NA ZAČÁTKU PĚTILETKY

Transkript

1

2 NA ZAČÁTKU PĚTILETKY Nahofe: Elektrisovan tra( lokomotivou 8080''. Vlevo nahofe: Obrzek modernl pece v Tepl' Vodl. Vpravo: Seflzovnl souatruhu SP J t. Dole: Modernl parnl turbina Leninových úvodll Pětiletka se slibně rozbíhá a dosahuje uf v prvnlch měslclch pozoruhodných úspěchů. Letos právě slaví strojírna I. Závodů V. I. Lenina v Plzni významné jubileum: jif padesát let tu dělníci vyrábějí parnl turbiny. Vzhled, přesnost i výkony turbin svědči o vysoké kultuře výroby. Proto je o parnl turbiny z Leninových závodů stále většl zájem na světových trzích. Právě teď v nové pětiletce dodávají leninovci modernl turbiny pro Polsko. Technickou zajímavosti je skutečnost, fe tato turbina je prvním výrobkem pro zahraničí, opatřeným mechanickou regulaci. Na obrázku s. Josef Vild řidl 90fmánl krytu nad rotorem turbiny, která je před odesláním důkladně vyzkoušena. Na začátku pětíletky také skončili pra- ' covníci košického podniku Pozemních staveb montáž moderní pece na páleni magnesitu v Teplé Vodě. Tamní závod bude z dolomitu, který byl dosud málo vyufit, vyrábět bazifrit, pouflvaný na opravy Siemens-martinských peci, aby tavba oceli probíhala co nejúspěš něji a bez poruch. Národní podnik Kovosvit v Sezimově Ústi vyrábí nejmodernější obráběti stroje, které jsou pod značkou MAS známy po celém světě. Nový kopírovati poloautomatický soustruh SP 31 je významnou novinkou v začlnajicl pětiletce. Po seřízeni prvního kusu pracuje totiž automaticky s přesnosti O, 02 milimetru. Nastaveni jednotlivých operaci se děje propojením koliku podle povelové karty, cof právě provádl montér František Prokop. V prvních měsicich nové pětiletky přes nepřlznivé klimatické poměry byla dána do provozu elektrisovaná trať Žilina-Spišská Nová Ves. Zuim co s parnlm pohonem bylo na této obtížné trati dosaženo s rychllkovou soupravou rychlosti 40 km v hodině, umožňuje elektrická trakce zvýšit tuto rychlost na dvojnásobek - 80 km v hodině. Velkou zásluhu o včasné uvedenl trati do provozu mají zaměstnanci montážního úseku z Vriltek a montéři z Rulomberka. Na obráz ku je vidět elektrickou lokomotivu Bobo", výrobek Leninových závodů v Plzni, na nově elektrisované trati. ' 216 VIDA A TeCHNIKA MlÁDEll

3 v ' Mezi významné úseky našeho vldeckého života patři i technická sekce Cs. akademie vld, která má v rozvoji techniky velmi důležité poslán'í. Přiná!fme na!in1 čtenářům odpovldi nového předsedy tohoto úseku akademika Jana Smetany na otázky tiskového zpravodaje:. Jak se podílí technická sekce CSAV na velkých úkolech, které klade naši technice druhá pětiletka? Technická sekce ČSAV se obírá, tak jak přísluší sekcím Akademie, základním výzkumem, který usměrňuje zejména ty problémy, jež ukládá druhá pětiletka. Zároveň však zaměřuje svůj výzkum i na problémy, které se perspektivně rýsuji v třetí i čtvrté pětiletce, aby tak věda získala potřebný předstih. Technická sekce ČSA V má také vytvářet vědecké zásady pro řešeni některých komplexních úkolů celostátního významu. K tomu všemu je třeba, aby sekce byla vybavena pracovišti s prvotřídními vědeckými pracovníky i s prvotřídním vybavením, které nesmí pokulhávat za světovou úrovni. Které hlavní problémy budou řešit pracoviště technícké sekce v tomto roce? Ústavy a laboratoře inají plánováno na dvacet hlavních úkolů a vice než 80 úkolů ostatních. Ústav theoretické a aplikované mechaniky věnuje hlavni pozornost novým metodám, které při neztenčené bezpečnosti mají vést k dalšlmu zhospodárnění stavebních konstrukcí. Bude se tu pracovat též na zjednodušeni některých postupů konstrukčních výpočtů a na zavedeni pokusných metod, které mají doplnit theoretické postupy. Praktický prospěch slibuje též studium použiti odpadnlch chemikálii pro zlepšení vlastností zemin při zemních stavbách, studium betonových směsi nového složení a výzkum látek, sloužících ke zvýšení odolnosti konstrukci proti povětrnostním vlivům. Ústav pro výzkum strojů bude se krom jiných úkolů zabývat výzkumem energetické přeměny v lopatkových strojích. a má zlskat podklady pro zlepšení konstrukce a snížení výrobních i provozních nákladů zejména u parních turbin a turbokompresorů. Laboratoř pro výzkum materiálu bude sledovat vlastnosti ocele i neželezných kovů při namáháni za vysokých teplot a mimo jiné bude studovat též vliv malého množství přísad na vlastnosti kovů. Ústav pro elektrotechniku bude pokračovat ve výzkumu přepjetí v transformátorech, který přinesl již mnohé cenné poznatky naší výrobě a též jeho další úkoly mají většinou stěžejní význam pro snížení poruchovosti a zhospodárnění výroby i provozu elektrotechnických zařízeni. ústav radioťechniky a elektroniky má v plánu řešeni většího počtu problémů, z nichž většina je základní theoretické povahy; jde na př. o uplatnění pravděpodobnostních principů v radiotechnice, o theorii elektrických obvodů a o automatisaci radiotechnických měření a výpočtů. Laboratoř hutnická se věnuje průzkumu hospodárného zpracování manganových rud a mimo další úkoly se bude starat o vypracováni rychlých analytických metod pro hutni průmysl. Laboratoř pro vodní hospodářstvl předá průmyslu podklady pro výrobu malých vodárenských jednotek, velmi vhodných pro zemědělství, rozpracuje využiti t. zv. vločkového mraku pro vodárenskou úpravu a bude studovat dalši problémy, 'jejichž řešeni má na př. zabránit zanášení úst! říčních přístavů a podemilánf břehů vodních toků. Základní výzpam pro naše národní hospodářstvi má práce Laboratoře energetiky a to zejména jeji chystaný technicko-hospodářský rozbor dalšího vývoje energetické a palivové základny. Velmi důležitá je i otázka automatické regulace velkých energetických jednotek, zvláště parních kotlů, kterou bude řešit Laboratoř pro automatisaci a telemechaniku. Dílčími problémy automatisace se bude zabývat též Laboratoř pro průmyslovou elektroniku. Laboratoř elektronové optiky dosáhla významného úspěchu konstrukci stolního, přenosného typu elektronového mikroskopu a v tomto roce bude pracovat na dalším zdokonaleni tohoto přístroje a na nových, speciálních metodách jeho využiti. Pracoviště pro boj proti zaprášeni plic bude koordinovat výzkum a vypracuje návrhy účinných ochranných opatřeni. Jak se podílí technická sekce ČSA V na vytváfení pfedpokladd k mírovému využiti atomové energie?. Sekce se účastní přípravných' prací v některých oborech, které jsou úzce spjaty s výrobou atomové energie, na příklad ve výzkumu materiálu za vysokých tlaků a teplot. Současně se studuje optimální rozmístění zdrojů energie všeho druhu na území našeho státu, zejména s hlediska hospodárnosti výroby a dopravy energie. Velkou