PERSPEKTIVY KONTINUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ KNIHOVNÍKŮ

Transkript

1 PERSPEKTIVY KONTINUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ KNIHOVNÍKŮ Zlata Houšková, Národní knihovna ČR Ve Strategii rozvoje knihoven se hned v úvodu říká, že vědomosti představují jeden ze základních předpokladů rozvoje a hlavní konkurenční faktor v informační společnosti. To se samozřejmě týká i knihovníků. Také jejich kvalifikace rozhoduje o dalším rozvoji oboru i jednotlivých institucí, také jejich vědomosti a dovednosti jsou a budou hlavním faktorem, který bude rozhodovat o dalším uplatnění každého z nich na trhu práce, ale také o prestiži a vnímání celého oboru a jednotlivých institucí. I knihovníci se musí vyrovnat s tím, že požadavky na ně kladené budou stále vyšší, že zaměstnavatelé budou požadovat (?), aby si kvalifikaci průběžně doplňovali, vzdělávali se kontinuálně, zlepšovali své kompetence jazykové, získali certifikát ECDL atp. V opačném případě zaujmou jejich místa s největší pravděpodobností, jak už se ostatně leckde děje, kvalifikovanější a flexibilnější absolventi jiných škol, k sebevzdělávání ochotnější a cílevědomější pracovníci z jiných oborů. V závislosti na úrovni a kvalitě (nejen) odborného vzdělání se mohou a pravděpodobně i budou zvětšovat rozdíly nejen mezi jednotlivci, ale také mezi institucemi, typy knihoven, regiony apod. I když v České republice, a to i v našem oboru, se nutnost celoživotního vzdělávání stále jeví spíše jako deklarovaná či proklamovaná priorita než jako obecně pociťovaná reálná potřeba, je zřejmé, že organizace, kde pochopili, že kvalifikace pracovníků je opravdu limitním faktorem rozvoje, jsou na špičce v efektivitě práce i prosperitě. Přestože tento fakt je obecně znám, nedůvěřivost k jeho akceptování (a následování) je setrvalá. Ani v tomto smyslu se knihovny od ostatních institucí příliš neliší a rozdíly začínají být i zde patrné. Je třeba si navíc uvědomit, že kvalifikace knihovníků není věcí jich samých nebo knihoven jako zaměstnavatelských organizací, úroveň naší kvalifikace a v jejím důsledku úroveň našich služeb je především věcí a zájmem našich stávajících i potenciálních uživatelů, tedy těch, z jejichž daní jsou knihovny financovány, těch, kteří mohou, byť zprostředkovaně, rozhodnout o další ne/existenci knihovny. Je proto na čase opustit mylné představy o tom, že my sami nejlépe víme, co máme znát a umět; že to, co známe a umíme, zcela postačuje k výkonu naší práce; že náš klient stejně nic jiného nechce a nepotřebuje atp. A měli bychom také přehodnotit falešné uspokojení z toho, že v té či oné oblasti jsme na tom lépe než náš uživatel. 329

