MANUAL FOR ILAB TRAINER

Transkript

1 The European Commission's support for the production of this publication does not constitute an endorsement of the contents, which reflect the views only of the authors, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the information contained therein. ILab - Interactive Learning Activities Book MANUAL FOR ILAB TRAINER 1

2 SPIS TREŚCI Co je i-lab?... 6 Koncept i-lab Prostor i-lab... 7 Role moderátora... 8 Technologie... 8 i-lab. Případová studie... 9 Augmented Environments Lab, Georgia Tech USA... 9 Brown University v Pittsburghu USA, YURT v Centru pro výpočet a vizualizaci Kodaň Game Lab The Media Archeology Lab, Boulder USA MIT Media Lab Univerzita ilab Palackého, Olomouc, Česká republika i-labs v Polsku Současné trendy v navrhování prostoru pro kreativní kancelářské práce Zásady ergonomie při návrhu kancelářských prostor i-lab jako místo pro kreativní kancelářskou práci ARCHITEKTURÁLNÍ POKYNY Rozměry a harmonizace Proporce Moderování a harmonie Kreativní interiéry Specifičnost práce Případové studie Sídlo společnosti Facebook Sídlo společnosti Google Sídlo Onet portálu Sídlo JLL Sídlo společnosti Opera Sídlo společnosti Airbnb Architektonické bariéry a jejich odstraňování Posouzení pracoviště pro osoby se zdravotním postižením Bezbariérové vytváření pracovních míst Týmová práce Pracovní skupina... 28

3 Cíl pracovní skupiny a role jejích členů Místo týmové práce Samostatná práce Specifika Jednotlivé pracovní zóny Týmová komunikace. Vzory Smyslový design v pracovním prostředí Multi-smyslové vnímání prostoru. Stimulace a relaxace Role extra-vizuálních stimulů Vodní prvky se smyslovým účinkem v interiéru Rostlinné prvky se smyslovým účinkem v interiéru Textura, barva, forma Vliv designu a textury: oživení, zklidnění Rozložení prostoru Kreativní prostor Přizpůsobení prostoru potřebám osob se zdravotním postižením Kancelářské místnosti Branding Shrnutí Závěry Plánování vzdělávacích aktivit Formulace a přezkoumání cílů Druhy cílů taxonomie Bloomova taxonomie Andersonova and Krathwohlova modifikace Niemierkova taxonomie Kreativita jako samostatná oblast cílů SOLO (Structure of Observed Learning Outcome) Taxonomie Operacionalizace cílů Kategorie výrazů používaných k formulaci kognitivních cílů: Seznam termínů používaných k formulaci sociálních cílů: Ověření cílů Revize cílů učení v ilab ICA Navrhované nástroje pro ověřování kognitivních cílů Navrhované nástroje pro ověřování sociálních cílů Nástroje k ověření kognitivních cílů Test s uzavřenými úlohami... 71

4 Test s otevřenými úlohami Případová studie Dotazník Dotazník pro subjektivní hodnocení dosahování cílů, KSORC (dodatečný nástroj) Nástroje k ověření sociálních cílů Pozorování Nominace Plánování vzdělávacích aktivit pomocí ICA (Interactive Curriculum Algorithm) Proces vytváření vzdělávacího programu Usnadnění využití možností prostředí ILab Vzdělávací předpoklady prostředí ILab Model komunikace Shannona a Weavera Skupinová dynamika a známé efekty Učební procesy Andragogika Principy vzdělávání dospělých Znaky kvality dobrého andragoga Učební strategie Konstruktivismus Tradiční a moderní vyučování Nové kompetence a nové technologie Jenkinsův seznam Technologie podporující učební proces Smart space Chytrý prostor Chytrá energie Smart house, smart environment Chytrý dům, chytré prostředí Smart interface Chytré rozhraní Senzory a biometrie jako doplňkové prvky Případová studie: ilab PLUS Krakov První kroky k facilitaci výuky Facilitace procesu Příprava prostředí, trénink Upřesněte účel školení Přizpůsobte se příjemcům Vytvořte plán školení Konfrontujte plán v reálném čase Připravte školicí materiály Příprava prostředí pro setkání

5 Jak na zahájení školení? Současné cíle a program Proces dosažení skupinového rozhodnutí Sbližování Spolupráce Skupinová dynamika Vlastnosti efektivní skupiny Vytvoření sdíleného porozumění: Řízení konfliktů Ukončení školení Vzdělávací metody a nástroje navržené pro prostředí ILab Vedení diskuzí Nástroje pro zvýšení účasti v diskuzi Vedlejší diskuse Aktivní naslouchání Techniky pro aktivní naslouchání: Řízení otevřených diskusí Brainstorming Jiné formáty účasti Technika drcení Metoda Rychlé myšlení Metoda Philips Synektika Myšlenková mapa Zvládání obtížné dynamiky skupiny Drama Ishikawa diagram (Fishbone diagram) W + H Jigsaw metoda RCA (Root Cause Analysis) Příklady využití ILab - Scénáře

6 CO JE I-LAB? KONCEPT I-LAB 6 I-Lab je inovativní laboratoř, multimodální vzdělávací prostředí věnované týmové práci. Skládá se z inspirujícího místa, inovativně uspořádaného prostoru vedoucího ke kreativnímu myšlení a řešení problémů, inteligentní technologie a specifických moderovacích technik. Modus operandi i-lab je založen na dopadu okolního prostředí, atmosféry vnímané mnoha smysly (zrak, sluch, čich, dotek, ale také vkus, teplota, rovnováha nebo propriocepce), moderovacích metod a použití vyhrazeného technického vybavení. Cílem i-lab je podpora účastníků vzdělávacího procesu, spuštění jejich kreativity, usnadnění přístupu k informacím a zohlednění ergonomických předpokladů při komunikaci se softwarem a dalšími uživateli. Doporučuje se používat i-labs v relaxační práci pro děti s úzkostí; práci ve skupinách zaměřených na zlepšení spolupráce a budování týmů; pro focus groups, začínající projekty (pro vytváření a zadávání práce); alternativní metody učení, diskusi, vývoj plánů; studentské projekty, workshopy rozvíjející nové dovednosti nezbytné pro práci s tělesně nebo mentálně postiženými osobami nebo žáky se speciálními potřebami. Účinnost systému i-lab pramení z koexistence a překrývání základních faktorů, které je třeba použít. Jedná se o: design interiéru a jeho okolní charakteristiku pro i-lab, specifické moderátory aktivující členy relace, vybavení určené pro i-lab a použití pokročilých technologií.

7 7 PROSTOR I-LAB i-lab obsahuje prostor věnovaný pracovnímu a relaxačnímu prostoru, kombinovaný tak, aby se mezi nimi dalo volně pohybovat. Vhodně uspořádané, uživatelsky přívětivé pokoje mají poskytnout pocit bezpečí a zároveň stimulovat kreativní myšlení. Faktory ovlivňující lidské smysly, jako je barva, zvuk, vůně a tepelná pohoda, jsou zde velmi důležité. Design interiéru často čerpá z takových odkazů, jako je les, kosmická loď, poušť atd. Stává se, že i-lab je také přiřazen vnější prostor úzce spojený s interiérem. Vnější a vnitřní prostory mají tvořit celek určený pro stejný typ práce. Ačkoli laboratoř i-lab nemá žádné vědecké rysy, uspořádání jejího prostoru může čerpat ze zkušeností s formováním akademických laboratoří, prostorů typu výzkum a vývoj (R&D) nebo makroprostorů používaných pro produkci fyzikálních subjektů. I-Lab je navržen tak, aby budoval komunity, i když krátkodobé, kolem nápadů (Medialab MIT). Shrnuto, prostor i-lab by měl být otevřený, modulární, rozptýlený, nehierarchický, zvoucí k interakci, napomáhající žádaným typům interakce, ale ne vnucování konkrétních postojů, ale pouze jejich usnadňování.

8 ROLE MODERÁTORA Role moderátora je pro i-lab klíčová. Příprava a vedení relace má na starosti moderátor (zprostředkovatel). Správná příprava relace je výchozím bodem úspěchu relace. Moderátor 8 musí kromě znalosti metody i-lab a technik a metod používaných v ní mít základní znalosti o tématu, které je předmětem setkání. Musí se seznámit s charakteristikami skupiny. Musí naplánovat relaci podrobně, včetně její délky, tematického rozdělení, aranžování impulzů, improvizaci poskytuje jen malou rezervu. Dobře připravená relace by měla zaručit úspěch. Techniky používané moderátorem k projevení procesu interpersonální komunikace závisí na specifičnosti i-lab a musí být přizpůsobeny potřebám konkrétní skupiny účastníků. Během této relace se používají dvě základní techniky: brain storm a Icebreakers. Při aplikaci softwaru VirtualBrainstorm (VBS) se používá brain storm. V rámci této metody existuje mnoho technik, např. výměna vlastních kvalit, hraní rolí, mentální mapa, analýza SWAT nebo převrácená situace. Iceblockers je metoda používaná na začátku lekcí s cílem představit účastníky, vytvořit interakce mezi nimi, vhodné pro danou situaci a uvolnit atmosféru. Důležitým prvkem metody i-lab je přátelská, ale příznivá pracovní atmosféra během sezení. Moderátor musí jednat jako animátor, a proto má dovednosti potřebné k animaci tříd. Současně musí mít kvalifikaci technického asistenta potřebného k plnění jeho úkolů souvisejících s animačním procesem a podporovat účastníky zasedání v záležitostech týkajících se využívání informačních technologií. Dovednosti a znalosti moderátora slouží jak k práci prováděné během relace, tak k přípravě zařízení určeného pro dané úkoly. Moderátor je zodpovědný za celou relaci, včetně řádného fungování technického prostředí; vhodné dovednosti lze rozvíjet prostřednictvím vhodného školení. TECHNOLOGIE Nezbytným prvkem vytváření relace i-lab je použití informačních technologií. Činnosti prováděné účastníky relace a moderátorem jsou podporovány softwarem VBS. Umožňuje provoz v různých režimech zajišťujících jak anonymitu práce, tak sdílení nápadů. Je snadno přizpůsobitelný účastníkům relace a potřebám tematického obsahu. Přístup k VBS je

9 poskytován přes internet, přes prohlížeč, a to způsobem, který nevyžaduje instalaci softwaru na server. Principem operace i-lab je budovat kontinuitu tak, aby každý následný tým mohl stavět na zkušenostech svých předchůdců (znalostní báze, know-how, expertní systémy, data) 9 (Medialab MIT). Je nesmírně důležité neustále opakovat prototypování a testování, hrát si se subjektem, nestandartně myslet, hrát si se stávajícími vzory (Copenhagen Game Lab), otevírat uživatele novým způsobům interakce a vizualizace, vycházet z existujících paradigmat prezentace a přenos znalostí ( death by powerpoint syndrom). Interaktivní, pohlcující povaha práce s novými technologiemi je však stejně důležitá. Podle myšlenky laboratoře Media Archeology Lab, je třeba problém vyřešit dotykem. V laboratoři i-lab se tedy praktikuje interakce s objekty, dotykovými věcmi, manipulace, fyzická, somatická, hmatová povaha interakce a simulace: hry, dramata, virtuální realita, rozšířená realita, vyprávění (Augmented Environments Lab). I-LAB. PŘÍPADOVÁ STUDIE i-labs slouží k provádění školení a společného výzkumu, k řešení problémů, testování a vytváření nápadů, formování inovací a konečně k výměně dovedností a zkušeností nebo k poskytování podpory. Na světě již existuje mnoho takových řešení, která mají mnoho společných funkcí, ale liší se jeden od druhého. AUGMENTED ENVIRONMENTS LAB, GEORGIA TECH USA Laboratoř byla založena v roce 1998 a zabývá se otázkami souvisejícími s konceptem Augmented Environment. Filozofie laboratoře Augmented Environments uvádí, že sledování, modifikace, někdy hackování nebo dokonce kažení zajímavých objektů je klíčem k objevování nových věcí a umožňuje vám znovu se podívat a objevovat věci, které dříve nebyly známy.

10 10 BROWN UNIVERSITY V PITTSBURGHU USA, YURT V CENTRU PRO VÝPOČET A VIZUALIZACI YURT je inovativní experimentální prostor sestávající ze systému 69 projektorů Full HD zobrazujících obraz na systému 145 zrcadel, které jej promítají dále na stěnu válce, což je vnitřek místnosti. Celý balíček obsahuje sledovací systémy operátora (sledovače) a manipulátory umožňující interakci s virtuálními objekty. Výsledkem je 360 ponorná jeskyně, ve které lze provádět různé testy. Počínaje vizualizací dat, přes simulace, tréninkové prezentace atd. YURT je příkladem toho, jak funguje efekt rozhraní. Vytvořený prostor se stává samostatnou kvalitou nejen na úrovni uživatelské zkušenosti (UX, uživatelské zkušenosti), ale sám o sobě může být klíčovým otevíráním alternativních způsobů myšlení o objektech, místech nebo strukturách. Rozhraní typu CAVE neodpojuje uživatele od interakce s ostatními lidmi v místnosti. YURT mohou používat celé skupiny, ale jedna osoba řídí interakci. KODAŇ GAME LAB Zde se provádí herní výzkum. Laboratoř klade důraz na vytváření a zkoumání her v praktické perspektivě. Je více o lidech než o prostoru a vytváření řešení nebo simulací. Game Lab pracuje v oblasti analogových vzdělávacích her, jako jsou: deskové hry, simulační hry, na základě předpokladu, že člověk se nejlépe učí na základě své vlastní zkušenosti: učení se učením.

11 THE MEDIA ARCHEOLOGY LAB, BOULDER USA Zde se provádí herní výzkum. Laboratoř klade důraz na vytváření a zkoumání her v praktické perspektivě. Je více o lidech než o prostoru a vytváření řešení nebo simulací. Game Lab pracuje v oblasti analogových vzdělávacích her, jako jsou: deskové hry, simulační hry, na základě 11 předpokladu, že člověk se nejlépe učí na základě své vlastní zkušenosti: učení se učením. MIT MEDIA LAB Mediální laboratoř vytvořila škola architektury a urbanismu působící na Massachusetts Institute of Technology, specializující se na technologické a multimediální inovace. Laboratoř MIT Media byla založena v roce 1985 mediálním expertem, technologickým filozofem, inovátorem, Nicholasem Negroponte. Je to silná instituce, co do struktury a fungování srovnatelná s tím, co funguje jako fakulta na univerzitách. MIT Media Lab se může pochlubit velkým počtem patentovaných vynálezů, implementovaných řešení a neobvyklých nápadů. Místo Media Lab je otevřené. Můžete zde pracovat a diskutovat, vyměňovat si nápady, dělat věci zdánlivě nebo ve skutečnosti přímo nesouvisející s vědeckým výzkumem. Specificky se zde plánuje míchání lidí, nápadů, prostředí a specialit. Je nemožné fungovat v laboratoři izolovaně od zbytku vědecké komunity.

12 UNIVERZITA ILAB PALACKÉHO, OLOMOUC, ČESKÁ REPUBLIKA ilab na Fakultě psychologie Univerzity Palackého v Olomouci byla založena v roce 2016 v rámci projektu Erasmus +. Implementace nové laboratoře díky mezinárodní spolupráci týmů a 12 odborníků z České republiky, Německa, Polska a Sicílie trvala rok. Kromě dostupných zařízení ilab, jako jsou notebooky, dataprojektory, psací desky a omyvatelné nástěnné malby, laboratoř také umožňuje práci se softwarem Virtual Brainstorm (VBS). Práce s tímto softwarem podporuje účastníky vzdělávacích programů v efektivnější práci a skupinové spolupráci. Prostředí i-lab bylo uznáno jako relaxační, kreativní, zajímavé as dobrou atmosférou. I-LABS V POLSKU Jednou z prvních akcí v Polsku, která předznamenala zřízení institucí a center ve smyslu i-lab, byl Chrzelice Medialab organizovaný v rámci projektu Kultura 2.0 v roce Dalšími místy, která do určité míry fungují podle tohoto vzorce, jsou: NINA nebo Národní audiovizuální institut (v současné době kombinovaný s Národním filmovým archivem jako FINA), LaCH

13 laboratoř digitálních humanitních věd na Varšavské univerzitě, MediaLab Katowice, umělecké centrum WRO. V Krakově jsou tzv. Garáže : 13 LifeScience Garage podnik Bio.Hacker.Space, který splňuje očekávání kruhů Do-It-Yourself (DIY), vytvořený nadšenci přírodních a lékařských věd, Complexity Garage místo, které umožňuje práci na interdisciplinárních projektech zvaných akademický tvůrčí prostor. V roce 2015 společnost Eurokreator v Krakově vytvořila ilab Plus Eurokreator, který je inovativním školicím prostředím přizpůsobeným technologicky a ergonomicky pro práci s kreativními řešeními. Cílem nových technologií v ilab je usnadnit vzdělávací procesy, poskytnout důkaz o účinnosti výuky a umožnit objektivní hodnocení výuky. Důležitou roli v prostoru hraje odstranění bariér (židle, tradiční stoly atd.), které v didaktickém procesu představují určitý druh interpersonálního blokování komunikace. Školení v modelu ilab PLUS předpokládají spolupráci mezi účastníky, vyžadují společnou analýzu problému vytvářející zpětnou vazbu a předpokládají prvek relaxace během relace. Dětská podpěra je určena k aktivaci představivosti. Design ilab PLUS byl inspirován přírodou. Vnitřní podlaha je zelená tráva, používá se specifické mikroklima, které je tvořeno rostlinami nebo přírodním mechem zakrývajícím zeď a přímo z ilabu můžete jít na terasu, která je rozšířením interiéru. Technologie zde mají velký potenciál, ale hrají pouze podpůrnou roli a nepřekonávají přírodní prostředí.

14 SOUČASNÉ TRENDY V NAVRHOVÁNÍ PROSTORU PRO KREATIVNÍ KANCELÁŘSKÉ PRÁCE ZÁSADY ERGONOMIE PŘI NÁVRHU KANCELÁŘSKÝCH PROSTOR 14 Standardní kancelářské práce prováděné v sedě jsou pro tělo velmi zatěžující. Dlouhá pracovní doba u počítače může způsobit zdravotní problémy. Tato práce je velmi často monotónní a v dlouhodobém horizontu způsobuje únavu a snížené odhodlání ji řádně provádět. K potlačení těchto nepříznivých faktorů je zapotřebí prostor navržený v souladu s ergonomickými zásadami. Tyto zásady jsou navrženy tak, aby vytvářely nebo zlepšovaly příjemné pracovní podmínky, přizpůsobovaly pracovní stanice specifikům profese a schopnostem zaměstnance, přizpůsobovaly pracovní nástroje k jejich bezpečnému a pohodlnému provádění, dosahovaly lepších výkonů pracovníků, snižovaly chyby a zajistily přiměřenou hygienu a bezpečnost při práci. Je proto velmi důležité například vybavit kanceláře stoly a židlemi, které lze upravit tak, aby se zmírnilo napětí na muskuloskeletálním systému. Pracoviště musí mít přístup čerstvého vzduchu a denního světla. Je dobré uspořádat stoly kolmo k oknu, ne paralelně. Každá kancelářská místnost by měla být vybavena skříňkami na dokumenty, aby se snížil počet dokumentů v pracovní oblasti. Také by mělo být zajištěno samostatné místo pro přestávky a jídla. Dalším příkladem ergonomického přístupu může být zajištění vhodných tepelných podmínek. Z tohoto důvodu je v kancelářích instalována klimatizace a pokoje jsou dobře větrané. Ergonomie v kanceláři by měla pomáhat v boji proti rutině a stresu, měla by pomoci udržovat koncentraci déle, např. snížením hladiny hluku. I-LAB JAKO MÍSTO PRO KREATIVNÍ KANCELÁŘSKOU PRÁCI Standardní typ kanceláře přispívá k rychlému profesionálnímu vyhoření. Moderní prostor pro týmovou a individuální práci je i-lab (Innovation Laboratory). Správně navržený, flexibilní prostor a různá zařízení umožňují časté změny místa a jejich přizpůsobení vlastním potřebám. I-Lab je inspirativní, inovativní řešení, jehož cílem je přesunout zaměstnance z jejich každodenního prostředí do neobyčejného prostoru vedoucího ke kreativnímu myšlení a řešení problémů. Laboratoř se také používá v procesech odborného vzdělávání a přípravy a pracuje

15 na strategii rozvoje společností. Toto místo se vyznačuje koexistencí a prostupováním tří prvků: inspirativní prostředí, přítomnost více technologií používaných během relace, softwarem pro zaznamenávání předložených nápadů a moderátorem, který řídí pracovní proces účastníků. Díky speciálnímu softwaru může účastník zůstat anonymní a sdílet myšlenky 15 na dané téma neomezeným způsobem. Zvláštní druh laboratoří jsou místa, kde se kreativní lidé mohou setkat a jednat. Nejčastěji se jedná o následující prostory: hackerský prostor (výrobní prostor), labyrský kutilský průmysl (do-it-yourself) laboratoře nebo tzv. Garáže. Tato místa se vyznačují otevřeností a jsou zaměřena na kreativitu. Hackerský prostor nebo hackspace, často nazývaný také hacklab, makerspace nebo kreativní prostor, je místem, kde se lidé se společnými zájmy, nejčastěji IT, vědecké nebo digitální nebo elektronické umění, setkávají a spolupracují a mohou používat zařízení, která nejsou jinde k dispozici. Garáže, Exploratoria, Tinkerplaces, Skunklabs jsou prostory, jejichž počátky sahají až do americké tradice garážových dílen, kde podle mytologie Silicon Valley vznikly největší IT projekty ve druhé polovině 20. století. V dnešní době jsou garáže obvykle dobře vybavené laboratoře, které si v minulosti půjčovaly pouze ideologii neomezeného provozu na objektech a vědecké tvořivosti. Úspěch i-lab závisí na přátelském prostoru, který má účastníkovi umožnit vystoupit z práce. Aby byla účast na tréninkovém procesu efektivní, musíme se odloučit od přemýšlení o práci. Senzorické prvky v takovém prostoru nás nutí cítit se lépe a rychleji vstřebávat. I-laboratoř může mít specifické mikroklima, které je tvořené např. živými rostlinami, jemnými zvuky přírody a zvláštními vůněmi, jejichž výběr není věcí náhody a ovlivňuje účinnost procesu. Tyto prvky mají zásadní dopad na lidi, kteří zde zůstanou od relaxace po rychlejší pamatování. Digitální technologie a potřebné IT vybavení, neoddělitelné od i-labů, jsou nedílnou součástí všech školících programů. Nábytek může být použit flexibilně, tj. Stoly, židle, obaly, lehátka, houpačky atd. mohou být přemísťovány, přineseny nebo odneseny podle potřeb konkrétní relace. Dobré osvětlení a větrání místností je nesmírně důležité. Jako ideální číslo je uvedena výcviková skupina až patnácti osob.

16 ARCHITEKTURÁLNÍ POKYNY ROZMĚRY A HARMONIZACE 16 PROPORCE Design interiéru je založen na proporčním žonglování. Prvky zařízení, detail, barva a světlo mají tvořit harmonické umělecké dílo. Předpoklady takzvaného božského podílu, tj. Zlatého řezu známého od starověku, které stále fungují dodnes, spočívají ve stanovení specifických vztahů mezi délkou delší a kratší strany obdélníku. Autorem kánonu proporcí lidského těla založeného na řeckých nebo dokonce egyptských pojmech je Vitruvius. Ve své práci dává lidské tělo jako model, který mají použít designéři, a dokazuje, že příroda člověka dokonale utvářela, protože existují určité vztahy mezi velikostmi jednotlivých částí těla. Výška obličeje od špičky brady po kořenovou část vlasů se stala nejdůležitějším modulem. Srovnatelným rozměrem je délka ruky měřená od zápěstí po špičku prostředního prstu. Vitruvius také zaznamenal vztah mezi lidským tělem a geometrickými figurami kruhu a čtverce. Modul, který umožňuje určit ideální proporce mezi částmi uměleckého díla a jeho celistvostí, považoval za základní pro všechny umělecké a architektonické kompozice. Práce vytvořená podle těchto pravidel je charakterizována

17 harmonií, pořádkem a rytmem. Známá kresba Leonarda da Vinci zachycuje dvě překrývající se polohy lidského těla, zatímco kruh a čtverec se protínají. S proporcemi v budování uměleckých nebo architektonických kompozic bylo někdy zacházeno velmi doslova. Například Villard Honnecourd ve 13. století ukázal vztah mezi projekcí kostela 17 a postavou spícího apoštola, zatímco Giorgio Vasari v 16. století srovnával fasádu kostela s kresbou lidské tváře. V renesanci bylo uznávána lidská bytost jako měřítko všech věcí. Giacomo Barozzi da Vignola a Andrea Palladio hledali ideální modul pro kompozici. Některé z nejdůležitějších základních pravidel úměrnosti jsou pravidla Albrechta Dürera, který jako základ měření použil lidskou výšku, Alfreda Zeisinga, který založil základní pravidla proporce lidského těla na principu zlatého řezu, a Le Corbusier, který také použil princip zlatého řezu ve svém slavném Modulor. Právě Le Corbusier se návrhem typizace nábytku a domácích spotřebičů stal předchůdcem interdisciplinární vědy založené na antropometrických měřeních, což je ergonomie. Antropometrie i základy lidských rozměrů jsou dvourozměrné. Dnes je však možné pomocí laserových skenerů získat data ve třech rozměrech, které ukazují významné individuální rozdíly mezi lidmi, což má významný dopad na stanovení proporcí. Úpravou proporcí vůči uživateli, místu, situaci a aplikováním pravidel kompozice lze ovládat iluzi v prostoru. Používá se barva, světlo a textura. Například namalováním dlouhých stěn místnosti světlou barvou a krátkou stěnu tmavou barvou získáme účinek rozšíření interiéru. Pokud je namalujeme obráceně, získáme efekt dlouhé chodby. Pokud je strop světlý a na stěnách se objevují svislé pruhy, bude místnost vypadat vyšší, zatímco příliš vysoká místnost bude snížena, např. pomocí podhledu nebo vodorovného dělení na stěnách. Strop tmavší, než stěny sníží místnost, zatímco bílý strop v kombinaci s tmavými stěnami bude vypadat, že je dále od podlahy. V úzké místnosti by nábytek neměl být umístěn pouze podél delší strany, protože to zvyšuje účinek jeho délky a těsnosti. Velikost nábytku je také důležitá. Pro menší interiér je třeba zvolit menší nábytek. Ve velké místnosti může být větší, ale je třeba si uvědomit, že nadbytek nábytku a doplňků činí místnost menší, těsnější a méně pohodlnou. Světlá barva a reflexní světlo mohou místnost opticky zvětšit, zatímco syté barvy a vzory ji zmenší. Malé místnosti natřené rovnoměrně světlou barvou se zdají být větší, protože rohy a spojení se stěnami již nejsou vidět. Velké množství světelných bodů dává prostoru vícerozměrný charakter.

18 MODEROVÁNÍ A HARMONIE Úspěšný design interiéru vyžaduje přesnou definici potřeb uživatele a přizpůsobení prostorovým možnostem. Při formování prostoru hraje přirozené světlo důležitou roli. Díky 18 velkoformátovým oknům se místnost zdá být větší, než ve skutečnosti je. Pokud však není prostor pro velká okna, lze menší okna úspěšně použít, pokud budou během dne odkryté a neschované za těžkými závěsy nebo žaluziemi. Správně vybrané barvy jsou důležité pro naši pohodu. Jejich výběr by měl být založen na pocitu estetiky uživatele, funkci místnosti a dojmu, který daná barva vyvolává. Nejbezpečnější barva je bílá, která se hodí ke všemu. Bílé pokoje vypadají prostornější a čisté. Sáhneme-li po různých odstínech bílé, můžeme rozbít jakoukoli nudu, která by se mohla vyskytnout. Teplé barvy používáme, chceme-li dosáhnout útulného efektu. Díky vhodně vybraným barvám můžete dosáhnout specifického charakteru interiéru - např. lahvově zelená nebo vínová mu dodá hloubku, eleganci a tajemství. Barvy, jako je fialová, oranžová nebo červená, však mohou být příliš přehlcující. Při aranžování interiérů nelze zapomenout na pozadí, které v kompozici často hraje rozhodující roli. Klidné pozadí přispívá k použití akcentů v interiéru, např. zdůraznění ve formě jedné stěny jiné barvy nebo textury. Taková zeď je poutavá, takže v jistém smyslu vás vyzývá, abyste využili důležitou funkci, která stojí za zdůraznění. Dalším prvkem, který vystupuje z pozadí, může být také zdůraznění, např. výrazný kus nábytku, barevné polštáře, obraz nebo plakát. Složení interiéru závisí do značné míry na rytmu prvků, vzorů nebo barev. Rytmus slouží k zabránění vizuálního chaosu. Udržování harmonie a řádu je podporováno opakovanými akcenty, např. polštáři, rámečky, svíčkami. Nadměrné hromadění opakujících se prvků však způsobí, že celá místnost bude nečitelná a přetížená. Je také možné použít několik zaměnitelných prvků, přičemž se současně uspořádá a diverzifikuje prostor nebo se použije gradace, tj. zavedení stejného prvku pouze v několika velikostech nebo barvách. Interiér lze také oživit zavedením formálních a barevných kontrastů. Zde je však žádoucí hodně umírněnosti. Hromadění barev, textur a vybavení vyvolává dojem zmatku a úzkosti, proto je při uspořádání interiérů mimořádně důležité udržovat rovnováhu. Prostor lze uspořádat kolem vybraného centrálního bodu, na který soustředíme naši pozornost, např. konferenční a

19 konverzační centrum ve formě stolu. Princip pořádku a harmonie je konzistentní, jednotná estetika a symetrie. Aby se však dosáhlo účinku rozmanitosti, symetrii je třeba porušit. Každý interiér navržený pro práci musí být funkční. Při uspořádání by měla být věnována pozornost zásadám ergonomie, zajištění pohodlí, jakož i přiměřeného množství volného 19 prostoru a individuálního charakteru. KREATIVNÍ INTERIÉRY SPECIFIČNOST PRÁCE Návrh prostoru pro tvůrčí práci musí vycházet ze specifik této práce. Je zde ustaveno několik faktorů, které vytvářejí úplný obraz o specifičnosti tvůrčí práce. Nejčastěji se jedná o sedavou práci, ale ne nutně na jednom místě. Tato práce se provádí v různých aspektech a režimech. Někdy je to práce skupinová, jindy individuální. Pracovní doba je flexibilní. Mezi identifikované potřeby zaměstnanců předurčených pro tvůrčí práci patří poskytnutí možnosti pracovat na různých místech, např. stoly v otevřených prostorách nebo individuální klidné pracovní místnosti, ale také konferenční místnosti, zasedací místnosti pro velké i malé skupiny. Základem jsou samozřejmě principy ergonomie: pohodlná sedadla, velké stoly, sedací a stojací

20 stoly a dobré přirozené a umělé světlo. Je nutné oddělit pracovní oblasti od komunikačních cest a poskytnout týmům komunikační prostory, tj. neformální místa setkání, odpočinková a zábavní místa, kuchyně a jídelny. 20 PŘÍPADOVÉ STUDIE SÍDLO SPOLEČNOSTI FACEBOOK Nachází se v Palo Altu v Kalifornii a byla založena v roce Užitná plocha areálu je ,0 čtverečních metrů. Autorem návrhu je studio o + a. Základní předpoklady návrhu jsou následující: prostory pro práci a volný čas se vzájemně prostupují místa setkání jsou uspořádána v minimalistickém stylu tichá formální zasedací místnost jídelní prostor v průmyslovém stylu nastavitelné stoly v otevřeném prostoru místo k odpočinku, které může být také pracovištěm průmyslový charakter interiéru instalace jako dekorativní prvek živé barvy stěn zvýrazňující instalace na stropě multifunkční pokoje žádné určené rozdělení na místa pro práci a místa pro odpočinek velmi velké prostory, které lze procházet různými způsoby jednotné umělé osvětlení, které je svým způsobem součástí umělecké instalace různé materiály použití koberců v otevřených prostorách komunikační trasy jsou zakončeny impregnovaným betonem

21 SÍDLO SPOLEČNOSTI GOOGLE Nachází se v Dublinu, v budovách Google Docks, Gaswork House, Gordon House, One Grand Canal. Plocha podlah je ,0 m 2. Byla vytvořena v roce 2013 podle návrhu Camenzing 21 Evolution a Henry J. Lyons Architects. Základní předpoklady návrhu interiéru jsou následující: tematické prostory jsou inspirovány vegetací restaurace poskytující zaměstnancům jídlo zdarma pohodlná pracoviště v různých režimech hudební sál a restaurace inspirovaná barvami podzimu zasedací místnosti s terasou kancelářské pracovní prostory spojené s rekreačními oblastmi SÍDLO ONET PORTÁLU Nachází se v Krakově v kancelářské budově Alma Tower. Jeho plocha je 4500,0 m 2. Realizace podle návrhu Mocolocco ok proběhla v roce Základní předpoklady návrhu interiéru jsou následující: místo určené pro volnočasové a neformální setkání složení stěny vztahující se k prvku vody formální zasedací místnost inspirovaná vodním prvkem interiéry určené ke stimulaci kreativity živé barvy ovlivňující dynamiku práce barvy vztahující se k elementům (analogicky také k typům temperamentů) každý si může najít správné pracoviště pro sebe existují konferenční místnosti, místnosti pro skupinovou práci a pro tichou práci použití neobvyklých tematických dekorací (např. místnost s deštníky) zvyšuje individualitu místa instalace viditelné na stropě, které tvoří prvek dekorace a dodávají industriální charakter používání zavěšených akustických clon

22 použití materiálů s různými texturami SÍDLO JLL 22 Nachází se ve Varšavě, ve varšavské věži, a má užitnou plochu 4485,0 m². Byl vyvinut v roce 2016 podle návrhu studia Tétris Poland. Základní předpoklady návrhu interiéru jsou následující: tichá formální zasedací místnost místnost, která má evokovat asociace s lesem instalace na stěnu vytváří formálně zajímavý dominantní rys místnosti a dávají jí charakter použití umělé zeleně na zdi pro zklidnění nervového systému koberce v přírodních barvách vytvářející příjemnou atmosféru stůl jako hlavní nábytek v místnosti z masivního dřeva a kompatibilní s instalací na zeď tlumené osvětlení kuchyňský kout s jídelním koutem vytváření prostorových a technologických řešení příznivých pro pracovní podmínky přizpůsobení individuálním potřebám zaměstnanců vytváření pracovních zón pro velké týmy i individuální práce při plné koncentraci mobilita zařízení použití živých barev pouze v dodatcích (sedadla, lampy, koše) použití podlahových krytin, které dodávají interiéru pocit domova použití zavěšených zvukově izolačních clon SÍDLO SPOLEČNOSTI OPERA Nachází se ve Vratislavi, v činžovních domech z 19. a 20. století, s užitnou plochou 4500 m 2. Bylo dokončeno v roce 2016 podle návrhu modelu: lina. studio. základní předpoklady pro návrh interiéru jsou následující:

23 uspořádání kancelářské části inspirované mosty ve Vratislavi kuchyňská dekorace inspirovaná tržnicí ve Vratislavi a sálem hlavního nádraží kancelářské prostory stoly navržené tak, aby zvyšovaly asociace s mosty zeď a stůl ve formální zasedací místnosti lemované disketami 23 ve formální zasedací místnosti se instalace na zeď podobá základní desce počítače ve formální zasedací místnosti stěny místnosti lemované klávesnicí počítače SÍDLO SPOLEČNOSTI AIRBNB Nachází se v San Franciscu v budově 999 Brannan a má užitnou plochu 14000,0 čtverečních metrů. Bylo dokončeno v roce 2017 podle návrhu týmu Airbnb Environments, WRNS Studio. Základní předpoklady návrhu interiéru jsou následující: fasáda budovy navržená tak, aby umožnila co nejvíce světla proniknout do interiéru hrad z dřevěných vertikálních proužků vytváří formální centrum veřejného prostoru průchod do tzv. hradu je zdůrazněn silným odstínem modré barvy loď - místo odlehlé práce v tichých zákoutích, umístěných na vrcholu hradu

24 24 ARCHITEKTONICKÉ BARIÉRY A JEJICH ODSTRAŇOVÁNÍ Podle platných předpisů jsou architektonickými bariérami všechny překážky, které se vyskytují v budově a jejím bezprostředním okolí, které z důvodu technických a strukturálních řešení nebo podmínek použití brání nebo omezují svobodu pohybu osob se zdravotním postižením. Mohou to být obrubníky, schody, prahy, příliš úzké chodby atd. Struktura společnosti a současné trendy naznačují, že každým rokem se bude zvyšovat počet starších lidí, kteří budou méně fit a potřebují podporu při překonávání architekturních bariér. Samotné postižení by nemělo vylučovat lidi ze společenského života, ale bohužel pro ně mohou architektonické bariéry ztěžovat. Proto je nejlepší tyto bariéry odstranit.

