Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav. Obor psychologie

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav Obor psychologie Veronika Bobková Souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací u vysokoškolských studentů Diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D. Brno 2014

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma: Souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací u vysokoškolských studentů vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí diplomové práce, PhDr. Aleny Slezáčkové, Ph.D., a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. V Brně, Veronika Bobková

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří při mně stáli a věřili, že smysluplně zaplním tyto stránky. Především vedoucí mé diplomové práce, PhDr. Aleně Slezáčkové, Ph.D., za odborné vedení a trpělivost. Děkuji mé rodině, partnerovi a přátelům za podporu. Jejich slova povzbuzení hřála v těžkých dobách. Dále bych chtěla poděkovat těm, kteří se aktivně zasloužili o rozšiřování dotazníku. V neposlední řadě děkuji všem respondentům. Bez vás by tato práce nebyla možná.

4 Obsah: I. ÚVOD... 6 II. TEORETICKÁ ČÁST Pozitivní psychologie Úvod Historický kontext a současnost Témata pozitivní psychologie Osobní pohoda Úvod Koncepty osobní pohody Koncept E. Dienera Koncept C. Ryffové Koncept C. Keyese Osobní pohoda z pohledu M. Seligmana Optimální prospívání (flourishing) Silné stránky charakteru Úvod Stručná historie silných stránek charakteru Současná problematika silných stránek Kritéria pro vymezení silných stránek Klasifikace silných stránek charakteru Současný stav poznání v oblasti silných stránek Akademická motivace Úvod Sebedeterminační teorie Vývojové období mladé dospělosti Shrnutí III. VÝZKUMNÁ ČÁST Výzkumný problém a cíl výzkumu Výzkumné otázky a hypotézy Použité metody PERMA Profiler Academic Motivation Scale Signature Strengths Test Strengths Use Scale Sběr dat Metody analýzy dat Výzkumný soubor Výsledky výzkumu Výzkumná otázka Vyhodnocení otázky s otevřenou odpovědí Výzkumná otázka Výzkumná otázka Výzkumná otázka

5 7.3. Výzkumná otázka Výzkumná otázka Výzkumná otázka Výzkumná otázka Diskuze Limity Další možnosti uplatnění IV. ZÁVĚR V. SEZNAM LITERATURY VI. PŘÍLOHY Příloha: Seznam obrázků Příloha: Seznam tabulek Příloha: Seznam grafů

6 I. ÚVOD Pozitivní témata zažívají v psychologii svůj rozkvět. Tento trend je však opodstatněný. V posledních několika desetiletích se odborná psychologická veřejnost věnovala spíše tomu, jak opravit či zalepit trhlinky v duši člověka. Jejich přínos je užitečný, avšak věřím, že většina praktikujících psychologů touží po větším uplatnění než jen navracet klienty do normálního fungování. Rozšiřovat kapacity člověka, rozvíjet v lidech jejich lepší já, upozorňovat na to co je dobré a ještě to vylepšit, jen samotné přemýšlení či psaní o těchto myšlenkách vytváří pozitivní emoce a rozdmýchává možný potenciál. A potenciál k růstu má každý. Řečeno slovy N. Parka a Ch. Petersona (2009, s. 8): Každý má své silné stránky. Ty potřebují být rozpoznány, velebeny, posilněny a používány. Smyslem této práce je pokusit se rozšířit poznatky současného stavu poznání. Chystáme se objasnit, zda lze najít souvislosti mezi motivací ke studiu, charakterovými přednostmi člověka a optimálním prospíváním (flourishing). Výzkumné otázky a hypotézy, které nastolíme, budeme ověřovat u studentů vysokých škol. Populace studentů nebyla v této studii vybrána náhodou. V průběhu mého studia mnoho mých spolužáků a přátel z různých důvodů školu nedokončilo. Vždy mně to bylo líto, jelikož jsem věděla, že je stálo spoustu energie projít přijímacím řízením a že jim ke konci zůstala jen hořká pachuť. Úspěšnost studenta při studiu je ovlivňována mnoha faktory. S některými nelze nic dělat, jsou tu a je třeba se s nimi smířit, patří sem rodina, do které se narodíme, intelekt, či materiální zázemí. Jiné může student sám ovlivňovat například svojí vůlí. Všechny tyto faktory mohou mít podíl na tom, zda student vytrvá a školu zdárně ukončí a jaký bude mít ze studia pocit. A ono právě to slovo vytrvá a všichni jeho zástupci jsou ty fenomény, které se stávají v posledních letech předmětem zkoumání. Všechny tyto termíny zaštiťuje pozitivní psychologie. Může to být právě pozitivní psychologie, která nám objasní skrytá tajemství úspěchu, štěstí a pohody určitých lidí? Co je to za jev, co umožní jednomu studentovi zdárně ukončit studium, kdežto druhému zbudou jen zklamání a výčitky? V práci vycházíme z klasifikace silných stránek člověka, který byl vytvořen jako protipól manuálu duševních poruch Christopherem Petersonem a Martinem Seligmanem (2004). Otázky okolo štěstí a osobní pohody chceme zodpovědět pomocí poměrně nového konceptu PERMA, jež se zrodil opět v mysli M. Seligmana (2011). Steinmayr a Spinath (2009) považují jako jeden z nejdůležitějších základů nezbytných pro akademický rozvoj 6

7 studentů či pro jeho zdárné ukončení motivaci. Tu jsme tudíž též zahrnuli do výzkumu. Ze všech možných konceptů motivace nám v této práci přišla nejsmysluplnější teorie sebedeterminace E. Deciho a R. Ryana (2008a). Ale o nich až později, na začátek si představme myšlenkový směr, ze kterého vycházíme. 7

8 II. TEORETICKÁ ČÁST Tato diplomová práce se zaměřuje na objasnění souvislostí mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním (flourishing) a motivací ke studiu u studentů vysokých škol. Teoretická část je rozdělena na 5 oddílů, na kterých následně stavíme výzkum. V první části uvedeme myšlenkový směr pozitivní psychologii. Upozorníme na okolnosti jeho vzniku a na postoj odborné veřejnosti k tomuto mladému trendu. Poukážeme na důležitá témata, kterými se zabývá, na hlavní představitele a vzpomeneme i na české autority věnující se pozitivní problematice. V druhé kapitole se pokusíme objasnit pojem osobní pohoda (well-being). Přiblížíme si teoretický rámec tohoto pojmu a představíme si zásadní koncepty osobní pohody z pohledu pozitivní psychologie. Klíčová bude kapitola o optimálním prospívání (flourishing). Na závěr upozorníme na zásadní výzkumy ohledně osobní pohody a optimálního prospívání. V následující části se zorientujeme v tématu silných stránek charakteru, naznačíme si toto téma v historickém kontextu a přiblížíme si současné badatele v této oblasti. Blíže se seznámíme s klasifikací VIA (Values In Action) a vzpomeneme i důležité výzkumy. Ve čtvrté kapitole se budeme zabývat problematikou akademické motivace, představíme si některé pohledy na toto téma a blíže popíšeme sebedeterminační teorii. Ke konci upozorníme na výzkumy ohledně akademické motivace relevantní k této studii. Na závěr si připomeneme klíčové momenty období mladé dospělosti, jelikož výzkumný soubor, se kterým pracujeme, se nachází v této fázi života. 8

