Institucionální analýza

Transkript

1 SUMMARY Anglický název Petr Háva Methodically focused overview of the development of approaches in selected types of institutional analysis in the field of health policy. Institutional analysis is seen as an analytical framework, using a combination of research methods aimed at the actors in relation to changes in formal and informal institutions (rules) in the context of social change (reform) and to evaluate the results during the implementation of the institutions in practice. The article is based on knowledge of the general theory of institutional change, based on a synthesis of evolutionary social process, focusing on substantive, ideological and ideological, political and power clashes taking place in contemporary political systems in establishing agendas and in the formulation of public policy objectives. Key words: institutional analysis, institutional change, social change, actors and institutions, accountability, legal subjectivity O autorech MUDr. Petr Háva, CSc. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologickýich studií. petr. hava@gmail.com Institucionální analýza Porozumění ideovým, institucionálním a sociálním změnám ve vývoji zdravotní politiky Petr Háva 1. Úvod Instituce jsou klíčovou determinantou fungování společnosti, rámcem pro jednání jednotlivců a skupin ve společnosti, ale s využitím metody institucionální analýzy také východiskem k empiricky podloženému porozumění sociálních změn, sociálního vývoje (Weinberger 1995, 1997; Tang 2011). Institucemi se v tomto článku rozumí pravidla (jako např. morální a právní normy, zvyky, tradice) a nikoliv organizace (North 1990; Hodgson 2006; Tang 2011). Výzkum faktorů institucionálních změn (institucionální analýza, dále IA) nám umožňuje ozřejmit probíhající sociální, ekonomické a politické procesy, související také se změnami ( reformami ) zdravotní péče, včetně vyhodnocení dosahovaných výsledků. Při IA reforem zdravotní péče jde tedy často o analýzu vývoje zdravotnického práva v kontextu souvisejících podsystémů práva (např. včetně ústavního práva, lidských práv, práva EU). Vzhledem k tomu, že součástí předmětu IA jsou také etické aspekty, jde o podstatně komplexnější pohled. Jak v oblasti medicíny, tak i podpory zdraví dochází k poměrně rychlému vývoji poznatků, k možnostem jejich uplatnění formou nových technologií a vzniká tak potřeba jejich odpovědného vyhodnocení v rámci etického přístupu ještě před jejich právní úpravou (např. otázka stanovení smrti pro potřeby odběru orgánů v transplantologii, euthanasie, ale také otázky v rámci filosofie medicíny a podpory zdraví (Seedhouse 2004, 2009; Beauchamp 1999, 2009). Reálný blízký vztah morálky a práva vystupuje v oblasti zdravotní politiky obzvláště intenzivně. V rámci současného pozitivního práva však nezřídka lze sledovat snahy o vymanění vztahu práva z rámce morálních aspektů, resp. normativních etických analýz (Sokol 2014b). V dalších částech tohoto úvodu jsou uvedeny příklady vývojových trendů české zdravotní politiky po roce 1989 v mezinárodním (globálním) kontextu a s nimi související nové problémy/otázky. Jde o přehled výzkumných témat, v jejichž řešení jsme s okruhem studentů a spolupracovníků měli možnost prakticky využít v posledních 20 letech metodický přístup IA a ve výzkumné praxi si tak ověřit jeho přínos. Při zahajování nových studentských prací, ale také v průběhu jejich řešení výrazně pociťujeme potřebu souhrnu praktických zkušeností a teoretických východisek pro využití IA. O rostoucím významu institucionálně pojatého výzkumu a rozvoje související teorie svědčí nejen zahraniční, ale i domácí český diskurs v této oblasti v rámci různých vědních disciplín (politická filosofie, veřejná politika, mezinárodní vztahy, historie, sociologie, institucionální ekonomie, teorie a filosofie práva, správní věda). Aktuální změny ve vývoji pozitivního práva pro oblast péče o zdraví v ČR po roce 1990 se nám na první pohled mohou jevit jako snadno pochopitelné. 2

2 Můžeme např. vycházet z předpokladu, že změnou takového právního rámce lze ve společnosti utvořit poměrně snadno nový funkční typ liberální demokracie a trhu, vytvořit nové organizační uspořádání zdravotnického systému včetně změn ve financování zdravotní péče (viz např. koncepty spotřebitelova volba, patient choice ). Zjednodušujícími ideovými transformačními a reformními východisky se po roce 1990 ve střední a východní Evropě stal Washingtonský konsensus a řada dalších souvisejících neoliberálně zaměřených dokumentů Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (Hanušová 2007; Řezníčková 2015). Jestliže však pohlížíme na české zdravotnické právo také v kontextu lidských práv a etiky, dochází k podstatně složitější situaci (Háva a spol. 2011b,c). Stejně tak tomu je i v rámci EU. Determinujícím kontextem těchto změn je proces ekonomické globalizace s rostoucí mocí nadnárodních korporací a finančních trhů (Mezřický 2011). Národní státy se dostávají pod tlak těchto nových zájmů, jejichž důsledkem jsou problémy rozvoje demokracie, reformy sledující cíle snížení daňové zátěže, potlačení role státu a jeho sociálních funkcí (welfare state) v oblasti vzdělání, rozvoje kultury, péče o zdraví a sociálního zabezpečení (penzijní reformy). Celkově jde o změny, které se nesetkávají s odpovídající podporou ze strany občanů, těmto změnám chybí legitimita a dlouhodobá udržitelnost. Nástrojem prováděných reformních změn jsou především formální instituce, tj. právní normy v oblasti pozitivního práva. Jaká jsou však ideová a zájmová východiska těchto změn? Celkové kritické porozumění všem krokům prováděných změn a jejich výsledkům je podmínkou diskurzu o dalším vývoji. Zkušenosti s praktickou aplikací neoliberálních reformních změn jsou celosvětově znepokojivé. V řadě zemí a v mezinárodním diskurzu dochází k jejich kritickému přehodnocení jak celkově tak i v dilčích oblastech, jakou je péče o zdraví, zdravotní politika (Ranade 1998; Afford 2003; Flood 2000; WHO 2000; Judt 2011; Serra, Stiglitz 2008; Rodrick 2006, 2009). V oblasti péče o zdraví jde o problémy rostoucích nerovností ve zdraví a v dostupnosti péče, cenové distorze, přínosy péče neodpovídají růstu celkových výdajů (mnohé z těchto problémů jsou známé pod označením selhání trhu). Problémem jsou korupční jednání, politický klientelismus, kvalita péče, soudní spory, diskutabilně (ne)vymezené role a vztahy, (ne)odpovědnost aktérů, spoléhání se na kouzlo smluvních vztahů, které jsou stavěny do role kouzelného proutku. Jaké jsou příčiny neudržitelné míry neodpovědného jednání, netransparentnosti a potlačené veřejné kontroly? Legitimita tvorby pravidel fungování zdravotnictví odvisí od možností spravedlivé a rovnoprávné participace všech zúčastněných, což by sice formálně měla zajištovat pravidla pro politické rozhodovací procesy (demokracie, volby, reprezentace zájmů, respektování principů dlouhodobější povahy jakými jsou lidská práva, veřejná správa, fungování právního státu, dělba moci, transparentní přístup k informacím, role výzkumu), avšak záleží také na sociální odpovědnosti (legitimitě) jednání zmocněných aktérů. Demokracii lze totiž, jak ukazují praktické zkušenosti, snadno zjednodušit na volný ring zájmových skupin, kde mají šanci především peníze a moc v kombinaci s deficity sociální odpovědnosti (Dvořáková 2012). Lze také potlačit a účelově směrovat aktivní občanskou participaci ( demokracie bez demokratů ) a to např. důrazem na ekonomické vztahy (např. finanční gramotnost) v prostředí politického marketingu při současném zanedbání výchovy k občanství. Historie nám přináší opakované důkazy o tom, že vývoj právních norem se může ubírat pragmatickými cestami, kdy ve společnosti dojde k legalizaci důrazu na naplnění úzkých zájmů jedinců nebo skupin a současně ke znevýhodnění jiných skupin (Tang 2011). Extrémními historickými příklady byly ve 20. století totalitní praktiky v Německu a v Sovětském svazu. V těchto případech došlo k potlačení významných hodnotících a korigujících mechanismů v podobě přirozeného práva, etiky, politické filosofie, kritické teorie, role společenských věd obecně. Porozumění průběhu konkrétní institucionální změny je věnována v rozvoji teorie zásadní pozornost. Předmětem empirických výzkumů jsou mocenské vlivy (politické strany jsou zájmové skupiny usilující o získání moci), konkurence různých ideí (názory, ideologie, vědecké poznatky), politický a demokratický systém a způsoby artikulace veřejných zájmů ve veřejné politice, průběh politických rozhodnutí (Campbell 2002, 2004). Z vlastních nedávných českých transformačních zkušeností můžeme sledovat, jak byly v praxi uplatněny zjednodušené argumenty neoklasické ekonomie, která se v posledních 100 letech odpoutala od morálky a s jejíž pomocí lze vlastně pravidla ve společnosti zjednodušit nebo mnohá z nich i zrušit. Tvorba a fungování různých typů institucí ve společnosti se naopak ukazuje na počátku 21. století jako klíčový faktor udržitelného sociálního, politického a ekonomického vývoje. Metoda IA a poznatky institucionální teorie umožnují porozumět našim narůstajícím globálním problémům a možnostem jejich řešení (Judt 2011, Streeck, Thelen 2005; Mahoney, Thelen 2010). IA není jednou samostatnou metodou. Jde spíše o komplexní přístup, který by bylo výstižnější označit jako plán výzkumu, opírající se o soubor kombinace kvalitativních a kvantitativních metod (např. věcná a logická interpretace práva, diskursivní analýza, kritická diskursivní analýza, ekonomické metody hodnotící produkci služeb a programů, metody pro výzkum sociálních sítí síťové analýzy, historická analýza/metoda, morfologická analýza, analýza vybraných událostí, polostrukturované rozhovory s aktéry, focus groups, analýzy argumentací a zdůvodnění). Zásadním opěrným východiskem uplatnění IA jsou teoretické poznatky z různých vědních disciplín. Multidisciplinarita je charakteristická pro veřejnou a sociální politiku. Přehled souvisejících teoretických poznatků se již vymyká limitujícímu rámci tohoto článku. Předmětem tohoto metodicky zaměřeného článku je: (1) přehled přínosu institucionálního přístupu k výzkumu v oblasti zdravotní politiky, (2) přispět k rozvoji efektivního využití uvedené metody výzkumu v oblasti zdravotní politiky (Walt 1996; Buse et al. 2005, Gilson 2012). Instituce ve smyslu (ne)formálních pravidel lidského jednání významně ovlivňují způsoby a formy našeho života (Rychetník 2012, Hrubec 2012, Sokol 2014). Institucím ve smyslu pravidel věnují pozornost různé vědní disciplíny (např. etika, právo, historie, ekonomie, sociologie, politická sociologie, politické vědy, politická filozofie). Jednotlivé vědní disciplíny si však kladou odlišně formulované otázky v závislosti na jejich předmětném zaměření, teoretických východiscích, míře praktičnosti a obecnosti, ale i použitého souboru metod (Ament 2010; Donatella 2008; Goertz, Mahoney 2012). 3

3 Obrázek č. 1: Vymezení předmětu institucionální analýzy ny ve formě právních norem a to spíše v systému pozitivního práva, zatímco v rámci normativně zaměřeného výzkumného přístupu jde o analytické rámce vycházející z etiky a politické filosofie, sociální teorie (obr. č.2.). V praxi celostního předmětného zaměření IA se nelze obejít bez postižení vztahu mezi morálkou a právem Pro řešení celé řady otázek v oblasti zdravotní péče je toto rozlišení IA v oblastech práva a morálky poměrně zásadního významu jde Vymezení předmětu institucionálního přístupu (např. norma, právo, institucionální a sociální změna, ekonomické vztahy) je z hlediska IA klíčové. V praxi IA se setkáváme nejen s jednotlivými fázemi vzniku a působení institucí, ale také jde o komplexnost a kritičnost přístupu v rámci jednotlivých vědních disciplín a formulovaných otázek: jde tak o (1) jednání zúčastněných aktérů, využití poznatků, ideologicky odvozená argumentace, přístup založený na důkazech, vědeckých poznatcích; (2) základní porozumění institucionálním změnám, či (3) výsledky aplikace institucionální změny v praxi. Systematický celostní přístup k institucím a jejich fungování ve společnosti je charakteristický pro politickou filozofii, která si klade otázky: ohledně charakteru institucionální uspořádání společnosti, podle jakých principů a standardů můžeme společenské instituce posuzovat, zabývá se problémy legitimity, spravedlnosti a svobody, uspořádáním společnosti, moci a vlády (Kiss 1998; Shapiro 2003; Sokol 2007; Miller 2003; Sen 