STANOVENÍ PROPUSTNOSTI PERITONEA KLINICKÉ DOPORUČENÍ PRACOVNÍ SKUPINY ERBP

Transkript

1 STANOVENÍ PROPUSTNOSTI PERITONEA KLINICKÉ DOPORUČENÍ PRACOVNÍ SKUPINY ERBP EVALUATION OF MEMBRANE CHARACTERISTICS CLINICAL ADVICE BY THE ERBP WORKING GROUP VLADIMÍRA BEDNÁŘOVÁ 1, ALENA PAŘÍKOVÁ 2 1 Klinika nefrologie VFN a 1. LF UK Praha 2 Klinika nefrologie, transplantační centrum, IKEM Praha ABSTRAKT Pracovní skupina ERBP (European Renal Best Practice) vypracovala postup stanovení propustnosti peritonea u pacientù léèených peritoneální dialýzou. Podle propustnosti peritonea, která se urèuje podílem koncentrace kreatininu v dialyzátu po 4 hodinové prodlevì a koncentrace kreatininu v plasmì se rozdìlují pacienti do 4 skupin (s vysokou, støednì vysokou, støednì nízkou a nízkou propustností). Novì se doporuèuje dìlit pacienty do 3 skupin: s rychlou (Fast), støední (average) a pomalou (slow) propustností peritonea. Pacienti s rychlou propustností peritonea jsou indikování k léèbì s krátkými prodlevami, nejlépe automatizovanou peritoneální dialýzou, pacienti s pomalou propustností mají mít prodlevu delší než 240 minut. K urèení propustnosti peritonea se používá klasický PETest podle Twardowského, nebo modifikovaný PETest s použitím koncentrovaného roztoku glukózy (3,86%, 4,25%). PETest se provádí za 6 týdnu od zahájení léèby peritoneální dialýzou a dále se opakuje u pacienta bez komplikací jednou roènì. K objasnìní pøíèin poruch ultrafiltrace se používá Mini PETest a Double mini PETest. Mini PETtest se provádí samostatnì nebo je souèástí modifikovaného PETestu. Umožòuje posoudit funkci aquaporinù a velikost vodního transportu. Pomocí Double mini PETestu lze posoudit funkci aquaporinù, velikost vodního transportu a velikost osmotické vodivosti glukózy, která se snižuje pøi fibróze peritonea. Mìøení rychlosti vypouštìní a urèení bodu zpomalení je indikováno pøedevším u pacientù léèených automatizovanou dialýzou. Vypuštìný objem v bodì zpomalení je objem mìnìného roztoku pøi TPD (tidal- pøílivová peritoneální dialýza). Klíèová slova: propustnost peritonea, PETest, Mini PETest, Double mini PETest, peritoneální dialýza, automatizovaná peritoneální dialýza, porucha ultrafiltrace ABSTRACT The ERBP (European Renal Best Practice) working group has proposed the principles of the assessment of peritoneal membrane function in peritoneal dialysis patients. According to peritoneal membrane permeability, assessed by concentration ratio of creatinine between dialysate and plasma at the end of the PET lasting 4 hours, patients may be classified into 4 categories: high, high average, low-average and low transporters. For clinical use, splitting into 3 categories is recommended: fast, average and slow membrane permeability. The characteristics of peritoneal transport suggest treating fast ( high) transporters with automated peritoneal dialysis (APD) with short exchanges in combination with a daytime long dwell with icodextrin solution. In slow( low) transporters the dwell should last more than 240 minutes. The peritoneal equilibration test (PET) proposed by Twardowski or modified PET performed with a 3,86%/4,25% glucose solution is used to evaluate the capacity of the peritoneal membrane to transport solutes and its ability to generate ultrafiltration in PD patients. The first (baseline) PETest should be performed 6 weeks after initiation of PD treatment and repeated once yearly. Information of the genesis of ultrafiltration, moreover causes of ultrafiltration failure, provide mini PET and double mini PET. The mini PET gives information on aquaporin function and make possible to quantify the water transport pathways. The double mini PET allows, except the parameters assessed using mini PET, to calculate the so-called