9 1. Pozitivní psychologie V této práci vycházíme převážně z tematických okruhů pozitivní psychologie, z toho důvodu chceme tomuto přístupu věnovat pár stránek. V první kapitole představíme pozitivní psychologii, okolnosti jejího vzniku a rozličné pohledy na ni. Uvedeme si její hlavní představitele, krátce vzpomeneme historická východiska a okomentujeme její současné postavení. Na závěr upozorníme i na české autority zabývající se tématy pozitivní psychologie Úvod Co je pozitivní psychologie? Není to nic víc, než vědecké studium o obyčejných lidských silných stránkách a ctnostech. Pozitivní psychologie se vrací k průměrnému člověku se zájmem zjistit, co funguje, co je správné a jak to zlepšit... pozitivní psychologie je jednoduše psychologie. (Sheldon, King, 2001, s. 216) Málokdo by čekal, že myšlenka Martina Seligmana cíleně hledat a upevňovat v lidech to, co je dobré, funkční a opravdové, dosáhne takového zájmu. Nejvýznamnější představitel nejspíš netušil, jak silný vliv bude mít na utváření dalšího směřování psychologie jako vědy. Odborníci studující lidskou psychiku se již pravděpodobně vyčerpali studiem šikany, agrese, specifických poruch učení, alkoholismu, gamblerství, konfliktů mezi jednotlivci, skupinami, národy, aj. Výzkum těchto jevů je potřeba, avšak výzkum kladných témat, která byla až do nedávna opomíjena, je neméně důležitý (Seligman, Csikszentmihalyi, 2000). Dle Mareše (2001) se v posledních letech psychologie připravovala na přijmutí nového paradigmatu. Může jím být pozitivní psychologie? Cílené studium kladných stránek života začalo na podzim v roce 1999 v americkém Lincolnu. Sešli se zde tehdy psychologové, kteří se společně hlásili k této myšlence. Rok na to vyšlo v American Psychologist monotematické číslo věnované pozitivní psychologii. Martin Seligman a Mihalyi Csikszentmihalyi představili nový myšlenkový proud světu (Slezáčková, 2012). Krátce na to byly vybudovány první organizace zaštiťující myšlenky pozitivní psychologie, začaly se pořádat konference a setkání zájemců o pozitivní 9

10 problematiku a na pultech se začaly objevovat publikace shrnující empirické poznatky z tohoto nového proudu (Seligman a kol., 2005). Psychologická veřejnost se chtě nechtě musela proti novému trendu vymezit. Není možné nereagovat na tak rychle se rozvíjející směr. Mnozí odborníci se k pozitivní psychologii přiklonili, ty budeme zmiňovat později v této práci, u nás se kladně k pozitivní psychologii staví např. Slezáčková (2010a, 2012) či Kulka (2005). Jiní se naopak na nově vznikající proud dívali s nedůvěrou. Mezi nejvýraznější kritiky patří Barbara S. Held (2002, 2004), autorka ve svých článcích rozebírá negativní aspekty a negativní důsledky pozitivní psychologie. Kriticky se k pozitivní psychologii staví i Deo J. W. Strümpfer (2005), který napsal rozsáhlé pojednání o 40 významných lidech rovněž se zabývajícími kladnými stránkami lidského chování a prožívání. Eric D. Miller (2001) tvrdí, že pozitivní psychologie nám může dopomoci ke zkvalitnění života, avšak mnohé negativní zkušenosti, traumata a ztráty mohou člověka učinit odolnějším a tím i paradoxně též silnějším a šťastnějším. U nás napsala kritickou připomínku k pozitivní psychologii např. Šolcová (2005), která zdůrazňuje, že psychologie má za úkol zkoumat jevy v celistvosti, tudíž aspekty, které zkoumá pozitivní psychologie, jsou samozřejmě ve větší či menší míře v zájmu psychologů. Na tyto a jiné připomínky čelní představitelé reagují. Jejich postoj lze shrnout slovy Csikszentmihalyiho, který uvažuje následovně: Seligman a já jsme byli jen katalyzátory pro široce rozšířenou touhu mezi psychology pro širší a realističtější pohled na lidské chování (Csikszentmihalyi, 2009, s. 203). Nyní jsme na místě, kde by bylo vhodné osvětlit, čím se tento mladý proud zaobírá. V neobecnějším slova smyslu se pozitivní psychologie snaží za pomoci psychologických teorií, výzkumů a intervenujících technik přispět k porozumění kladných, adaptivních, kreativních a emocionálních prvkům lidského chování (Compton, 2005, s. 3). Úspornější definice pochází od autorek Hefferonové a Boniwellové (2011, s. 16): Pozitivní psychologie je vědou o osobní pohodě a optimálním fungování. Pro větší představu o podstatě pozitivní psychologie si nyní pojďme říci, co je jejím cílem. Linley (2006) se svými kolegy v tomto směru uvažuje ve dvou rovinách. Na úrovni meta-psychologické je cílem pozitivní psychologie napravit nerovnováhu ve výzkumu i v praxi upozorňováním na pozitivní aspekty 10

11 lidství a jejich integraci s naším chápáním negativních aspektů člověka. Na úrovni pragmatické se snaží pochopit procesy a mechanismy, které vedou k žádoucím výsledkům. Seligman a Csikszentmihalyi (2000, s. 5) zdůrazňují, že cílem pozitivní psychologie je být katalyzátorem změny ze zaměření na opravu nejhorších věcí v životě na budování nejlepších kvalit života. A podle Křivohlavého (2004, s. 8) je cílem pozitivní psychologie celková psychická pohoda ať jedince, či skupiny lidí. Všechny tyto myšlenky upřednostňují to kladné a pozitivní a lehce to může vypadat, že je ostatní psychologie špatná. Nikoli. Pozitivní psychologie neznevažuje dosavadní výzkum psychologie, snaží se jen doplnit celkový pohled na člověka, který je tvořen nejen svými starostmi, ale i radostmi Historický kontext a současnost Pozitivní psychologie se jako psychologické hnutí zrodila na přelomu milénia, avšak její kořeny, obdobně jako u mnoho jiných směrů, můžeme nalézt v antice - patří sem Aristotelův pojem eudaimonia a Epikurova škola hédonismu, oba termíny si dovolíme vysvětlit v kapitole 2.1. Kladnými tématy se zabývaly i mnohé náboženské a filozofické směry, jmenujme např. křesťanství, konfucianismus, taoismus, buddhismus, hinduismus apod. (Snyder, Lopez, 2007). Z psychologických pramenů chceme připomenout převážně představitele humanistické psychologie, kteří předznamenali příklon ke studiu pozitivních aspektů osobnosti člověka. A. H. Maslow (2000), který rozpracoval teorii potřeb a C. R. Rogers (1998), který založil své životní dílo na schopnosti člověka růst. Avšak upozorňujeme na skutečnost, že jejich následníci tvrdí, že pozitivní psychologie nepřišla s ničím novým, neboť znovuobjevuje objevené (Mareš, 2001). Ke vzniku pozitivní psychologie přispěly též práce Williama Jamese, Johna Deweyho, kteří iniciovali zkoumání toho, co dělá život naplněný a smysluplný (Rathunde, 2001). Nemalý vliv měl též V. E. Frankl (2006), který poukázal na lidskou vůli ke smyslu, a N. Peseschkian (2000), jenž přispěl svojí pozitivní psychoterapií. Z výzkumů orientovaných pozitivním směrem Seligman a Csikszentmihalyi (2000, s. 6) připomínají: studie talentovaných jedinců (Terman, 1939), šťastných manželství (Terman, Buttenwieser, Ferguson et al. 1938), efektivního rodičovství (Watson, 1928), hledání 11

