Teorie důchodových, majetkových, spotřebních a ekologických daní. Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.

Transkript

1 Teorie důchodových, majetkových, spotřebních a ekologických daní Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.

2 Obsah předmětu 1. Osobní důchodové daně. 2. Daň ze zisku společností. 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. 4. Majetkové daně. 5. Spotřební daně. 6. Ekologické daně.

3 1. Osobní důchodové daně Charakteristika : nejdůležitější daň s nejvyšší mírou komplexnosti, spravedlnosti a ekonomické efektivnosti; daň zahrnuje solidaristické prvky; předmětem zájmu a diskusí je tzv. progresivní sazba daně (její kritici uvádějí destimulační působení vysokých mezních sazeb odrazující poplatníky od práce a jiných ekonomických činností a vedoucích k preferování volného času a zdokonalování daňových úniků); V podmínkách ČR jde o daň z příjmů fyzických osob; anglický termín personal income tax ; daň se neplatí v daňových oázách (např. Bahamy,Bahrain, Bermudy, Island, Kuvajt, Omán, Saudská Arábie, SAE, Uruguay, Monaco). 1. Osobní důchodové daně

4 1. Osobní důchodové daně Geneze : zavedena v roce 1799 ve Velké Británii z důvodu financování válek jako zdanění zisku, od roku 1803 byla rozšířena na všechny příjmy; v Rakousku zavedena v roce 1812 jako výdělková daň a v Rakousku Uhersku (na území dnešní ČR) pak 1849; po 2. světové válce, zejména v 60. letech růst sazeb (USA, VB až 90 %); od 80. let postupné snižování daňových sazeb, mění se tzv. daňový mix, tj. podíl daní přímých a nepřímých, ve prospěch daní nepřímých; v ČR snižovány daňové sazby postupně od roku 1993 do dneška. 1. Osobní důchodové daně

5 1. Osobní důchodové daně Vlastnosti daně (pozitivní) : daň odpovídá principu platební schopnosti; výnosy daně jsou pružné; daň nezpůsobuje distorze v cenách; daň je dobrým makroekonomickým stabilizátorem; daň je průhledná, neboť velikost daňového břemene poplatníka je zřejmá; není problém se zdrojem platby. 1. Osobní důchodové daně

6 1. Osobní důchodové daně Metodika stanovení daňové povinnosti : 1) zdanitelný upravený příjem (dílčí základ daně, základ daně); 2) nezdanitelné části a odčitatelné položky; 3) základ daně; 4) sazba daně (nejčastěji progresivní); 5) daň; 6) slevy na dani; 7) daň po slevách. 1. Osobní důchodové daně

7 1. Osobní důchodové daně Rozhodující výnosy plynou z následujících příjmů (důchodů) : pracovní příjmy (75 % všech příjmů); příjmy z podnikání (15 % všech příjmů); nájemné; veřejné penze; kapitálové výnosy; ostatní příjmy (výnosy). 1. Osobní důchodové daně

8 1. Osobní důchodové daně Slevy na dani nebo také tzv. úlevy na dani jsou v daňových systémech rozlišovány jako : 1) standardní; 2) nestandardní. 1. Osobní důchodové daně

9 1. Osobní důchodové daně Ke standardním slevám (úlevám) na dani patří zejména : základní sleva na poplatníka; odpočet skutečných nebo paušálních nákladů; úlevy u pracovních příjmů (důchodů); slevy na manželku (manžela) bez vlastních příjmů nebo úlevy na rodinný stav (ve Francii existují tzv.rodinné koeficienty); slevy na invaliditu; odpočet příspěvků na sociální pojištění; úlevy pro starší občany; úlevy pro hospodyně a pečovatelky o děti; úlevy na závislé osoby. 1. Osobní důchodové daně

