BLANÍK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 BLANÍK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST BLANÍK Na pfiedcházející stranû: Okolí LouÀovic pod Blaníkem pfiedstavuje charakteristickou krajinu stfiedoãesk ch pahorkatin s mozaikou polí luk, men ích lesû a sídel. Mal a Velk Blaník jsou v znamnou krajinnou dominantou uprostfied Blanické brázdy. CHKO Blaník leïí ve Stfiedoãeském kraji na jih od Vla imi v Naãeradecké vrchovinû mezi obcemi Laby, LibouÀ, Veli, Kondrac, Vracovice, Naãeradec a Hrajovice a Blanické brázdû v bliï ím okolí Velkého Blaníku (63 m n. m.). Její v mûra ãiní 40,3 km 2. K patfiilo k CHKO sv mi správními územími nebo jejich ãástmi 9 mûst a obcí. Celkov poãet sídel pfiesahuje 20. Vyhlá ení CHKO Blaník provedlo ministerstvo kultury âsr v nosem ãj. 7332/8 ze dne Hlavním dûvodem vyhlá ení této CHKO je zachování harmonické, biologicky vyváïené stfiedoãeské krajiny s ústfiední dominantou bájného Blaníku. Nacházíme zde specifickou venkovskou sídelní strukturu vãetnû zbytkû lidov ch staveb, velkého mnoïství sakrálních objektû, venkovsk ch zámeãkû atd. O historickém osídlení svûdãí keltské hradi tû na Blaníku a ãetné stavby z románské i pozdûj í doby. CHKO se rozkládá v území ãeského moldanubika, a to jeho ãeské vûtve, která je na severu omezena kutnohorsk m krystalinikem a na západû se st ká se stfiedoãesk m plutonem. V znamn m geologick m fenoménem je soustava zlomû blanické brázdy. Tvofií tektonickou zónu, mobilní od doby vzniku moldanubika prakticky aï dodnes. Blanická brázda je v terénu patrná jako iroká sníïenina, kterou protéká fieka Sázavská Blanice. Na zónu Blanické brázdy je také vázáno zrudnûní, pfiedev ím polymetalické. Nejroz ífienûj í horninou oblasti jsou sillimaniticko-biotitické pararuly. Ty budují 582 CHKO BL 2

3 CHKO Blaník ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY CHKO BL 3 583

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV pfiedev ím celé území, které patfií k pararulám âeskomoravské vrchoviny v chodnû od naãeradeckého srázu. Jsou znaãnû roz ífieny také západnû od hlavního zlomu Blanické brázdy. Masivní migmatity popovického komplexu s v razn mi oky Ïivce nacházíme jiïnû od Velí e na zalesnûném vrchu Hfiíva (59,2 m n. m.). Severozápadnû od Lou- Àovic se objevují muskovit-biotitické pararuly, svorové ruly a svory, jihozápadnû od LouÀovic nalézáme biotitické ortoruly. V lomu na západním svahu KfiíÏovské hûry (580,4 m n. m.) mûïeme spatfiit dvojslídné Ïuly a Ïuloruly s turmalínem a granátem. V omezené mífie se v CHKO objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patfií ke stfiedoãeskému plutonu. Geologicky v znamná je erlanová vloïka v zafiíznutém údolí Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové útvary (nejvût- í známá jeskynû zde dosahuje rozmûrû nejménû 0 5 m). Velk Blaník tvofií v razn rozsáhl hfibet hrásè v Naãeradecké vrchovinû. Na vrcholu jsou ortorulové skalní tvary zvûtrávání a odnosu a mrazové sruby (tzv. Rytífiské skály). Nejv znamnûj í geologickou lokalitou je zlatodûl Roudn leïící na jihozápadní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstar ích znám ch ãesk ch loïisek zlata. Roudenské loïisko leïící v jednotvárné sérii moldanubika, tvofiené pfieváïnû biotitick mi migmatitick mi pararulami se sillimanitem, je velmi nepravideln m a bohatû rozvûtven m Ïilníkem s tfiemi hlavními poruchov mi systémy. Pfiínos zlata hydrotermálními roztoky byl spjat zfiejmû s dozvuky intruzivní ãinnosti, kterou vznikal nedalek masiv blanické ortoruly a jeho v bûïky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysráïely, pfiiãemï vznikly kfiemenné Ïilky s hojn m arsenopyritem, pyritem a zlatem. Na vrchu Roudn se dolovalo zlato od roku 769 do roku 804. Dal í prûzkumné práce byly provádûny od roku 893, zmodernizovan dûl byl otevfien v roce 904. Od zaãátku 20. století byl kov získáván kyanizací rozemleté rudniny. Odhaduje se, Ïe od poloviny 8. století se zde vytûïilo celkem asi 6 t zlata, pfiiãemï nejvy í tûïba byla zaznamenána v roce 93 (325 kg zlata), ãímï zlatodûl zaujal vedoucí místo v rakousko-uherské monarchii. LoÏisko je prozkoumáno do hloubky 50 m. Dolování bylo ukonãeno v roce CHKO BL 4