12 smyslu lidského života (Jung, 1933). Tento výčet není zdaleka kompletní, pro další informace odkazuji na jiné práce, např. Slezáčková (2010a, 2012) a již zmíněný Strümpfer (2005). Přímou inspirací pro vznik pozitivní psychologie byly práce, které se týkaly výzkumu osobní pohody (Diener a kol., 1999), optimismu (Seligman, 1991; Peterson, 1991), motivace (Ryan, Deci, 1985), kreativity (Csikszentmihalyi, 1996) a dalších (cit. dle Slezáčková, 2012). V současné době se k tomuto hnutí hlásí tisíce lidí. Vznikly a stále vznikají rozličné instituce a časopisy. Mezi nejvýznamnější světové organizace patří Positive Psychology Center 1 PPC při Pensylvánské univerzitě, která je vedená Martinem Seligmanem. Ve Philadelphii se nachází International Positive Psychology Association 2 IPPA, která je řídícím střediskem a sdružuje momentálně tisíce členů z 80 zemí světa. IPPA pořádá pravidelné světové kongresy pozitivní psychologie, poslední z nich se konaly v letech 2009, 2011, 2013, další je plánován na rok Evropu zastřešuje Europan Network for Positive Psychology 3 ENNP, která organizuje pravidelné evropské konference, na červenec 2014 se připravuje již sedmá. Významné postavení díky podpoře využití poznatků v praxi má též Centre for Applied Positive Psychology 4 - CAPP. V neposlední řadě je třeba zmínit i odbornou periodiku. Od roku 2006 vychází časopis Journal of Positive Psychology, editovaný Robertem. A. Emmonsem. Od roku 2000 Journal of Happiness Studies a od roku 2011 on-line časopis Psychology of Well-Being. I v českých zemích se rozvíjí pozitivní psychologie. V roce 2008 vzniklo Centrum pozitivní psychologie v ČR 5 - CPPC, které aktivně rozvíjí spolupráci se světovou pozitivní psychologií, organizuje přednášky a semináře a pořádá mezinárodní konference, poslední proběhla v červnu

13 1.3. Témata pozitivní psychologie Pozitivní psychologie stojí dle Seligmana (2003) na třech základních pilířích. Prvním je studium pozitivních emocí, druhým je studium pozitivních vlastností či schopností. Třetí pilíř tvoří výzkum pozitivně fungujících institucí a společenství. Zájem o kladné stránky osobnosti člověka se orientuje jak do minulosti osobní pohoda, životní spokojenost; přítomnosti flow, štěstí; tak do budoucnosti optimismus (Seligman, Csikszentmihalyi, 2000). Základní témata z pozitivní psychologie se zabývají jak kognitivní oblastí (kreativita, optimismus, naděje, moudrost apod.), tak emocionální (flow, pozitivní emoce apod.), pokouší se vnést světlo do vztahů mezi lidmi (soucit, odpuštění, láska, empatie, altruismus apod.), ale i odpovědět na otázky strategií zvládání (smysluplnost, humor, spiritualita apod.). V neposlední řadě studuje fenomény jako lidskost, pokoru, autenticitu, seberealizaci aj. (Snyder, Lopez, 2002). Kladnými tématy se psychologové napříč světem zabývají jak ve výzkumu, tak v praxi. Výsledky výzkumů se snaží aplikovat do každodenního života, pracovního života, poradenství, vzdělávání, na úroveň podniků a vlád (Donaldson, Csikszentmihalyi, Nakamura, 2011). Přestože pozitivní psychologie ovlivňuje odbornou psychologickou veřejnost teprve krátce, její zastánci a představitelé si již získali svými objevy své místo. Významně přispěli například B. L. Fredricksonová (2001) se svou teorií pozitivních emocí (Broaden-and-Build Theory) či M. Csikszentmihalyi (1996) s fenoménem flow neboli plynutí. Uznávaná je též klasifikace silných stránek Ch. Petersona a M. Seligmana (2004). Za zmínku stojí i příspěvky R. E. Emmonse a kol. (2004), který se zabývá výzkumem vděčnosti, C. R. Snydera a jeho kolegů (2002), kteří se věnují otázkám týkajících se naděje, a další. U nás se pozitivní psychologií zabývá např. Křivohlavý (2004), který tento směr představil českému čtenáři v publikaci Pozitivní psychologie. Ve svých knihách se věnuje vybraným okruhům pozitivní psychologie: vděčnost (2007), štěstí (2013), smysluplnost (2006) apod. A. Slezáčková (2012) napsala již ucelenější publikaci Průvodce pozitivní psychologií, je zakladatelkou Centra pozitivní psychologie v ČR a též vyučuje pozitivní psychologii jako samostatný předmět na Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Otázkou osobní pohody se zabývá M. Blatný, optimismem 13

14 J. Dosedlová (Blatný a kol., 2005). Dle Slezáčkové (2012) přispívají též J. Mareš, který se věnuje kvalitě života (Mareš, 2006, 2007) či posttraumatickému rozvoji (Mareš, 2008, 2009, 2012), V. Smékal (2006, 2010), který se v současné době věnuje otázkám občanských ctností, a mnozí další. 2. Osobní pohoda V následující kapitole se pokusíme objasnit pojmy osobní pohoda (well-being) a optimální prospívání (flourishing), jakožto jedny z ústředních témat současné pozitivní psychologie. Představíme si základní teoretická východiska osobní pohody a hlavní přístupy v kontextu pozitivní psychologie. Speciálně se budeme věnovat Seligmanově pojetí osobní pohody a na závěr objasníme téma optimálního prospívání a jeho postavení v této problematice Úvod V současnosti se používá několika pojmů na vyjádření stavu kdy je člověku dobře. V anglosaské terminologii se nejčastěji můžeme setkat s termíny satisfaction (životní spokojenost), welfare (blaho), pleasure (radost), happiness (štěstí) aj. (Kebza, Šolcová, 2003). Jednotlivé pojmy jsou operacionalizovány různě, avšak autoři těchto pojmů v podstatě popisují různé aspekty toho stejného fenoménu (Slezáčková, 2012). Nejčastěji se pro stav kdy je člověk v pohodě používá termín well-being. Samotný překlad slova ( well = dobře, being = být) nám indikuje, že well-being skutečně naznačuje situaci, kdy je člověku dobře. Českým ekvivalentem slova well-being je osobní pohoda. Avšak můžeme se setkat i variantami stručnějšími jako pohoda nebo štěstí popř. radost nebo širšími jako pocit či prožitek osobní pohody či životní spokojenost. Přestože mnozí autoři upozorňují na neadekvátnost úplného ztotožňování těchto pojmů, obsahová blízkost slov vede často v praxi k jejich zaměňování či prolínání (Kebza, Šolcová, 2003). Při snaze dopátrat se definice osobní pohody jsme se často setkávali se skutečností, že osobní pohoda není považována za jednoduchý konstrukt (Blatný, 2010, s. 198) a že problematika osobní pohody je pokládána za široký koncept, který je používán za rozličných okolností pro různorodé účely (Paim, 1995). Jednotlivá pojetí osobní pohody odráží rozličné 14

