PENZIJNÍ REFORMA V ČR

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání PENZIJNÍ REFORMA V ČR Pension reform in the Czech Republic Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Viktória Čejková, PhD. Autor: Bc. Světlana Chladilová Brno, duben 2008

2

3

4 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: PENZIJNÍ REFORMA V ČR Název práce v angličtině: Pension reform in the Czech Republic Katedra: Katedra financí Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Viktória Čejková, PhD. Rok obhajoby: 2008 Anotace Důchodové systémy ve většině evropských zemí se v současné době potýkají s problémem dlouhodobé finanční neudržitelnosti. Předmětem této práce je charakterizovat úroveň současného důchodového systému v České republice, poukázat na jeho problémy a nedostatky. Tato práce poskytuje rovněž přehled o navrhovaných vládních opatřeních pro řešení důchodové reformy a v závěru poskytuje návrh autora této práce k řešení problematiky českého důchodového systému. Annotation Pension systems in the majority of European countries are struggling the long-term funding problem. The subject of this work is to characterise the level of the present pension system in the Czech Republic, point out its problems and weaknesses. This work also offers a summary of the proposed governmental measures for pension reforming and in the conclusion presents author`s suggestion on solution for the Czech pension system. Klíčová slova důchod, důchodový systém, PAYG systém, fondový systém, důchodová reforma, penzijní připojištění, penzijní fond Keywords pension, pension system, PAYG system, fund system, pension reform, pension supplementary insurance, pension fund

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Penzijní reforma v ČR vypracovala samostatně pod vedením prof. Ing. Viktorie Čejkové, PhD. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne vlastnoruční podpis autora

6

7 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní prof. Ing. Viktorii Čejkové, PhD. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

8 Obsah ÚVOD DŮCHODOVÉ SYSTÉMY DŮCHODOVÉ SYSTÉMY A JEJICH DĚLENÍ Důchodové systémy provozované veřejným a privátním sektorem Důchodové systémy podle druhu financování Dávkově a příspěvkově definované penzijní plány ZÁKLADNÍ TYPY KONSTRUKCE DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU ZÁKLADNÍ PRINCIPY USPOŘÁDÁNÍ DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU I. PILÍŘ II. PILÍŘ III. PILÍŘ Cíle Evropské unie při řešení problematiky důchodových reforem Faktory ovlivňující reformní strategie Možnosti reformních kroků CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V ČR PŘIMĚŘENOST DŮCHODŮ Současný stav systému základního důchodového pojištění v rámci plnění cíle přiměřenosti důchodů Současný stav systému dobrovolných důchodových systémů v rámci plnění cíle přiměřenosti důchodů Nástroje k přiměřenosti důchodů FINANČNÍ UDRŽITELNOST PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ Současná situace ve financování Prognózy důchodového systému v ČR MODERNIZACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ V SOUVISLOSTI S MĚNÍCÍMI SE POŽADAVKY HOSPODÁŘSTVÍ, SPOLEČNOSTI A OBČANŮ REFORMA DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU SHRNUTÍ HLAVNÍCH NEDOSTATKŮ SOUČASNÉHO SYSTÉMU DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ PRVNÍ ETAPA DŮCHODOVÉ REFORMY Podmínky nároku na důchod Výše důchodu Podmínky pro nárok na výplatu starobního důchodu Nové vymezení invalidity DRUHÁ ETAPA DŮCHODOVÉ REFORMY Opatření v základním důchodovém systému Opatření v oblasti dobrovolných důchodových systémů TŘETÍ ETAPA DŮCHODOVÉ REFORMY POHLED NA ŘEŠENÍ DŮCHODOVÉ REFORMY V ČESKÝCH PODMÍNKÁCH ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK

9 ÚVOD Nevyhnutelným obdobím v životě každého člověka je stáří. Stáří provází úbytek psychických i fyzických sil a dochází k postupnému omezování získávání zejména finančních, ale i jiných prostředků potřebných k životu, vlastními silami. Proto nastává potřeba zabezpečit právo na adekvátní hmotné zabezpečení jinými alternativami než vlastní prací. Stávající důchodový systém v České republice funguje na principu průběžného financování, kdy zaměstnaní odvádí ze svých příjmů pojistné, a to je státem použito k financování výplat důchodů současným důchodcům. Vlivem demografických změn je tento systém ohrožen ze dvou stran. Prodlužuje se střední délka života, což bude mít za následek (ceteris paribus) růst průměrné doby pobírání důchodu, růst nákladů na jednoho důchodce a tím i celkových nákladů na důchody. Na druhé straně trend snižující se porodnosti povede k postupnému poklesu počtu zaměstnaných osob a tím tedy i příjmů důchodového systému. Dnešní důchodový systém je tedy riskantní jak pro společnost, tak i pro jednotlivce. Formou nepsané společenské smlouvy slibuje ekonomicky aktivním generacím dávky vyplácené od nízkého věku, na které dlouhodobě nebude mít dostatek zdrojů. Splnění těchto závazků by uvrhlo do rizika finanční pozici státu. Naopak při nečekaném a náhlém omezení výše důchodových závazku by se riziko přeneslo na občany, kteří však díky společenské smlouvě předpokládali, že se o jejich příjem v důchodu v dostatečné míre postará stát. Postupné stárnutí populace způsobuje v důchodovém systému rostoucí nerovnováhu a jeho dlouhodobou finanční neudržitelnost vyžadující přistoupení k reformním krokům. Pro zachování stávajícího důchodového systému by bylo nezbytnou podmínkou zvyšovat jeho příjmy (tzn. zvyšovat odvody do systému a tím již tak vysoké daňové zatížení, které by mohlo zbrzdit ekonomický růst) nebo snižovat jeho výdaje (tzn. snižovat vysoké důchody). Další alternativou opatření je pokračování v neustálém zvyšování věku pro odchod do důchodu, čímž se oddaluje nárůst počtu důchodců, toto opatření však nelze aplikovat donekonečna. Navíc ani jedno z těchto opatření neřeší jádro problému důchodového systému, a tím je výhradní závislost systému na demografickém vývoji a na schopnosti státu vybírat a efektivně přerozdělovat prostředky. Je tedy nutností reformovat tento systém a zajistit jeho přebudování. Současný nereformovaný stav důchodového systému může fungovat podle některých prognóz nejvýše 20 let. Důchodovou reformou se těžko dosáhne zvrácení demografických trendů, 8