10 1. Osobní důchodové daně K nestandardním slevám (úlevám) patří zejména : odpočet úroků z úvěrů (např. hypotečního na byt); odpočet zaplacených příspěvků na penze; odpočet zaplacených příspěvků pojistného na dožití; odpočet nákladů na lékařskou péči; úlevy při poskytnutí příspěvků na charitativní účely; úlevy na investice (případně daňové prázdniny); úlevy na pořízení bydlení; úlevy na provádění výzkumu a vývoje; slevy na studium poplatníka a jeho dětí; slevy na pracovní důchody; úlevy pro mladé podnikatele nebo určité druhy podnikání; odpočet členských příspěvků člena odborové organizace; odpočet nákladů na zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. 1. Osobní důchodové daně

11 1. Osobní důchodové daně Sazby daně : jednotná sazba daně (např. 15 %, 19 %); sazba daně se stupňovitou progresí (např. do 10 %, nad 20 %); klouzavě progresivní sazba daně (s několika marginálními sazbami daně); klouzavá progrese se vzorcem výpočtu daně. Klouzavá progrese se vzorcem výpočtu daně je např. následující : Základ daně (EUR) Daň X X je základ daně; Y = (X 7 200)/ Z = (X 9 216)/ X (768,85 Y ) Y X ,65 Z ) Z X 0,485 X Osobní důchodové daně

12 1. Osobní důchodové daně Stát Sazba daně (%) Austrálie Sazby osobní důchodové daně ve vybraných zemích V řadě zemí se uplatňuje daňový splitting (společné zdanění manželů) většinou na dobrovolné bázi. Belgie Česká republika 15 Dánsko 5,83-42 Francie 0-45; 75 Irsko 20; 41 Itálie Japonsko Kanada Maďarsko 16 Německo 0-45 Polsko 0-32 Norsko Rakousko 0-50 Slovensko 19; 25 USA 0-35 Velká Británie Osobní důchodové daně

13 1. Osobní důchodové daně Podíl jednotlivých daní včetně pojistného na sociální zabezpečení na HDP a na celkovém objemu vybraných daní v ČR : Daň Podíl na HDP (%) Podíl ve struktuře vybraných daní (%) ODD 4,9 13,0 DZK 4,6 12,3 PSZ 13,8 37,1 SD 11,2 36,2 MD 0,5 1,4 1. Osobní důchodové daně

14 2. Daň ze zisku společností. Charakteristika : pojmové rozdíly pramení z právních předpisů jednotlivých států; anglický název corporation income tax ; ve většině zemí je výnos z této daně menší než daň z osobních důchodů (cca na úrovni 1/3); podíl daní na celkových daňových výnosech v zemích OECD se pohybuje v intervalu 3,5 až 19,1 %; existují názory, že tato daň nemá ekonomické opodstatnění, neboť společnosti nemají zvláštní zdaňovací kapacitu, všechny zisky se stanou osobními důchody fyzických osob a podlehnou zdanění ODD; podnikatelé upozorňují na to, že daň zdražuje výrobu a zvyšuje ceny; společnosti přesouvají daň na jiné subjekty (dopředu do cen nebo dozadu na jiné subjekty); je obtížné definovat zdanitelný zisk jednoduchým způsobem, převod zisku na základ daně bývá složitou operací a navozuje možnost operovat s daňovým základem, což zpochybňuje oprávněnost této daně, daň ztrácí neutrální charakter, neboť ze dvou ve skutečnosti stejných zisků je placena různá výše daně; vzniká problém dvojího zdanění (např. dividend), u společností je zdaněn nejprve zisk a pak dividenda. 2. Daň ze zisku společností

15 2. Daň ze zisku společností. Geneze : historickým předchůdcem jsou různé výnosové daně známé již ze starověku, které postihovaly zisky z pozemků, živností, domů (třicátek, desátek), dále daně určené podle počtu tovaryšů nebo s návazností na daň z krbů, oken; koncem 19. století vznikly výnosové daně uložené přímo na účetní zisk; první daň z důchodu společností vznikla v Prusku (1891) s nízkou sazbou 4 %; na území dnešní ČR byla zavedena daň ze zisků společností v roce 1898 v souvislosti s Böhm-Bawerkovou reformou se sazbou daně 10 %. 2. Daň ze zisku společností

