AUTOIMUNITNÍ POLYGLANDULÁRNÍ SYNDROMY
|
|
- Sabina Dostálová
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 AUTOIMUNITNÍ POLYGLANDULÁRNÍ SYNDROMY Autoimmune Polyglandular Syndromes Pavlína Hrdá, Ivan Šterzl Endokrinologický ústav, Praha SOUHRN Autoimunitní polyglandulární syndrom (APS) je onemocnění charakterizované asociací autoimunitních endokrinopatií. Příčiny vzniku jsou multifaktoriální. Důležitým diagnostickým a prediktivním markerem onemocnění jsou orgánově specifické autoprotilátky. U autoimunitních polyglandulárních syndromů existují 3 hlavní třídy autoantigenů, proti kterým jsou autoprotilátky namířeny. Autoimunitní polyglandulární syndrom se rozděluje na tři typy. I. typ APS, známý jako autoimmune polyendocrinopathy- candidiasis-ectodermal dystrophy, se vyskytuje spíše v dětském věku a je diagnostikován při přítomnosti alespoň 2 ze 3 definovaných nemocí, které jsou mukokutánní kandidóza, hypoparatyreóza, nadledvinová nedostatečnost. Onemocnění je způsobeno mutací AIRE genu. II. typ APS je charakterizován přítomností autoimunitní Addisonovy choroby s výskytem buď autoimunitní tyreoiditidy nebo s inzulin dependentním diabetes mellitus a autoimunitní tyreoiditidou. U APS II. typu je prokázaná vazba především na geny HLA II. třídy. APS III. typu je charakterizován výskytem autoimunitní tyreoiditidy s jiným autoimunitním poškozením, nevyskytuje se zde Addisonova choroba. Klíčová slova: APS I. typ, APS II. typ, APS III. typ, autoprotilátky, HLA systém SUMMARY Autoimmune polyglandular syndrome (APS) is a disease characterized by an association of autoimmune endocrinopathies. The causes of its origin are multifactorial. An important diagnostic and predictive marker of the disease are organ specific autoantibodies. There are 3 main classes of the organ specific autoantigens in APS, against which the autoantibodies are directed. APS is divided into three types. APS type I, also known as autoimmune polyendocrinopathy- candidiasis-ectodermal dystrophy (APECED) occurs rather in childhood and is diagnosed by presence of at least 2 of 3 defined diseases mucocutaneous candidiasis, hypoparathyreosis and adrenocortical insufficiency. The disease is caused by a mutation in the AIRE gene. APS type II is characterized by presence of autoimmune Addison disease combined with autoimmune thyroiditis or with insulin dependent diabetes mellitus and autoimmune thyroiditis. In APS type II a link is proven mainly to genes of HLA class II. APS type III is characterized by occurrence of autoimmune thyroiditis together with another autoimmune disease, excluding Addison s disease. Key words: APS type I, APS type II, APS type III, autoantibodies, HLA system Úvod
2 Autoimunitní endokrinopatie jsou řazeny mezi orgánově specifické autoimunitní onemocnění. V posledních letech se na základě rozšiřování determinant autoimunity ukazuje, že autoimunitní postižení není zaměřeno pouze na jeden orgán, ale dochází k asociaci skupin autoimunitních endokrinopatií do tzv. autoimunitního polyglandulárního syndromu (APS). Takže APS můžeme charakterizovat jako seskupení mnohočetných endokrinních dysfunkcí autoimunitního původu. Autoimunitní polyglandulární syndrom se klasifikačně rozděluje na tři typy: I. typ APS, II. typ APS a III. typ APS (tab. 1). Historie v poznávání polyglandulárních syndromů se dá datovat již do minulém století, kdy Thomas Addison v roce 1849 jako první popsal klinické a patologické rysy nadledvinového selhání u pacientů s perniciózní anémií (11) (tab. 2). Etiologie a patogeneze Na vzniku autoimunitních endokrinopatií se účastní řada faktorů: především genetická predispozice, zevní etiologické příčiny a poruchy regulace v mikroprostředí cílového orgánu. Je řada genetických rovin, které podmiňují vnímavost a vznik autoreaktivity vůči vlastním tkáním (22). Nejdůležitějším genetickým faktorem se zdá být polymorfizmus hlavního histokompatibilitního komplexu, MHC (HLA u člověka) (26). Také se mohou uplatnit defekty apoptotických genů, uplatňující se při regulaci proliferace buněk navozením jejich programované smrti apoptózy (Fas/FasL) (4). Důkaz o autoimunitní podstatě komponent APS je nezvratný: 1. postižení orgánů chronickým zánětlivým infiltrátem s převahou lymfocytů, 2. asociace některých složek onemocnění s HLA antigeny II. třídy, 3. autoprotilátková reakce proti cílovým tkáňově specifickým antigenům. Tyto autoprotilátky mohou vznikat primárně selháním imunologické tolerance nebo imunizací vnějšími antigeny, podobným peptidům vlastních tkání (molekulární mimikry). Další protilátky se objevují během sekundární imunitní odpovědi a jejich tvorba je stimulovaná uvolněním intracelulárních antigenů z poškozených žláz (11). Autoprotilátky a autoantigeny v rámci APS
3 U APS existují 3 hlavní třídy autoantigenů, proti kterým jsou namířeny autoprotilátky. Jsou to: 1. povrchové receptory molekul (TSH receptor, komponenta glukózového transportního systému pankreatických b buněk GLUT 2, receptor pro inzulin, ACTH receptor, receptor pro gonadotropiny), 2. intracelulární enzymy (tyreoidální peroxidáza - TPO, dekarboxyláza kyseliny glutamové - GAD 65, 21 a hydroxyláza, 17 a hydroxyláza, H+/K+ATPasa), 3. sekreční produkty (hormony, tyreoglobulin, vnitřní faktor)(tab. 3). U všech nemocných, zařazovaných do autoimunitního polyglandulárního syndromu, se prokazují orgánově specifické protilátky, charakteristické pro autoimunitní endokrinopatie. Patogenetický význam autoprotilátek je nejasný. Autoprotilátky mohou být obvykle detekovány dlouhou dobu před objevením klinicky vyjádřeného onemocnění, které je s nimi asociované. To ukazuje na jejich význam jako důležitého diagnostického a prediktivního markeru onemocnění (17). Autoimunitní postižení kůry nadledvin je nejčastěji v rámci autoimunitních polyglandulárních syndromů. Autoprotilátková reaktivita je proti enzymům steroidogeneze P450scc, P450c17 a P450c21 (7). Gen pro P450c21 je exprimován pouze v kůře nadledvin, zatímco P450scc a P450c17 jsou aktivní i v gonádách a P450scc i v placentě. U APS I. typu často nacházíme reaktivitu s ostatními steroidy produkujícími buňkami, jako jsou gonády a placenta. Protilátková reaktivita je proti všem třem enzymům steroidogeneze. U APS II. typu se vyskytují pouze autoprotilátky proti enzymu P450c21 (14). Přítomnost protilátek proti steroidy produkujícím buňkám naznačuje vysoké riziko pro vývoj gonádové nedostatečnosti v budoucnosti, obzvláště u ženského pohlaví (2).