10 posláním důchodovém reformy je však upravit stávající uspořádání systému důchodového zabezpečení tak, aby byl systém při daném společenském vývoji dlouhodobě udržitelný. Důchodová reforma by měla zejména odstranit problémy, kterými v současnosti trpí všechny průběžné systémy ve vyspělých zemích. Tím je hlavně jejich nekompatibilita se stárnutím populace. Systém vícezdrojového financování, ve kterém si lidé v aktivním věku určitou část svých výdělků spoří na stáří navíc může pomoci ke zvýšení dlouhodobých úspor ke snadnějšímu přístupu podniků k dlouhodobému kapitálu a podpoře ekonomiky. Cílem této diplomové práce bude analýza současného důchodového systému v České republice, jeho charakteristika a poukázání na jeho problémy a nedostatky. Naplnění cíle této práce rovněž předpokládá navržení opatření v českém důchodovém systému, která by vyhovovala jak současným podmínkám, tak i očekávaným, zejména populačním změnám. Závěr této práce poskytuje přehled o navrhovaných reformních opatřeních vlády ČR. Diplomová práce je strukturována do tří kapitol. První kapitola je věnována teoretickým předpokladům problematiky důchodových systémů. Kapitola poskytuje přehled v základním rozdělení důchodových systémů na systém PAYG a fondové, na systémy dávkově a příspěvkově definované a charakterizuje také dva základní teoretické modely důchodových schémat. Součástí kapitoly je rovněž charakteristika jednotlivých pilířů tzv. třípilířového systému důchodového zabezpečení, používaného zejména v členských státech EU. Druhá kapitola je věnována charakteristice současného stavu důchodového systému v České republice, a to jak systému základního státního důchodového pojištění, tak i systému dobrovolného důchodového pojištění. Důchodový systém je zde analyzován podle tří stanovených cílů Evropskou unií - cíl přiměřenosti důchodů, finanční udržitelnosti důchodového systému a jeho modernizace. Třetí kapitola v úvodu poskytuje shrnutí nedostatků současného důchodového systému a to jak základního státního důchodového systému, tak dobrovolného důchodového systému a navrhuje konkrétní opatření pro jeho reformu. Tato kapitola je věnována také současnému přístupu vlády ČR při řešení reformy důchodového systému ČR, uvádí přehled o navrhovaných opatřeních v členění podle vládou stanovených tří etap důchodové reformy. Vlastní myšlenky autora jsou v této práci odlišeny kurzívou. 9

11 1 DŮCHODOVÉ SYSTÉMY Tato kapitola poskytuje obecnou charakteristiku důchodových systémů, jejich rozdělení, a možnosti financování. Uvádím zde dva základní teoretické modely důchodových systémů a věnuji se zde charakteristice tzv. třípilířového schématu důchodového systému, používaného zejména v Evropské unii. Závěr kapitoly je zaměřen na stanovené cíle Evropské unie při řešení problematiky důchodových systémů v členských zemích. 1.1 Důchodové systémy a jejich dělení Tato podkapitola popisuje základní členění důchodových systémů dle různých hledisek. Popisuje důchodové systémy provozované veřejným či privátním sektorem. Z hlediska členění podle druhu financování charakterizuje důchodové systémy průběžné, tzv. PAYG systémy a systémy fondové. Důležité je rovněž členění podle jednotlivých forem financování důchodů, proto jsou zde popisovány systémy dávkově a příspěvkově definované Důchodové systémy provozované veřejným a privátním sektorem Prakticky ve všech zemích je provozování systému důchodového zabezpečení rozloženo mezi veřejný a soukromý sektor. V mezinárodním srovnání je však odlišná váha soukromých a veřejných pilířů penzijního systému. Provozovatelem veřejné části důchodových systémů (včetně České republiky) bývá většinou stát. Ve státem provozovaném penzijním systému je vláda zodpovědná za výběr příspěvků a výplatu důchodů. V případě soukromých penzijních systémů je odpovědnost za výplatu dávek a většinou i za výběr příspěvků na straně privátního sektoru. Může jít o penzijní plány organizované zaměstnavateli (employer's mandate) nebo o zavedení individuálních penzijních účtů občanů prostřednictvím penzijních fondů, na který si občané spoří po dobu své ekonomické aktivity na stáří [7] Důchodové systémy podle druhu financování 10

12 Existují dva základní způsoby financování důchodových nároku průběžné (PAYG pay as you go) a fondové financování (FF). V průběžném systému se vybrané pojistné od ekonomicky aktivních osob používá na výplatu důchodů důchodcům. U fondového systému se zaplacené pojistné investuje na individuálních účtech. PAYG systém je závislý na demografickém vývoji - při předpokladu plné mezigenerační solidarity 1 PAYG systému je míra jeho výnosu determinována, při stabilní příspěvkové sazbě, růstem objemu vybraného pojistného. To v dlouhém období závisí na vývoji průměrné mzdy a na počtu zaměstnaných osob. Vývoj průměrné mzdy je dlouhodobě dán růstem produktivity práce a počet zaměstnaných je determinován právě demografickými podmínkami (mírou porodnosti). Na druhé straně fondový systém není na demografickém vývoji přímo závislý. Výnos fondového systému je determinován hrubým výnosem z aktiv dosaženým na finančních trzích při splnění podmínek definovaných regulátorem a dohledem, a výší administrativních nákladů, závislých na podmínkách institucionálního prostředí [39]. Oba systémy jsou citlivé na různá rizika, která ovlivňují jejich výnosnost: PAYG systém je odolnější proti inflaci, nepodléhá výkyvům na kapitálovém trhu a umožňuje vyrovnávat důchodový systém podle parametrů. Jeho nevýhodou je často vysoké přerozdělování, povinné příspěvky které mají charakter daně a větší citlivost na demografický vývoj. Fondový systém jeho výhodou je větší individualizace, kdy dávky odpovídají zaplaceným prostředkům, snazší přizpůsobení demografickým trendům a nízké daňové zatížení. Mezi jeho nevýhody patří, že soukromé penzijní fondy nemohou nabízet pojištění proti depresi v ekonomice, rizikům kapitálového trhu nebo neočekávané inflaci [39]. Fondový systém ale není imunní vůči veškerému demografickému riziku. Stárnutí populace má obecně dvě příčiny, a to klesající porodnost a rostoucí naději dožití. PAYG systém je citlivý na obě tyto komponenty klesá počet plátců pojistného do systému a roste počet důchodců, což způsobuje nestabilitu systému. FF systém je odolný pouze vůči měnící se úrovni porodnosti, ale ani FF systém nemůže být imunní vůči faktoru rostoucí naděje dožití. V PAYG systému (dávkově definovaném) má rostoucí počet důchodců za následek růst deficitu systému. Naopak u FF systému (příspěvkově definovaném) dochází při rostoucí naději dožití a stagnaci skutečného věku odchodu do důchodu k automatickému poklesu výše přiznávaných důchodů [39]. 1 rovnost příjmu a výdajů důchodového systému v každém roce 11

