnací síla, díky které jsme schopni dosáhnout svých cílů. Pokud chce vůdce někoho namotivovat, musí být schopen motivovat sám sebe a teprve potom je schopen motivovat k činnosti i ostatní ve svém týmu. 4. Způsoby motivace jedinců Když se rozhlédneme okolo sebe, uvidíme spoustu lidí, kteří se denně snaží ukojit své potřeby. Každý člověk má však trochu jinak uspořádané své cíle, nicméně některé potřeby jsou naprosto základní k naší existenci. To, jakou potřebu se člověk rozhodne uspokojit, záleží na mnoha faktorech. Má domov? Má přátele? Má co jíst? Má možnost se rozvíjet a pracovat na svém zlepšení v různých oblastech? Zde si dovolím použít pro přehlednost propracované schéma amerického psychologa Abrahama Maslowa, který uspořádal naše potřeby do tohoto schématu: (zdroj: Pomocí tohoto schématu si může každý vůdce uvědomit, jaké potřeby a hodnoty jsou důležité a na kterých chce pracovat, či je více naplňovat. Zde bych rád podotknul, že Maslowova teorie potřeb není zdaleka jediná a že existuje mnoho pramenů, ze kterých lze čerpat poznání o lidských potřebách. 4

5 4.1 Osobnost vůdce Pro skautskou praci je osoba vůdce naprosto nepostradatelná. Vůdce jedním z hlavních článků skautského oddílu, neřku-li celé skautské organizace. Společně s rádci a členy tvoří hlavní stavební kameny skautské organizace. Vůdce však nese břímě odpovědnosti za výchovu všech lidí, které má ve svém oddílu. Setkal jsem se s různými přístupy k této odpovědnosti. Někteří vůdci si ji nepřipouští a berou si ze svého titulu vůdce to, co sami uznají za vhodné. Někteří si ji uvědomují a snaží se pro své svěřence dělat alespoň něco( např. chodit na střediskovou poradu a přinášet novinky do oddílu). Ale ještě tu jsou někteří vůdci, kteří májí svůj cíl, svou vizi, kam by chtěli svůj oddíl pozdvihnout. Spolupracují a předávají tuto vizi rádcům, aby mohli společně dosáhnout svého cíle ( např. za 10 let vyrazíme s oddílem na tábor do Ameriky, nebo zdoláme Mount Everest, nebo vytvořit fungující středisko, které vzájemně podporuje své oddíly, spolupracuje na vytváření speciálních programů pro vůdce oddílů a pracuje na své propagaci a další a další věci). Tito vůdci jsou dobrým příkladem pro ostatní vůdce. Plánují a pečlivě se připravují na realizaci svých cílů a jdou neochvějně za nimi. Vůdce tedy musí být vizionář! Na vůdce každý pohlíží jako na vzor, kterého by rád dosáhnul, či by se mu rád vyrovnal a tak k tomu musí vůdce také přistupovat. Pokud nechce, aby hoši v oddíle byli mezi sebou hrubí, používali při řeči sprosté výrazy nebo aby nebyli škodolibí, musí se především postarat, aby to hoši neviděli u něho. To je základ. Vůdce musí jít příkladem ve všech ohledech! Důležitou schopností vůdce je projevit vděčnost za dobře odvedenou práci, neboť hocha chvála těší a dodává mu odvahu k dalším činům a zároveň to ostatním hochům ukazuje směr, kterým je zapotřebí se ubírat. Ti se pak budou snažit se také dosáhnout oné pochvaly a tak vůdce,,nakazí" správnou myšlenkou všechny členy svého oddílu. Stejně jako chválit však musí i umět pokárat. Když hoch něco úmyslně pokazí, neudělá či odvede poloviční práci, musí se mu dostat z ůst vůdce nápravy. A to je další složka osobnosti vůdce. Vůdce musí být férový! Vůdce musí však mít i přátelské vystupování, musí umět zachovat si chladnou hlavu a neřešit spor hádkou, či ostrou slovní přestřelkou, musí umět s lidmi jednat tak, aby se oni cítili rovni a zároveň aby se cítili součástí celého oddílu. 5