4 Autoimunitní tyreopatie v rámci APS, tak jako izolované autoimunitní endokrinopatie, jsou charakteristické přítomností protilátek, tvořených proti specifickým komponentám tyreoidální tkáně, jako je tyreoidální peroxidáza (TPO), receptor pro tyreostimulační hormon (TSHR), dále to jsou autoprotilátky proti tyreoglobulinu, trijodtyroninu a tyroxinu (17). Autoprotilátky proti příštítným tělískům byly poprvé stanoveny metodou nepřímé imunofluorescence u pacientů s idiopatickou hypoparatyreózou Blizzardem a spolupracovníky (24). Získaná hypoparatyreóza je považovaná za autoimunitní onemocnění, ale o vlastním antigenu bylo dlouho diskutováno. V současné době byl jako autoantigen získané hypoparatyreózy identifikován kalcium-senzitivní receptor (8). Autoprotilátky proti buňkám Langerhansových ostrůvků (ICA) jsou důležitým prediktivním faktorem onemocnění u pacientů s vysokým rizikem vzniku inzulin dependentního diabetes mellitus (IDDM), přesto se vyskytují i u mnoha pacientů s APS I. typu s pouze malou pravděpodobností progrese do klinicky vyjádřeného IDDM. U více než poloviny případů pacientů s APS I. typu se vyskytují ostrůvkově specifické autoprotilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (GAD-65), ačkoliv klinicky vyjádřený IDDM je u nich vzácný (23). Autoprotilátky proti GAD-65 se vyskytují také u % pacientů s APS II. typu (15). Častým onemocněním, které se vyskytuje v rámci APS I. typu, je autoimunitní hepatitida. Jako první jaterní autoantigen, spojený s výskytem autoimunitní hepatitidy u APS I. typu, proti kterému byly detekované autoprotilátky, byl popsán cytochrom P450 1A2 (12). U pacientů s APS I typu se také vyskytují autoprotilátky proti enzymům, zapojeným do biosyntézy neurotransmiterů, jako je tryptofan hydroxyláza, dekarboxyláza aromatických L-amino kyselin (AADC). Autoprotilátky proti AADC jsou u APS I. typu spojené s výskytem autoimunitní hepatitidy a vitiliga. Enzym AADC má mnohem širší tkáňovou distribuci než ostatní autoantigeny, identifikované u APS I. typu. Protilátky proti tomuto enzymu nebyly detekovány ze sér pacientů s izolovaným IDDM, Graves- Basedowovou tyreotoxikózou, Hashimotovou tyreoiditidou, ani u zdravých jedinců (18). Novým antigenem, mající vztah k APS I. typu, je další enzym biosyntézy neurotransmiterů tyrozin hydroxyláza. Autoprotilátky proti němu byly identifikovány u pacientů s APS I. typu s alopecií areata (5). Základním antigenem u autoimunitního vitiliga, které je součástí řady autoimunitních endokrinopatií, byla detekována tyrozináza, důležitý enzym pro tvorbu melatoninu. U většiny takto postižených pacientů je možno detekovat autoprotilátky proti rekombinantní lidské tyrosináze (16). Autoimunitní atrofická gastritida je neendokrinní onemocnění charakterizované ztrátou parietálních a hlavních buněk žaludeční sliznice autoimunitní destrukcí, asociované s APS (17). Autoprotilátky u autoimunitní gastritidy jsou přímo namířeny proti H+/K+ATPase, protonové pumpě v žaludeční stěně. Někteří pacienti mají také protilátky proti vnitřnímu faktoru, který váže vitamin B12 a usnadňuje jeho absorpci (7). Parietální H+/K+ATPasa reprezentuje cíl autoprotilátek proti parietálním buňkám žaludeční sliznice (PCA). Tyto autoprotilátky jsou primárně spojené s achlorhydrií, zatímco protilátky proti vnitřnímu faktoru se objevují sekundárně při postižení buněk a jsou asociovány se zvýšeným rizikem perniciózní anémie (11). Přední hypofysitida je hypopituitarismus obvykle spojený s APS I. typu. Autoprotilátky proti 49 kd pituárnímu cytosolovému proteinu by mohly reprezentovat marker pro imunologický proces, postihující hypofýzu (20). Klinický obraz a výskyt APS I. typ APS je známý také jako Blizzardův syndrom, nebo autoimmune polyendocrinopathycandidiasis-ectodermal dystrophy (APECED) a má autosomálně recesivní dědičnost. Je to vzácné onemocnění, vyšší incidence byla nalezena pouze u Finů a íranských Židů (1, 27). Postižení žen a mužů je přibližně v poměru 1:1 (9). Diagnostikováno je při přítomnosti alespoň 2 ze 3 definovaných nemocí, které jsou mukokutánní kandidóza, hypoparatyreóza, nadledvinová nedostatečnost. Vzhledm k rekurentní chronické mukokutánní kandidové infekci u APS I. typu, která je často odolná na léčbu, se uvažuje o selektivním defektu buněčné imunity s abnormální funkcí T lymfocytů. Zatím nebyl nalezen specifický deficit, který by toto vysvětloval (11). Výskyt tohoto onemocnění je v dětském věku, ale jsou i takové případy, kdy k projevům hypoparatyreózy dochází ve třetí dekádě a Addisonovo onemocnění následuje po 5 až 10 letech. První manifestací syndromu je obvykle kandidóza, která se objevuje před pátým rokem věku, před desátým rokem následuje hypoparatyreóza a později, před patnáctým rokem života, se objevuje Addisonova nemoc. Během života se mohou projevovat další onemocnění (3). Nejčastěji