2009). V nedávno formulované obecné teorii institucionální změny se o celostní přístup snaží také Tang (2011). V rámci jednotlivých vědních disciplín jsme při teoretické reflexi svědky řady rozdílných přístupů ke vzniku, tvorbě a aplikaci institucí (Tang 2011). V naší současnosti lze sledovat, že centrem zájmu pozitivisticky zaměřené IA v ekonomii a politice jsou instituce zkoumánapř. o rozvoj nových technologií a s ním spojené etické otázky, jejichž význam je primární - např. vývoj v oblasti transplantací, léčby duševních nemocí, ale také etické dimenze formulace cílů zdravotní politiky, hodnocení funkčnosti zdravotnických systémů (Figueras, McKee 2011; Kutzin 2010; Danis 2002). Ve vývoji teorie institucí a sociálních změn došlo k významnému posunu jak v rámci sociologie, historizujících přístupů, ekonomie, tak také z hlediska formulace obecné teorie institucionální změny (Tang 2011). Pozornost je věnována vlivu ideí a poznatků na proces institucionálních změn. Institucionální změny, k nimž došlo v ČR po roce 1990, byly zejména v 90. Letech často interpretovány v kontextu převažujícího vlivu neoliberálních ideí, přechodu k tržnímu hospodářství a budování kapitalismu, v podstatně menší míře pak se vztahem k demokracii a lidským právům. Vznik a fungování nových institucí, ovlivňujících spolu s dalším faktory naše jednání je podmíněn našimi schopnostmi vzájemné komunikace (jazyk), životem ve společnosti tedy tvorbou a výměnou informací (kulturou). Klíčovým aspektem institucí jsou jejich výsledky pro fungování společnosti. Instituce mohou přispívat ke kooperativním a nedestruktivním formám a cílům jednání (lidská práva, zrušení otroctví, občanská práva) stejně jako máme možnost v historickém vývoji Obr. č. 2. Rozdíly mezi normativním a pozitivním metodickým přístupem v návaznosti na výchozí výkladové rámce jednotlivých vědních disciplín a zaměření cílů a výzkumných otázek 4

4 sledovat jejich využití např. pro legalizaci totalitních režimů a jejich praktik. V našem současném životě dochází k celé řadě proměn jak v oblasti tvorby a aplikace morálních tak i právních pravidel (Sokol 2007, 2014; Knapp a kol. 1998). Jak k těmto změnám dochází a jaké jsou jejich výsledky pro společnost a jedince? Kteří aktéři se podílí na tvorbě těchto změn v pravidlech jednání a jaké argumenty jsou použity pro zdůvodnění. Jak a v jakém hodnotícím rámci jsou institucionální a sociální změny reflektovány? Jde o otázky, které se nutně stávaly středem pozornosti v různých historických dobách (Kiss 1998). Autoři sborníku Dějinnost, nadcivilizace a modernita. Studie k Patočkově konceptu nadcivilizace se v diskusi nad Patočkovým textem z 50. let minulého století zaměřilï na morální a filosofické aspekty historických proměn (Arnason 2010). Podmínkou legitimity změn formálních institucí i v oblasti pozitivního práva je hodnocení jejich sociálních a ekonomických důsledků, včetně souladu s ratifikovanými normami z oblasti lidských práv. V oblasti práva jde především o funkčnost mechanismů ochrany lidských práv na národní a mezinárodní úrovni (Háva 2008). Procesy tvorby právních norem jsou v demokratickém právním státě upraveny také pravidly, která formálně mohou splňovat současné představy o fungování demokratického systému, ale přitom jsme svědky vzniku zákonů, které působí společnosti značné ztráty a jsou přínosem jenom pro úzkou skupinu jedinců ve společnosti (Tang 2011). To však znamená, že institucionální změny lze za určitých podmínek využít pro realizaci úzkých zájmů a v rozporu s veřejnými zájmy, za vzniku společenských ztrát (korupce, politický klientelismus, obcházení mechanismů na ochranu lidských práv cestou zúžení obsahu pojmu ústavní pořádek). IA - výzkum procesů tvorby/vývoje a aplikace institucí v našem životě, nám přináší porozumění příčinám uskutečněných změn (jednání aktérů, zúčastněných na institucionálních změnách). V kombinaci s metodami hodnocení sociálních důsledků působení institucí nám IA umožňuje posoudit řadu kontroverzních situací, nových sociálních problémů a využít získané poznatky pro nová řešení. IA v oblasti ekonomických a sociálních změn např. umožňuje interpretovat podstatu realizovaných transformačních změn v zemích jižní Ameriky, střední a východní Evropy, v bývalých státech Sovětského svazu, ke kterým došlo v uplynulých 25 letech. IA však sama o sobě není analytickým rámcem, který by sám o sobě vedl k rozvoji poznání. Každý jednotlivý výzkum vyžaduje důkladnou znalost souvisejících podmínek studovaného procesu (Tang 2011). Na mezinárodní úrovni probíhá v posledních dvaceti letech poměrně rozšířená diskuse o zohlednění lidských práv se vztahem ke zdraví v oblasti zdravotnického práva. V 90. letech došlo k intenzivním diskusím o vztahu zdravotní péče a lidských práv (článek 12. Mezinárodního paktu o sociálních, hospodářských a kulturních právech o lidských právech se vztahem ke zdraví) (Háva a spol. 2011b,c). Důsledkem vlny tržně orientovaných reforem ve zdravotnictví došlo kolem roku 2000 ke vzniku hodnotícího rámce zdravotní politiky, fungování zdravotnických systémů (WHO 2000; Murray, Frank 2000). V letech byly Světovou zdravotnickou organizací publikovány výsledky výzkumu a diskurzu na téma přístupu k univerzálnímu financování zdravotní péče (Kutzin 2010, WHO 2010, Jde o příklad vývoje ideového diskurzu, který v případě Afriky vedl k institucionálním změnám v oblasti financování zdravotní péče, např. ke zrušení spoluplateb. Dalším příkladem ideově zaměřeného mezinárodního diskurzu může být politika péče o duševní zdraví. 2. Vývoj institucionální teorie Počátky rostoucího zájmu o instituce a jejich působení ve společnosti lze sledovat od dob rozvoje organizovaných společností na více místech světa (dějiny práva a dějiny morálky, etického myšlení). Představitelé antické politické filosofie již nabídli poměrně promyšlené reflexe tehdejšího vývoje fungování pravidel ve společnosti včetně etiky, práva a spravedlnosti (Raphael 2006; Sokol 2014; Židlická 1998; Hlavoň 2002). Předmětem zájmu byly způsoby vládnutí (demokracie, absolutismus) a jejich sociálních důsledků (Aristoteles, Platon, Cicero). V následujícím vývoji (středověk, novověk) dochází v rámci těchto dimenzí k další diferenciaci, k ideovému vývoji představ o právním státu, k rostoucímu vlivu ústavních právních systémů na národní úrovni, k rozvoji mezinárodního práva (lidských práv) a především pak jejich vzájemných vztahů. Z hlediska snahy našeho nynějšího shrnujícího pohledu na vývoj takto členěného diskurzu v jeho teoretické a aplikační dimenzi vystupují do popředí otázky efektivity vzniku a působení institucí ve společnosti a jejich vzájemného vyvážení (např. vznik koncepce právního státu, vyváženost přirozeného a pozitivního práva v rámci demokratického systému). Historie nám předvádí jak významné je funkční propojení těchto institucionálních systémů, jaká rizika vyplývají z narušení těchto vazeb v kontextu s dalšími procesy v oblasti politiky a ekonomiky Obr. 3. Přehled disciplín, přispívajících k rozvoji institucionální teorie 5