úlohu má v tom otázka volby vhodných typů reaktorů pro naše poměry, jejímuž řešeni se věnuje plná pozornost. Příspěvek Ústavu pro výzkum strojů naši energetice: Jedním ze základních předpokladů hospodárnosti a bezpečnosti provozu parních elektráren je soustavná funkční kontrola jednotlivých jejich zařízeni. Měřeni umožňující takovou kontrolu konala se však v našich elektrárnách dos.ud jen ojediněle. Jedním z důvodů byla složitost a nejednotnost používané metodiky měření, které působily, že výsledky pokusů časově i finančně značně nákladných nebyly v širší míře srovnatelné a měly proto jen omezený význam. Zmíněné nedostatky možno odstranit vypracováním jednotných a podrobných směrnic pro kontrolu jednotlivých zařízeni elektrárny. Tento úkol je však značně obtižný, protože příslušná měřeni musí být jednoduchá a přitom dostatečně přesná. Současně je žádoucí, aby byl řešen neutrální instituci, tedy nikoliv složkami zastupujícími buď dodavatele, nebo objednavatele zařízeni. Ministerstvo energetiky navrhlo proto Ústavu pro výzkum strojů ČSAV, aby se úkolu ujal. Ústav, dbaje usnesení strany a vlády o pomoci energetice, návrh přijal a v roce 1955 podal první část řešeni. Byly vyprllcovany jednak směrnice pro provozní kontrolu typisovaných parních turbin 50 MW, které mají být v budoucnu základními jednotkami parních elektráren, jednak metodika měřeni některých základních veličin. Zde šlo zejména o speciální případy měření střední teploty a rychlosti plynů proudicich rozměrným potrubím, na př. kouřovodem. Výsledky byly odevzdány energetickému ústavu ministerstva energetiky, který je po zásluze ocenil. Bylo také navrženo, aby.směrnice pro měřeni na parních turbinách 50 MW byly vydány jako dodatek normy CSN : Předpisy pro dodávku a zkoušeni parních turbin". re- VIDA A TECHNIKA HLÁOEfl 227

4 v ' Pro Vědu a t~hniku mládeži" napsal Ing. JOZEF BUTOR Rozvoj našich železnic je v současné době tak rychlý, že.musíme obdivovat hrdinství dopravních zaměstnanců, kteří dosud zápasí s následky války a při tom úspěšně zdolávají obtíže při zavádění nové techniky, organisace a jiných novinek, které zrychluji a zpříjemňuji cestováni. Mezi velkými a naléhavými úkoly stoji. v popředí i úprava železničního svršku, t. j. koleji, upínadel, pražců a štěrkového. lůžka.. Povšimněme si dnes prozatím jedné části - p r a ž c ů. Jde o důležitou věc, neboť v blizké budoucnosti chceme používat betonových pražců místo nynějších dřevěných. Jestliže však chceme nahradit velká množství jakostního dřeva betonem, musíme jej vyrobit nejen lacino, ale i s takovými vlastnostmi, aby se vyrovnal dřevu. 2. trvanlivost na 2Q-25 let. Ale kromě dubo- Tento pražec se vyrábí navíjením už vého dřeva se používá ještě i buku, boro- napfaté armatury na předem zhotovené vice a modřínu, které maj(nižš(trvanlivost. betonové cívky. Takto navinutá napjatá Vzdálenost pražců od sebe čin.l 60 až armatura se spolu s cívkami zabetonuje 85 cm. Nejmenší vzdálenost je vázaná vysokohodnotným betonem. Po zatvrdpožadavkem krajní možnosti spolehlivého nutí v pařicí komoře se pražec odformuje podbíjeni štěrkem. Při ručním podbíjeni a po 28dennim odleženi, když beton nabyl je to nejméně 55 cm, při stroj nim, vibrač- pož~ované pevnosti (minimálně 600 kg nim podbíjeni 45 cm. U nás se klade 1150 na 1 cni 2 ) se expeduje. až 1722 pražců na I km trati, na velmi Stručný popis výroby nám celou věc zatlžených tratlch vždy aspoň 1500 kusů ujasni. ' na 1 km. Do očištěné a řádně naolejované spodní Průměrně se u nás vyměňuje z celko- části ocelolitinové formy se navléknou vébo počtu pražců ležících na trati ročně t. zv. cívkové trny z kvalitní ocele. Na ně asi 5-6%. Je to úctyhodné množství se nasadí betonové cívky a řádně se utěsni a Činí ročně kolem m 3 pražců. kroužky Z houbovité gµiny, aby nezaté K jejich výrobě ie však třeba použit témě~ kaly cementovým mlékem při vibraci m 3 kulatiny, neboť výtěžek z po- betonu (obr. 3). Rozporným rámem se kácené hmoty činí asi 42%. trny v horní části podepřou. Pak se celá Ve snaze ušetřit našemu hospodářství forma posad! na navíjecí stroj (obr. 4). ročně:tisicem 3 vysokokyalitnihodře~;i;abý- Zásah člověka je přitom omezen jen na val se Výzkumný ústav stavebnlch konštruk- zasvorkováni prvního a posledního závitu cií a montáží v Bratislavě řešeniiil nového (obr. 5), jinak navinuti a napínáni armatypu pražců z předpjatého betonu (obr. 2). tury o průměru 3 mm a pevnosti O tom, co je předpjatý beton, se dově- kg/cm 2 obstará sám stroj (obr. 6). Navíjí děli naši čtenáři z předešlých čísel. Zde se otáčením pražce. Předpětí se vytváří vás chceme obe.známit s výsledky vedou- mechanicky,zavěšenýmzáva~imajemožno cího pracovníka ing. Štefana Fajta, který je kontrolovat siloměrem. po tříleté namáhavé práci s kolektivem Po navinuti armatury se forma sejme spolupracovníků tento nesnadný problém a přenese na vibrační -stůl (obr. 7). Tam vyřešil. '. se přiloží ke spodní části formy bočnice Myšlenka nahradit dřev~né pražce be- a čela. Vloží se též t. zv. měkká armatura tonem není ojedinělá ani nová. Beton je a jádra na vytvořeni otvorů pro upevněni. materiál, jehož surovinové základny jsou kolejí (obr. 8). Nato se vsype beton a za-, u nás poměrně hustě a rovnoměrně roz- vibr~je se. ložené a prakticky nevyč'erpatelné. Naše Zabetonovaný pražec se vloží do pařicí cementárny mohou dodat potřebné množ- komory, v níž se urychli tvrdnutí betonu stvf cementu požadované jakosti. pomocí páry. Po vypařeni ~á už beton V zahraničí se také vyrábí několik typů dostatečnou pevnost, aby mohl převzít betonových pražců vice nebo mén~ poda- předpětí. Uvolni se rám, vyberou se trny, řených. Pov.šimneme si, jaké výhody má pražec se vyklopí z formy a jde na skládnáš typ před jinými. ku (obr. 9). ' Že jde ročně o veliká množství, o tom nás přesvědči několik jednoduchých údajů. Dřevěný pražec. musí být zhotovený ze zdravého, nejlépe dubového dřeva (obr. I). Podle předj?isů Č:SD je 260 cm dlouhý, 15 cm vysoký a 25 cm široký. Pro uloženi podkladnice je nahoře zapotřebí nejméně 16 cm šířky.. Trvanlivost pražce záleží ve velké miře na tom, jak byl impregnovaný. Bez impregnace vydrží ne)lepši dubové pražce let. Hodnotnou impregnaci kamenouhelnym dehtovým olejem se zvýší 4. ' 228 V~DA A TECHNIKA MLÁDE!I