13 Obě varianty tedy nabízí určité výhody ale i nevýhody a nelze považovat ani jednu z variant - v čisté podobě, za optimální. Pro výběr optimální varianty důchodového systému je nezbytné přihlédnout k daným ekonomickým, společenským, historickým a politickým faktorům dané země a řešení lze najít v určité kombinaci jak PAYG tak fondového systému. Tabulka 1.1 Srovnání mezi systémy PAYG a fondovými (FF) Výhody Rizika PAYG systém Stabilita systému Demografické Nižší náklady na zřízení Politické Možnost uplatnění redistribuce Negativní dopady na trh práce Nižší režie Vytlačování veřejných a soukromých investic Systém fondový Menší citlivost na demografický vývoj Zabezpečení nízkopříjmových skupin* Pozitivní vliv na trh práce Integrace starších pracujících do systému Pozitivní dopady na kapitálové trhy Bezpečnost penzijních fondů *jejich nízké příjmy neumožňují naspořit na stáří a přerozdělení důchodů je v tomto systému nemožné. Jejich nedostatečný důchod by se musel neustále doplňovat ze státních daňových příjmů. Zdroj: [7], s. 184 Státní penzijní systémy mají většinou podobu PAYG systému a soukromá schémata jsou založena na plně fondových modelech. Obecná doporučení [2] vedou jednoznačně k tomu, aby státy co nejdříve přistoupily k určitému omezení povinných důchodových systémů, založených na průběžném financování a vedle těchto tradičních systémů více podporovaly spoření na stáří prostřednictvím soukromých důchodových fondů Dávkově a příspěvkově definované penzijní plány Při zavádění jednotlivých forem financování důchodů je důležitá také otázka typu penzijního plánu. Z tohoto pohledu můžeme rozlišovat tyto systémy 3 : Důchodový systém se liší také tím, je-li příspěvkově (DC) nebo dávkově (DB) definovaný. Příspěvkově definovaný systém je zdánlivě riskantnější než dávkově definovaný. DC systém v čisté podobě zohledňuje adekvátně pozdější odchod do důchodu, protože dodatečné pojistné se plně projeví ve vyšším důchodu. U DB systému prakticky nelze této pojistně-matematické neutrality dosáhnout. 2 Zdroj: [7], s Zdroj: [39], s. 8 12

14 DB a DC systémy se liší také v reakci na růst doby dožití - v DC systému je reakce automatická, v DB systému reakce závisí na politickém rozhodnutí, které vede většinou ke vzniku mezigenerační nespravedlnosti. DC a DB systémy se liší i z hlediska míry příjmové solidarity důchodového systému. DB systém umožňuje prostřednictvím solidarity ochránit nejohroženější skupiny obyvatelstva, rizikem jsou ovšem negativní dopady na trhu práce. Naopak DC systém je plně zásluhový. Nekomplikuje tedy situaci na trhu práce, avšak muže ohrozit část populace rizikem chudoby ve stáří. [39] Účast v penzijních plánech může být založena na principu dobrovolnosti nebo také povinnosti. V současné době je ve většině vyspělých zemí povinnou složkou státní penzijní systém a dobrovolnou složkou jsou soukromá důchodová schémata. Toto je dáno především historickým vývojem penzijních systémů a realitou posledních let je, že významně roste také role povinných soukromých penzijních plánů. 1.2 Základní typy konstrukce důchodového systému Na teoretické rovině existují v podstatě dva základní modely konstrukce důchodů [7], Bismarckův 4 pojistný systém a Beveridgeův 5 systém. BISMARCKŮV POJISTNÝ SYSTÉM Výše důchodu je přímo závislá na zaplaceném pojistném tak, že je určena určitým procentem (obvykle odvozeným od doby pojištění) z průměrného výdělku určeného za poměrně dlouhé období (někdy i celoživotní). Parametry konstrukce bývají každoročně upravovány podle růstu mezd (maximum vyměřovacího základu pro pojistné, maximum vyměřovacího základu pro výpočet důchodu, případně hranice redukce tohoto vyměřovacího základu) [7]. Aby v systému nevznikaly rozdíly mezi nově přiznávanými důchody a důchody vyplácenými, bývají 4 Kníže Otto von Bismarck žil v 19. století. V letech byl pruským ministerským předsedou a ministrem zahraničí, byl současně kancléřem severoněmeckého spolku a německým říšským kancléřem a ministrem zahraničí. Ve vnitřní politice prosadil sociální zákonodárství, jehož kořeny přežívají v Německu dodnes. 5 Baron Beveridge, britský ekonom a politik, se narodil v roce 1879 a zemřel roku Řídil London School of Economics. Zabýval se problematikou nezaměstnanosti a sociálního pojištění. V roce 1942 se jeho "Zpráva o sociálním pojištění" stala základem úprav sociální legislativy po 2. světové válce a přispěla k porážce Konzervativní strany ve volbách

15 vyplácené důchody každoročně přepočítávány anebo zvyšovány procentní částkou odpovídající růstu mezd. 14

16 BEVERIDGEŮV SYSTÉM Výše důchodu je určena jednotnou částkou, a to buď pro všechny trvale žijící osoby určitého věku, anebo závislou na době pojištění. V tomto systému nemohou vznikat rozdíly mezi důchody z různých období a výše důchodů bývá pravidelně upravována podle růstu cen, a to buď při dosažení určitého kritéria nebo každoročně k určitému dni [7]. V zemích s tímto systémem nezbytně dochází k rozdílům v příjmech občanů v důchodovém věku v důsledku jejich participace na některých pojišťovacích systémů (např. organizovaných zaměstnavatelem). Zatímco bismarcovský systém se alespoň částečně snaží při výpočtu dávek zohlednit výši příspěvků placených v sociálním pojištění, beveridgeovský zajišťuje rovné univerzální dávky. Oba systémy jsou řízeny veřejně - ale v bismarcovském systému jsou do rozhodování o systému zahrnuti zástupci odborů a zaměstnavatelů a v beveridgeovský systém je z tohoto úhlu pohledu méně ambiciózní, ale důsledně státní. 1.3 Základní principy uspořádání důchodového systému Téměř ve všech zemích západní Evropy v současné době probíhá nějakým způsobem důchodová reforma. Hlavními faktory jsou prudké demografické změny, změny v sociálních hodnotách (jako reakce na nadměrnou roli státu a s důrazem na vyšší míru individuální zodpovědnosti), analýza nákladů stávajících důchodových systémů, apod. Lze definovat dva základní cíle těchto reforem: poskytnutí odpovídající ochrany občanům ve stáří stimulace ekonomického růstu, resp. nebránění ekonomickému růstu V obecném kontextu představují všechny využívané důchodové systémy v EU i jiných ekonomicky rozvinutých zemích určitou speciální variantu tzv. třípilířového systému I. PILÍŘ Představuje státem garantovanou penzi. Je založený na mezigenerační solidaritě a je průběžně financovaný. Pojištění a plátci pojistného platí povinně do průběžně financovaného základního důchodového systému a toto pojistné je evidováno na osobních účtech pojištěnců. 15