6 Vůdce musí být diplomat! Všechny prvky vůdce a mnoho dalších vytváří v oddíle přátelskou atmosféru, která je předpokladem motivace všech členů v oddílu. Pokud se hoch těší na schůzku, protože tam má kamaráda, kterého vídá jen občas, pokud mají rádci mezi sebou hřejivé a příjemné vztahy, tak na těchto základech se dá vystavět velké dílo a málokterý vůdce by se té příležitosti nechopil. A to je první ze závěrů, jak dobře motivovat hochy. Vytvořit příjemné prostředí, do kterého se všichni těší, radují se ze společných úspěchů a sdílí i společné neúspěchy. 4.2 Skautské vzdělání Sám na sobě vím, kolik může člověku dát kvalitní lesní kurz. Když se člověk vrátí do svého oddílu z takové akce, již má hlavě spoustu nápadů na to, jaké programy by byly zajímavé a které v oddílu ještě nejsou. Člověk může tyto náměty získat nejen od zkušených instruktorů, ale zároveň může dostat spoustu podnětů z diskuzí mezi frekventanty. A to ani nemluvím o tom, že některé kurzy jsou zapotřebí, aby vůdce mohl vést tábor, či oddíl, aby mohl lépe plánovat jeho činnost a nadchnout ostatní činovníky do vzdělání. Každý skaut v oddílu, který je ochoten na sobě pracovat a vzdělávat se účastí na vzdělávacích akcích, je nedocenitelným přínosem. Vůdce ho může požádat o zorganizování netradiční akce. A to může dát podnět ostatním hochům, aby také jeli na vzdělávací akci, by mohli také aktivně přispět k lepšímu chodu oddílu. Ale na začátku musí vždy začít vůdce. Ten musí první jet na kurz a dokázat všem, že mu to hodně přineslo. Může například efektivněji vést porady, může plánovat akce, které v oddíle nebyly, získá kontakty na skauty z jiné části republiky a bude pro něj snazší naplánovat tam výpravu a mnoho dalšího. Vždy musí začít vůdce. 4.3 Skautské akce Nyní již není řeč o lesních kurzech, školách a podobně, ale mám na mysli různá setkání, ať již celostátní nebo mezinárodní, které mohou človíčkovi otevřít dosud nepoznané možnosti. Akce jako Jamboree či Obrok jsou velkým motivačním vodítkem některých skautů. Člověk si zde může vyzkoušet netradiční disciplíny, poznat různé zvyky v jiných oddílech, zkrátka se inspirovat. 4.4 Pevné vztahy v oddílu Živnou půdou pro motivování lidí, je přátelské a příjemné ovzduší plné vzájemné důvěry, pochopení a tolerance. Zde může vůdce snadno nadchnout ostatní nápadem či myšlenkou. Pro to je však zapotřebí, aby se vůdce snažil předcházet sporům, při jejich řešení, aby dbal na usměrňování debaty, neboť by mohla přerůst ve svár. Také mu musí všichni členové oddílu věřit, což v praxi znamená, že vůdce nesmí lhát, používat polopravdy, pomlouvat za zády neoblíbené členy. Takový vůdce se těžko 6

7 setká s nadšením pro společnou věc. Spíše se dočká ostražitosti, nevěřícných pohledů, možná i výsměchu. A je dokonce možné, že dlouho vůdcem nezůstane. Vůdce si musí na každém členovi najít to dobré a na tom stavět a zapracovat ho do velké stavby, kterou oddíl bezesporu je. Pro to, aby měl vůdce v oddílu členy chápající druhé je zapotřebí, aby u nich rozvíjel vcítění se do druhých (zde bych rád uvedl výbornou knihu od Jiriny Prekopové: Empatie neboli vcítění se do druhých). A to chce velmi postupnou výchovou. Nejprve se hoši učí vnímat ostatní při různých hrách zaměřených na smysly (např: poznání druhých se zavázanýma očima pouze hmatem, či při jídle, kdy se jedlíci krmí navzájem apodobně). Ve starším věku již lze do programu zařadit složitější hry, které jsou náročnější. Dalším důležitým prvkem, který je zapotřebí využívat je cílená zpětná vazba, při které se hoši učí nejen vyjádření svého názoru, ale také vnímají názory ostatních na proběhlý program a dávají si podvědomě věci do souvislostí. Zpětnou vazbu lze provádět různými způsoby ( od klasického teploměru každý ukáže rukou od země, jak moc se mu progam líbil, až po přesné otázky či dotazníky). Tolerance je v dnešní době pozapomínané slovo a jeho význam lidé podcěňují. Přesto se skauting bez značné míry tolerance neobejde. Nemluvím teď o rasové toleranci, nýbrž o toleranci mezi sebou navzájem. Každý v oddílu by měl mít možnost vyjádřit svůj názor a ostatní by měli projevit dostatek tolerance, že ho vyslechnou a potom přidají své názory, ale nemělo by docházet k tomu, že mluvčího někdo hrubě přeruší, skočí mu do řeči, nebo dokonce mluvčího zcela ignoruje, což je vůbec nejhorší možný způsob, jak vyjádřit svůj postoj k mluvíčmu či diskutovanému tématu. Vůdce by se měl takového chování zcela vystříhat, aby se k němu do oddílu nedostalo a nepůsobilo tak velké škody na vztazích. 