osmotic conductance to glucose important for detection of sclerosis and fibrosis of peritoneal membrane. In APD patients is useful to measure the outflow rate and set the breakpoint. The dialysate volume drained till the breakpoint should be used for the tidel mode to start refill immediately after the outflow rate decreases rather than awaiting complete drainage. Key words: evaluation of membrane characteristic, PET test, mini PET test, Double mini PETtest, peritoneal dialysis, automated peritoneal dialysis, ultrafiltration failure AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK ČÍSLO 2 57

2 ÚVOD Pracovní skupina EBPG (European Best Practice Guidelines) sestavila aktualizovaný postup, jak vyšetøovat propustnost peritonea a jak získané výsledky interpretovat a aplikovat v praxi. V plném znìní je text uveøejnìn v èasopise Nephrology Dialysis and Transplantation (Van Biesen, 2010). Nejedná se o doporuèený postup na principu exaktních pravidel (rozbor evidence-based dat), ale zejména o praktický pøístup, založený na expertních zkušenostech této pracovní skupiny. Z hlediska klinické denní praxe a kvality léèby je porozumìní principùm testování peritonea velmi dùležité. Proto uveøejòujeme hlavní body tohoto dokumentu. DŮVODY, PROČ TESTOVAT FUNKCI PERITONEA Hlavním dùvodem testování funkcí peritonea je sestavení optimálního (individuálního) rozvrhu výmìn dialyzaèního roztoku, a to z hlediska eliminace toxinù a dosažení ultrafiltrace. Vstupní vyšetøení je vhodné provést až 4 6 týdnù po zahájení dialyzaèní léèby. Bezprostøednì po iniciaci je transport, zvláštì ve vyšších transportních skupinách, nadhodnocen lokálním uvolnìním vazodilataèních pùsobkù jako reakce na iritaci peritonea dialyzaèními roztoky (Lo, 1994). Vyšetøení je vhodné v èase opakovat, neboś propustnost peritonea se u téhož pacienta v èase mìní. Testy funkcí peritonea se provádí jedenkrát roènì. Peritoneální testy se dále provádí pøi komplikacích peritoneální dialýzy (pøi pøevodnìní, malnutrici, vysokých hodnotách uremických parametrù). Tabulka 1 uvádí principy sestavení rozvrhu výmìn podle výsledku testu. Pokud je pøevodnìní zpùsobeno zmìnami funkce peritonea, lze použitím speciálních testù získat detailní pøedstavu o pøíèinì poruch ultrafiltrace (porucha aquaporinù; zvýšená lymfatická absorpce apod.) Testy používané pøi sestavení optimálního rozvrhu léèby: Pro sestavení optimálního rozvrhu léèby je zapotøebí znát propustnost peritonea. Základním principem testu je stanovení pomìru koncentrace látky (kreatininu) ve vypouštìném dialyzátu a koncentrace v krvi; doplòující údaj se získá pomocí pomìru koncentrace glukózy ve vypouštìném dialyzátu a koncentrace glukózy v napouštìném roztoku. Originální PETest (originální peritoneální ekvilibraèní test) sestavil v roce 1987 Twardowski (Twardowski, 1987). Pøi tomto testu se napouští do dutiny peritoneální 2000 ml s 2,27% (2,3%) koncentrací glukózy (127 mmol/l); v èase 0, 120 a 240 minut se odebírají vzorky dialyzátu a ve 120. minutì se navíc odebírá vzorek krve. V dialyzátu a v séru se mìøí koncentrace urey, kreatininu, glukózy. Podle hodnoty pomìru koncentrace kreatininu v dialyzátu po 240. minutì a koncentrace kreatininu v séru (D/P kreatinin) se pacienti rozdìlují do ètyø skupin. Pacienti s vysokou propustností peritonea H (High) se støednì vysokou HA (High average), se støednì nízkou propustností LA (low average) a s nízkou propustností peritonea L (low). Modifikovaný PETest se provádí s použitím koncentrovaného roztoku glukózy (3,86 %, 4,25 %) (La Milia, 2006). Zpùsob provedení tohoto testu se pøíliš neliší od originálního PETestu. Navíc je odebírán vzorek dialyzátu v 60. minutì testu. Ve vzorcích dialyzátu (0, 60 minut) se kromì kreatininu, glukózy a pøípadnì bílkoviny, stanoví