15 teorie. Autoři těchto teorií se liší jak časovým úsekem, ke kterému se pojem osobní pohoda vztahuje, tak oblastí, kterou ve své teorii zdůrazňují. I přes tato úskalí existují shody. Nejčastěji se osobní pohoda definuje jako dlouhodobý emoční stav, ve kterém se odráží celková spokojenost jedince se svým životem (Blatný, 2010; Šolcová, Kebza, 2009). Jak uvádí Blatný (2010, s. 197), téma osobní pohody je i od roku 1948 součástí WHO 6 a její definice zdraví, podle níž se zdravím rozumí nejen nepřítomnost choroby, ale i stav úplné tělesné, duševní i společenské pohody. Někteří autoři pokládají osobní pohodu za klíčovou součást kvality života 7 (Drozdová, Kebza, 2011; Keyes, 2006; Křivohlavý, 2004; Slezáčková, 2012), avšak Paraskevi (2013) zdůrazňuje, že jsou oba pojmy často zaměňovány. Dle Blatného (2010) jsou konstrukty užívané k definování osobní pohody často chápány jako její součást. Pro účely našeho výzkumu postačí základní dělení dle Blatného (2010), který udává, že v nejširším slova smyslu je osobní pohoda tvořena dvěma složkami: kognitivní (vědomé hodnocení vlastního života) a emoční (souhrn nálad, emocí a afektů). V současné době se rozlišují 2 přístupy ke zkoumání osobní pohody: hédonický a eudaimonický (Ryan, Deci, 2001; Keyes, Smotkin, Ryff, 2002). Hédonický přístup, pocházející od Epikura, je zaměřen na potěšení, štěstí a na studium příjemných zkušeností a zážitků, cílem je blažení (Ryan, Deci, 2001). Nejvíce je s hédonickým přístupem spojován Diener (2000) a jeho pojetí osobní pohody. Eudaimonický přístup, pocházející od Aristotela, je zaměřen na seberealizaci, smysl. Osobní pohoda je tvořena nejen štěstím, ale i aktualizací lidského potenciálu (Ryan, Deci, 2001). O tento pohled se opírá například Ryffová a kol. (2008) Koncepty osobní pohody Jak jsme již zmínili, jednotliví autoři se liší pojetím duševní pohody dle toho, jakou teorii zastávají. Podívejme se nyní na nejvýznamnější teorie osobní pohody z pohledu pozitivní psychologie 6 Světová zdravotnická organizace. 7 Kvalita života jedince může být posuzována objektivně nebo subjektivně. Objektivní dimenze kvality života odpovídá životním podmínkám daného člověka (zdravotní stav, socioekonomický status, dosažené vzdělání apod.) Subjektivní stránka je tvořena, osobní pohodou a životní spokojeností (Slezáčková, 2012; Keyes, 2006). 15

16 Koncept E. Dienera Jednou z důležitých osobností zabývající se osobní pohodou je Ed Diener (2000; a kol. 1999), který nazývá stav, kdy je člověku dobře subjektivní pohodou (subjective well-being, zkráceně SWB). Ve starších publikacích tento pojem ztotožňuje s pojmem štěstí, který je dle něj hovorový. Subjektivní pohoda se podle Dienera skládá ze tří komponent: Emocionální složka převaha pozitivních emocí a nižší poměr negativních emocí, Životní spokojenost globální zhodnocení spokojenosti se životem, Zhodnocení spokojenosti v různých oblastech (např. pracovní spokojenost). V novějších publikacích operuje s pojmem štěstí, které uchopuje širším způsobem, aktuálně též pracuje s pojmem flourishing, který si dovolíme vysvětlit v kapitole , či s termínem duševní bohatství člověka (psychological wealth), kterým přesahuje dosavadní uvažování o osobní pohodě (Slezáčková, 2012) Koncept C. Ryffové Carol Ryffová (1998) odmítá koncept subjektivní pohoda, který dle ní není dostatečně teoreticky zakotven, a používá termín psychologická pohoda (psychological well-being). Ve svých studiích se snaží hledat biologické koreláty osobní pohody (Ryff a kol., 2004) a její práce jsou nejčastěji situovány do kontextu celoživotního vývoje (Ryff, Keyes, 1995). Osobní pohoda je tvořena šesti dimenzemi, které jsou zároveň jejími zdroji (Ryff, Singer, 1998): Sebepřijetí pozitivní vztah k sobě, Pozitivní vztahy s druhými empatie, uspokojující vztahy, Autonomie nezávislost na hodnocení a očekávání druhých, sebeurčení, Zvládání životního prostředí pocit kompetence, Smysl života - pocit smyslu, účelu, cíle směrnosti, Osobní rozvoj trvalý vývoj, otevřenost novému. 16

17 Koncept C. Keyese Corey Keyes (2002) navazuje na Ryffovou a tvrdí, že lidé se mají dobře nejen, pokud splňují šest dimenzí osobní pohody dle Ryffové, ale musí dosahovat i určité úrovně emocionální pohody (emotional well-being) a sociální pohody (social well-being). Jedinec dle něj prospívá a vzkvétá, pokud je převážně pozitivně emocionálně naladěn a pokud plní sociální výzvy a úkoly. Emocionální pohoda je tvořena přítomností pozitivních emocí (například jedinec má dobrou náladu), nepřítomností negativních emocí (například jedinec je zoufalý) a životní spokojeností. Sociální pohodu Keyes (1998) rozděluje následujícím způsobem: Sociální integrace pocit, že jsem součástí společnosti, cítím se být podporován a sdílím společné rysy s komunitou, moje komunita je zdrojem útěch, Sociální přínos pocit, že mohu dát něco hodnotného společnosti, že mé denní aktivity jsou oceňovány komunitou, mám něco cenného, co mohu dát světu, Sociální soudružnost svět je pro mě logické a předvídatelné místo, mám zájem a starost o společnost, je pro mě snadné předpovědět, co se bude ve společnosti dál dít, Sociální aktualizace víra, že společnost je pozitivní, že má potenciál k růstu, svět se stává lepším místem pro všechny, Sociální přijatelnost - pozitivní postoj vůči lidem, přijímání druhých lidí i přes složité a matoucí chování, věřím, že lidé jsou milí. Keyes svoji teorii zastřešuje pojmem mentální zdraví a za hlavní komponentu mentálního zdraví považuje flourishing. Jedinec s vysokou mírou osobní pohody, který v životě prospívá, lze popsat jako úplně zdravého (Keyes, 2002). Termín flourishing si dovolíme více vysvětlit v kapitole Osobní pohoda z pohledu M. Seligmana Významným autorem zabývajícím se stavem kdy je člověku dobře je Martin Seligman. V roce 2000 přichází s konceptem opravdového štěstí, které je tvořeno třemi základními složkami (in Slezáčková, 2012): Pozitivní emoce (prožívání radosti, vděčnosti, lásky, naděje a dalších emocí přispívajících k prožívání vlastního života jako příjemného a pohodlného), 17