4.5 Oddílová pravidla Oddíl funguje v rámci organizační skupiny jako součást střediska. To se musí řídit určitými pravidly, které se nazývají Stanovy Junáka. V oddíle jsou však zapotřebí i další určující pravidla, která pomáhají k vytvoření jistoty a bezpečí. Může se jednat o pravidla mezi činovníky, týkající se komunikace jakým způsobem se budou mezi sebou domlouvat ( , icq, skype či mobilně), jak často se budou konat oddílové porady, a pod. Podobná pravidla mohou být i taková, která se dotýkají jeho přímé existence ( např: v některých oddílech funguje pravidlo, že pokud vůdce odstoupí a předá oddíl jinému a tento následník se musí z nějakého závažného důvodu po neurčité době této funkce zříci, musí původní vůdce nastoupit znovu na jeho místo, nebo pravidlo, že kdo si nevychová svého nástupce, nemůže opustit oddíl, aniž by ho zanechal bez vedení,..). Podobných pravidel může být nespočet, důležité však je, aby s nimi byli obeznámeni všichni členové oddílu, kteří se aktivně podílejí na jeho činnosti. Toto pomáhá každému oddílu překonat některé nesnáze, období nejistoty, zároveň ve členech povzbuzuje touhu po spravedlnosti, sounáležitosti a jistoty, kterou každý potřebuje pro svůj vnitřní klid a vyrovnanost. Doporučuji každému oddílu, aby si oddílová pravidla, zvláště ta nepsaná, opakoval při zvláštních příležitostech, či na poradách nebo jinde. Pokud je oddíl nemá, měl by si je stanovit. 7

8 5. Demotivace Co může vést ke ztrátě nadšení do oddílové činnosti? Nejprve bych začal u samotných členů. Dnešní době je totiž specifická tím, že děti ke své zábavě nepotřebují vyvíjet žádnou značnou aktivitu, stačí jim jen pustit počítač, u kterého klidně někteří vydrží i celý den. Nedostatkem dětí je tedy zpohodlnělost, někdy přerůstající v lenost. Proto, aby vůdce předešel situacím, kdy požádá některého z činovníků o pomoc a nikdo se nepřihlásí, musí na každém pracovat a podporovat je k činnosti. Dalším důvodem demotivace může být to, že vůdce příliš mnoho mluví a málo koná. Lidé, kteří mu naslouchají, si ze začátku toto neuvědomí, ale později jim dojde, že jejich vůdce je vlastně člověk, který v průběhu roku neudělá žádnou oddílovou schůzku, neudělá akci pro rádce a mnoho dalšího. Dojde zcela určitě ke ztrátě důvěry, což vede k nerespektu vůdce a rádci si začnou říkat:,,jen si povídej, však ono to stejně nedopadne" nebo,, Proč bych Tě měl poslouchat, když to nemá smysl?" a vede to k úpadku. Jiným důvodem demotivace může být problém mezi činovníky samotnými. Často se na poradách mohou objevovat staré spory, dávné křivdy, kdy ten měl udělat tohle a neudělal to. Někdy si vůdce musí promluvit i s těmi nejstaršími ve svém oddíle a promluvit jim do duše, aby se vzpamatovali a pokračovali dál. V oddílech může vznikat spoustu demotivujích prvků. Nelze je tady ani všechny vyjmenovat. Předcházet tomu musí především vůdce svým chováním. S lidmi jednat tak, aby jim ostrým slovem neublížil, aby nikoho nehanil a před odstatními ho neshazoval. Protože jen může vůdce předejít tomu, že přijde k němu člověk a řekne, že chce pryč z oddílu, že ho to tu nebaví. Někdy se to stane, že si chlapec najde jiné zájmy, kterým dá přednost, ale pokud je tu vůdce, který ho i v tomto pochopí a řekne, že kdyby se chtěl někdy vrátit, tak bude mít dveře vždy otevřené, málokdo této příležitosti nevyužije. Vůdce by měl v tomto ohledu pracovat na svém způsobu řeči, na svém vystupování a svém vyjadřování. 6. Motivace pro vůdce oddílů Jak by měl postupovat a plánovat činnost svého oddílu či střediska, aby nedošlo ke ztrátě nadšení a chuti aktivně se zapojovat do programu? Způsobů, jak si může vůdce pozvednout náladu, načerpat sílu k dalšímu řešení situací, existuje více. Sám ze své zkušenosti mohu jen doporučit další formy vzdělávacích, či jiných zážitkových akcí, které jsou určeny právě pro vůdce. Dalším důležitým prvkem sebemotivace je to, aby si vůdce uměl dobře zhodnotit, jak dlouho chce funkci vykonávat a podle toho plánovat cíle a souvisle s tím i vychovávat své nástupce, aby mohl včas a na vrcholu svých sil oddíl či středisko předat. Potom nemůže dojít k tomu, že by ho práce demotivovala. Posledním a neméně důležitým prvkem pro vůdce a motivaci je jeho kolektiv. Pokud je vůdce obklopen lidmi, kteří sdílí jeho myšlenky, jeho vize a cíle, pak se mu 8