17 Zároveň jsou peníze ihned použity k zaplacení dospělých důchodů a budoucím důchodcům budou důchody vypočteny z účetního salda na jejich osobním účtu. Zaplacené pojistné je indexováno. Starobní důchod se vypočte tak, že pomyslný nashromážděný kapitál se rozdělí podle délky předpokládaného dožití (pojistně matematický výpočet dle úmrtnostní tabulky) v okamžiku odchodu do důchodu, což motivuje zdravé jedince, aby dobrovolně prodloužili svůj pracovní věk a získali vyšší důchod. Příspěvky pojištěnců ekonomicky aktivních obyvatel vybrané v běžné roce, jsou tedy v témže roce vydány na výplaty důchodů penzistům. Tento systém je méně ovlivnitelný některými makroekonomickými parametry jako je např. inflace a je značně citlivý na demografický vývoj. [10] V rámci prvního pilíře se doporučuje vytvořit rezervní fond, který by mohl sloužit k překlenutí předpokládaných změn v demografickém vývoji. Fond je zvětšován, když velké kohorty 6 jsou výdělečné činné a malé kohorty pobírají důchod. V opačném případě by se fond zmenšoval. Prostředky fondu by byly řádně investovány. Toto opatření v podobě zavedeného rezervního fondu by zvýšilo stabilitu prvního pilíře. [10] II. PILÍŘ Je založen na skutečných osobních účtech s kapitalizací úložek. Pojištěná osoba a plátce pojistného vkládají pravidelně a povinně část příjmů na reálný osobní účet pojištěnce. Takto vybrané prostředky se investují a úroky se ukládají zpět na jeho účet. Pro zabezpečení maximální opatrnosti je nutné, aby správce osobního účtu, depozitář prostředků a manažer investiční politiky (penzijní fond) byli různé, na sobě nezávislé instituce, kontrolované státním dozorem. Pro bezpečné a efektivní fungování tohoto pilíře je třeba zabezpečit především [10] : - diverzifikaci investičního portfolia penzijního fondu s mezinárodně uznávanými omezeními pro rizikové investice - minimální úrokovou míru pro prostředky investované penzijními fondy míra návratnosti každého fondu tak významně neliší od průměrné míry návratnosti všech penzijních fondů. Tím je poskytnuta minimální garance bezpečnosti. - právo měnit penzijní fond bezplatně, jakmile se splní podmínky uvedené ve statutu penzijního fondu - monitoring státního dozoru - pravidelné poskytování informací penzijními fondy [10] 6 soubor jedinců v populaci téhož druhu, kteří se narodili v určitém omezeném časovém úseku 16

18 1.3.3 III. PILÍŘ Zahrnuje standardní formy doplňkového připojištění, jedná se tedy o soukromé aktivity občanů, např. komerční životní pojištění, různé formy spoření atd Cíle Evropské unie při řešení problematiky důchodových reforem Při řešení problematiky důchodových systémů byly v rámci EU přijaty cíle, rozdělené do tří základních oblastí [36] : Přiměřenost důchodů - jde o zajišťování takové úrovně důchodových systémů, která naplní její sociální cíle. Jedná se zejména o zabezpečení důstojné životní úrovně starších obyvatel, zajištění všem dostupnost adekvátních penzijních systémů (veřejných nebo soukromých), které jim umožní získat takový nárok na důchod, který jim zabezpečí zachovat si odpovídající životní úroveň po odchodu do důchodu a v neposlední řadě je cílem také podporovat solidaritu uvnitř a mezi generacemi. Finanční udržitelnost penzijních systémů jde o zvolení mnohostranné strategie penzijního systému, jejímž cílem bude dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti, poskytování dostatečné motivace pro zapojení starších pracovníků nebo výběr vhodných nástrojů pro realizaci reformy penzijních systémů, kdy bude brán ohled především na zachování udržitelnosti veřejných financí. Finanční udržitelnost kapitálového důchodového zabezpečení je závislá na řádném hospodaření s finančními prostředky a na výkonnosti finančních trhů. Rizika, kterým je kapitálové důchodové zabezpečení vystaveno, mohou být redukována v rámci účinného dohledu. Modernizace penzijních systémů v návaznosti na měnící se potřeby ekonomiky, společnosti a jednotlivců jde o nutnost zaručit, že penzijní systémy budou odpovídat požadavkům na jistotu trhu práce, v rámci důchodového systému se jedná také o naplnění principu rovného zacházení s ženami a muži. Úkolem je také učinit penzijní systémy transparentní a přizpůsobitelné měnícím se podmínkám. Podle Evropské komise (EC) existuje mnoho důvodů proč přistoupit k reformě systémů důchodového zabezpečení, neexistuje však jedno obecně platné řešení. Je zapotřebí 17

19 minimalizovat rostoucí zátěž financování důchodů u pracující populace a je-li to možné, rozšířit prvek fondový na dobrovolné bázi. V rámci doporučení Evropské unie je zřejmá podpora zaměstnaneckého pojištění a sjednocování daňových systémů v souvislosti se zjednodušením převádění nároků a dávek v rámci volného pohybu osob v Evropské unii. Evropská unie preferuje zaměření se na zabezpečení práva na adekvátní dávku spíše než na způsoby financování dávek. Důchodové reformy jsou důležitou součástí reforem, které reagují na problém stárnutí populace, ale budou efektivní jenom tehdy, když budou doprovázeny odpovídajícím přístupem k politice aktivního stáří a vyšší zaměstnaností [7]. Neproduktivnějším a nejefektivnějším způsobem, jak překonat hrozbu stárnutí populace, je podle EC zvrátit trend růstu předčasných odchodů do důchodu. Je nezbytné změnit chování lidí před odchodem do důchodu i v důchodovém věku a motivovat je k delšímu setrvání v zaměstnání a k postupnému odchodu z pracovního trhu. K tomu je nutná podpora institucí politiky zaměstnanosti, adekvátní daňová politika apod. Přitom se nejedná jenom o omezení poptávky a přístupu k předčasným důchodům, existují totiž i jiné tzv. únikové cesty ze zaměstnání invalidita a dlouhodobá nezaměstnanost. Předčasný odchod do důchodu tak nemusí být pouze trvalou záležitostí, je třeba vytvořit podmínky i pro další možnosti pro přerušení v práci a pro různé způsoby částečné, zkrácené zaměstnanosti a postupný, fázový odchod do důchodu [7] Faktory ovlivňující reformní strategie Formu reformní strategie v jednotlivých zemích ovlivňuje především historický vývoj a tradiční hodnoty, ekonomicko-sociální souvislosti důchodových systémů a vliv důchodových aktérů. Přičemž v posledních letech roste význam hlavně ekonomicko-sociálních souvislostí zejména prognóz demografického vývoje. Faktor historického vývoje důchodové systémy v jednotlivých zemích jsou podmíněny tradičními hodnotami dané země, které ovlivňují její sociální politiku a tedy i důchodový systém. Tyto lze charakterizovat: - mírou solidarity a příjmové redistribuce tedy jak se odlišuje podíl náhrady mzdy důchodovou dávkou pro průměrný příjem a pro příjem vysoký. 18