5 Strulnf o technice. V čem jsou přednosti této na první pohled jednoduché myšlenky? Předevšlm z pražce yůbec nevyčnívci žádná armatura. Odpade\ tedy choulostivá ochrana vyčnlvajlcl hlavní armatury. Vy-.. tvořeni předpětl je úplně mechanisovi;iné. Systém hydraulické kontroly a naphiánl armatury je.tu výhodně nahrazen mechanickým, předpětl se provádl pomoci závažl. Pražec je po yyklbpenl z formy úplně hotový. Otvory po cívkových trnech (obr. 10) by mohly zůstat volné, ale zabetonuji se z estetických důvqdů, což je nepatrná práce. Beton má hned po vyjmuti z komory pevnost kg/cm'. Přenos předpětl je zvláště výhodný. Civky tlač! na jádro čelně, zabetonovaná armatura přilnavosti. Jsou tu tedy výhodně spojeny oba způsoby předplnánl. Ztráty na předpětí jsou malé a daji se snadno ještě před zabetonovánim armatury do pražce změřit. Navijecf stůl je v podstatě stavěn podle Michajlova (SSSR) s určitými změnami, které zmenšuji kollsání napětí z 30% na pouhá 3%. Novou konstrukci vyvinul ing. Eugen Kardhord6. Po theoretickém vyřešení problému se přistoupilo ke zhotoveni prototypů a jich vyzkoušeni. Zde se ukázala všeobecně známá zkušenost, že zhotovení a zavedení výrobku do praxe je neméně důležitá a nesnadná práce. Zjistilo se, že civky, na něž se naviji předpjatá armatura, jsou problémem, který takměř hrozil zničit hlavní myšlenku díla. Předpětí pražců činí kg. Ocelové civky by byly drahé; použila se naše nová hmota :- litý čedič. Je to sám o ~obč velmi hodnotný materiál. Roztavením a vylitim do formy jsme získali tvrdé, pevné " clvky, které však měly malou plasticitu. Po navinuti několika závitů doslova e:xplod!)valy. Při fotoelasticimetrických zkouškách se přišlo na to, že stav napěti v cívkách je velmi složitý. Nakonec se osvědčil starý známý přítel - beton, který se v okoli otvoru vyarmoval dvojitou spirálou z betonářské ocele. Tato clvka splnila všechny požadavky a hlavně byla laciná a.z nenáročných surovin., s napětim se očekávaly zkoušky hotových pražců. Výsledky byly ra~ostné. Ještě několik výrobních zásahů a mohla začit pokusná výroba pražců našeho typu, i ve světové výrobě originální konstrukce. Průměrná trvanlivost dfevěných pražců je, jak jsme uvedli, kolem 20 let. Před- - pjatý betonový pražec vydrži nejméně 50 let, tedy 2,5krát déle. Jeho cena při pokusné výrobě byla bez režie Kčs. Při zaběhnuté a plně mechanisované výrobě nepřekročí 70- Kčs, čímž se přibliž! k plánované ceně dfevěného impregnovanéh.o pražce. Kromě toho se ušetři náklady na práci spojenou téměř s trojnásobnou výměnou pražců a asi třetina nákladů na štěrkové lůžko, které je u betonových pražců menši. Dnes je pokusná výroba úspěšně skončena. V uplynulých dnech byl položen 300 m dlouhý pokusný úsek trati (obrázek v titulu) a na základě dobrých výsledků se zavádi hromadná výroba. Z pracujicich, kteří jedou za zaměstnánim do Malacek, si mnozl ani n!uvědomi, že na trati z Malacek do Velkých Levár jedou po nových betonových pražcích, které jsme právě popsali. Jejich hromadnou výrobou nejen zlepšime kvalitu a zvýšime bezpečnost našich trati, ale především ušetfime množství stromů v našich lesích, a to právě nejcennějších druhů. Televlsnr souprava pro promyslové účely se skládá z kamery, vážicí jen 3 kg, stativu, kuf?fkového zesilovače, kon trolnl a ovládacl jednotky a kufi'lku s obrazovkou. Přenos se provádí koaxl álnlm kabp.lem; obrazovka moie být vzdálena af 500 m od kamery. Kamera, jef má rozměry 21 Ox 1 SSx 90 mm, je vybavena normální optikou 35 mm filmové kamery. Pl'es malé rozměry celého zal'lzenl má tato souprava znač nou pl'esnost obrazu. Lze ji na př. sni mat údaje přistrojil a soustředit je na jedno st.anoviště, jediný technik mofe sledovat jevy současně v rozných mls tech výrobního pochodu a pod. Modely rů:r.nýc,h :r.ai'f:r.enl, vyrobených z transparentnlch umělých hmot, které lze snadno obrábět a tvářet, jsou dobrou pomockou při zlepšováni kon strukce. Podobných modelo je v zahraničí pouflváno hlavně při navrhováni chemických zal'lzenl a kotelen. Zai'i:r.enr pr o viděni ve tmě, vy ráběné v zahraničl, dovoluje viditelnost do 2 km v naprosté tmě. Zařízeni se skládá z projektoru, který o-z:ářl pozorovaný objekt neviditelnými infračerve nými paprsky, a přijímače-dalekohledu, který odrafené infračervené paprsky přeměn! ve viditelné světlo. Energie potřebná k provozu se buď odebírá ze sitě nebo ji dodává přenosný agregát. * Fluorescentnf osvětleni pracujlcl s 600 V pl'i 400 c/sec. je dalším pok,rokem ve svl!telné technice. Při stejné spotl'ebě ener.gie se zvýšením kmitočtu zlská o 20 af 500/o vice světla nef při normálnlm kmitočtu 50 c/sec. Zdrojem vysokofrekvenčnlho proudu je rotačnl měnič kmitočtu. * Fenolová pěnová lsolačn i hmota se vyrcibl zpl!něnlm v tekutém stavu. Měrná váha je závislá na jakosti zpěněni, moie být volena mezi 1 O al 340 kg/m 8 Nejlepšl vlastnosti isolační a mechanické má hmota při měrné váze kolem 1 00 kg/m 3 Modernf pi'fstroj, který svým výkonem nahradl 100 kw roentgen, tvo?f nepatrné mnofstvl radioaktivnlho Isotopu thulia, ulofené ve stinici skl'lnce. Celé zařlzenl váfl jen 5 kg, při provozu nepotřebuje zdroje elektrického prou du. Ozářeni se provede otevřením uzá věrky ovládané drátěnou fotografickou spoušti. PNstroj je zvlášť výhodný pro lodnl ošetřovny, převozni ambulatoria a všude tam, kde je třeba malých rozměro a váhy a nenl k disposici elektrický proud. Ene r1ie pffrodni páry tryskajlcl ze země na Novém Zélandě má být vrufito 50 MW elektrickou centrálou. Para má tlak af 28 atm. a teploty af k 2500 C. V oblasti vulkanické činnosti byly konány pokusné vrty s uspokojivými vý sledky. hl VIDA A TllCHNIKA MLÁDEfl 229

6 Pr o V~ du a technik u m 1 á de ž i" na psa 1 K A RE L LI S.K A K čemu se použivá vrátek, elevátor a montážní stožár - to se už na!i čtenáfi dozvldlli z loňskiho ročnfku ( 19. číslo VaTM). Dnes si zase nlco pofjíme o montirskim trni, o sfle páky, o vrtání, o konopný ch a ocelových lanech, o dopravních pásech a ráčnovim zvedáku. Montérské trní Žádná růže bez trní... - žádný montér bez trnu." Je to sice hodně podivné, přirovnávat umazaného montéra k tak něžnému výtvoru přírody, ale pravdou je, že trn růže a montéra mají hodně společného. To si uvědomí montér, když jednoho dne k němu přijde vedoucí party a řekne: J dí se tam podívat, ono to,ňák nepasuje'." A právě v takové chvíli vyhmátne montér z nejrůznějšího nářadí zmíněný trn, nebo raději trnů více (obr. 1) a k tomu nerozlučné dvojče kladivo. Montér jde nahoru ke konstrukci, k níž se má přišroubovat jiná, právě nahoru dopravená. Jiným.i slovy řečeno, otvory pro šrouby v obou konstrukcícb se neshoduji a bude je třeba trochu natáhnout". TakovA chyba vznikne bud ve výkresu, ve výrobě, nebo při deformaci materiálu vlivem tepla, což je nejčastější případ. Představte si třeba dvě U-železa od dvou konstrukci, které mají navrtané otvory, neboť je chceme spojit šrouby. K jednomu z těchto U-želez je s druhé strany přivařen úhelník; zahřátím se