5 CHKO Blaník Na území CHKO neznáme v znaãnûj í paleontologické nálezy, v pásmu navrhovaného roz ífiení CHKO je v ak známa slojka antracitového uhlí u Chobotu nedaleko Vla imi. V roce 868 zde byly nalezeny zbytky nûkter ch vyhynul ch rostlin (Calamites, Callipteris, Odontopteris, Pecopteris, Sphenophyllum a Taeniopteris, primitivní jehliãnany rodû Walchia, cordaity rodû Cardiocarpus a Cordaites) a také ÏivoãichÛ (kor rodu Bythocypris, ryby rodu Amblypterus). V naprosté pfievaze se v CHKO nacházejí hnûdé pûdy (kambizemû), v nivû Blanice pûdy oglejené a v údolích drobn ch tokû se obãas vyskytují zra- elinûlé a glejové pûdy. Klimaticky náleïí CHKO Blaník do oblasti mírnû teplé, vyznaãující se dlouh m, tepl m, mírnû such m létem, krátk m pfiechodn m obdobím s mírnû tepl m jarem i podzimem a krátkou, mírnû teplou, suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu je 7,5 C a prûmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek se pohybuje kolem 650 mm. V CHKO pfievaïují západní vûtry, ale vysoké ãetnosti dosahují ivûtry vanoucí z jihozápadu a severozápadu. Nadmofiská v ka území CHKO se pohybuje mezi m, pfiiãemï nejvy ím vrcholem je Velk Blaník a nejniï ím bodem fieka Blanice v Ostrovû, kde opou tí CHKO. Z údolí Blanice se zdvihá fiada vrcholû a hfibetû, napfi. Slepiãí skála (478 m n. m.), Mal Blaník (580,3 m n. m.), Bûlãí hora (463 m n. m.), Hfiíva (59 m n. m.), Krasovická hûra (485,3 m n. m.) a Kfií- Ïovská hûra (580 m n. m.). Krajina v povodí Blanice je velmi rozmanitá. Z údolí vystupují na nûkter ch místech znaãnû svaïité vrchy a úboãí, na nichï se stfiídají men í lesy se zemûdûlskou pûdou. Ráz vrchoviny ve v chodní ãásti CHKO se projevuje tím, Ïe krajina má ráz pahorkatiny s plo inami (zãásti pravdûpodobn mi relikty holoroviny), v nichï nejvy í místa nejsou vût inou nijak nápadná. V kov rozdíl (pfiibliïnû m) Velkého amalého Blaníku vûãi jejich okolí jim umoïnilo stát se krajinnou dominan- Nápadn tvar obou BlaníkÛ podmiàuje odolná blanická ortorula vystupující v podobû skalních stupàû a balvanit ch v chozû. CHKO BL 5 585

6 Stfiední âechy Jeden z mnoha mal ch rybníãkû na âástrovickém potoce. tou pro iroké okolí. Západní ãást leïí v Blanické brázdû na ãlenitûj ím georeliéfu tektonického pûvodu. Osu CHKO tvofií fieka Blanice (sázavská), tekoucí pfiibliïnû z jihu na sever. Na jejím dnû se nalézají pfieváïnû tûrkopísky, místy se objevují naplavené jemné sedimenty. Na nûkolika místech vytváfií Blanice pfiirozené prahy a pefieje (napfi. u PodlouÀovického ml na ãi nad Ostrovem). Pfiítoky Blanice nejsou pfiíli vodné, ale jejich nepravidelná a zahloubená údolí s bohatou vysokou zelení dotváfiejí charakteristické rysy blanické krajiny. Nejv znamnûj- ím pfiítokem Blanice na území CHKO Blaník je potok Brodec, vyznaãující se balvanit m korytem v soutûsce mezi Slepiãí skálou a Kondrackou hûrou. Na území CHKO je mnoho drobn ch i nûkolik vût ích rybniãních ploch aï do rozlohy 0 ha (rybník Stra ík u Libounû); aï na v jimky jde o rybníky prûtoãné. PÛvodnû bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala dubobukovému aï bukovému vegetaãnímu