20 - individuální versus kolektivní odpovědností - existují systémy v povinném schématu, které nahrazují předchozí mzdu jen na relativně nízké úrovni a je rozhodnutím jednotlivce, zda si sám zajistí dodatečný příjmem např. formou penzijního připojištění. - v jiných systémech naopak podíl důchodu z povinného schématu vůči mzdě tvoří tak vysokou částku, že chybí dostatečná motivace jednotlivců v účasti v dalších pilířích. - typ správy důchodového systému tedy nakolik je nositel pojištění oddělen od státu a státního rozpočtu a také jestli se na důchodovém systému účastní také odbory a zaměstnavatelé [12]. Faktor ekonomicko-sociálních souvislostí důchodových systémů jak již bylo zmíněno, především změny sociální a demografické struktury a ekonomických podmínek vytváří tlaky na změny hodnot a tradičních přístupů k zabezpečení občanů ve stáří. Mezi základní kritéria míry nutnosti důchodových reforem lze zařadit: - stárnutí populace, čili počet důchodců na celkové populaci. Na tento faktor pak působí jednak snižující se míra porodnosti a díky zdravějšímu způsobu života a lepší zdravotní péči také prodlužující se střední délka života - míra ekonomické participace měnící se míra závislosti vlivem klesající zaměstnanosti a měnících se pracovních podmínek i zaměření pracovní síla se přesouvá z výrobního sektoru do sektoru služeb. - finanční náročnost důchodového systému vyjádřená poměrem osob starších 65 let vůči ekonomicky aktivním osobám (osoby ve věku let). - ekonomická náročnost důchodového systému vyjádřená podílem hrubého domácího produktu země, který je spotřebován na starobní důchody [12]. Faktor vlivu důchodových aktérů do procesu důchodových reforem jednotlivých zemí vstupují různé mezinárodní instituce a jiní klíčoví aktéři, kteří ať přímo nebo nepřímo ovlivňují jejich směr a celkový charakter. K těmto aktérům patří zejména [12] : - ministerstvo práce a sociálních věcí - ministerstvo financí - politické strany 19

21 - instituce operující v důchodovém systému v ČR je touto institucí Česká správa sociálního zabezpečení - odbory - zaměstnavatelé - mezinárodní organizace Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Evropská komise apod. - veřejnost, apod. Tlak na reformování schémat důchodového zabezpečení se tedy může odehrávat z mnoha stran: zaměstnavatelé a zaměstnanci, kteří nechtějí platit stále vyšší příspěvky do systému důchodového zabezpečení. Vláda, vstupující do finančních toků v důchodovém systému chce předejít především státnímu dluhu, apod. OECD ve své studii Maintaining Prosperity in an Ageing Society [35] zdůraznila principy, které by měly být uvažovány při změnách důchodového systému. Tyto principy obsahují důraz především na snižování veřejného dluhu, větší flexibilitu v rozhodování o penzi, též více zdrojů důchodového příjmu nebo upevnění infrastruktur finančního trhu. Tyto principy jsou podpořeny silným důrazem na opatření politiky zaměstnanosti pracovní a vzdělávací nabídky pro starší osoby a také opatření na odstraňování pobídek vůči předčasnému odchodu do důchodu Možnosti reformních kroků Reformní kroky jsou v zemích, které uplatňují reformu důchodového systému velmi podobné. S ohledem na různé historické, politické, ekonomické a sociální souvislosti dosavadního vývoje v jednotlivých zemích se reformy liší v rychlosti, posloupnosti daných kroků i v jejich rozsahu. Cestou k finanční udržitelnosti je především snižování nákladů, které může být uplatňováno řadou způsobů [12] : - změny ve zdrojích (změna sazeb, změna poměru plateb zaměstnanců, zaměstnavatelů, změny hranic vyměřovacích základů apod.) - změny na straně dávek (valorizace důchodů, zpřísnění podmínek nároku na dávky, zvýšení důchodového věku) - strukturální změny (přechod z dávkově na příspěvkově definované plány) - nové přístupy k financování (rozšíření zdrojů financování PAYG -pojistných systémů, úhrada základních důchodů ze státního rozpočtu) 20

22 Kategorizace reforem Z úprav provedených v osmdesátých a devadesátých letech minulého století lze důchodové reformy v různých zemích shrnout následovně: Parametrické reformy týkají se pouze některých parametrů penzijního systému, jako například změna důchodového věku, prodloužení minimální doby pojištění či změna systému indexace. Rozsáhlé parametrické reformy reformy penzijních systémů, které se týkaly většího počtu parametrů. Patří sem zejména zavedení výrazných motivačních prvků k účasti v dobrovolných systémech ze strany státu. Částečná nebo plná privatizace důchodového systému představuje zavedení soukromých povinných fondů jako součásti penzijního systému a změnu dobrovolnosti na povinnost u fondových schémat. [12] Jedním ze způsobů snižování nákladů je změna výpočtu dávek. Například Rakousko od roku 1997 jako výpočtový základ zohledňuje posledních 10, nikoli původních 5 odpracovaných let. Také byla změněna samotná rovnice, která nyní započítává výdělky v nižší míře, než tomu bylo do té doby. To zredukovalo starobní důchod osobám, které mají odpracováno méně než 45 let. Dávka zde může dosáhnout maximální hranice 80% předchozího výdělku. [12] Důchody se zpravidla přizpůsobují životním nákladům daného státu. Zde působí dva vlivy: Pokud rostou ceny rychleji než mzdy, potom příjmy důchodců rostou rychleji než příjmy pracujících. Druhým faktorem je, že pokud daně a příspěvky rostou jako podíl z výdělků, prohlubuje se rozdíl mezi čistým a hrubým výdělkem. Přizpůsobování životním nákladům má své místo v systému důchodového zabezpečení z důvodu zvyšování nominální úrovně dávek. Další možností, jak snížit náklady vyplácených důchodových dávek je zvyšování věku odchodu do důchodu. Vedle zákonného důchodového věku přitom hraje klíčovou roli především reálný věk odchodu do důchodu. Ten je ve vyspělých zemích podstatně nižší než zákonný. K tomu přispívá především hojně využívaná možnost předčasného odchodu do důchodu. To má za následek, že efekty zvyšování důchodového věku patrně nemusí být zcela zřejmé tedy jestli dojde ke snížení dávek (redukce při předčasném odchodu) nebo zda opravdu dojde k cílenému pozdějšímu odchodu do důchodu. Nutno podotknout, že zvyšování věku se týká častokrát především žen, jejichž důchodový věk se dorovnává k důchodovému 21