koncentrace sodíku, která se mìøí i v krvi. Použití koncentrované glukózy nemìní pomìr D/P pro kreatinin. Rozdìlení pacientù do ètyø skupin (H, HA, LA, L) se neliší od originálního PETestu. Rozdíl koncentrace sodíku v èase 0 a v 60. minutì slouží k urèení funkce aquaporinù. Pøi sestavování rozvrhu na podkladì výsledku testu je tøeba vycházet ze základního pravidla: èím vyšší je propustnost peritonea pro kreatinin (tj. pro katabolity), tím nižší je ultrafiltraèní kapacita. Vysvìtlení je zøejmé: peritoneum, které soluty dobøe propouští z krve do dialyzaèního roztoku, je propustné i pro glukózu, která se z dialyzaèního roztoku rychle vstøebává do organizmu. Snižuje se osmotická aktivita dialyzátu a tím i možnost ultrafiltrace. Ultrafiltraèní a dialyzaèní schopnost peritonea jsou tedy dva protichùdné jevy. Naopak pøi nízké propustnosti peritonea je zachována ultrafiltrace a pomalu se zvyšuje koncentrace solutù v dialyzátu. Pøestup solutù do dialyzátu je pomalý, nikoliv nízký, a proto se dnes doporuèuje používat oznaèení Fast (rychlý) transportér místo High, a termín Slow místo Low (pomalý transportér). Vzhledem k tomu, že sestavení dialyzaèního režimu pro støednì rychlé a støednì pomalé transportéry se neliší, je doporuèeno dìlit pacienty podle propustnosti peritonea do tøí skupin rychlá propustnost (fast), støední propustnost (average), pomalá propustnost (slow) peritonea. Pøi provádìní peritoneálního ekvilibraèního testu je zapotøebí dodržet urèitá pravidla k minimalizaci nepøesností, stanovit koncentraci kreatininu enzymaticky a použít korekci na koncentraci glukózy v dialyzátu. Vak s dialyzaèním roztokem má být vážen pøed napuštìním i po vypuštìní z dutiny peritoneální. Vaky obsahují obvykle více dialyzaèního roztoku, což mùže nadhodnotit velikost ultrafiltrace, pakliže nezvážíme vak pøed napouštìním. Podle výsledkù peritoneálního ekvilibraèního testu se sestavuje definitivní rozvrh peritoneální dialýzy. Volba metody, CAPD (kontinuální peritoneální dialýza) nebo APD (automatizovaná peritoneální dialýza), se øídí pøedevším preferencí pacienta a závisí na jeho životním stylu (Covic, 2010). Pro pacienty s pomalým transportem je výhodnìjší CAPD nebo APD s dlouhými prodlevami. Stanovení režimu podle transportní charakteristiky pacienta je uvedeno v tabulce 1. Rychlá (fast) propustnost peritonea je spojena se zvýšením mortality a morbidity. Mùže být zpùsobena vìtším povrchem (surface area) nebo zánìtlivým stavem. K rozlišení tìchto dvou stavù slouží stanovení koncentrace bílkovin v dialyzátu, která je u pacientù se zánìtem zvýšena. Tento stav je spojen èasto s malnutricí. Pøevedení tìchto pacientù na hemodialýzu však nesnižuje 58 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK ČÍSLO 2

3 Tab. 1: Stanovení režimu podle transportní charakteristiky peritonea Charakteristika Doporuèení Fast transporter D/P kreatinin > 0,8 krátké výmìny ménì než 180 minut, icodextrin k dlouhé prodlevì u oligurických nebo anurických pacientù, vìtší objem Average transporter D/P kreatinin 0,6 0,8 prodleva min., s výjimkou 1 dlouhé prodlevy Slow transporter D/P kreatinin < 0,55 0,6, delta D sodíku prodleva nad 240 min., není zapotøebí používat icodextrin, > 5 mmol, maximální pokles koncentrace sodíku v dialyzátu pøi krátkých výmìnách hrozí retence sodíku, hypertenze mùže být vzhledem k pomalému transportu posunut do rozmezí a hyperhydratace od 60. minuty do 180. minuty prodlevy Delta D sodíku rozdíl mezi koncentrací sodíku v dialyzátu na zaèátku prodlevy a v 60. minutì Tab 2: Porucha ultrafiltrace a jejich léèba Pøíèina hyperhydratace zvýšený pøíjem vody a sodíku pokles reziduální diurézy Doporuèená opatøení dietní opatøení 24 hodinový sbìr moèi reziduální glomerulární filtrace se stanoví jako prùmìr