18 Aktivní zaujetí (plné ponoření do práce, zálib nebo prožívání mezilidských vztahů) a Smysluplnost (rozpoznání osobních předností a jejich využití také pro druhé a společnost). V roce 2011 Seligman publikuje knihu Flourish, ve které přichází s novým pohledem na lidské štěstí. Jedná se o nejnovější a nejkomplexnější teorii popisující fenomény lidského štěstí a osobní pohody, která zároveň tyto pojmy, stejně jako dosud známé teorie v této oblasti, dalece přesahuje. Slezáčková (2012) flourishing překládá jako optimální prospívání nebo vzkvétání. V naší práci budeme oba termíny používat ve shodě a volně je zaměňovat. Seligman (2011) se v nové teorii odklání od pojmu štěstí a navrhuje používat termín osobní pohoda (well-being). Ve své knize udává hned několik důvodů pro své rozhodnutí. V prvé řadě vnímá pojem štěstí jako problematické, jelikož v lidech (jak laické tak odborné veřejnosti) vyvolává představu o permanentní radostné náladě. Též uvažuje nad tím, že osobní pohoda dokáže oproti pojmu štěstí mnohem lépe vystihnout stav, kdy se člověk cítí dobře. Zároveň považuje svoji teorii opravdového štěstí za příliš zjednodušující a nedostačující současnému poznání. V tomto kontextu považuje Seligman osobní pohodu za hlavní téma pozitivní psychologie a tzv. flourishing považuje za jeho měřící nástroj. Zároveň zvyšování optimálního prospívání ustanovuje jako hlavní cíl pozitivní psychologie. Koncept optimálního prospívání rozšiřuje předchozí Seligmanovu teorii tzv. opravdového štěstí, které je součástí nově vytvořené teorie. Složky osobní pohody jsou tvořeny pěti elementy, které lze vyjádřit akronymem PERMA, přičemž každé z písmen se vztahuje k jedné dílčí složce konstruktu. Pozitivní emoce ( positive emotion = P), aktivní zaujetí ( engagement = E) a smysl ( meaning =M) jsou převzaty z původní verze Seligmanovy teorie, mezi nově přidané komponenty patří pozitivní vztahy ( positive relationships = R) a úspěch ( accomplish = A). Každá z těchto složek vykazuje určité náležitosti (a to přispívá k osobní pohodě), je ceněna pro sebe samu, nikoli pouze z důvodu přiblížení se k jiné složce, její měření je nezávislé na ostatních složkách (Seligman, 2011). 18

19 Jednotlivé složky PERMA: Pozitivní emoce Pod písmenem P se nacházejí pozitivní emoce (positive emotion), které odkazují k pocitům, které prožíváme: radost, nadšení, extáze, hřejivý pocit, úleva, mít rád (Seligman, 2011). Pozitivní emoce byly součástí předchozí Seligmanovy teorie opravdového štěstí (Seligman, 2000), avšak nyní je zde zásadní změna. Štěstí a životní spokojenost již netvoří základ teorie, avšak jsou jen jedny z mnoha faktorů pozitivních emocí (Seligman, 2011). Aktivní zaujetí E se vztahuje ke slovům aktivní zaujetí, angažování se (engagement), obdobně jako pozitivní emoce lze tento element měřit pouze subjektivně. Aktivní zaujetí je myšleno obdobně jako fenomén flow, překládaným do češtiny jako zaujetí, ponoření se, splynutí s činností. Pozitivní vztahy Pozitivní vztahy (positive relationships) se nacházejí pod písmenem R. Dle Seligmana je většina toho, co v životě zažíváme, spojena s druhými lidmi. Velmi málo pozitivního člověk zažije sám. Společnost lidí je nejlepším lékem na soukolí života a nejspolehlivěji nám pomůžou získat zpět naši osobní pohodu (Seligman, 2011). Smysluplnost Čtvrtou komponentu tvoří smysl (meaning = M), který byl též součástí starší teorie opravdového štěstí. Smysluplným životem je chápán pocit sounáležitosti a odevzdanosti vůči něčemu, o čem člověk věří, že jej přesahuje. Element smysluplnost má subjektivní (emoční reakce) i objektivní stránku (kognitivní zhodnocení). Smysluplnost zvyšuje osobní pohodu, zároveň je ceněna sama o sobě, a dá se definovat a měřit nezávisle na ostatních složkách osobní pohody (Seligman, 2011). Úspěch A odkazuje k úspěchu (accomplish). Seligman zdůrazňuje, že ačkoli se úspěch velmi často pojí s prožitkem flow, pozitivními emocemi i smyslem a jen zřídka jej 19

20 zaznamenáváme pouze ve své čisté podobě, přesto je to složka, která může být taktéž ceněna sama o sobě, nikoli proto, že by jen podněcovala složky jiné (Seligman, 2011) Optimální prospívání (flourishing) Seligman ovšem není jediný, kdo pracuje s pojmem flourishing. Jednotlivé autory jsme již naznačili v předcházejících kapitolách. Diener si pod pojmem flourishing představuje vzkvétání, všestranné optimální prospívání (in Slezáčková, 2012, s. 25). Keyes (2002) termínem flourishing rozumí stav úplného mentálního zdraví člověka s vysokou mírou osobní pohody. Takový jedinec vykazuje vysokou míru emocionální, psychologické i sociální pohody, tedy splňuje všechny složky, které jsou dle Keyese součástí osobní pohody. Ryffová a spol. (1995) definuje flourishing jako snahu o dokonalost, která představuje realizaci potenciálu jedince. Huppertová a So (2011) ve své práci zmiňují shodu mezi Ryffovou a Keyesem, se kterou sami souhlasí, a to že flourishing je vyšší stupeň osobní pohody a svou podstatou pojem osobní pohoda přesahuje. Huppertová a So (2011) zdůrazňují, že je třeba použít při zkoumání flourishingu multidimenzionálního přístup. Základní charakteristiky optimálního prospívání zkoumali tak, že hledali opozita běžných mentálních onemocnění, které následně seskupovaly do kategorií obdobně, jako jsou seskupeny onemocnění v DSM 8, např. nadměrné starosti nalezneme u obecných vlastností generalizované úzkostné poruchy. S daty nadále pracovali a jejich konečný výsledek lze spatřit v tabulce 1. Člověk, který optimálně prospívá, splňuje 3 klíčová kritéria (které jsou ve shodě se Seligmanovou teorií opravdového štěstí) a alespoň 3 položky z vedlejších kritérií (Slezáčková, 2012). 8 Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch. 20