23 věku mužů. Efektem v dlouhodobém snížení veřejných výdajů na přijatelné úrovni je rovněž zásah do příspěvků do důchodového pojištění a to ať už zvýšením procentní sazby nebo základu pro odvod příspěvků. [12] Důchodové systémy jsou velice složité a jejich konstrukce musí odpovídat mnoha aspektům dané země - zejména historickým, ekonomických, politickým a jiným. S ohledem na tyto konkrétní podmínky v jednotlivých zemích může někde lépe vyhovovat například kombinace PAYG a fondového systému s vyšším podílem PAYG a jinde může být vhodnější vyšší podíl fondového systému. Stejně tak v některých zemích je příznivější použití dávkově definovaných systémů než příspěvkově a v jiných naopak. Zkrátka nelze konkretizovat jedno univerzální doporučení na optimální důchodový systém. Moderní důchodový systém musí být schopen pružně reagovat na měnící se podmínky společnosti, jakými jsou zejména rostoucí populace, měnící se věková struktura obyvatel, měnící se životní styl či měnící se ekonomické možnosti společnosti. 22

24 2 CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V ČR Cílem této kapitoly je charakterizovat úroveň současného penzijního systému v ČR s ohledem na stanovené cíle Evropské unie týkající se problematiky důchodových systémů. Podle Evropské unie členské státy již mají závazek udržet své veřejné finance v pořádku. Jinak by ohrozily stabilitu společné měny euro. Pro udržení zdravých veřejných financí ve stárnoucí společnosti je klíčové zabezpečit, aby systémy veřejného důchodového zabezpečení zůstaly trvale finančně udržitelné. A tak zpráva Evropské komise znovu zmiňuje finanční výzvy, které byly členským státům stanoveny ve Všeobecných směrnicích pro hospodářskou politiku. Důchody musí navíc zůstat přiměřené (či v některých případech se jimi stát). Existují různé způsoby, jak skloubit přiměřenost a trvalou finanční udržitelnost ve stárnoucí společnosti. Zpráva Evropské komise vyzdvihuje důležitost zvýšení zaměstnanosti. Čím víc lidí pracuje, tím je vyšší počet těch, kteří přispívají k financování příjmů důchodců. [26] EU tedy stanovila 3 cíle při řešení otázky důchodových systémů: Přiměřenost důchodů Finanční udržitelnost penzijních systémů Modernizace penzijních systémů Základní informace o stávajícím důchodovém systému v ČR v kostce, platné k [29] I. PILÍŘ - základní důchodové pojištění PAYG, DB, povinný, jednotný, státní důchodový systém Příspěvková sazba 28 % Úspěšnost výběru % Počet důchodců 2,7 mil. Relace důchodu k čisté mzdě 52% Výdaje 8,4 % HDP Důchod je tvořen základní výměrou (1/5) + procentní výměrou (4/5) Rozhodné období 30 let Valorizace každý rok v lednu, 100 % růstu cen a 1/3 růstu reálných mezd podle cen II. PILÍŘ v současné době není do důchodového systému ČR implementován 23

25 III. PILÍŘ systém dobrovolného důchodového pojištění prostřednictvím penzijního připojištění se státním příspěvek a soukromého životního pojištění. Tabulka 2.1 Základní charakteristika českého důchodového systému Kritérium Důchodové pojištění Penzijní připojištění Státní garance ano ne Osobní rozsah všichni výdělečně činí individuální Účast osob povinná dobrovolná Financování průběžné kapitálové Vztah příspěvků a dávek dávkově definovaný příspěvkově definovaný Výše dávek podle délky pojištění a výše předdůchodových příjmů podle výše zaplacených příspěvků Solidarita mezigenerační a příjmová žádná Daňová zvýhodnění ano ano Správa systému státní soukromá Zdroj: zpracování vlastní 2.1 Přiměřenost důchodů Plnění cíle 1 je v České republice v současné době zabezpečeno povinnou účastí v jednotném základním důchodovém pojištění v době ekonomické aktivity občanů a volným přístupem k dobrovolným soukromým důchodovým systémům, které jsou státem podporovány. Záruka minimální výše důchodu ze základního důchodového pojištění vychází z charakteru jeho výpočtu. Kromě důchodových nároků je možné využívat dávky ze systému sociální péče a ze systému státní sociální podpory. V oblasti přiměřenosti důchodů jde především o zajištění přiměřenosti důchodů v takové výši, aby starší osoby nebyly ohroženy chudobou. V ČR je pod hranicí chudoby necelých 7% [21] důchodců. Chudobou není v současné době ohrožena žádná velká kohorta v seniorském věku. Důchodový systém se výrazně podílí na snižování potenciální chudoby. Bez všech sociálních transferů by žilo pod hranicí chudoby 22 % obyvatel ČR, po započtení sociálních dávek o Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. 10% obyvatel méně. ČR patří v rámci EU k zemím s nízkou mírou chudoby. Pod její hranicí, tj. pod úrovní 60% mediánu ekvivalizovaného (upraveného) příjmu, se v ČR v roce 2006 nacházelo 43,7 % nezaměstnaných, ale jen 6,7 % důchodců; zároveň 13,2 % rodin s dětmi, ale 40,4 % neúplných rodin a 28,7 % rodin s 3 a více dětmi. Z celkového počtu osob v ČR však bylo 24

26 jen 9,8 % osob pod hranicí chudoby, což je o 54 tis. osob méně než v roce 2004, zatímco průměr za EU 25 byl 16 % osob. [21] V porovnání s obecnou úrovní příjmů obyvatel ČR a zejména ve vztahu k cíli spočívajícím v udržení životní úrovně důchodců a v podpoře solidarity v rámci generace i mezi generacemi lze konstatovat, že situace důchodců je v současné době přiměřená Současný stav systému základního důchodového pojištění v rámci plnění cíle přiměřenosti důchodů V současné době pobírá důchod ze základního důchodového pojištění více než 99 % [34] obyvatel ve věku vyšším, než je zákonem stanovená věková hranice pro nárok na starobní důchod. Základní důchodové pojištění vytváří předpoklady k pokrytí celé populace, a to bez ohledu na charakter průběhu ekonomické aktivity. Univerzálnost základního důchodového pojištění pro všechny osoby ve věku ekonomické aktivity umožňuje uplatnění příjmové solidarity v systému. Průměrný důchod je v současné době jen o málo vyšší, než kolik je polovina průměrné nominální mzdy zaměstnanců (přibližně 52 %). Výše průměrného důchodu v ČR v roce 2006 činila Kč, v případě žen 7431 Kč a v případě mužů 9157 Kč. [22] Vývoj průměrného starobního důchodu v relaci k průměrné nominální mzdě dokládají následující tabulky. Tabulka 2.2 Relace průměrného starobního důchodu k průměrné nominální mzdě Průměrná hrubá měsíční mzda (v Kč) Průměrná měsíční výše důchodu (v Kč) Průměrná čistá měsíční mzda (v Kč) Důchod / hrubá mzda (v %) 46,3 43,1 44,8 44,7 42,9 41,8 40,7 40,4 Důchod / čistá mzda (v %) 58,4 55,5 57,4 57,1 54,8 53,5 53,8 52,3 Zdroj: 25