9 od svých stoupenců dostává výrazné podpory v podobě pochopení, zastání a porozumění, což je velkou podporou pro každého vůdce či vůdkyni. 7. Syndrom vyhoření (,, burnout") Pod tímto pojmem se ukrývá stav člověka, který již delší dobu pracuje s lidmi a jsou na něm patrné známky vyčerpání, deprese, někdy až zoufalství, nechutě, cynismu, sklíčenosti. Syndrom vyhoření se na člověku mže projevovat i na tělesné schránce např: nespavostí, nechutenstvím, únavou apod. Člověk, který se již patrně nachází v tomto stavu, by si měl ujasnit své plány, možnosti i žebříček hodnot. Rozvinutý syndrom vyhoření patří do rukou zkušeného psychologa, zvláště pokud se na člověku projeví silnější deprese či sebevražedné myšlenky. Aby každý člověk, pracují v kolektivu lidí, věděl, jak se tomuto stavu vyhnout, musí vědět, jak se mu účinně bránit. Vůdce musí mít nejprve informace. Dále pomůžou zdravé a četné vztahy s různými lidmi, dobrá organizace práce, umění příjemně strávit svůj volný čas a v neposlední řadě také schopnost říkat,, ne". 8. Závěr Na následujících řádkách se pokusím shrnout veškeré poznatky, které jsem díky zkoumání různých pramenů obsáhl v této práci. Nejprve tedy musím položit hlavní otázku:,, Jak tedy dosáhnout úspěšné motivace u lidí, se kterými pracuji?" Každý člověk, který si musí tuto otázku položit by měl začít u sebe. Nejlépe se zeptat pracovníků, co a jak by jim mohl leader pomoci v jejich činnosti, co jim schází nebo čím by je mohl vůdce podpořit. Zkrátka udělat cílenou, zpětnou vazbu, ze které by se vůce dozvěděl názory na svou funkci a to, jak si její konání představují ostatní, popřípadě si ujasnit, jak představy o úkolech ve funkci. Druhým prvkem úspěšné motivace je schopnost sebevzdělávání, které ukazuje na ochotu a schopnost se rozvíjet a nesetrvávat na svém stupni vývoje. Skautským vzděláním, či vzděláním všeobecně člověk dosahuje rozšířením svých myšlenek o spoustu nových názorů či nápadů, se kterými může dál člověk pracovat. Skautské akce jsou také velmi účinným nástrojem motivace, které by měl každý vůdce zařadit do svého plánu. Podobně jako u vzdělávacích akcí zde může dojít k různým nápadům či kontakům mezi účastníky a ty dále využít v dalším plánování výprav pro svůj oddíl. Motivace nechybí v oddílech, kde jsou dobře upevnění vztahy mezi činovníky. Tam, kde nechybí důvěra, přátelství, tolerance, ochota a pochopení, je možné pracovat s lidmi na stejné úrovni a vytvořit skautské společenství s pevnými základy. Dalším elementem motivace jsou oddílová či středisková pravidla, která budou akceptovat všichni činovníci (např: na skautských akcích nepožívat alkohol, drogy, pravidla komunikace mezi sebou, apod.). Tato pravidla vedou k vytvoření jistoty, která napomáhá zdárnému fungování oddílu. Aby nedošlo k demotivaci druhých lidí, musí být vůdce také schopen motivovat 9

10 především sám sebe, aby ostatním mohl dávat dobrý příklad a aby hodnost vůdce byla vskutku váženým cílem, kterého se budou snažit všichni dosáhnout. Vůdce tedy musí dobře plánovat a s vytyčenými cíly pracovat v dobře obeznámeném koletivu, aby cíle a vize byly sdílené. A nakonec by mělo zaznít varování před syndromem vyhoření, který detekuje vyčerpání ze své práce a které je velmi záporným činitelem motivace. Pokud někdo pozná na vedoucím, že ho ta práce nebaví, těžko ten může očekávat, že to po něm někdo převezme. Motivace tedy především záleží na postoji, chování a osobnosti vůdce. 9. Doporučená literatura Zde bych rád uvedl některé knihy, které mi pomohli v osobní rovině a ve stejné míře i v rovině skautské. Jsou to knihy, které jsou zaměřeny na rétoriku, řeč těla a psychologii v různých formách. Prekopová Jirina: Empatie. Vcítění se v každodenním životě Von Kanitz Anja: Jak rozvíjet svou emoční inteligenci 10. Použitá literatura Knihy: Plamínek Jiří: Tajemství motivace Fanderlík Velen: Listy Jurovi Jelková Marta, Reitmayerová Eva: Syndrom vyhoření Internet: 10