25 POSOUZENÍ PRACOVIŠTĚ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM. 25 Posouzení možnosti zaměstnávání zdravotně postiženého zaměstnance spočívá v analýze pracovní pozice a určení existence či neexistence zdravotních kontraindikací k zaměstnání nebo pokračování v práci na určitém pracovním místě. Analýza pracoviště je klíčovým prvkem a musí brát v úvahu: systém práce (směny, včetně práce v noci, služební cesty, práce v terénu), čas a frekvence provádění hlavních úkolů (přičemž je třeba věnovat pozornost činnostem), např. zvedání, otáčení, sezení, stání, chůze, přenášení), typ zařízení a materiálů používaných zaměstnancem, pracovní podmínky a související rizika, umístění pracoviště a komunikační cesta k pozici, charakteristika sociálních a zdravotních zařízení, požadovaná kvalifikace a dovednosti. Nejběžnějšími architektonickými bariérami na pracovišti jsou příliš úzké dveře, vchody a chodby, příliš malé oblasti hygienických prostor, rozdíly v patrech, tj. schody, nedostatečné nebo chybějící výtahy a nedostatečné zvukové a vizuální informace. Je však třeba mít na paměti, že se zabýváme různými formami zdravotního postižení. Fyzická postižení jsou motorická, zraková nebo sluchová. Existují také mentálně psychologická a jiná postižení. Pracovní stanice jsou přizpůsobeny různým druhům postižení. BEZBARIÉROVÉ VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH MÍST. Lidé se zrakovým postižením mohou pracovat v mnoha profesích a mají příležitost pracovat na mnoha pozicích. Příležitosti závisí na míře poškození orgánu zraku, ale také na intelektuálních schopnostech, osobnosti a charakteru. Pracoviště pro zrakově postižené a nevidomé by mělo být tvarováno podle určitých pravidel. Informace čtené dotykem musí být poskytovány u vchodu, což je pro tyto lidi nezbytné. Podlahové povrchy by měly mít různé textury pro lepší orientaci. Účelem zvukových generátorů je pomoci nevidomým rychle se lokalizovat v prostoru a poskytovat informace o umístění pokojů. V pracovní místnosti by měly

26 být přesně nastaveny vzdálenosti mezi stěnami a nábytkem, široké dveře, nejlépe posuvné, se skrytou rukojetí, která zabraňuje kolizi. Bezpečnost a svoboda pohybu jsou ovlivněny neustálým a neměnným uspořádáním nábytku, vybavení, předmětů, jakož i jejich konstrukcí a značením. Dveře a vybavení by měly být označeny v Braillově písmu. Dveře ve skříních by 26 měly být posuvné nebo samouzavírací, police by se měly rozkládat otočně. Musí být odstraněny prahy a rozdíly ve výšce podlahy. Podlaha musí být protiskluzová. Stůl ve tvaru croissantu vám umožní umístit vše nezbytné v dosahu vašich rukou. Musí být zajištěn další prostor pro skladování předmětů a materiálů, které jsou nezbytné pro práci nevidomých a zrakově postižených osob. Ve většině případů nevyžaduje zaměstnávání osob se sluchovým postižením zvláštní úpravy na pracovišti. Existují však zásady, které při použití při přípravě pracoviště pro lidi s tímto druhem postižení mohou pomoci a přispět ke zvýšení pracovního pohodlí a bezpečnosti. Proto se doporučuje používat světelné poplachy, které pracují v kombinaci se zvukovými signály. Pro informování neslyšící osoby o bezprostředním nebezpečí by měl být zaveden partnerský poplašný systém. Skládá se ze dvou zaměstnanců pracujících ve dvojici, kteří si vzájemně dohlížejí na práci a pomáhají si navzájem. Je důležité přezkoumat bezpečnostní postupy v přítomnosti hluchého zaměstnance. Neslyšící by měl být jasně informován o nouzových východech, poplaších, hasicích přístrojích a potenciálních rizikových faktorech a měl by být schopen komunikovat prostřednictvím textových zpráv (SMS) nebo pípnutí. Doporučuje se zaměstnávat více neslyšících s pomocí mentora. Pracovní stanice neslyšícího by měla být dobře osvětlena. Neslyšící lidé, kteří pracují společně, musí být schopni svobodně komunikovat ve znakové řeči, což je usnadněno otevřeným prostorem, který jim umožňuje vzájemné vidění. Organizační pořádek, jasné a srozumitelné postupy zajišťují dobrou a efektivní práci neslyšících. Školicí materiály by měly být připraveny ve formě prezentací, filmů nebo interaktivních tabulí. Pro rychlou a pohodlnou komunikaci zaměstnanců by pracovní stanice osob se sluchovým postižením měla být vybavena notebooky, počítači, tablety, telefony s aplikacemi umožňujícími komunikaci. Flexibilita a inovace při vytváření řešení, která pomáhají zaměstnancům využívat jejich dovednosti a schopnosti, jsou klíčem k vytváření pracovních míst. Skupina postižení, která je definována jako poškození pohybového systému, zahrnuje mimo jiné dysfunkce způsobené amputací, deformacemi, revmatickými chorobami a poraněními

27 míchy. Charakteristiky těchto dysfunkcí vedou k různým formám organizace pracoviště. Při vytváření pracovní stanice pro osobu na vozíku je třeba mít na paměti, že pracovní nástroje by měly být v dosahu rukou, tj. 0,5-0,8 m horizontálně a 1,5 m vertikálně. Šířka průchodů nesmí být menší než 1,5 m a šířka dveří nesmí být menší než 0,9 m. Rampy pro vozíky by měly být 27 široké 1,2 m, maximální výška prahů by neměla přesáhnout 20 mm. Dveře by se měly otevírat výkyvem nebo posuvně. Pokud se pracoviště nachází v prvním patře, musí být budova vybavena výtahem nebo schodištěm s možností přepravy invalidního vozíku. Správné rozměry a procento sklonu skluzu, které jsou přesně definovány příslušnými předpisy, jsou velmi důležité. Přístup k sociálním zařízením, která nesmí být menší než 1,5 m x 1,5 m, musí být rychlý, pohodlný a bez kolizí. Sociální zařízení musí být vybaveno držadly umožňujícími přístup k umyvadlu a záchodové míse. Křeslo pro zaměstnance s poruchami páteře by mělo být vybaveno opěrkami rukou, opěrkami hlavy a nastavením bederního bodu. Zaměstnanec musí mít trvalý přístup k potřebnému vybavení a nástrojům, aniž by se musel zaklánět. Jiné typy zdravotního postižení také vyžadují pečlivé zvážení výsledných potřeb zaměstnanců a pokusů o odstranění překážek.

28 28 TÝMOVÁ PRÁCE PRACOVNÍ SKUPINA Pracovní skupinou je libovolný počet lidí, kteří se považují za skupinu, vzájemně se ovlivňují, sdílejí společný cíl a vzájemnou závislost při jeho dosahování, prokazují schopnost interakce. Pracovní týmy jsou skupiny zaměstnanců jmenovaných trvale nebo dočasně za účelem plnění jednotlivých úkolů. Pracovní skupiny se vyznačují:

29 způsobem, jakým se účastní ve skupině a přijímají rozhodnutí, komunikačními metody, profesní nebo osobní soudržností, týmovým klima, specifickými postoji a chováním, vzorci, ze kterých čerpají, organizační strukturou a pracovními metodami. Týmy přijímají různé struktury kvůli mnoha faktorům. K izomorfní struktuře dochází, když má skupina za následek vytvoření 29 jediného produktu. V odborné struktuře plní každý člen skupiny úkoly, pro které má dostatečnou kvalifikaci. Kolektivní struktura může nastat, když jsou kvalifikace členů týmu podobné a členové týmu společně řeší konkrétní problém. V chirurgické struktuře má každý zaměstnanec své vlastní úkoly, na které se specializuje. Členové týmu jsou vybíráni podle konkrétních kritérií tak, aby se jejich kvalifikace vzájemně doplňovaly. Role jednotlivých členů týmu lze proto rozlišovat. Iniciátor ve skupině stanoví cíle a identifikuje problémy. Hledači shromažďují data relevantní pro řešení problému, názory a interpretace dat. Analytik se zabývá zpracováním dat, snaží se z nich vyvodit závěry a předpovídat důsledky. Koordinátor seřazuje a prezentuje úspěchy. Koordinátor určí vhodný průběh práce, kritik posoudí navrhovaná řešení. Je-li nutné stimulovat skupinu, aby aktivněji pracovala, aktivátor se zapojí, procedurální technik dohlíží na provádění rutinních činností a zaznamenavatel registruje a ukládá data. Každý člen týmu hraje často více než jednu roli. Rozdělení rolí není pevné. Je nezbytné organizovat práci týmu, tj. Jeho formování, rozdělení rolí, normalizaci a práci. CÍL PRACOVNÍ SKUPINY A ROLE JEJÍCH ČLENŮ Pracovní týmy mají společný cíl a jednotlivé úkoly zaměstnanců ovlivňují jeho implementaci, která je hodnocena na základě výkonu celého týmu. Cíl by měl být definován podrobně, což přiměje zaměstnance, aby plnili své úkoly s větším nasazením. Cílem musí být také měřitelný, společný, známý všem členům týmu, smysluplný pro zaměstnance, související s vizí a posláním společnosti. Jasně definované odpovědnosti snižují úroveň stresu členů týmu a vytvářejí vazby mezi nimi. Jasně definované role zaměstnanců jsou velmi důležité pro efektivní využití pracovní doby. Pokud nejsou role jednotlivých členů týmu jasně definovány, vede to k situaci, kdy stráví podstatnou část svého pracovního času vyjasněním a vysvětlením jednotlivých úkolů. V pracovním týmu by proto měly být jasně definovány role, odpovědnosti a kompetence.

30 Členové týmu musí znát důvod vytvoření své pozice. Zaměstnanci, kteří rozumí jejich rolím a mají jak své povinnosti, tak privilegia, pracují efektivněji a jejich chování je předvídatelné. MÍSTO TÝMOVÉ PRÁCE 30 Místo pro týmovou práci musí zaručovat volnou výměnu znalostí a rozvoj inovací. Pro tuto práci se stále více využívají půdní vestavné, průmyslové nebo i-laboratorní prostory. Taková místa by měla být multifunkční a flexibilní a rychle přizpůsobitelná potřebám zaměstnanců. Chcete-li maximálně využít dostupné místo, můžete použít nábytkový systém, který lze snadno konfigurovat a přemístit jakýmkoli způsobem. Dobře organizovaný pracovní prostor pomáhá budovat kulturu organizace od nuly a rozvíjet její jedinečný charakter. Aby pracovní prostředí vedlo ke kreativnímu a efektivnějšímu fungování týmu, je vždy nutné se blíže podívat na jeho potřeby a analyzovat, jak se zaměstnanci cítí v prostoru, kde pracují mnoho hodin. Metoda práce zmíněné i-lab využívá vliv prostředí vnímaného smysly zraku, sluchu, čichu, dotyku, ale také vkusu, teploty, rovnováhy atd., Způsobu moderování a speciálního technického vybavení, které je pro ni určeno. Organizace prostoru i-lab má pomoci účastníkům vzdělávacího procesu vyvolat jejich kreativitu, usnadnit přístup k informacím a zohlednit zásady ergonomie. Charakteristický design interiéru a jeho okolí prostupuje v laboratoři i-lab se specifickými moderátory aktivujícími členy relace, specializovaným vybavením a využitím pokročilých technologií. Pracovní a relaxační prostor musí být propojen tak, aby umožňoval volný pohyb. Pohodlné a uživatelsky přívětivé prostory poskytují zaměstnancům pocit bezpečí a podporují kreativní myšlení. Při utváření místa pro takovou týmovou práci má velký význam barva, zvuk, vůně a tepelný komfort. Uspořádání prostoru i-lab může čerpat ze zkušeností s vytvářením akademických laboratoří, výzkumných a vývojových prostorů nebo prostorů Maker Space pro budování komunit. Prostor i-lab by měl být otevřený, flexibilní, modulární, rozptýlený, vedl k interakci a měl by usnadňovat vytváření specifických postojů vyžadovaných v dané práci.

31 31 SAMOSTATNÁ PRÁCE SPECIFIKA Jednotlivé práce nezahrnují velké množství nápadů ani rozmanitost talentů, což umožňuje přidělit úkoly, které jsou založeny na kompetencích zaměstnanců. Je nemožné sdílet myšlenky. Neexistuje ani kolektivní odpovědnost. Individuální práce má však jiné výhody. Když člověk pracuje sám, nedochází ke konfliktům, které mohou být vytvářeny týmovou prací. Zabýváme se osobní odpovědností, ale také možností osobního přiřazení všech zásluh souvisejících s prací. Jednotlivci pracující samostatně si mohou nastavit vlastní rychlost práce a nejsou závislí

32 na odhodlání a rychlosti práce a organizaci dalších osob. Mohou se rozhodovat a používat metody, kterými se rozhodnou řešit úkoly. Individuální práce často doplňuje týmovou práci a je nutné, aby tyto dva typy práce existovaly souběžně, takže prostory, které jsou jim vyhrazeny, musí být uspořádány jako celek. 32 JEDNOTLIVÉ PRACOVNÍ ZÓNY Schopnost vybrat si, kde a jak pracovat, má významný dopad na pohodu a kvalitu práce. Zaměstnanec pracující v přátelském prostředí se může soustředit na to, co je důležité a pracovat efektivně. Jednotlivá pracoviště lze uspořádat v oddělené místnosti, ale také v otevřeném prostoru. Je důležité, aby takový prostor vedl k individuální práci, která se vyznačuje potřebou zajistit vysokou úroveň koncentrace. Proto zde není dovoleno hovořit ani telefonovat. Mohou být povoleny, pouze pokud to vyžadují okolnosti. Ve volném prostoru je velký výběr psacích stolů, takže se může rozhodnout kam si sednout, když je potřeba soustředit se v práci. V takovém prostoru můžete mluvit nízkým hlasem nebo krátce telefonovat. Když skupina lidí pracuje v otevřeném prostoru a chtějí úzce spolupracovat, mohou být jejich stoly navzájem spojeny a vytvářet ostrovy. Nejpohodlnější pro individuální práci je však náš vlastní pracovní prostor, který nemusíme sdílet s ostatními zaměstnanci. Měl by být vybaven psacím stolem, otočnou židlí a skříní pro ukládání předmětů nezbytných pro práci a osobní věci. Musí být tichý s relaxační zónou. Je určen pro jednu osobu, jeho uspořádání má pomoci získat sílu a energii. Člověk může strávit přestávku posloucháním hudby, čtením nebo relaxací. Tato pracoviště jsou primárně věnována manažerům. Mají tedy reprezentativní funkci, protože formální schůzky a přijímání důležitých hostů vyžadují odpovídající prostředí. Design interiéru by měl naznačovat profil společnosti a odrážet její prestiž. Měl by tvořit soudržný celek a být charakterizován vysokým standardem. Ergonomický nábytek, který umožňuje dokonalou organizaci práce, by se měl vyznačovat elegancí a vysokou kvalitou. Různé potřeby účastníků přednášek, jednání, konferencí nebo individuální práce vyžadují funkční a univerzální řešení. Jeho multifunkční charakter určuje jeho tvar. Tento nábytek

33 musí být přizpůsoben uživateli, nikoli naopak. Takový uzavřený prostor je místem, kde se přijímají důležitá rozhodnutí, někdy probíhají náročná jednání, vyvíjejí se koncepce a plány. Aby se účastníci schůzky cítili pohodlně, měla by být v místnosti navržena prostorově oddělená zasedací místnost nebo místnost, která by pomohla budovat dobré vztahy. Při 33 uspořádání otevřených pracovišť je třeba věnovat zvláštní pozornost rozdělení prostoru do zón. Vzhledem k rozmanitosti úkolů by měly být uspořádány různé pozice. Vytvoření vyhrazeného pracovního prostoru napomáhá práci, která vyžaduje soustředění k zajištění úkolů a činností, které jsou vystaveny časovému tlaku a tlaku osob kolem a kde je třeba analyzovat velké množství dat. Nezávislé kanceláře, které jsou uspořádány podle potřeb a očekávání uživatele, se vyznačují vysokou funkčností, která ovlivňuje pohodlí práce a její efektivitu. Je nesmírně důležité uspořádat prostor kolem pracoviště zaměstnance tak, aby nebyl přetížen zbytečnými a rušivými předměty. Tento prostor má být pro uživatele uspořádán esteticky a přátelsky, aby jej mohl využívat a vrátit se s potěšením na další pracovní den. TÝMOVÁ KOMUNIKACE. VZORY Trendy v uspořádání přátelských pracovišť se neustále vyvíjejí. Proto je vynaloženo velké úsilí na uspořádání takových prostor, které mají podporovat každodenní práci, stimulovat kreativitu uživatelů, rozvíjet potenciál zaměstnanců. Návrháři proto navrhují stále pokročilejší řešení. Prostory, které mohou reagovat na dynamické změny, jsou stále důležitější. Otevřené prostory, které zaměstnancům umožňují vzájemnou interakci ve velké míře a podporují volnou, často spontánní výměnu znalostí, by měly být doplněny intimnějšími místnostmi, jako jsou: místnosti pro práci, které vyžadují soustředění, prostor pro ráno, krátké schůzky, malé místnosti pro video a telekonference a konferenční místnosti. Uzavřené prostory umožňují izolovat se, uklidnit se, soustředit se a budovat organizační kulturu týmů. Kombinace různých funkcí v pracovním prostoru umožňuje organizaci reagovat na potřeby a rovnováhu fungování organizace. Workshopy, kde zaměstnanci mohou vyjadřovat své názory na pohodlný pracovní prostor, jsou stále běžnější. Před zahájením projekčních prací souvisejících s uspořádáním

34 pracoviště a vytvořením pohodlného prostoru se od budoucích uživatelů shromažďují informace o tom, jak budou plnit své povinnosti a jaké jsou jejich potřeby ve vztahu k povaze práce. Uspořádání pracoviště zaměřené na potřeby uživatelů také slouží k budování přátelské image zaměstnavatele, pomáhá budovat vzájemnou důvěru a zlepšuje komunikaci v týmu. 34

35 35 SMYSLOVÝ DESIGN V PRACOVNÍM PROSTŘEDÍ MULTI-SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ PROSTORU. STIMULACE A RELAXACE Charakteristiky prostředí prostupují našimi smysly a ovlivňují náš výkon, kvalitu práce a rychlost učení. Kancelářské prostředí navržené s vědomím synestetického vnímání prostoru může zvýšit pohodlí lidí v něm a tím i produktivitu jejich práce. Environmentální psychologové provádějí výzkum již více než dvě desetiletí, aby poskytli návod, jak vytvořit prostor pro kreativní myšlení. Odvolávají se tak na výsledky výzkumu, které jasně ukazují, že nejinovativnější nápady a kreativní řešení problémů jsou koncipovány v soukromí domácnosti. V kanceláři navržené s nedostatečným osvětlením, nezajímavými barvami, surovými materiály nebo stísněnými prostory se cítíte hůře, protože odrážejí podněty prostředí a podvědomě

36 předpokládají jeho pozitivní i negativní vlastnosti. Pracovní prostory jsou navrženy tak, aby pozitivně stimulovaly smysly, pomáhaly identifikovat se s prostředím, vytvářely pouto s místem a tím i se zaměstnavatelem na základě pozitivních zkušeností. Vztah mezi smyslovým zážitkem, kancelářským designem, výkonem práce a pohodou je 36 složitý. Je důležité, aby prostor pro kreativní myšlení byl přátelský, a především umožňoval oddělit se od každodenní rutiny. To otevře nové cesty myšlení a také usnadní zapamatování informací prostřednictvím podvědomých asociací s jiným prostorem. Peter Zumthor ve své Thinking Architecture a Juhani Pallasmaa ve své Eyes of the Skin popisují proces zaznamenávání vzpomínek prostřednictvím multisenzorických zážitků, jakož i mechanismy odrážející prostor ve vztahu k mimoškolním vzpomínkám. Kromě biologického vnímání by měl design kreativních prostor pro různé uživatele brát v úvahu také psychofyzikální charakteristiky vnímání související s kulturním kruhem, ze kterého příjemce pochází. Mechanismy vnímání mohou být použity k vytvoření nebo označení oblastí pro relaxaci a stimulaci. Pokud je zamýšleným účinkem ticho prostor by neměl na příjemce zaútočit množstvím barev a tvarů. Pokud chceme uvolnit vnitřní prostor, musí být alespoň částečně uzavřen, aby se omezily vnější podněty. Tlumené barvy nejlépe z jedné barevné škály. Pravidelné, statické formy a rytmické systémy. Stále tekoucí voda. Opak by měl být proveden, aby se příjemce stimuloval. Poté by měla být použita dynamická kompozice, pestré a kontrastní barvy (včetně rostlinných prvků). ROLE EXTRA-VIZUÁLNÍCH STIMULŮ Multi-smyslová stimulace je základním úkolem prostoru se smyslovými vlastnostmi. Způsoby ovlivňování jednotlivých smyslů mohou být navrženy samostatně a poté mohou být sloučeny do jednoho prostoru nebo mohou být vytvořeny oddělené prostory, které stimulují jeden konkrétní smysl. Mnoho interakcí se může překrývat, protože jednotlivá řešení často kombinují dopad na více než jeden ze smyslů. Senzorické prvky v prostoru nám umožňují se na tomto místě cítit lépe a lépe vstřebávat informace. I-laboratoř by měla vytvořit specifické mikroklima, které kromě vizuálních podnětů bude schopno využít výhod, které nabízí jiným smyslům, jako je sluch, čich, chuť a dotek.

37 Sluch. Sluchové podněty mohou podpořit koncentraci a pocit bezpečí a mohou vás stimulovat ke zvýšení nebo snížení vaší pracovní rychlosti. Špatný typ nebo intenzita zvuku však může způsobit nepohodlí. Výzkum ukazuje, že naše akustické prostředí ovlivňuje jak naši pohodu, tak naši výkonnost. Vyvážená akustika na pracovišti přispívá k našemu zdraví 37 a profesnímu úspěchu. Se zvýšenou hladinou hluku se zvyšuje úroveň stresu zaměstnanců, což může vést ke zvýšení krevního tlaku, snížení výkonnosti a nedostatečné koncentraci na úkol. Studie pracovního prostředí porovnávající uzavřené prostory a otevřené prostory ukázaly, že pro otevřený prostor, který je dobře navržen z akustického hlediska, kde monotónní faktory (např. hluk z ulice, hluk z ventilace místnosti a počítačové ventilátory), rušivé zvuky a pochopitelné rozhovory jsou eliminovány, pracovní podmínky zůstávají na srovnatelné úrovni. Při navrhování ilab pomocí senzorické technologie by měla být věnována zvláštní pozornost eliminaci šumu v pozadí, aby zavedené akustické podněty mohly mít úplný a zamýšlený účinek na uživatele. Vhodným, postupným vystavením sluchovým podnětům můžeme změnit jejich vnímání, způsob reakce na životní prostředí a zlepšit tak koncentraci v méně pohodlných podmínkách. S relativně zvukově izolovaným prostorem mu můžeme poskytnout řadu zvuků dle vlastního výběru: vhodně vybraná hudba (např. instalace reproduktorů), jedinečné zvuky ze systémů zařízení, které jsou emitovány pohybem vzduchu nebo dotykem uživatele a které vydávají zvuky (např. zvonky atd.) zvuky živé přírody přicházející zvnějšku: zvířata (ptáci můžeme se pokusit získat jejich společnost instalací pítek, krmítek, stánků; rostlin výběrem druhů s listy šustícími ve větru (např. rákosí, miscanthus, vysoké trávy), tekoucí voda: ve vnitřních vodních stěnách, kaskádách, vodních postřicích nebo podobných zařízeních ve vnější zóně. Zvuky z vnitřních a venkovních instalací by měly být v souladu s akustickými doporučeními pro různé činnosti: Tab. 1. Akustické prostředí pro lidskou činnost

38 38 Hladina zvuku Prostory (druh aktivity) Dopad na pracovní výkon Zdravotní rizika 15 DB DB DB 65 DB DB Zóna ticha (relaxace, zvuky v pozadí, např. šum listí) Knihovna (individuální práce v tichu, koncentrace, čtení) Hladina hluku doporučená WHO pro nemocniční oddělení a školní třídy Tichá kancelář (týmová práce, brainstorming, výměna náhledů) 40 % kancelářských pracovníků má problém se soustředit Zvýšený krevní tlak, potíže se spánkem a větší riziko srdečních onemocnění Hlasitá kancelář (nepříznivé podmínky, varovné zvuky, silná senzorická stimulace ve velmi krátkém čase) Průměrná hladina hluku ve školách a kancelářích Zvýšené riziko infarktu Zóna hluku (vyžaduje zvukovou izolaci, např. silniční provoz) Ochrana sluchu je indikována v případě delšího vystavení hluku Permanentní ztráta sluchu a zvýšená hladina cholesterolu Akustické požadavky na pracoviště stanovené polskou normou PN-B : Výzkum však ukazuje, že existují určité typy zvuků, např. hluk z lidských rozhovorů, který má navzdory své vysoké intenzitě (asi 70 db) pozitivní vliv na kreativitu. VODNÍ PRVKY SE SMYSLOVÝM ÚČINKEM V INTERIÉRU. Hmat. V tomto smyslu si musíme pamatovat, že pro příjemce musí být objekt alespoň na dosah. Takže vše, co bude stimulací, musí být v bezprostřední blízkosti a ve správné výšce v závislosti na tom, zda kolem prvku chodíme nebo stojíme, nebo zda můžeme také sedět vedle něj nebo na něm. Co lze použít jako taktilní podněty? Téměř vše! Dokončovací materiály (tapety, všechny druhy desek s 3D efektem, kontrastní materiály, které vám umožňují cítit různé teploty)

39 Čalounické materiály (čalounění, podlahové materiály) Voda nehybná, tekoucí, kapající nebo ve formě postřikové mlhy Rostliny v současnosti se často používá mech, měkké listy, jako například: Verbena, Stachys byzantina, Eriophorum, levandule, šalvěj, rozmarýn, kořenité a 39 drsné: obiloviny, trávy, šišky; jemně pichlavé rostliny: jehličnaté. Je třeba se vyvarovat trnitým a velmi jemným rostlinám. Kromě toho lze použít manipulační podložky. ROSTLINNÉ PRVKY SE SMYSLOVÝM ÚČINKEM V INTERIÉRU. Čich. Je to jeden z nejpůvodnějších lidských smyslů. Informace o něm jsou uloženy v dlouhodobé paměti a mají silné spojení s emoční pamětí. Lidský čichový systém sousedí s limbickým systémem a hippocampem strukturami zapojenými do emocí a jejich umístěním do paměti. Pravděpodobně to je důvod, proč známé vůně vnášejí do paměti vzpomínky, dokonce i přesné scény, slova a pocity. Dá se říci, že čich má rychlý přístup k většině rozhodovacích struktur v našem mozku. Obchází vědomí a okamžitě motivuje k určité emoce. Podle výzkumu prováděného institutem The Sense of Smell Institute, vzdělávacím a výzkumným pracovištěm The Fragrance Foundation po celém světě, mají vůně pozitivní vliv na paměť, koncentraci, úlevu od stresu nebo relaxaci. Například vůně máty peprné významně ovlivňuje výsledky, pokud jde o vizuální rozpoznávání, krátkodobou paměť a rychlost reakce na vizuální pohyblivé podněty. Čichové podněty jsou nejprchlivější pocity, aby bylo možné je zažít, je třeba se postarat o vhodné podmínky. Nejdůležitější věcí bude stínění a oddělení prostoru, kde dochází k čichové stimulaci. Do takto připravených interiérů lze umístit intenzivně vonné rostliny nebo umělé zdroje pachu. Příliš intenzivní zápach však může nepříznivě ovlivnit stav osoby v místnosti, proto je třeba dbát na to, aby zápach nebyl příliš intenzivní. Pohodlí místnosti může být sníženo bolestmi hlavy, rýmou nebo slzami. Za zmínku stojí další vlastnosti éterických olejů vylučovaných rostlinami. Jsou to především:

40 uklidňující a relaxační účinek (zimostráz, třešeň, mandle, hloh, jeřabina, jasmín, černý rybíz, vrbový popel, ptačí zob, evropská oliva, buk, dub) antimikrobiální účinek pro zdraví (borovice, smrk, jedle, vitriol, jalovec, koriandr, angelika, yzop, libeček, šalvěj, máta, levandule) 40 Vyvarujte se vysoce alergenním a jedovatým rostlinám. Chuť. Pach je fyziologicky kombinován se smyslem chuti. Pocity přicházející z těchto smyslů je často obtížné rozdělit a od sebe odlišit. Pocit chuti mohou ovlivnit ovocné stromy a keře, bobule a byliny. Vzhledem k městským podmínkám se to však nedoporučuje. V rámci pokynů k používání však můžeme navrhnout místo odpočinku, kde budeme podporovat zdravé regenerační občerstvení ve formě čerstvého ovoce a zeleniny, které si s sebou přineseme. TEXTURA, BARVA, FORMA Zrak je nejdůležitější smysl lidské bytosti. Shromažďuje informace o okolí, pomáhá dozvědět se o světě a ocenit jeho bohatství. Jako receptorový smysl je každý den napadán miliony podnětů, z nichž náš mozek vybere ty, kdo si zaslouží náš zájem. Oči registrují obraz z určitých vzdáleností, díky čemuž má příjemce informace o mnoha objektech současně. Zrak je také zdrojem mnoha příjemných zážitků. To vám umožní vychutnat si krásu přírody, obdivovat umělecká díla. V dnešním světě, kterému dominují obrazy, piktogramy, grafy a filmy, zdravé oči usnadňují orientaci v kulturním a společenském životě.