5 (frekvence výskytu větší než 40 %) se vyskytuje gonádová nedostatečnost (častější u žen), se zastavením maturace po nástupu pubarche a menarche, a autoimunitní oophoritis, klinicky vyjádřená jako nedostačený pubertální vývoj, nebo poruchy menstruačního cyklu a syndrom polycystických ovarií. S frekvencí výskytu % se popisuje výskyt autoimunitní tyreoiditidy, autoimunitního nebo imunopatologicky-mediovaného gastrointestinálního onemocnění (chronická atrofická gastritida, perniciozní anémie, celiakie), chronické aktivní hepatitidy, autoimunitních kožních onemocnění (vitilligo, alopecie). Další onemocnění jako IDDM, ektodermální dystrofie, keratokonjunktivitida, imunologické defekty (deficit T lymfocytů, IgA deficit, asplenie), Sjögrenův syndrom, hypophysitis se vyskytují s frekvencí menší než 10 % (11). II. typ APS je charakterizován přítomností autoimunitní Addisonovy choroby s výskytem buď autoimunitní tyreoiditidy (Schmidtův syndrom) nebo s inzulin dependentním diabetes mellitus a autoimunitní tyreoiditidou (Carpenterův syndrom). Prevalence tohoto onemocnění je vyšší než u APS I. typu, případů na 1 mil. obyvatel. APS II. typu se často vyskytuje v mnoha generacích v rodině a vykazuje autosomálně dominantní dědičnost s nekompletní penetrací (3). Může se vyskytovat i v časném dětství, ale jeho nárůst je výraznější během dospívání. Manifestace onemocnění je obvykle ve 3. nebo 4. dekádě. Nejčastěji jsou postiženy ženy ve středním věku. Poměr počtu postižení žen k mužům je 8:1 (9). Výskyt vedlejších onemocnění jako hypogonadismus (častěji u žen než u mužů), vitiligo, alopecie, perniciózní anémie, myasthenia gravis, celiakie, reumatoidní artritida, Sjögrenův syndrom je méně častý než u APS I. typu, ale tato vedlejší onemocnění jsou důležitým znamením možného postižení autoimunitním polyglandulárním syndromem (11). APS III. typu byl historicky pospán jako tyreogastrický syndrom. Je dosud nejhůře charakterizován, ale pravděpodobně je to porucha nejběžnější. V současnosti je charakterizována výskytem autoimunitní tyreoiditidy s jiným autoimunitním poškozením (např. asociace s IDDM, s autoimunitním procesem proti žaludečním složkám, jako jsou gastroparietální buňky nebo vnitřní faktor, asociace s jinou neendokrinní orgánově specifickou autoimunitou, např. myasthenia gravis). V rámci APS typu III nedochází k příznakům postižení nadledvin. Jako vedlejší nález bývá vitiligo a alopecie. Často je vázán i s přítomnotí Turnerova a Klinefeltrova syndromu. Manifestuje se obvykle ve středním věku (25). Je známo, že autoimunitní tyreoiditidy jsou následkem polyklonální aktivace autoimunitních reakcí (10) a jsou součástí autoimunitního polyglandulárního syndromu, a to především typu II a III (25). V rámci sledování výskytu orgánově specifických autoprotilátek u endokrinopatií (autoimunitní tyreoiditidy) na našem pracovišti v Endokrinologickém ústavu byl zaveden název polyglandulární aktivace autoimunity. Jedná se asociovaný výskyt autoprotilátek proti dalším endokrinním orgánům u jasně definované autoimunitní endokrinopatie (např. u autoimunitní tyreoiditidy), kdy prozatím nejsou ještě přítomny žádné klinické projevy postižení orgánů, proti kterým jsou protilátky detekovatelné. Ukazuje se, že u autoimunitní tyreoiditidy je velmi častý výskyt protilátek proti jednotlivým vrstvám nadledvin, a to zvláště proti zóna glomerulóza a zóna retikularis. Častý je zde také výskyt protilátek proti ovariím. Sledování extratyreoidálních protilátek u autoimunitní tyreoiditidy ukazuje, že jejich výskyt není zanedbatelný. Výskyt autoprotilátek předchází i několik let před klinickou manifestací choroby, na kterou nás v preklinickém stadiu může přítomnost autoprotilátek upozornit (21). Genetické vazby v rámci APS U APS I. typu nebyla nalezena asociace se specifickým HLA haplotypem. Nedávno byl určen gen nazvaný jako autoimunitní regulátor (AIRE). Gen je lokalizován na 21. chromozomu (21q22.3) a tímto genem je zakódován možný nukleární protein, který je pravděpodobně zapojen do regulace transkripce. Mutace AIRE genu, která způsobuje APS I typ, je první demonstrací monogenetického autoimunitního onemocnění (14). APS II. typu má multifaktoriální etiologii se zapojením různých genetických a zevních faktorů. Jedním z jasně kritických genomových regionů je MHC lokus, především vazba na geny HLA II třídy (HLA-DR3, HLA DR4, HLA-DQ). IDDM v rámci APS má pravděpodobně jiné genetické vazby než u izolované formy (3). U APS II. typu byla zjištěna asociace s DR4-DQB1*0302, která je závislá na přítomnosti autoimunity vůči beta buňkám Langerhansových ostrůvků. Haplotyp DR3-DQB1*0201 není asociován pouze s IDDM, ale i s APS II. typu při nepřítomnosti autoimunity proti beta buňkám a s izolovanými formami Addisonovy nemoci, Hashimotovy tyreoiditidy a Graves-Basedowovy nemoci. Je zajímavé, že frekvence DQB1*0602, protektivní alely proti rozvoji IDDM, není signifikantně snížená u APS II. typu s