2 Co nás tedy čeká v oblasti vzdělávání? Přestože požadavky se budou jistě vyvíjet, v současné chvíli je jasné, na které kompetence bude nutno se ve vzdělávání zaměřit: 1. Informační a komunikační technika a technologie (ICT) Nutnost trvalého vzdělávání v této oblasti si dnes pravděpodobně netroufne zpochybňovat již ani největší odpůrce ICT. Jejich efektivní využívání vyžaduje speciální znalosti a dovednosti (kvalifikačním standardem pro kteréhokoliv knihovníka by v současné době měl být po mém soudu minimálně certifikát ECDL - Start). Rychlé inovace a nepředvídatelný vývoj a změny s sebou nesou nutnost osvojování nových a nových aplikací. Jde o nekončící proces, který vyžaduje soustavnou přípravu a vzdělávání pro všechny typy oborových specializací a pro všechny typové pozice v knihovnách. Stále větší význam bude mít v knihovnách také digitalizace, a to jak pro ochranu fondu, tak pro jeho zpřístupnění, tudíž také vzdělávání v této oblasti by se mělo dostat do popředí našeho zájmu. 2. Knihovnické řemeslo Pod tímto - možná některým kolegům ne zvlášť pěkně znějícím - výrazem se skrývá profesní kvalifikace. Tedy knihovnické vzdělání. Zatímco řada knihovníků žije s tím, že je jednou provždy získala ve škole, a tudíž je do konce života dostatečně kvalifikována pro výkon profese, v mnoha případech jsme si je naopak zvykli zaměňovat za kompetence v oblasti ICT a podceňovat je; možná proto, že nám uniká jeho opravdový smysl, že nejsme schopni identifikovat tvrdé jádro oboru, definovat přínos knihovníka či přidanou hodnotu knihovních služeb. Vzdělávací aktivity týkající se této oblasti by měly mít velmi široké spektrum a týkat se všech specializací knihovnické činnosti. Je ovšem třeba počítat s tím, že největší objem vzdělávacích aktivit bude určen pracovníkům z oblasti služeb, kde je nutné naučit se především změnit přístup k uživatelům/občanům/ veřejnosti. Rovný přístup k publikovaným dokumentům (v jakékoliv formě) a informačním zdrojům, vytváření informačního zázemí pro výchovu a celoživotní vzdělávání, pro uspokojování kulturních zájmů, pro výzkumnou a vývojovou činnost, pro ekonomické aktivity ale i pro nezávislé rozhodování jednotlivce se bude týkat i skupin občanů, s nimiž jsme v knihovnách přicházeli zřídka do styku. Mám na mysli osoby se specifickými potřebami paraplegiky a osoby s dalšími pohybovými vadami, smyslovými vadami (nevidomí, slabozrací, neslyšící), ale v některých typech knihoven i mentálně postižené, dyslektiky (zejména v knihovnách pro děti) apod. Pro komunikaci s nimi, ale i pro poskytování standardních i specifických služeb se budeme muset naučit řadu nových dovedností, respektovat jejich specifické potřeby, naučit se odstraňovat bariéry, které jsme jim v knihovnách vytvořili, apod. Zcela jiné dovednosti se musíme naučit také ve vztahu k národnostním menšinám (např. další jazykové dovednosti) a dalším znevýhodněným sociálním skupinám. Knihovníci ve službách budou tedy muset mít daleko širší kompetence ze 330

3 sociálních věd, komunikace, pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky, etiky apod. Samozřejmě je třeba připravovat knihovníky také na nové typy služeb atd. atd. Bude ovšem také vyvíjen celospolečenský tlak na to, aby instituce, které se zabývají vzděláváním, poskytovaly co nejširší a nejaktuálnější nabídku adekvátních vzdělávacích aktivit veřejnosti. A role knihoven v celoživotním vzdělávání obyvatel je, zdá se, v současné době ve světě zcela prioritní. Ve státním operačním plánu rozvoje lidských zdrojů se s knihovnami v této oblasti rovněž počítá. I pro tento druh činnosti bude třeba získat nové znalosti a dovednosti. 3. Jazykové vzdělávání Jazykové znalosti knihovníků nejsou na uspokojivé úrovni. V souvislosti s blížícím se vstupem do EU by se zvyšování jejich jazykových kompetencí mělo stát jednou z priorit; jeden světový jazyk (angličtina) by pak měl být ve všech knihovnách běžně požadovaným kvalifikačním standardem. 4. Právní vzdělávání Nepříliš utěšená je rovněž situace v oblasti vzdělání právního. Alespoň základní právní vzdělání je žádoucí minimálně pro vedoucí pracovníky knihoven. 5. Management, ekonomika Problematika souvisící s řízením instituce či jejích složek, ekonomickými procesy, s řízením procesu změny, rozvojem lidských zdrojů, týmovou spoluprací, ale rovněž s budováním vztahů s veřejností (public relations), marketingem apod. zůstane trvale aktuální součástí vzdělávání vedoucích pracovníků v knihovnách. Pro tuto oblast stejně jako pro jiné by ovšem mělo platit, že to, co se jedinec naučí, musí také začít uplatňovat v praxi. Dosud bylo v ČR v oblasti vzdělávání knihovníků v mnoha ohledech dosaženo poměrně solidních výsledků: byly vytvořeny určité organizační struktury v krajských knihovnách, vybudovány učebny pro výuku s podporou ICT, stát formou grantové podpory investoval do určitých oblastí vzdělávání, byla zahájena spolupráce některých subjektů, a to i spolupráce mezinárodní, je patrná snaha o koordinaci vzdělávacích aktivit, přesto podstatně více práce ještě zbývá udělat. Vzdělávací aktivity probíhají stále spíše nesystematicky; většinou jde pouze o solitérní školení, nikoli o ucelené vzdělávání (např. v určité specializaci). Výjimku tvoří školení základů počítačové gramotnosti, kde je systém dán strukturou ECDL, školení v oblasti zpracování (postupné kurzy AACR, věcného zpracování, zpracování speciálních druhů dokumentů apod.) a rekvalifikační kurzy. Jednotlivé kurzy či semináře vznikají podle tzv. aktuálních požadavků, důležitou roli hraje vztah subjektu (osoby, organizátora) ke konkrétnímu tématu, koordinace akcí stále vázne apod. Nově utvořená Sekce vzdělávání - Výukové centrum SKIP jako nástupce Výukového centra MOLIN začala již pracovat na koncipování systému dalšího vzdělávání knihovníků v ČR a ráda by se do budoucna zabývala více také 331