41 S naším zrakem dostáváme více než 80 % informací o světě kolem nás. Můžeme však alespoň částečně kompenzovat jeho nedostatek slyšením, dotykem, čichem nebo chutí, ale některé informace o okolí lidé nejsou schopni postihnout jinými smysly. J. Goethe byl jedním z prvních lidí v Evropě, který pomocí řady studií popsal vliv barev na lidskou psychiku. ( Věda barev z 41 roku 1810, kterou nazval knihou života). Jen málo lidí si dnes uvědomuje sílu barev kolem nás, přestože svět barev má významný dopad na naše zdraví, emoce a chování. Mnoho klinik po celém světě již používá energetické vlastnosti barev, kde barevná terapie podporuje léčbu: gastrointestinálního a respiračního systému, neuralgie, migrény, páteře a ledvin, nemocí žen, neurózy a mentální deprese. Kromě toho mají barvy používané v chromoterapii vliv na osoby, kteří zůstávají v interiéru: Červená stimuluje nervový systém a zvyšuje krevní tlak. Modrá uklidňuje, uvolňuje, koncentruje, chladí, uklidňuje tělo. Žlutá vytváří příjemnou a vřelou atmosféru. Posiluje, oživuje mysl. Zelená má stabilizační a vyrovnávací účinek. Obnovuje rovnováhu, uvolňuje, uklidňuje, udržuje fyzickou a duševní energii ve stavu harmonie. Oranžová regeneruje, oživuje, zahřívá, stimuluje energii mírněji než červená a klidněji ji regeneruje Bílá harmonizuje a zajišťuje rovnováhu v těle. Za účelem zaostření jednoho ze smyslů se vyplatí izolovat se od přebytku podnětů. Pokud je zamýšleným efektem klid prostor by neměl na příjemce zaútočit množstvím barev a tvarů. Pokud chceme, aby bylo uvolnění, musí být prostor, ve kterém se musíme soustředit, alespoň částečně uzavřen, aby se omezily vnější podněty. Tlumené barvy nejlépe z jedné barevné škály. Pravidelné, statické formy, rytmické systémy. Stále tekoucí voda. Pokud chceme příjemce naopak stimulovat, je lepší dynamické složení, rozmanité a kontrastní barvy. Zdá se, že chladně zbarvené povrchy opticky mizí a vytvářejí dojem vzdálenosti, zatímco teplé barvy, jako je oranžová a červená, zřejmě zmenšují prostor.

42 VLIV DESIGNU A TEXTURY: OŽIVENÍ, ZKLIDNĚNÍ Textura ovlivňuje nejen zrak, ale také dotek. Je možné dosáhnout trojrozměrných efektů s 42 použitím textury charakteristické pro daný materiál (cihlové vlákno, betonové bednění) nebo jich lze dosáhnout pomocí štukových, tapet nebo 3D panelů (např. akustických). Při použití uspořádání na bázi textury je důležité osvětlit povrchy, na které bylo naneseno, a zvýraznit je pomocí šerosvitu. Geometrie místnosti může být tvarována nejen uspořádáním stěn, ale také stropem a podlahou. Víceúrovňový charakter interiéru může vytvořit dojem prostornosti, ale může také zúžit prostor. Díky správnému tvaru podlahy můžeme vytvářet místa pro odpočinek, setkání nebo přednášky pomocí schodů nebo ramp. Při navrhování takových řešení by měla být zvláštní pozornost věnována přístupnosti. Šikmá podlaha, navzdory příznivému úhlu, může být pro uživatele invalidního vozíku nevhodná, pokud není vybavena cestou ohraničenou vhodnými zábradlími. ROZLOŽENÍ PROSTORU KREATIVNÍ PROSTOR

43 S vývojem nových médií jsou vnímány následující trendy ve způsobu, jakým pracujeme: spolupráce společností s nezávislými odborníky a specialisty ve vybraných oborech tito lidé plní své úkoly jako nezávislí odborníci, místem pro tyto činnosti je prostor pro setkávání, výměnu názorů, 43 projektově orientovaná práce týmy jsou zřízeny k plnění konkrétních úkolů a jsou rozpuštěny po dokončení projektu prostor pro týmovou práci ve variabilním uspořádání, flexibilní formy zaměstnání (umělci, obchodníci, programátoři) - dostupnost prostoru v rámci flexibilních časových rámců, flexibilní uspořádání přizpůsobené měnícím se potřebám, práce na dálku sdílené nástroje telekonferenční prostor atd. vzhled zón pro spolupráci prostor ke sdílení. Na základě výzkumu byly vybrány následující typy kreativních prostor: 1) Prostor pro samostatnou práci, který umožňuje myšlení a meditaci a vyznačuje se tichou atmosférou, 2) Týmový prostor, který povzbuzuje lidi ke vzájemné komunikaci a je charakterizován hlukem a týmovými interakcemi, 3) Dílenský prostor, který umožňuje experimentovat, vytvářet a budovat (např. během studentských workshopů, 4) Prezentační prostor, ve kterém mohou lidé aktivně prezentovat a ukázat svou práci nebo pasivně vstřebávat vstupy (např. přednášky). 5) Přechodový prostor, jako jsou chodby, které se používají k neformální výměně myšlenek a rozhovorů a k odtržení od orientované tvůrčí práce. Bez ohledu na typ lze identifikovat různé funkce kreativního prostoru, například: a) prostor jako úložiště znalostí, b) prostor jako místo jevů konkrétní kultury, c) prostor jako manifestace procesu, d) prostor jako sociální rozměr, e) prostor jako zdroj stimulace. Hlavní cíle prostoru pro tvůrčí práci jsou následující:

44 stimulace inovací, zvýšené zaměření na práci, udržení dobrého zdraví, zlepšení nálady. 44 Studie provedené Shashim Caanem potvrzují, že barva, tvořivost a architektonický prostor jsou vzájemně propojeny. Na základě jejích experimentů lze usoudit, že v prvních fázích tvůrčí práce (při skicování, kreslení myšlenek, brainstormingu) je vhodné vytvořit optickou vzdálenost. K vytvoření takového prostoru přispívají chladné barvy, pozorovací otvory a interiéry vysoké přes tři metry. Dalším stejně důležitým tématem je ergonomie pracovního prostředí. Pracoviště musí být vybaveno stoly správné velikosti, např. stoly pro sezení a stání, a pohodlné nastavitelné židle. Stoly Sit & Stand jsou stále populárnějším trendem, který umožňuje pracovat na různých pozicích a eliminuje zdravotní následky sedavého životního stylu. Základem je také zajištění vhodných podmínek pro přirozené osvětlení (nejméně 3 hodiny denně, v budovách v centru nejméně 1,5 hodiny), jakož i umělé osvětlení (zde je důležité zajistit jednotné osvětlení v různých místnostech). Je také důležité zajistit přiměřenou ventilaci nebo klimatizaci pracoviště. Kromě základních potřeb je třeba brát v úvahu také estetické faktory, pořádek a harmonii a pozornost k detailům. Bude důležité poskytnout prvky pro ukládání a sdílení myšlenek a také alternativní místa pro tvůrčí práci, která nesouvisí s pracovními stoly. Mezi ně mohou patřit například houpačky, platformy pro umělý trávník, barevné zasedací místnosti a nafukovací pohovky a polštáře. Kromě kancelářských pracovních prostor by měla být věnována pozornost také přechodovým zónám, včetně relaxačních zón. ilab jsou specifickým druhem kreativního prostoru. ILab není laboratoř ve vědeckém smyslu, není to ani prostor výzkumu a vývoje, ale může mít vlastnosti těchto prostorů: laboratorní prostor by měl být otevřený, přístupný k interakci, která by vedla k požadovaným typům interakcí

45 laboratorní prostor by neměl ukládat konkrétní postoje, ale pouze jim usnadňovat laboratorní prostor by měl být modulární, rozptýlený, nehierarchickýin v laboratoři je důležité budovat týmy podle konkrétních nápadů 45 v laboratoři je důležité vybudovat kontinuitu (na základě zkušeností předchozích uživatelů) v laboratoři je důležité otevřít uživatelům nové způsoby interakce a vizualizace, v laboratoři je důležitá interaktivní povaha práce s novými technologiemi v laboratoři je důležité být v kontaktu s objekty, dotýkat se věcí, manipulace fyzického charakteru v laboratoři je důležitá simulace hry, dramata, virtuální realita, rozšířená realita, vyprávění

46 PŘIZPŮSOBENÍ PROSTORU POTŘEBÁM OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Zajištění pracovních podmínek v souladu s požadavky obecných zdravotních a bezpečnostních předpisů nebo týkajících se zařízení, místností a pracovních stanic je často dostačující k tomu, 46 aby umožnilo lidem se zdravotním postižením účinně a bezpečně fungovat v pracovním prostředí. Je však důležité pamatovat na individuální přizpůsobení pracoviště potřebám osob se specifickým postižením. Adaptace prostoru pro osoby se zdravotním postižením je důležitým začátkem zajišťování přístupnosti komunikace, okolí budovy, přes společné prostory na pracovišti. Požadavky na silnice a chodníky na pracovišti nepodléhají stejným požadavkům jako veřejné silnice, a proto mohou představovat překážku. Proto stojí za to dodržovat obecná pravidla: Chodníky a sdílené zóny: oddělení stávajících pěších tras od stávajících vodorovnými značkami v souladu s pravidly platnými pro veřejné silnice, značení přechodů pro chodce na křižovatkách uvnitř musí být na přechodech pro chodce, na křižovatkách, chodnících a vozovkách, rampa široká nejméně 0,9 se sklonem nejvýše 15% Brány a branky vstup na pracoviště: Kliky a kliky umístěné ve výšce vhodné pro pohybující se osoby na invalidním vozíku (v barvě kontrastující s barvou dveří), přístupové systémy umístěné ve výškách od 0,9 do 1,2 m horní nebo boční osvětlení vstupního prostoru a / nebo osvětlená tlačítka, interkom atd. Rovněž je důležité zajistit vhodná parkovací místa a přístup na všechny úrovně pomocí rampy (s parametry stanovenými v nařízení) nebo výtahu (s rozměry kabiny přizpůsobenými parametrům vozíku). Uspořádání vstupu do budovy: údaj o směru přístupu ke dveřím a prodlouženému vstupu pro vozíčkáře přístupové systémy zvonky (0,7-1,2 m nad podlahou) interkomy (0,7-1,2 m nad podlahou, s osvětlenými tlačítky; v případě zařízení s klávesnicí T9, tlačítko 5, v případě ostatních zařízení jsou všechna tlačítka v Braillově písmu).

47 osvětlení vstupního prostoru (poznámka: neinstalujte svítidla do podlahy) klenba v oblasti zvonu a interkomu ochrana spodní části skleněných dveří (do výšky 0,4 m) - značení skleněných dveřních klik (pásů, označení a nápisů) v úrovni očí pro uživatele 47 invalidního vozíku. Předsíň, recepce, strážnice: ve vestibulu, před recepcí a ve volné hale na manévrovací ploše 1,5 x 1,5 m Podlaha vyrobená z protiskluzného antireflexního materiálu (např. Z gumy, PVC, neleštěného kamene) přijímací pult s výškou do 0,9 m při minimální délce 0,9 m pult přizpůsobený pro obsluhu osob na invalidním vozíku, prodloužený za obrys recepce o cca. 0,4 m (nemůže zúžit únikovou cestu nebo být překážkou pro nevidomé a zrakově postižené z důvodu chybějícího mapování na podlaze) nebo svislou rovinou umístěnou pod recepcí staženou o cca. 0,4 m od okraje pultu přídavné stropní osvětlení nad pultem vstup do hlídaného prostoru (brány atd.) Zajišťující volný průchod / šířka nejméně 0,9 m uzavírací síla dveří silná tak, aby je mohla osoba na vozíku otevřít. Hygienická zařízení Budova nebo podlahy přístupné zdravotně postiženým musí být vybaveny hygienickým zařízením pro osoby se zdravotním postižením, které splňují příslušné zákonné požadavky. Další prvky týkající se zdravotně postižené osoby jsou následující: označit hygienické místnosti příslušnými piktogramy světlá šířka vstupních dveří nejméně 0,9 m, s přihlédnutím k rozměrům zábradlí na jejich povrchu vodorovné madlo, které pomůže uživateli vozíku zavřít dveře dveře zavírající se u vstupních dveří se zavírací silou, které je umožňují osobě na invalidním vozíku otevřít. - Vnitřní manévrovací prostory v hygienických místnostech (nezasahující do překážek nebo omezujících zařízení) by měly splňovat zákonné požadavky. Kromě toho by měly být splněny následující pokyny:

48 umyvadlo by mělo být široké nejméně 0,6 m a mělo by být umístěno ve výšce nejvýše 0,85 m prostor pod umyvadlem by neměl být menší než 0,65 m, aby se nohy uživatele invalidního vozíku mohly umístit pod umyvadlo 48 zavěšená toaletní miska by měla být umístěna v takové výšce, aby její horní povrch byl 0,45-0,5 m nad úrovní podlahy záchodová mísa by měla být k dispozici z obou stran (pokud je to možné), Nástěnné zábradlí poblíž záchodové mísy by mělo být instalováno ve výšce 0,75-0,8 m. Doporučuje se zvednout nebo složit zábradlí tak, aby invalidní vozík dosáhl záchodové mísy splachovací tlačítko v záchodové misce by mělo být instalováno ve výšce 0,8-1,2 m zrcátko nad umyvadlem by mělo být otočné nebo umožnit osobě na vozíku vidět se světelné spínače by neměly být dále než 1,2 m nad podlahou, aby byly snadno dostupné uživatelům invalidního vozíku, a měly by být odlišeny kontrastní barvou od roviny stěny; podlaha v hygienické a hygienické místnosti by měla být vyrobena z materiálu, který nezpůsobuje žádné uklouznutí. KANCELÁŘSKÉ MÍSTNOSTI Kancelářské prostory pro osoby se zdravotním postižením by měly být přizpůsobeny typu zdravotního postižení zaměstnance. Tato kapitola se týká zejména pohybových postižení spojených s pohybem vozíčkáře uvnitř i zrakově postižených. Jak ve vnitřním prostoru, tak i v uspořádání pevných prvků (stěny, dveře, okna) a vybavení (skříně, psací stoly a posuvné kancelářské vybavení) by měly být rozměry vozíku a antropometrická omezení vyplývající z polohy osoby na něm sedící. považováno. Volný pohyb zdravotně postižené osoby na vozíku je zaručen, pokud: manévrovací plocha uvnitř místnosti a na ohybech chodeb (kromě pracoviště) má rozměry 1,5 x 1,5 m Šířka průchodu na pracoviště je min. 1,2 m, s možným lokálním zúžením na 0,9 m stoly a pulty mají volný prostor 0,9 x 0,9 m, což umožňuje přímý přístup na pracoviště na invalidním vozíku podlaha v sociálních místnostech má protiskluzové vlastnosti.

49 Přístupnost zařízení pro osoby se zdravotním postižením na vozíku je zaručena, pokud: je zajištěna dostupnost předmětů uložených na policích u osoby sedící na vozíku by měla být poslední police ve výšce 1,2 m, pokud je přístup pouze z přední strany vozíku, a 1,4 m, pokud je přístup z boku 49 vypínače světla nejsou výše než 1,2 m nad podlahou a liší se barvou od barvy stěny zásuvky jsou umístěny ve výšce 0,4-1,2 m od podlahy a odlišují se svou barvou od barvy stěny. S ohledem na potřeby zrakově postižených je nutné: používat protiskluzové a antireflexní materiály na podlahách a antireflexní materiály na stěnách a pracovních deskách (např. povrchy stolů) zavést jednotný systém značení místností (na dveřích nebo vedle dveří) psát písmena a digitální označení, kontrastující s pozadím, bezpatkovým písmem, a v Braillově písmu uvádět znaky používat barvu dveří nebo jejich okrajů rozdílnou od barvy a intenzity zbarvení stěny instalovat místní osvětlení na pracovní desku, zajišťovat osvětlení pracovních míst s dostatečnou intenzitou. Pokud to technologie budovy a povaha práce dovolí, měl by být poměr povrchové plochy skleněných tabulí k podlahové ploše alespoň 1: 8. Pokud osvětlení pracoviště není dostatečné nebo není-li splněn předchozí stav, měla by být pracoviště osvětlena umělým světlem vhodné intenzity na pracovišti. Kromě architektonických pokynů stojí za zvážení zajištění následujících možností správným navržením prostoru: poskytování různých smyslových zážitků. Typ podnětů musí být někdy vybrán přesněji, např. účinek musí trvat déle, aby si to postižená osoba mohla všimnout a cítit ji. Je dobré, pokud je prostor bohatý na zdroje různých smyslových podnětů ovlivňujících všechny lidské smysly: zrak, sluch, čich, dotek, chuť, rovnováhu a pocit těla. Je však důležité, abyste je mohli dávkovat, používat izolované podněty a nebyli vystaveni jejich souběžné emisi prostor, kde může kdokoli jednat a být tvůrcem. Dalším omezením pohybu je často sedadlo osoby se sníženou pohyblivostí, invalidní vozík. Sedadlo umožňuje závislé

50 osobě pohybovat se, poskytuje pohodlí, stabilitu, oporu, možnost pozorování prostředí, ale někdy brání osobě dostat se na některé povrchy, dosáhnout potřebných prvků. Je vhodné, aby se prostor mohl přizpůsobit individuálním potřebám uživatelů pomocí technických a architektonických řešení. Nezávislost zvyšuje sebevědomí, dává 50 smysl a pocit úspěchu, probouzí radost. Snažte se o: prostor napomáhající pozorování dalších osob a jejich činností, prostor umožňující něco dělat společně nebo střídavě, prostor podporující zvídavost, s prvky překvapení, prostor vytvářející pozitivní emoce, prostor napomáhající výměně emocí, informací, konverzace. Lidé s těžkým postižením mají často problémy s mluvením. K vyjádření svých názorů a myšlenek potřebují alternativní formy komunikace (AAC). BRANDING Definice uvádí, že budování značky zvyšuje povědomí o značce. Cílem značky je vybudovat image značky, která je více než rozpoznatelná. Musí být podpořena řadou jedinečných funkcí a hodnot, se kterými se příjemci naší značky identifikují. Základem značky je její strategie. Definuje její nejdůležitější vlastnosti a hodnoty, charakterizuje, co značka představuje nyní a co chce představovat v budoucnosti. Tyto informace jsou zaznamenány ve formě dokumentu, tzv. Kniha značky, která definuje značku, umožňuje určit směry, díky nimž bude možné získat povědomí mezi příjemci. Klíčové prvky obsažené v tomto dokumentu, které mají být zveřejněny, jsou: jméno, slogan a logo. Na základě těchto prvků je vytvořena komunikační strategie a je vytvořen systém vizuální identifikace. Spočívá ve výběru charakteristických prvků, které budou použity v materiálech šířených různými komunikačními kanály. Vizuální identifikaci značky tvoří: logo nebo logotyp v několika variantách, písmo používané pro komunikaci barvy, prezentace produktů, štítků, obalů atd.

51 návrh propagačních materiálů, pomůcek atd. design interiéru, oblečení zaměstnanců. 51 Takto vybraná sada představuje omezení pro návrháře interiérů, kteří se musí pohybovat v rámci předem stanovené strategie pomocí konkrétních prvků odpovídajících požadovanému vzhledu společnosti. Budování identity značky by mělo probíhat také vhodným tvarováním prostoru, jeho uměleckým vyjádřením a charakterem. Kultura a kulturní jevy jsou místem pro budování účinných a výrazných značek. Prostorový design by měl zohledňovat nejen estetiku, ale také funkčnost, která musí být zachována, ale může také ovlivnit například životní styl zaměstnanců (například podporou proekologického chování, zdravých potravin, fyzické cvičení), které bude obrazovým prvkem společnosti. Při navrhování interiérů s konkrétním obrazem by měla být věnována zvláštní pozornost: přizpůsobení obrazu podle očekávání příjemce, charakteristice nabízených produktů, služeb a řešení, pocitům, které má značka vyvolat, Mezi možné problémy a úskalí patří: chaos způsobený nadměrným používáním prvků značky, zpracování obrazových prvků do nejasné podoby, umístění obrazových prvků nad funkčnost (např. Agresivní barvy v zónách pohodlí). SHRNUTÍ Návrh prostor pro efektivní učení a tvůrčí práci vyžaduje využití základní znalosti v oblasti environmentální psychologie. Vytvoření vhodné atmosféry vyžaduje soustředění se na mnoho zjevných faktorů poskytujících pocit pohodlí a bezpečí, ale také na stimulaci aktivit na hranici podvědomí, které ovlivňují intuitivní a emoční úroveň. Objevování nových metod získávání znalostí a kreativních cest je podporováno zajištěním odpovídajících vzdáleností zón intimity a interakce, multisenzorické stimulace a povědomí o zamýšlených cílech.

52 V takto navrženém prostředí by měla být zvláštní pozornost věnována rovným příležitostem pro osoby se zdravotním postižením, protože budou moci svůj potenciál využít na stejném základě jako ostatní, přičemž budou brány v úvahu jejich schopnosti vnímání a kreativní predispozice. Ty lze za vhodných podmínek vytvořit správně 52 tvarovaným prostorem. Při utváření prostoru by se proto mělo přihlížet k potřebám všech uživatelů a pomocí stylistických prostředků by měl vzniknout prostor, který podporuje integraci a společné činnosti. ZÁVĚRY Návrh prostoru ilab by měl brát v úvahu oblasti individuální a týmové práce i komunikaci mezi týmy. ILab by měl poskytovat možnost smyslového dopadu v závislosti na typu přijatých opatření uvolňující nebo stimulační. Prostor pro tvorbu a nápady je otevřený prostor určený pro týmovou precizní práci. Takový prostor je zaměřený na to, co je tady a teď. Smysly mohou být ovlivněny vizuálními podněty, jakými jsou barva, vzor. Také nevizuálními podněty: sluchovými, hmatovými (texturou, teplotou atd.), čichovými a chuťovými. Přírodní prvky v interiéru, jako je voda nebo zeleň, napomáhají senzorické stimulaci. Interiéry musí být přizpůsobeny potřebám osob se zdravotním postižením v souladu s platnými předpisy, je však třeba zohlednit i individuální potřeby všech osob. Vhodným utvářením prostoru můžeme vyvolat emoce, ale také utvářet image společnosti, což může ovlivnit postoje, chování a životní styl uživatelů, a tak představovat motivaci k tvůrčím činnostem nebo sebevzdělávání. Proces učení navržený Kolbem začíná zkušenostmi. Účastník se účastní nějaké události, situace, něco pozoruje a něco prožívá. V této fázi cyklu Kolb ukazuje účastníkovi určitou situaci, je uspořádána nějaká událost. Další fází je reflexe. Účastník věnuje pozornost tomu, co se stalo nebo co se děje, zpracovává data plynoucí do mysli, porovnává je s tím, co už ve své mysli má, snaží se popsat, co prožívá a co pozoruje.

53 Ve fázi konceptualizace má účastník kombinovat to, co vnímal jako celek. S využitím schopnosti abstraktního myšlení by se měl pokusit popsat mechanismy, vytvářet koncepty a teorie o tom, co prožil. Účastník se snaží vysvětlit prožívanou situaci pomocí znalostí, které má k dispozici, vytváří hypotetické vysvětlení a mentální modely, které celou situaci zahrnují. 53 poslední fází Kolbova cyklu je experimentování. Ve skutečnosti jde o praktické ověření hypotéz učiněných dříve. Na základě obecných závěrů účastníka se je snaží aplikovat v praxi. Snaží se odpovědět na otázku: Co mám dělat? Jak mohu využít své znalosti o situaci v praxi? Ale to nemusí být konec procesu učení. Protože experimentování způsobuje, že účastník zažívá nové situace a může zahájit cyklus rozšíření svých znalostí krok za krokem.

54 54 PLÁNOVÁNÍ VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT FORMULACE A PŘEZKOUMÁNÍ CÍLŮ Navrhované řešení pro plánování činnosti v prostředí ilab vychází z identifikace cílů. Lektor, který vede třídy v ilabu, definuje cíle činností. Může si stanovit cíle pro celou výuku nebo pro jednotlivé moduly, které tvoří celek. Navrhujeme zaznamenat cíl, popsat jej v zobecněném vzorci bez odkazu na konkrétní téma, detail cíle vytvoří lektor. Lektor se také může vzdát používání nápovědy a zadat své vlastní cíle. Cíle jsou nejdůležitějším prvkem při plánování aktivit, každý lektor výcviku je zaměřen na dosažení konečného výsledku, který definuje. Proto je vhodné strávit nějaký čas v této fázi plánováním a přesně určit, kam směřuje s účastníky. Poté, s ohledem na cíle, definujeme, co použijeme k dosažení předpokládaných výsledků. Popis cíle obsaženého v žádosti je návrh, ke kterému lektor vytvoří podrobný popis svých očekávání vůči účastníkům školení. Je důležité rozlišovat mezi cíli výuky a cíli učení. Cíle výuky se vztahují k aktivitám školitele, zatímco cíle učení odkazují na výsledky pozorované v chování účastníků. Učební cíl může být např. zprostředkovat znalosti o plánovacím systému 5s. Vyhodnocení takového cíle je

55 prohlášení, že učitel během třídy diskutoval o 5s. Cíle učení však mohou být formulovány takto: Účastník 55 vysvětluje důležitost systému 5s pro zajištění dobře organizovaného a bezpečného pracoviště popisuje předpoklady a fáze systému 5s používá systém 5s k plánování dobře organizovaného a bezpečného pracoviště nebo pracovišť. Dosažení cílů učení je proto kontrolováno jiným způsobem než dosažení cílů výuky musíme zkontrolovat, zda si účastníci pamatovali a porozuměli systému 5s, nebo zda jej umí také použít. Protože vzdělávací cíle jsou pro smluvní instituci důležitější, musí trenér nejen zahrnout obsah do svých tříd, ale také zajistit, aby se účastníci naučili specifické znalosti a dovednosti. K ověření dosažení vzdělávacích cílů již nestačí pouze říci, že předmět je přítomen ve třídním cyklu. Musí existovat metoda hodnocení znalostí, dovedností nebo změn v postoji účastníka (v závislosti na typu cílů). Tyto metody přizpůsobené typu cílů jsou navrženy ICA (Interactive Curriculum Algorithm). DRUHY CÍLŮ TAXONOMIE Konstrukce cílů může být založena na taxonomii zvolené školitelem. Vybrané návrhy na rozdělení cílů byly popsány níže. Tato aplikace navrhuje cíle a aktivity týkající se Bloomovy taxonomie, vylepšené Andersonem a Krathwohlem, a Niemierkovy taxonomie. BLOOMOVA TAXONOMIE Nejslavnější taxonomii vzdělávacích cílů navrhl Benjamin Bloom v roce Základním předpokladem jeho práce bylo vytvoření systému cílů, který by mohl sloužit jako měřítko pro hodnocení pokroku studentů. Bloom rozlišoval tři oblasti vzdělávacích cílů: kognitivní, emoční a psychomotorický. V těchto oblastech rozlišoval několik úrovní cílů. V oblasti kognitivní

56 oblasti to byly: znalosti, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení. V teoretických předpokladech bylo dosažení cílů z nižší úrovně podmínkou pro dosažení cílů z vyšší úrovně. Niemierko představuje sjednocenou taxonomii cílů, přizpůsobenou, jak píše, polským podmínkám. Sjednocení spočívá v důsledném zavedení čtyř úrovní v každé z oblastí cílů. 56 Niemierko popisuje tyto cíle písmeny A-D. Autor rozlišuje čtyři oblasti cílů: kognitivní, emoční, praktický a světonázor. V kognitivním poli rozlišuje následující úrovně: A paměť, B porozumění, C použití v typických situacích, D použití v problémových situacích. Poslední z těchto úrovní je také spojena s kreativní aplikací znalostí. ANDERSONOVA AND KRATHWOHLOVA MODIFIKACE Lorin Anderson, bývalý Bloomův student a jeho bývalý spolupracovník David Krathwohl, zveřejnili v roce 2001 návrh na změnu taxonomie kognitivních cílů. Starý koncept obsahoval šest úrovní cílů týkajících se výuky prostřednictvím různých kognitivních procesů. Nový koncept je v konstruktivistickém duchu a považuje studenty za aktivní účastníky procesu učení. Studenti aktivně vybírají materiál, na který se zaměřují, a sami si vytvářejí významy pomocí těchto vybraných informací a jejich předchozích znalostí. Návrh Andersona a Krathwohla zohledňuje dimenze související s kognitivní a metakognitivní aktivitou studenta během procesu učení. Tato změna se však týká hlavně konstruktivistické perspektivy, ze které jsou popsány kognitivní procesy, a tato změna se provádí na úrovni přeformulování ze substantiv (znalosti, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnocení) na slovesa (student si pamatuje, chápe, aplikuje, analyzuje, vyhodnocuje, vytváří). Změna na jazykové úrovni se týká také staré dimenze syntézy, nyní přejmenované na studentské tvorby, ale po bližším pohledu na tuto dimenzi se ukáže, že je to pouze kosmetická změna. Novou zavedenou dimenzi kognitivních procesů, označovanou jako tvorba, lze na obecné úrovni zahrnout do otázky zda student dokáže vytvářet nové věci nebo hledat nové úhly pohledu. Autoři také identifikují příklady kognitivních procesů používaných v této dimenzi. Ty kombinují, konstruují, vytvářejí, navrhují, vyvíjejí, formulují, píšou. Důležitou změnou však bylo zavedení dimenze typu znalostí, které jsou vytvořeny v procesu učení. Anderson a Krathwohl rozlišují čtyři obecné dimenze znalostí.

57 Dimenze znalostí Dimenze Fakta Termíny Operace Metakognice kognitivního procesu 57 A. Zapamatování B. Pochopení C. Aplikace D. Analýza E. Evaluace F. Tvorba Dimenze cílů kognitivní oblasti, modifikovaná Bloomova taxonomie. Na základě Andersona & Krathwohla (2001) Nejzákladnějším typem znalostí jsou fakta. Základními prvky těchto faktů jsou znalosti terminologie a specifických prvků daného oboru., Tato fakta jsou nezbytná pro seznámení s oblastí, v níž učení probíhá, a pro řešení problémů. Další dimenzí jsou termíny, které se týkají vytváření vazeb mezi základními prvky ve větších strukturách a umožňují těmto prvkům fungovat jako ucelený celek. V této dimenzi dochází ke klasifikaci a kategorizaci znalostí. Další dimenzí znalostí je dimenze Operace. Tyto znalosti souvisejí se schopností dosáhnout něčeho s metodami získávání informací. Poslední typ definuje metakognitivní znalosti, tj. Znalost toho, jak na obecné úrovni fungují lidské kognitivní procesy, stejně jako povědomí a znalost vlastní kognitivní činnosti. NIEMIERKOVA TAXONOMIE Bolesław Niemierko (2004, 2007) představuje sjednocenou taxonomii cílů. Kodifikace zahrnuje důsledné zavedení čtyř kategorií pro každou ze čtyř cílových oblastí. Autor rozlišuje čtyři oblasti cílů: kognitivní, emocionálně-motivační, praktický a všeobecný. Kategorie cílů v každé oblasti cílů jsou označeny písmeny A-D. V kognitivním oboru rozlišuje následující kategorie: A zapamatování (student si pamatuje), B porozumění (student chápe), C využití znalostí v

58 typických situacích (účastník řeší typické úkoly), C je zároveň využití znalostí v problematických situacích (účastník řeší neobvyklé úkoly). Emocionálně-motivační oblast zahrnuje kategorie cílů zaměřených na zapojení účastníků do školních aktivit a seberozvoje. V této oblasti Niemierko rozlišuje kategorii A účast na činnosti (účastník se účastní vzdělávacích aktivit), B 58 podnikání kroků (účastník aktivně jedná během vyučování), C orientaci na akci (účastník má relativně trvalou orientaci) směrem k jednání), D systém akce (účastník plánuje svou vlastní vzdělávací činnost). Další pole obsahuje praktické cíle. Kategorie A napodobování akce (účastník napodobuje akce ostatních), B opakování akce (účastník opakuje činnosti), C provozní účinnost za stálých podmínek a D provozní účinnost za měnících se podmínek. Čtvrtá oblast cílů zahrnuje cíle pohledu na svět. Základní kategorií v této oblasti (kategorie A) je přesvědčení o platnosti znalostí. Učení s přesvědčením, že se učíme nepravdivé znalosti, způsobuje odpor. Například odpor vůči učení o biologické evoluci u lidí, kteří jsou přesvědčeni, že Darwinovy teorie jsou nepravdivé. Kategorie B víra v hodnotu znalostí (učíme se efektivněji, když pro nás jsou znalosti užitečné), Kategorie C zaměření na aplikaci znalostí (akce účastníka jsou zaměřeny na využití znalostí) a Kategorie D systém znalostí aplikace (účastník začleňuje znalosti do složitých kognitivních systémů a používá je jako trvalý prvek své vlastní struktury znalostí).