U-železo poněkud prohne a to již má za následek, že po přiložení na druhé U-železo se šroubové otvory neshoduj!. Viz vyobrazení, které pohledem se shora ukazuje rovné a zkřivené U-železo. I když otvory pro Šrouby mají vždy většl průměr než šrouby, nestačí to, aby se otvory kryly a šroub se mohl pro s trčit. Tehdy se nám hodí montérské trní". Na druhém obrázku vidíte, jak jednoduchým způsobem trnu použijeme a jak tlmto kouskem ocele a úderem kladiva na hlavičku trnu přemůžeme tak značný odpor, který klade pružný, nezdolný materiál. Po několika úderech vnikne trn natolik do obou protilehlých otvorů, že je úplně srovná proti sobě a tím srov11á i pokřivený materiál. Pak již můžeme do sousedních otvoril prostrčit šrouby, jež ihned pevně přitáhneme, načež trn několika údery, bud se strany, či zespodu, vyrazlme. Sousední pevně přitažené šrouby zabrání pokřivenému U-železu, aby se vychýlilo zpět do nesprávné polohy; a i když snad to přec jen trochu uteče", přece je už možno zbý"'.ajlcl šroub prostrčit a utahnout. O síle páky Pověděli jsme si již o praktických strojích a nástrojlch, které potřebujeme denně při své práci, při zdolávání výšek, přitahováni a odtlačováni konstrukci, zkrátka všude, kde potřebujeme značné sily, kterou právě těmito nástroji mnohokrát znásobujeme. Jsou to vrátky, hevery, kladkostroje, ráčnové zvedáky, montážní stožár a vzájemné jejich spojeni. Je však i nářadí zcela jednoduché, které používáme v těch přlpadecb, kdy se nám výše uvedené nástroje nehodí z rilzných důvodů. Je to pouhá_ ocelová tyč - sochor. Na jednom konci je obyčejně zašpičatělý, na druhém zploštělý, abychom se ostřím plochy snadno dostali pod břemeno (obr. 2). Takovému sochoru se ~sto nesprávně řlká pajcr", má rllznou délku, (od 70 cm výše), podíe toho, kolik sily se musi vyvinout nebo kolik místa máme kolem konstrukce k disposici. Z fysiky jistě znáte páku a možnost jejího použití. Na příklad víme, že tam, kde k ručnímu nadzdvižení těžkého břemene by bylo třeba aspoň šesti mužů při vypěti všech jejich sil, stačl zcela nepatrná námaha při použití sochoru. A čim je sochor delší, čim dále od místa zdvihu jej můžeme uchopit, úm je práce lehči. Nejvíce jsme sochorů používali při dopravě konstrukci na místo montáže. Nejdřív jsme musili konstrukci nadzdvihnout, abychom mohli pod ni vložit váleček (bud dřevěný kuláč či kovovou trubku). Zploštělý konec sochoru zasuneme pod břemeno, pod sochor v příslušné vzdálenosti vložíme dřevěný špalíček, načež stlačením volného konce vyzdvihneme konstrukci od země. Jak vidíte na obrázku, je to páka dvouramenná, jejíž osa spočlvá na špalíčku a sila u delšího ramene působí opačným směrem než u ramene kratšího. Pod zdviženou konstrukci podložíme váleček a stejně učiníme ještě asi uprostřed délky konstrukce, aby spočívala aspoň na dvou válečcích, jež zde nahradí funkci kol. Pak již mllžemc konstrukci postrkovat a při tom použijeme sochoru jako jednoramenné páky, kdy jeden konec je opřen o zem a na celou páku pllsobi sila směrem vzhůru. Někdy, zvláště při malém vyrovnáváni polohy konstrukce na strany, používáme plaveckou": podbíráme přes špalíček konstrukci a pohybem, podobným veslování upravujeme směr konstrukce, jak je třeba. S výhodou použlvámc sochorů též pro oddalováni konstrukci při tažení do výše v těch místech, kde by se mohla zadrhnout nějakou přcčnivajfcl špičkou, úhelníkem a pod. Sochor zaklesneme mezi oba předměty, zapáčením je oddálíme a vyčkáme, až vrátek vytáhne břemeno přes nebezpečné místo. Při tom je třeba opatrnosti a dobrého zabráni sochorem, aby nesklouzl a aby zpětný náraz oddalovaného břemene nám jej nevyrazil z rukou a nepřivodil nějaký úraz (od ude.ření až po shozeni s konstrukce). Špičatého konce sochoru užíváme někdy místo trnu; zarazíme špičku do nepřesných šroubových otvorů a zapáčíme jak je třeba. Pak, jako při použití trnu, zasadíme šrouby do sousedních otvorů a pevně přitáhneme. Vrtáni - montérd soužení Když čteme na výkresu poznámku otvory vrtat na montáži", velkou radost z toho zpravidla nemáme. Vezmeme měřítko, rysku, důlčík, kladivo a výkres, pěkně si všechno vyměříme (raději dvakrát,. o o o, o o o o o o 230 V~l'\A A T!;CHNll<A MLÁDEŽI

7 podle starého přísloví: Dvakrát měř, jednou řež"), narýsujeme a důlčíkem a kladivem vytvoříme důlky, určené pro špičku vrtacího spirálu. Načež vložlme do ruěni vrtačky přlslušný vrták, šňůru zapneme do zástrčky, špičku vrtáku vložlme do důlku, smačkneme vypínač a jedeme". A protože se také řlká kdo maže, ten jede", 'Zaléváme špičku vrtáku emulsí, aby se hezky chladil. Cožpak, když mají být otvory malého průměru a vrtaný materiál není přiliš tlustý, je to ještě dobré. Prostě se na vrtačku lehne" a váhou vlastního těla, i vynaložením všech sil otvory navrtáme (obr. 3). Když se však jedná o otvory o průměru třeba 23 mm a tlouštce materiálu 15 až 20 mm - to už je pro nás horší práce. V takovém případě už musíme mít dvouručni vrtačku a jedno fortelné" zařízení, které vynahradí každé sebetěžši zalehnuti" a ušetří hodně námahy a potu. Zde se jen musí držet pevně obě rukojeti vrtačky, zvláště při dovrtáváni. S takovou vrtačkou pracuji dva montéři; jeden obsluhuje vrtačku a udržuje kolmý směr spirálu, druhý ovládá zmíněné jednoduché zařízeni. Skládá se ze sochoru, dřevěného ~paličku a řetizku,který má na jednom konéi hák. Vyobraz~ní ukazuje, kterak zde sochoru použijeme jako dvouramenné páky, jejíž osa spočívá na ploše špalíčku; špičatý konec, zaklesnutý v oku řetězu, působí silou směrem vzhůru, opačný konec se stlačuje dolů. Tím se získá postačující síla k důraznému přitlačení vrtáku do materiálu. Abychom si práci ještě více usnadnili, předvrtáme si nejdříve otvory menším vrtákem (asi 10 mm 0), a pak teprve vrtáme spirálem velkým. Vyplnačem elektrického proudu u této vrtačky je pravá rukojeť vrtačky. Pootočenlm rukojeti kupředu stroj spouštíme, pootočením k sobě dáváme zpětný chod; mezi oběma těmito stupni je neutrál", čili motor vrtačky je v klidu. počet přetržených drátků, raději vazák vyřadíme nebo zkrátíme tak, aby poškozené místo odpadlo. Lan konopných používáme pro vytahováni lehčích břemen, když považujeme za zbytečné a zdlouhavé užit kladkostró}e či vrátku. Jeho přednosti je značná ohebnost a ta okolnost, že při svázáni železných předmětů se dá smyčka dobře utáhnout a nesmeká se. Lanem na př. vytahujeme na konstrukce válečky pro transportéry, zábradlí, prkna na podlahy konstrukcí a pod. Ale i pro jiné, důležitější úkony rádi vollme konopné lano. Dopravujeme na př. jednotlivé části transportéru na mostovou konstrukci vrátkem, jehož kladka je zavěšena přímo nad touto konstrukcí. Pomoci