5 (Gerloch 2001). K jakým problémům vedou snahy o vyšší míru autonomie uvnitř některého z těchto systémů (např. legalizace totalitních mocenských režimů, snaha o dominanci ekonomických procesů ve vztahu k právu, etice, kultuře). Snahy vědeckého přístupu k pochopení těchto procesů však také prochází cestou vnitřních diferencujících filosoficko-metodologických přístupů. Zde vystupuje do popředí diskurz mezi pozitivismem a normativitou, analytickým a intuitivním myšlením. V literatuře z oblasti sociálních věd je možné od 80. let minulého století sledovat oživení zájmu o institucionální teorii (nový institutionalismus March, Olsen 1984, 1989). Výrazněji se formující směry (sociologický institucionalismus (SI), racionální institucionalismus (RI), historický institucionalismus (HI), diskursivní institucionalismus (DI)) jsou charakterizovány rozdíly v šíři a komplexnosti jejich předmětného zaměření na organizační, ekonomické a politické aspekty (viz přehled v obr. 3.). V průběhu posledních 30 let dochází u některých představitelů těchto typů institucionálně analytického zaměření k částečnému vzájemnému překrývání předmětu a metod. Historický institucionalismus je na rozdíl od SI a RI více komplexně zaměřen, odlišnosti se také týkají významu, který je v těchto analýzách věnován vedle samotných institucionálních změn také výchozím změnám ideovým, výzkumu jednání aktérů (Steinmo 1992, 2008; Thelen 1999; Mahoney, Thelen 2010). DI je pak obohacením výzkumu o aspekty komunikace a důrazem na postižení procesu ideových a dalších výchozích změn (argumentace, legitimita, využití poznatků, ideologická východiska Schmidt 2008, 2010). Vývoj v této oblasti lze porovnat např. s dějinami filosoficko- -etického myšlení (Hlavoň 2002). Také zde docházelo a dochází k redukcím předmětného zaměření a k postupnému rozvoji poznání. Zatímco např. RI klade důraz na existující rovnováhy (optimum, ekvilibrium), HI se soustřeďuje na aspekty změn, sociální důsledky působení institucí v praxi. Významnou roli zde pochopitelně sehrává typ výzkumné tradice (pozitivismus, post-pozitivismus, normativní přístupy, kombinace kvantitativních a kvalitativních výzkumných metod) a s ním související formulace výzkumných cílů a otázek (viz také obr. 2.). Jaké jsou naše poznávací možnosti v těchto oblastech působnosti různých vědních disciplín, jejichž představitelé naráží na interdisciplinární bariéry nebo jsou z nějakých jiných důvodů uzavřeni v rámci svých disciplín (Přibáň 2007)? Jaké jsou možnosti dalšího vývoje v oblasti institucionální teorie a co nám tyto dosavadní snahy přinesly? A především jaké jsou možnosti současné vědy ve vztahu k rychlým sociálním, politickým a ekonomickým změnám (Mezřický 2011)? Od dob Sokrata a Aristotela se vědě podařilo významně pokročit. Přestože je nabídka dostupných poznatků výrazně větší, stále jsme svědky mezer mezi poznáním a praktickým rozhodováním v oblasti tvorby pozitivního práva. Roli pojistek před rychlými změnami zde sehrávají přirozené právo (ústavní systémy, lidská práva), ale také etické hodnotící rámce. To vše v systému snahy o vyvážení moci zákonodárné, soudní a výkonné v právním státě a demokratickém systému. V 19. století sice došlo v oblasti institucionální teorie k vývoji zájmu o instituce u skupiny autorů, které sjednocovalo použití historické metody a kritiky liberální klasické ekonomické školy (německá historická škola), jež ovlivnila jednoho z významných institucionálních ekonomů s širším společensko vědním vzděláním včetně filosofie - Thorsteina Veblena (Teorie zahálčivé třídy 1899). I přes pokračující vývoj v oblasti institucionálně zaměřené ekonomie viz přehled zpracovaný v české literatuře Liškou (2011) nebo Mlčochem (1996, 2005) v období před druhou světovou válkou, se tento přístup netěšil odpovídajícímu zájmu. V 50. letech dochází k vývoji v sociologickém výzkumu organizací. Objevuje se postupně několik mezinárodně komparačně zaměřených reflexí vývoje demokracie (Huntington 1968, 1991, 1993). Vývoj komparativně zaměřené politologie se tak stává dalším impulsem pro rostoucí zájem o IA (Caramani 2014). Jako podnět dalšího intenzivního vývoje institucionalismu bývá často citován článek Marche a Olsena (1984) The New Institutionalism: Organizational Factors in Political Life. Současně však také došlo k rostoucí kritice možností a především metodického přístupu neoklasické ekonomie v rámci nového přístupu ekonomické sociologie (Granowetter 1985), později pak ještě ke kritice školy veřejné volby (Hay 2002, 2006). Vývoj po roce 2000 se díky kritické diskursivní analý- ze posouvá k diskursivní institucionální analýze (DI) (Schmidt 2008, 2010). 