4 koordinací vzdělávacích aktivit. Proto vznikla nová webová stránka vzdělávacích aktivit na URL adrese: Zakládajícími členy sekce jsou zástupci všech krajských knihoven, Národní knihovny, některých vysokoškolských a specializovaných knihoven. Všichni další zájemci o práci v oblasti oborového vzdělávání jsou vítáni. Co bychom měli k řešení problematiky kontinuálního vzdělávání v nejbližší době udělat: 1. Ke změně musí dojít především v personální práci v knihovnách, resp. měli bychom usilovat o skutečnou personální práci a rozvoj lidských zdrojů, tedy toho nejcennějšího, co v knihovnách máme. Je nezbytné analyzovat vzdělávací potřeby v jednotlivých knihovnách (předpokládá to ovšem mít zpracovány popisy pracovních míst s přesným definováním požadované kvalifikace: školního vzdělání, praxe, specifických znalostí a dovedností, event. požadovaných osobnostních charakteristik (knihovnický obor má na rozdíl od jiných pro tuto práci k dispozici velmi dobrou metodickou příručku v podobě Eurosměrnice KIS, kterou před časem vydal SKIP). Z porovnání popisů pracovních míst a současné, případně perspektivní personální situace v instituci by měly vyplynout potřeby vzdělávacích aktivit v jednotlivých institucích. Na základě této dokumentace bude pak možné provést analýzu reálných potřeb kontinuálního vzdělávání, koncipovat jednotlivé vzdělávací programy a připravovat systematické další vzdělávání. Tento krok vyžaduje ovšem spolupráci manažerů zejména velkých knihoven. 2. Sekce vzdělávání SKIP pracuje na standardech typových vzdělávacích aktivit pro jednotlivé činnosti a cílové skupiny pracovníků, systému a principech jejich návaznosti, zabývá se i systémem evaluace. Zpracované standardy budou předloženy k diskusi odborné veřejnosti. Podle nich pak budou připravovány kurzy. V budoucnu bychom se mohli pokusit o certifikaci těchto aktivit a postupné udělování známek jakosti. 3. Na výsledky analýzy v krajích by měla reagovat krajská vzdělávací centra, připravit krajské koncepce vzdělávání a dle standardů jednotlivé kurzy. 4. Současně s výše uvedenými kroky bude nutné usilovat o intenzivnější spolupráci s vysokými a vyššími oborovými školami a o jejich rozsáhlejší a četnější aktivity v kontinuálním vzdělávání knihovníků. Jedním z nejdůležitějších úkolů bude iniciovat a podporovat rozvoj oborového distančního vzdělávání a e-learningu. 5. Všechny zmíněné kroky je ovšem třeba propojit se systémem odměňování. Současné mzdové předpisy (a obávám se, že se nic podstatného nezmění ani v nejbližší budoucnosti) nedávají manažerům příliš mnoho manévrovacího prostoru; nový katalog prací umožní sice poněkud jemnější rozdělování do tříd, ale asi není možné očekávat od něj příliš. Na druhé straně však je nutné říci, že knihovnická obec nemá dosud pro eventuální změny připraveny objektivní argumenty a principy. Mám na mysli např. obecně akceptovaná doporučení 332

5 profesního svazu k povinnému dalšímu odbornému vzdělání, délce praxe, atestacím apod. 6. Největším problémem samozřejmě zůstane reálná výše mezd. V této oblasti můžeme pouze intenzivněji spolupracovat s odbory, více lobovat, zvyšovat prestiž knihoven a doufat. Blížící se vstup do EU bude nepochybně znamenat změny i v této oblasti. 7. Uvedený postup by měl vyústit v koncepci kontinuálního vzdělávání knihovníků v souladu s evropskými trendy i její provázání s problematikami souvisícími (viz výše). Touto cestou bychom postupně společně měli/mohli dojít k funkčnímu systému celoživotního vzdělávání knihovníků propojenému se standardy kariérního růstu a mzdovou oblastí. Věřím, že tento systém, zlepšování služeb knihoven a posilování jejich prestiže u veřejnosti jsou spojité nádoby. 333