konopného lana, uvázaného na zdvihané části transportéru, odtahujeme ji od konstrukce a zabraňujeme tím případnému zdrhnuti. Zde je ovšem třeba dobré spolupráce mezi vrátkařem a pracovníkem, případě úctyhodná - u několika dosahuje bezmála sto metrů. Uveďme si zkušenosti montérů, kteří takové pásy v různých provozech zařizuji. Na obrázku 5 vidíme vodorovný transportér, jehož hlavní části jsou: nekonečný gumový pás (1) o šlřce nejméně 500 mm, pohonná hlava s otáčivým válcem (2) a elektrickým motorem (3), napínací konec rovněž s otáčivým válcem (4), vrchní a spodní válečky (5), umístěné v přiměřených vzdálenostech na jednotlivých sekcích transportéru. Montáž dopravního pásu začínáme zpravidla od napínacího konce, k němuž připojujeme jednotlivé sekce transportéru (průměrné délky mm), až dojdeme k pohonné hlavě. Ta má dosti značnou váhu a montujeme ji pomocí kladkostroje nebo ráčnového zvedáku. Pak přišroubujeme stojánky s horními a spodními válečky (viz vyobr. ~ez A-A 1 ). Nejobtížnější prací je natažení a spojení gumového pásu. Takový svinutý kotouč gumy, tlusté asi l cm, a víc než dva- Ocelová a konopná lana Mezi montérské nářadí a náčiní patři též ocelová a konopná lana (obr. 4). 11an ocelových použiváme jako nosných součásti, užívá se jich dnes všeobecně pro jejich spolehlivost a bezpečnost oproti řetězům. tletěz totiž povolí při prasknuti jediného článku, kdežto u lana se poškozeni včas pozná podle přetrhaných jednotlivých drátků, z nichž je spleteno. O lanech jsme se již zmínili v článcích o vrátku a montážním stožáru, kde byly použity pro taženi; můžeme jich však použít též jako vazáků pro zavěšení kladky, kladkostroje, ráčnového zvedáku nebo zase na zvedané břemeno. Vazáky si zhotovujeme sami na montáži, v jaké délce potřebujeme. Naměříme si příslušnou délku na volném laně a před přeseknutím pevně ovážeme drátkem obě strany zamýšleného řezu, aby se lano při přeříznuti na koncích netřepilo. Pak utvořlme na obou koncích o dřfznutého lana smyčky a spojime je lanovými svorkami (podle vyobrazeni) a vazák je hotov. Při vázáni břemen vždy vypodložíme vazáky dřevem, aby se lano o ostří hran nerozdíralo; dřevo zabrání též možnému uklouznutí vazáku po železe. O drátěná lana dobře pečujeme; uskladiujeme je v suchu a občas přetřeme olejem. Zjistíme-li na určitém místě větší který přitahuje lano. Tento musí pozorně sledovat stoupání břemene, aby je připadně nepopustil do nežádoucí bllzkosti konstrukce a naopak, aby přílišným utažením a zbytečným odtahováním břemene nepřepinal námahu vrátkaře. Tečkovaná č4!'a na obrázku naznačuje, jak má být lano postupně povolováno, aby úspora sily vrátkaře byla co největší. Proto je vhodné, aby třetí spoludělnik dával pokyny s místa, odkud může sledovat postup práce a odkud se s oběma dělníky navzájem vidí. Teprve když je tažené břemeno nad úrovní konstrukce, mohou si oddechnout všichni tři; pak již se lano povolí docela (ovšem pomalu) a.břemeno se vlastni váhou přenese svisle pod kladku. Dopravní pásy K čemu se používá dopravní pás (transportér) to už jistě víte. Casto vidíme tato jednoduchá a účelná zařízení u železničních vagonů, u nákladních :-ut, na stavbách ~ jinde,.kde se jimi nakládá různý sypký materiál. S dopravními pásy se však můžeme setkat i ve slévárně, kde navzájem na sebe navazují při dopravě různých druhů slévačského písku. Jejich délka je v takovém krát tak dlouhé jako je transportér, je už pěkně těžký a nemotorný. Kotouč rozvíjíme se země (je-li dost místa), nebo jej zavěsíme na hřídel, provlečenou jeho středem a odtud pás odvíjíme a přetahujeme nejprve přes spodní válečky, kolem válce pohonné hlavy nahoru a pak zpět po horních válečcích. Když je pás natažen po celé délce trahsportéru, spojíme oba jeho konce svařením. Guma se svařuje mezi dvěma kovovými deskami, napájenými a zahřívanými elektrickým proudem (zařlzení podobné jako u elektrických žehliček). Oba konce gumy se nejdříve stupňovitě seřlznou, natrou surovou tekut9u gumou a pak p~iloží k sobě tak, aby jednotlivé stupně obou konců do sebe zapadaly (obrázek třetí). Desky k sobě pevně přitáhneme pomoci šroubů a pak je zahřejeme asi na 150 C. Po vychladnutí se svár od přebytečné gumy očisti; někdy se svaření tak vydaří, že svár není od ostatní neporušené plochy k rozeznáni. Scelený gumový pás náležitě vypneme pomoci šroubového zařízeni u napínacího konce, načež ještě přimontujeme několik párů bočních válečků, které zabraňuji pásu vyjíždění a úchylky z určené dráhy; pod VIDA A TECHNIKA MLÁDEŽI 231

8 GEO POD Pro Vidu a techniku mládell" napsal orientace v této spletl starých a nových chodeb l Pověime si o to~ něco iajlmavého. Každý dolnl provoi má nejen ucelený přehled o stavu pracl a postupu na jednotlivých pra<:ovištlch, ale I o všech starých chodbách.!o proto, že má k disposici spolehlivé d O I n I mapy. na nichž 1sou graficky ináiorněny všechny dolnl prostory. jakož i výstroj a iařlienl ve imenšeném měřltku: Znáiorněnl se provádl smluvenými inačkami, jednotnými pro všechny národnl podniky. Mapy a řadu dalšlch dokumentaci ipracovávajl na všech doln lch iávodech d O I n i mě ř i č i. DOlnl měřič musl dobře roiumět nejen praktické geometrii a geodesii, ale I podmfnkám při měřeni v dole. Hlavnlm úkolem měřičské služby na dole je prováděni všech měřických pracl při výikumu nerostných ložisek, při jejich projektováni, výstavbě a likvidaci. Spolu s měřickými pracemi spadá do pgsobnosti dolně-měřické služby i kontrola úplného vytěženi nerostných ložisek a dodržováni hranic beipečného dobýváni nerosto. FRANTIŠEK KUKAČKA Postup mi!flckých praci Mnoho našich čtenářo zná jistě labyrint dolnlch chodeb z vlastnlch zkušenosti a proto se 'o tom nebudeme šlřeji rozepisovat. Zdalipak vás však někdy napadla otázka, jakým zposobem se zajišťuje přesná Nejdřlve se stanovl poloha iávodu na mapě povrchové situace. Zeměměřiči si urči na povrchu polohu (souřadnice) měřických bodo (věži, trigonometro) rozsáhlým měřen lm, zvaným t r i a n g u I a c e. (S těmito pracemi jsme seznámili čtenáře již v předcházejlclch ročnl- Ze zápisníku montéra Dokončení se str. 231 pohonnou hlavu se přivař! příčný ' stírač, který přiléhá těsně na gumu a odstraňuje přilnuté zbytky pisku. Ve slévárně jsme stavěli dva dlouhé transportéry na mostových konstrukcích, pod nimiž jsou umístěny formovacl stroje. Aby písek mohl být dopravován přímo na pracoviště formiřů do jejich strojů, přidělali jsme na transportér nad každým formovaclm strojem jednoduchý stírač (viz čtvrté vyobrazeni), který sklopenim na pás zadržuje dopravovaný plsek, shrnuje jej do pobočni kapsy a odtud propadá do zásobniku nad formovacím strojem. Když je zásobnik plný, stírač se opět zvedne a plsck pokračuje ve své pouti nad dalšl zásobnik. Jinou zvláštnosti jsou transportéry s elektromagnetickým bubnem, určené pro použitý pisek z hotových slévačských výrobků. V tomto plsku je přimlseno mnoho kovových úlomků a pomocných drátků. Aby se mohl plsek znovu použit, prochází po transportéru, jehož pohonný válec působí magnetickou silou (i skrze gumový pás) na přicházejici materiál, váže všechny kovové předměty, které se do písku při odléváni dostanou, a čistý písek se sype na jiný transportér a odchází k novému použid. Jakmile gumový pás při svém. neustálém pohybu přejde přes ele).