REGIONÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ CENTRA A VZDĚLÁVÁNÍ V KRAJI

Transkript

1 REGIONÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ CENTRA A VZDĚLÁVÁNÍ V KRAJI Zlata Houšková, Národní knihovna ČR Kontinuální (další) odborné vzdělávání knihovníků je stejně jako v jiných profesích součástí celoživotního vzdělávání, jejíž důležitost pro jedince, pro organizaci, která ho zaměstnává, i pro celou společnost bude stále větší. Subjektů věnujících se vzdělávání dospělých je celá řada, a to i v našem oboru. V knihovnách se stalo do určité míry prestižní otázkou čas od času či dokonce pravidelně pořádat vzdělávací akce. Je dokonce patrná tendence více vzdělávat než vzdělávat se ; přes veškeré snahy tím pádem vázne termínová i tématická koordinace těchto aktivit, množí se akce sporné kvality, evaluace kurzů a školení velmi často chybí. Změnit tuto situaci můžeme společně. Rozhodujícím garantem této části odborného vzdělávání (stejně jako úrovně knihovnictví) i jeho koordinace by měla v každém kraji být krajská knihovna. Je k této činnosti nejen pověřena Knihovním zákonem (odst.2, 11), ale také do značné míry odpovídajícím způsobem vybavena: 1. Disponuje počítačovou učebnou vybudovanou v programu VISK 2 a obvykle i jinými prostorami pro další vzdělávací akce (přednášky, tréninky, dílny apod.). 2. V organizační struktuře je vyčleněn útvar, resp. pracovní místo se zodpovědností za tuto oblast říkejme mu nadále krajské vzdělávací centrum, přičemž jednotlivá centra se samozřejmě liší jak velikostí pracovního úvazku, tak rozsahem činnosti. 3. Má lektorské zázemí vlastních odborníků. 4. V krajském městě jsou obvykle dostupní i další externí lektoři. 5. V rámci regionálních funkcí má možnost využít financí na vzdělávání a koordinovat toto využití v kraji. 6. Většina krajských knihoven má v této oblasti i nepominutelné zkušenosti. Krajská knihovna je tedy zodpovědná za koncipování a realizaci odborného vzdělávání knihovníků v kraji. Mělo by to pro ni především znamenat provést průzkum a analýzu vzdělávacích potřeb v kraji, a to za na základě svých možných šetření, ale především na základě vlastních analýz jednotlivých (alespoň větších) knihoven. V této fázi je nezbytná velmi těsná spolupráce krajské knihovny s řediteli jednotlivých knihoven a pracovníky zabývajícími se poradenskou činností v regionech. Analýza vzdělávacích potřeb v kraji by měla vyústit ve stanovení priorit, dalších postupů a určitých pravidel. Poté by měly být koncipovány jednotlivé vzdělávací programy a systematicky vybudován kon- 140

2 cept vzdělávání v kraji na základě dohody s ostatními knihovnami regionu. Krajská knihovna by měla být garantem toho, že se nebudou prohlubovat disproporce v odborné kvalifikaci (a tím ve službách) mezi jednotlivými kraji a pokud možno ani mezi dosud srovnatelnými knihovnami kraje. Všechna krajská vzdělávací centra zároveň spolupracují v rámci Sekce vzdělávání Výukového centra SKIP (dříve ve Výukovém centru sdružení MOLIN), a to většinou již několik let. Při společných setkáních a aktivitách je na tomto fóru diskutována problematika kontinuálního vzdělávání; pro pracovníky zabývající se touto problematikou bylo již připraveno i několik školení a seminářů, takže jednotlivá centra by měla respektovat společné trendy, standardy i některé postupy. Sekce je otevřenou pracovní skupinou a vítá všechny zájemce o práci v oblasti oborového vzdělávání. Krajská knihovna by měla připravovat vzdělávací programy (semináře, kurzy a školení) pro knihovny kraje. Samozřejmě může - a je to dokonce žádoucí - delegovat některé funkce/kompetence v oblasti vzdělávání na další knihovny: např. na knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí (pověřené knihovny), na některé specializované (např. vysokoškolské) knihovny v kraji apod. Očekává se také, že bude spolupracovat s regionálními