3. Obecná teorie institucionální změny (Tang 2011) Významným příspěvkem k rozvoji institucionální teorie a možností jejího využití v institucionální analýze je publikace S. Tanga (2011) A General Theory of Institutional Change. Na rozdíl od řady jiných autorů se Tang věnuje primárně teoretickému přístupu a není tedy v tomto směru zatížen vlastním empirickým zaměřením v některé z oblastí výzkumu institucí, což mu umožňuje v rámci takového odstupu věnovat pozornost i otázkám definice klíčových pojmů (instituce, společnost, struktura ve smyslu sociální struktury, moc, ideje), ale také vymezuje explicitně podmínky pro průběžné hodnocení validity této teorie. Jde o tři předpoklady, jež mají posloužit k testům logické konzistence a explanačního potenciálu. Tři předpoklady se zaměřují na: (1) egocentričnost a zájmové zaměření aktérů, (2) při populačním růstu vyvstává do popředí omezenost přírodních a dalších zdrojů pro společnost a tím k růstu konkurence a konfliktů při kontrole zdrojů, (3) společnost lidí sice výrazně během historického vývoje pokročila (průměrná délka života, ekonomická produkce), avšak rozdělení těchto výsledků je ve společnosti značně nevyvážené (otázka nerovností). Pokud jsou tyto skutečnosti akceptovány, je zřejmé, že jedním ze zásadních cílů institucionálních změn je řešení problémů, které jsou s nimi spojeny. Tvůrci institucionálních změn jsou (1) limitováni neurčitostí dostupných poznatků. V tomto směru je Tang poměrně skeptický k možnostem využití poznatkového a výzkumného potenciálu, (2) jde o problém velkého počtu aktérů, účastnících se v politických procesech, tím také ke střetům odlišných ideových východisek. Dosažení konsensu je za takových okolností obtížně dosažitelné. (3) Proces institucionálních změn je podle Tanga nevyhnutelně spojen s distributivními efekty, tj. se vznikem zisků a ztrát pro různé skupiny a jedince ve společnosti. Takový přístup autora vede k otázce nakolik se nechává inspirovat konceptem teorie her, který je typický pro současnou ekonomickou teorii. Avšak Tang je primárně sociolog a v dodatku své práce se jednoznačně vymezuje 6

6 Obr. č. 4 Model, shrnující hlavní aspekty institucionální změny ve vztahu k politickým procesům, které jenom jako zjednodušující hry o vyjednávání rozhodně nechápe. Hlavním přínosem Tanga pro IA je jeho operacionalizující přístup k institucionální změně. Zde vychází z modelu reálných politických procesů a jejich aktérů. Neklade však potřebný důraz na víceúrovňový charakter těchto procesů a provázanost jednotlivých úrovní. V jedné z úvodních kapitol věnuje pozornost dichotomii konfliktního a harmonického vývoje v oblasti politického rozhodování (institucionální změny). Východisko nalézá v syntéze těchto dvou dimenzí a srovnáván proces institucionální změny s evolučním vývojem v oblasti živých systémů (potenciál nositele genetické informace (genů v DNA)) k vývoji nových alternativ a změn a jejich následné podrobení selekčnímu tlaku v podmínkách jejich existence.je zde tedy zřejmá analogie s ideovým vývojem, s produkcí nových poznatků, jež jsou předpokladem dalšího vývoje. Formulace samotné obecné teorie institucionální změny je pak uskutečněna v třetí kapitole Tangovy knihy, kde je vymezeno pět zák ladní fází procesu institucionální změny: (1) tvorba idejí, (2) politická mobilizace, (3) boj o získání mocenského vlivu, potřebného pro politické rozhodnutí, (4) realizace samotné institucionální změny na úrovni nástroje dané politiky, (5) fáze vyhodnocení implementované změny, test udržitelnosti, legitimity. Takový přístup koresponduje s fázovým modelem politického procesu, který je v rámci politických věd uveden např. v pracích Howletta a spol. (1995, 2009). K tomuto základnímu fázovému rámci pak lze přidávat působení zúčastněných aktérů (výzkum jednání aktérů, jejich podíl na institucionální změně, předmětné zaměřené na obsahovou stránku institucionální změny, cíle dané politiky, ideová východiska). Logickou součástí fázového přístupu je jeho cykličnost, ke které dochází také v rámci stávajících politických a demokratických systémů. To vede nutně také k otázkám o potřebnosti či naléhavosti změn, o (ne) stabilitě existujících institucí ve vztahu k jejich sociálním přínosům a k event.. možnostem jejich zlepšení. Tangova obecná teorie institucionální změny tedy není z pohledu zkušeností s praktickou politikou a s jejím výzkumem žádným novým překvapením. Přínos této teorie spočívá především v tvorbě určitého hodnotícího rámce, s kterým pak lze hodnotit rozsah poznatkového přínosu jednotlivých empirických výzkumů a to jak z hlediska jejich zaměření se na komplexní přístup nebo jenom některé fáze politického procesu. Teorie otevírá také prostor pro využití dostupných sociálních teorií, poznatků jednotlivých společenské-vědních disciplín, včetně kritického přístupu, hodnocení legitimity. To je rozdíl oproti některých dílčím přístupům IA, uvedeným v přehledu jejich historického vývoje. 4. Příklady aplikace IA ve výzkumu zdravotní politiky V tomto přehledu se omezím na vybrané příklady využití IA ve výzkumných pracích katedry veřejné a sociální politiky UK FSV v průběhu posledních 20 let. Katedra vznikla v roce 1994, tedy v době, kdy v návaznosti na vývoj v politických vědách došlo k určitému posunu v předmětném vymezení samotné zdravotní politiky jako vědní disciplíny (Walt 1996; Novotný 2012). První dva výzkumné granty katedry se věnovaly procesům vývoje veřejné politiky v ČR. Předmětem výzkumu byly transformační procesy, kterými Česká republika procházela. Klíčovým metodickým bodem této práce byla diskuse metodologie výzkumu formování a realizace veřejné politiky. Ačkoliv jsme v té neměli k dispozici dnešní teoretické přehledy (např. Tangova Obecná teorie institucionální změny ), lze zpětně zjistit, že se řešitelskému týmu podařilo vytvořit obdobný analytický rámec, jaký doporučuje i Tang (2011). Šlo o metodu (soubor metod) analýzy vybraných událostí veřejné politiky, událostí, které se vztahovaly k ideovým, institucionálním a sociálním změnám ve vybraných veřejných politikách. Pro srovnání zde uvádím model našeho tehdejšího analytického rámce výzkumu vývoje veřejného zdravotního pojištění v ČR v letech (Tab. č. 1., Háva, Kružík 1996) Výzkumný plán byl zaměřen na data z jednotlivých dimenzí politického procesu, jehož explicitní teoretická reflexe byla publikována v prvním vydání publikace o veřejné politice (Howlett, Ramesh 1995). Výhodou našeho výzkumu byla poměrně podrobná znalost tehdejšího ideového diskurzu a dalších navazujících fází politického procesu. Celý výzkumný projekt byl z metodického hlediska kombinací kvalitativního a kvantitativního přístupu. Kvantitativní část byla zaměřena na dotazníková šetření u občanů, politiků a pracovníků veřejné správy. V kvalitativním přístupu dominovaly analýzy vybraných událostí. Zkušenosti a výsledky tohoto výzkumu úzce korespondují s Tangovou Obecnou teorií institucionální změny (2011). Na Fakultě sociálních věd došlo v 90. letech na několika pracovištích k výrazné orientaci na institucionální aspekty. Výraznou osobností byl v tomto směru Lubomír Mlčoch (1996, 2000, 2005). Šlo však také o vývoj multidisciplinárně zaměřeného prostředí v rámci jednotlivých institutů fakulty (politologie, žurnalistika, sociologie, mezinárodní studia vedle samotné ekonomie). Fakulta ře- 7