27 Zdroj: Tabulka 2.3 Nominální reálný a starobní důchod Průměrná měsíční výše důchodu (v Kč) Nárůst meziroční (v %) 13, ,9 6,7 6,5 3,5 6,5 5,8 Nárůst od roku 1992 (v %) 13,3 48,3 100,6 137,2 163, ,3 238,7 Index spotř. cen (v %) 120,8 109,1 108,5 102,1 104,7 100,1 101,9 102,5 Reál. důchod při použití indexu s.c. (v %) 93,8 107,2 105,9 104,5 101,7 103,4 104,5 103,2 Index životních nákladů (v %) 119,5 110,4 109,9 102,4 106,1 100,4 102,4 103,6 Reál. důchod při použití indexu ž.n. (v %) 94, ,7 104,1 100,4 103, ,1 Nutno ovšem dodat, že skutečné sociální transfery ve prospěch důchodců jsou mnohem vyšší. Čistý náhradový poměr (důchod + ostatní sociální dávky ve srovnání s průměrnou čistou mzdou + ostatní sociální dávky) dosahuje v ČR přibližně 80 %. V souladu se zákonem o důchodovém pojištění je důchodcům dána možnost zajistit si vedle důchodu i příjem z výdělečné činnosti, a to bez ohledu na výši příjmu. I když je důchod za dobu výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod navýšen, je současná právní úprava v této oblasti málo motivační. V posledních letech můžeme České republice pozorovat dramatický narůst státních výdajů na důchodové dávky. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení, jako nositel základního důchodového pojištění, vyplácí [31] cca 3,32 mil. důchodů 2,70 mil. důchodcům, z toho je cca 1,99 mil. starobních důchodců. Starobní důchody představují v ČR hlavní formu zabezpečení osob ve stáří Současný stav systému dobrovolných důchodových systémů v rámci plnění cíle přiměřenosti důchodů Možnost získání doplňkových příjmů nad rámec povinného důchodového pojištění nabízí především penzijní připojištění se státním příspěvkem a dále soukromé životní pojištění. V rámci těchto finančních produktů může dojít k určité kompenzaci zvyšující se věkové hranice pro odchod do starobního důchodu (např. využitím penzijního připojištění při předpokládané věkové hranici pro odchod do důchodu 63 let může za splnění podmínek definovaných v penzijním plánu odejít účastník do důchodu již v 60-ti letech s tím, že první 3 roky bude pobírat dávky právě z penzijního připojištění). 26

28 Co se týče využití penzijního připojištění, koncem roku 2007 [28] se penzijního připojištění v ČR účastnilo již 3,9 mil. osob. Ale téměř 20 % [25] účastníků je ve věku starších 60-ti let. Významná účast starších osob tak zvedá průměrný věk účastníků v systému penzijního připojištění na téměř 48 let, což je podstatně vyšší věk než v soustavách vyspělých zemí. Mladší věkové kategorie nejsou tímto pilířem dobře pokryti, ačkoli právě oni jsou generací, na kterou více dopadnou nezbytné reformní kroky průběžného důchodového systému a která bude závislá na dodatkových zdrojích starobního důchodu. Věkovou strukturu účastníků penzijního připojištění v letech dokládá následující schéma, z něhož vyplývá, že nejvíce si spoří osoby v předdůchodovém věku. Graf 2.1 Věková struktura účastníků penzijního připojištění Zdroj: [25] Penzijní připojištění má v současnosti uzavřeno již cca 35 procent [40] z celkového počtu obyvatel ČR. K rostoucí oblibě penzijního připojištění přispívají nezanedbatelnou měrou zaměstnavatelé, kteří platí penzijnímu fondu příspěvek nebo jeho část za své zaměstnance. Počet penzijních připojištění, na které přispívá zaměstnavatel činil ke konci roku 2006 [28] cca 1,1 mil. 27

29 Systém penzijního připojištění není plnohodnotně využíván, průměrná měsíční platba účastníků penzijního připojištění v roce 2006 [7] činila 431 Kč, což je 2,2% průměrné mzdy. Účastníci tedy nečerpají státní podporu v podobě státních příspěvků 7 v plné možné výši. Průměrný měsíční příspěvek vyplácený státem dosáhl pouze 102 Kč. Plně využívány nejsou ani daňové odpočty. V oblasti daňových odpočtu je zde problémové uplatnění a tím i motivace k využití daňových úlev pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Daňová úleva pro ně nemá prakticky žádný význam, protože při svých finančních možnostech nemohou tuto podporu státu využívat. Proto by úkolem budoucí reformy penzijních fondů by mělo být mj. také zavedení určitého motivačního nástroje, který by nízkopříjmovým skupinám kompenzoval stávající nemožnost využití daňových výhod. Následující graf poskytuje přehled o vývoji penzijního připojištění v ČR od roku 1998 do poloviny roku Graf sice dokládá vzrůstající tendenci ve využití penzijního připojištění jak v objemu příspěvků účastníků penzijního připojištění, tak v počtu nově uzavřených smluv, avšak jak již bylo uvedeno, účast občanů v systému penzijního připojištění stále není dostačující. Graf 2.2 Základní ukazatele vývoje penzijního připojištění Zdroj: [25] 7 podrobněji ke státním příspěvkům viz. kapitola