21 Tabulka 1: Kritéria flourishingu dle Huppert a So (cit. dle Slezáčková, 2012, s. 32) Klíčová kritéria Pozitivní emoce Zaujetí a zájem Smysl a účel Vedlejší kritéria Sebeúcta Optimismus Psychická odolnost Vitalita Sebeurčení Pozitivní vztahy s druhými Svá zjištění podpořili výzkumem z 23 zemí Evropy a celkem 43 tisíc lidí. Výsledky udávají v procentech (procentuální splnění daných kritérií). Mezi státy s vysokou mírou optimálního prospívání patří Dánsko (40.6%), Švýcarsko (30,2%), Rakousko (27,6%). Nejnižší míru optimálního prospívání měli obyvatelé Portugalska (9,3%), Ruska (9,4%), Slovenska (9,9%). Margaret L. Kernová a Julie Butlerová (2013) vytvořily na základě chápání osobní pohody M. Seligmanem metodu PERMA Profiler, která je momentálně ve fázi ověřování. Aktuální výsledky této metody říkají, že nejvíce lidé skórují v pozitivních vztazích (R), následuje úspěch (A), pozitivní emoce (P), smysl (M) a nejnižší skóre získalo aktivní zaujetí (E). Vzhledem k tomu, že pojem flourishing je poměrně nový, není mnoho výzkumů, které by se jimi zabývaly. Připomeňme si však závěry ohledně osobní pohody, které shrnul Ed Diener se svými kolegy (2013). Pro účely našeho výzkumu vyjímáme ty nejpodstatnější body 9. Většina lidí na celém světě, s výjimkou těch, kteří žijí v zoufalé situaci, uvádí mírné až střední hodnoty míry štěstí. 9 Autoři používají pojem štěstí (happiness) i osobní pohoda (well-being), oba termíny volně zaměňují (Diener 2000). 21

22 Životní spokojenost (racionální zhodnocení spokojenosti v životě), pozitivní emoce a negativní emoce jsou oddělitelné, různé části kontinua štěstí-neštěstí a každý tento aspekt si zaslouží vědeckou pozornost. Ukázalo se, že sebeposouzení vlastní osobní pohody má vysokou validitu. Momentální nálada respondenta představuje nízké riziko zkreslení výpovědi. Nálady lidí vykazují stabilitu v čase, pohybují se kolem průměrných hodnot typických pro daného jedince. Při definování štěstí se ukázalo, že existuje rozdíl mezi četností a intenzitou emocí. Zdá se, že pro zážitek štěstí postačuje frekvence pozitivních emocí, jejich intenzita nemusí být vysoká. Výzkumy s dvojčaty prokázaly, že osobní pohoda je částečně podmíněna geneticky. Přestože se cíle a hodnoty mezi lidmi liší, směřování k cílům a jejich dosahování je významným zdrojem osobní pohody. Nejšťastnější lidé mají silné sociální vztahy. Lidé na celém světě věří, že štěstí je důležitým a hodnotným cílem. Nicméně lidé chtějí být šťastni z dobrých důvodů věcí, kterých si cení. Štěstí není jen o dobrých pocitech. Šťastní lidé prospívají více než nešťastní vydělávají více peněz, mají lepší společenské vztahy, lépe organizují svoji práci, mají lepší zdraví. Ačkoliv se šťastným lidem lépe daří ve většině oblastí života, neznamená to, že úspěšní lidé jsou vždy extrémně šťastní, většinou jsou jen mírně šťastní. Tyto závěry jednoznačně potvrzují, že hledat odpovědi na otázky ohledně štěstí, osobní pohody, kvality života či nazvěme to, jak chcete, je prioritní a může napomoct ke zkvalitnění nejen života jednotlivců, ale i celé společnosti. 22

23 3. Silné stránky charakteru V nadcházející kapitole se budeme věnovat tématu silných stránek charakteru, jejich postavení v historii a současným představitelům, kteří se tímto tématem zabývají. Následně se blíže seznámíme s klasifikací VIA (Values in Action) a vzpomeneme současný stav poznání v této oblasti relevantní k našemu výzkumu Úvod Silné stránky charakteru člověka je jedno z velkých témat nejen pozitivní psychologie, ale i každodenního života. Podle Seligmana (2003, s. 9) opravdové štěstí pramení z rozpoznání a rozvoje typických silných stránek určitého člověka a jejich každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, při hře a výchově dětí. Takovým způsobem nadnesené téma pozitivních vlastností člověka může v mnoha lidech vyvolat představu, že oni obdobnými přednostmi neoplývají, avšak jsou na omylu. Park a Peterson (2009) zdůrazňují, že každý má své silné stránky. Ty potřebují být rozpoznány, velebeny, posilněny a používány. Dříve než se podíváme na současné badatele ohledně tohoto tématu, připomeňme si stručně historii silných stránek charakteru Stručná historie silných stránek charakteru Studium silných stránek osobnosti člověka je poměrně stará záležitost. Většina filozofů a myslitelů tyto vlastnosti označuje jako charakter. Pojem charakter pochází z řeckého slova charaktíras, což znamená rytina, vryp. V psychologii se jím označuje souhrn získaných dispozic, které zabezpečují důslednost v etickém a morálním projevu člověka (Cakirpaloglu, 2012). Sám Seligman (2003) zdůrazňuje, že jedním ze základních přínosů pozitivní psychologie je právě obnova pojmu charakter. Za zakladatele nauky o charakteru je považován Theofrastos z Efesu, který ve svém díle Povahopisy vylíčil 30 typů charakteru. Žel po většinou i nelichotivých, jmenujme např. Pokrytec, Nešika, Skrblík, Mluvka apod. (Cakirpaloglu, 2012). Zkoumáním charakteru se ve svých spisech zabývali Sokrates, Platón i Aristoteles, svatý Augustýn či Tomáš Akvinský (Peterson, Seligman, 2004). Psychologové téma charakteru buď opomíjeli, nebo se zabývali spíše slabými stránkami 23