clearance kreatininu + clearance urey, prevence poklesu reziduální diurézy porucha vypouštìní, únik dialyzátu do tkání prùchodnost katétru, úprava polohy katétru, peritoneografie pøerušení PD sestavení rozvrhu zkrácení prodlevy u Fast transportérù, použití icodextrinu zvýšení lymfatické resorpce snížení intraperitoneálního tlaku a snížení intraperitoneálního objemu average a slow transporter, nízká koncentrace Na v dialyzátu prodloužení prodlevy (delta D sodíku) retence sodíku porucha aquaporinù snížení osmotické konduktance glukózy pøi fibróze, skleróze peritonea doèasné èi trvalé pøevedení na HD glukózový polymer, pøi známkách ultrafiltraèního selhání pøevedení na HD mortalitu. Správné stanovení dialyzaèního rozvrhu mùže naopak snížit hyperhydrataci a tím snížit mortalitu na kardiovaskulární onemocnìní. Pacienti s pomalou (slow) propustností peritonea spojenou s poruchou aquaporinù jsou indikováni k léèbì hemodialýzou. Mìøení rychlosti vypouštìní a stanovení bodu zpomalení (breakpoint) Pøi sestavení programu u pacientù léèených metodou APD je vhodné vzít v úvahu další parametr, který mùže ovlivnit výslednou adekvátnost dialyzaèní léèby, a tím je zmìna rychlosti vypouštìní roztoku. V úvodní èásti vypouštìní dialyzaèního roztoku je rychlost vìtší, ke konci vypouštìní se rychlost sníží. Nìkteré pøístroje pro APD mohou již samy mìøit rychlost vypouštìní a v okamžiku, kdy se rychlost sníží, pøístroj pøestane roztok vypouštìt a zahájí napouštìní. Tak se zkrátí doba, po kterou není pøítomen dialyzaèní roztok v dutinì peritoneální a zvýší se doba dialýzy a tím i její úèinnost. Mìøení rychlosti vypouštìní roztoku a sestavení køivky rychlosti vypouštìní je vhodné provádìt u pacientù pøed zahájením APD. Mìøíme objem vypuštìného roztoku v èasovém bodì, ve kterém se rychlost prùtoku sníží nazývejme jej bod zpomalení (v anglické literatuøe je nazýván transition point nebo také breakpoint). Vypuštìný objem v bodì zpomalení pak pøedstavuje objem mìnìného roztoku. Pøíklad: sestavíme køivku vypouštìní u pacienta, zjistíme, že vypustí 1700 ml za 7 minut a dalších 300 ml bude vypouštìt 13 minut. U tohoto pacienta použijeme režim TPD (tidal pøílivová peritoneální dialýza), kdy budeme mìnit pouze 1700 ml roztoku. Tím prodloužíme dobu, kdy je peritoneum v kontaktu s dialyzaèní tekutinou, a tím i délku dialyzaèní doby. Testy používané u poruch ultrafiltrace Porucha ultrafiltrace je definována jako ultrafiltrace menší než 100 ml po ètyøhodinové dobì prodlevy pøi použití 2,27% (2,3%) roztoku glukózy nebo ultrafiltrace menší než 400 ml pøi použití 3,86% (4,25%) roztoku glukózy (Muchais, 2000). Klinicky se projevuje pøevodnìním. Vždy je tøeba rozlišit, zda se jedná o skuteènou poruchu transportu vody peritoneem, èi zda má jiný dùvod a vhodná dialyzaèní a režimová strategie ho mùže odstranit. Stav hydratace je totiž vždy ovlivnìn nejen funkcí peritonea a aplikovaným zpùsobem léèby, ale i reziduální diurézou a pøíjmem soli. Pøíèiny pøevodnìní jsou uvedeny v tabulce 2. Detailní analýza pøíèin, proè dochází ke snížení ultrafiltrace, je možná pomocí dalších testù, minipetest, double minipetest a další složitìjší testy (SPA test, PDC test) (Kim, 2009). Vyšetøení lymfatické resorpce pomocí znaèeného dextranu není zatím u nás v klinické praxi dostupné. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK ČÍSLO 2 59