16 2. Daň ze zisku společností. Vlastnosti daně (pozitivní) : společnosti platí za využívání veřejných služeb (využívají infrastruktury v určitém místě a daň ze zisku je platbou za tyto služby); daň kompenzuje omezenost ručení právnických osob za závazky (buď neručí nebo jen do výše upsaného jmění); jsou zdaňovány zisky, které by na personální úrovni unikly zdanění; daň lze využít v hospodářské politice (podpora výzkumu a vývoje, ekologických aktivit, regionů, odvětví, malých firem, investic). 2. Daň ze zisku společností

17 2. Daň ze zisku společností. Metodika a problémy při stanovení daňové povinnosti : základ daně se ve většině zemí stanovuje z účetního zisku mimoúčetní transformací; z upraveného základu daně se sazbou daně stanovuje daňová povinnost; v některých zemích se od vypočtené daně uplatňuje odpočet slevy na dani; stanovení základu daně je rovněž ovlivněno uplatňovaným systémem účetnictví (není kompatibilita mezi jednotlivými zeměmi); v daňových základech vznikají diference, které mají původ v rozdílném pojetí daňově uplatňovaných nákladů (tzv. daňově uznatelných nákladů), v rozdílné úrovni odpisování majetku a v daňových úlevách včetně započtení obchodních ztrát; existují rovněž daňové stimuly z důvodu přilákání přímých zahraničních investic; uplatňují se rovněž systémy, v rámci nichž je základ daně ovlivňován tvorbou rezerv, uplatňováním pohledávek a opravných položek. Sazby daně : jednotná sazba daně (např. 19 %, 21 %, 35%); progresivní sazba daně (Švýcarsko, USA, Rumunsko, Bulharsko); degresivní sazba daně (Nizozemí). 2. Daň ze zisku společností

18 Sazby daní z příjmů společností ve vybraných zemích : 2. Daň ze zisku společností. Sazby daní z příjmů společností ve vybraných zemích : Stát Sazba daně (%) Austrálie 30 Belgie 24,55-34,50 Česká republika 19 Dánsko 25 Francie 15; 25; 33,33 Irsko 12,5;20;25 Itálie 27,5 Japonsko 28 Kanada Maďarsko 10;19 Německo 15;25 Polsko 19 Norsko 28 Rakousko 25 Slovensko 23 USA 35 Velká Británie 20; Daň ze zisku společností

19 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Charakteristika : příspěvky na sociální zabezpečení jsou rozděleny mezi zaměstnance a zaměstnavatele, platí je také podnikatelé a jiné osoby SVČ; příspěvky na SZ placené fyzickými osobami (zaměstnanci a podnikajícími osobami) mají ekonomicky charakter osobních důchodových daní; na rozdíl od daní u nich neexistuje nezdanitelné minimum, je zde stanoven minimální a maximální vyměřovací základ; zmenšují průhlednost daňového systému; z mikroekonomického hlediska jde o daň placenou na trhu práce, o kterou se z hlediska daňového břemene dělí zaměstnanec (prodává pracovní sílu) a zaměstnavatel (kupuje pracovní sílu); z teorie přesunu a dopadu vyplývá, že na konkurenčním trhu není rozhodující, na které straně trhu je daň statutárně uložena; 3. Příspěvky na sociální zabezpečení

20 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. ekonomický důsledek této daně čili množství použité práce, cena práce i důchody účastníků by byly stejné, i kdyby celou daň platili zaměstnanci nebo naopak zaměstnavatelé, nezáleží na tom, v jakém poměru se o pojistné dělí zaměstnanci či zaměstnavatelé; protože trh práce má však ke konkurenci daleko a cena práce není pružná (v důsledku činnosti odborů), bude pojistné dopadat na tu stranu trhu, kde je zákonem uložena; příspěvky na sociální zabezpečení placené zaměstnavateli jsou vlastně daněmi z pracovní síly, zdražují výrobní faktor práci, mají proto distorzní účinek na výběr výrobních faktorů; příspěvky na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem zvyšují cenu práce a nezaměstnanost; přesouváním dopředu, tj. do cen výrobků a služeb, dochází k dopadu břemene na kupující (spotřebitele) a jejich dopad je regresivní; přesouváním dozadu, tj. na pracovníky, snižují jejich reálnou mzdu a jejich dopad je převážně regresivní; příspěvky na zdravotní pojištění platí za určitou skupinu osob stát. 3. Příspěvky na sociální zabezpečení