6 IDDM. Zdá se, že vývoj autoimunity nepankreatických endokrinních žláz může postupně vést k autoimunitě beta buněk Langerhansových ostrůvků (6). Pacienti s Addisonovou chorobou jako součástí APS II. typu nebo s izolovanou formou sdílejí podobné alely HLA II i HLA III. Byla zde nalezena velice silná asociace s HLA DRB1*0301, DQA1*0501, DQB1*0201, DPB1*010 (13). Závěr V současnosti se ukazuje, že výskyt mnohoorgánových autoimunitních endokrinopatií, a to především APS II. a III. typu, je častější, než se dříve předpokládalo. APS I. typu je první popsané autoimunitní monogenetické onemocnění, které je způsobené mutací AIRE genu. Etiologické příčiny u APS II. a III. typu jsou multifaktoriální a nejsou tak zcela jasné. Je důležité si uvědomit, že onemocnění může řadu let probíhat v subklinické formě. Je to proto, že funkční rezerva endokrinních orgánů je vysoká a ke klinické manifestaci autoimunitních endokrinopatií dochází až při destrukci více než 90 % tkáně endokrinního orgánu. Klinicky manifestní onemocnění se může projevit až za řadu let v dospělosti, jako je například výskyt latentního autoimunitního diabetu v dospělosti (LADA), nebo k plnému klinickému projevu nemusí dojít vůbec. Projevy aktivace autoimunitního procesu mohou být únava, kardiovaskulární a metabolické příznaky, nebo porušená reakce na stres. Na manifestaci choroby nás již preventivně může upozornit přítomnost autoprotilátek, jejichž výskyt předchází i několik let klinicky manifestnímu onemocnění. LITERATURA 1. Ahonen P. Autoimmune polyendocrinopathy-candidosis-ecttodermal dystrophy (APECED):autosomal recessive inheritance. Clin Genet 1985, 27, Ahonen P, Miettinen A, Perheentupa J. Adrenal and steroidal cell antibodies in patients with autoimmune polyglandular disease type I and risk of adrenocortical and ovarian failure. J. Clin Endocrinol Metab. 1987, 64, Betterle C, Volpato M. Adrenal and ovarian autoimmunity. Europ. J. Endocrinology 1998, 138, De Mario R, Testi R. Fas-FasL interactions: a common pathogenetic mechanism in organ-specific autoimmunity. Immunology today 1998, 19: 3, Hedstrand H, Ekwall O, Haavik J, Landgren E, Betterle C, Perheentupa J, Gustafsson J, Husebye E, Rorsman F, Kampe O. Identification of tyrosine hydroxylase as an autoantigen in autoimmune polyglandular syndrome type I. Biochem. Biophys Res Commun 2000, 7, 267(1), Huang W, Connor E. et al. Although DR3-DQB1*0201 may be associated with multiple component diseases of the autoimmune polyglandular syndromes, the human leukocyte antigen DR4-DQB1*0302 haplotype is implicated only in beta-cells autoimmunity. J. Clin. Endocrinol Metab. 1996, 81, Karlsson FA, Kämpe O, Winqvist O, Burman P. Autoimmune endocrinopathies 5. Autoimmune disease of the adrenal cortex, pituitary, parathyrodi glands and gastric mucosa. Journal of Internal Medicine 1993, 234, Li Y, Song, YH, Rais N, Connor E, Schatz D, Muir A, Maclaren N. Autoantibodies to the extracellular domain of the calcium sensing receptor in patients with acquired hypoparathyroidism. J Clin Invest 1996, 97 (4), Maclaren NK, Blizzard RM. Adrenal autoimmunity and autoimmune polyglandular syndromes. In: Rose NR, McKay IR, eds. The Autoimmune Diseases. New York: Academic Press, 1985, Morita S, Arima T, Marsuda M. Prevalence of nonthyroid autoantibodies in autoimmune thyroid disease. J. Clin. Endocrinol. Metab., 1995, 80, Muir A, Schatz DA, MacLaren NK: Polyglandular failure syndromes. In: degroot LJ, eds. Endocrinology. Philadelphia: :3rd Ed. W.B. Saunders Co, 1994, Obermayer-Straub P, Strassburg CHP, Manns MP. Autoimmune hepatitis. Journal of hepatology, 2000, 32, Partanen J, Peterson P, et al. Major histocompatibility complex class II and III in Addisons disease. MHC alleles do not predict autoantibody specifity and 21-hydroxylase gene polymorphism has no independent role in disease susceptibility. Hum. Immunol. 1994, 41: 2, Peterson P, Negamine K, et al. APECED: a monogenic disease providing new clues to self-tolerance. Immunology today 1998, 19: 9, Roll U, Ziegler AG. Combined antibody screening for improved prediction of IDDM-Modern