výbory či odbornými sekcemi Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), v ideálním případě též s oborovými školami aj. Některé vzdělávací programy by také mohly být např. připravovány jako mezikrajové. Cílem všech těchto kooperačních snah by mělo být vybudování funkčního vzdělávacího systému a pokrytí všech vzdělávacích potřeb knihoven v kraji s maximální mírou efektivity a bez zbytečných duplicit. Principy delegování funkcí a dělby úkolů budou v jednotlivých krajích samozřejmě různé a budou se lišit i v případech konkrétních knihoven v kraji. Ostatní knihovny v kraji by měly být iniciátory akcí, autory společenské objednávky a také samozřejmě nabízet své kapacity a možnosti spolupráce. Mimořádné požadavky kladené v této oblasti na krajskou knihovnu vycházejí i z předpokladu, že v krajské knihovně je garantována odpovídající kvalifikace personálu, který je schopen všestranné odborné konzultace a poradenství k jakékoliv odborné problematice, o niž mají ostatní knihovny zájem. Proto se také předpokládá, že tito experti se budou sami dále účastnit vzdělávání, koordinačních a poradních aktivit krajových, mezikrajových, celostátních apod. Pokud není knihovna schopna zajistit pro některá témata kvalifikované lektory z řad vlastních zaměstnanců, musí být schopna zajistit lektory externí, ať už ze spolupracujících knihoven či z jiných institucí. Které oblasti vzdělávání by měly v krajích patřit v nejbližší době mezi priority: Informační a komunikační technologie (ICT) Každý obyvatel Evropy by měl být vybaven dovednostmi, které jsou nutné pro život a práci v informační společnosti; knihovník tím spíše. Možnost získání základní počítačové/informační gramotnosti je pro knihovníky v současné době ještě zajištěna grantovým programem VISK2 a tato školení probíhají ve 141

3 všech krajích. Hlavním úkolem krajských vzdělávacích center je uspokojit co nejvíce zájemců, ale také co nejvíce propagovat tuto možnost a důsledně i opakovaně o ní informovat všechny knihovny. Základy počítačové gramotnosti však nestačí. Žádoucí je připravit navazující kurzy pro pokročilé a pokrýt i další problematiky týkající se práce s ICT. Jen namátkou: orientace v elektronických zdrojích a síti Internet pro akvizici i služby, elektronický nákup, budování fondu elektronických dokumentů, sdílená katalogizace, souborné elektronické katalogy a informační portály, elektronické dodávání dokumentů, využívání elektronických dokumentů, možnosti elektronické komunikace, tvorba webové prezentace knihovny, jazyk HTML, JavaScript, základy webdesignu, problematika digitalizace atd. atd. Spolupráci i další vzdělávání školitelů v této oblasti nabízí řada partnerských institucí, především Státní technická knihovna (STK), Národní knihovna ČR (NK ČR), Albertina icome (AiP) aj. V souvislosti se vzděláváním v oblasti ICT je vhodné uvést několik informací o dosavadních výsledcích programu VISK 2. Poté, co byly v letech 2000 a 2001 vybudovány ve 14 krajích počítačové učebny, bylo v loňském roce realizováno 21 vzdělávacích projektů v celkové hodnotě kolem 2 miliónů korun, z toho 20 projektů na školení knihovníků v ovládání ICT. Je třeba konstatovat, že nebylo možno ani zdaleka pokrýt všechny požadavky zájemců o tato školení. Jejich počet vysoko převyšoval kapacitu a možnosti kurzů, které probíhaly a probíhají ve všech centrech s velkým ohlasem. V loňském roce byla velmi dobře hodnocena kvalita lektorů i organizační zajištění kurzů. Absolventi jsou podle anket i dalších průzkumů spokojeni především s přínosem, kterým pro ně kurzy mají: získání či rozšíření dovedností v práci s ICT, resp. získání systematických informací, znalostí a dovedností. Největší zájem projevili účastníci o moduly 2, 3, 4, 7 (základy práce s PC a správa souborů, textový editor (Word), tabulkový kalkulátor (Excel), služby informačních sítí (Internet)). Menší