59 59 KREATIVITA JAKO SAMOSTATNÁ OBLAST CÍLŮ V literatuře převládá myšlenka, že kreativita by měla být brána jako předmět výuky (srov. Nęcka, 1998, 2001; Szmidt, 2003, 2007). Výše popsaný pojem tvůrčí schopnosti je úzce spjat s postulátem rozvoje kreativity i mimo specifické činnosti určené k tomuto účelu. A přestože autoři podporují kreativitu v každodenní vzdělávací práci (Krzysztof J. Szmidt shromažďuje a představuje širokou škálu postulátů pro učitele, kteří chtějí rozvíjet kreativitu studentů: Szmidt, 2007), dosud neexistuje soudržná taxonomie cílů, která bude učiteli stanovena. A co víc, tato oblast je prakticky bez povšimnutí. Tato situace vede k tomu, že učitel nevěnuje

60 pozornost rozvoji tvůrčích schopností ve své každodenní práci, při plánování lekce, ale pouze příležitostně, když je předmětem lekce stimulovat kreativitu. Jinými slovy, požadavek na zavedení oblasti kreativity pro účely výuky způsobuje, že učitelé stanoví tyto cíle nejen pro kreativní dílny (kreativita jako předmět), ale také pro jiné 60 lekce. Učitelé by tak měli vidět možnost stimulace kreativity v různých vzdělávacích situacích. Zároveň zdůrazňujeme, že kreativní lekce by neměly dosahovat pouze cílů v kreativní oblasti, ale také v kognitivní, emocionálně motivující a funkční oblasti. Rozlišování mezi oblastí tvořivosti jako samostatné kapacity vyžadující zvláštní zacházení se hovořilo již dlouho (viz Marland, 1972; Renzulli, 1977; Torrance & Myers, 1970). Například populární model rozvoje talentů Josepha Renzulliho (1977) rozlišuje kreativitu jako samostatný rozměr, bez kterého není talent úplný. To znamená, že učitelé by pro celkový rozvoj žáka měli sledovat cíle nejen v rámci rozvoje směrových talentů a motivace, ale také a to je důležité pro náš návrh v rámci kreativity. Přímým teoretickým základem pro rozlišení tvůrčí oblasti cílů byl koncept úspěšné inteligence Roberta Sternberga a vzdělávací závěry, které z něj vyvodil (Sternberg, 2004). Podle jeho modelu vyžaduje úspěšná inteligence vývoj tří typů inteligence: analytická inteligence, kreativní inteligence a praktická inteligence. Analytickou inteligenci lze identifikovat pomocí obecné inteligence měřené pomocí testů inteligence. Kreativní inteligence je schopnost tvořivě hledat a řešit problémy. Student řeší úkoly netypickým způsobem nebo najde dříve nedotčené problémy v dané oblasti znalostí. Praktická inteligence charakterizuje lidi, kteří se zabývají problémy každodenního života v jejich přirozeném společenském a situačním kontextu. Na základě tohoto modelu Sternberg navrhl vzdělávací systém WICS zaměřený na holistickou a interdisciplinární kombinaci prvků podporujících rozvoj všech typů inteligence. Zkratka WICS označuje čtyři vzdělávací principy pro rozvoj inteligence zaměřené na úspěch. Prvním je vývoj moudrosti, který Sternberg navazuje na praktickou inteligenci. Moudrost předpokládá nejen schopnost rozumu, ale také koncepční znalosti a intuici. Další princip se týká rozvoje inteligence. Jde samozřejmě o schopnost analytického uvažování. Dalším pravidlem je rozvoj kreativity. Poslední pravidlo Syntetizace odkazuje na kombinované použití všech výše uvedených principů k ovlivnění rozvoje úspěšné inteligence. Sternberg také navrhuje konkrétní oblasti vzdělávacích aktivit souvisejících s modelem WICS. Tyto akce by měly být zaměřeny na zapamatování. Typické úkoly v této oblasti jsou rozpoznej a zapamatuj. Dále by se mělo vyvinout analytické

61 myšlení pomocí úkolů jako porovnej, posuď, vysvětli. Na druhé straně rozvíjí kreativní myšlení úkoly typu objev, představ si, navrhni. Nezapomeňme na rozvoji oblasti praktických činností, zde mohou pomoci úkoly, které vyžadují použití, implementaci a aplikaci. Při pohledu na tento návrh je snadné vidět významnou podobnost s Bloomovými 61 kognitivními vzdělávacími cíli. Analytické myšlení může souviset se dvěma oblastmi: analýza a hodnocení. Oblast praktických činností bude splňovat cíle oblasti aplikace, ale oblast kreativity nelze srovnávat s žádným z Bloomových taxonomických oborů, i když přijmeme její upravenou verzi. Piotrowskiho návrh (2010b) rozšiřuje taxonomie cílů Blooma a Niemierka o samostatné, kreativní pole cílů, stejné jako kognitivní nebo emocionálně motivující pole. Jednou ze základních výhod Niemierkovy myšlenky je jednoduchý a homogenní systém cílů, který je snadno použitelný. Pole kreativních cílů, jak je definuje Niemierko (2004), zahrnuje čtyři kategorie cílů. První kategorie (A) definuje cíle související se senzibilizací na tvůrčí činnosti. Zde máme cíle související s rozvojem osobnosti, zvědavosti, imaginace a kognitivních dovedností. Tato kategorie také zahrnuje znalosti a schopnost používat strategie ke zvýšení plynulosti a flexibility myšlení (Guilford, 1971). Cíle kategorie B se vztahují na sociální dovednosti specifické pro kreativní lidi. Vytváření nových nápadů a řešení vždy probíhá v sociálním kontextu. Cíle v kategorii B připravují studenty, aby tvořivě fungovali mezi ostatními lidmi. Kategorie C zahrnuje cíle související se schopností kombinovat vzdálené myšlenky. Na této úrovni jsou stanoveny cíle pro rozvoj takových duševních operací, jako jsou asociace, metafory a transformace (srov. Nęcka, 2001; Nęcka, Orzechowski, Słabosz a Szymura, 2005) a koncepční syntéza (Costello a Keane, 2000; Piotrowski, 2002, Piotrowski) a (Grohman, 2005). Poslední kategorií cílů (D) je výuka vědomého používání tvůrčích technik řešení problémů. Tyto cíle úzce souvisí s výukou tvořivosti jako předmětu, avšak tvůrčí techniky mají také své rozmanitosti a svou specifičnost v závislosti na předmětu. Použití kreativních metod při tvorbě esejí se bude mírně lišit od výběru technik nebo kompozic v umění a v přírodních vědách.

62 62 Kateg. A: Kateg. B: Kateg. C: Kateg. D: Otevřenost (imaginace, tolerance odlišnosti, otevřenost inovacím, fluidnosti a flexibilitě myšlení) Odvaha tvořit (podporovat nápady druhých a sdílet je ve skupině) Kombinovat vzdálené ideje (asociace, metafory, konceptuální syntézy) Umění použít kreativní techniky řešení problémů Klasifikace cílů v oblasti kreativity. Jak vidíme, Piotrowského klasifikace cílů není založena pouze na stanovení kognitivních cílů (a ty cíle, které jsou současně kognitivní, jsou specifické pro kreativní myšlení), takže není možné omezit klasické koncepty na toto pole. Výše uvedená taxonomie úzce souvisí s Bloomovým konceptem, ale ať už přistupujeme k jakémukoli přístupu, ať už obhajujeme přísné rozdělení cílů nebo plánujeme cíle založené na dynamičtějších modelech, měli bychom považovat kreativitu za cíl učení. SOLO (STRUCTURE OF OBSERVED LEARNING OUTCOME) TAX ONOMIE SOLO (Structure of Observed Learning Outcome) taxonomie. SOLO (Structure of Observed Learning Outcome) taxonomii popsali před více než 30 lety John Biggs a Kevin Collis a zdá se, že je jednodušší než model vyvinutý Bloomem. Předpokládá, že existují tři úrovně znalostí: povrchní, hluboký a koncepční a zahrnuje pět fází: 1. předstrukturální, ten lze popsat větou: Nevím, co se děje! - žáci nemají znalosti a dovednosti potřebné k dokončení úkolu. 2. monostrukturované, pro ten je charakteristická věta: Vzpomněl jsem si na jednu věc z toho, co jsme se naučili! - žáci znají jediný fakt nebo koncept. V této fázi se slovesa používají k definování cílů: pojmenovávání, popis, rozpoznávání a implementace jednoduchých postupů. 3. multistrukturální, popsatelný větou: Pamatuji si to, co jsem se učil! - žáci znají mnoho faktů a informací. Slovesa použitá v této fázi k vytváření cílů: organizovat, definovat, seskupovat, klasifikovat, formulovat otázky a zabývat se algoritmy.

63 4. relační, popsatelný větou: Všechno, co vím, se může problému týkat! - studenti jsou schopni propojit informace, které mají. Při vytváření cílů se používají slovesa: zobecňovat, předpovídat, interpretovat, hledat analogie, porovnávat, kompilovat. 5. rozšířené abstrakce nebo hlubokého uvažování. Žáci považují získané znalosti za základ pro 63 zobecnění, spekulace, shrnutí a budování nových znalostí. Slovesa používaná k formulaci cílů: představte si, dokazujte, vytvářejte teorie, ospravedlňujte, analyzujte, předpokládejte, vysvětlete důvody, dotazujte a hledejte analogie. Úrovně kompetencí podle taxonomie SOLO (podle: Biggs, bdw.). V modelu SOLO je zvýšení kompetencí (běžně vyznačené na svislé ose grafu na obrázku) kvalitativní a ne kvantitativní. V takovém přístupu není důležité, kolik faktů účastník zná, ať už zmiňuje dva principy správné skupinové práce, nebo představuje mnohem více pravidel. Vyšší úrovně kompetencí je dosaženo, když on / ona určuje důležitost těchto principů pro efektivní skupinovou práci. Bez ohledu na přístup, který používáme při určování očekávání účastníků školení, je důležité pamatovat na to, že nelze přehlížet dovednosti, které jsou na vyšších úrovních nazývané někdy složité. OPERACIONALIZACE CÍLŮ Aby bylo možné dosáhnout zamýšleného cíle a posoudit, do jaké míry byl tento cíl dosažen, musí být cíle provedeny. Slovo operativizace znamená formulaci cíle tak, aby se určil účinek vzdělávacích aktivit. Například fráze cílem je seznámit účastníky s programem Excel je příliš obecná, protože neobsahuje žádné informace o tom, co se účastníci naučí (zda uvidí pouze to, jak aplikace Excel vypadá, zda se budou učit používat jen několik základních funkcí, zda se naučí programovat složité výpočetní algoritmy atd.) nebo co bude hodnoceno (zda se zeptáme účastníků, zda viděli Excel, nebo zda jim dáme specifické úkoly a jaké znalosti a dovednosti, které tyto úkoly budou vyžadovat). Operativní cíle by měly být podrobnější než obecné cíle a měly by být ověřitelné. Formulace cíle účastník vypočítává popisnou statistiku datového listu poskytuje konkrétní informace o tom, co se účastníci naučí a jaké účinky mohou očekávat na konci kurzu. Celkový cíl učení se programu Excel by měl být rozdělen na

64 provozní cíle, aby jednotlivé bloky tříd splňovaly jeden nebo více dobře definovaných cílů a je možné ověřit účinnost školení měřením rozsahu, v jakém cílů bylo dosaženo. Ve výše uvedeném příkladu se samozřejmě zabýváme praktickým materiálem, který lze přesně definovat. V případě tzv. soft školení však může být často obtížné ověřit cíle. Měli bychom 64 se však také pokusit o dosažení těchto cílů. Například senzibilizaci účastníků na emoční potřeby lze operativizovat několika cíli: Student rozpoznává behaviorální ukazatele základních emocí, student rozpoznává behaviorální ukazatele hanby, pýchy, žárlivosti atd. Zejména v případě soft školení, ověření účinnosti může být provedeno se zpožděním, po nějaké době. Podobně v případě cílů v oblastech, jako je pohled na svět nebo motivace Formulace cílů školení a měření jejich dosažení v algoritmu ICA V algoritmu ICA by osoba navrhující aktivitu měla definovat cíle školení. Aby se usnadnil výběr cílů a následné hodnocení dosažení cílů, algoritmus ICA zobrazuje bufet pojmů souvisejících s různými poli a kategoriemi cílů. Účelem definic navržených ICA je řídit provozování cílů takovým způsobem, aby algoritmus ICA generoval rady pro nástroje k ověření účinnosti školení. Návrh navržený algoritmem ICA je obsahově neutrální, což znamená, že osoba vytvářející kurz ho může používat nezávisle na obsahu kurzu. Pojmy a cíle, které definují, se vztahují na tematické bloky tříd nebo celé třídy. Vzhledem k možnosti přesnějšího ověření v počáteční verzi ICA navrhujeme definice týkající se kognitivních cílů (týkající se struktury znalostí a výkonu úkolu). Sociální cíle (týkající se spolupráce / konkurence mezi účastníky a aktivity ve skupině) nejsou o nic méně důležité pro efektivní chod tříd. Hodnocení jejich implementace je však o něco náročnější. Níže uvádíme několik příkladů funkcionalizace sociálních cílů. KATEGORIE VÝRAZŮ POUŽÍVANÝCH K FORMULACI KOGNITIVNÍCH CÍLŮ : Identifikace cílů učení Účastník správně rozpozná... Seznamy účastníků... Účastník si pamatuje... Příklady použití výrazů Účastník rozpoznává typy sociálního chování ve skupině Účastník uvádí rozdílné fáze v metodě CPS Účastník si pamatuje graf znázorňující Coveyovy kruhy vlivu

65 65 Účastník změní svůj názor na... Účastník vypočítá... Účastník přesně odhaduje... Účastník vyhodnotí... Účastník konstruuje... Účastník popisuje... Účastník činí pravděpodobné hypotézy... Účastník zkontroluje hypotézy... Účastník přesně definuje... Účastník plánuje... Účastník používá... Účastník objedná... Skupiny účastníků... Účastník vysvětluje... Účastník formuluje závěry... Účastník porovná... Účastník rozlišuje... Účastník vybere informace... Účastník vybere z... Účastník mění pohled na možnost aplikace současných neurobiologických znalostí při tvorbě vzdělávacích programů Účastník vypočítá Bayes Factor pomocí programu Jasp Účastník přesně odhaduje směr a velikost změn vyplývajících z inovací Účastník vyhodnotí hodnotu myšlenky na základě metody plus, mínus a otazník Účastník konstruuje prototyp produktu v rámci metody Design Thinking Účastník popisuje postřehy k používání produktu zákazníky Účastník činí pravděpodobné hypotézy o příčinách problémové situace Účastník zkoumá hypotézy pomocí sociálního experimentu Účastník definuje problém přesně Účastník plánuje implementační aktivity Účastník používá Ishikawův diagram k vyřešení možných příčin problému Účastník upřednostňuje interpersonální pravidla Účastník seskupí metody získané podle kritéria, které si vybral Účastník vysvětlí dopad heuristické kotvy na umístění produktů do velkých obchodů Účastník vyvodí závěry z údajů získaných v průzkumech spotřebitelů Účastník porovnává různé tréninkové metody Účastník rozlišuje mezi úvahami na základě pravdivých a nepravdivých předpokladů Účastník vybere informace v tiskových článcích Účastník vybere z možných strategií potenciálně nejefektivnější strategii

66 66 Účastník vytvoří model... Účastník navrhuje... Účastník navrhuje... Účastník vytvoří grafický model výrobního procesu Účastník navrhuje vlastní řešení problémů Účastník navrhne reklamní strategii produktu SEZNAM TERMÍNŮ POUŽÍVANÝCH K FORMULACI SOCIÁLNÍCH CÍLŮ : Identifikace cíle učení Účastník poslouchá aktivně... Účastník navrhuje skupině... Účastník formuluje... Účastník hájí... Účastník promluví... Účastník se řídí pravidly... Účastník se zdrží... Účastník vyjednává svou pozici Příklady použití Účastník během diskuse aktivně naslouchá ostatním účastníkům. Účastník navrhuje skupině řešení problému. Účastník formuluje zprávy. Účastník hájí svůj názor před skupinou. Účastník hovoří v diskusi. Během tříd se účastník řídí pravidly skupiny. Účastník se vyhýbá kritice ostatních účastníků. Účastník mění své postavení zcela nebo částečně pod vlivem argumentů ostatních účastníků. V algoritmu ICA je také možné zvolit dlouhodobý cíl. Taková volba bude vyžadovat přesnější cíl sám o sobě. Vzhledem k velké rozmanitosti obsahu a forem učení vám algoritmus ICA dává možnost definovat své vlastní cíle výběrem možnosti Jiné. V tomto případě bude možné zvolit techniku hodnocení ze všech dostupných možností, bez jakéhokoli předběžného výběru ze strany algoritmu ICA.

67 OVĚŘENÍ CÍLŮ Klíčovou informací pro instruktora i klienta je efektivita vzdělávacích aktivit. Tuto účinnost lze odhadnout na základě měření stupně dosažení cílů učení. Předpokládáme-li vzdělávací cíle 67 účastníků, můžeme zkontrolovat, zda a do jaké míry byly tyto cíle dosaženy. Příslušné ověřovací nástroje vám pomohou měřit účinnost vašich vzdělávacích aktivit. Posouzení výsledků učení provedené pomocí vhodných nástrojů může sloužit jako cenná zpětná vazba účastníkům školení, zadavateli, ale také školiteli. Může naznačit, které části činností jsou optimálně připraveny k dosažení cílů a které je třeba dále upravovat a zlepšovat. Při hodnocení účinnosti kurzů by se samozřejmě měla brát v úvahu specifika účastníků. Vnitřně konfliktní skupina může nasměrovat své aktivity a pozornost členů na jiné činnosti než na učení. Účastníci, kteří považují dané téma za zbytečné nebo hodnotí instruktory jako nekompetentní, se mohou bránit a následně se blížit znalostem. Takové situace by však měly být rozpoznány před začátkem kurzu. To umožní zavedení dalších cílů pro efektivní práci. Například, když je skupina v konfliktu, je vhodné stanovit cíl integrace skupiny jako jedné z aktivit nebo uspořádat činnosti tak, aby konflikt neovlivnil práci účastníků. Pokud je téma považováno za zbytečné, je možné stanovit cíl v oblasti cílů světového pohledu a věnovat čas třídě ukázání hodnot komunikovaných znalostí. Toto je někdy případ tříd bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (OHS). Zájem o tento subjekt vyvolává čas, aby si účastníci uvědomili rizika (včetně právních rizik) a nedostatek znalostí o tom, jak se chovat. Pokud není možné získat předchozí informace o účastnících (instituce zadá téma bez informování o vzdělávacích potřebách a složení skupiny, nebo jsou třídy otevřené a nemáme žádné informace o účastnících), měli bychom interpretovat výsledky získané pomocí nástrojů hodnocení také ve vztahu k chování jednotlivých účastníků. REVIZE CÍLŮ UČENÍ V ILAB ICA V závislosti na použitých termínech při určování cílů nabízí algoritmus ICA výběr hodnotících nástrojů.

68 NAVRHOVANÉ NÁSTROJE PRO OVĚŘOVÁNÍ KOGNITIV NÍCH CÍLŮ 68 Identifikace cílů učení Účastník přesně rozpozná... Účastník... Účastník si pamatuje... Účastník změní svůj názor na... Účastník vypočítá... Účastník odhaduje správně... Účastník hodnotí na základě kritérií... Účastník konstruuje... Účastník popisuje... Účastník činí pravděpodobné hypotézy... Účastník zkontroluje hypotézy... Účastník správně definuje... Účastník plánuje... Účastník používá... Účastník objedná... Skupiny účastníků... Účastník vysvětluje... Účastník formuluje závěry... Účastník porovná... Účastník rozlišuje... Účastník vybere informace... Navrhované nástroje pro čtení cílů Test s uzavřeným úlohami Test s otevřenými úlohami Test s otevřenými úlohami Dotazník, případová studie Test uzavřenými úlohami, test s otevřenými úlohami, případová studie Test s uzavřenými úlohami, test s otevřenými úlohami, případová studie Test s uzavřenými úlohami, test s otevřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s uzavřenými úlohami, test otevřených úloh, případová studie Test s otevřenými úlohami Test s otevřenými úlohami, případová studie, dotazník Případová studie, Open Task Test, dotazník Test s uzavřenými úlohami, Test otevřených úloh Test s uzavřenými úlohami, Test otevřených úloh Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s uzavřenými úlohami, Test otevřených úloh Test s uzavřenými úlohami, test otevřených úloh, případová studie Test s uzavřenými úlohami, test otevřených úloh, případová studie

69 69 Účastník vybere z... Účastník vytvoří model... Účastník navrhuje... Účastník navrhuje... Účastník komunikuje Účastník spolupracuje Test s uzavřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami, případová studie Test s otevřenými úlohami, případová studie Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník NAVRHOVANÉ NÁSTROJE PRO OVĚŘOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH CÍLŮ Identifikace cíle učení Účastník poslouchá aktivně... Účastník navrhuje skupině... Účastník formuluje... Účastník hájí... Účastník hovoří... Účastník se řídí pravidly... Účastník se zdržuje... Navrhované nástroje pro ověření cílů učení Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Pozorování, dotazník Navrhované metody jsou doplněny výběrem konkrétních nástrojů. Je také možné požádat účastníky o jejich subjektivní hodnocení dosažení konkrétních cílů. V tomto případě by z návrhů ICA měl být vybrán Dotazník pro subjektivní hodnocení dosahování cílů (KSORC). Tento návrh bude viditelný bez ohledu na formulovaný cíl. Může být také vybrán jako další hodnotící nástroj. Například při výběru testu uzavřeného úkolu a dotazníku subjektivního hodnocení pro stejný účel algoritmus ICA navrhne šablonu pro test uzavřeného úkolu a vytvoří KSORC současně. Panel se zeptá, zda dotazník pro subjektivní hodnocení dosažení cílů má pokrýt všechny cíle stanovené v ICA. Pokud jsou vybrány všechny cíle, ICA vytvoří vhodný dotazník s otázkami o jednotlivých cílech (v pětistupňové stupnici). Pokud je vybrána odpověď

70 ne, ICA vytvoří dotazník obsahující otázky pouze pro ty účely, pro které byl vybrán výběr nástroje KSORC. Test s uzavřenými úlohami Otázky s možností výběru 70 Otázky s možností označení více odpovědí Odpovídající testy Pravdivé nebo nepravdivé testy Test s otevřenými úlohami Testy s krátkou odpovědí Rozšířené testy odpovědi Případová studie Testy s více možnostmi výběru Otevřený úkol Dotazník Dotazník s otázkami v n-stupňové stupnici (standardně pětistupňová) Dotazník s otevřenými otázkami Dotazník pro subjektivní hodnocení dosažení cílů (další nástroj) Algoritmus ilab ICA může generovat dotazník, který obsahuje otázky týkající se hodnocení účastníka, pokud jde o míru dosažení cílů stanovených autorem kurikula. Program ICA stahuje formulované operační cíle a přidává jim pětistupňovou hodnotící stupnici.

71 71 NÁSTROJE K OVĚŘENÍ KOGNITIVNÍCH CÍLŮ TEST S UZAVŘENÝMI ÚLOHAMI Test s uzavřenými úlohami obsahuje otázky se seznamem odpovědí. Zkoušená osoba vybere odpovědi. Hodnotícím kritériem je počet správně zvolených odpovědí během testu. Skóre pro otázky může být stejné pro každou otázku nebo skóre pro otázky může být zváženo. Stupnice bodů za dobrou odpověď závisí na autorovi testu. Nejběžnějším tvarem je stupnice: dobrá = 1 bod, špatná = 0 bodů. Jsou však možná i jiná skóre. Někdy autoři používají záporné body pro špatnou odpověď. To má zabránit tomu, aby vyšetřované osoby náhodně vybraly

72 své odpovědi. Tato metoda však může způsobit, že odpovědi jsou uvedeny pouze tehdy, je-li vyšetřovaná osoba naprosto jistá. Méně sebevědomí lidé uplatní strategii vyhýbání se riziku a výsledkem bude, že výsledek testu bude nižší než jejich skutečné znalosti. V ICA navrhujeme několik variant uzavřeného úkolového testu, které se liší formou 72 prezentace odpovědí připravených, z čeho vybírat. - Otázky s možností výběru. Pouze jedna z několika předložených odpovědí je vždy správná. - Otázky s možností označení více odpovědí. Počet správných odpovědí na otázky v testu se může lišit. V extrémních případech mohou být všechny odpovědi správné nebo žádná nebude správná. - Odpovídající testy. Odpovědi jsou navrženy tak, aby je bylo možné párovat. - Pravdivé nebo nepravdivé testy. Jedná se o variantu testů s uzavřenou úlohou s jedním výběrem, kde je počet možných odpovědí omezen na dva (ano vs. ne nebo pravda vs. nepravda). TEST S OTEVŘENÝMI ÚLOHAMI. Open Task Test je seznam otázek bez připravených odpovědí, ze kterých si můžete vybrat. Zkoušená osoba musí napsat odpověď na otázku sama. V ICA nabízíme několik variant Open Task Test. - Uzavírací testy. V otázce je ponecháno místo pro zodpovězení. Obvykle se jedná o jedno slovo nebo pojem. Cloze test může mít podobu práce s textem, ve kterém byla některá slova vystřižena a úkolem vyšetřované osoby je doplnění chybějících částí. - Testy s krátkou odpovědí. Zkoušené osoby mají na otázku položit krátkou písemnou odpověď. Může to být například definice pojmu. - Rozšířené testy odpovědi. Zkoušené osoby mají odpovědět na otázku komplexním způsobem prostřednictvím delší formy odpovědi, např. esej. Otázky v této formě testování musí být otevřené a celkem obecné.

73 PŘÍPADOVÁ STUDIE Případová studie spočívá v představení problému. Zkoušené osoby by měly rozpoznat typ úkolu a získané znalosti použít k jeho vyřešení. Problém v případové studii by měl být popsán 73 co nejpřesněji. DOTAZNÍK Dotazník (dotazníky s uzavřenými otázkami; vícedílná stupnice) je soubor prohlášení, se kterými může vyšetřovaná osoba souhlasit nebo nesouhlasit. Pro každý problém se vytvářejí prohlášení, což může být užitečné při hodnocení dosažení daného cíle. Dotazníky často používají vícestupňovou stupnici, aby určily, do jaké míry respondent s tvrzením souhlasí. Příkladem takové stupnice je pětistupňová Likertova stupnice, kde si respondent může vybrat jednu z pěti odpovědí: 1. Silně nesouhlasím, 2. Nesouhlasím, 3. Ani souhlasím, ani nesouhlasím, 4. Souhlasím, 5. Rozhodně souhlasím. Při výběru dotazníku k ověření dosažených cílů školení musíme mít na paměti, že odpovědi účastníků jsou subjektivní a odrážejí jejich současné přesvědčení. Nebudeme kontrolovat, zda se účastník něco naučil nebo zda došlo k nějaké změně v důsledku školení. DOTAZNÍK PRO SUBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ DOSAHOVÁNÍ CÍLŮ, KSORC (DODATEČNÝ NÁSTROJ) Dotazník pro subjektivní hodnocení dosahování cílů je nástroj, který můžeme použít k prozkoumání subjektivního pocitu účastníků ve vztahu k dosažení našich cílů. Takový dotazník má smysl bez ohledu na jiné techniky ověřování dosažení konkrétních cílů. Takový dotazník je vytvořen relativně jednoduchým způsobem. Při operativních cílech je můžeme prezentovat jako dotazníková prohlášení a požádat účastníka, aby určil, do jaké míry si myslí, že těchto cílů bylo dosaženo. Můžeme použít Likertovu stupnici. Například, pokud byly cíle bloku aktivit formulovány jako Účastník rozpoznává typy sociálního chování ve skupině, může se v KSORC číst jedna položka týkající se tohoto cíle: Dokážu rozpoznat typy sociálního chování ve skupině. " Účastník může na Likertově stupnici uvést, do jaké míry s tímto tvrzením souhlasí nebo nesouhlasí. Ačkoli dotazník měří pouze subjektivní pocit dosažení

74 cílů, v některých případech to může být jediný nástroj, který nás informuje o reakcích účastníků na školení. NÁSTROJE K OVĚŘENÍ SOCIÁLNÍCH CÍLŮ 74 POZOROVÁNÍ Pozorování je založeno na získávání informací z chování účastníků. Pozorování mohou být kvalitativní, tj. Je zaznamenána pouze absence nebo přítomnost nějakého druhu chování nebo jevu, nebo kvantitativní, pokud je pozorovaný jev nebo chování měřeno pomocí číselných hodnot (např. Můžeme pozorovat a zaznamenávat počet agresivních nebo submisivních chování účastníka). NOMINACE Nominace je nástrojem subjektivního hodnocení jevů nebo chování na základě obecných pozorování. Po bloku tříd nebo po skončení tříd může instruktor tímto způsobem subjektivně posoudit změny ve skupině nebo u jednotlivců. Podobně mohou účastníci podrobit pozorované změny vyplývající ze vzdělávacích aktivit obecnému hodnocení. Pozorování vyžaduje zaznamenávání pozorovaných jevů a situací průběžně, zatímco nominace je obecný souhrn, aniž by bylo nutné zaznamenávat všechny pozorované jevy. Hodnocení nominací proto může být ovlivněno emocemi, jednotlivými událostmi nebo subjektivními interpretacemi situace. PLÁNOVÁNÍ VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT POMOCÍ ICA (INTERACTIVE CURRICULUM ALGORITHM) Ilab je školicí prostředí s mnoha možnostmi. Jedním z nich je interaktivní kurikulární algoritmus (ICA). Tento algoritmus je navržen tak, aby usnadnil vytvoření vzdělávacího programu navrhováním dostupných automaticky přednastavených návrhů hodnotících nástrojů, výukových materiálů a nastavení místnosti. Systém ICA zavádí jednotný standardní kurikulum. Bez ohledu na obsah by se osoby, které vytvářejí učební osnovy, měly řídit následujícími fázemi. Sjednocení kurikula dává možnost vyhodnotit a porovnat didaktické aktivity v prostředí ilab a zaručuje školení připravená s péčí o výsledky školení. PROCES VYTVÁŘENÍ VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

75 Proces přípravy výcvikového kurzu, který se předpokládá v prostředí ilab, sestává z několika kroků, které musí podniknout osoba vytvářející scénář kurzu. V tomto procesu může pomoci algoritmus ilab ICA. Dispozice jednotlivých etap je dána orientací akcí na účinky tréninku. 75 Proto před zadáním předmětu bloku tříd zadáte operační cíl pro daný blok tříd. Jinými slovy, nejprve zvažujeme, čeho chceme v důsledku vzdělávacích aktivit dosáhnout, a teprve potom zvažujeme, jaký obsah a metody bychom měli použít. Pokud však chce osoba vytvářející učební plán začít specifikováním obsahu bloku tříd a následným zavedením příslušného operačního cíle, může tak učinit v panelu ICA také v tomto pořadí. 1. Studujeme potřeby školení. Zjišťujeme, jaké změny ve znalostech a chování jsou pro účastníky nutné (obecné cíle). Tyto fáze jsou nezbytné pro organizaci školení, ale jsou mimo algoritmus ICA. 2. Předpokládáme, jaké konkrétní změny ve znalostech a chování by se měly objevit v důsledku vzdělávacího procesu založeného na vybraném vzdělávacím obsahu (hypotéze) a určíme, jak prozkoumat úroveň těchto změn. Při formulaci cílů musíme předem vědět, jaký materiál se mají účastníci naučit (jaké změny ve znalostech a chování by se ve vzdělávacím procesu měly objevit) a jak lze hodnotit výsledky učení (jak ověřit, zda předpokládané změny ve znalostech a chování došlo v důsledku vzdělávacího procesu). Algoritmus ilab ICA navrhuje, aby seznam prohlášení byl základem pro formulaci operačních cílů (viz kapitola: Cíle). Pohled na panel umožňující formulaci operačních cílů je uveden na obrázku níže. 3. Vybereme vzdělávací obsah => jaký rozsah znalostí a dovedností poskytne dostatečné změny ve znalostech a chování účastníků, aby vyhovovaly vzdělávacím potřebám (rozsah materiálu). Při určování materiálu, který se mají účastníci naučit, musíme vědět, proč se účastníci mají učit materiál (určovat užitečnost změn ve znalostech a chování) - obecné cíle. Na panelu ilab ICA zadáme název bloku obsahu. Blok by měl zahrnovat obsah a činnosti, jejichž prostřednictvím chce trenér dosáhnout předpokládaných cílů školení. Jeden tematický blok může sledovat jeden nebo více cílů. 4. Na základě formulovaných cílů navrhuje algoritmus ICA možné nástroje hodnocení (viz popis v kapitole Nástroje k ověření cílů). Trenér vybere nástroj hodnocení vhodný pro daný cíl. Na

76 panelu ICA se vedle formulovaných cílů objevují návrhy nástrojů pro hodnocení cílů. Nastavení obsahu, cílů a nástrojů hodnocení lze vytisknout jako součást scénáře kurzu. Pohled na tuto část panelu je znázorněn na obrázku níže. 5. Algoritmus navrhuje konkrétní šablony nástrojů pro vyhodnocení. Trenér je může použít 76 tak, že je naplní vhodným obsahem. 6. Algoritmus umožňuje vytisknout připravené nástroje nebo provést vyhodnocení pomocí projektoru nebo mobilních zařízení. 7. Předchozí výběr cílů a nástrojů hodnocení školitelem spolu s jejich příslušným obsahem umožní personálu ilabu připravit nástroje hodnocení pro skupinu. Změny lze také provést během kurzu v ilabu (např. Odebrání otázek z testu znalostí, když se učitel během výuky přeskočí část materiálu). USNADNĚNÍ VYUŽITÍ MOŽNOSTÍ PROSTŘEDÍ ILAB 1. Instruktor má možnost zvolit si vzdělávací metody a techniky z těch, které navrhl Algoritmus. 2. Pokud instruktor vybere jednu z metod, navrhne algoritmus výchozí nastavení místnosti a potřebné učební materiály. Nastavení může být upraveno instruktorem. Pohled na panel je zobrazen níže. 3. Instruktor může také vytvořit vlastní výchozí nastavení místnosti pro danou formu práce v ilabu. Instruktor má přístup k řadě možných nastavení stolů a židlí a materiálů potřebných pro konkrétní třídu. 4. Předvolba nastavení umožní personálu ilabu připravit veškeré potřebné nádobí a nástroje objednané instruktorem pomocí algoritmu ilab ICA.