7 strategies. Exp Clin Endocrinol Diabetes 1997, 105, Song YH, Connor E, Li Y, Zorovich B, Balducci P, Maclaren N. The role of tyrosinase in autoimmune vitiligo. Lancet 1994, 15, 344(8929), Song, YH, Li Y, Maclaren NK. The nature of autoantigens targeted in autoimmune endocrine diseases. Immunology Today 1996, 17, Söderbergh A, Rorsman F, Halonen M, Ekwall O, Björses P, Kämpe O, Husebye ES. Autoantibodies againts Aromatic L-Amino acid decarboxylase identifies a subgroup of patients with Addisons disease. J Clin Endocrinol Metabol 2000, 85(1), Söderbergh A, Winquist O, Norheim I, et al. Adrenal autoantibodies and organ-specific autoimmunity in patients with Addison s disease. Clin Endocrinol 1996, 45, Stromberg S, Crock P, Lernmark A, Hulting AL. Pituitary autoantibodies in patients with hypopituitarism and their relatives. J Endocrinol 1998, 157(3), Šterzl I, Vavrejnová V, Matucha P, Zamrazil V. Extrathyroid autoantibodies in autoimmune thyroiditis. Polyendocrine autoantibodies. The Thyroid Gland, 1999, 2, Todd JA, Acha-Orbea J, Bell JI, et al. A molecular basis for MHC class II associated autoimmunity. Science 1988, 240, Tuomi T, Bjorses P, Falorni A, Partanen J, Perheentupa J, Lernmark A, Miettinen A. Antibodies to glutamic acid and insulin dependent diabetes in patients with autoimmune polyendocrine syndrome type I. J Clin Endocrinol Metabol 1996, 81(4), Weetman AP. Autoimmunity to steroid-producing cells and familial polyendocrine autoimmunity. Balliére s Clinical Endocrinology and Metabolism 1995, 9, Winter, W.E., Obata, M., Macleren, N.K. Clinical and molecular aspects of autoimmune endocrine disease. In: Concepts Immunopathol. Basel, Karger, 8, 1992, Wucherpfennig KW, Strominger JL. Selective binding of self peptides to disease associated major histocompatibility complex (MHC) molecules: a mechanism for MHC-linked susceptibility to human autoimmune diseases. J Exp Med 1995, 181, Zlotogora J, Shapiro MS. Polyglandular autoimmune syndrome type I among Iranian Jews. J Med Genet 1992, 29, Práce vznikla za podpory grantu IGA NB MUDr. Pavlína Hrdá Endokrinologický ústav Národní tř Praha 1
R. Pomahačová, J. Sýkora, P. Paterová, K. Fiklík, J. Schwarz, V. Lád, E. Skalická, Z. Černá, J. Zamboryová
Plzeň. lék. Sborn., 82, 2016: 71 77 SDRUŽENÁ AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ V DĚTSKÉM VĚKU R. Pomahačová, J. Sýkora, P. Paterová, K. Fiklík, J. Schwarz, V. Lád, E. Skalická, Z. Černá, J. Zamboryová Dětská klinika
VíceAUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ ENDOKRINNÍHO SYTÉMU
Univerzita Karlova Praha LÉKAŘSKÁ FAKULTA V PLZNI AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ ENDOKRINNÍHO SYTÉMU Autoři: Prof. MUDr. Ivan Šterzl CSc Prof MUDr. Václav Zamrazil Dr.Sc. Sponsored by OP VK CZ.1.07/2.3.00/20.0040
VíceVěkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.
Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc. Ústav lékařské genetiky 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Osnova 1. Epidemiologie DM1 u nás a ve světě 2. Historie
VíceImunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)
Imunopatologie -nepřiměřené imunitní reakce - na cizorodé netoxické antigeny (alergie) - na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov Imunopatologické reakce Reakce I.S. podobné
VíceImunopatologie. Luděk Bláha
Imunopatologie Luděk Bláha blaha@recetox.muni.cz Imunopatologie nepřiměřené imunitní reakce na cizorodé netoxické antigeny (alergie) na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceAutoimunitní polyendokrinní syndromy v klinické imunologii APS III. typu
Autoimunitní polyendokrinní syndromy v klinické imunologii APS III. typu Autoimmune polyendocrine syndromes in clinical immunology APS TYPE III IVAN ŠTERZL Oddělení klinické imunoendokrinologie, Endokrinologický
VíceHLA asociované choroby. RNDr. Libor Kolesár, Ph.D. Oddělení imunogenetiky Institut klinické a experimentální medicíny Praha
HLA asociované choroby RNDr. Libor Kolesár, Ph.D. Oddělení imunogenetiky Institut klinické a experimentální medicíny Praha Mechanismus imunitní odpovědi Předpokládaný mechanismus autoimunitního procesu
VíceÚvod do nonhla-dq genetiky celiakie
Úvod do nonhla-dq genetiky celiakie František Mrázek HLA laboratoř, Ústav Imunologie LF UP a FN Olomouc Celiakie - časté chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva s autoimunitní a systémovou složkou
VíceAutoprotilátky v klinice. T Fučíková
Autoprotilátky v klinice T Fučíková Autoreaktivita je nezbytným předpokladem hemostázy Imunitní systém disponuje přirozenými autoprotilátkami a autoprotektivními T lymfocyty potřebnými k odklizování vlastních
VíceDiabetes mellitus 1. typu a přidružené autoimunitní choroby
Diabetes mellitus 1. typu a přidružené autoimunitní choroby Venháčová J., Venháčová P. Diabetologické centrum Dětská klinika FN a LF UP Olomouc SRPDD červen 2011 Nejčastější přidružené autoimunitní choroby
VíceGenetická predispozice k Behcetově chorobě se zaměřením na HLA systém
Genetická predispozice k Behcetově chorobě se zaměřením na HLA systém František Mrázek HLA laboratoř, Ústav imunologie Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta UP, Olomouc Klasické imunogenetické asociace
VíceHerpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.