4 Tab. 3: Indikace použití testù Test Originální PET s 2,27% glukózou (doba 4 hod.) Modifikovaný PET s 3,86% glukózou (4 hod.) MiniPETest s 3,86% glukózou (1 hod.) Double mini PETest (2 hod.) test se znaèeným dextranem Použití Sestavení programu Sestavení programu, velikost ultrafiltrace, delta D sodíku Delta D sodíku, FWT FWT, OCG, delta D sodíku Velikost lymfatické resorpce Tab. 4: Vzorce pro výpoèet FWT a OCG Vzorec FWT ml = UFT - UFSP UFSP ml = NaR 1000/Na P NaRmmol = (Na D60 *V 60 ) (Na D0 *V 0 ) OCG(ml/min/mmHg) = =((V 3,86 V 1.36 )/ (19,3(G 3,86 - G 1.36 )60))1,7 Vysvìtlivky FWT free water transport (ml) UFT ultrafiltrace po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (ml) UFSP ultrafiltrace malými póry (ml) NaR odpad sodíku do dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (mmol) Na P koncentrace sodíku v plasmì (mmol/l) Na D60 Koncentrace sodíku v dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (mmol/l) Na D0 Koncentrace sodíku v èerstvém dialyzátu glukózou 3,86% (4,25%) (mmol/l) V 60 objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (ml) V 0 objem dialyzátu s glukózou 3,86%, (4,25%) pøed napuštìním (ml) V objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 1,36% 1,5% (ml) V 3,86 objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% 4,25% (ml) 19.3 produkt absolutní teploty a plynové konstanty (mmhg/mmol/l) G molová koncentrace roztokù glukózy (1,36%, 3,86%) mmol/l 1,7 korekèní faktor Pøíklad výpoètu FWT: ultrafiltrace je 200 ml po 1 hodinì, objem dialyzátu V 0 je 2000 ml, objem dialyzátu V ml, koncentrace Na v napouštìném dialyzátu je 134 mmol/l, koncentrace Na ve vypouštìném dialyzátu je 129 mmol/l, Na v plazmì je 140 mmol/l FWT = 200 ml NaR 1000/140 FWT = /140 = 200-7,1 = 192 NaR = 2,1*129-2*134 = 270,9-268 =1,1 FWT je 192 ml. Mini PETest se provádí buï samostatnì nebo jako souèást modifikovaného PETestu. Používá se roztok glukózy 3,86 % (4,25 %) o objemu 2000 ml. Hodinu po napuštìní se roztok vypustí. Koncentrace sodíku se vyšetøí v plazmì a v dialyzátu v èase 0 a po vypuštìní. Podíl koncentrace sodíku v dialyzátu a plazmì D/P po jedné hodinì, pøi použití koncentrované glukózy má být menší než 0,92 (La Milia, 2005). Pøi vyšší hodnotì, to je pøi vyšší koncentraci sodíku v dialyzátu, je porušen transport vody ultramalými póry (aquaporiny). Pokles koncentrace sodíku závisí i na pøestupu sodíku malými póry. U pomalých transportérù mùže dojít k nejvìtšímu poklesu sodíku v dialyzátu až v pozdìjší fázi prodlevy. Delta D sodíku je rozdíl mezi koncentrací sodíku v èerstvém dialyzaèním roztoku a koncentrací sodíku v dialyzátu vypuštìném po hodinové prodlevì. Hodnota delta D sodíku má být vìtší než 5 mmol. Pokud tomu tak je, dá se pøedpokládat dostateèná funkce aquaporinù. V první èásti výmìny je až 60 % èisté ultrafiltrace tvoøeno transportem vody bez asociovaného pøestupu solutù pøes ultramalé póry aquaporiny (free water transport), tím dochází ke snížení koncentrace sodíku v dialyzátu (Parikova, 2008). V další fázi prodlevy se zvìtšuje rozdíl koncentrací sodíku mezi krví a dialyzátem a dochází k pøechodu sodíku do dialyzátu malými póry. Koncentrace sodíku v dialyzátu se zvyšuje. Èím vyšší koncentrace glukózy je použ ita, tím patrnìjší je pokles sodíku v první fázi prodlevy. Nepøítomnost poklesu koncentrace sodíku mùže být zpùsobena buï poškozením aquaporinù, nebo rychlou difuzí malými póry. Poruchu v klinické praxi odlišíme podle velikosti ultrafiltrace pøi použití icodextrinu na šestihodinovou prodlevu. Pokud je ultrafiltrace nízká, jedná se o poruchu aquaporinù. Pomocí MiniPETestu je možno mìøit D/P kreat, D/D0 glu, UF po první hodinì, sieving sodíku, FWT a transport pøes malé póry. Výpoèet FWT je uveden v tabulce 4. Hodnota D/P kreatininu po jedné hodinì neúplnì koreluje s D/P kreatininu po 4hodinové prodlevì. D/P kreatininu po 60 minutách lze použít ke klasifikaci peritoneální membrány do transportní skupiny. Nicménì, vzhledem k tomu, že korelace není úplná a nelze použít absolutní korekèní faktor, k získání všech parametrù nyní používaných v klinické praxi je možné provést modifikovaný PETest s MiniPETestem. Double mini PETest umožòuje kromì