77 VZDĚLÁVACÍ PŘEDPOKLADY PROSTŘEDÍ ILAB MODEL KOMUNIKACE SHANNONA A WEAVERA 77 V roce 1948 byl C. E. Shannon americký matematik a W. Weaver byl vědec. Napsali společně článek s názvem Matematická teorie komunikace, který je nyní známý jako Shannon- Weaverův model komunikace. Je to jeden z nejkomplexnějších modelů komunikace, protože se zabývá různými koncepty, jako je zdroj informací, vysílač, šum, kanál, zpráva, přijímač, informační cíl, kódování a dekódování. Model lze popsat pomocí jednoduchého schématu: Osoba odesílající informace Kódování Dekódování Kanál Osoba přijímající informace Šum Začíná to odesílatelem, který má konkrétní záměr nebo informaci, kterou chce předat příjemci. Vybere tedy konkrétní způspb předání zprávy - vysílač, který převádí zprávu na signály. Mohou to být vlny, binární data nebo dokonce vizuální obrázky, ale také si to můžete představit jednoduše jako přesné znění, které odesílatel používá / vybere pro svou zprávu. Tímto způsobem zašle kódovanou zprávu konkrétním kanálem (tváří v tvář, telefonem nebo počítačem). Během tohoto přenosu a také v závislosti na kanálu může nastat různý šum, který může zprávu zkreslit. To ztěžuje dekódování v místě příjmu signálu, které převádí signály zpět na zprávy. Může to být opět telefon druhých osob nebo dokonce osoba - přijímač - sama.

78 Důležité je zapamatovat si, že během dekódování mohou nastat další zkreslení, jako je porozumění významu některých slov používaných odesílatelem odlišně atd. Přijímač pak obvykle odesílateli odesílá zpětnou vazbu, často zasláním vlastní zprávy. V komunikaci jeden na jednoho nebo dokonce v malých skupinách může model vysvětlit běžná 78 nedorozumění. Je docela snadné si to představit: Učitel (odesílatel) chce, aby studenti dokončili úkol tím, že budou pracovat ve skupinách (= záměr). Studentům tedy říká: Dokončete prosím úkol v příštích 10 minutách. Pokud chcete, můžete spolu mluvit. (kódování; kanálem je jeho hlas). Ve třídě je ale dost hluku a učitelův hlas není tak silný, takže někteří studenti (přijímači) ho vůbec neslyší a začnou se ptát svých spolužáků. Ostatní studenti slyšeli učitele, ale vzali instrukci, že mohou spolu mluvit, ne jako příkaz k práci ve skupinách, ale spíše jako dobrovolný návrh (dekódování). V důsledku toho třída nepracuje tak, jak si učitel představoval, a dává mu nepřímou zpětnou vazbu, že zpráva neprošla tak jasně, jak bylo zamýšleno. V takových situacích nemá smysl se ptát Slyšel jsi mě? nebo Rozuměli jste, co byste měli dělat?, protože většina studentů pouze přikývne, aby se vyhla dalším problémům. Lepší strategií je nechat někoho opakovat instrukci, zeptat se ho, co si z toho vzal (co si myslí, že by měl udělat dál) a jak bude s tímto úkolem pokračovat. Tímto způsobem lze zabránit jakémukoli nedorozumění - nebo alespoň mnoha z nich. Model také zdůrazňuje důležitost správného kódování, dekódování a vlivu různých šumů - např. že člověk by se měl ujistit, zejména ve skupinové práci, že lidé jsou na stejné straně nebo alespoň mluví o stejné věci. V této věci je velmi důležité počáteční vymezení problému a všech souvisejících pojmů, na kterých se shodnou všichni členové skupiny. Aby se předešlo šumu, je žádoucí klidné pracovní místo a dostatek času na tuto počáteční fázi. Prostředí ilab může být v této záležitosti velmi užitečné.

79 79 SKUPINOVÁ DYNAMIKA A ZNÁMÉ EFEKTY Při práci se skupinami (a ve skupinách) je třeba mít na paměti několik aspektů, charakteristik a účinků skupinové dynamiky. Pokusíme se některé z nich představit zde. Skupina je obvykle definována jako množství lidí, kteří spolu navzájem komunikují; často mají společný cíl nebo účel a existuje u nich pocit skupinové soudržnosti, který se projevuje tím, že mluví o skupině jako my. Tím se liší od davu, což je dočasné shromáždění lidí, kteří mohou mít společný cíl, ale hlavní rozdíl spočívá v anonymitě jednotlivců. Ve skutečnosti je jeden z (ne)slavných účinků toho, že je člověk součástí davu, popisován jako deindividuace - jev, ve kterém faktory, jako je anonymita, skupina a vzrušení, mohou oslabit osobní kontrolu (např. vinu, stud, sebehodnocení) chování, takže se člověk stane agresivnějším nebo se může chovat tak, jak by se normálně nechoval, a to vše kvůli pocitu, že člověk není rozpoznatelný jako jednotlivec, a kvůli rozptýlené zodpovědnosti. Jde o socioálně-psychologický jev, kdy je méně pravděpodobné, že osoba převezme iniciativu v jednání či zodpovědnost za něj, jsou-li přítomny jiné osoby - obvykle proto, že dotyčný předpokládá, že iniciativu či zodpovědnost převezmou ostatní, nebo tak již učinili. Čím více lidí je kolem, tím menší je pravděpodobnost, že jednotlivec pomůže druhému člověku, což se také nazývá efekt přihlížejícího. Jedním z

80 nejslavnějších případů prokazujících tento jev byla vražda Kitty Genovese, mladé ženy, která byla zabita v blízkosti bytového domu, kde žila. Původní článek o této vraždě v New York Times tvrdil, že z 38 svědků, kteří incident viděli nebo slyšeli, nikdo nezavolal policii - což dalo vědcům podnět k prostudování tohoto jevu a obecně napomohlo studiu chování přihlížejících. Původní 80 článek se však později ukázal jako nepřesný, což se v učebnicích psychologie tak často nezmiňuje. Tyto jevy se však neomezují pouze na velké davy; mohou se také vyskytovat v menších skupinách. Jedním z nejznámějších experimentů o deindividuaci ve specifických rolích, o němž se v dnešní době také hodně diskutuje, je Stanfordský vězeňský experiment. V této studii byli dobrovolníci náhodně rozděleni do rolí strážců nebo vězňů v experimentálním vězení. První zprávy o výsledcích tvrdily, že studenti rychle přijali svěřené role, někteří strážci vynucovali autoritářská opatření a nakonec podrobili některé vězně psychologickému mučení, zatímco mnoho vězňů pasivně akceptovalo psychologické týrání a na žádost strážců aktivně bránili ostatním vězňům v pokusech toto násilí zastavit. Několik vězňů opustilo experiment v půlce a celý experiment byl po šesti dnech ukončen. Tuto studiii lze také chápat jako příklad efektu morčete (pokusné osoby), kdy si účastníci vytvářejí interpretaci účelu experimentu a nevědomě mění své chování tak, aby odpovídalo této interpretaci - což je vlastně docela podobné vytváření představy o tom, co se od člověka očekává v konkrétní roli a jak se má projevovat. Rozptýlenou zodpovědnost lze pozorovat také při týmové práci - nejjednodušším způsobem, jak jí předejít, je přidělení konkrétních úkolů konkrétním lidem (kteří jsou pak zodpovědní za jejich dokončení), namísto toho nechat vše na týmu. Pokud není úkol svěřen konkrétní osobě, může se stát, že nebude dokončen, protože jej všichni uvidí jako problém někoho jiného. Takové chování se také nazývá sociální zahálení - tendence jednotlivců vynaložit menší úsilí při kolektivní práci než při individuální práci - nebo Ringelmannův efekt, pojmenovaný po vědci, který zjistil, že členové skupiny mají tendenci vyvíjet menší úsilí při tahání lana než jednotlivci samotní a že tato tendence se zhoršuje se zvyšováním velikosti skupiny. Tyto účinky jsou považovány za jeden z hlavních důvodů, proč jsou skupiny někdy

81 méně produktivní než kombinovaný výkon jejich členů pracujících jako jednotlivci, ale měly by se jasně odlišit od koordinačních problémů, se kterými se skupiny někdy setkávají. 81 Dalším jevem úzce souvisejícím s rozptýlením odpovědnosti ve skupinách je skupinová polarizace. Při řešení problému a rozhodování mezi možnostmi s různou mírou rizika mají počáteční postoje jednotlivých členů skupiny tendenci se posouvat směrem k extrémnější poloze. Když jsou lidé ve skupinách, rozhodují o rizicích jinak, než když jsou sami. Ve skupině pravděpodobně učiní rizikovější rozhodnutí, protože sdílené riziko snižuje individuální riziko. Někteří vědci naznačují, že skupinová polarzace je ve skutečnosti ukázkou širšího fenoménu skupinového myšlení, ke kterému dochází ve skupině lidí, ve kterých touha po shodě ve skupině vede k iracionálnímu nebo dysfunkčnímu rozhodovacímu výsledku. Skupinové myšlení nastane, když každý z jednotlivců, kteří tvoří skupinu, touží a stará se více o dosažení konsensu a úplné shody, než kriticky zkoumat, porozumět a využívat informace. Groupthink vyžaduje, aby se jednotlivci vyhýbali sporným otázkám nebo alternativním řešením, a dochází tak ke ztrátě individuální kreativity, jedinečnosti a nezávislého myšlení.

82 Tyto účinky mají hodně společného se soudržností skupiny, kterou lze definovat jako tendenci skupiny být jednotná při práci na cíli nebo uspokojování emocionálních potřeb svých členů. Lidé obecně potřebují někam patřit a skupiny tak mohou uspokojovat tyto jejich potřeby. Každá skupina má své normy, hierarchii a role, které pomáhají porozumět očekávanému 82 chování členů skupiny. Individuální účast ve skupině se může projevit také v mluvení o nás (in-group) a o nich (out-group). Skupinová soudržnost sama o sobě není ani dobrá, ani špatná; vše záleží na tom, jak jsou stanoveny normy, hierarchie a role. Je však dobré vědět, že potřeba zapadnout může někdy vést ke konformitě, což je akt přizpůsobení postojů, přesvědčení a chování skupinové normě. V nejznámějších experimentech ukázal Solomon Asch lidem ve skupině série čar a účastníci byli požádáni, aby zhodnotili délku referenční čáry vůči ostatním čarám. Všichni účastníci kromě jednoho však byli pomocníci vědce a ve 12 z 18 pokusů dali špatnou odpověď. Výsledky ukázaly překvapivě vysokou míru konformity zbývajícího participanta: 74 % těchto účastníků podalo shodnou (chybnou) odpověď alespoň v jednom pokusu. V průměru se jedna třetina lidí přizpůsobila. Může to být částečně způsobeno i nechutí lidí být černou ovcí, vyčleněným členem skupiny. Tlak vrstevníků, který je hlavní součástí přizpůsobování se skupině, byl také studován z individuálnějšího hlediska jako tzv. poslušnost vůči autoritě. Slavné experimenty Stanleyho Milgrama zjišťovaly ochotu účastníků studie poslouchat příkazy autority, která jim říkala, aby jednali v rozporu s jejich osobním přesvědčením. Účastníkům bylo řečeno, že participují na experimentu, ve kterém museli učícímu se člověku administrovat elektrické šoky, pokud udělal chybu. Tyto (falešné) elektrické šoky postupně nabíraly na intenzitě, až do úrovně, která by byla fatální, kdyby byly šoky skutečné. Výsledky ukázaly, že velmi vysoký podíl lidí by pokyny plně dodržel, i když neochotně. Jak ve studiích konformity, tak ve studiích poslušnosti se pravděpodobnost nonkonformity/neposlušnosti zvýšila s počtem protichůdných názorů ostatních členů skupiny. Na druhé straně práce ve skupinách nemusí nutně mít pouze negativní účinky. Sociální facilitace je definována jako zlepšení individuálního výkonu při práci s jinými lidmi, nikoli samostatně. Kromě spolupráce s ostatními lidmi dochází k sociální facilitaci také v přítomnosti jiných lidí. Yerkes-Dodsonův zákon, když je aplikován na sociální facilitaci, uvádí, že pouhá přítomnost ostatních lidí zlepší výkon v rychlosti a přesnosti dobře procvičených úkolů, ale sníží výkon u méně známých úkolů.

83 Co bychom tedy měli udělat, abychom zabránili nežádoucím účinkům skupinové dynamiky? Existuje několik věcí, které se můžeme naučit z výše popsaných efektů a využít je při práci se skupinami v ilabech: 83 stanovit jasné, explicitní, měřitelné cíle - Předpokládá se, že stanovení jednoznačných cílů stimuluje řadu procesů zvyšujících produkci, včetně zvýšeného závazku vůči skupině, důkladného plánování a sledování kvality práce ve skupině a zvýšeného úsilí. učinit cíle přiměřeně náročnými - Pokud dokážete práci vykonat samostatně nebo s pomocí telefonu, nejedná se o vhodný skupinový úkol. zvyšovat identifikovatelnost odpovědnosti - Když lidé cítí, že je možné identifikovat jejich individuální nápady nebo výstupy (např. podléhají hodnocení), jsou motivováni k většímu úsilí při skupinovém úkolu. Jednotliví členové by měli mít pocit, že jsou nepostradatelným přínosem skupiny. Podobného účinku lze také dosáhnout snížením velikosti skupiny, protože se zmenšováním velikosti skupiny se role každého člena v této skupině stává stále více integrální, takže je méně příležitostí k zahálení. při vytváření nápadů se vyhýbejte skupinovému myšlení - tomu lze nejlépe předejít anonymním brainstormingem. V tomto případě může být nedostatek identifikovatelnosti použit k tomu, abychom se vyhnuli strachu z vyjádření odlišného nebo kritického názoru, což může zase vést k tvořivějším myšlenkám. příležitostně využijte konkurenci mezi různými skupinami - Soutěž může pomoci posílit soudržnost skupiny, což má za následek vyšší úsilí vložené do úkolu. Pokud však později potřebujeme, aby různé skupiny spolupracovaly, příliš velká konkurence může být spíše kontraproduktivní. V neposlední řadě nezapomeňte, že každá skupina má své fáze vývoje a dynamika a procesy ve skupině se mohou výrazně lišit v závislosti na stadiu, ve kterém se skupina aktuálně nachází. Jedním z nejpopulárnějších modelů je ten od Tuckmana & Jensena ( 1977), popisující pět lineárních fází, kterými skupina prochází: Formování: Členové skupiny se dozvídají informace o sobě navzájem a úkolech, které je čekají. Strategií, jak pomoci skupinám, které se aktuálně formují, je např. pomoci

84 cíleně vybrat tým, usnadnit definici skupinového cíle a vytvořit sdílenou představu o jeho aspektech. Storming (Bouření): Jak členové skupiny nadále pracují, budou se snažit vytvořit jasnou strukturu skupiny a upevnit svůj vlastní status - což je často velmi emotivní proces. 84 Strategií, jak pomoci skupinám v této fázi, je pomoci řešit konflikty a napětí (tj. rozvíjet vzájemnou důvěru, zklidňovat pracovní prostředí). Norming: Členové skupiny si stanoví implicitní nebo explicitní pravidla o tom, jak dosáhnout společného cíle. V této fázi lze pomáhat s tvorbou pravidel, vyhledávat zpětnou vazbu, plánovat zapojení všech členů do řešení úkolu atp. Performing: Skupiny implementují řešení svého úkolu. Rozloučení: Po ukončení skupinového projektu se skupina rozloučí, rozpadne. Facilitátor by měl zaujmout podpůrnou roli (např. pomoci při vytváření budoucích plánů pro členy skupiny).

85 UČEBNÍ PROCESY 85 ANDRAGOGIKA Andragogika je vědecké odvětví, které se zabývá vzděláváním dospělých a osvojováním si nových znalostí a vědomostí v dospělosti použitím konvenčních metod. Nicméně s pokrokem informačních technologií (IT) se stalo nezbytným zapojení nových technologií společně s konvenčními metodami. Konvenční a IT metody je třeba kombinovat a zahrnovat ve všech oblastech učení. Pro zlepšení praktické aplikace IT metod v procesu vzdělávání dospělých, aby jimi mohl být tento proces obohacen, je nutné nejprve nabýt dovednosti v ovládání IT na dostatečně pokročilé úrovni. Současné životní a pracovní prostředí vyžaduje od člověka kontinuální rozšiřování vědomostí a osvojování si schopností pro udržení kroku s technologickým pokrokem. Ne vždy je toto adekvátně pokryto v běžném vzdělávání (školy, vysoké školy, univerzity). Proto je pro osoby pohybující se na poli andragogiky neustálé vzdělávání se, zlepšování se a vylepšování svých schopností nutností. Potřeby nového trhu práce se staly velmi náročnými, sdílení informací mezi univerzitami je tedy nezbytné pro tvorbu relevantních a kvalifikovaných pracovníků schopných odpovídat na potřeby trhu. Existující učební plány by měly být neustále aktualizovány a adaptovány pro potřeby aktuálního trhu práce. PRINCIPY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Vzdělávání dospělých vyžaduje na studenta zaměřený andragogický přístup. Oproti pedagogickému přístupu, kde je dominantní osobou učitel, andragogický přístup se soustřeďuje okolo studenta. Je důležité umožnit dospělému studentu nezávislé rozhodnutí, zda je pro něj dané učivo důležité a bezprostředně užitečné. Dospělí žáci mají předchozí vědomosti, schopnosti a zkušenosti, a pokud se chtějí zapojit do utváření obsahu studia, učitel se musí přizpůsobit jejich potřebám. V tomto případě kvalita učebního procesu také značné závisí na předchozích zkušenostech učitele, především vztahujících se k evaluaci studentů a jejich potřeb.

86 Základní principy vzdělávání dospělých jsou: - Motivace dospělí se budou učit, pokud mají důvod a cíl - Kontrola dospělí mají povinnosti a mají potřebu mít kontrolu nad svým vlastním životem, v širším kontextu také nad učebním procesem Zkušenost dospělí mají předchozí vědomosti a zkušenosti, které chtějí propojit s novým materiálem a schopnostmi. Zkušenost hraje v učebním procesu zásadní roli. - Rozmanitost dospělí se liší svými vědomostmi, životními zkušenostmi a věkem. Tyto rozdíly mohou učební proces zpomalit. Učitel má za úkol najít cestu pro sjednocení skupiny pro zlepšení výsledků. V tomto případě je důležité použít učební metody, které co nejvíce sníží rozdíly ve skupině. - Věk ovlivňuje rychlost a schopnost učit se. Rychlost učení s rostoucím věkem klesá. Na tento fakt by měl být brán ohled během přípravy lekcí. - Cíl a důležitost učení dospělí se učí pro rychlejší dosažení svých cílů. Cíle hrají důležitou roli v motivaci pro celoživotní vzdělání. Dospělí se učí jen v případě, když je využití učebního materiálu jasné. - Návyky změny celoživotních návyků jsou obtížné. Učební proces funguje oběma směry, neboť učitel se také učí od žáků. Proto je nezbytné respektování názorů, návrhů a stanovisek studenta v průběhu procesu učení. - Respekt dospělí mají stávající znalosti a dovednosti. Proces učení probíhá obousměrně, protože učitel se také učí od studentů. Je proto nutné respektovat názory, návrhy a postoje studentů v průběhu celého procesu. ZNAKY KVALITY DOBRÉHO ANDRAGOGA Nemůžete nikoho nic naučit. Můžete mu nanejvýš pomoci, aby to sám v sobě nalezl. (Galileo). Aby dosáhl kýžených výsledků, andragog musí: - Podporovat motivaci studentů pomocí různých motivačních technik podle potřeb, zájmů, emocí a důležitosti učení každého dospělého. - Přizpůsobit obsah učení zájmům studentů.

87 - Spojit předchozí znalosti s učebními materiály. - Povolit výběr úkolů během učení. - Vytvářet vzdělávací obsah, díky němuž se účastníci budou cítit úspěšní. - Vytvářet úkoly, které budou rozvíjet kompetence a dávat studentům pozitivní 87 očekávání. - Poskytovat častou zpětnou vazbu o výsledcích studentů. - Propojit vzdělávací obsah se současnými a budoucími cíli studentů. - Průběžně uplatňovat motivační techniky (seznámení, představení obsahu kurzu, revize, podpora spolupráce s ostatními studenty a učitelem, sledování pokroku). UČEBNÍ STRATEGIE Pro správné vytvoření procesu učení je důležité porozumět strategiím učení. Populární mýtus říká, že lidé mohou být rozděleni podle následujících způsobů učení: Vizuální typ učí se prostřednictvím obrázků. Tito lidé používají vizuální část mozku k získání nových znalostí. Auditivní typ učí se prostřednictvím slyšených nebo mluvených slov. Zvuk mluvených slov je pro ně důležitý. Kinestetický typ učí se pohybem a dotykem. Užívá si praktické činnosti a přitom se učí. Neexistuje důkaz, který by potvrzoval existenci takto daných učebních stylů. Výsledky Paiviova výzkumu však ukazují, že efektivní učení by mělo používat různé způsoby prezentace stejného obsahu. Výklad učiva zároveň s vizuální prezentací obsahu prospívá k lepšímu zapamatování. Nejlepší způsob, jak využít různé strategie učení, spočívá v jejich vhodném využití pro probíranou látku.

88 88 Zvláštní pozornost by měla být věnována modelu zkušenostního učení Davida Kolba, který rozděluje jednotlivé fáze učení: Proces učení navržený Kolbem začíná zkušenostmi. Účastník se účastní nějaké události, situace, něco pozoruje, něco prožívá. V této fázi cyklu nastává určitá situace nebo událost. Další fází je reflexe. Účastník věnuje pozornost tomu, co se stalo nebo stane, zpracovává zážitky ve své mysli, porovnává je, popisuje, co prožívá, co pozoruje. Ve fázi konceptualizace má účastník kombinovat to, co vnímá, jako celek. S využitím schopnosti abstraktního myšlení by se měl pokusit popsat mechanismy, vytvořit koncepty a teorie o tom, co prožil. Účastník se snaží vysvětlit situaci pomocí dostupných znalostí, vytváří hypotetické vysvětlení a mentální modely pokrývající celou situaci. Poslední fází Kolbova cyklu je experimentování. V podstatě jde o praktické ověření hypotéz učiněných dříve. Na základě obecných závěrů, které účastník vyvodil, se je snaží uvést do

89 praxe. Snaží se odpovědět na otázku: Co mohu udělat? Jak mohu využít své znalosti situace v praxi? To ale nemusí být konec procesu učení. Protože experimentování způsobuje, že účastník zažívá nové situace a může cyklus znovu spustit, rozšiřuje své znalosti krok za krokem. 89 Fáze učení podle Kolba: Konkrétní zkušenost Pocit Aktivní experimentování Reflektivní pozorování Abstraktní konceptualizace KONSTRUKTIVISMUS Konstruktivismus jakožto teorie, jak se lidé učí, definuje učení jako proces, v němž k porozumění a znalostem dochází prostřednictvím získávání zkušeností a jejich reflexí. Účastníci si aktivně vytvářejí své vlastní znalosti a získávají řadu užitečných informací, když zkoumají, kladou otázky a používají kritické myšlení. Za účelem povzbuzení aktivní účasti na procesu učení se používají metody, jako je experimentování, simulace, či případové studie, následované diskusemi o tom, co se člověk dozvěděl, a o dopadu, který to mělo na změnu postojů účastníků. Učitel během celého procesu povzbuzuje a motivuje účastníky. Tímto způsobem se studenti mohou dozvědět více a proces učení je založen na porozumění naučenému materiálu spíše než na pouhém zapamatování. Výsledky učení lze šířit i do dalších

90 oblastí a účastníci považují naučený materiál za vlastní, protože se podílejí na tvorbě obsahu kurzu. Jsou také více motivováni, protože mohou propojit nový materiál se skutečnými prostředími a aplikovat teoretické poznatky v reálném životě. Tento způsob učení posiluje komunikační dovednosti prostřednictvím týmové práce a výměny nápadů a názorů. 90 TRADIČNÍ A MODERNÍ VYUČOVÁNÍ Tradiční přístup klade větší důraz na vzdělávací funkci výuky, zatímco moderní přístup upřednostňuje studenty. Moderní přístup má také odlišný pohled na role studentů a učitelů. Tradiční přístup zdůrazňuje přenos informací, kdy učitelé aktivně předávají informace pasivním studentům. Moderní přístup se zaměřuje na studenty jako aktivní účastníky, kteří využívají kritické myšlení, aby se sami rozhodovali, místo aby jen nekriticky přijímali informace, které jim poskytují učitelé. Učení se stává obousměrným (spíše než jednosměrným) procesem a výuka je přizpůsobena konkrétním individuálním potřebám. Učitel se stává facilitátorem, který pomáhá studentům definovat cíle učení a pomáhá jim využívat informace, které jim byly poskytnuty, k opětovnému prozkoumání a vyřešení problémů a konečnému uplatnění získaných znalostí. Personalizované učení se stalo pravidlem a v současném vyučování je zásadní. V personalizovaném prostředí učení již učitelé nejsou pouze zprostředkovateli znalostí a nezakládají výuku jen na standardizovaných učebních osnovách. Místo toho je úkolem učitele pracovat se zdroji a podporovat studenty, když je potřebují, aby dosáhli potřebných znalostí. V personalizovaných učebnách učitelé denně upravují výuku - někdy i častěji - podle identifikovaných individuálních potřeb místo toho, aby vytvářeli vysoce strukturované plány hodin předem. Jenkins, S. et al., The Shifting Paradigm of Teaching Při tradičním přístupu bylo hodnocení znalostí prováděno výhradně prostřednictvím písemných a ústních zkoušek. Současný přístup používá různé metody (např. kvízy Kahoot), včetně aplikace existujících znalostí v různých projektech. Charakteristika moderního interaktivního vyučování: - je zaměřené na účastníka,

91 - pojímá učení jako funkční základ zisku znalostí, - styly učení jsou přizpůsobené individuálním rozdílům, předchozí úrovni znalostí a schopností, - aplikuje kooperativní učení, 91 - aplikuje různé typy činností a metody výuky, - cíle jsou stanovené na základě skutečných potřeb studentů, - výukový process se týká specifických problémů, - učitel jako facilitator - formální hodnocení naučeného materiálu Moderní vyučování se odehrává také v jiném prostředí. Na rozdíl od tradičních učeben tvořených často zvýšeným pódiem (katedrou) pro učitele vpředu, tabulí a řadami stolů naproti katedře, je současná učebna ilab charakterizována nábytkem, který vytváří flexibilní vzdělávací prostředí. Během výuky se používají projektory a obrazovky, interaktivní tabule, displeje a měřicí přístroje a systémy pro testování úrovně získaných znalostí.

92 NOVÉ KOMPETENCE A NOVÉ TECHNOLOGIE Nové vzdělávací prostředí obvykle používá nové technologie, které stimulují více smyslů. Výhody vzdělávání a výuky dospělých pomocí digitálních technologií jsou ve srovnání 92 s konvenčními metodami tyto: a) Použití digitální technologie usnadňuje rychlé, bezpečné a rozsáhlé zpracování dat. b) Digitálně gramotní občané mohou používat počítače k řešení problémů, což je rychlejší a efektivnější než konvenční přístup. c) Komunikační dovednosti digitálně gramotných občanů jsou rychlejší, kvalitnější a komplexnější. d) E-Society šetří uživatelům čas a peníze. Kromě individuálního učení je také nutné použít strategii think-pair-share, která je založena na skupinovém učení a spojování několika jednotlivců, z nichž jeden sdílí své myšlenky se zbytkem. Nápady jsou pak sdíleny navzájem nebo se skupinou lidí za účelem vytvoření nového produktu nebo služby. Tato metoda se používá také v konvenčním přístupu, ale použití elektronické technologie pomáhá dosáhnout lepších a rychlejších výsledků. Metoda Steam spojuje různé oblasti vědy a moderních technologií s cílem zvýšit motivaci ke spolupráci mezi lidmi s různými znalostmi a profesionálním zázemím, s cílem vytvářet nové produkty nebo služby. V konvenčním přístupu tato metoda představovala dlouhý proces, který vyžadoval spoustu času a fyzických setkání různých odborníků, aby se vyměnily nápady a dosáhlo se výsledků. S využitím elektronických technologií se proces komunikace a výměny nápadů stal výrazně rychlejším a kvalitnějším a přináší lepší výsledky s méně investovaným časem a s menším zatížením finančních, materiálních a lidských zdrojů. Ve výuce jsou stále více populární následující nástroje: - Online učebny, tzv. konektivismus, kde účastníci mohou navštěvovat třídy a získávat znalosti a dovednosti online z pohodlí svých domovů, což má na některé lidi stimulující účinek a přináší pozitivní výsledky. Online je k dispozici spousta kvalitního obsahu, což znamená, že kdokoli, kdo se chce učit, může tak učinit a získat znalosti doma. Některé univerzity umožňují svým studentům absolvovat kurzy tímto způsobem.

93 - Učení prostřednictvím sociálních sítí (YouTube, Facebook, Twitter, Snapchat) lze také nazvat sociálním učením. Jedná se o relativně novou metodu používanou pro zábavu a komunikaci, která také umožňuje mladým lidem a dospělým sdílet a získávat nové 93 znalosti a dovednosti. Uživatelé sociálních sítí se obvykle neznají a často používají pseudonymy, ale sdílejí také své názory svobodněji a kreativněji než ve fyzickém prostředí kolem lidí, které znají, což může vést k inovativnějším a kvalitnějším nápadům. Vykazují vysokou míru zapojení a zájmu o proaktivní řešení problémů (výměna nápadů, zkušeností, inovací). - Virtuální komunity pro učení a řešení problémů. Moderní způsob života je ochromující a činí lidi netrpělivými při řešení problémů, což jim brání v úspěšném používání konvenčního přístupu při porozumění plnému rozsahu problémů jejich komunit, a při poskytování kvalitních a odpovídajících řešení. Tato metoda umožňuje účastníkům virtuálně se vyjadřovat z domova prostřednictvím sociálních sítí, aniž by se obávali, že způsobí škodu lidem nebo komunitě. Vytvořily se tak zcela nové myšlenky na strukturu komunity s cílem zlepšit její fungování. - Učení pomocí čtení je metoda, která umožňuje čtenářům nebo posluchačům ztotožnit se s postavami a díky empatii k jejich okolnostem dochází k závěru, že se mohou učit od druhých, aby zlepšili svůj vlastní stav. Tato metoda je také používána u lidí, kteří mají potíže se získáváním nových znalostí a návyků. Přináší dobré výsledky, protože podporuje pozitivní myšlení. Kromě konvenčního přístupu může tato metoda využívat také elektronická média k seznámení čtenářů s materiálem pomocí audiovizuálních prostředků, což přináší ještě lepší výsledky. - Kreativní metody psaní, kreslení a vytváření 3D objektů zvyšují a rozvíjejí fantazii u již kreativních lidí, ale také u těch, kteří dosud kreativní nebyli, s cílem rozvíjet stávající a objevovat nové tvůrčí schopnosti. Tato metoda je zvláště produktivní v prostředí ilab, kde se na jednom místě shromažďuje skupina lidí s různými tvůrčími schopnostmi. S využitím elektronických zdrojů může tato metoda odhalit skryté umělecké a kreativní tendence, které mohou mít různé užitečné aplikace (např. YouTube).