Herpetické viry a autoimunita K.Roubalová Vidia s.r.o. Vztah infekce k autoimunitnímu onemocnění Infekce = příčina autoimunitního onemocnění Infekce = spouštěč autoimunitního procesu Infekce progrese onemocnění
VíceStanovení autoprotilátek proti TSH receptoru
Stanovení autoprotilátek proti TSH receptoru Fejfárková Z., Pikner R. Oddělení klinických laboratoří, Klatovská nemocnice a.s., Klatovy, pikner@nemkt.cz Stanovení autoprotilátek proti TSH receptoru (anti
VíceVyšetření imunoglobulinů
Vyšetření imunoglobulinů Celkové mn. Ig elektroforéza bílkovin jako procentuální zastoupení gamafrakce, vyšetřením ke zjištění možného paraproteinu. velmi hrubé vyšetření, odhalení pouze výrazných změn
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceDiabetes mellitus 1. typu a přidružená autoimunitní onemocnění vyšetření autoprotilátkového profilu
Diabetes mellitus 1. typu a přidružená autoimunitní onemocnění vyšetření autoprotilátkového profilu Type 1 Diabetes Mellitus and Associated Autoimmune Diseases the Examination of the Autoantibody Profile
VíceVzácná onemocnění a česká interna. Richard Češka III. Interní klinika 1.LF UK a VFN Praha
Vzácná onemocnění a česká interna Richard Češka III. Interní klinika 1.LF UK a VFN Praha Onemocnění masového výskytu Vzácná onemocnění Onemocnění masového výskytu Vzácná onemocnění INTERNA Vnitřní lékařství
VíceEva Havrdová et al. Roztroušená skleróza. v praxi. Galén
Eva Havrdová et al. Roztroušená skleróza v praxi Galén Hlavní autorka a pořadatelka prof. MUDr. Eva Havrdová, CSc. Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Recenzent MUDr. Jiří Piťha Centrum pro diagnostiku
VíceGESTAČNÍ DIABETES MELLITUS A TYREOPATIE
GESTAČNÍ DIABETES MELLITUS A TYREOPATIE Hana Vítková, doc. Jan Jiskra 3. interní klinika 1. LF UK a VFN V Praze Komplikace DM a tyreoidálních dysfunkcí v graviditě se překrývají Matka Dítě Komplikace Diabetes
VíceInterpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová
Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů K.Roubalová Specifické vlastnosti herpetických virů ovlivňují protilátkovou odpověď Latence a celoživotní nosičství Schopnost reaktivace,
VíceMUDr Zdeněk Pospíšil
MUDr Zdeněk Pospíšil Imunita Charakteristika-soubor buněk,molekul a humorálních faktorů majících schopnost rozlišit cizorodé látky a odstranit je /rozeznává vlastní od cizích/ Zajišťuje-homeostazu,obranyschopnost
VíceHormony HORMONY chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí
Hormony HORMONY 5. 5. 2004 chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí Účinky: lokální generalizované Účinek hormonů sekrece
VíceFUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ
FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ SARKOIDÓZOU: POTVRZENÍ VÝSLEDKŮ CELOGENOMOVÉ ASOCIAČNÍ STUDIE. Sťahelová A. 1, Mrázek F. 1, Kriegová E. 1, Hutyrová B. 2, Kubištová Z. 1, Kolek V.
VíceGenetický screening predispozice k celiakii
VETERINÁRN RNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA BRNO Farmaceutická fakulta Ústav humánn nní farmakologie a toxikologie Genetický screening predispozice k celiakii RNDr. Ladislava Bartošov ová,ph.d. 1, PharmDr.
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
VíceZáklady imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
VíceMUDr. Helena Šutová Laboratoře Mikrochem a.s.
Laboratorní diagnostika celiakie MUDr. Helena Šutová Laboratoře Mikrochem a.s. Celiakie Autoimunní onemocnění způsobené požitím lepku (glutenu) s typickým zánětlivým postižením tenkého střeva s genetickou
VíceKomplementový systém
Komplementový systém klinický seminář nefrologie 1.12.2015 Příklady indikací pro analýzu komplementu Možnost screeningového vyšetření funkční aktivity jednotlivých drah komplementu Způsob hodnocení Frekvence
Více+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy
IMUNOGENETIKA II TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e x F2 y y TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e 3 4 x 3 4 F2 - - y y Transplantace orgánů,, které
VíceExperimentální diabetes mellitus. K. Kanková praktické cvicení z patologické fyziologie (kveten 2003)
Experimentální diabetes mellitus K. Kanková praktické cvicení z patologické fyziologie (kveten 2003) Definice DM DM je skupina metabolických onemocnení charakterizovaných hyperglykemií v dusledku porušeného
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceProgrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie
Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s
VíceNové poznatky v genetice autoimunitního diabetu (1): Monogennì podmínìné typy autoimunitního diabetu
Přehledný referát Nové poznatky v genetice autoimunitního diabetu (1): Monogennì podmínìné typy autoimunitního diabetu J. Vavřinec, J. Vosáhlo Klinika dětí a dorostu 3. lékařské fakulty UK a FN Královské
VícePříloha č.4 Seznam imunologických vyšetření
Příloha č.6 Laboratorní příručka Laboratoří MeDiLa, v05 - Seznam imunologických Příloha č.4 Seznam imunologických Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6
VíceVZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
VíceDEGHAS-orgánové komplikace diabetu
DEGHAS-orgánové komplikace diabetu Langerhansovy ostrůvky celkem asi 1 milion, průměr 100-200μm rozptýlené ve tkáni exokrinního pankreatu, jednotlivé rozptýlené buňky deriváty entodermu hlavní typy buněk:
VíceNemoc a její příčiny
Nemoc a její příčiny Definice zdraví a nemoc zdraví stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody s harmonickým průběhem vitálních procesů nemoc porucha zdraví poškození určitého počtu bb. (bb. reagují
VíceAtestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie Okruh základy imunologie 1. Buňky, tkáně a orgány imunitního
VíceIMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN
IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN ZÁKLADNÍ ÚKOLY IMUNITNÍHO SYSTÉMU: - OBRANA PROTI PATOGENŮM - ODSTRAŇOVÁNÍ ABNOMÁLNÍCH BUNĚK (NÁDOROVÝCH, POŠKOZENÝCH ) BUŇKY IMUNITNÍHO
VíceStanovení protilátek proti parietálním buňkám žaludku a jejich typizace
Stanovení protilátek proti parietálním buňkám žaludku a jejich typizace Ivana Stiborová a kol. ZU UL OLI CIM XVII. ČASOMIL Český A Slovenský Odborný Meeting Imunologických Laboratoří 12. 14. 6. 2013 v
VíceAktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12
Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Firma Abbott Laboratories nabízí na imunoanalytických systémech ARCHITECT test ke stanovení biologicky aktivní části vitaminu
VíceDiferenciální diagnostika malabsorpčního syndromu v dětském věku ( tab.1 ).