7 České nemocnice v měnící se Evropě (Hanušová 2007). V této práce jde o komplexní přístup jednotlivých fází institucionální změny. Mezinárodní a domácí ideový diskurs přístupů k reformám nemocniční péče je dalším zajímavým výzkumným tématem se vztahy k vývoji institucionálních změn v ČR (privatizace, role veřejné správy, výsledky hospodaření nemocnic a jejich analýzy). Jde o příklady neodpovědných institucionálních změn, jejichž výsledkem byly opakované dlouhodobé problémy v hospodaření nemocnic a v produkci nemocniční péče. IA umožnila porozumět zásadním příčinám nepodařeného institucionálního vývoje. Při výzkumu zdravotnických reforem Visegráských zemí (Háva, Mašková 2009) se díky analytickému rámci IA a jeho metodám podařilo reflektovat shodu přístupů těchto zemí a její příčinu v důsledku výrazného zahraničního vlivu. IA jsme v rámci pracoviště využili také pro výzkum v oblasti péče o pacienty s cévní mozkovou příhodou (Jaganjacová, Háva 2010), při hodnocení reforem české zdravotní politiky pro Evropskou komisi (Háva 2009, 2010), ale také v oblasti hodnocení vývoje českého zdravotnického práva (Háva a spol. 2011). Tab. č. 1. Analytický rámec výzkumu veřejného zdravotního pojištění v ČR v letech šila na přelomu tisíciletí výzkumný záměr, zaměřený na Institucionalizaci (ne) odpovědnosti (Kabele, Mlčoch 2001). V rámci tohoto výzkumného záměru lze uvést další příklad výzkumu vývoje insti- tucionálního rámce veřejného zdravotního pojištění v ČR (Háva 2001). V roce 2007 obhájila na katedře veřejné a sociální politiky FSV UK (KVSP) svoji disertační práci Pavla Hanušová na téma Tab. č. 2. Analytický rámec IA s uvedením vybraných vývojových etap K využití IA přispělo v rámci KVSP několik studentů ve svých závěrečných pracích: Roškotová, M. (2009) Specializační vzdělávání lékařů v oboru praktický lékař pro děti a dorost v ČR Bodnár, J. (2009) Systémová stigmatizace psychiatricky nemocných Přibylová, K. Účinnost řízení péče o nemocné celiakií v ČR Koubek, R. (2010) Role občanů a občanská participace 8 Zdravotnictví v České republice 3/XVII/2014

8 rozvoj nebo pomalá smrt demokracie? Tušková, E: (2010) Tržně orientovaná reforma veřejného zdravotního pojištění v České republice Košťálová-Nevyhoštěná, V. (2014) Integrace bezdomovců do české společnosti Martiníková, R. (2011) Občanská participace na tvorbě české zdravotní politiky Teršová, T. (2011) Vývoj českého zdravotnického práva v kontextu lidských práv se vztahem ke zdraví Vlasáková, M. (2012) Program screeningu rakoviny tlustého střeva a konečníku v ČR - bariéry lepším výsledkům Voglová, D. (2012) Diskuse priorit výzkumu socioekonomických determinant obezity Machová, K. (2013) Přístup české zdravotní politiky ke strategii Zdraví 2020 Baranková, S. (2013) Aktéri v procese transformácie nemocníc na akciové spoločnosti v Slovenskej republike ( ) Winsbergerová, A. (2014) Politika boje proti dětské obezitě ve vztahu k produkci a marketingu potravin Vacátko, M: (2014) Specializační vzdělávání lékařů v oboru praktický lékař pro děti a dorost v ČR Michlová, K. (2014) Vývoj zdravotního systému ČR z pohledu občanů Řezníčková, L. (2015) Česká zdravotní politika po roce 2010 v kontextu Hegerovy reformy zdravotnictví Autorům uvedených prací se podařilo zvládnout soubor metod, které využili v analytickém rámci IA a jejich práce tak mohou posloužit jako praktické ukázky aplikace IA. Tyto práce se neomezují na pozitivistický metodický přístup, ale jsou zaměřeny také na aspekty kontextu zkoumaných procesů a jejich normativní dimenze. Přehled některých vybraných událostí a procesů výzkumu zdravotní politiky ve vztahu ke zdrojům dat a použitým metodám je uveden v následující tab. č. 2. Využití analytického rámce IA se ve výzkumné praxi ukazuje jako poměrně efektivní metodický nástroj, který v souladu s nedávno formulovanou Obecnou teorií institucionální změny umožňuje porozumět i poměrně složitým politickým procesům včetně jednání zúčastněných aktérů. Souhrn Metodicky zaměřený přehled vývoje přístupů vybraných typů institucionální analýzy a možnosti uplatnění v oblasti zdravotní politiky. Institucionální analýza je chápána jako analytický rámec, využívající kombinaci výzkumných metod, zaměřených na jednání aktérů ve vztahu ke změnám formálních a neformálních institucí (pravidel) v rámci sociálních změn (reforem) a na hodnocení výsledků v průběhu implementace institucí v praxi. Článek vychází z poznatků obecné teorie institucionální změny, založené na syntéze evolučních sociálních procesů, zaměřených na věcné, ideové a ideologické, politické a mocenské střety, odehrávající se v současných politických systémech při nastolení agend a při formulaci cílů veřejných politik. Klíčová slova: institucionální analýza, institucionální změna, sociální změna, aktéři a instituce, odpovědnost, právní subjektivita. Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy v Praze (projekt č ) "Změny rolí státu a trhu v oblasti zdravotnictví v ČR". Literatura: Afford, C.W. Corosive reforms: Failing health systems in Eastern Europe. Genewa, International Labour Office 2003 Amenta, E., Ramsey, K.M. Institutional theory, chpt. 2. In: Leicht, K.T., Jenkins, J.G. Handbook of Politics. State and Society in Global Perspective. New York, Springer 2010 Beauchamp, D.E., Steinbok, B. New Ethics for the Public s Health. Oxford University Press, New York 1999 Beauchamp, T.L., Childress, J.F. Principles of Biomedical Ethics. 6th edit. Oxford University Press, Oxford 2009 Blyth, M. Institutions and Ideas, in D. Marsh and G. Stoker (ed.), Theory and Methods in Political Science, Box-Steffensmeier, J.M. et al. The Oxford Handbook of Political Methodology. Oxford, OUP 2008 Burnham, P. et al. Research Methods in Politics. Houndmills, Palgrave Macmillan 2008 Buse, K., Mays, N., Walt, G. Making health policy. Maidenhead, England, Open University Press 2005 Campbell, J.L. Ideas, Politics, and Public Policy. Ann. Rev. Sociol. 