(tromagnetický válec a oddáll se od něj, přeruší se magnetická sila a kovové součástky padají do zvláštní nádoby, kterou po naplněni dopraví jeřáb opět do pece jako přísadu pro novou tavbu. Provedli jsme vás letmo kolem části dopravního zařízeni slévárenské haly, kde budou v brzku odlévat ocelolitinu čtyři pece; střízlivě počítáno, bude zde kombinace alespoň 50 transportérů, navzájem na sebe navazujících a tu a tam doplněných elevátory. Můžete si tedy lehce představit, kolik lidské práce nahradí tato vysoká mechanisace pouhé dopravy; přičtěte k tomu ostatni moderni slévárenské zařizeni - od připraven písku přes výkonné stroje a sušárny až k nejmodernějším pecfm a úpravnám hotových odlitků. Seznáte, kterak nová doba a pokrok nejen odstraňuje těžkou práci, ale též zmnohonásobuje výkonnost a produktivnost našich nových závodů slévárenský,ch. Rličnový zvedák Jedním z nejdůležitějších přístrojů montážnich je ráčnový zvedák (obr. 6) - nazývaný někdy v pracovni hantýrce hupcuk". Tento nečeský název vznikl z německého Zughub"; jelikož se přehozené slabiky lépe vyslovovaly, vznikla z toho zkomolenina - hupcuk. V podstatě je to kladkostroj a používá se ponejvíce pro vytahováni a spouštěni břemen. Pozi.\stává z hlavy (1), v niž je skryto pohonné soukolí, pak z článkového řetězu (2), který je stejný jako řetěz u velocipedu (ovšem má většl a silnějši články). Na jeho konci je připevněn kovaný otočný hák pro přivěšeni břemene. Dalšl části je pohybová páka (3), již uvádíme přístroj v činnost střídavým zdvihánim a stlačováním (jako u ručni pumpy). V podélné ose páky je táhlo (4), zakončené kličkou; tfmto táhlem, t. j. přehozenim páčky vpravo či vlevo řidlme pohyb řetězu, bud pro zdviháni nebo pro spouštěni. Výhody ráčnového zvedáku oceníme při jiných, složitějších úkonech, kde se nám dobře bodl pro svou malou váhu a lehké ovládáni. Chceme na př. vytáhnout určitou konstrukci do větši výše, na konstrukci již postavenou a nemáme možnost, zavěsit kladkostroj nebo kladku od vrátku přímo nad tuto konstrukci. Příslušné vyobrazeni ukazuje, jak nám pomůže ráčnový zvedák, když břemeno je již vytaženo do dostatečné výšky a je nutno přitáhnout je na konstrukci. Postupujeme takto: na konstrukci (l) připoutáme vazákem ráčnový zvedák (2), jehož řetězový hák zachytíme na břemeno (3), zavěšené na kladce vrátku (4). Zvedákem zvolna břemeno přitahujeme a zároveň povolujeme lano vrátku, aby pohyb přitahovaci a povolovaci byl stejnoměrný. Jakmile přitažené břemeno již sedl na konstrukci, můžeme povolit lano vrátku a pak již manipulujeme jen se zvedákem, a to s kterékoliv strany, jak je zapotřebí, aby šroubové otvory obou konstrukcí se shodovaly. Použili jsme ráčnového zvedáku též při jiné přfležitosů. Jak ukazuje třetí vyobrazeni, bylo třeba narovnat u podpěrné konstrukce jednu nohu, která se ohnula následkem nějakého úrazu při dopravě nebo při skládáni s vagonu. Nejdříve jsme obě nohy pevně spojili ráčnovým zvedákem těsně nad ohybem; pro vlastni na ~ovnáni jsme použili heveru. Mfsto ohybu Jsme do červena ohřáli hořákem autogenu a pak zcela lehce a bez námahy jsme mohli otáčenim kliky heveru narovnat nohu do správné polohy. Nahřáti materiálu je nutné, aby změkl a ztratil pružnost; bez toho by se po povoleni tlaku heveru vrátil materiál svou pružnosti do své ohnuté polohy. 232 véoa A T ECHNIKA HLÁD&tl

9 clch.) Kdyf známe souřadnice bodu v blízkosti šachty, obdobným zposobem zaměříme vlastni body na povrchu dolu. K tomu, abychom mohli určit polohu bodu v dole vzhledem k povrchové situaci a určit o r I e n ta č n I p ř I m k u, je třeba provést usměrňovacl a připojovacl měřeni šachty. Přlprava na připojovací měřeni spočlvá u svislé jámy na spuštěni dvou dráto, navinutých na vrátclch a zatlfených olovnicemi v hloubeni. Vrátky se upevňuji na povrchu v bllzkosti šachty. Některou z připojovacích metod a výpočtem zlskáme souřadnice několika měřických bodu v dole, na jednotlivých patrech současně. Tyto body tvoř( základ pro veškeré měřeni v dole. Na jejich určeni závis( přesnost a spolehlivost dalšl měřické práce v dole. Provádlme proto řadu měřeni kontrolnich, 0$ 3 2 F -mlfanl v dole theodolitem, I - 01vltlovini lampou, l -ttlnltko, 3 - cen trace stroje pod bod, OS - 01vitleni 4 ~~WfAl«IT..w.1«1kAW...Ym:ew Zikladnl d61nl mlp(ck6 stroje: A - repetllnl theodolit, I - dalekohled, 2 - alhidida, 3 - vertlkilnl kruh, 4 - llbela, S - limbus, 6 - stavicí I rouby; B - hornický kompu, I 1116ra, 2 - ma1netka, 3 - zivlani ramena, 4 - libela, S - aretalnl lroub; C - nlvelalnl stroj, I - libela, 2 - dalekohled, 3 - elevalnl lroub, /f - lrouby; D - stablllaorinl mlflckých bod6, I - dpevlný kollk 20 cm dlouhý 0 3 cm, 2 - llslo bodu (plech). 3 - mlrlcki skobka, /f - polva chodby, S - strop; E - stablllaorinl bod6 nlvelalnlch, I -tabulka s oznalenim bodu, 2 - lelezny kollk, 3 - cementov6 utlsnlnl, 4 - bok chodby. Rovněf řidl chodby, raiené proti sobě. Jistě mnohého zajímalo jak je mofné, aby dolnl dlla, jdoucl proti sobě, se přesr:iě prorazila. A podíváme-li se na dila rafená před desltkami let, obdivujeme se právem přesnosti této práce. Svědomitá a pečlivá byla práce měřiče. A dm více se vyiaduje těchto vlastnosti u měřiče dnes, kdy tempo postupu v dole se mnohonásobně zvýšilo. Výpočet, vytýčenl a neustálá kontrola směru stou páni dila jsou základem úspěšné práce hornlko a technlko. Měřičská slufba nespočlvá jen v praktickém prováděni měřických úkono. Zlskané hodnoty z měřeni musí důlní měřič výpočtem a pak graficky vynést na dolní mapu, nebo zhotovit měřický e I a - bor á t pro provoz i nadřízené úřady. Měřické výpočty a dokumentace vobec je podkladem pro dolnl mapováni i dalšl projektování báňských podniků a všech pracl na dole. jaké druhy map známe? Po zaměřeni dolnl situace t h e o d o I i t e m a n i ve I i s ač - n í m st roj e m, t. j. skončíme-li všechny popsané úkoly měřičské nezávisle na předchozfch. Z naměře ných hodnot ověříme si upotřebitelnost připojovaclho měřeni, z