94 - Komunikace prostřednictvím obrázků je meditativní forma komunikace užitečná pro lidi, kteří mají problémy s verbálním vyjádřením. Odborníci získávají zprávy z uměleckých děl vytvořených studenty, kteří se nemohou slovně vyjádřit během výuky, 94 a mohou aplikovat metody využívající individuální přístup k dosažení požadovaných výsledků. Prostředí ilab umožňuje ještě více svobody a spontánnosti, potřebné znalosti v něm lze nabýt i uměleckým vyjádřením, a navíc elektronická média umožňují přpojit se k sociálním sítím pod pseudonymem a získat tak nezávislou zpětnou vazbu, což může pro lidi, kteří se neradi verbálně vyjadřují, přinést vynikající výsledky. - Metoda PAR (Present, Apply, Review) je metoda, která se nejčastěji používá při navrhování projektových aplikací. Návrh musí být realistický a přizpůsobený konkurenci, aby mohl být přezkoumán a byly viditelné i jeho výsledky. Elektronická média hrají v této metodě důležitou roli také z důvodu rychlejší komunikace, výměny nápadů, hledání partnerství v různých prostředích a propojení projektů se společnými cíli z různých zemí (Erasmus). - Výzkumná metoda se dá použít i v konvenčním přístupu ke vzdělávání dospělých, přičemž jejím cílem je rozvíjet nebo získávat nové znalosti a dovednosti. Pokud je však třeba provést rychlejší, důkladnější a kvalitnější rešerši s cílem najít nejvhodnější metodu, používají se nové technologie, které přinášejí více výsledků. Síťování může výrazně urychlit výzkumný proces, a to jak v cílových skupinách (Messenger), tak i na sociálních sítích (Facebook, Twitter). - Gamifikace je populární přístup k učení, který vyplynul z vývoje elektronických her. Oddělení lidských zdrojů, i když sledují dynamické změny a trendy, se často rozhodly pro tuto metodu učení, aby zapojily účastníky, kteří mají zájem o zážitkové učení. Vytváření nových her, které jsou jak vzdělávací, tak zábavné, je drahé a náročné, ale vede k výborným výsledkům. - Převrácená třída (tzv. flipped classroom) je jednou z nejpopulárnějších metod současného vzdělávání. Proces učení zahrnuje studium obsahu kurzu doma a aplikaci

95 těchto nových znalostí ve třídě. V tomto druhu přístupu k učení je osobní kontakt kombinován s nezávislým výzkumem využívajícím technologie. Studenti studují doma připravené materiály online kurzů a přicházejí do třídy s otázkami a novými poznatky Kvízy Kahoot jsou vynikajícím online nástrojem k testování porozumění studentů. Tento nástroj je snadno použitelný a umožňuje anonymní účast studentů přihlášených pomocí PIN, který jim dal učitel. Po každé anonymní odpovědi má učitel přístup k počtu správných a nesprávných odpovědí. Každý student má také přístup k těmto výsledkům. Tento druh testovacího procesu je bez stresu a konkurenční duch, který se vyvíjí během účasti v kvízech, motivuje studenty, protože si mohou zlepšit své znalosti přezkoumáním správných a nesprávných odpovědí. - Hackathon je rámec nebo inovační proces pro kreativní řešení problémů a překonávání překážek podle společných pravidel v krátkém časovém rámci. Jedná se o participativní inovační metodu s cílem vytvořit prostředí, které umožní nejen inovovat prostřednictvím tvrdé práce, ale také poznat nové lidi a objevovat nové věci. Aktivita je realizována s fyzickou nebo virtuální účastí s pomocí několika kvalifikovaných účastníků, kteří mohou být profesionálové, ale také amatéři (studenti, vědci atd.). Tento typ akce má 3 cíle: Posílit a zapojit komunitu

96 Přilákat nové členy komunity Poskytnout členům příležitost naučit se něco nového. - Je určen pro větší počet účastníků, je však třeba brát v úvahu také logistiku, výdaje a zkušenosti účastníků. Ideální počet účastníků je 40. Účastníci musí 96 mít vedoucího týmu a školitele a výsledky jsou posouzeny odbornou komisí. Dobrý hackathon vyžaduje: prostor (jedna velká a 2-3 menší místnosti), jídlo a pití (občerstvení a oběd v odpovídajícím prostředí), ceny (certifikační kurzy, dárkové poukazy, miniaplikace, různá zařízení), širokopásmový internet a profesionální Wi-Fi i připojení. Hackathon musí mít hlavního vedoucího týmu, mentora a facilitátora, který účastníkům poskytuje podrobná vysvětlení programu, zajišťuje synchronizaci týmů a harmonogramy práce ve skupině. Hlavní fáze hackathonu: plánování (zdroje, pravidla, formát), realizace (definování výzev a způsobů komunikace s cílovými skupinami), potvrzení (zajištění minimálního počtu účastníků), organizace hackathonu (maximálně 2 dny a 1 noc). - Hackathon je o otevřené inovaci a vše musí být zdokumentováno na fotografiích, videích a jednotlivých nahrávkách a účastníci jsou podrobeni písemným a ústním hodnocením, aby určili míru spokojenosti s organizací, logistikou, zprostředkovateli a výsledky akce. Všechny hackathony mají několik bezplatných online platforem pro sdílení výsledků. Github sdílení zdrojových kódů a dokumentů vytvořených pro hackathony Facebook / Twitter / Instagram sdílení fotografií a videí Slack sdílení strukturálních dokumentů a zahájení diskusí o konkrétních tématech. - Při organizaci hackathonu je vhodné, aby: plán hackatonu byl jedinečný a odlišný od ostatních byl zahrnut i občanský sektor, sdružení a malé a střední podniky byl přístupný veřejnosti účastníci měli existující potřebné dovednosti zahrnuty byly i zúčastněné strany, které by mohly výsledky použít sociální sítě se používaly ke sdílení fotografií, videí, materiálů a výsledků.

97 - Webinář je prezentace, přednáška nebo seminář vedený přes internet v reálném čase, včetně video, audio a textové komunikace mezi účastníky. Jeho hlavní výhodou je interaktivita a možnost poskytování, přijímání a diskuse o informacích. Tato metoda 97 umožňuje interakci mezi lektorem a účastníky bez ohledu na fyzickou vzdálenost. Webináře, jako součást e-learningu, vzdáleně udržují procesy učení a přinášejí lepší výsledky. Kromě přednášek mohou být webináře použity k pořádání konzultací, setkání, konferencí a provádění různých forem interaktivního přenosu znalostí a informací. Mobilní platformy - Moodle je e-learningový nástroj používaný pro vzdělávání dospělých. Tato IT aplikace usnadňuje učení a šíření znalostí prostřednictvím hostování obsahu a různých vzdělávacích materiálů dostupných ke stažení. - Skype se používá pro učení, komunikaci a sdílení dovedností. Často se používá k propojení lidí s cílem komunikace, získávání a výměny znalostí a dovedností. Používání Skype umožňuje virtuální propojení dvou nebo více ilabů, a tím navazuje komunikaci mezi účastníky a usnadňuje získávání znalostí a prezentaci dovedností. Metoda Skype může

98 podporovat rozvoj kreativních schopností a využívání nových dovedností ke zlepšení kvality života. - YouTube se používá k výměně znalostí a dovedností s cílem podpořit rozvoj tvůrčích 98 schopností a získat nové znalosti a dovednosti a sdílet je s ostatními. Tato platforma je obzvláště populární mezi mladšími lidmi, protože jim umožňuje rychle a efektivně se naučit dovednosti, o které se zajímají. Tuto metodu lze použít k propojení lidí se společnými zájmy s cílem umožnit jim výměnu dovedností a získání znalostí individuálním sdílením obsahu. Mohou také filmovat své dovednosti a nahrát je na YouTube. To povzbuzuje lidi k aktivnímu zapojení se do procesu učení. - UDEMY je online vzdělávací platforma s více než kurzy a 15 miliony studentů. Do platformy se může zapojit každý dospělý, který chce objevit svůj talent, rozvíjet dovednosti nebo postupovat v osobním či profesním životě, s tím, že kurzy jsou certifikovány a některé vyžadují platbu. - HOOTSUITE je platforma, která podporuje více než 40 sociálních sítí. Tato platforma nabízí možnost učení a zároveň šetří čas, protože umožňuje uživatelům sledovat několik věcí najednou. - ALISON je platforma s certifikovanými obchodními, digitálními IT a jazykovými kurzy doprovázenými zvukovými, obrazovými a živě streamovanými materiály. Umožňuje sebehodnocení znalostí a pokroku pomocí dostupných nástrojů a všechny kurzy jsou zdarma. - HUBSPOT ACADEMY je platforma, která učí uživatele, jak inzerovat produkty, přilákat návštěvníky na stránky sociálních sítí a zvládnout triky marketingu, aby z potenciálních klientů učinili skutečné. - Edx je platforma, která hostí více než 2000 bezplatných certifikovaných kurzů ve spolupráci se 140 světově uznávanými institucemi. Tuto platformu lze využít k získání nových znalostí

99 a dovedností, které zlepší kvalitu života, a odborných znalostí pro zlepšení konkurenceschopnosti zaměstnaných a nezaměstnaných dospělých na trhu práce. JENKINSŮV SEZNAM 99 Profesor Henry Jenkins uvádí 11 základních dovedností požadovaných pro úspěch v 21. století: Hra schopnost experimentovat s prostředím jako způsob řešení problému. Výkon schopnost vzít na sebe jiné identity pro improvizaci nebo objevování. Simulace schopnost interpretovat a vytvářet dynamické modely reálných procesů. Přizpůsobení schopnost rozdělit a upravovat obsah zprávy. Multitasking schopnost pečlivě prozkoumat okolí a zaměřit se pouze na důležité detaily. Rozptýlená kognice schopnost interagovat s nástroji, které rozšiřují kognitivní kapacitu. Kolektivní inteligence schopnost shromažďovat a vyměňovat si znalosti pro společný účel. Posuzování schopnost posoudit spolehlivost a platnost různých zdrojů informací. Transmedia Navigation schopnost sledovat příběhy nebo informace v různých médiích. Networking schopnost najít, vybrat a přenést informace. Vyjednávání schopnost vidět různé perspektivy a dodržovat různé standardy. Proces učení by měl napomoci zapamatování a stimulovat vnímání účastníka. Zahrnuje hodnocení účastníků z hlediska učení a kognitivních stylů. Důležitým prvkem tohoto procesu je vývoj algoritmu návrhu činnosti. Takový algoritmus zahrnuje stanovení časových os pro implementaci jednotlivých částí kurzu, výběr komunikačních prostředků, stejně jako metody monitorování a hodnocení pokroku. Celý proces by měl být naplánován tak, aby bylo možné později navrhnout třídy na e-learningových platformách. TECHNOLOGIE PODPORUJÍCÍ UČEBNÍ PROCES Při vytváření manuálu pro vzdělávání v prostředí ilab PLUS nelze vynechat kontext globálních technologických trendů. Na základě výzkumu společností Deloitte, Forbes, Gartner a BBVA

100 jsme upozornili na několik globálních jevů ve vývoji technologií, které mohou být důležité při implementaci řešení ilab a přispět k lepšímu porozumění a definování pojmu inteligentního prostoru. Tento koncept (inteligentní prostor) úzce souvisí s ilabem, i když v přísně technickém smyslu se obvykle omezuje na automatizaci práce nebo na vzdálenou kontrolu a ovládání 100 komponent či zařízení. Největším problémem při popisu globálních technologických trendů je jejich vzájemná provázanost; lze říci, že v současnosti v podstatě existuje jeden megatrend, který spočívá ve zvýšení autonomie zařízení a zlepšení synergie mezi lidským mozkem a softwarem. To se děje prostřednictvím rostoucí role samoučících se systémů (v tomto případě je anglický název machine learning, tzn. strojové učení, přesnější a akceptovaný v odborné literatuře, takže tento termín lze použít místo polského, českého nebo chorvatského ekvivalentu), RPA (robotické automatizace procesů), Edge computing a především řadu let rozvíjeného konceptu internetu věcí. Výše uvedené technologické fenomény představují základ pro vytvoření inteligentního prostoru (smart space, chytrého prostoru), který je zase obohacen o software, jenž se skládá z komponent, jako jsou automatizace kancelářských úkolů (automatizace nejen kancelářských procesů v doslovném smyslu, ale spíše celého pracovního prostředí ), počítačově podporovaná správa budov (CAFM, podpora správy prostoru), správa energie nebo nositelná elektronika (elektronické části oblečení kombinované s afektivním testovacím softwarem, biofeedback atd.). Prostředí ilab má podporovat rozšiřování uživatelova vnímání, čehož lze dosáhnout pomocí augmentované reality (AR; rozšířená realita) a tzv. digitálních dvojčat (elektronických ekvivalentů objektů existujících ve skutečnosti, se zabudovanou simulací chování objektů). SMART SPACE CHYTRÝ PROSTOR V posledních několika letech se pojem chytrý ( smart ) objevil v průmyslu, architektuře, mechanice, IT, projektovém řízení, designu oděvů atd. Stal se módním díky svému kapacitnímu významu a snadnosti v kombinaci s různými prvky.

101 V našem kontextu budeme věnovat pozornost chytrým prvkům souvisejícím se správou vzdělávacího prostoru a jeho využíváním spolu s IT infrastrukturou. CHYTRÁ ENERGIE 101 Spotřeba energie a elektřiny byla pro majitele domů a podniky vždy problémem. Vzhledem k tomu, že výdaje na energii stále rostou a zdroje se omezují, je velmi důležité vědět, jak energii využíváme a jak to dělat tím nejúčinnějším způsobem. Některé inteligentní energetické systémy jsou jednoduché, například energeticky úsporné klimatizace nebo inteligentní zařízení, systémy HVAC, energeticky úsporné zářivky a další. Jiné jsou složitější, jako jsou systémy pro automatizaci budov a instalace solárních panelů. Existuje několik způsobů, jak spravovat systémy a zvýšit jejich kapacitu šetření energie. Nejčastěji je prvním krokem v energetickém managementu diagnostika potenciálních energetických ztrát a stávajících problémů v komerčních, bytových a průmyslových energetických systémech. Toto téma je zvláště důležité v souvislosti s tzv. zelenými laboratořemi nebo ilabovými prostory, které kladou velký důraz na správu energie, ochranu životního prostředí a podporu udržitelného rozvoje. Hlavním cílem zelených laboratoří je snížit energii a zdroje v laboratořích a podporovat inovativní způsoby řízení zdrojů co nejefektivnějším způsobem. Složky takového prostředí jsou: - vzdělávací prostor založený na inteligentních řešeních - prvky související se zelení a snížením znečištění (přírodní mech) - zahrnutí úspor energie do vzdělávacího procesu (návrh vzdělávacího procesu) Prvky chytré energie obsažené v zelených laboratořích jsou spojeny s úsporou vody, elektřiny (senzory, inteligentní spínače), teplotou, CO2, nakládáním s odpady (přezkum a identifikace možností recyklace laboratoře). Velmi důležitým pojmem, který by se měl objevit v kontextu zelené laboratoře, je budova s nulovou energií, i když v našem případě je lepší

102 mluvit o systému s nulovou energií nebo téměř nulovou energií. Je to ideální situace, které je obtížné dosáhnout, ale je to možné díky použití vhodných technologií a stavebních postupů. Podle definice je to prostor, který spotřebovává tolik energie, kolik generuje. 102 SMART HOUSE, SMART ENVIRONMENT CHYTRÝ DŮM, CHYTRÉ PROSTŘEDÍ Smart house je technologie, která využívá senzory, které spolupracují navzájem, komunikují prostřednictvím přístupu k internetu, infračerveného nebo jiného komunikačního kanálu. Tato zařízení lze vzdáleně monitorovat a spravovat. Technologie byla poprvé vyvinuta společností IBM a byla určena jako analýza poruch.

103 S pomocí této technologie může uživatel takové místnosti či domu ovládat všechna zařízení například pomocí dálkového ovládání, smartphonu, či tabletu se speciální aplikací. Jedním z příkladů je použití školicích místností, kde zapnutí projektoru zhasne světlo atd. Samotná technologie umožňuje efektivnější využití energie (vlastně její úsporu) a také 103 umožňuje větší bezpečnost. Je také ideálním řešením pro lidi, kteří nemají plnou mobilitu (například pro osoby se zdravotním postižením nebo starší osoby). Součástí této technologie je chytré zabezpečení a zámky - jedná se o inteligentní bezpečnostní a zámkové systémy: alarmy, inteligentní zámky atd. Inteligentní zámky umožňují uživatelům umožnit přístup třetí straně pomocí virtuálního klíče. Tento klíč lze odeslat do smartphonu příjemce pomocí standardních protokolů pro zasílání zpráv, jako je nebo SMS. Po obdržení tohoto klíče bude příjemce moci odemknout inteligentní zámek v době určené odesílatelem. Inteligentní zámky umožňují vzdálený přístup nebo odepření přístupu prostřednictvím mobilní aplikace. Některé inteligentní zámky zahrnují vestavěné připojení Wi- Fi, které vám umožní monitorovat funkce, jako jsou oznámení o přístupu, nebo kamery, aby se zobrazila osoba žádající o přístup. Můžeme také hovořit o chytrém prostoru z hlediska schopnosti spravovat takový prostor pomocí softwaru. SOFTWARE PRO POČÍTAČEM PODPOROVANOU SPRÁVU BUDOV (CAFM) se používá při organizaci všeho od úprav harmonogramu oprav na základě sledování postupu prováděných prací až po kontrolu dodržování standardů kvality. Může být také použit k ovládání zařízení, jako je osvětlení, klimatizace nebo topení. Nástroje CAFM mohou také využívat rozsáhlé databáze a modelovací programy, aby poskytly manažerům příležitost prohlédnout si budovu nebo objekt, například z ptačí perspektivy. Široká škála CAFM řešení se stala velmi cennou pro ty, kteří mají za úkol efektivně spravovat fyzické místnosti v budově nebo velkém prostoru. Příkladem použití CAFM může být systém, který shromažďuje data ze sedadel týkající se jejich polohy nebo nastavení vůči sobě navzájem a vytváří mapu ("tepelné mapy") takové distribuce pozic.

104 104 SMART INTERFACE CHYTRÉ ROZHRANÍ Oblast designu uživatelského rozhraní se roky vyvíjí velmi dynamicky. Pokrok je dán především rozmachem na trhu spotřební elektroniky, zejména mobilních zařízení a zařízení souvisejících s internetem, kde intuitivní ovládání je funkce, která může povzbudit (nebo odrazovat, pokud není zajištěna) používání zařízení společně s dalšími funkcemi. Způsoby kontaktu mezi uživatelem a počítačem se mohou lišit: textová a grafická rozhraní (GUI) používající například mozkové vlny (tzv. rozhraní BCI), způsoby interakce pomocí dotyku, gesta nebo hlasu - skupina tzv. přirozeného uživatelského rozhraní (natural user interface, NUI). I umělá inteligence se stále více používá jako rozhraní. Toto téma je důležité z pohledu ilabu, protože prostor ilabu je otevřený, modifikovatelný, pohyblivý, bez architektonických blokátorů, ale prostřednictvím těchto funkcí podporuje použití méně typických rozhraní, jako je hlas (vydávání příkazů zvukem) nebo rozhraní souvisejících s gestem a pohybem.

105 To je zase spojeno s různými prvky elektroniky; senzory, které můžeme nosit přímo na sobě, tzv. wearables, mají obvykle podobu hodinek nebo multifunkčního náramku, stejně jako brýle, sluchátka nebo jiné pomůcky. 105 SENZORY A BIOMETRIE JAKO DOPLŇKOVÉ PRVKY PŘÍPADOVÁ STUDIE: ILAB PLUS KRAKOV Za účelem ověření, zda je ilab prostor, který napomáhá a urychluje učení, byla prováděna měření biosignální aktivity účastníků během vzdělávacího procesu. Během experimentu byli účastníci monitorováni zařízením pro sledování očních pohybů, speciálními náramky a zařízením Emotiv Epoc coby rozhraním mozek-počítač (BCI), které slouží pro bezkontaktní interakci člověk-počítač. Zařízení Emotiv Epoc mělo studovat aktivitu účastníků a učitele a také sledovat zájem a odhodlání účastníků a lektora během vyučování. Během experimentu prováděného v kurzu kreativity v ilabu byli účastníci a lektoři podrobeni pozorování emocionálních stavů, v nichž se ocitali během výuky. Výzkum byl zaměřen na pozorování zapojení účastníků během vyučování, jejich nadšení nebo nudy. Prostor ilabu byl testován pomocí multiplatformních mobilních senzorů. Cílem studie bylo ověřit biofyziologické reakce uživatelů v konkrétním prostředí ilab. Test byl proveden pomocí zařízení e-health na platformě Arduino. Druhý test byl zaměřen na shromažďování základních

106 údajů o emočně nabitých biofyziologických reakcích a byl částečně implementován pomocí zařízení Empatica E4 (MIT) a částečně pomocí Microsoft Band2band - pro oba případy byl v nástroji PsychoPy vytvořen vyhrazený software a postup. V případě testování pomocí mobilních senzorů (náramky) se zdá být nejlepší volbou měření 106 srdeční frekvence (HR, HRV atd.) a reakce pocení na rukou (nebo nohou) (GSR, EDA). Hlavním důvodem pro tuto volbu je skutečnost, že prakticky všechna nositelná nebo fitness zařízení mají zabudovaný optický monitor srdeční frekvence a některá z nich (bohužel stále menšina) také senzory GSR. Jiné typy senzorů, pokud nepočítáte standardní akcelerometr nebo měřič světla známý z mobilních telefonů, jsou vzácné. Klíčovými kanály, které lze zde rozlišit, jsou srdeční frekvence (vyjádřená v tepech za minutu, bpm), kde se průměrné číslo počítá za určité období. Z tohoto zdroje můžeme získat znalosti o obecné aktivitě (bpm roste s fyzickou aktivitou), ale také o všeobecném stresu a vzrušení. Dalším kanálem souvisejícím se stejným systémem je HRV, což znamená "variabilita srdeční frekvence", což je změna délky intervalu mezi "vrcholy" grafu EKG. Získání takového signálu je mnohem obtížnější (EKG), ale možné i v mobilních zařízeních. Můžeme získat znalosti o duševní zátěži, úsilí a emoční reakci na podnět. Bylo by také užitečné doplnit výše uvedené zdroje o údaje o dechu, ale standardně dostupné nositelné doplňky tuto příležitost nabízejí jen zřídka. Dalším kanálem je také elektrodynamická aktivita. Potní žlázy lokalizované v naší kůži (nejhustěji distribuované na rukou a nohou) vykonávají termoregulační funkci, ale také velmi dobře reagují na stres a vznikající emoce. Jedná se o rychle reagující systém, který velmi rychle umožňuje získat informace o: EDA: elektrodermální aktivitě; GSR: galvanické kožní reakci; GSC: galvanické kožní reakci.

107 107 PRVNÍ KROKY K FACILITACI VÝUKY FACILITACE PROCESU PŘÍPRAVA PROSTŘEDÍ, TRÉNINK. Dobré školení je na trhu vysoce ceněná služba. Při přípravě školení v kreativním prostoru musíte zajistit, aby efekt inovativních metod a kreativního prostoru nebyl pokažen jednoduchými chybami. Nestačí pozvat účastníky do příjemného a přátelského interiéru, který je plný technologií a pomůcek. Špatná příprava školení je nejlepším způsobem, jak nudit posluchače, a tak plýtvat potenciálem a názory na školitele. Co tedy můžeme udělat, aby byl každý výcvikový kurz dokonalý?

108 UPŘESNĚTE ÚČEL ŠKOLENÍ Základem pro přípravu dobrého školení je nastínit jeho konkrétní účel. Události tohoto druhu nesmí být brána jako společenská setkání, kde lze hovořit o tom a tom nebo zaujmout jeho 108 účastníky zajímavými technickými řešeními. Je důležité, aby náš cíl byl skutečně dosažitelný v konkrétním čase, místě a podmínkách. Musíme si uvědomit, že při definování cíle rovněž informujeme účastníky, jaké dovednosti jim chceme předat. Je také důležité se předem seznámit s cíli školení svých účastníků. Stojí za to požádat je, aby vyplnili krátký průzkum (může být online). PŘIZPŮSOBTE SE PŘÍJEMCŮM Druhým velmi důležitým krokem na cestě k přípravě dobrého školení je zvážit možnosti našeho publika. Diskutovaný obsah a použité komunikační prostředky by měly úzce souviset s posluchači, jejich věkem nebo znalostmi o dané problematice. Je důležité zajistit přibližně stejnou úroveň znalostí o dané problematice ve fázi náboru. Vědět, s kým jednáme, se vyhne situacím, kdy někteří účastníci budou znát téma, o kterém diskutujete, a pro některé to bude úplně nové. VYTVOŘTE PLÁN ŠKOLENÍ Dalším krokem při přípravě dobrého školení je vypracování programu samotné akce. Měl by sestávat z podrobného seznamu diskutovaných témat a samotných metod výuky a hodnocení. Tento cestovní plán je pro nás dokonalý, protože pomůže při přípravě prezentace i během provádění školení, chrání před padáním do propasti otázek a vedlejších otázek. KONFRONTUJTE PLÁN V REÁLNÉM ČASE Každá z námi projednávaných otázek by měla mít absolutně dostatek času. To nám umožní provést předběžné posouzení toho, zda jsou naše předpoklady realistické vůbec během jednoho nebo dvou dnů. Při vytváření hodinového harmonogramu je vždy vhodné zvážit velké

109 množství přestávek a v případě nejdůležitějších otázek poskytnout také mnohem více času na otázky a odpovědi. PŘIPRAVTE ŠKOLICÍ MATERIÁLY 109 Jakmile jsou vytvořeny předpoklady našeho školení, je na čase připravit školicí materiály. Ve skutečnosti je pro vaše pohodlí na začátku vhodné rozdělit je do dvou kategorií. Jsou to pomůcky pro použití během samotného školení a pomůcky určené pro účastníky. Při přípravě vzdělávacích pomůcek v kreativním prostoru je vhodné zvážit využití tohoto prostoru optimálním způsobem. Podobně by mělo být jakékoli použití vybavení předem upraveno a zkontrolováno na dostupném zařízení. PŘÍPRAVA PROSTŘEDÍ PRO SETKÁNÍ Ani ten nejkreativnější prostor sám nevyřeší všechny problémy, které se mohou vyskytnout během vyučování. Musíme zkontrolovat náš program bod po bodu a přemýšlet o tom, kde a jak jej nejlépe implementovat. Musíme zajistit místa pro skupinovou práci. Pokud potřebujete uložit informace nebo vytvořit výkresy, musíme si připravit místo pro psaní. Realizace těchto šesti kroků k přípravě dobrého školení nám určitě poskytne dobrý základ. V praxi však samotná realizace projektu prokáže náš úspěch nebo neúspěch. Proto stojí za to se postarat o každý detail, stejně jako ocvičit samotnou řeč a vyvodit závěry z předchozích zkušeností. JAK NA ZAHÁJENÍ ŠKOLENÍ? Oproti zdání to není triviální otázka. Hodně záleží na prvních několika minutách: atmosféra, vaše důvěryhodnost, přístup účastníků ke školení, tón tříd. Je dobré se na prvních pár minut dobře připravit. Přemýšlejte o tom, na co soustředíte svou pozornost. Nezkušení vůdci jsou zaměřeni na sebe. Oni si myslí: Bude to fungovat?

110 Přijmou mě? Neudělám chybu? Budu znát všechny odpovědi? Jsem na to nakonec dobrý? 110 To jsou legitimní obavy, zvláště když teprve začínáte školit. Problém je však v tom, že nejen vy čelíte neznámému. Účastníci mají také obavy a kladou si mnoho otázek. Je mnohem lepší zaměřit se na jejich obavy a otázky než na ty vaše. Začněte včas, i když ne každý dorazil včas. Přesně od začátku dáváte signál těm, kteří již přišli do školicí místnosti, že je respektujete a že jste dobře organizovaní. Pokud chcete čekat na ostatní, nejprve děkujte těm, kteří jsou již přesní, a zeptejte se jich, jestli jim to bude vadit, počkat. Není dobré, aby byl start tréninku zpožděn kvůli samotnému školiteli, jelikož dojde ke ztrátě iluzí při pohledu na vedoucího, který si nedal dost práce s přípravou školení. Po uvítání řekněte pár slov o sobě - o své zkušenosti, vzdělání nebo kompetenci. Nejde však o mluvení o sobě a vašem životě. Nepochybně jste zajímavý člověk a máte mnoho zkušeností, ale na vašich zkušenostech, i když jsou nejširší a nejpestřejší nezáleží pokud, nijak nesouvisejí se školením a situací, v níž jsou účastníci. Když mluvíte o sobě, odpovězte si na otázku: Proč dělám toto školení? Promyšlených pár slov o sobě uvedené na začátku kurzu jistě zvýší důvěryhodnost učitele v očích účastníků. Všechny informace o sobě musí být samozřejmě poskytovány sebevědomým a klidným hlasem, se současným očním kontaktem s účastníky, bez zbytečných a nervózních gest. Oceňte zkušenosti a znalosti vašich účastníků, nechte je, aby se cítili spoluautory školení, a nejen aby si psali poznámky. Využijte toho, co víte o účastnících (jejich ambice, obavy, problémy, příležitosti atd.) A propojte je s tématem školení. Využijte znalosti, které jste měli z průzkumů před tréninkem. Pokud se již někdo pokusil odpovědět na váš průzkum, ukažte, že jste se na něj také podívali. Stojí za to navrhnout úvodní cvičení, které rozbije ledy a uvolní atmosféru. Takové cvičení je odůvodněné, i když se účastníci dobře znají, pak můžete navrhnout cvičení tak, aby každý prezentoval informace o sobě, které nejsou všeobecně známé. Tato forma seznámení účastníků usnadňuje zavedení atmosféry spolupráce a důvěry.

111 Důležité prvky, které vám pomohou seznámit se se skupinou: Co již posluchači o tomto tématu vědí? Do jaké míry mohu použít profesionální žargon? Jaké funkce v této organizaci vykonávají? 111 Kde a proč mohou vzniknout výhrady? Jaká je kulturní charakteristika skupiny (normy, hodnoty)? Dobrý trenér dbá na produktivitu práce své i jeho účastníků, a proto zavádí pravidla skupinové práce. Je velmi důležité, aby účastníci byli spoluautory těchto principů teprve potom je budou brát vážně. Vaše předem připravená pravidla nebudou fungovat. Takže ne: Chtěl bych navrhnout následující soubor pravidel, ale: Jaká jsou pravidla, která bychom měli stanovit, abychom mohli dobře a efektivně fungovat? Musíte být připraveni navrhnout něco na začátku nebo zavést některá pravidla, která vám usnadní práci (např. vypnutí telefonů během vyučování nebo návrat z přestávek včas) SOUČASNÉ CÍLE A PROGRAM Tento bod nesmí být přeskočen před svým představením ani po něm. Je důležité to udělat zajímavě, nejen číst body programu (protože tito pravděpodobně všichni už znají (dobrá praxe vyžaduje, abyste účastníkům zaslali celý tréninkový program nejméně 2 dny předem). Program školení je také příležitostí dát účastníkům signál, že nám záleží na jejich činnosti. Mnoho školitelů bezprostředně po představení programu vybízí účastníky, aby kladli otázky a sdíleli své pochybnosti o tom, co slyšeli. Navazování vztahů s jednotlivými účastníky školení V této fázi školení byste měli především: Zajistit, aby se jednotliví účastníci představili na začátku školení. Uvědomit si důležitost očního kontaktu. Při poslechu jednotlivých účastníků školení:

112 Udržujte oční kontakt s osobou, která se představuje. Zeptejte se na další otázky, abyste se lépe seznámili s účastníkem. Zapamatujte si jméno účastníka (pokud máte potíže s zapamatováním příliš velkého počtu účastníků, můžete například požádat o zapsání jmen na dříve připravené identifikátory). 112 PROCES DOSAŽENÍ SKUPINOVÉHO ROZHODNUTÍ Dynamika skupiny se týká: tempa vývoje a přístupu ke změnám kvalitě komunikace cílů stanovených účastníky ve skupině (explicitní nebo skryté) obecné klima převládající ve skupině v jednotlivých fázích práce (např. snadnost vyjádření specifických pocitů, dominantních hodnot a očekávání, úrovně energie) normy - formální a neformální (explicitní nebo skryté) skupinové struktury - systém vedení a skupinové role vývojová fáze skupiny a doprovodné krize Odborníci a teoretici práce se skupinovými metodami dnes věnují zvláštní pozornost období

113 přípravy na vytvoření skupiny a způsobu, jakým je organizována. Domnívají se, že tato fáze může předjímat výsledky práce se skupinou. Mnoho dobrých představ o skupinách selhalo, protože plán práce nebyl vypracován a jasně definován a chyběl jim také konkrétní cíl a formulované očekávání. Nedostatek přehodnocení 113 a plánování obvykle způsobuje pozdější problémy při práci se skupinou. Může být zdrojem frustrace pro účastníky, pocitem nespokojenosti a minimalizováním vlastních kompetencí učitele Skupiny lze rozdělit různými způsoby: Otevřená skupina: do ní se mohou kdykoli připojit noví lidé. Uzavřená skupina: během ní se nikdo nemůže připojit (nejčastěji se s tím setkáme během školení) Během tréninku, který trvá několik hodin a rozhodně déle než jeden den, se budeme zabývat skupinovým procesem a jeho charakteristickými vývojovými fázemi. První fáze života, skupiny je ta, ve které se setkává a tvoří. Jsme trochu stresovaní s novou skupinou, potkáváme lidi, snažíme se být milí (protože všichni na začátku se chceme navzájem poznat z nejlepší stránky) V této fázi je úkolem školitele: pomoc při poznávání členů zavedení pravidel, která nám pomohou dosáhnout cíle (např. napsáním smlouvy) SBLIŽOVÁNÍ V další fázi se navzájem poznáme nejen z dobré stránky, ale ukáže se, že máme také nevýhody. Ne všichni spolu vycházejí, i když se všichni nejprve pokusili být milí. Může existovat někdo, kdo nepřijme cíl stanovený pro skupinu. V této fázi je úkolem školitele:

114 připomenutí cíle shromažďování informací o tom, co se stalo (zmírňování konfliktů) pokud je skupina větší než 5 7 osob, můžete zadat strukturu skupiny, rozdělit úkoly, dát každému odpovědnost, aby se všichni cítili, že jsou ve skupině důležití a potřební 114 stojí za to dát skupině ambiciózní cíl (např. zavedení integračního cvičení nebo školícího úkolu přičemž budou skupiny nuceny soutěžit). SPOLUPRÁCE V této fázi skupina vyřešila první nedorozumění nebo vytvořila způsob koexistence. Možná ne všechny záležitosti byly vyřešeny, ale práce nějak pokračuje. V této fázi je úkolem školitele: zachování skupinové motivace v případě nedorozumění jednat jako prostředník vedení skupiny do fáze synergie, tj. rozdělení úkolů tak, aby se maximalizovaly talenty členů a aby se tyto talenty vzájemně doplňovaly SKUPINOVÁ DYNAMIKA Skutečnost, že účastníci školení jsou aktivní, mezi sebou komunikují a spolupracují, znamená, že to mezi nimi začíná jiskřit. Začnou se konfrontovat, vzájemně soutěžit a vstupovat do různých rolí. Postupem času vnímají jasněji svou závislost na druhých a potřebu neustále upřesňovat cíle a zásady, kterými se řídí vzájemné vztahy. Tyto jevy popisující proces vytváření skupinové identity a vstupování na vyšší a vyšší úrovně spolupráce se nazývají skupinový proces. Mají cyklickou povahu a mezi jednotlivými stádii mohou nastat dočasné krize. Metaforicky řečeno, skupinový proces je cestou k efektivní spolupráci, ve které členové týmu musí občas spolknout hořkou pilulku.