parametrù vyšetøovaných v mini PET testu stanovení osmotické konduktance glukózy (vodivosti) OCG. OCG podá informaci o schopnosti glukózy vytvoøit osmotický gradient a tím vyvolat transparietální ultrafiltraci. U pacientù s fibrózou nebo sklerózou peritonea je OCG snížena. Pacienti s hodnotou OCG nad 2 μl/min/mmhg nemají poruchu UF. Snížení OCG je èastìjší pøíèinou snížení ultrafiltrace než porucha aquaporinù. Výpoèet OCG je uveden v tabulce 4. Double mini PETest se provádí obdobnì jako mini test, nejprve se použije roztok s 1,36% (1,5%) koncentrací glukózy, po hodinì se vypustí a napouští se 60 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK ČÍSLO 2

5 glukózový roztok 3,86% (4,25%) opìt na jednu hodinu. Celková doba testu je 2 hodiny. Vak s dialyzaèním roztokem se váží pøed napuštìním a po vypuštìní. V dialyzátu se stanoví koncentrace glukózy, kreatininu, sodíku, stejnì jako v krvi. Indikace použití jednotlivých testù je uvedena v tabulce 3. ZÁVĚR Originální a modifikovaný PETest slouží k rozdìlení pacientù pùvodnì do ètyø kategorií (H, HA, LA, L transportérù, novì do tøí kategorií fast, average a slow. Pro pacienty s rychlou propustností peritonea jsou vhodné krátké výmìny, pacienti s pomalou propustností peritonea profitují z dlouhých výmìn. Mini PETest a double mini PETest se používají k diagnostice poruch ultrafiltrace. Mini PETest je souèástí modifikovaného PETestu, slouží k urèení delta D sodíku a tím k posouzení funkce aquaporinù hlavnì u pacientù se støední nebo pomalou propustností. Pacient s nízkým delta D a s pomalou propustností peritonea by mìl být pøeveden na hemodialýzu. Double mini PETest kromì urèení propustnosti peritonea pro vodu- FWT, èímž poskytuje informaci o stavu aquaporinù, umožòuje odhad osmotické vodivosti pro glukózu OCG. Pøíèinou snížení OCG mùže být fibróza peritonea. Zvýšená koncentrace bílkovin v dialyzátu vypovídá o pøítomnosti aktivovaného zánìtlivého stavu. Je èasto spojená s malnutricí. Urèení køivky rychlosti vypouštìní dialyzaèního roztoku je nezbytné k sestavení režimu APD. LITERATURA 1. Covic A, Bammens B, Lobbedez T et al. Educating end-stage renal disease patients on dialysis modality selection: a clinical advice from the European Renal Best Practice. Nephrol Dial Transplant 2010; 25: Kim YL. Update of ultrafiltration on mechanism of UF failure. Perit Dial Int 2009; 29 Suppl 2: S La Milia V, Di Filippo S, Crepaldi M et al. Mini/peritoneal equilibration test: a simple and fast method to asses free water transport and small solute transport across the peritoneal membrane. Kidney Int 2005; 68: La Milia V, Pozzoni P, Virga G et al. Peritoneal transport assessment by peritoneal equilibration test with 3,86% glucose: a long term prospective evaluation. Kidney Int 2006; 69: Lo WK, Brendolan A, Prowant BF et al. Changes in the peritoneal equilibration test in selected chronic peritoneal dialysis patients. J Am Soc Nephrol 1994; 4: Muchais S, Nolph K, Gokal R et al. Evaluation and management of ultrafiltration problem in peritoneal dialysis ISPD ad Hoc Committee on Ultrafiltration Management in Peritoneal Dialysis. Perit Dial Int 2000; 20: S Parikova A, Smit W, Zweers MM et al. Free water transport, small pore transport and the osmotic pressure and the osmotic gradient. Nephrol Dial Transplant 2008; 23(7): Twardowski Z, Noph K, Khanna R. Peritoneal equilibration test. Perit Dial Bull 1987; Van Biesen W, Heimburger O, Krediet R et al. Evaluation of peritoneal membrane characteristics: a clinical advice for prescription management by the ERBP working group. Nephrol Dial Transplant 2010; 25: MUDr. Vladimíra Bednáøová, CSc. Klinika nefrologie, VFN a 1. LF UK Praha U nemocnice Praha 2 62 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK ČÍSLO 2