něhof jsme zlskali souřadnice několika bodu na patře. S postupem dolnfch děl provádl se dalšl měřeni. Na překopech a chodbách stabilisuji pomocníci m ě ř i c k é body trvalé anebo přechodné (jen po dobu měření). Tyto body charakterisujl polohu chodeb a pracovišť. Aby situace na mapách byla co nejpřesnějšl, stabilisuji se body uprostřed dlla a provádí se p r o - f i I o v á n I c h od by. Nejuflvanější způsob měřeni chodeb je dtilnr polygon Kromě měřeni polygonálnlho provádl se i m ě ř e n I výš k o v é. Nadmořskou výšku nlvelisačnlho bodu ze státnl nivelace určlme dalšl nivelisaci nadmol'ské výšky bodu na povrchu dolu, které přenášíme h I o u b k o v ý m m ě ř e n í m na body stabilisované na nárazištích jednotlivých důlních pater. K provedení hloubkového měřeni pouilváme n i v e I i s ač n í c h stroj O a dlouhých hloubkových pásem. Pásmo (m11ohdy i 600 m dlouhé) zatlil me a spoušti me do šachty tak, abychom na něm mohli pomoci nivelisačnlho přístroje odečlst určitou hodnotu. Současně G - mihni v dole: nlvalace: I - nlvel. 1troje, 2 - nivelisalnf laf; H - d61nl poly1on a vy:tnalenl 1mlrnlk6. na patrech odečltajl čteni na pásmu I dalšl měřiči. Rozdil těchto čteni je vlastně výškový rozdll bodu na povrchu a v dole. Od bodu s takto zaměřenou nadmol'skou výškou určujeme n i ve I i s a c í výšky dalšlch bodo na patře. O dalšlch dolně-geometrických úkolech na šachtě se nelze podrobně rozepisovat. O nich se však moie čtenál' dočlst v naší dobré literatuře o dolnlm měřictví. DOlnl měřič neprovádi pouze měřičské a mapovací práce. Určuje směr dulnfch děl, obvod bezpečného dobýváni, správnost prováděni dolních pracl a vyufitl nerostného loilska. I. hloubkové mlfenl, I - nlvellaalnl lať v bodl, 2 - povrch, J - pfipojovaci trojúhelnlk v dole, I - lachta, 2 - spultlné dva drity; K -profilovacl chodby u bodq; L - profllovinl chodby, 3 - napnut6 pismo mezi spultfnymi olovnicemi. a výpočetnf, zhotovime mapy. Jde pl'edevším o situačni mapu v měfltku 1 : Tyto mapy velikosti sekce se doplňuji nejméně jednou za tři měsíce. Obsahuji vedle pl'esného znázorněn! chodeb a všech pracovišť I strojovny, skladiště a trvale postavená zařízeni. Větracl mapy zhotovované zpravidla isometricky, rovněi kromě situace obsahují všechny zal'fzenl větracl, lutny. větráky, přehrady a pod Profily chodeb zachycuji stoupání, délku, tvar a velikost dolnlch děl jednotlivě. Na dobývaclch mapách doplňuje se postup pracl jednou měsíčně. Af uvidíte někdy měl'lče se svou skupinou, uvědomte si základní dolefitost jejich práce pro naše hornictvf. LITERATURA: Akademik Čech u ra, DOlnl mlfictvl; Čechu,..Neset, Kurs dolnlho mffictvl: Neset, Jednotn6 dolnl mapy. H - Le1enda ulitých znalek: dlleny obd61nlk v kruhu-j,ma, kfll veltverci - skladlltl výbulnln, I -d61nl teleronnf stanice, kroul!ky 1 ll1ly -mlflck6 body, kroul!ky s trojúhelnlky - nlvellsalnl body; J chodba J-lfl, %-IV - pfekop %-IV, V-IV, pfekop V- IV, O - ochoz, V -vltrni mificl stanice. z-iv. ~.., V- IV VIDA A TICHNIKA HLÁDEil 233

10 Chlad zachraňuje životy Pro Vědu a techniku mládeži" napsal Dr Jaroslav Keliš Po letošních krutých mrazech to zni protismyslně; jsme ostatně i z poesie zvyklí mluvit o životodárném teple", a nikomu se nechce věřit, že by mohlo ochlazeni přinést tělu něco jiného, než rymu a kašel. A přece je náš titulek pravdivý. Zamysleme se chvíli, jak souvisí teplo s čin nosti živého organismu. Povšimneme-li si zvířat, která v zimě nenacházejí dostatek potravy, shledáme, že s příchodem mrazů upadají do zimního spánku". Nejde tu o skutečný normální spánek. Taková zvířata, jako netopýři, ježci, svišti a jiní, si najdou dobře ukryté doupě. Ulehnou v něm a za naprostého tělesného klidu začne teplota jejich těla klesat. Jaký to má následek? Zpomaleni všech životních reakci, sníženi látkové výměny. Zvířata se následkem nízké teploty udrží dlouhou dobu bez potravy, nutné tělesné funkce se udržuji na nejnižší míře zásobami tuku, nahromaděnými v době letního nadbytku. Z toho pro nás plyne základní poznatek, že za snížené teploty vydrží organismus i se značně sníženou životní činnosti; s jakou by za normálnl teploty nevystačil. Hned se naskytá otázka, zda by nemohla této okolnosti využit lékařská věda tehdy, kdy nebezpečné okolnosti přímo vyžaduj! snížit u pacienta všechny životní pochody na nejnižš! míru. A lékařství skutečně dnes umělého podchlazeni hojnou měrou uží~á -. mezi jiným i v tak vý.znamném chirurgickém oboru, jakým jsou operace srdce, které jsou právě u nás na pozoruhodné výši. Chlad a život ~izneme-li se do prstu, rádi dávlme ruku pod studenou tekoucí vodu. Ranka přestane krvácet a také méně bolí. Tohoto účinku chladu se využívalo při různých poraněních již začátkem sedmnáctého stoleti. Tehdy přikládali přímo na rány led i při zvláště velkých operacích, jako při odnětí paže nebo nohy. Bachmaťjev použil takového ochlazeni ještě začátkem tohoto století při oživováni lidi. Ochlazením se tedy snižuje rychlost některých pochodů v těle. Někdy je toho v zájmu pacienta zapotřebí. Clověk může být někdy po úrazu, po operaci, při různých chorobách velmi zesláblý. V určitých případech ho jakákoliv rea~ce organismu na životní podmínky unavuje a vyčerpává mu zbytky energie. Pak by bylo výhodné snížit takové reakce na nejmenší míru. Jde i o takové reakce, jimiž organismus běžně odpovídá na zvláště škodlivé podněty: horečka, zrychleni srdeční činnosti a pod. Při sniženi rozsahu životnlch pochodů by poklesly i tyto reakce, které zeslabené tělo vyčerpávají. Také látkovou výměnu (m~tabolismus) by bylo možno chladem snlž1t. Ale použiti chladu, i když se nám při takovémto jednoduchém přehledu zdá být užitečným, nenl ve skutečnosti tak jednoduché. Víme totiž, že se lidský organismus bráni změnám tělesné teploty, že mu naopak snižená teplota může přinést.nebezpečí a škodu. Déle působící chlad Je. tedy pro tělo zatížením, pusobi změny v pro- krveni kůže, ve výdeji vody plicemi i kůži, vede ke snlženému napětí svalů. To znamená, že chladu jako léčebného prostředku může používat jen zkušený lékař, který dovede všechny okolnosti, týkající se vlivu chladu na lidský organismus, dobře zvážit a zvolit za daný.ch po: měrů nejlepší cestu, která by pacientovi prospěla.. Je známo, že se lidské tělo snaží?!i jakékoliv zevní teplotě udržet stálou vrutrní teplotu. Působí tu celá řada mechanismů. Uveďme jen jeden z nejjednodušších - účinek sliznice nosní. Při teplotě vzduchu 25 C je teplota vdechovaného vzduchu po průchodu nosem 31,6 C, při l 0 zevní teploty činí 25 C, při mrazu - 5 C iná vzduch po průchodu nosem 18,3 C. Sníži-li se tedy vnější teplota o 30, klesne