21 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Geneze : příspěvky na sociální zabezpečení zavedeny v roce 1880 v Německu pro státní zaměstnance (Bismarckova daň), později pro průmyslové dělníky a následně pro ostatní zaměstnance; masový rozvoj v západní Evropě po 2. světové válce (hlavní příčina růstu příjmů veřejných výdajů v této době). Vlastnosti = potřeba finančně zajistit platby : starobních, invalidních a dalších důchodů; dávek nemocenského pojištění; dávek v mateřství; dávek v nezaměstnanosti; náhrad při pracovních úrazech; zdravotnických služeb; dalších dávek podle konkrétních podmínek v jednotlivých zemích 3. Příspěvky na sociální zabezpečení

22 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Vyměřovací základ : je stanoven podobně jako základ osobní důchodové daně s tím rozdílem, že zúčtovaný příjem je pro účely stanovení základu daně modifikován (super hrubý příjem, odčitatelné položky aj.); z některých příjmů se příspěvek na sociální pojištění neplatí (příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy osvobozené od daně nebo některé zákonem stanovené zdanitelné příjmy, příjmy z dohody o provedení práce); mezinárodní porovnání je velmi obtížné; na rozdíl od osobní důchodové daně zde neexistuje nezdanitelné minimum, ale naopak minimální a maximální vyměřovací základ (zastropování). Sazby příspěvků na sociální zabezpečení : v zemích EU poměrně vysoké oproti zámořským zemím; v ČR činí sazba pro zaměstnance 11,0 %, pro zaměstnavatele 34 %, tj. celkem 47,5 %, ve SR 13,4 %, resp. 35,2, tj. celkem 48,6 % (srovnej : Austrálie 0 %, USA 15 %, Rakousko 39,75 % a Německo 41,3%). 3. Příspěvky na sociální zabezpečení

23 4. Majetkové daně. Charakteristika : předmětem daně je stavová veličina, tj. majetek v movité nebo nemovité podobě; zohledňují dodatečnou platební kapacitu poplatníka; přispívají ke zvýšení horizontální a vertikální spravedlnosti; doplňují redistribuční účinek daňové soustavy (význam těchto daní z hlediska objemu výběru daní je malý); právnické a podnikající fyzické osoby mohou část daně přesunout do spotřeby prostřednictvím cen a toto daňové břemeno pak dopadá regresivně; v zemích OECD činí podíl majetkových daní na HDP 1,9 % (v ČR 0,5 %) a na celkovém objemu vybraných daní 5,6 % (v ČR 1,4 %); u daní z nemovitostí placených do místních rozpočtů je argumentem spravedlivého zdanění princip prospěchu, neboť vlastníci nemovitostí platí prostřednictvím těchto daní za služby veřejné infrastruktury v místě, kde je nemovitost situována; nevýhodou je nerovnost ve zdanění movitého a nemovitého majetku; nevýhodou je zároveň dvojí zdanění stejného objektu, každý majetek pochází z akumulovaných důchodů. 4. Majetkové daně

24 4. Majetkové daně. Geneze : původně vznikly jako daně z pozemků (starověk, středověk); později se začaly zdaňovat stavby a budovy nebo jejich části (daně z komínů, daně z oken). Vlastnosti majetkových daní : nemají distorzní účinky na práci; mohou negativně ovlivňovat úspory, neboť zdaňují jejich akumulovaný výsledek; mohou směřovat vlastníky k racionálnějšímu a efektivnějšímu nakládání s majetkem. Klasifikace majetkových daní : 1) daně vybírané pravidelně, a to : daně z čistého bohatství; daně z nemovitostí; 2) daně vybírané nepravidelně, a to : daně dědické; daně darovací; daně z převodu nemovitostí. 4. Majetkové daně