24 osobnosti člověka. Výjimku tvoří Gordon W. Allport, který již v roce 1921 sepsal přehledovou studii, kde odlišoval pojmy osobnost a charakter (Blatný, 2010). Mezi dalšími badateli v této oblasti jsou podle Schimmela (2000) Erikson (1963), který navrhl ctnosti jako naděje, vůle, účel, kompetence, věrnost, péče a moudrost v rámci svých psychosociálních období života člověka. Z představitelů humanistické psychologie jmenuje Rogerse (1961), který se hluboce zajímal o lidské silné stránky. Dále potom Banduru (1973), jež studoval altruismus, empatii a prosociální chování. V neposlední řadě je třeba připomenout Piageta (1965) a Kohlberga (1971) zabývající se studiem morálního vývoje člověka (cit. dle Schimmel, 2000) Současná problematika silných stránek V současnosti je studium silných stránek v popředí vědeckého zájmu. Mezi autoritami v této oblasti patří Alex Linley, Martin Seligman a Christopher Peterson, Lisa G. Aspiwallová a Ursula M.. Staudingerová nebo Charles R. Snyder a Shane J. Lopez. P. A. Linley a kol. (2006, s. 88) definuje silné stránky jako přirozené schopnosti člověka, které mu umožňují chovat se, myslet a cítit takovým způsobem, aby bylo dosaženo optimálního fungování a výkonnosti při snaze o hodnotné výsledky. Podle autorek Aspinwallové a Staudingerové (2003, in Slezáčková 2012, s. 17) je základní úlohou psychologie silných stránek porozumění vzájemným souvislostem pozitivních a negativních aspektů osobnosti člověka, nikoli odklon od studia negativních prožitků. Psychologie silných stránek by měla hledat odpovědi na otázku, jak mohou být pozitivní a negativní zážitky integrovány, pochopeny ve své komplexnosti a správným způsobem využity. Na Slovensku se silnými stránkami charakteru a ctnostmi zabývá Kováč (1997, s. 560), který ctnosti popisuje jako...osvojené mravní principy chování, které ve velkém rozsahu upravují vztah člověka k sobě, druhým, vyznávaným duchovním hodnotám U nás o tématu silných stránek publikuje Slezáčková (2010b, 2012) Slezáčková a Škrabská (2013). 24

25 3.4. Kritéria pro vymezení silných stránek Peterson a Seligman (2004) definovali 10 kritérií, dle kterých lze rozeznat silnou stránku člověka: Silná stránka charakteru je vlastnost, která přispívá k naplněnému životu člověka, k jeho spokojenosti a štěstí. Umožňuje tedy více než jen zmírnění utrpení či pomoc s vyrovnáváním se s nepřízní osudu. Taková vlastnost je ceněna sama o sobě, a to přestože pomocí ní můžeme dosáhnout žádoucích výsledků. Pokud někdo využívá svoji silnou stránku, okolí tím není pokořováno, naopak povznáší je to též, jelikož v nich vyvolává pozitivní pocity, jako obdiv apod. Většina silných stránek má negativní protiklad. Avšak není to pravidlem. Silná stránka upřímnost může mít za opozitum taktnost. Opakem taktu již není upřímnost, ale např. neurvalost. (Slezáčková, 2012). Silná stránka se vždy manifestuje do chování, myšlení, cítění, je stabilní v čase a je měřitelná. Jednotlivé silné stránky lze od sebe jednoznačně odlišit, nejsou zaměnitelné. Každá silná stránka je kulturně vnímaná jako žádoucí, přijímaná jako ideál, což se objevuje v příbězích, písních, v běžném životě. Další kritérium se týká existence tzv. zázračných dětí. Peterson a Seligman věří, že některé silné stránky mohou být přítomny u nadaných dětí již ve velmi mladém věku. Existují jedinci, u kterých se neprojevuje žádná silná stránka. Může se jednat o rozbíhající se poruchy osobnosti. Silné stránky jsou podporovány a rozvíjeny společností, která k tomuto účelu vytváří kulturní a vzdělávací instituce. 25

26 3.5. Klasifikace silných stránek charakteru Existuje několik klasifikací a na to vytvořených měřících nástrojů, které se snaží rozeznat potenciál člověka. Jedním z nich je například Realise2 (Linley, Stoker, 2012), sebeposuzovací škála, která sytí 60 rozličných silných stránek. Celý koncept je převážně směřován do psychologie práce a organizace a koučinku. Respondenti získají kompletní přehled o silných stránkách, které využívají, o silných stránkách, které jsou z různých důvodů nevyužívané, o naučených silných stránkách a dokonce o svých slabých místech. Don Clifton pod záštitou Gallupova institutu v USA vytvořil též svoji klasifikaci a i měřící nástroj (Asplaud a kol., 2007). Clifton silné stránky vnímá jako výsledek maximalizování talentů a uvažuje následovně: tvrdí, že nadání každého člověka je trvalé a jedinečné a že největší potenciál pro růst člověka je v oblastech jeho největších předností. Snaží se tím vyvrátit 2 nejrozšířenější předpoklady o lidské povaze, a to, že každý se může naučit být kompetentní téměř v čemkoliv a že největší potenciál pro růst osobnosti je v oblastech, které mu nejdou. Clifton rozlišuje celkem 34 silných stránek člověka. Pro svou klasifikaci vytvořil měřící nástroj StrengthsFinder 2.0. (Asplaud a kol., 2007). Tento nástroj je opět hodnotný, využíván zaměstnanci, týmy, ale i studenty a lidmi zabývající se osobním rozvojem. Klasifikace VIA, o které bude řeč níže, klade menší důraz na organizační produktivitu a zaměřuje se na charakter samotný. Proto se tato klasifikace zdá být nejvhodnější metodou pro potřeby našeho výzkumu. Koncept, ze kterého vycházíme, VIA (Values in Action) sestavili Ch. Peterson a M. E. P. Seligman (2004). Klasifikace vznikla jako protipól DSM-IV 10. Autoři vytvořili soupis ctností, které se vyskytovaly ve významných náboženských a filozofických textech 11, z nichž některé jsou až tři tisíce let staré. Postupně zjistili, že existuje 6 ctností moudrost a vědění, odvaha, láska a lidskost, spravedlnost, střídmost, duchovnost a transcendence. Tyto 10 Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti. 11 Z filozofických děl jsou to například texty Platóna, Aristotela a Konfucia, dále spisy Tomáše Akvinského, Sv. Augustina, Buddhy, Lao-c', ba dokonce Benjamina Franklina. Z náboženských knih Starý zákon, Talmud, Bušidó (samurajský kodex), Korán, atd. - celkem asi 200 seznamů ctností (Seligman, 2004). 26

27 ctnosti jsou univerzální a všudypřítomné, protínají všechny kultury a doby, jsou podporované téměř všemi náboženskými a filozofickými směry a dohromady vytvářejí pojem dobrého charakteru (Seligman, 2004). Pomocí těchto ctností můžeme dosáhnout rozvíjení svých silných stránek. Seligman se svými spolupracovníky podnikli rozsáhlý výzkum, aby tuto univerzalitu silných stránek potvrdili. (Dahlsgaard, Peterson, Seligman, 2005). Robert Biswas-Diener provedl roku 2006 výzkum v různých kulturních prostředích (Masayové z Keni, Inuité z Grónska, studenti z univerzity státu Illinois), aby potvrdil či vyvrátil klasifikaci sestavenou Petersonem a Seligmanem. Našel pozoruhodnou shodu mezi takto odlišnými kulturami všech 24 silných stránek bylo ceněných ve všech třech kulturách. Následuje výčet ctností a silných stránek charakteru, které uvádí Peterson a Seligman (2004) dle překladu Slezáčkové (2012). I. Moudrost a poznání (wisdom and knowledge) kognitivní silné stránky, které se uplatňují v procesu získávání a využívání vědomosti 1. Tvořivost, originálnost, vynalézavost (creativity) 2. Zvídavost, zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem (curiosity and interest in the world) 3. Otevřenost mysli, úsudek, kritické myšlení (judgment and critical thinking) 4. Láska k učení (love of learning) 5. Vhled, moudrost (perspective) II. Odvaha (courage) emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu 6. Statečnost, udatnost (bravery) 7. Vytrvalost, pracovitost, píle (persistence) 8. Integrita, autentičnost, upřímnost (authenticity, honesty) 9. Vitalita, radost, elán, nadšení, energičnost (vitality) III. Lidskost (humanity) interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů 10. Láska (love) 27