stupni s dubem, bukem a jedlí s pfiímûsí javoru klenu a lípy ve specifick ch suèov ch polohách Velkého a Malého Blaníku. Na v slunn ch jiïních a jihozápadních stráních lze pfiedpokládat vût í v skyt dubu, dále habru a borovice, v údolích vodních tokû porosty ol e lepkavé, vrb a jasanu i vtrou- eného smrku. Geobotanická rekonstrukãní mapa pfiedpokládá porosty bikov ch doubrav v niï ích polohách a bikov ch buãin na Velkém a Malém Blaníku. Prvním v znamn m zásahem do tohoto stavu bylo pravdûpodobnû vybudování pozdnû hal tatského hradi - tû asi pfied 2400 lety pfiímo v prostoru vrcholové partie Velkého Blaníku (63 m n. m.) na nejvy ím bodû zalesnûného masivu. Opevnûní je budováno koncentricky ve tfiech pásech. Vlastní vrcholová partie je tvofiena umûle urovnanou plo inou. Toto místo bylo vybráno jako plocha pro zalo- Ïení stfiedovûkého, pfieváïnû dfievûného hradu obehnaného pfiíkopem. Dal í aktivity jsou spojeny se stfiedovûk m vyuïitím prostoru okolo této dominanty kraje a v razného orientaãní- 586 CHKO BL 6

7 ho bodu velké ãásti âech. Na Malém Blaníku byl postaven hrad a okolí zaãalo b t více osídlováno od poloviny 2. století. Rozvoj fiemesel ve stfiedovûku vyïadoval mnoho palivového dfiíví a nastal tedy tlak na lesy. Smrk se zaãal vysazovat od poãátku 9. století a jeho podíl se stále zvy oval na úkor listnáãû. ízené hospodafiení v lesích zaãíná od poloviny 9. století, ale první hospodáfisk plán platil aï od roku 88. Na zaãátku 50. let 20. století byla zásluhou lesníka Josefa Melichara zavedena maloplo ná obnova buku a jedle v kotlících a okrajov ch seãích. Tyto obnovní prvky se dodnes vyuïívají s cílem dosáhnout pfiirozené skladby lesa. V souãasnosti tvofií les 3 % plochy CHKO. V 90. letech 20. století bylo procentuální zastoupení blanick ch lesû následující: smrk 64,5 %, jedle 0,7 %, buk 4,7 %, borovice 8,0 %, modfiín 5,6 %. Souãástí zdej ích lesû je i v znamná genová základna pro buk o v mûfie 57 ha. Dvû tfietiny plochy chránûné krajinné oblasti tvofií zemûdûlsky obdûlávaná krajina, louky, mokfiady a rybníky. Pfiírodovûdecky nejhodnotnûj í jsou malé, Ïivinami chudé vodní plochy a prameni tû, na která jsou vázána pfiíslu ná rostlinná a Ïivoãi ná spoleãenstva. Na malé rozloze území CHKO Blaník je zastoupena iroká kála vodních a mokfiadních spoleãenstev. Najdeme tu spoleãenstva volnû plovoucích rostlin (tfiída Lemnetea), spoleãenstva vzpl vav ch, ve dnû kofienujících rostlin (tfiída Potametea), spoleãenstva stfiídavû zaplavovan ch okrajû vodních nádrïí (tfiída Litorelletea), spoleãenstva obna- Ïen ch den vodních nádrïí (tfiída Isoëto-Nanojuncetea), spoleãenstva rákosin a vysok ch ostfiic (tfiída Phragmiti- -Magnocaricetea) a koneãnû spoleãenstva lesních prameni È (tfiída Montio- -Cardaminetea). Spoleãenstva volnû plovoucích rostlin (Lemno-Spirodeletum) reprezentují okfiehky (Lemna spp.) a závitka mnohokofienná (Spirodela polyrhiza). Dal ími spoleãenstvy této skupiny jsou na Blanicku spoleãenstva Riccietum fluitantis, vzácné porosty s rûïkatcem ponofien m (Ceratophylletum demersi), na trval ch louïích lesních cest lze nalézt zárosty s hvûzdo em a okfiehkem (Callitricho-Lemnetum minoris). Na rûzn ch lokalitách se najde i spoleãenstvo s bublinatkou jiïní (Utricularietum australis). Spoleãenstva hydrofyt kofienících ve dnû a s listy plovoucími na hladinû (tfiída Potametea), jsou na Blanicku velmi rozmanitá. Jsou to jednak spoleãenstva rybníkû s bahnit m nebo písãit m dnem, kde pfievládají rdesty (Potamogeton natans, P. pectinatus, P. panormitanus, P. crispus, P. trichoides, P. obtusifolius, P. acutifolius), k nimï se druïí laku níky (Batrachium sp.), stolístky (Myriophyllum sp.), vodní mor (Elodea canadensis), rdesno (Polygonum sp.), ejdraãka (Zannichellia sp.), závitka (Spirodela polyrhiza), bublinatka (Utricularia sp.), jednak spoleãenstva proudících vod, kde se vyskytuje mech Fontinalis antipyretica a rdest kadefiav (Potamogeton crispus). Ve studované oblasti bylo zji tûno spoleãenstvo se rdestem vzpl vav m (Potametum natantis) a pomístnû se objevuje spoleãenstvo se rdesnem oboj- Ïiveln m (Polygonetum amphibii / natantis). Obû se sdruïují do svazu Nymphaeion albae. Lekníny na Blanicku nerostou, na Bene ovsku byl vzácnû zji tûn leknín bûlostn i leknín bíl, CHKO Blaník PÛdorys hal tatského hradi tû a stfiedovûkého hradu na Velkém Blaníku (podle olle 988, doplnûno a upraveno Durdíkem 2000). CHKO BL 7 587

8 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE pravdûpodobnû vysazen. Ze svazu Potamion lucentis ãasto najdeme v nûkter ch rybnících spoleãenstvo s vodním morem kanadsk m (Elodeetum canadensis). Ze svazu Potamion pusilli bylo zji tûno vzácnûj í spoleãenstvo se rdestem vláskovit m (Potametum trichoidis), bûïné je spoleãenstvo se rdestem kadefiav m (Potametum crispi). V ãist ch potocích bylo potvrzeno mechové spoleãenstvo Fontinaletum antipyreticae. Svaz Batrachion aquatilis zde zastupují spoleãenstva s laku níkem vodním (Batrachietum aquatilis-peltatae) asla- ku níkem nièolist m (Batrachium trichophyllum). âisté drobné toky hostí také vzácné druhy niï ích rostlin (napfi. fiasu posypanku Vaucheria globuligera). Na zraàovan ch, zbahnûl ch substrátech se objevují pion rská spoleãenstva ze svazu Littorellion uniflorae, tj. spoleãenstvo s bahniãkou jehlovitou (Eleocharitetum acicularis) a vzácné spoleãenstvo pryskyfiníku plaménku a sítiny cibulkaté (Ranunculo flammulae-juncetum bulbosi). Spoleãenstva tfiídy Isoëto-Nanojuncetea se objevují primárnû v fiíãních minerálních nánosech a sekundárnû na lesních cestách, zejména v ak na obnaïen ch dnech rybníkû. âasté je spoleãenstvo se sítinou Ïabí (Juncus bufonius). V území roste také spoleãenstvo s kaluïníkem ruchov m a bahniãkou vejãitou (Peplido- -Eleocharietum ovatae) i spoleãenstvo s ptaãincem bahenním a bezosetkou tûtinovitou (Stellario-Isolepidetum setaceae). Spoleãenstva rákosin a vysok ch ostfiic (tfiída Phragmiti-Magnocaricetea) jsou v CHKO hojnû zastoupena. Ze svazu, kter sdruïuje spoleãenstva rákosin (Phragmition communis), zde byla zji tûna spoleãenstva se skfiípincem jezerním (Scirpetum lacustris), s orobincem úzkolist m (Typhetum angustifoliae), s rákosem obecn m (Phragmitetum communis), s orobincem irolist m (Typhetum latifoliae) a se zblochanem nejvût ím (Glycerietum maximae). Mezi vzácné druhy rákosin v CHKO Blaník patfií silnû ohroïená ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa). Roztrou enû se objevují spoleãenstva s dominantním pu kvorcem (Acoretum calami), s pfiesliãkou pofiíãní (Equisetetum fluviatilis) a porosty s Ïabníkem jitrocelov m (Alisma plantago-aquatica). Na okrajích stojat ch vod s kolísající vodní hladinou roste napfi. halucha vodní (Oenanthe aquatica), bahniãka 588 CHKO BL 8

9 mokfiadní (Eleocharis palustris), b. bradavkatá (E. mammillata), vzácnû i zevar jednoduch (Sparganium emersum). Podél tekoucích vod v men ích strouhách a potûãcích roste spoleãenstvo se zblochanem vzpl vav m (Glycerietum fluitantis). Na zabahnûn ch místech v okolí rybníkû a prameni È, ale jiï z dosahu déle trvající záplavy, rostou mokfiadní ostfiicová spoleãenstva. Jejich diverzita je znaãná, uplatní se dominantnû ostfiice tíhlá (Carex gracilis), o. zobánkatá (C. rostrata), o. mûch fikatá (C. vesicaria) nebo o. li ãí (C. vulpina). V mozaice mokfiadû rostou mnohé vzácné druhy, napfi. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ìáblík bahenní (Calla palustris), zábûlník bahenní (Comarum palustre), rozrazil títkovit (Veronica scutellata), svízel moãálov (Galium uliginosum) apod. Území CHKO je bohaté na prameni tû. Na plochách trvale dosycovan ch podzemní vodou se vytváfiejí porosty velmi rûznorodé struktury a floristické skladby, vût inou bohaté na mechorosty. Nejhojnûj ím prameni tním spoleãenstvem je spoleãenstvo fiefii nice hofiké a mokr e stfiídavolistého (Cardamino- -Chrysosplenietum alternifolii). Na místech, kde je zabrzdûn rozklad rostlinné biomasy, dochází k tvorbû ra- eliny. Z ra elinn ch luãních spoleãenstev jsou charakteristická spoleãenstva patfiící do svazu Caricion fuscae (na mûlk ch zamokfien ch minerálních pûdách), a to zejména spoleãenstvo Caricetum goodenowii, pro nûï je mj. diagnostick m druhem ostfiice edavá (Carex canescens), o. obecná (C. nigra), ptaãinec bahenní (Stellaria palustris), violka bahenní (Viola palustris), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), vzácnûji se zde vyskytuje i v ivec ladní (Pedicularis sylvatica) nebo tolije bahenní (Parnassia palustris). Objevují se tu i pfiechodová ra elini tû v pokroãil ch stadiích v voje s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) nebo suchop rem irolist m (Eriophorum latifolium). Na podmáãen ch místech v nivû Blanice nalézáme vzácnû bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora). V vojovû mladá spoleãenstva nacházíme na loukách a pastvinách. Pravidelnû nebo obãas kosené louky a Ïírné pastviny zahrnuje tfiída Molinio-Arrhenatheretea. V zájmovém území jsou zejména vyvinuty dvojseãné ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion). Na plochách pastvin ãastûji se lapávan ch nalezneme spoleãenstva svazu Cynosurion. Náhradním spoleãenstvem údolních luhû jsou louky s trvale zv enou vlhkostí patfiící do svazu Calthion. Neseãením se ífií tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria) a tím vznikají místo travinn ch porostû spoleãenstva vysok ch bylin nejãastûji se objevuje spoleãenstvo s vrbinou obecnou (Lysimachio vulgaris-filipenduletum). Vzácnûji v nivû Blanice nacházíme spoleãenstvo s kakostem baïinn m (Filipendulo-Geranietum palustris) ãi ve vy ích polohách spoleãenstvo s krabilicí chlupatou (Chaerophyllo hirsuti-filipenduletum). V polohách s mûlkou pûdou se na nehnojen ch plochách vyvinuly charakteristické trávníky patfiící do svazu Violion caninae, zejména porosty s kostfiavou ovãí (Thymo-Festucetum ovinae). Na mûlk ch silikátov ch skalních v chozech rostou ãasto nezapojená travinno-bylinná spoleãenstva Jasiono montanae-festucetum ovinae s kostfiavou ovãí (Festuca ovina), pavincem modr m (Jasione montana), hvozdíkem kropenat m (Dianthus deltoides) a ostfiicí ãasnou (Carex praecox) ze svazu Hyperico perforati-scleranthion perennis. Na hlub ích skeletovit ch pûdách jiïní expozice se v CHKO objevují zapojenûj í travnatá spoleãenstva s prvky su- CHKO Blaník Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) dává pfiednost pfiechodov m ra elini tím. 2 Bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora) roste vzácnû v nivû Blanice. 2 CHKO BL 9 589