25 4. Majetkové daně. Daně z čistého bohatství jsou ukládány na stav majetkových aktiv hmotných i nehmotných, snížených o závazky vztahující se k těmto aktivům. Subjektem daně jsou jednotlivci i společnosti. Objektem daně je stav majetku a tato daň je placena na úkor běžného příjmu poplatníků. Nevýhodou daně z čistého bohatství, že stimuluje poplatníky ke shromažďování majetku právě v určité formě na úkor forem jiných. Tato daň existuje ve třetině zemí OECD, výnos této daně je zpravidla příjmem centrálního rozpočtu (kromě Švýcarska, kde se jedná k kantonální daň). Základem daně z čistého bohatství je zpravidla veškerý majetek přinášející příjem, zpravidla se však do základu daně nezahrnují umělecká díla, životní pojistky, starobní důchody, nehmotná hodnota firmy (goodwill), patenty a autorská práva. Čistý majetek je vždy sdružován v rámci jedné rodiny (manželé a jejich závislé děti). Základem daně je vždy peněžní částka (daň ad valorem). Sazby daně z čistého bohatství jsou nízké, většinou jde o desetiny procenta. Mohou být proporcionální nebo progresivní (u progresivních je mezní sazba nejvýše 3 %). Často se u této daně stanovuje nezdanitelné minimum (Lucembursko, Francie). 4. Majetkové daně

26 4. Majetkové daně. Daně z nemovitostí jsou historicky nejstarší. Předmětem daně jsou pozemky a stavby. Většinou tvoří příjem místních rozpočtů. Daně z nemovitostí jsou ukládány jako jednotkové (výměra pozemku v m2, počet podlaží) nebo ad valorem (základem daně je cena pozemku nebo stavby). Daně dědické a darovací nemají časově pravidelný charakter a vztahují se na bezúplatné převody movitého a nemovitého majetku mezi subjekty za života dárce (daň darovací) nebo při úmrtí zůstavitele (daň dědická). Mají charakter daně z kapitálových transferů. Sazby daní bývají zpravidla progresivní a mají vazbu na stupeň příbuzenského vztahu. Daně z úplatných převodů nemovitého majetku se zpravidla platí při prodeji nemovitostí. Jejich objektem je stav majetku. Sazby daně bývají jak progresivní, tak jednotné. 4. Majetkové daně

27 5. Spotřební daně. Charakteristika : jde o daně nepřímé; daňové břemeno je přesunuto a dopadá na kupujícího (spotřebitele); u DPH je podíl daně v konečné spotřebitelské ceně stejný ve všech výrobcích a službách se stejnou sazbou; to neplatí (viz DPH) u kaskádovitých daní, u daní výrobkových a daní z velkoobchodního obratu; u daní kaskádovitých záleží na počtu zpracovatelských stupňů, neboť čím je jich více, tím více je také dvojího zdanění už jednou zdaněného základu; daně spotřební (akcízy) mají selektivní charakter, postihují vybraný okruh zboží a jsou jednotkové, základ daně je ve fyzických jednotkách; daně ze spotřeby působí jako daně in rem. 5. Spotřební daně

28 5. Spotřební daně. Geneze : předchůdci těchto daní byly různé poplatky a daně placené obchodníky při vjezdu na určité území nebo průjezdu územím (cla); původně měly tyto daně postihovat obraty a zisky obchodníků, avšak přesouvaly se do cen; jejich vývoj se ubíral dvěma směry, a to ve směru daní obratových (% z ceny obratu zboží) a spotřebních daní jednotkových týkajících se vybraného okruhu zboží; DPH byla poprvé zavedena v roce 1967, a to ve Francii; postupně byla DPH zavedena v Belgii, Německu, Itálii, Lucembursku a Nizozemí a následně v dalších zemích; DPH není zavedena v USA, Austrálii a na Islandu. 5. Spotřební daně

29 5. Spotřební daně. Klasifikace : 1) daně všeobecné (daně z prodejů, resp. obratů); 2) daně selektivní (spotřební, akcízy). Daně z prodejů (sales taxes) mají postihovat všechny výdaje kupujících (spotřebitelů). Patří sem daně z obratu a DPH. Jsou ukládány ad valorem (v % z ceny prodaného zboží). Zpravidla jsou zdaňovány 2 sazbami. Daně z prodejů mohou být : jednofázové; vícefázové. 5. Spotřební daně