30 Vzrůstající tendenci vykazují i aktiva penzijních fondů, jež ale stále dosahují relativně nízké úrovně, k činily mil. Kč, což je 4,5% HDP. [19] Graf 2.3 Penzijní fondy Zdroj: [25] Penzijní připojištění je stále málo využíváno také coby alternativa vyplácení dávek penzí. Při vzniku nároku na výplatu prostředků z penzijního připojištění volí účastníci spíše možnost vyplacení jednorázového vyrovnání než dávek penzí. V roce 2006 byly prostřednictvím běžných dávek penzí v penzijním připojištění vyplaceny dávky účastníkům [15], což je pouze cca 1 % osob, kterým byly přiznány dávky penzí z důchodového pojištění. Další možností k doplnění systému důchodového spoření tvoří soukromé životní pojištění. V roce 2006 bylo uzavřeno cca smluv [18]. Základním ukazatelem vývoje pojistného trhu je hrubé předepsané pojistné, které ke konci roku 2006 v soukromém životním pojištění činilo 47,2 mld. Kč, což je 1,5% HDP. Z celkové sumy hrubého předepsaného pojistného v životním pojištění připadá 6% na hrubé předepsané pojistné v důchodovém pojištění. Náklady na pojistná plnění v důchodovém pojištění činila 9,4% celkových nákladů na pojistná plnění v životním pojištění. Celková hodnota technických rezerv všech produktů životního pojištění činí 183 mld. Kč, což představuje 5,6 % HDP. 29

31 2.1.3 Nástroje k přiměřenosti důchodů Tato subkapitola popisuje nástroje, které jsou v současné době využívány k plnění cíle zabezpečení přiměřenosti důchodů. Tyto nástroje jsou zde vymezeny v členění na nástroje využívané v systému základního důchodového pojištění a v systému dobrovolného důchodového pojištění. - v systému základního důchodového pojištění Základní důchodové pojištění vychází ze zákona o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna Základní důchodové pojištění je dávkově definované a průběžně financované. K základním zásadám tohoto systému patří povinná účast, obligatornost důchodů, zajištění nabytých práv, garance důchodů státem a solidarita v rámci generace i mezi generacemi a další. Příjmem základního důchodového pojištění je pojistné a výdajem je výplata důchodů. Nejdůležitější opatření přijatá zákonem o důchodovém pojištění s účinností od 1. ledna 1996: - zahájení procesu postupného zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod, - postupné prodlužování období, ze kterého jsou zjišťovány výdělky pro výpočet důchodu, z pětiletého v roce 1995 na cílově třicetileté v roce 2016 (resp. pětatřicetileté v roce 2030), - dynamická konstrukce výpočtu důchodu spočívající především v indexaci dosažených výdělků pro výpočet důchodu v závislosti na obecném mzdovém nárůstu, - zrovnoprávnění mužů a žen v nárocích na pozůstalostní důchod. Na základě dalších legislativních úprav systému důchodového zabezpečení byly s účinností od ledna 2004 provedeny další změny. V rámci těchto opatření bylo do českého důchodového systému zavedeno: - pokračování ve zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod až na 63 let pro muže a bezdětné ženy - omezení možností předčasného odchodu do starobního důchodu, - omezení zápočtu doby studia jako náhradní doby pojištění; - zvýšení procentní sazby pojistného na základní důchodové pojištění z 26 % na 28 %, - postupné zvýšení minimálního vyměřovacího základu pro stanovení pojistného u OSVČ. 30

32 Zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu se postupně zvyšuje. V případě mužů byl odchod do důchodu např. v roce 1995 v 60-ti letech, v roce 2007 v 62 letech. U žen byl odchod do důchodu v roce 1995 v letech (podle počtu dětí) a v roce 2007 v letech. Podle zákona o důchodovém pojištění, bude postupné zvyšování pokračovat až do , kdy důchodový věk u mužů a u žen, které nevychovaly žádné dítě, bude činit 63 let. Za každé vychované dítě se odchod do důchodu žen snižuje o jeden rok, maximálně však o 4 roky. Proces zvyšování důchodového věku je předmětem dalších vládních jednání, začátkem tohoto roku byl vládou schválen návrh o změně zákona o důchodovém systému. Podle navrhovaného zákona by muži a ženy bezdětné či s jedním dítětem měli odcházet do penze v 65 letech po roce 2030, což se tedy týká lidí, kteří se narodili po roce Matky více potomků by mohly jít do důchodu o něco dřív podle počtu vychovaných dětí. Povinné odvody státu by se měly hradit 35 let. Graf 2.4 Postupné zvyšování důchodového věku Zdroj: [29] Způsob výpočtu důchodu zahrnuje některé prvky, které reagují na vývoj hodnot určitých ukazatelů v daném roce. Hodnota důchodu se každoročně přizpůsobuje obecnému mzdovému vývoji prostřednictvím valorizace. Vyplácené důchody se valorizují každý rok v lednu, přičemž zvýšení důchodů je stanoveno tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo nejméně 100 % růstu cen a zároveň minimálně jednu třetinu růstu reálné mzdy. Zvýšení 31

33 důchodu je pak provedeno na základě nařízení vydaného vládou. Pro rok 2008 došlo k valorizaci základní výměry důchodu, která je jednotná pro všechny důchody z Kč na 1700 Kč [36] měsíčně. Procentní výměra vzrostla o 3 %. Průměrná výše vypláceného starobního důchodu se každoročně zvyšuje a roste rychleji než index spotřebitelských cen. Od září 2006 do ledna 2008, tedy za 15 měsíců stoupl průměrný důchod o 923 korun, tj. o 11,3 %. Zatímco v září loňského roku činil průměrný starobní důchod 8188 Kč, v letošním roce dostane průměrný penzista 9111 korun. Z tohoto úhlu pohledu životní úroveň penzistů neustále stoupá. Pokud porovnáme současný příjem seniora s příjmem revolučním, reálná hodnota důchodu dosahuje 108,2 % reálné hodnoty samostatně vypláceného starobního důchodu v roce Přesto nemají penzisté žádné velké důvody k oslavám, zejména díky novoročnímu zavedení poplatků a doplatků ve zdravotnictví. [13] Důchod je tvořen: - základní výměrou je stejná pro všechny druhy důchodů, tvoří jednu pětinu celkového důchodu - procentní výměrou je odvozená z doby pojištění a dosaženého výdělku, tvoří čtyři pětiny celkového důchodu Výpočet důchodu: důchod = výpočtový základ 8 * procentní sazba za rok pojištění 9 * počet roků pojištění 10 + základní výměra 11 - v systému soukromých důchodových systémů V rámci dobrovolného důchodového pojištění je podpora státu zajišťována zejména prostřednictvím penzijního připojištění se státním příspěvkem a dále životního pojištění u komerčních pojišťoven. 8 Výpočtový základ se zjistí redukcí osobního vyměřovacího základu, což je měsíční průměr součtu ročních příjmů za rozhodné období před přiznáním důchodu indexovaných podle obecného mzdového nárůstu. 9 U starobních a plných invalidních důchodů činí 1,5 % výpočtového základu, u částečných invalidních důchodů činí 0,75 % výpočtového základu. 10 Včetně náhradních dob pojištění 11 Výše základní výměry důchodu činí od 1. ledna Kč měsíčně. 32