10 Stfiední âechy Ostfiice ãasná (Carex praecox) roste na mûlk ch silikátov ch pûdách ve spoleãenstvu Jasiono montanae-festucetum ovinae. chomiln ch trávníkû svazu Koelerio- -Phleion phleoidis, pro které je typická pfiítomnost trav kostfiavy Ïlábkaté (Festuca rupicola), váleãky prapofiité (Brachypodium pinnatum) a smûlku jehlancovitého (Koeleria pyramidata). Velmi vzácnû se na tûchto plochách vyskytuje vstavaã kukaãka (Orchis morio). Vzácnû se v CHKO objevují spoleãenstva skalních tûrbin a pohybliv ch sutí. Nejtypiãtûj ími rostlinami skalních tûrbin jsou sleziníky; na silikátov ch horninách sleziník severní (Asplenium septentrionale) a s. ãerven (A. trichomanes), na vzácn ch v chozech erlanu s. routiãka (A. ruta-muraria). Na nûkter ch v slunn ch lokalitách v CHKO jsou dobré ukázky slabû subxerofilních dubohabrov ch (Melampyro nemorosi-carpinetum luzuletosum) a dubolipov ch (Tilio-Betuletum) hájû s pestr m bylinn m patrem. Vzácnû se setkáváme s roklinov mi su- Èov mi lesy (Tilio-Acerion) s atraktivními bylinami, jako napfi. lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), Ïindavou evropskou (Sanicula europaea) a udatnou lesní (Aruncus vulgaris). Vminu- losti byly nejroz ífienûj ími lesy kyselé bikové doubravy (svaz Genisto germanicae-quercion). Na doubravy navazovaly ve vy ích polohách buãiny. V CHKO jsou hojnûj í druhovû chud- í typy bikov ch buãin (Luzulo-Fagion), které se ve v born ch ukázkách dosud zachovaly na velk ch plochách na vrcholech Velkého (63,8 m n. m.) amalého Blaníku (580,3 m n. m.) a na Slepiãím vrchu. Av ak buãiny na Blanících jsou obohaceny i o nûkteré diagnostické druhy svazu Fagion, coï naznaãuje, Ïe tato území mohla b t pûvodnû pokryta bohat mi kvûtnat mi buãinami s jedlí, popfi. i smrkem, a Ïe souãasn stav je v sledkem staletého ovlivnûní ãlovûkem. Na lesních pasekách jsou hojné porosty vrbky úzkolisté (Epilobium angustifolium). Na star ích pasekách avlesních lemech se vytváfiejí porosty kfiovin s bezem ãerven m, vrbou jívou, ostruïinami a malinami spolu se starãkem vejãit m (Senecio ovatus). Na území CHKO pfievaïují Ïivoãichové listnat ch lesû eurosibifiské ãásti palearktu. Z vodních bezobratl ch vblanici se zmiàme o v skytu v ech tfiech na ich druhû velevrubû (Unio pictorum, U. crassus, U. tumidus) ãi vzácné hrachovky Pisidium supinum, která zde byla nalezena v nejvût í známé populaci v celé âeské republice. Zajímavá je i velká poãetnost vodní plo tice hlubenky skryté (Aphelocheirus aestivalis), která je v jimeãná mezi na- imi vodními plo ticemi tím, Ïe d chá kyslík pfiímo z vody pomocí tenké vrstviãky vzduchu (tzv. plastronu), která je na spodní stranû jejího tûla permanentnû udrïována velmi jemn mi a hust mi chloupky. Ze suchozemsk ch plïû stojí za zmínku hrotice obrácená (Balea perversa) a vrásenka pomezní (Discus ruderatus). Zoogeograficky je zajímav nález zemouna skalního (Aegopis verticillus), kter se zde objevuje na severní hranici areálu. PrÛzkumy potvrdily bohatost pavouãí zvífieny (pfies 200 druhû). K nejvzácnûj ím druhûm patfií Centromerus aequalis, C. cavernarum, C. silvicola, C. incilium, Gnaphosa nigerrima, Gongylidiellum edentatum, Haplodrassus soerenseni, Kratochviliella bicapitata, Leptyphantes anguilipalpis, Mecopisthes silus, Alopecosa taeniata, Araeoncus crassiceps, Notioscopus sarcinatus, Saloca diceros a Sitticus caricis. K nápadn m druhûm patfií jedin vodní pavouk svûta, vodouch stfiíbfiit (Argyroneta aquatica) a ãernoïlut kfiiïák pruhovan (Argiope bruennichi), kter je v ak dnes silnû invazní. K nejzajímavûj ím druhûm váïek patfií u tekoucích vod klínatka obecná 590 CHKO BL 0