2002, 28: Campbell, J.L. Institutional Change and Globalization. Princeton, NJ, Princeton Univ. Press 2004 Caramani, D. Comparative politics. Third edit. Oxford, OUP 2014 Danis, M. et al. Ethical Dimensions of Health Policy. Oxford University Press, Oxford 2002 Di Maggio, H. and W. Powell (eds) (1991). The New Institutionalism in Organizational Analysis. Chicago University Press. Donatella Della Porta Approaches and methodologies in the Social Sciences. A Pluralist Perspective. Cambridge, CUP 2008 Dvořáková, V. Rozkládání státu. Praha, Euromedia Group 2012 Fiala, V. Vliv politických aktérů na fungování veřejné správy a veřejné politiky. Olomouc, Pereplum 2011 Figueras, J., McKee, M. Health Systems, health, wealth and societal well-being. WHO 2011 Fischer, F. Reframing Public Policy. Discoursive Politics and Deliberative Practices. Oxford, OUP 2003 Flood, C.M. International Health Care Reform. A legal, economic and political analysis. London, New York, Routledge 2000 Engelhardt, T. The Philosophy of Medicine. Framing the Field. Philosophy and Medicine, Vol. 64 New York, Kluwer Academic Publishers 2002 Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň, Aleš Čeněk 2001 GILSON, L. Health Policy and Systems Research. WHO, Alliance for Health Policy and Systems Research 2012 Goertz, G., Mahoney, J. A Tale of Two Cultures. Qualitativ e and Quantitative Research in Social Sciences. Princeton and Oxfrod, Princeton University Press 2012 Granovetter, M. "Economic action and social structure: the problem of embeddedness". The American Journal of Sociology 1985, 91 (3): 487 Hall, P. and R. Taylor, Political Science and the Three New Institutionalisms Political Studies 1996, 44: Hall PA. Institutions and the Evolution of European Democracy. In: Hayward J, Menon A Governing Europe. Governing Europe. Oxford, New York: Oxford University Press; 2003 Hall PA. The Significance of Politics. In: Aftershocks: Economic Crisis and Institutional Choice. Aftershocks: Economic Crisis and Institutional Choice. Amsterdam: Amsterdam University Press; pp Hanušová, P. České nemocnice v měnící se Evropě. Disertační práce. Praha, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra veřejné a sociální politiky 2007 Háva, P., Kružík, L. Veřejnoprávní zdravotní pojištění v ČR v letech In: Potůček, M., Purkrábek, M., Háva, P. a spol. Analýza událostí veřejné politiky v České republice, II. díl. Praha, FSV UK, Institut sociologických studií 1996 Háva, P.Vývoj institucionálního rámce veřejného zdravotního pojištění v ČR v 90. letech. In Kabele, Mlčoch, Kabele Institucionalizace neodpovědnosti 2001, str Háva, P. Současná reforma českého zdravotnictví v kontextu euronovely Ústavy ČR. In: Moderné trendy sociálneho zabezpečenia. Materiály z vedeckej konferencie konanej v dňoch Oktobra 2008 v Bratislave, Ústav štátu a púráva Slovenskej akademie vied. Bratislava, Slovak Academi press 2008 Háva, P., Mašková, P. Zdravotní politika Visegrádských zemí. Zdravotnictví ČR 2009, XII(1,2): 12-20, Háva, P. Annual National Report 2009 Pensions, Health care and Long-term Care On behalf of the European Commission DG Employment, Social Affairs and Inclusion. Gesselschaft fur Versicherungswissenschaft und gestaltung e.v. Háva, P. Annual National Report 2010 Pensions, Health care and Long-term Care. Czech Republic 2010 On behalf of the European Commission DG Employment, Social Affairs and Inclusion. Gesselschaft fur Versicherungswissenschaft und gestaltung e.v. asisp_anr10_czech_republic.pdf Háva, P. Analýza úhrad nemocniční péče v ČR po roce1998. Asociace českých a moravských nemocnic, Praha 2011a Háva, P., Mašková, P., Teršová, T. České zdravotnické právo po roce 1990 v kontextu lidských 9

9 práv se vztahem ke zdraví 1. část ZČR 2011b, xiv(2-3): pdf Háva, P.,Mašková, P., Teršová, T. České zdravotnické právo po roce 1990 v kontextu lidských práv se vztahem ke zdraví - 2. část Zdravotnictví ČR 2011c, XIV(4): archiv/zcr pdf Háva, P., Tušková, E., Muller, L. Význam kvalitativních metod ve výzkumu zdravotní politiky (diskursivní analýza a kritická diskursivní analýza) Zdravotnictví ČR 2011, XIV(4): Háva, P. Vývoj úhrad nemocniční péče v ČR Zdravotnictví ČR 2012, 15(2): Háva, P. Diskurz reformy dlouhodobé péče v ČR v letech Zdravotnictví ČR 2013, 16(1): zdravcr.cz/archiv/zcr pdf Hay, C. Political Analysis. A Critical Ingtroduction. Houndmills, Palgrave Macmillan 2002 Hay, C., M. Lister, D. Marsh (eds) The State: Theories and Issues, Basingstoke, Palgrave 2006 Hay, C. (2006). Constructivist Institutionalism, pp in Rhodes et al. (eds), The Oxford Handbook of Political Institutions, Oxford, OUP 2006 Hlavoň, K. Úvod k přednáškám z dějin filosoficko- -etického myšlení. In: Šmajs, J. (edit.) Bratislavské přednášky. Brno, MU 2002 Hodgson, G.M. What are Institutions? Journal of Economic Issues 2006, 40(1): 1-25 Howlett, M., Ramesh, M., Perl, A. Studying Public Policy. Policy Cycles and Policy Subsystems. Third edit. Oxford, OUP 2009 Hrubec, M. a kol. Etika sociálních konfliktů. Praha, Filosofia 2012 Hudson, J.,Lowe, S. Understanding the Policy Process, 2004, chap 9. Huntington, S. Political Order in Changing Societies. New Haven and London, Yale University Press 1968 Huntington, S. The Third Wave: Democratization in the Late Twentieth Century (1991) Huntington, Samuel P., The Clash of Civilizations?, Foreign Affairs, 1993, 72(3): 22- Huntington, S., Střet civilizací, boj kultur a proměna světového řádu, Praha, Rybka publishers, 2001 Chang, H.J. (ed.). Institutional Change and Economic Development. Tokyo, United Nations University Press 2007 Immergut, E.M. and K. M. Anderson (2008). Historical Institutionalism and West European Politics, West European Politics, 31, 1-2: Jaganjacová, D., Háva, P. Zdravotní politika prevence a léčby CMP část 2.. Zdravotnictví ČR 2010, XIII (2,3): 60-64, Janoski, T., et al. Handbook of Political Sociology: States, Civil Societies, and Globalization. New York, CUP 2005 John, P. Analysing Public Policy, 1998 pp Judt. T. Zle se vede zemi. Pojednání o naší současné nespokojenosti. Praha, Rybka Publishers 2011 Jurečka, V. Institucionální