115 Popudem pro aktivitu je pozvání k efektivnímu učení. Zároveň otevírá dveře ke skupinovému procesu, který musí být přijat se všemi plynoucími výhodami. Není to snadné, protože je často spojeno s úzkostí, frustrací, krizí. Stojí za to podstoupit takové riziko? Ano, a to z několika důvodů: Vývoj skupiny je určen krizemi, z nichž každá uzavírá staré a otevírá novou etapu. Tento proces je důkazem zdravé adaptace na nové podmínky. Můžete vidět, že staré struktury a způsoby fungování nejsou přiměřené a je třeba je změnit. Pozitivní řešení krize, tj. nalezení nových způsobů fungování podpoří skupinu na vyšší úroveň rozvoje a spolupráce 2. Lidé ve své činnosti odhalují různé vlastnosti, výhody a preference pro úkoly, ve kterých se cítí dobře. Tímto způsobem jsou vyjasněny role ve skupině, která buduje její strukturu. Existují vůdci, realizátoři, ti, kdo dodržují pravidla atd. Tento proces probíhá v rámci každodenní spolupráce, ale je to zvlášť zřejmé v krizi. Krize paradoxně umožňuje členům skupiny dělat to, co zvládnou nejlépe. 3. Patové situace v týmové práci vám umožní ověřit standarty vzájemného styku a spolupráce. Protože skupina vstupuje do krize, současná pravidla nefungují v nové situaci a je čas je upravit.. 4. Reflexe vzpoury a odmítnutí nové charakteristiky krizových etap v životě skupiny paradoxně podporuje přijetí nadcházejících změn. Často se stává, že návrh z cílové čáry odmítneme a brzy jej přijmeme. Podle našich zkušeností je to však osobní volba, nikoli směrnice nebo externí donucování. Je to impuls vzpoury a možnost odmítnutí, která nám dává smysl svobodné volby. 5. Proces vyvíjející se skupiny umožňuje dosažení synergického účinku. Synergie je jev vhodný pro dobře spolupracující skupinu. Spočívá ve skutečnosti, že její skutečná účinnost (např. rychlost učení a kvalita řešení, která najde) je mnohem vyšší než součet příspěvků jejích členů. To je jasně vidět v práci kreativních skupin.

116 Příliš velké napětí ve skupině a nevyřešené konflikty jsou hrozbou konfliktu a tvoří špatnou atmosféru, která vám může bránit v dalším vzdělávání. Malé napětí zase vytváří pomalou dynamiku, která způsobuje nedostatek zapojení účastníků a usínání skupiny. Aby skupina správně splnila svůj účel, jsou zapotřebí konflikty a vzájemná kritika a konfrontace. Představují 116 materiál, na jehož základě mohou účastníci poskytnout zpětnou vazbu VLASTNOSTI EFEKTIVNÍ SKUPINY 1) rozumí svým cílům a úkolům 2) flexibilně přizpůsobuje způsob práce přijatým cílům 3) vyznačuje se vysokou úrovní komunikace a porozumění mezi svými členy 4) individuální pocity, pozice a názory všech jejích členů jsou zprostředkovány přímým a otevřeným způsobem 5) je schopná učinit a dokončit proces rozhodování (zkoumá menšinové hledisko a zajišťuje, aby se všichni členové podíleli na všech důležitých rozhodnutích) 6) dosahuje rovnováhy mezi efektivitou týmových aktivit a realizací individuálních potřeb 7) zajišťuje sdílení odpovědnosti mezi všemi jejími členy (každý může prezentovat své vlastní nápady, rozvíjet a rozvíjet projekty druhých, dávat názory, kontrolovat vymahatelnost potenciálních rozhodnutí a také jiným způsobem přispívat k dosažení cílů přijatých skupinou a jejího řádného fungování) 8) je kompaktní, ale neomezuje nezávislost jeho členů 9) správně využívá dovednosti svých členů 10) nevlastní ji vůdce ani žádný z jeho členů 11) je objektivní při hodnocení sebe sama (neutekla od vlastních problémů a je schopna upravit své činy) 11. udržuje rovnováhu mezi emocemi a rozumem a kreativně využívá emoce, které zažívají členové skupiny

117 VYTVOŘENÍ SDÍLENÉHO POROZUMĚNÍ: Skupina pracuje nejlépe v synergii. Je to velmi dobře koordinovaný a efektivní tým, protože vzájemným doplňováním a využíváním jejich talentů už spolupráce není jen o výčtu dovedností 117 jednotlivých členů. Členové skupiny chtějí pracovat, cítí se dobře v týmu, mají pocit naplnění V této fázi je úkolem školitele: Udržování stavu synergie omezující jeho roli na organizační otázky a stanovení ambiciózních cílů. V této fázi byste také měli hledat možné zdroje konfliktů před další fází Provádění cvičení během tréninku Jakýkoliv aktivní postup zahrnující práci účastníků vyžaduje odpovídající úvod a diskuzi. Všechno však záleží na typu použitého cvičení. Obecně existují 2 typy cvičení: Před teorií: zjišťuje povědomí (např. hraní rolí před teorií, brainstorming, otázky na začátku výuky atd.). Při vysvětlování teorie: umožňuje praktikování (např. simulace, případové studie atd.). V prvním případě je rozhodující vaše vlastní činnost. Musíte dobře vědět, na co se chystáte o čem chcete své publikum upozornit. Cvičení musí být provedeno tak, aby si jeho účastníci postupně uvědomovali důležitost jednotlivých prvků. Stojí za to je zapsat na samostatný kus papíru v pořadí, v jakém by se měly objevit v důsledku cvičení. V této skupině cvičení roste význam diskusí a shrnutí. Měly by existovat všechny podstatné prvky, které se objevily jako výsledek práce účastníků třídy a navíc to, co považujeme za důležité a co samotné cvičení neodhalilo. Ve druhém případě jsme v mnohem jednodušší situaci. I když byla teorie předcházející proceduře implementována efektivně, máte právo očekávat, že alespoň někteří účastníci

118 dokončí cvičení správně. Stačí uvést nejdůležitější prvky v souhrnu a opravit je. Nezapomeňte však: pokyny musí být velmi přesné cvičení by se samozřejmě mělo vztahovat na materiál předložený dříve 118 v případě vzdělávacích dovedností je praktikujeme jeden po druhém ŘÍZENÍ KONFLIKTŮ V této fázi vymizí formální vazby, které spojují skupinu, a neformální vazby také mírně oslabují, protože ačkoli známost ze školy může trvat mnoho let, nebude tak intenzivní, když spolu už netrávíte tolik času. V této fázi je úkolem školitele: hledat metody pro opětovné začlenění skupiny (může to být změna ve složení pracovních skupin, přestávka nebo diskuse o problémech) v této fázi je vhodné zajistit, aby skupina nedokončila svou práci s nevyřešenými konflikty, pokud se něco neshodovalo nebo se něco pokazilo, protože by to mohlo ovlivňovat průběh třídy i v budoucnu Přizpůsobení jazyka příjemcům Není nic horšího než špatně zvolený styl komunikace mezi školitelem a účastníky školení. V tomto případě může být nejzajímavější školení neúspěšné i přestože poskytujeme nejlepší metody školení a technické prostředky komunikace, pokud nenajdeme společný styl komunikace se skupinou. Můžeme použít jazyk, který je příliš profesionální nebo příliš infantilní, takže ve fázi určení potřeb školení bychom měli zjistit, jak pokročilí jsou účastníci školení a přizpůsobit jim jazyk. V rámci toho by měl trenér: věnovat pozornost přípravě formy vyjádření přizpůsobené znalostem, věku a dovednostem účastníků školení

119 připravit se na setkání s účastníky školení tím, že se seznámíte s prostředím, ve kterém působí umět vytvářet srozumitelné zprávy stručně a s použitím jednoduchých slov 119 Cvičící musí porovnat míru odborného výkladu s kognitivními schopnostmi účastníků. Čím kratší věty, tím lepší jsou podmínky pro pochopení přenášeného obsahu, a tím i pro správný příjem přenášených zpráv a znalostí. Způsob výběru slov, myšlenek a příkladů je důležitý nejen pro dosažení cílů školení, ale také pro přitažlivost školení. Měl by věnovat zvláštní pozornost, aby např. použité fráze v angličtině a žargonu účastníci pochopí, a pokud je to nutné, tak je vysvětlit. Měl by také zajistit, aby slova nebo obsah nebyly pro posluchače příliš obtížné. Trik spočívá v jednoduchém mluvení o obtížných věcech. UKONČENÍ ŠKOLENÍ Školení bez atraktivního zakončení nebo s klišé Děkuji vám všem za vaši pozornost zanechá účastníky neuspokojené a budou mít dojem, že zůstávají otevřené. Konec by měl být pro diváky zajímavý a uspokojivý. Stojí za to být připraven na použití různých variant zakončení, předem připravených na různé situace. Na konci školení většina z vás přemýšlí jen o tom, že půjde ven, takže byste je neměli příliš zdržovat, takže by nemělo být dlouhé. Konec školení musí obsahovat několik prvků, které si zapamatujeme a často splní povinnosti vyplývající z školících postupů. 1. Shrnutí, tj. odkaz na cíle školení, předložení závěrů a uzavření sdělení, které jsme chtěli sdělit 2. Můžete být v pokušení použít přiměřenou citaci slova slavných lidí často odkazují na emoce, aby si účastníci pamatovali vaši závěrečnou řeč. Další variantou atraktivního zakončení může být vyprávění příběhu / anekdoty můžete k němu také přidat zprávu nebo analogii. 3. Položit otázku mělo by to být provokativní, aby studenti po tréninku zůstali s něčím, co je zaujme po opuštění místnosti. Tyto typy zakončení jsou zvláště doporučovány, pokud plánujeme pokračovat v tématech na následujících školeních. 4. Výzva k akci - tj. povzbuzování účastníků k implementaci obsahu poskytovaného při školení do jejich profesního života nebo pracovního prostředí.

120 5. Poděkování v poslední fázi dokončení upřímně poděkovat za účast na školení, bez zbytečných dekorací a koketování. Např. "Byl jsem velmi potěšen, že s vámi mohu pracovat." 6. Znalostní test dobře připravené školení by mělo na konci provést test nejdůležitějšího obsahu školení. Díky tomu budeme moci posoudit práci školitele i atraktivitu použitých 120 tréninkových metod. 7. Vyhodnocovací průzkumy - jedná se obvykle o návrhový požadavek a splnění standardů školení. V kreativním prostoru by se to mělo provádět on-line nebo pomocí speciálních zařízení zajišťujících anonymitu a zároveň schopnost rychle stahovat data. VZDĚLÁVACÍ METODY A NÁSTROJE NAVRŽENÉ PRO PROSTŘEDÍ ILAB VEDENÍ DISKUZÍ Výměna zkušeností mezi účastníky školení je často součástí školení. Toto je velmi důležitý okamžik, protože účastníci (zejména pokud nejde o homogenní skupinu, např. od jedné společnosti) často cítí potřebu sdílet své zkušenosti nebo aplikovaná řešení se skupinou. Absolutně se však taková diskuse nemůže uvolnit. Moderování diskusí je obtížný a náročný úkol. Trenér musí moderovat diskuse po celou dobu, aby se neodchyloval od tématu nebo nebyl v rozporu s cíli školení. Počáteční fáze - zahájení diskusí, upřesnění tématu, impuls k zahájení Fáze vývoje diskuse - projevující se zájem - oční kontakt, naslouchání v centru pozornosti, umožnění výměny názorů, sledování času a hlavní vlákno, zajištění toho, aby všichni účastníci měli možnost promluvit (ve skupinové diskusi se dají poznat dominantní jedinci), v případě potřeby - přeformulování a vysvětlení otázek a prohlášení účastníků, shrnutí dalších fází diskuse. Závěrečná fáze - shrnutí - rozhodnutí ukončit diskusi, signalizovat konec (zeptat se, jestli někdo chce něco přidat), shrnutí diskuze v několika větách. Během moderování diskuse může trenér použít specifické formulační nástroje k aktivaci účastníků nebo k jejich vedení v diskusi.

121 1) Navázání kontaktu s účastníky opakováním věty, například: Pokud rozumím správně, mluvili jste o... 2) Zapojení do živé diskuse s otázkami: Co si o tom myslíš? 3) Odpověď na otázku, která vám umožní ponořit se do předmětu ) Opakující se otázky, které přitahují pozornost účastníky na jednotlivé témata. 5) Takzvaný Bounce Ball, používaný k vzbuzení zájmu účastníků diskuze. NÁSTROJE PRO ZVÝŠENÍ ÚČASTI V DISKUZI V rámci školení můžete použít 3 komunikační kanály: hlasový, verbální a neverbální. Váš výstup na těchto třech kanálech ovlivňuje pozornost, koncentraci a vnímání obsahu školení. Význam slov, která zprostředkujete v průběhu školení, závisí do velké míry na tom, jak se mluví. Nejdůležitější prvky hlasového kanálu, které mají významný dopad na způsob přenosu obsahu, jsou: 1. Hlasová modulace: Jeho podstata spočívá v proměnlivosti vysokých a nízkých tónů v hlasu. Změna těchto hlasů lektorů podporuje soustředění a zájem posluchačů tím, že ukazuje na vyšší tóny na důležitější obsah. Úsměv během zprávy pomáhá hlasu znít přátelsky a otevřeně. 2. Ovládání hlasitosti mluvy: Pokud mluvíte příliš potichu, mohou účastníci ztratit pojem o tom co říkáte, což může vést k nervozitě. Mluvit příliš hlasitě může způsobit obtěžování. Pokud účastník mluví nahlas, pak promluvte tišeji a takto ho ztište. Pokud chcete převzít kontrolu nad konverzací, mluvte trochu hlasitěji než účastník. 3. Tempo mluvení: Tempo mluvení by mělo být přizpůsobeno příjemci, tj. době, kterou potřebuje, aby porozuměl přenášenému obsahu. Když se školitel, který udržuje pomalé tempo mluvení, objeví ve skupině dynamických lidí, nezíská si přízeň účastníků. Toto pravidlo platí i pro veřejné projevy - čím větší je místnost, tím pomalejší rychlost mluvení. 4. Zdůraznění: Je důležité zdůraznit (mluvit pomaleji, jasněji, mírně hlasitěji) ty části řeči, na kterých vám záleží nejvíce, které by měly upoutat pozornost účastníků. 5. Tón hlasu: Tón hlasu může naznačovat emoce. Pociťujete napětí, které můžete (nevědomky) mluvit vyšším hlasem, který mohou účastníci negativně vnímat.

122 6. 6. Hlasitost: Vhodná hlasitost ovlivňuje koncentraci účastníků na přenášeném obsahu. Příliš hlasité projevy lze považovat za arogantní a vyvolávají dojem, že se snaží ovládnout skupinu. Tiché mluvení může být vnímáno jako nedostatek důvěry. 7. Rytmus řeči: Před vyslovením důležitých informací as cílem zaměřit pozornost posluchačů 122 byste měli dočasně pozastavit hlas 8. Paraverbální projevy: Důležitým prvkem zprávy je elegance použitého jazyka, včetně zneužívání jazykových inkluzí (tzv. slovní vaty), které narušují příjem obsahu. Časté opakování slov pravda, samozřejmě, ano odrazuje účastníky a inkluze, jako je aaaa..., er..., yyy..., lze vnímat jako nedostatek znalostí. VEDLEJŠÍ DISKUSE Přerušte důležitý obsah pomocí anekdoty nebo příkladu. Rozdělte celek na moduly - logický celek začíná slovy: Další bod, o kterém bych chtěl diskutovat, je....začněte důležitý obsah slovy: Nyní bych rád přešel k velmi důležitému problému Předvídejte otázky účastníků, např. můžete si položit otázku, zda má produkt skutečně tolik výhod. Zeptejte se diváků na otázky: obecně - např. Souhlasíte s tím, co jsem dosud řekl?" Ukažte angažovanost. Používejte pomůcky - průhledné fólie, grafy atd. - pomohou soustředit vaši pozornost a přidat do prezentace různorodost. Přizpůsobení řeči těla a obsahu prohlášení Řeč těla je v komunikačním procesu velmi důležitá, protože informace jde do mozku: v 87% zrakem, v 9% sluchem, ve 4% jinými smysly. Řeč těla je okno zobrazující myšlenky - zprávy lze přijímat prostřednictvím výrazů obličeje, gest, pohybů těla, zraku. Proto má tělo obrovský dopad na příjemce. Nejdůležitější prvky řeči těla jsou:

123 Oční kontakt: Oči jsou nejdůležitější oblastí zrakové pozornosti - během rozhovoru je pozornost soustředěna na oči asi 43 % času. Pokud se vyhnete kontaktu s očima, může to naznačovat, že nevíte, co říkáte, ale když se neustále díváte do očí, příjemce začne s tvrzením nakládat s podezřením. Udržování očního kontaktu pomáhá dosáhnout dohody a navazuje 123 pozitivní vztahy s účastníky školení. Výrazy obličeje: Tvář je velmi důležitým zdrojem emocionálních informací, protože odráží rychle se měnící nálady, reakce na prohlášení a chování partnera. Nejprve vyjadřuje pocity. Empatie může být signalizována, mimo jiné úsměvem. Postavení těla: Tělo stočené, shrbené znamená stažení a narovnání se zvednutou hlavou znamená sebevědomí. Gesta rukou: Otevřené ruce zvyšují důvěryhodnost mluvených slov. Pokud chcete být otevřeni hledišti, nasměrujte jednu nebo obě ruce na účastníky a řekněte: Ptám se na otázky, rád na ně odpovím.. Pokud jsou paže zkřížené nebo ruce skryty je to vnímáno jako averze. Dynamika: Pohyb a prezentace materiálů činí prezentaci přesvědčivější. Angažovanost - nadšení: neváhejte ukázat svým posluchačům svůj osobní závazek a víru v správnost a význam toho, co prezentujete. AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ Poslech je nejdůležitějším prvkem mezilidské komunikace. Naše schopnost naslouchat dobře ovlivňuje kvalitu všech našich vztahů, nejen s rodinou a přáteli, ale také v místě zaměstnání, také ovlivňuje efektivitu a kvalitu naší práce. V našem životě provádíme mnoho rozhovorů s přáteli, kolegy a členy naší rodiny. Většinu času však neposloucháme tak dobře, jak bychom mohli, a někdy jak bychom měli. Naslouchání však není pro většinu z nás něco, co přichází přirozeně nebo snadno; je to dovednost, která by měla být praktikována v každodenních situacích i během interpersonálního tréninku. Aktivní naslouchání v mezilidské komunikaci znamená, jak název napovídá, vynakládat informované úsilí a věnovat řečníkovi plnou pozornost. Často nás ruší jiné věci v prostředí, jako je televize, internet, naše mobilní telefony nebo jiné úkoly. Myslíme si, že posloucháme druhou osobu, ale ve skutečnosti jim nevěnujeme plnou pozornost.

124 TECHNIKY PRO AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ: Věnujte veškerou pozornost někomu. Pokuste se minimalizovat vnější překážky a komunikační bariéry - hluk a činnosti, kterými jste se zabývali. Nedívejte se na hodiny, nezůstávejte a nechte 124 si zobrazit seznam úkolů. Odložte mobilní telefon a zavřete poštu. Zapojte se úplně a opravdu se zaměřte na to, co se v konverzaci děje. Zeptejte se a pozorně poslouchejte odpovědi. Buďte pozorní posluchači. Dělejte si poznámky. Aby se poslech vyplatil, musíte si pamatovat, co jste slyšeli. Poznámky ke konverzaci jsou neocenitelným zdrojem informací, když chcete analyzovat, co jste se naučili. Udržujte oční kontakt. Přímý oční kontakt naznačuje váš zájem a úmysl naslouchat. Neznamená to však intenzivní pohled - takový kontakt s očima může být pro některé rušivý - zejména pro plaché nebo introvertní lidi. Buďte rozumní a pokuste se nedívat na všechno, co se děje kolem vás. Úsměv - Výraz obličeje vyjadřuje mnoho pocitů, a když je úsměv povzbuzující a přátelský, vyvolává pozitivní emoce. Dodržujte řeč těla. Buďte si vědomi svého těla. Udržujte otevřený, neagresivní postoj, obraťte se k mluvčímu, nakloňte se spíše než se postavte, mírně nakloňte hlavu, dávejte si pozor na ruce (například tendence zkřížit ruce před sebou, protože se někdo cítí pohodlně, pak se zamračil, protože to podporuje koncentraci - ale může to být vnímáno jako obranný nebo kritický postoj, takže byste se ho měli trochu snažit ovládat). Věnujte také pozornost řeči řečníka - funguje to obousměrně. Pokud někdo vykazuje známky nadměrné agresivity nebo zlosti, zkuste mírně změnit téma konverzace. ŘÍZENÍ OTEVŘENÝCH DISKUSÍ Povzbuzujte mluvícího. Používejte krátké, pozitivní tipy, abyste mohli pokračovat v konverzaci a ukázali, že posloucháte. Čas od času přikývněte hlavou, vyjádřete své porozumění vyslovením Ano, OK, Rozumím nebo Dobře. Dávejte pozor, abyste to nepřeháněli, jinak by to mohlo být vnímáno jako dráždivé nebo vnucující.

125 Je také potřeba ticho. Ticho během konverzace může být trapné, ale takováto přestávka umožňuje mluvčímu shromáždit myšlenky a porozumět tomu, co bylo řečeno. Ticho může být užitečné pro rozptýlení neproduktivní interakce Nepřerušujte. Je to rozptýlení a známka neúcty. V našem světě naplněném informacemi je 125 snadné zapomenout, že komunikace není jednosměrný proces. Nejde jen o vyjádření vašich vlastních názorů: jde o výměnu nápadů a učení se od sebe navzájem. Parafrázujte. Reflektujete, co jste slyšeli, dokazujete, že se snažíte plně porozumět svému partnerovi. Neopakujte však doslovně, použijte věty: To, co slyším, je... nebo Dovolte mi zkontrolovat, zda jsem vám správně rozuměl, Uvidíme, jestli jsem si jistý. Buďte otevřeni názorům ostatních. Nesuďte, bez ohledu na to, zda souhlasíte nebo ne, a netvořte domněnky. Před formulováním názorů počkejte, až mluvčí skončí. Je těžké myslet na to, co chcete říci dále, pokud tomu nerozumíte, ale také nevěnujete pozornost tomu, co někdo říká, a místo toho přemýšlíte o své vlastní odpovědi. 1) Ptejte se, můžete pokládat otevřené otázky, abyste zjistili více informací, nebo uzavřené, abyste se ujistili, že mluvčímu rozumíte správně. 2) Odpovídejte podle potřeby. Buďte otevření a čestní. Sdílejte své myšlenky, názory a pocity jasným, ale ohleduplným a starostlivým způsobem. Můžete vyjádřit své obavy a myšlenky, i když nesouhlasíte, a zejména pokud nesouhlasíte. 3) Poskytněte zpětnou vazbu. Volající pak má jasno o vašich počátečních myšlenkách na situaci. Poskytujte relevantní informace, pozorování, postřehy a zkušenosti. Pak pozorně poslouchejte a potvrďte. 4) Nepoužívejte fráze, které blokují komunikaci. "Proč?" - Umožňuje člověku zaujmout obranný postoj. Nedělej si s tím starosti," Myslím, že pro tebe je nejlepší...", "Měl / neměl bys", "Vždycky to děláš." Nesnažte se získat informace násilím a nenuťte někoho, aby mluvil o něčem, o čem by raději nemluvil - takové překážky v mezilidské komunikaci účinně brání dialogu. 5) Buďte zdvořilí. Výrazy jako omlouvám se, promiňte, počkejte minutu, promluvme si o řešeních, prosím, mohu něco navrhnout? Mají pozitivní dopad na konverzaci.

126 BRAINSTORMING Brainstorming je jednou z tzv. heuristických metod. Vyznačuje se využíváním intuice k řešení problémů a týmové práce. Tato metoda je velmi užitečná při hledání řešení pro vznikající 126 problémy, např. během implementace systému, kvality. Mezi výhody týmové práce patří: Vyšší efektivita skupiny než samostatně pracující jednotky, Podpora lepší detekce skupinových chyb, větší výskyt výsledků ve skupině, podpora větší tvořivosti, vyšší stupeň humanizace ve skupinové práci, Vzdělávací spolupráce a spolupráce účastníků skupiny. Brainstormingu se účastní dva týmy: Vynalézavý tým. Tým pro hodnocení úkolů. Vynalézavý tým se skládá z maximálně 15 lidí, z nichž 12 je považováno za optimální počet. Úkolem týmu vynalézavosti je vyvinout myšlenky k vyřešení problému. Tým řídí předseda a všechny nápady zaznamenává tajemník. Tým by měl být heterogenní, měl by zahrnovat lidi různého pohlaví, věku, specializací a pozic. Je nepřijatelné, aby v jednom týmu byli lidé v hierarchických vztazích, tj. nadřízení a podřízení. Tato situace ohrožuje volný hovor, protože mluvčí nemusí předložit všechny myšlenky ze strachu z kritického hodnocení nadřízeného. Členové týmu by měli být charakterizováni nadprůměrnou vynalézavostí - nejde o to být superman, ale chtít a být schopen hledat nápady. Někteří ze členů týmu by měli být laici v oblasti problému. Tito lidé jsou pak zdrojem neobvyklých nápadů. Tým pro posuzování úkolů by měl obsahovat asi 3 osoby. Jejich úkolem je vyhodnotit myšlenky předložené týmem vynalézavosti. Tito lidé by měli být odborníky v oboru. Kromě toho by členové tohoto týmu měli znát organizaci velmi dobře, její technické, finanční a organizační schopnosti. Nápady, které se dále používají, nemohou být v rozporu se způsobilostí

127 společnosti, jejími cíli a strategiemi. Členové hodnotícího týmu by měli být otevřeni novým myšlenkám; měli by být schopni rozlišovat mezi možnými a nemožnými nápady. Základní principy brainstormingu: 127 Neomezená představivost. Poskytněte co nejvíce nápadů. Žádná kritika. Stejně jako neomezená představivost jsou nápady extravagantní, nestereotypní, inovativní a to je to, o čem brainstorming je. Je důležité mít co nejvíce nápadů, protože se zvyšujícím se množstvím se zvyšuje pravděpodobnost nalezení toho nejlepšího, jakož i zlepšení, vývoje a kombinace nápadů. Získávání nových a lepších řešení. Proto nesmí být kritizována. Nejdůležitějším pravidlem brainstormingu je vyhnout se kritickému úsudku při vývoji nových nápadů. Tato kritika se má uskutečnit během hodnotícího zasedání. Proto je třeba se vyhnout frázím kritizujícím myšlenku a jejího tvůrce, které podkopávají jejich smysl. Autoři myšlenek by se také měli vyvarovat sebezničujících frází. Brainstorming by měl probíhat ve třech fázích: Příprava na brainstorming. Shromáždění sekce vynalézavosti. Hodnocení nápadů. Příprava na brainstorming. Prvním krokem v přípravě je vytvoření týmů na základě výše uvedených kritérií. Lidé účastnící se týmů by měli být připraveni se účastnit brainstormingu, a proto by se pro osoby, které se na brainstormingu poprvé účastní, měl provádět výcvik. Často je také nutné trénovat kreativitu, zaměřenou na výuku lidí o způsobech řešení tvůrčích problémů, překonání mentální setrvačnosti. Je velmi důležité povzbudit členy týmu, aby veřejně vystupovali. Mnoho lidí má problémy s projevem na veřejnosti, což je pasivní účast v diskusích. V přípravné fázi byste měli určit čas a místo sezení a informovat účastníky o předmětu vynalézavosti. Poté předseda zasedání zapíše problém, který má být rozebrán. Účastníci předkládají nápady, které tajemník píše na tabuli. Touha podat nápad je

128 signalizována zvednutím ruky. Předseda dává slovo podle pořadí žádostí. Najednou lze předložit pouze jeden nápad tím se zabrání tomu, aby se více kreativních účastníků ujalo slova na úkor ostatních. V případě bloku při předkládání nápadů by měl předseda předložit své nápady. Na konci zasedání předseda vyzývá, abyste předložili své nejnovější nápady. Schůze 128 by neměla trvat déle než hodinu. Den po schůzi by měl být seznam nápadů zkopírován a zaslán účastníkům relace. Mohou také přinést nové nápady. Toto ošetření vám umožňuje použít tzv. synestální přestávku (uvolněná mysl po určité době začne o problému uvažovat jinak). Nápady jsou hodnoceny týmem tří odborníků, kteří se setkávají dva dny po první schůzi. JINÉ FORMÁTY ÚČASTI Časem se specialisté na správu a kreativní řešení zdokonalovali nebo upravovali brainstormingem. Výsledkem jsou další metody, které upřednostňují vznik nových řešení v závislosti na konkrétních skupinách nebo specifičnosti problémů. TECHNIKA DRCENÍ Metoda jinak známá jako reverzní brainstorming. Tato metoda funguje podobně jako brainstorming, ale místo toho, abychom dali nápady pro řešení problému, poskytujeme odpovědi co dělat, aby se tento problém zhoršil. Pomocí této techniky můžete analyzovat problém z jiného úhlu pohledu a usnadnit hledání alternativních skutečných cílů, kterých chceme dosáhnout. Po převrácení brainstormingu byste měli určit, co dělat, abyste se vyhnuli problémům, vyřešili je a dosáhli správných cílů. METODA 635 Setkání se účastní šest lidí, každý píše tři nápady na kus papíru a stopuje se 5 minut. Poté jsou papíry předány další osobě. Situace se opakuje, ale tentokrát je vhodné, kromě vytváření vlastních nápadů, navrhnout další řešení a rozvíjet je. Skončíme, jakmile se papír vrátí prvnímu majiteli. Později následuje hodnocení.