11 CHKO Blaník (Gomphus vulgatissimus), k. vidlitá (Onychogomphus forcipatus) a páskovec krouïkovan (Cordulegaster boltonii). U stojat ch vod stojí za zmínku ídlatka hnûdá (Sympecma fusca),. tmavá (Lestes dryas), idélko znamenané (Erythromma viridulum), váïka podhorní (Sympetrum pedemontanum), v. jarní (S. fonscolombei) a v. jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis). Ze vzácn ch druhû broukû je zapotfiebí uvést stfievlíka Cychrus attenuatus, drabãíka Quedinus maurus, z mandelinek druhy Plateumaris affinis, Cryptocephalus rufipes, Smaragdina flavicollis aznosatcû Tanysphyrus ater, Pelenomus waltoni, Nanophyes sahlbergi, Magdalis carbonaria. Pozoruhodn je nález dvou vzácn ch krascû, Agrilus convexicollis (u tohoto druhu doposud nebyly známy larvy a jejich první popis je zaloïen na materiálu ze zdej í lokality Ostrov) a A. sinuatus. Ze síèokfiídl ch zde Ïije mimo jiné mravkolev Euroleon nostras a strumiãník Osmylus fulvicephalus. K vzácn m druhûm blanokfiídlého hmyzu lze pfiifiadit drvodûlku Xylocopa valga a dále druhy Sphecodes albilabris, Hoplocampa chrysorhoea a Parataxonus candidata. Na nûkolika místech byla pozorována moucha bránûnka mûnlivá (Stratiomys chamaeleon). Z kruhoúst ch je nutno pfiipomenout v skyt mihule potoãní (Lampetra planeri) v nûkter ch pfiítocích Blanice. Zryb zde Ïije minimálnû 6 druhû vãetnû bioindikaãnû v znamné vranky obecné (Cottus gobio). Z obojïivelníkû, kter ch je známo z CHKO celkem druhû, je nutno zmínit bohatou populaci skokana ostronosého (Rana arvalis) v rezervaci Podlesí, odkud je dlouhodobû potvrzován také poãetn v skyt rosniãky zelené (Hyla arborea) a v ech druhû zelen ch skokanû (Rana esculata synkl.). Nejvzácnûj ím obojïivelníkem je v CHKO mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Ze sedmi zde Ïijících druhû plazû lze pfiipomenout v skyt zmije obecné (Vipera berus), bûïná je je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) ãi uïovka hladká (Coronella austriaca). Ptaãí fauna zahrnuje 83 zji tûn ch druhû, z nichï zde hnízdí. Ze silnû ohroïen ch druhû ptákû tu Ïije nebo sem zalétá drozd cvrãala (Turdus iliacus), dudek chocholat (Upupa epops), holub doupàák (Columba oenas), chfiástal kropenat (Porzana porzana), kavka obecná (Corvus monedula), konipas luãní (Motacilla flava), krahujec obecn (Accipiter nisus), krutihlav obecn (Jynx torquilla), kfiepelka polní (Coturnix coturnix), ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), lejsek mal (Ficedula parva), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), moták luïní (Circus pygargus), m. pilich (C. cyaneus), ostfiíï lesní (Falco subbuteo), pisík obecn (Actitis hypoleucos), rybák obecn (Sterna hirundo), sova pálená (Tyto alba), s c rousn (Aegolius funereus), s ãek obecn (Athene noctua) a Ïluva hajní (Oriolus oriolus). Z ohro- Ïen ch druhû se zde objevuje bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), brkoslav severní (Bombycilla garrulus), bfiehule fiíãní (Riparia riparia), ãáp bíl (Ciconia ciconia), ãírka obecná (Anas crecca), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), koroptev polní (Perdix perdix), lejsek ed (Muscicapa striata), moták pochop (Circus aeruginosus), ofie ník kro- 3 2 Zmije obecná (Vipera berus) je na ím jedin m jedovat m hadem. 2 V r velk (Bubo bubo) je na í nejvût í sovou. Jeho hnízdo je obvykle pouze prohlubenina v zemi pod balvanem, v vratem, na skalní fiímse apod. 3 VáÏka jarní (Sympetrum fonscolombei) ob vající prohfiívané stojaté vody je v na í faunû mediteránním prvkem. CHKO BL 59

12 Stfiední âechy Stfiedem CHKO Blaník protéká fiíãka Blanice se zachoval mi meandry a luãinatou nivou. Úsek upodlouàovického ml na, v pozadí Velk Blaník. 2 Vla tovka obecná (Hirundo rustica) hnízdí v budovách, ale potravu a úkryt v mimohnízdní dobû nachází ve volné pfiírodû. 