zájem byl o modul 5 (databáze Acces), jehož využití zejména v podmínkách menších knihoven není dosti zřejmé, a rovněž o modul 6 (prezentační techniky). V roce 2002 však zájem i o tyto moduly roste. Rozdílné byly přístupy jednotlivých krajských center k rozvržení kurzù. Nìkde byl zvolen princip realizace a následného opakování celého cyklu (vždy všech 7 modulů) pro trvalé skupiny účastníků, jinde byly nejprve několikrát zopakovány nejpotřebnější (nejžádanější) kurzy, následně proběhly v menším počtu méně žádané kurzy další. Obě varianty mají svá pozitiva. První produkuje menší skupinu absolventů celého cyklu, druhá naopak poskytuje velkému množství absolventù základní dovednosti k okamžité práci v základním rozsahu (napø. modul 1-4). Několik absolventů těchto kurzů získalo již certifikáty ECDL (European Computer Driving Licence), i když zájem o tuto certifikaci obecně není příliš velký. V krátkém časovém horizontu nelze pravděpodobně očekávat masový zájem o získání certifikátu vzhledem k tomu, že nejpočetnější frekventanti ženy ve středním věku z malých obcí, ale nejen ony nepociťují zatím potřebu tohoto 142

4 osvědčení. Certifikát totiž obvykle nemá vliv na finanční a často bohužel ani na společenské ohodnocení a v konečném efektu představuje pro jedince především nezanedbatelné finanční a další osobní investice. Zdá se, že v tomto případě je daleko více oceňováno právě samo zvýšení kvalifikace v práci s ICT. Přesto lze očekávat, že význam certifikátu poroste. Certifikát ECDL-Start, event.. ECDL by se měl brzy stát kvalifikačním požadavkem v některých skupinách povolání, logicky lze tedy počítat s tím, že dříve nebo později (a raději dříve) se stane kvalifikačním standardem i pro knihovnickou profesi. Stojí jistě za zmínku, že Česká společnost pro kybernetiku a informatiku vstoupila prostřednictvím Sekce vzdělávání SKIP do jednání s krajskými vzdělávacími centry o možnostech akreditace center, učeben a lektorů jako poskytovatelů certifikátů ECDL. Přestože zatím nebylo a pravděpodobně nebude dosaženo jednotného stanoviska všech center, alespoň některá z nich se k této akreditaci jistě přihlásí. Také specializované kurzy podpořené granty, které se ovšem konaly bohužel pouze v několika knihovnách (NK ČR, STK..), vzbudily velký zájem pracovníků knihoven a informačních pracovišť různých typů (veřejné i vysokoškolské knihovny, ale také knihovny ministerstev, Parlamentu, Ústav informačních studií a další). Hodnocení těchto kurzů je většinou rovněž velmi dobré. Konstatován byl velký přínos ke zlepšení služeb v oblasti práce s elektronickými zdroji Evropské unie, veřejné správy, vědy a výzkumu, k rozsahu a kvalitě dovedností v práci s ICT. Zároveň byl deklarován velký zájem o pokračování těchto aktivit i v dalších letech. Vzdělávací centra NK ČR a STK získala za cykly těchto školení a seminářů cenu účastníků INFORA. Celkem v rámci projektů proběhla výuka základů počítačové/informační gramotnosti v 2930 vyučovacích hodinách, kurzy absolvovalo 2654 účastníků; specializované kurzy v 294 vyučovacích hodinách absolvovalo 1116 účastníků. Efektivitu grantů v programu VISK 2 prokáže ovšem jednoznačně až rozšíření a zlepšení služeb v jednotlivých knihovnách. Hlavním problémem pociťovaným ze strany vzdělávacích center je nedostatečný zájem zřizovatelů o proškolení pracovníka jejich knihovny, resp. jeho uvolnění a případnou úhradu cestovného. V této souvislosti se potvrdila správnost budování regionálních vzdělávacích center, neboť řada zřizovatelů naopak ocenila jako finanční a časovou výhodu, že tyto kurzy je možné absolvovat v krajském městě. Někteří absolventi prvních modulů deklarovali - vzhledem k osobně pociťované efektivitě kurzů ochotu uhradit si cestovní náklady sami. Obdobně se vyjadřovali i někteří účastníci specializovaných kurzů. Stojí ještě za zmínku, že ve větších knihovnách je již pomalu saturován zájem o základní kurzy (zejména moduly 1-4), projevuje se zájem o školení nástavbová a další témata (www stránky, náročnější vyhledávací služby apod.). Knihovnické řemeslo ICT je sice prioritní, avšak ne jedinou oblastí, v níž bude třeba připravovat a realizovat vzdělávací programy. V knihovnické profesi se vyvíjejí a inovují i oblasti další. Krajská knihovna by měla dbát na to, aby v kraji byly respekto- 143