Malabsorpční syndrom Malabsorpční syndrom zahrnuje všechny stavy, při nichž dochází k poruchám trávení a vstřebávání základních živin a ke vzniku chorobných stavů z nedostatku těchto látek. Potíže jsou
VíceAutoimunitní tyreoiditida vybrané etiopatogenetické mechanizmy
Pùvodní práce utoimunitní tyreoiditida vybrané etiopatogenetické mechanizmy I. Šterzl 1,2, P. Hrdá 1,2, P. Matucha 1,. Potužníková 2, J. Procházková 3 1 Endokrinologický ústav, Praha, ředitel doc. MUDr.
VícePříloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření
Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6 Název: IgA Zkratka: IgA Typ: kvantitativní Princip: turbidimetrie Jednotky:
VíceCo jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím
Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceMgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým
VíceDiagnostika štítné žlázy. Tereza Tietze
Diagnostika štítné žlázy Tereza Tietze Štítná žláza Hormony štítné žlázy regulují biochemické procesy důležité pro růst a vývoj včetně: Tvorby energie z cukrů Kardiovaskulární funkce Nervového systému
VíceAglutinace Mgr. Jana Nechvátalová
Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová Ústav klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně Aglutinace x precipitace Aglutinace Ag + Ab Ag-Ab aglutinogen aglutinin aglutinát makromolekulární korpuskulární
VíceBAG Health Care a HLA asociované choroby
Stanovení HLA znaků asociovaných s chorobami workshop 2016 RNDr. David Elsnic HLA typování pro jiné než transplantační účely s rozšiřováním HLA databází se rozšiřují naše znalosti o asociacích mezi HLA
VíceIMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ JATER A ŽALUDKU
IMUNOLOGIE Autoimunitní onemocnění jater a žaludku IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ JATER A ŽALUDKU Mitochondrie Hladké svalstvo Mikrosomy jater a ledvin Parietální buňky
VíceAtestační otázky z oboru endokrinologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (https://www.lf2.cuni.cz) LF2 > Atestační otázky z oboru endokrinologie Atestační otázky z oboru endokrinologie Otázky pro pediatry 1. Kongenitální
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VíceMUDr.Zdeňek Pospíšil
MUDr.Zdeňek Pospíšil Obecné pojmy. Hormony - chem.látky produkovány žlázami s vnitřní sekrecí,transportovány v tělesných tekutinách Účinky-místní a celkové- ovlivňují funkce organizmu - mechanizmus cestou
VíceGenetická predispozice k autoimunitnímu diabetu mellitus manifestovanému v dospělém věku (These přednášky k habilitačnímu řízení)
Genetická predispozice k autoimunitnímu diabetu mellitus manifestovanému v dospělém věku (These přednášky k habilitačnímu řízení) MUDr. Marie Černá, CSc. Oddělení buněčné a molekulární biologie, Centrum
VíceFunkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 8 0 6 1 9 4 Autoimunita AUTOIMUNITA
VíceObsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceRozdělení imunologických laboratorních metod
Rozdělení imunologických laboratorních metod Aglutinace Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU Rozdělení imunologických laboratorních
VíceAtestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika
Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok 2017 A) Molekulární genetika 1. Struktura lidského genu, nomenklatura genů, databáze týkající se klinického dopadu variace v jednotlivých genech. 2.
VíceObsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceMimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:
VÝZNAM VYŠETŘENÍ REPRODUKČNÍ IMUNITY PRO IVF-ET Jindřich Madar pracoviště reprodukční imunologie Ústavu pro péči o matku a dítě Praha Podolí Metoda mimotělního oplození s následným přenosem embrya do dělohy
VíceBuněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
VíceMetody testování humorální imunity
Metody testování humorální imunity Co je to humorální imunita? Humorální = látková Buněčné produkty Nespecifická imunita příklady:» Lysozym v slinách, slzách» Sérové proteiny (proteiny akutní fáze)» Komplementový
VíceŠTÍTNÁ ŽLÁZA A OBEZITA
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA A OBEZITA Michal Kršek 2. interní klinika FNKV a 3. LF UK CZ/EUT/1218/0010c Disclosure Tato přednáška byla podpořena společností Merck spol. s r.o. Časté příčiny mé obezity Mám to po dětech
VíceVýskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených
Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených pro závislost Sylva Racková Psychiatrická klinika LF UK v Plzni AT konference 28.04. 2010, Špindlerův Mlýn Borna Disease virus (BDV) charakteristika
VíceKapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce
Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji
VíceNativní a rekombinantní Ag
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:
VíceHuntingtonova choroba
Huntingtonova choroba Renata Gaillyová OLG FN Brno Huntingtonova choroba je dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku, které postihuje jedince obojího pohlaví příznaky se obvykle začínají objevovat mezi
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceCÍLENÝ SCREENING CELIAKÁLNÍ SPRUE (CS)
CÍLENÝ SCREENING CELIAKÁLNÍ SPRUE (CS) Preambule CS je nadále diagnostikována v dětské a zejména v dospělé populaci s časovým prodlením a stejně je tomu se zahájením kauzální terapie bezlepkovou dietou
VíceMUDr.Zdeňek Pospíšil
MUDr.Zdeňek Pospíšil Obecné pojmy. Hormony - chem.látky produkovány žlázami s vnitřní sekrecí,transportovány v tělesných tekutinách Účinky-místní a celkové- ovlivňují funkce organizmu - mechanizmus cestou
VíceIndikační soubor laboratorních vyšetření v diabetologii