2 penat (Nucifraga caryocatactes), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), p. roháã (Podiceps cristatus), ror s obecn (Apus apus), sluka lesní (Scolopax rusticola), strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), Èuh k ed (Lanius excubitor), vla tovka obecná (Hirundo rustica) a v r velk (Bubo bubo). V CHKO nacházíme 40 druhû savcû. Ze silnû ohroïen ch savcû tu Ïije netop r ãern (Barbastella barbastellus), n. velk (Myotis myotis) a vydra fiíãní (Lutra lutra), z ohroïen ch pak netop r dlouhouch (Plecotus austriacus) aveverka obecná (Sciurus vulgaris). OstrÛvkovitû zde Ïije hrabo mokfiadní (Microtus agrestis), vzácnû my ka drobná (Micromys minutus), pomístnû rejsec ãern (Neomys anomalus). Základní kulturní vliv na charakter zdej í krajiny mûlo stfiedovûké osídlování. V roce 49 byl v LouÀovicích postaven románsk klá ter premonstrátek, zniãen pfii obsazení blanického, nebo spí e blanick ch, hradû. Torzo klá tera bylo dokumentováno pfii stavebních zásazích v intravilánu obce a patrnû i v prostoru zámku. Z klá tera pak zaãala postupovat kolonizace povodí Blanice. Ke klá teru patfiilo nûkolik vsí, v nichï se od poloviny 2. století vybudovala fiada staveb. Z Naãeradce je ke konci 2. století pfiipomínán kostel. Rotunda z první poloviny 3. století se nachází v Libouni, dal í románské kostely jsou v Kondraci a Pravonínû. Prvotním zdrojem obïivy v novû zakládan ch sídlech bylo nejen zemûdûlství, ale i tûïba nerostû. TûÏbu zlata v okolí dokazují doly v katastru Libounû na Roudném a zlatorudn ml n v LouÀovicích. Sídla vznikala pfii vodních tocích na místech uprostfied obdûlávané pûdy (LibouÀ, Krasovice). Kromû nejstar ích církevních staveb se uvnitfi sídel nacházejí ãasto zbytky tvrzí, které nûkdy vznikaly i oddûlenû (Ole ná, âástrovice). S první kolonizací souvisí vznik obrann ch hradû (údaje o hradu 592 CHKO BL 2

13 CHKO Blaník na Malém Blaníku mizí z psan ch dûjin v roce 449). V pozdûj í dobû vznikaly ve správních sídlech (LouÀovice, Naãeradec, Pravonín, LibouÀ) zámecké stavby a v ménû v znamn ch sídlech statky (KfiíÏov). Nezanedbateln vliv na zdej í krajinu mûla lidová zboïnost, pfiedev ím barokní, která vnesla do panoramatu drobné stavby kapliãek a boïích muk. Krajinu vhodnû dopl- Àují solitérní stromy, ponechané pfii scelování polí, i plochy polí ãlenûné cestami a mezemi s liniemi stromû a kefiû. Krajina byla v znamnû ovlivnûna pfiedev ím v období románsko-gotickém, které dalo základ osadám, soustfiedûn m v okrouhlici (Svûtlá) nebo podél obdélné návsi, a mûsteãkûm trïní charakter (Naãeradec) s dominantními církevními stavbami. Ke konci 9. století je stavební v voj stabilizován, rozsah sídel je témûfi totoïn se souãasn m stavem. Pro vesnická sídla je charakteristická velká rozmanitost v pûdorysné stavbû, velikosti, urbanistické struktufie, v umístûní v terénu a v panoramatech. Základním typem rolnické usedlosti je zde pfiízemní dûm s hospodáfisk mi staveními, kryt sedlovou stfiechou. Typick men í statek má dvû stavení v prûãelní frontû (obytn dûm a p char nebo v minek) spojená kryt m vjezdem do dvora. Tato stavení b vají títy orientována k návsi. Na nû pak navazují chlévy s hfiebenem stfiechy ve stejném smûru. Pfiíãnû je situována stodola, téï zastfie ená sedlov m krovem. Kryt vjezd b val obloukov nebo s rovn m nadpraïím, nakryt sedlovou stfií kou. Pfied obytn m stavením se vût inou rozkládala pfiedzahrádka na kamenném tarasu. Typické pfiíklady takovéto architektury mûïeme nalézt napfi. vb kovicích, Ole né, Naãeradci, Krasovicích, Hrajovicích, Karhuli a Svûtlé. BIBLIOGRAFIE: 9, 22, 49, 95, 99, 20, 2, 23, 220, 232, 273, 336, 339, 343, 344, 348, 350, 353, 359, 362, 370, 382, 388, 427, 432, 436, 499, 572, 575, 576, 577, 582, 624, 676, 722, 736, 86, 84, 928, 992, 07, 37, 69, 72, 74, 82, 86, 9, 243, 256, 302, 324, 446, 705, 707, 708, 70, 7, 72, 723, 724, 8, 82, 85, 89, 827, 828 Zfiícenina barokního poutního kostelíka sv. Máfií Magdalény z 8. století. CHKO BL 3 593