5 vány, dodržovány, nebo alespoň známy národní, resp. mezinárodní standardy v oboru; v tomto smyslu by měly také probíhat vzdělávací aktivity jednak informativní, jednak vlastní školení. Tyto programy je možno připravovat v kooperaci s NK, SKIP, Sdružení knihoven (SDRUK) aj. Dobrým příkladem této kooperace jsou realizovaná školení AACR/UNIMARC, kde se při prvním kurzu sešli krajští školitelé, kteří pak dále působili jako lektoři v jednotlivých krajích. Obdobná praxe by měla probíhat v krajských vzdělávacích centrech i v dalších specializacích a tématech (např. problematika Knihovního zákona, registrace knihoven na Ministerstvu kultury ČR aj.). Pro jednotlivé knihovnické specializace v knihovnách je třeba připravovat takové vzdělávací akce, které jsou v kraji pociťovány jako naléhavé, které absentují ve stávající nabídce. Není tedy pravděpodobně třeba dublovat např. semináře koncepčního rázu pro akvizitéry, které pořádají např. SDRUK či NK ČR, ale určitě by měly proběhnout semináře o koordinované akvizici v kraji, pro malé knihovny instruktáže o praktických problémech akvizice (rabaty, typy a možnosti doplňování aj.) Stejně tak by v krajích měla proběhnout školení o problematice sdílené katalogizace, využití České národní bibliografie (nejen) pro katalogizaci, o tvorbě a předávání kvalitního minimálního záznamu do Souborného katalogu ČR, výhledově o formátu MARC 21, zpracování specializovaných informačních zdrojů atp. Vzdělávání v problematice ochrany fondů je vhodné koncipovat ve spolupráci se specializovanými knihovnami, event. i dalšími institucemi (muzea, galerie) apod. Oblasti služeb by měla být věnována největší pozornost s cílem docílit poskytování služeb skutečně na úrovni doby a možností i v nejmenších knihovnách; tedy nejen kvalitních služeb výpůjčních, ale také služeb referenčních, informačních, ve větších knihovnách rešeršních, službu veřejného internetu s kvalifikovanou asistencí a znalostí podstatných zdrojů a služeb Internetu. Nezbytné bude ve vzdělávání dbát na specifické problematiky některých specializovaných pracovišť oddělení pro děti (vhodná spolupráce např. s Klubem dětským knihoven SKIP), hudebních knihoven (žádoucí je kooperace s českou národní skupinou IAML (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres), ale též některými velkými veřejnými knihovnami, které na tomto poli vyvíjejí zajímavé aktivity) apod. Úsekem, na němž čeká vzdělávací centra mnoho práce, jsou služby obyvatelům se specifickými potřebami (handicapovaní, národnostní menšiny, specifické sociální skupiny aj.). V této problematice jsme ve srovnání s vyspělými evropskými státy poměrně pozadu, i když některé specializované i veřejné knihovny by již mohly i v této problematice krajským centrům významně pomoci. Předpokládá se, že v nabídce krajských vzdělávacích center se budou objevovat i některá tradiční témata - dějiny a teorie literatury, komunikace apod. Naopak téma, které je ve světě jednou z priorit - celoživotní vzdělávání a role knihoven - si cestu do českých veřejných knihoven teprve hledá. Úloha knihoven jako center celoživotního vzdělávání obyvatel, příprava knihovníků na práci se studijními programy (perspektivně například i příprava takovýchto pro- 144