ekonomie a její pedagogizace. Ostrava: VŠB-TU, Ekonomická fakulta, Kabele, J., Mlčoch, L. Institucionalizace (ne)odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy. Praha, Karolinum, 2001 (2 díly) Kiss, J. (Ed): Současná politická filosofie. Praha, Oikumene, 1998 Klusoň V. Instituce a odpovědnost. Praha: Karolinum, Klusoň, V. Úvahy post-transformační. Praha: Karolinum, Knapp, V. a kol. Tvoprba práva a její současné problémy. Praha, Linde 1998 Knoepfel. P. et al. Public Policy Analysis. Bristol, The Policy Press 2007 Kutzin, J. et al. (edit.) Implementing Health Financing Reform. Lessons from countries in transition. Copenhagen, WHO, on behalf of the European Observatory on Health Systems and Policies 2010 Leicht, K.T., Jenkins, J.G. Handbook of Politics. State and Society in Global Perspective. New York, Springer 2010 Liška, V., Sluková, K., Volejníková, J. Institucionální ekonomie. Praha: Professional Publishing, Lowndes, V. Institutionalism, in D. Marsh and G. Stoker (ed.), Theory and Methods in Political Science, 2002 Marsh, D., Stoker, G. Theory and methods in political science. Houndmills, Macmillan 1995 Mahoney, J., Thelen, K. Explaioning Institutional Change. Ambiguity, Agency, and Power. Cambridge, CUP 2010 Mahoney, J. (2000), Path dependence in historical sociology, Theory and Society 29(4): March, J. and J. Olsen, Rediscovering Institutions: The organizational basis of politics, 1989 March, J. G., Olsen, J.P. The new institutionalism: organisational factors in political life, American Political Science Review 1984, 78: McNabb, D.E. Research methods for political science: quantitative and qualitative approaches. New York, M.E.Sharpe 2010 Mezřický, V. (ed.) Perspektivy globalizace. Praha, Portál 2011 Miller, D. Principles of Social Justice. Cambridge, Harvard University Press 2003 Mlčoch, L. Institucionální ekonomie. Praha: Karolinum, 1996; 2. vyd Mlčoch, L., Machonin, P., Sojka, M. Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989 (alternativní pohled). Praha, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum 2000a Mlčoch, L. Úvahy o české ekonomické transformaci. Praha, Vyšehrad 2000b Murray, Ch.;, Frenk, J. Framework for assessing performance, an article from WHO Bulletin 2000, 78(6): Nekola, M. a spol. Současné metodologické otázky veřejné politiky. Praha, karolinum 2011 North, D. C. Institutions, Institutional Change, and Economic Performance. New York: Cambridge University Press, 1990 North, D.G. Historical Institutionalism, Path Dependency and Change (15-19 April 2013). Novotný, V. Vývoj českého studia veřejných politik v evropském kontextu. Praha, Karolinum 2012 Müller, K.B. Politická sociologe. Praha, Portál 2008 Myles, J. and P. Pierson (2001), The Comparative Political Economy of Pension Reform, The New Politics of the Welfare State, ed. P.Pierson. W. Parsons, Public Policy,.. pp Pehe, J. Demokracie bez demokratů. Úvahy o společnosti a politice. Praha: Prostor, Pehe, J. Vytunelovaná demokracie. Praha: Academia, Peters, B. Guy, Institutional Theory in Political Science: The New Institutionalism. London, Continuum 2005 Peters, B. Guy, Jon Pierre and Desmond S. King The Politics of Path Dependency: Political Conflict in Historical Institutionalism. The Journal of Politics, 2005, 67, 4: 1,275-1,300. Peters, B. Guy Handbook of Public Policy. London, Sage 2006 Pierce, R. Research methods in politics a practical guide. Los Angeles, London, Sage 2008 Pierre, Jon, B., Guy Peters and Gerry Stoker (eds), Debating Institutionalism, Manchester UP, Pierson, P. (1994), P. Pierson (2000), Path dependence, increasing returns and the study of politics, American Political Science Review, 94: Pierson, P. Dismantling the Welfare State: Reagan... and the Politics of Retrenchment, 1994 Pierson, P. The Path to European integration: a historical institutionalist analysis. Comparative Political Studies 2000, 23: Pierson, P. (ed.), The New Politics of the Welfare State, 2001 Pierson, P. Politics in time: History, institutions, and social analysis. Princeton, Princeton UP 2004 Přibáň, J. Právní symbolismus. O právu, času a evropské identitě. Praha, Filosofia 2007 Purkrabek, M. a spol. Zrod veřejné politiky v ČR. Praha, UK FSV, Ranade, W. (edit.) Markets and health care. A Comparative Analysis. London, New York, Longman, 1998 Rodrick, D Goodby Washington Consensus, Hello Washington Confusion?: Rodrick, D. (2009) Rethinking the Washington Consensus on Trade Liberalization: transnationallawblog.typepad.com/transnational_law_blog/2009/03/rethinking-the-washington-consensus-on-trade-liberalization.html Rychetník, L. Svobodný řád. Úvod do umění si vládnout. Praha, Vyšehrad 2012 Sanders, E. (2006). Historical Institutionalism, pp in Rhodes et al. (eds), The Oxford Handbook of Political Institutions, Oxford, OUP. Sedláková, R. Výzkum médií. Nejužívanější metody a techniky. Praha, Grada 2014 Seedhouse, D. Health Promotion. Philosophy, Prejudice and Practice. 2nd edit. Chichester, John Wiley and Sons 2004 Seedhouse, D. Ethics. The Heart of Health Care. Chichester, Wiley-Blackwell 2009 Sen, A. The Idea of Justice. London, Penguin Books 2009 Serra, N., Stiglitz, J. E. The Washington Consensus Reconsidered. Towards a New Global Governance. Oxford: OUP, Shapiro, I. Morální základy politiky. Praha, Karolinum 2003 Schepsle, K. A. (2006). Rational Choice Institutionalism, pp in Rhodes et al. (eds), The Oxford Handbook of Political Institutions, Oxford, OUP. Schmidt, V. Institutionalism. In: Hay he State Schmidt, V. Discursive Institutionalism: The Explanatory Power of Ideas and Discourse, Annual Review of Political Science, 2008, 11: Schmidt, V. Taking ideas and discourse seriously: explaining change through discursive institutionalismas the fourth new institutionalism. European Political Science Review (2010), 2:1, 1 25 Shapiro, I. Morální základy politiky. Praha: Karolinum, T. Skocpol (1985), Bringing the state back in: strategies of analysis in current research, in Bringing the State Back In, ed. P.Evans, D. Reuschemeyer and T. Skocpol. Sojka, M. Stane se institucionální ekonomie paradigmatem 21. století? In Institucionální ekonomie a její pedagogizace. Ostrava: VŠB-TU, Ekonomická fakulta,