30 5. Spotřební daně. Jednofázové daně jsou uvaleny na každý výrobek pouze jednou, na určitém stupni zpracování. Podle toho, na kterém stupni zpracování se platí, jde o daně z maloobchodního obratu, z velkoobchodního obratu nebo tzv. daň výrobkovou (uloženou na převod zboží mezi výrobcem a velkoobchodem). Základ daně je hrubý obrat. Daně vícefázové jsou ukládány na každém stupni zpracování a mohou být : duplicitní (kaskádovité); neduplicitní. Duplicita daně vyplývá ze zdaňování výrobku u každého ze zpracovatelů, kdy zpracovatelé nemohou od daňového základu odečíst hodnotu vstupů. Mezi neduplicitní daně patří DPH odstraňující duplicity tak, že se vstupy podruhé již nezdaňují a dani podléhá pouze hodnota přidaná zpracováním u daného plátce. 5. Spotřební daně

31 5. Spotřební daně. Vlastnosti (výhody DPH) : neutralita (umožňuje zdanit spotřebu domácností s vyloučením výrobních vstupů a bez ohledu na počet stupňů zpracování výrobků); možnost zdanit služby (rozšíření základny zdanění); výhodnost pro mezinárodní obchod (technika daně umožňuje vývoz bez daně); spolehlivost výnosů pro stát (vyšší výnosy ze zdaněné spotřeby). Vlastnosti (nevýhody DPH) : daňové úniky; náročnost přechodu na novou daň; administrativní nákladnost fungování daně; nebezpečí spojené s možností růstu inflace po zavedení daně. 5. Spotřební daně

32 5. Spotřební daně. Stát Sazby daně (%) Nový Zéland 12,5 Sazby DPH ve vybraných zemích : Belgie 6; 12; 21 Česká republika 15; 21 Dánsko 25 Francie 2,1; 5,5; 19,6 Irsko 4,8; 13,5; 23,0 Itálie 4; 10; 21 Japonsko 5 Kanada 7; 15 Maďarsko 5; 18; 27 Německo 7; 19 Polsko 5; 8; 23 Norsko 7; 12; 24 Rakousko 10; 20 Slovensko 10; 20 Švýcarsko 2,4; 3,6; 7,6 Velká Británie 0; 5; Spotřební daně

33 6. Ekologické daně. Charakteristika : jde o tzv. nápravnou daň, která má internalizovat externality (zahrnout je do nákladů na trhu); ekologické daně jsou ukládány na produkty; po zavedení se od nich očekává pozitivní vliv na životní prostředí; při zavedení této daně se projeví vliv na daňovou základnu, o níž se má za to, že představuje environmentálně škodlivou výrobu. 6. Ekologické daně

34 6. Ekologické daně. Klasifikace : 1) podle druhů : Pigouviánské daně se striktně drží teorie externalit (jsou uvaleny přímo na jednotku znečištění, CO 2, SO 2 ); nepřímé ekologické daně (nejsou uvaleny na škodlivou látku, ale na zástupný faktor); daně s neplánovaným ekologickým dopadem (mají pozitivní ekologický vliv). 2) podle předmětu : daně z motorových paliv; daně z automobilů; daně z energetických surovin; daň z emisí, poplatky za těžbu nerostných surovin, platby za využívání životního prostředí; 6. Ekologické daně

35 6. Ekologické daně. 3) podle techniky zdanění : emisní daně a poplatky; výrobkové daně; uživatelské poplatky; administrativní poplatky; odčitatelné daňové položky; 4) podle cílů : účelové ekologické daně; stimulační daně; doplňkové ekologické daně. 6. Ekologické daně

36 6. Ekologické daně. Vlastnosti : přesun zdanění z práce a kapitálu na zdroje znečištění; odstranění těch prvků současného daňového systému, které nepříznivě dopadají na životní prostředí; zachování principu znečišťovatel platí ; výnosová neutralita; zkreslují chování ekonomických subjektů; zhoršení konkurenční pozice výrobců; zvyšují ceny základních výrobních faktorů a mohou vyvolat vznik inflace. 6. Ekologické daně