6 gramů), asistence při distančním vzdělávání apod. je něco, o čem se spíše opatrně a zřídka diskutuje, než by se již akceptovalo. Přesto se domnívám, že i v této otázce dojde postupně k názorovému posunu a že se toto téma stane předmětem řady seminářů a dílen. Stejně tak se začíná se vzdělávacími aktivitami v problematice knihoven jako komunitních center obcí atp. Při neúplném výčtu témat profesního vzdělávání považuji za nezbytné připomenout zde také školení k využívání informačních zdrojů z národních licencí. Do nákupu licencí byla investována nemalá částka a nepochybně dojde k okamžiku, kdy se bude zkoumat efektivita této investice. Řada školení k problematice již v krajích proběhla; po dohodě a ve spolupráci s koordinátory jednotlivých projektů je možné uspořádat školení i pro další knihovny. Tato školení včetně různých informačních materiálů jsou pro knihovny zdarma. Národní licence v současné době jsou na tyto zdroje: 1. Projekt eifl Direct databáze EBSCO; URL adresa: koordinuje a vzdělávání poskytuje NK ČRhttp:// 2. Projekt Služba KnowEurope databáze KnowEurope; URL adresa: koordinuje a vzdělávání poskytuje NK ČR; 3. Databáze ProQuest5000/PCI; URL adresa: koordinuje Ústřední knihovna UK; školení a podporu poskytuje Albertina icomehttp:// Management, ekonomika, právní vzdělávání Tato problematika se v nabídce vzdělávacích akcí pro knihovníky čas od času objevuje, a to na rozdílné úrovni od akcí špičkových po nezávazné aktivity úrovně mírně řečeno nevalné. Protože se jedná o trvale potřebná témata, bude třeba se jim věnovat i nadále. Krajská vzdělávací centra budou mít ideální možnosti připravovat takováto školení, kurzy a semináře ve spolupráci s finančními úřady v kraji, útvary a spolupracovníky krajských úřadů (např. právníky apod.). Domnívám se dokonce, že jejich možnosti v této oblasti budou nesrovnatelné např. s možnostmi NK ČR nebo jiných knihoven s národní působností. Jazykové vzdělávání Jazykové znalosti českých knihovníků nejsou na dobré úrovni. Zejména ve veřejných knihovnách není plně akceptován fakt, že znalost angličtiny, event. jiného/dalšího světového jazyka by měla patřit k základním kvalifikačním předpokladům. Jen pro příklad: součástí jednotného dotazníku Evropského CV (curriculum vitae) jsou v oddílu věnovaném odborné způsobilosti či kvalifikaci jazykové kompetence a jejich úroveň na prvním místě. Obecné jazykové kurzy nebudou pravděpodobně všechny krajské knihovny pořádat (některé samozřejmě ano); že nabídka v této oblasti je v ČR poměrně vyhovující. Vhodné by ovšem bylo doplňovat nabídku jazykového vzdělávání kurzy odborné terminologie či konverzačními či semináři na odborná témata apod. 145

7 Specifickou problematikou odborného vzdělávání jsou rekvalifikační kurzy. V současné době je nabídka možností rekvalifikačního studia relativně dobrá, pokud jde o kompletní rekvalifikaci na středoškolské úrovni (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, jednorázově České Budějovice), není však rovnoměrně rozložena lokálně (nabídka chybí v severních východních Čechách) a dále chybí kratší kurzy rekvalifikačního charakteru pro konkrétní specializace, případně tzv. základní kurzy. Zájem o rekvalifikace všeho druhu je obrovský, stávající kurzy nepokryjí zdaleka požadavky ze stran knihoven i jednotlivců. Proto by rekvalifikační vzdělávání měly připravovat i další krajské knihovny. Na standardu rekvalifikací pracuje Sekce vzdělávání SKIP. Bylo by samozřejmě možné hovořit i o dalších tématických okruzích, ale to není v tomto stručném nástinu nutné. Pro krajská vzdělávací centra by měla především platit výše zmíněná zásada: respektovat potřeby kraje, zajistit vzdělávání pro pracovníky knihoven všech typů i velikostí a samozřejmě vzdělávat v souladu s vývojem oboru. Pro knihovníky v krajích by mělo být dobrou zásadou kvalitní nabídky vzdělávání využít. A všichni bychom se pak měli řídit pravidlem, že i oborové vzdělávání je záležitostí vzájemné spolupráce. Na závěr ještě připomínka URL adresy, která přináší nejpodrobnější nabídku odborných akcí pro náš obor: 146