Indikační soubor laboratorních vyšetření v diabetologii Diabetes mellitus (DM) představuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění se společným fenotypem, tím je hyperglykémie. Rozlišujeme několik
VíceVYŠETŘENÍ HLA PRO VAZBU S CHOROBAMI
VYŠETŘENÍ HLA PRO VAZBU S CHOROBAMI PŘEHLED A KVALITA TESTŮ PROVÁDĚNÝCH V ČR Vraná Milena Odd. HLA, Národní referenční laboratoř pro DNA diagnostiku, ÚHKT, Praha WWW.UHKT.CZ ÚVOD Choroby vázané s HLA =
Více:: Imunita, nervstvo a hormony ::
Autoři MUDr. Karel Nouza, DrSc. 1 MUDr. Jinřich Madar, CSc. 2 MUDr. Martin Nouza, CSc. 1 Doc. MUDr. Eduard Kučera, CSc. 2 1 Centrum klinické im unologie, Praha 1 2 Ústav pro péči o m atku a dítě, Praha
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceZměny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
VíceSubpopulace B lymfocytů v klinické imunologii
Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii Marcela Vlková Ústav klinické imunologie a alergologie, FN u sv. Anny v Brně B lymfocyty základními buňkami specifické humorální imunity primární funkce -
VíceKONGENITÁLNÍ HYPERINZULINISMUS (CHI) MUC Daniela Bartková, Zdeněk Doležel Pediatrická klinika LF MU a FN Brno
KONGENITÁLNÍ HYPERINZULINISMUS (CHI) MUC Daniela Bartková, Zdeněk Doležel Pediatrická klinika LF MU a FN Brno Definice Kongenitální hyperinzulinismus je skupina poruch, které jsou charakterizovány: sekrecí
VíceAUTOIMUNITA Vnitřní nepřítel
AUTOIMUNITA Vnitřní nepřítel Pořadatelka díla: Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. Autorský kolektiv: Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. Prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc. Prof. Yehuda Shoenfeld, MD,
VíceVáclav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
VíceMajor Histocompatibility Complex in Man and Autoimmune Diseases
Major Histocompatibility Complex in Man and Autoimmune Diseases Antonij Slavčev1, Ilja Stříž Imunologické pracoviště, 1Oddělení imunogenetiky Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), Praha SOUHRN
VíceMechanismy a působení alergenové imunoterapie
Mechanismy a působení alergenové imunoterapie Petr Panzner Ústav imunologie a alergologie LF UK a FN Plzeň Zavedení termínu alergie - rozlišení imunity a přecitlivělosti Pasivní přenos alergenspecifické
VíceRoman Hájek Tomáš Jelínek. Plazmocelulární leukémie (PCL)
Roman Hájek Tomáš Jelínek Plazmocelulární leukémie (PCL) Definice (1) vzácná forma plazmocelulární dyskrázie nejagresivnější z lidských monoklonálních gamapatií incidence: 0,04/100 000 obyvatel evropské
VíceMarkery srdeční dysfunkce v sepsi
Markery srdeční dysfunkce v sepsi MUDr. Pavel Malina MUDr. Janka Franeková, Ph. D. Oddělení klinické biochemie Interní oddělení Nemocnice Písek, a.s. Pracoviště laboratorních metod IKEM Praha Colours of
VíceAtoimunitní onemocnění jater
AILD (AIOJ) Lochman I.: Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění jater. Alergie 2007, 9(4), 342-346 www.tigis.cz www.sekk.cz www.csaki.cz Atoimunitní onemocnění jater autoimunitní hepatitidy
VíceHLA B27: molekulární marker Ankylozující spondylitidy. Peter Novota. 16.2.2016, Praha
HLA B27: molekulární marker Ankylozující spondylitidy Peter Novota 16.2.2016, Praha HLA B součást MHC komplexu HLA I. třídy (chromosom 6) úsek značně polymorfní antigeny se vyskytují na povrchu buněk podílí
VíceGAUCHEROVA CHOROBA A VAŠE RODINA
GAUCHEROVA CHOROBA VČASNÁ DIAGNÓZA Připravila a financovala společnost Shire. GAUCHEROVA CHOROBA A VAŠE RODINA Informační brožura pro pacienty s Gaucherovou chorobou Gaucherova choroba je vzácné dědičné
VícePŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY ŠTÍTNÁ Ž ŽLÁZA A DI A A DIABE ABETES
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA A DIABETES prof. MUDr. Václav Zamrazil, DrSc., doc. MUDr. Karel Vondra, DrSc. Endokrinologický ústav Praha Subkatedra endokrinologie IPVZ Praha Kombinace diabetu (DM) a tyreopatií je častější,
VíceABSTRAKT: Prezentace poskytuje informaci o aktuálních doporučeních z roku 2011 k hodnocení hladin 25 OH vitaminu, indikací k měření 25 OH vitaminu D a doporučených hodnotách denního příjmu dle věkových
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Mendelova 2. stupeň Základní Zdravověda
VíceTyreopatie v ambulantní praxi
Tyreopatie v ambulantní praxi nálezy významné a méně významné Richard STEJSKAL Lékařské centrum Václavka Praha Things we knew, things we did Things we have learnt, things we should do Onemocnění štítné
Vícerní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
VíceIntracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
VíceCyklická neutropenie a její původ
Cyklická neutropenie a její původ Vlastimil Severa Masarykova univerzita v Brně Podlesí, 3.-6.9.2013 1 Úvod 2 Modely krvetvorby pro CN 3 Strukturovaný model krvetvorby pro CN 4 Simulace Cyclická neutropenie
VíceCeliakie kdy je ultrazvuk užitečný?
Celiakie kdy je ultrazvuk užitečný? Bartušek D., Smělá M., Hustý J., Prokešová J. Radiologická klinika FNB a lékařské fakulta Masarykovy univerzity, Brno III. interní klinika FNB a lékařské fakulta Masarykovy
VícePatologie endokrinního systému
Patologie endokrinního systému Hypofýza uložena v tureckém sedle řízena hypotalamem (hypotalamo-hypofyzární osa) podle informací z periferie liberiny, statiny části: adenohypofýza (tvoří hormony řídící
VíceKlinický význam protilátek proti C1q složce komplementu. Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK
Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK 1. Úvod 1. C1q, C1q a apoptóza, C1q u SLE 2. Anti-C1q, patogenita anti-c1q 3. Stanovení anti-c1q
Více