28 11. Laskavost, velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost (kindness) 12. Sociální inteligence, emoční inteligence (social intelligence) IV. Spravedlnost (justice) občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity 13. Občanství, sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce (citizenship) 14. Spravedlnost, nestrannost (fairness) 15. Vůdcovství (leadership) V. Umírněnost (temperance) silné stránky, které chrání před neumírněností a nestřídmostí) 16. Odpuštění a milosrdenství (forgiveness, mercy) 17. Pokora a skromnost (humility, modesty) 18. Obezřetnost (prudence) 19. Autoregulace, sebekontrola (self-regulation) VI. Transcendence (transcendence) silné stránky, které člověka propojují s univerzem a vnášejí do života smysl 20. Smysl pro krásu a dokonalost, úcta, úžas, nadchnutí se (appreciation of beauty and excellence) 21. Vděčnost (gratitude) 22. Naděje, optimismus, orientace na budoucnost (hope) 23. Smysl pro humor, hravost (humor) 24. Spiritualita, zbožnost, víra, smysl (spirituality) 3.6. Současný stav poznání v oblasti silných stránek Měření a zkoumání silných stránek osobnosti člověka je jedním z trendů současné psychologie. Silné stránky se zkoumají u různých skupin lidí podle různých proměnných. Vědci hledají silné stránky osob, které byly svědky dramatických událostí, i u jedinců, kteří se zotavují z fyzických zranění, dále hledají pozitivní vlastnosti lidí v různých věkových 28

29 skupinách a kulturních zázemích, na nejobydlenějších místech světa i tam, kde se zastavil čas. Není tudíž překvapením, že různé skupiny lidí oplývají různými silnými stránkami. Steger a kol. (2007) ve své studii jednovaječných a dvojvaječných dvojčat prezentují, že všech 24 silných stránek charakteru má genetický základ. Jejich vliv kolísá od 14 % u humoru po 59 % u spirituality. Svůj výzkum avšak shrnují obezřetně: některé silné stránky jsou ovlivněné spíše vrozenými faktory a u jiných se více podílí výchova, škola, vrstevnické skupiny a celkově společnost. Předtím, než se podíváme na rozložení silných stránek u populace studentů vysokých škol, je zajímavé zmínit, jaké je zastoupení silných stránek u populace obecně. Park, Peterson, Seligman (2006) uvádějí ze vzorku dospělých z 54 zemí světa, že mezi nejvíce zastoupené silné stránky patří laskavost, spravedlnost, upřímnost, vděčnost a otevřenost mysli. Mezi nejméně zastoupené patří obezřetnost, skromnost, sebekontrola, spiritualita. Park a kol. (2004) prokazují, že nejběžnější zastoupené silné stránky se týkají interpersonálních vztahů, nejméně zastoupeny jsou silné stránky vztahující se ke kognici a umírněnosti. Ve studii konané ve Velké Británii patří mezi nejvíce zastoupené silné stránky u studentů vysokých škol láska, humor, laskavost, sociální inteligence a zvídavost. Mezi nejméně zastoupené patří vůdcovství, vytrvalost, moudrost, víra, sebekontrola (Proctor, Maltby, Linley, 2010). Autoři zároveň zjistili, že silné stránky predikují osobní pohodu, patří mezi ně: naděje, vitalita, vděčnost, láska a kreativita. Obdobné závěry již prezentovali Park, Peterson a Seligman (2004), v jejichž studii s životní spokojeností člověka nejvíce koreluje naděje, vitalita, vděčnost, láska a zvídavost. Nejméně skromnost, smysl pro krásu a dokonalost, kreativita, otevřenost mysli a láska k učení. Z nejaktuálnějších výzkumů Karris a Craighead (2012) uvádějí mezi nejvíce zastoupené silné stránky u vzorku studentů vysoké školy humor, lásku, laskavost, integritu a sociální inteligenci bez ohledu na věk, etnikum, rodinný stav, délku studia či zaměstnání. Tudíž 4 z pěti nejvíce zastoupených stránek jsou shodné se studií autorů Proctora a kol. z roku Signifikantní rozdíly mezi pohlavím uvádějí u těchto silných stránek laskavost, láska, vděčnost, odpuštění, smysl pro krásu a dokonalost, obezřetnost, 29

30 spravedlnost, vůdcovství, kreativita, odvaha a sebekontrola (Karris, Craighead, 2012). Park a Peterson (2009) zjišťují, že úspěšnost na střední a vysoké škole nejvíce předpovídají tyto silné stránky: vytrvalost, láska, vděčnost a naděje. Mezi prediktory spokojenosti na vysoké školy dle Lounburyho a kol. (2009) patří naděje, sociální inteligence, sebekontrola a spravedlnost. Důležité informace přináší i Grant a Schwartz (2011), kteří zdůrazňují, že nepoužívání ale i nadužívání silných stránek může snižovat osobní pohodu. Problematika silných stránek je v současné době i součástí několika diplomových prací. Je tedy nasnadě zmínit i tyto práce, jelikož přináší zajímavé poznatky z české a slovenské populace. Patří mezi ně např. Zimová (2013), zkoumající silné stránky dospívajících dívek v kontextu romantických vztahů, Csicsai (2013), jehož práce zmiňuje rozložení silných stránek u žáků osmých tříd, či Gorušová (2012), která hledá rozložení silných stránek u lékařů, učitelů a ozbrojených složek. Zajímavé výsledky přináší i práce zabývající se vztahem silných stránek s životní a pracovní spokojeností učitelů a studentů pedagogiky Slezáčkové a Škrabské (2013). Mezi nejvíce zastoupené silné stránky mezi studenty patří láska, upřímnost, laskavost, vděčnost, spiritualita, na spodní hranici se umístily obezřetnost, statečnost a spravedlnost. 4. Akademická motivace Akademická motivace je poslední z témat, kterými se budeme zabývat. Po úvodu do tohoto tématu vzpomeneme základní teorie atribuční teorii motivace, self-efficacy, teorii hodnot a teorii cílů. Blíže vás seznámíme se sebedeterminační teorií a na závěr připomeneme i zásadní výzkumy Úvod Motivace je komplexní psychologický fenomén, který je široce studován ve vzdělávání a dalších odvětvích. Není tudíž překvapením, že chybí jedna velká zastřešující definice (Rowell, Hong, 2013). Psychologický slovník motivaci definuje jako síla 30