129 Výhodou tohoto principu je specifický rámec, který nutí každého se projevit, a nakonec získáme přes 100 možných řešení. Formuláře zároveň pomáhají méně komunikujícím lidem vyjádřit své názory. Také se nemusíme omezovat na lidi na jedné profesionální úrovni a potřebujeme pouze šest lidí, což usnadňuje shromáždění skupiny. 129 RYCHLÉ MYŠLENÍ Na rozdíl od dříve popsané techniky zde není nic plánováno. A co víc, účastníci ani nevědí jaký je řešený problém ten se objeví během relace. Je důležité nemyslet příliš na formulaci myšlenek. Hodnocení vždy řešíme ve druhé fázi. Jedná se o překvapivý přístup, protože obecný názor je, že příprava je klíčem k úspěchu. V některých situacích však bude její nedostatek fungovat mnohem lépe. Například, když chceme získat jedinečné řešení, které nikdo nikdy předtím nenapadlo. Prohlížení webových stránek za účelem inspirace se nedoporučuje. Této schůzky se může účastnit méně lidí, ale musíte je vhodně vybrat, a to jak z hlediska znalostí, tak charakterových vlastností. Metoda Quick Think funguje skvěle, když máme málo času na vyřešení problému. Sněhová koule Během každého brainstormingu se snažíme dát každému příležitost vyjádřit své názory a inspirovat se tím ostatní. Pokud se jedná o naše priority a netrápí nás velké množství nápadů, metoda sněhové koule bude fungovat perfektně. Po představení tématu si každý napíše svůj nápad na kus papíru. Výjimečně je v tomto případě nutné jej co nejpřesněji definovat. Když jsou všichni připraveni, účastníci ve dvojicích diskutují o řešeních a vytvářejí společné. To se děje, dokud se nevytvoří dvě skupiny. Pak každá z nich představuje to, co bylo vyvinuto, a nakonec jsou zhodnoceny obě myšlenky. Toto je metoda, která se částečně liší od tradičního brainstormingu. Nejprve se vzdáváme dělení na fázi vytváření nápadů a jejich hodnocení, protože jsou již hodnoceny v páru. Ve výsledku zůstanou pouze dvě řešení. Může být obtížné shromáždit mnoho lidí. Nemůžeme

130 však zapomenout na velkou výhodu této techniky, kterou je vznik myšlenek diskutovaných a zdokonalených. 130 METODA PHILIPS Existují situace, ve kterých máme spoustu kreativních lidí dychtivých diskuze, ale čelíme výzvě, jak tento potenciál využít, aby se každý opravdu zapojil. Tradiční intenzivní výměna nápadů zde rozhodně nebude fungovat, ale stejná aktivita v menších skupinách je jiná. Metoda Philips je brainstorming ve skupinách po šesti po dobu 6 minut. Po této době všichni sdílejí myšlenky a celá věc se několikrát opakuje. Tímto způsobem neztrácíme příležitost rozvíjet myšlenky druhých. Tato metoda je velmi podobná klasickému brainstormingu. Je navržen tak, aby pracoval ve větší skupině lidí, jako je sněhová koule, ale nemusíme se vzdávat velkého množství nápadů a dalších základních předpokladů. SYNEKTIKA Jedná se o metodu řešení problémů, která zahrnuje hledání spojení mezi zdánlivě nesouvisejícími prvky, což umožňuje vytvářet nová, dříve neslýchaná řešení. Jeho jméno pochází z "synektadzo" (řecky: prozkoumejte společně). Tuto metodu lze použít při skupinových diskusích, kde se setkávají zástupci různých vědeckých / profesních skupin. Každá z osob během rozhovoru představuje svůj pohled na témata, na která se specializují, a všichni společně hledají spojení v různých oblastech, které mohou vytvořit řešení problému. MYŠLENKOVÁ MAPA Metoda záznamu vyvinutá britskými vědci: Tonym a Barrym Buzanovými, která zapojuje obě mozkové hemisféry - levou, zodpovědnou za logické myšlení, analýzu, slova a čísla a pravou, zodpovědnou za představivost, rytmus, barvy a prostorové vnímání). Při vývoji myšlenkové

131 mapy spolupracují dvě hemisféry a neomezeně vytvářejí nové myšlenky. Technika mapování mysli je založena na asociacích, které vedou od hlavního sloganu přes obecný k nejpodrobnějšímu. Jeho úkolem je zvýšit efektivitu a jednoduchost učení a zapamatování. Všechny výše uvedené metody jsou ideální pro použití v kreativním prostoru, který stimuluje 131 mysl účastníků a odstraňuje mentální bariéry. ZVLÁDÁNÍ OBTÍŽNÉ DYNAMIKY SKUPINY Každý, kdo trénuje se dříve nebo později, se setká se situací, kdy se účastník (nebo účastníci) chová nevhodně, brání vedení schůzky, jeho přístup přesahuje obecně přijímané normy. Základním pravidlem při práci se skupinou je zajistit, aby tento obtížný účastník nebyl generován. Velmi často jsou trenéry, jsou spouštěčem obtížného chování účastníků a seznamem provokativních faktorů zahrnujících věci, jako je divergence názorů, vyhýbání se diskusi, příliš málo znalostí, sebevyvolňování, nevhodné zacházení s účastníky. K zachycení okamžiků, kdy se některému účastníkovi nelíbilo určité chování, potřebujete hodně uvědomění a pozornosti, a pak jednoduše, protože vše, co musíte udělat, je uvézt toto téma a jednoduše o tomto problému mluvit. V 99,99% případů se rozhovorem situace sama vyřeší. Někdy se však v tréninkovém procesu můžeme setkat s obtížným účastníkem nebo s obtížnou skupinovou reakcí. Mezi nejčastější typy obtížného chování, s nimiž se účastníci během školení mohou setkat, jsou: dominance, nepozornost, nedostatek odhodlání, nesnášenlivost, nevhodný smích, nadměrná kritika, prohlášení mimo téma, rušení,

132 usínání. Některá obtížná chování účastníků lze předvídat a předcházet, aby se zabránilo výskytu jejich nejdramatičtějších forem. Zde je několik tipů: 132 1) Zkuste zjistit potřeby účastníků, jejich požadavky a očekávání. Postavte se na pozici účastníků, nezapomeňte na své zkušenosti jako účastník. 2) Zvažte míru únavy posluchačů. Nejprve nastavte počet a délku přestávek během tréninku. Snažte se nedržet monolog příliš dlouho. Prokládejte hodiny zajímavými formami cvičení. Povzbuzujte účastníky, aby diskutovali. 3) Analyzujte předchozí školení stejného typu, během kterých jste se potýkali s obtížným chováním. Pamatujte na svou reakci a její účinky. Posuďte přesnost svého chování. 4) Buďte klidní, trpěliví a flexibilní. Zkuste splnit požadavky nebo návrhy předložené účastníky. Pokuste se vypracovat kompromisní řešení. 5) Nezapojujte se do osobního boje s účastníkem. Individuální konflikt vás může dostat mimo skupinu. 6) Nenechte se urazit, pokud někdo učiní kritické poznámky. Často pomáhají školiteli, signalizují potřebu změnit způsob vedení tříd a stimulovat kreativitu. 7) Pamatujte na všechny účastníky školení. Utlumujte dominantní osobu, povzbuzujte plaché a odtažité. 8) Pokud se cítíte osobně zasaženi něčím přístupem nebo slovy, řekněte to. Bude záležet na tom, kde a jak to uděláte. 9) Pokud vidíte chování, které může nepříznivě ovlivnit skupinu, reagujte včas, nečekejte na vývoj situace. 10) V situaci, kdy významná část skupiny vykazuje obtížné nebo nepřijatelné chování, můžete trénink přerušit. Pomocí přestávky vytvořte metodu k vyřešení problému a po obnovení školení předložte řešení diskusi skupině. Pokuste se najít společnou shodu

133 Při práci se skupinou se může objevit negativní skupinové chování spolu s individuálním chováním jednotlivých účastníků. Mezi ně patří: možnost předčasných rozhodnutí, nadměrná tendence hájit vlastní postavení (boj za postavení ve skupině), nátlak a předchozí zapojení Kromě toho další jevy, které se mohou objevit v různých časech školení, jsou: 133 skupinové myšlení; sociální konformita; odpor vůči vůdci, odpor k druhému; některé důsledky sociálního zahálení (tj. horší plnění náročnějších úkolů) K fenoménu skupinového myšlení dochází, když jednáme s velmi sounáležitou skupinou, uzavřenou vůči vnější kritice a vlivu. Ve skupině nejsou žádné postupy pro posuzování alternativních postupů, existuje autoritářský vůdce a skupina je v nouzové nebo stresové situaci Trenér musí včas zachytit první signály negativních jevů a projevit nejdůležitější činnosti trenéra, které zabraňují negativním procesům ve skupině: Zajistěte otevřenou komunikaci Reagujte na problémy (probíhající diskuse) Poskytujte zpětnou vazbu Poskytněte chválu Prokazujte víru v pokrok skupiny Poskytněte strukturu, normy, pravidla Dejte každému šanci se navzájem poznat Definujte svou roli, normy a úkoly Provádějte integrační cvičení ( hledejte podobnosti ) Stanovte očekávání - smlouva se skupinou Čemu se rozhodně vyhnout při kontaktu se skupinou:

134 Jednosměrné komunikaci (přednáška, nedostatek prostoru pro řečníky, nedostatek zpětné komunikace) Příkazům (musíte to udělat) Varováním, ohrožením (pokud tak neučiníte..) 134 Moralizování, kázání Výslechům Vyhýbáním se odpovědím rušením nebo změnou předmětu Dobrá rada pro trenéra Uvědomte si své záměry, proč říkáte co říkáte. Buďte si vědomi svého vlastního těla a pocitů. Mluvte přesně a k věci. Nejdříve přemýšlejte, pak promluvte. Pamatujte, že 90% obsahu je neverbální komunikace. Všechno je komunikace. Hodnota komunikace je reakcí příjemce. Slovo má moc. Vědět neznamená pochopit - vždy zkontrolujte, zda vám skupina rozumí.

135 DRAMA Účel: drama umožňuje účastníkům různé zážitky v situacích, které jsou pro ně bezpečné. To jim umožňuje upevňovat určitá chování, přesvědčení a přeformulovat své vlastní úsudky nebo 135 názory, tak, aby to bylo přátelské a zajímavé pro účastníky. Jako zkušenostní metoda vede k zapamatování obsahu, aniž by se účastník musel vyloženě snažit. Materiály: potřebné materiály závisí na vybrané dramatické technice a předmětu, na jakýchkoli obrázcích či ilustracích v tradiční nebo virtuální podobě. Pro práci s touto metodou často nejsou zapotřebí žádné další materiály. Prostor Možné verze: umísťování židlí do kruhu, stoly u zdí, kde mohou účastníci pracovat. Samostatná část místnosti pro fyzickou aktivitu účastníků. postavení židlí v půlkruhu, stoly u zdí, kde mohou účastníci pracovat. Samostatná část místnosti pro fyzickou aktivitu účastníků. postavení židlí u zdí, střed místnosti určen pro fyzickou aktivitu účastníků. V jedné části místnosti zajištěné stoly pro práci ve skupinách nebo ve dvojicích. Čas: použití jedné dramatické techniky může trvat až 20 minut, plné drama až 4 hodiny nebo více. Metoda Drama jako tréninková metoda vychází z předpokladů, že experiment je důležitou fází procesu učení. John Dewey navrhl nový přístup k výuce a učení, jehož hlavním sloganem bylo učení se praxí nebo učení se praxí. Dewey implementoval své teorie na základních školách pomocí dramatické metody. Použití dramatu u dospělých bylo poprvé představeno ve 20. letech 20. století. Udělal to psycholog Jacob L. Moreno, tvůrce psychodramatu. Moreno ukázal, že použití rolí může vést ke konstruktivním změnám v chování jednotlivců a skupin. Drama je metoda učení pro děti i dospělé, která využívá kreativity a umožňuje zdokonalování

136 mezilidských, sociálních a občanských dovedností. Všechny dramatické aktivity zahrnují emoce a osobní zkušenosti účastníků. Použití drama, na rozdíl od psychodramatu a dramaterapie, nemá žádný terapeutický účel. Úkolem hostitele dramatu je iniciovat fiktivní situaci, která účastníkům umožní vstup do 136 různých rolí a improvizaci v bezpečných podmínkách výcviku. Drama se angažuje na mnoha úrovních - aktivuje tělo, emoce a mysl účastníků. Díky technikám párování a dramatickým strategiím má školitel možnost vyzvat účastníky, dát jim příležitost prožít a vyjádřit se a ponechat jim značnou svobodu jednání. Drama není divadlo. Divadlo je uzavřeným uměleckým dílem, produktem, který společně vytvořili divadelní umělci, aby divákům poskytli celou řadu zážitků. Nejdůležitější rozdíly mezi dramatem a divadlem: v dramatu není rozdělení mezi herci a diváky; v dramatu je nejdůležitější úplný a komplexní vývoj individuality osoby účastnící se fiktivní události, při představení herec vykonává funkci média, osvobozuje pocity diváků; v dramatu účastníci improvizují, tj. pracují bez scénáře; v představení herci recitují text z paměti a také jednají v souladu s rozvinutým scénářem a choreografickým uspořádáním. v dramatu je role pokusem podívat se na problém z pohledu jiné osoby. Nepředkládat tohoto člověka ve svých vnějších kvalitách, ale myslet a jednat z jeho pohledu. Drama je divadlo bez představení, tj. bez jednoho z nejdůležitějších prvků, a to bez diváka. V dramatu není žádný divák, jsou to sami tvůrci. Proto je drama mnohem vhodnější pro vzdělávací úkoly. Drama je pro každého, divadlo, alespoň v části, kterou vidíme v zákulisí, není pro každého, protože předkládá konkrétní psychologické a fyzické požadavky, které musí být splněny. Je dobré začít s lehkým dramatem, zvolit to správné a uvést je při něm i do metodologie dramatu. Někdy školitel nevyužívá činnosti z vyšších úrovní dramatu, takže situace nastane, když není připraven pracovat s využitím dramatu, a když je trénink krátký a časový rámec neumožňuje použití dramatických technik a strategií, a zůstáváme jen ve fázi krátkých cvičení. Klasifikace úrovní dramatu vzhledem ke složitosti organizace třídy podle Gavina Boltona:

137 ÚROVEŇ A Nejjednodušší úroveň zahrnuje jednoduchá cvičení, není vyžadován žádný dramatický specialista. Na této úrovni: 137 jednoduché cviky a nekomplikované formy využívající smysly (např. poslouchání zvuků mimo okno, přijímání čichových pocitů se zavřenýma očima) dramatické cvičení pro stimulaci představivosti (např. účastníci si pamatují uspořádání prostoru stolu a pak jej opakují bez rekvizit) dramatické cvičení - jednoduché situace obsahující konflikt (improvizovaný, spontánní dialog mezi matkou a dcerou; počáteční situace - dívka (14 let) se měla vrátit o 19:00, vrátit se o 22:00 od narozenin své přítelkyně). hry - nezávislé na dramatu, zaměření na vývoj. Používání her má vést k rozvoji fyzické a intelektuální zdatnosti. Jiné umělecké formy - kresba, tanec, zpěv, malba, psaní, poezie, fotografie, sochařství. ÚROVEŇ B Drama hry - rozvinutá a otevřená forma. Učitel nastíní počáteční situaci hry, píše role, nastavuje čas a místo událostí. Píše všechna jména a označení na malé kousky papíru a šíří je například na podlahu. Účastníci si vyberou cíle a role pro výchozí situaci. Další účastníci sami vytvářejí a popisují ve skupinách další průběh výchozí situace. ÚROVEŇ C divadla Třídy na úrovni C jsou určeny výhradně pro rozvoj divadelních a estetických dispozic účastníků, jsou zaměřeny na vytváření show, podívané, formy sloužící rozvoji herectví, scénografie, tance... ÚROVEŇ D Správné drama - úkoly lektora zahrnují:

138 plánování tématu, cílů, strategie, technik a výchozí situace, určení místa událostí, role účastníků a školitele vedení tříd za účelem odhalení skrytých významů v situacích a konfliktech improvizovaných účastníky, 138 dosažení cílů - odhalení hlubšího porozumění zkoumané sociální realitě Vybrané dramatické techniky: hesla freeze-frame sochařství obraz vstup a opuštění role návnada použití symbolu zastavení akce pro reflexi Dramatické strategie: Pět úrovní povědomí ve freeze-frame (od nejvyšší k nejnižší). Účastníci realizují scény na konkrétní téma. Heslo Start vstoupí do hry. U hesla Stop zastaví scénu v zmrazeném rámci (freeze-frame). Pak je každá skupina postupně uvolněna ze zastávky, aby viděla účinek ostatních skupin. Trenér klade otázky. Otázky přinášejí stále vyšší úroveň informovanosti: 1. Úroveň aktivity (Co teď děláte?) 2. Úroveň motivace (Proč to děláte?) 3. Úroveň očekávání (Co investujete? Co chcete dosáhnout činností?) 4. Úroveň modelů a návrhů (Jak víte, že toto chování je vhodné ve vaší situaci?) 5. Úroveň přesvědčení (Jaké jsou vaše zásady?)

139 Předvídání a retrospekce (předvídání a ohlédnutí). Skupiny ukazují situaci ve formě statického obrazu (např. Setkání s bezdomovcem). Po pohledu na statický obrázek následuje analýza. Účastníci se snaží zjistit důvody. Poté se touto událostí přesunou do minulosti, např. rok před zasedáním a ukázat tuto situaci v zmrazeném rámci. Účastníci se ptají, zda se muselo 139 stát bezdomovectví, jak se tomu lze vyhnout? Poté událost přesunou do budoucnosti (např. Měsíc po schůzce). Analyzují změny, přemýšlejí o důsledcích, provinile. V odborném kabátě. Tato strategie zahrnuje učení a vyžaduje, aby účastníci akceptovali fikci - smluvní přesvědčení, že jsou členy institutu, specializované organizace, jejímž cílem je plnit objednávky zákazníků. Účastníci plní úkoly, které jim byly přiděleny, číst, psát, kreslit, provádět projekty, diskutovat, rozhodovat, vyjednávat. Fórum divadlo. Strategie vhodná pro implementaci ve velkých týmech účastníků. Může to být příprava na strategii Pět úrovní zmrazeného rámce. Studenti připraví obrázek ve zmrazeném rámci, který má symbolizovat nakreslený koncept (např. Láska, zrada, tolerance, odpuštění). Skupiny postupně představují svá hesla. Během této doby ostatní účastníci sledují. Účastníci umíst na místo, kde je možné tento památník nejlépe zobrazit. Školitel se ptá na důvod, proč si toto místo vybral. Účastníci pak dají obrazové tituly, které jsou uloženy na tabuli. Jsou porovnány se správným heslem, můžete si vybrat ty, které tvoří skupinu synonym. Po analýze a diskusi si můžete vybrat problém, který je bude nejvíce zajímat. "Linka důvěry". Strategie spočívá v tom, že se účastníci snaží přijít s radou pro lidi, kteří se ocitnou v obtížných životních situacích. Příklad: školitel rozdává ilustrace ukazující různé lidi v obtížných situacích. Účastníci dramatu ve dvojicích uvažují o nalezení ospravedlnění pro vybrané situace, definují minulost a hledají způsob, jak pomoci hrdinovi ilustrace. Účastník v roli hrdiny z ilustrace volá linku pomoci. Osoba v roli "psychologa" odpovídá na volání a dává mu radu. Možné úskalí Je třeba si uvědomit, že účast v dramatu je dobrovolná. Účastníci se mohou zdráhat pracovat s touto metodou, zvláště skupina lidí, kteří se navzájem neznají.

140 ISHIKAWA DIAGRAM (FISHBONE DIAGRAM) Účel Vizuální reprezentace materiálové struktury (problém, příčiny problému, situace, souvislosti mezi informacemi). 140 Materiály Flipchart, listy papíru se schématem nebo multimediální deska s programem pro generování Prostor Půlkruh s výhledem na tabuli nebo prostor pro menší skupiny (když každá skupina vytvoří svůj vlastní graf. Čas 45 min - 90 min Metoda Technika rybího diagramu umožňuje vizuální znázornění příčin problémové situace. Ve složitých problémech, abychom to dobře pochopili, musíme se s tím komplexně vypořádat. Základní metodou zdůvodnění této techniky je únos, tj. hledání pravděpodobných vysvětlení. Hledáme-li důvody (vysvětlení, proč je problém problém), získáme mnohem více znalostí o problému než dříve. A i když nenajdeme nic nového, bude znalost objednávek významnou hodnotou. Toto uspořádání nám pomůže později formulovat problém a soustředit se na nejvýznamnější nevýhody situace. Organizujeme informace na diagramu kostry ryb (odtud běžně používaný název: rybí diagram). Místo rybí hlavy by měl problém napsat. Nejlepší je zadat obecnou verzi, protože zatím nehledáme řešení, nemusíme mít přesné znění. Kromě toho nám obecná podoba záznamu pomůže najít mnoho různých příčin a zmenší pohledy méně. Pak hledáme hlavní důvody problému. Píšeme je na hlavní kosti odcházející přímo z vodorovné linie - páteře. Pokud je jich příliš mnoho, musíte je vybrat výběrem těch nejdůležitějších. Dalším krokem je zeptat se na příčiny těchto hlavních příčin. Tyto příčiny derivace píšeme na menší kosti diagramu, paralelně s páteří. Například pro problém

141 nedostatečných úspěchů talentovaného studenta můžeme najít několik hlavních důvodů. Nejčastěji uváděnými jsou lenost (často škodlivá), ale také: úzkost, konformní přístup k kolegům, mimoškolní problémy studentů, nepřátelství vůči učiteli nebo nedostatek času. Každá z těchto příčin může být vyvinuta. Ukazuje se, že ponechání vysvětlení na této úrovni 141 nepřináší nic nového k pochopení problému. Ale všimnutí si, že nedostatek času může být výsledkem neschopnosti plánovat, může přímo ovlivnit myšlenku řešení problému, a to zavedením lekcí o strategiích organizování času. Podobně, hledání příčin úzkosti nebo lenosti nás může přimět podívat se na problém odlišně a naše řešení budou relevantnější, a proto užitečnější, a taky více kreativní. Možná úskalí Klíčem k dobrému využití diagramu ryb je řádné řešení problému a popis hlavních kostí. Stojí za to trávit čas na to. Poznámky (v případě potřeby):

142 5W + H Účel Analýza problémové situace 142 Materiály Flipcharts nebo multimediální deska Prostor Uspořádání židlí kolem stolu v kruhovém směru Čas minut Metoda 5W + H je technika analýzy problému založená na šesti typech otázek pro problémovou situaci. Kdo? - se podílí na řešení problému? - pomohl vytvořit současnou situaci? - mi bude muset pomoct vyřešit situaci? - má největší zájem na vyřešení této situace? - vás může rušit při řešení této situace? Co? - už se to stalo? - by mi mohlo pomoci? Co už mám a co budu potřebovat? - je můj cíl? Čeho chci dosáhnout? - bych udělal/a, kdybych měl kouzelnou hůlku?

143 Kde? - došlo k problému? - je někdo, kdo byl v podobné situaci? je nejlepší začít tento problém řešit? - bych rád na tomto problému pracoval? Kdy? - jsem si uvědomil můj zájem o problém? - myslím na problém nejčastěji? - musím jednat? - je nejlepší na tomto problému pracovat Proč? - došlo k tomuto problému? - dosud nebyl vyřešen? - to chci vyřešit? - by neměl být vyřešen někým jiným? Jak? - Myslím na tento problém? Jaký je můj postoj k němu? - bych chtěl provést změny? - bude situace vypadat v budoucnu, pokud vyřeším tento problém? - jak se stalo, že dosud vynaložené úsilí bylo neúčinné? Možná úskalí

144 Během práce se mezi účastníky mohou objevit ostré rozdíly v názorech. Poznámky (v případě potřeby): 144 JIGSAW METODA Účel Učení ve spolupráci Materiály Flipchart, listy papíru, výchozí materiál Prostor Stoly a židle uspořádané pro práci ve skupinách. Čas 60 min Metoda Jigsaw je metoda učení založená na spolupráci. Používá se, když účastníci pracují se zdrojovým textem a seznamují se s konkrétním tématem. Každý tým zpracovává určité množství materiálu, který byl rozdělen do souvislých částí. Každý člen skupiny se stává odborníkem v probíraném oboru. Poté odborníci sdílejí své znalosti s členy jiných skupin. Jak pracovat s metodou Jigsaw? 1. Účastníci jsou rozděleni do skupin po 4-6 osobách (v ideálním případě velikost skupiny odpovídá celkovému počtu skupin, tj. 5 skupin po 5 osob nebo 6 skupin po 6 osob). Každá skupina obdrží jednu část zpracovávaného textu.

145 2. Účastníci pracují v expertních skupinách. Jejich úkolem je analyzovat, diskutovat a diskutovat o přijatém textu mezi sebou. Během rozhovoru o obsahu obsaženém v přijatém materiálu společně vysvětlují nepochopitelné fragmenty, sdílejí porozumění obsahu, který se učí. Každá osoba ve skupině musí problém dostatečně pochopit, aby ho mohla vysvětlit jiné 145 skupině účastníků. 3. Následuje druhé rozdělení do skupin. Každý účastník v rámci své skupiny obdrží číslo (nebo barvu), které je mu přiděleno, a poté jsou vytvořeny následné skupiny, ve kterých se členové předchozích skupin shromažďují v souladu s přijatým číslem (nebo barvou). Tímto způsobem každá nová skupina zahrnuje jednoho zástupce každé z předchozích ( expertních ) skupin. Tito zástupci postupně informují o tom, co se naučili v předchozích skupinách, v předchozí fázi. 4. Experti se vracejí ke svým skupinám a konfrontují získané komplexní znalosti. Zkontrolují, zda se všichni naučili všechno. Tento systém nutí spolupráci, - pro získání pozitivního výsledku musí každý účastník použít pomoc (znalosti) jiného účastníka. 5. Kontrola znalostí získaných účastníky - odpovědi na otázky připravené učitelem nebo samotnými účastníky. Možná úskalí Připravený zdrojový text by měl úzce souviset s diskutovaným tématem. Sledujte čas přidělený jednotlivým fázím práce. Poznámky (v případě potřeby):

146 RCA (ROOT CAUSE ANALYSIS) Účel: umožňuje určit příčiny daného rizika. Prováděním analýzy metod RCA můžeme dosáhnout zdroje problému. RCA používá správné nástroje, zkoumá problém z různých 146 hledisek Materiály: velké listy papíru, zvýrazňovače, listy A4, lepicí poznámky, velký list papíru s grafickými nebo multimediálními deskami s možností vygenerování schématu desky vedoucího přes jednotlivé fáze analýzy Prostor: Místnost připravená pro práci ve skupinách: stoly uspořádané v prostoru ilabu tak, aby mezi nimi byl volný průchod. Židle pro účastníky jsou uspořádány kolem každého stolu. Počet tabulek závisí na počtu skupin očekávaných školitelem. Příprava prostoru pro práci s celým týmem. Židle uspořádané do kruhu nebo podkovy. Prostory pro účastníky, aby mohli volně psát své návrhy. Místo k zavěšení a shromažďování informací od účastníků. Čas: 90 minut Metoda Při této metodě můžeme hledat odpověď na otázku: Proč se něco může pokazit? Jak funguje schéma RCA? RCA je komplexní analýza - od obecné po podrobnou. Analýza se řídí vzorcem popsaným níže: Popis příznaků, co můžeme vidět, měřit, slyšet... Popis zjevných příčin, viditelný na prvním místě a kombinovaný s odhalením Popis hlavní příčiny - primární (primární, reálná) Vedoucí může s touto metodou pracovat s celým týmem nebo rozdělit účastníky do skupin. Pokaždé by však popisy vytvořené v jednotlivých skupinách měly být sdíleny.

147 PŘÍKLADY VYUŽITÍ ILAB - SCÉNÁŘE 147 Záznam z tréninku Předmět: Aktivizační metody při práci s dospělými Počet účastníků: 15 Datum: Čas zahájení: 9,00 Čas ukončení: Trvání: 360 min Vedoucí: Kód školení: ú r o v e ň Témata etap výuky 1 Setkání účastníků, skupinová integrace Seznámení s předchozími znalostmi účastníků a výměna zkušeností mezi účastníky Rozdělení metod podle vybrané klasifikace Vývoj vybrané metody (Metaplán, SWOT Čas Definov ání účelu školení 20 min Particip anti zaujmo u místo na zemi Particip anti aktivně naslouc hají 70 min Výměn a mezi účastní ky 15 min skupiny účastní ků 190 min (s pauzou ) výměn a mezi účastní ky Specifik ace účelu Skupino vé fórum Výroky ostatníc h účastník ů Známé aktivizuj ící technik y Známé aktivač ní metody podle známé klasifika ce známé aktivizuj ící metody Evalua ce dosaho vání cílů pozoro vání pozoro vání odpov ědi úkoly s výběre m úkoly vyžadu jící krátko u odpov Didakti cká metoda / technik a Zády k sobě Zády k sobě skupino vá diskuze interak tivní předná ška simulac e ILab materiá ly identifi kátory Karty A4 pera flipchar t Projekt or laptop Postit lepítk a Indexo vání karet Počáte ční konfigu race místno sti + potřeb né vybave ní kruh židlé, 5 stolů po straně Komentář w stoly budou potřeba pro fázi 5

148 148 5 analýza, Mentální mapy, Brainstormin g, Drama) v 5 podskupinác h po třech osobách a provedením krátké demonstrace tříd pomocí této metody Reflexe faktorů ovlivňujících volbu metody pro potřeby tříd 40 min particip anti popisuj í 6 Shrnutí 25 min výčet od účastní ků faktory ovlivňuj ící účinnos t aktivač ních metod známé aktivizuj ící metody ěď úkoly vyžadu jící krátko u odpov ěď úkoly vyžadu jící krátko u odpov ěď Ishikaw a diskuze

149 Základní ilab nastavení Popis rozmístění židlí ilustrace Příklady situací 149 Polokruhové uspořádání - židle (poufs) jsou uspořádány tak, aby každý účastník viděl tabuli a vedoucího Většina situací, ve kterých přednášející něco prezentuje skupině (např. Multimediální přednáška), nebo situací, kdy jsou výroky studentů zaznamenány a prezentovány na tabuli (např. Brainstorming). Uspořádání v kruhu - židle jsou uspořádány do kruhu tak, aby každý účastník viděl ostatní účastníky a byl dobře slyšet celou skupinou. Cvičení, která využívají skupinové diskuse Cvičení, ve kterých jsou informace předávány lidem, kteří sedí vedle nich (např. Tichý brainstorming) Nastavení v kruzích - židle uspořádané do podskupin tak, aby se lidé v podskupinách vzájemně viděli a aby se skupiny navzájem nerušily Diskuse nebo skupinové inovační činnosti

150 Hlediště - židle uspořádané v přímých nebo půlkruhových řadách. Účastníci z dalších řad mohou vidět záda lidí před nimi. Přednáška - účastníci naslouchají vyučujícímu. 150 Diskusní skupiny - židle uspořádané do skupin tak, aby lidé v každé skupině směřovali do středu místnosti a mohli vidět účastníky z jiných skupin Cvičení, ve kterých skupiny spolu diskutují. Cvičení, která využívají soupeření mezi skupinami. Prezentace produktů a nápadů, které jsou výsledkem grpachové práce. Taneční sál - židle uspořádané proti stěnám tak, aby se získal co největší prostor ve středu místnosti. Účastníci vidí střed místnosti Drama Popis rozmístění stolů ilustrace Příklady situací Tradiční uspořádání stolů - uspořádáno do tří nebo dvou řad. Účastníci sedí čelem k Obr. 1 Přednáška - účastníci naslouchají vyučujícím Cvičení vyžadující samostatnou práci nebo práci ve dvojicích.

151 151 učiteli. u každého stolu sedí jeden nebo dva lidé Komentář: - Každý účastník by měl mít přístup k lektorovi - při použití multimediálních pokynů uvedených na tabuli nebo při používání jiného multimediálního vybavení musí mít každý účastník k nim volný přístup Laboratoř - účastníci sedí střídavě proti sobě. Vidí sebe a používají materiály umístěné na stole. Jeden z lidí má obtížný oční kontakt s učitelem. Podkova - všichni účastníci se vidí navzájem a má plný přístup k přednášejícímu. Čtverec - prostředí podobné podkovy, ale někteří účastníci sedí zády k desce Obr.2 Obr. 3 Obr. 4 Cvičení, která vyžadují přímou spolupráci během jejich výkonu. Komentář: - špatný oční kontakt s jednou osobou z každého páru může být překážkou, takže byste měli signalizovat potřebu kontaktovat všechny účastníky, aby mohli změnit polohu svých židlí - prostředí vhodné pro práci ve velké místnosti kvůli použití velkého počtu stolů nebo s malými školicími skupinami Diskuse, přednášky - diskuse o otázkách diskutovaných na fóru školicích skupin. Prezentace, přednášející nebo účastník představuje jeho řešení, model, návrhy na úkol nebo řešení problému. komentář: - lektor má velmi dobrý přístup ke všem účastníkům - účastníci mohou zintenzivnit kontakt s lektorem a mezi sebou navzájem Nastavení lze použít v situacích, jako jsou podkovy, ale vylučuje použití pole. Komentář: nastavení umožňuje konverzaci, brání však prezentaci pracovních efektů nebo má ilustrační funkci.

152 152 Ostrovy dvou stolů - dva stoly uspořádané podél okrajů vytvářejí pracovní místa pro čtyři osoby v každé skupině. Nastavení může mít tvar písmene L. Obr. 5, 6 Cvičení, která vyžadují spolupráci v souladu s pokyny instruktora. Toto nastavení umožňuje jakýkoli typ aktivity. Komentář: Během prezentace pracovních efektů se účastníci mohou pohybovat od stolu ke stolu nebo k prezentaci, kterou musíte přesunout, aby se mohl kdokoli zúčastnit. Rybí kost - dvě řady stolů uspořádané podle dvou krátkých okrajů uspořádaných do rybí kosti Obr. 7 Přednáška, prezentace - dobrá viditelnost a přímý kontakt mezi lektorem a účastníky. Cvičení, která vyžadují skupinovou práci kombinovanou s přednáškou nebo prezentací. Komentář: U stolu mohou pracovat čtyři lidé. Školitelé a účastníci školení jsou velmi jasně viditelní. přístup k účastníkům je snadný

153 153 Velké skupiny - větší počet stolů (např. 6) je spojen do velkých skupin. Uspořádání zdarma - jednotlivé stoly jsou rozptýleny, což umožňuje účastníkům pracovat v různých konfiguracích. Část místnosti je ponechána pro individuální práci nebo shromáždění účastníků v kruhu Obr.8 Rys.9 Cvičení, která vyžadují více lidí ke spolupráci. Komentář: - trenér by měl věnovat pozornost tomu, zda úkol postupuje správným směrem, ve velkých skupinách může být práce obtížnější a vyžaduje dobrou organizaci - poté lze také uspořádat tabulky když kolem nich bude sedět celá tréninková skupina Cvičení, která vyžadují spolupráci v různých konfiguracích. Komentář: - nastavení umožňuje změnit aktivitu účastníků během tréninku beze změny celého uspořádání tréninkového prostoru - volný prostor umožňuje provádět relaxační cvičení a měnit aktivitu účastníků