teplota vdechovaného vzduchu jen o 13,3 stupně. Vyvolané reakce _i>potřebuji značné množství energie, při delším setrváni v nižší teplotě vyčerpávajl organismus. Klesne-li vnitřni teplota člověka na 250 C, dochází k bezvědomí; smrt chladem nastává při poklesu teploty na 20 C. Zastaví se dech i krevní oběh. Lidské ' tělo se brání vnitřnímu ocl\lazení. O udrženi teploty pečuje u člověka vegetativní část nervové soustavy (která má na starosti vnitřní pochody) spolu s mozkovou korou a dalš!mi centry. Chceme-li tedy, aby člověk dočasně reagoval na chlad jako zvířata v zimním spánku, musíme utlumit činnost veg~tativniho systému. Avšak taková zvfrata mají jednu přednost, kterou člověk nemůže získat: teplota těla u nich sice klesá souběžně s poklesem zevní teploty, ale nejsou u nich vyřazeny ochranné'pochody. Klesne-li teplota zvířete pod 4 nebo 5 C, zvlře se probouzí, zahřeje se několika pohyby a znovu uslná. Stoupne-li vnější teplota na jaře, zvíře se probouzí k normálnímu životu. Narkosa a šok Působeni na neurovegetativní systém je tedy problém, který hraje podstatnou roli v možnosti využiti účinku chladu k léčebným účelům. Cestu k jeho vyřeše~ naznačil už v roce 1950 francouzský chirurg Laborit, který chtěl zdokoi?-alit dosavadní způ~ob narkosy a odstranit traumatický (ranný) šok, k ně!31už můž;. po ope: raci dojit. Podával pacientům pri operaci preparát, obsahující látku, zvanou feno- N I H s thiazin. Je to krystalická látka, původně používaná ve zvěrolékařství. Její chemický vzorec je vyobrazen dole. Laborit skutečně dosáhl zlepšení průběhu narkosy, které se při operacích u~ téměř sto let užlvá. K šokům po operaci nedocházelo a k vyvoláni potřebné hloubky narkosy, stačilo menši ~n~ž~tvi narkotika. Fenothiazin znásobuje učinek uspávací látky a současně snižuje teplotu těla o 1-3 stupně. Snížená teplota zpomaluje metabolismus a pomáhá tělu tim, že se zmenšuje výdej energie oslabeného organismu. Tento účinek vzniká právě zejména působením preparátu na neurovegetativní systém (viz vzorec). Cesta je otevřena Použitim fenothiazinových preparátů byl dán lékařům d~ ruk~u prost~edek, vedoucí k utlumení činnosti vegetativního systému, čímž bylo umožněno snlžit podle potřeby tělesnou te~lotu, aniž_ l;>y se tomu tělo samočinně.brárulo. Uvedli isme, že už samo podáni fenothiazinu snižuje teplotu o několik málo stupňů. Dalšího snížení lze podle potřeby docílit studenou k~?peli! ledem, gumovaným oblekem s dvojitými stěnami, mezi nimiž protéká studená voda. Při poklesu tělesné teploty pod 330 C se u člověka snižuji všechny životní pochody. Srdeční činnost je pomalejší, krevní tlak klesá, zpomaluje se i dech. Při 25 C klesne tlak a zpomalí se oběh ještě více. Některé z podávaných preparátů zpomaluji a současně vyrovnávají dýcháni, které se stává pravidelným. Milo nebo hodně kyslíku? Organismus má velké nároky na kyslík. Tak na příklad jedna jaterní buňka spotřebuje za minutu v klidu šest miliard molekul kyslíku. Přepočteno ~a spotř~bu kysli~ ku na sto gramů tkáně, Je to ast 0,5 cm za jednu minutu. Při plné činnosti se nárok na kyslík zvětšuje asi desetkrát. Srdce v činnosti spotřebuje až 8 cm 3 kysliku na 100 g váhy, slinná žláza 8,~ cm 3, ledvina v klidu 2,6 cm 3 kysliku za minutu, v činnosti téměř desetkrát vice. Zvláště citlivý na nedostatek ~ysli.ku ' je mozek. Jeho nárok na kyslík Je sice menši než třeba uvedené ledviny v činnosti - činí 9,7 cm 8 kyslíku na 100 g hmoty. Ale přerušeni dodávky krv~, dopravující kyslík pouze na 3-4 mmuty, způsob! takové změny, že člověk do čtyř dnů umírá. Při naprostém klidu. spotř:.buje tě~o 15 litrů kyslíku za hodinu, pri čemž je třeba vzít v úvahu, že kysllk tvoří pouze pětinu obsahu vzduchu. <?rganismus přijímá potřebný kyslik v plici~h. Oh~omná spotřeba kyslíku a rychlost, 1ak~u Je tkáním dodáván, je umožněna velikou plochou plicních sklípků, které tvoří zako~čení průduš ~nek. T_ako.~ých s~lipk.ů. mají lidské plice půl az tri čtvrti miliardy. Skutečná dýchací plocha se tím zvětšuje na 90 ms - to je plocha 45krát větší, než kolik by vydala kůže jediného člověka. Dosud jsme podávali nemocným při závažných poruchách životních funkci veliké množství kyslíku. Metoda podchlazováni naopak snižuje spotřebu kyslíku na nejmenší míru. Tim je umo,žn~n malý objem životních pochodů, orgarusmus se nevyčerpává a může se věnovat hojivému procesu na místě poškození. 234 VIDA A TECHNIKA HLÁOEtl

11 Operujeme srdce Profesor Bedrna na Vojenské lékařské akademii v Hradci ~rálové, profesor P. K. Kuprijanov na Vojenské lékařské akademii S. M. Kirova, profesor J. M. Mešalkin a dalši prováděj! operace srdce. Uvažme, že srdce neustále čerpá značné množství krve - 7' až 9 litrů za minutu. Stahuje se průměrně sedmdesátkrát za minutu. při jakémkoliv zásahu je operační pole zalito krvi. Je tedy zapotřebí vyřadit srdce z činnosti. Mohli bychom použit umělých plic a umělého srdce, ale to jsou pfistroje, které dnes ještě nejsou zcela dokonalé. Přerušit činnost srdce na nejnutnější dobu, které je zapotřebí pro operaci, není za normálních poměrů možné - uvedli jsme, že nedodání krve s kyslí.kem do moz).{ové k\íry po několik minut znamená smrt pro organismus. Zde právě pomáhá umělé podchlazeni. SpQtřeba kyslfku dm klesne na velmi nízkou hranici, můžeme proto přerušit na několik minut krevní oběh bez nebezpečí smrti. Navíc srdce pracuje velmi pomalu, tudfž krev takřka vůbec neproudi, její zastavení je snadné a operační rána je přehledná. Tak lze provést i nejsložitější operace na srdcí. Jiné výhody metody Metoda umělého podchlazení (hibernace) nám nepomáhá jen při operacích srdce. Preventivně ji používáme jako přípravy před operaci, přípravy k encefalografil (zápis mozkových proudů), k zavádění narkosy. Léčebně ji zavádíme zvláště ke zmírněni, po případě k úplnému odstranění pooperačního šoku, o němž jsme se zmínili na začátku, i v různých jiných případech. Nepoužíváme jediného prepar~tu, nýbrž směsi celé řady sloučenin. Ty splňuji několik požadavků: znecitlivěiµ, působení na vegetativní systém, na mozkovou kůru, na mozkový kmen a p. Tuto směs nazýváme lytickým koktailem. Fenothiazinu se již dříve použilo jako protijedu při otravě CO - kysličníkem uhelnatým. V kombinaci s podchlazením je tento účinek ještě silnější. Kysličník uhelnatý totiž váže v postiženém organismu krevní barvivo - haemoglobin tak, že jeho valná část ztrácí schopnost přenášet kyslík. To je hlavní úloha haemoglobinu. Ve vodě se rozpouštl jen 25 cm 3 kyslíku v jednom litru. Kdyby voda obsahovala tolik soli a jiných látek jako krev, neobsáhl by litr takové vody vice než 22 cm 8 kysliku. Naproti tomu krev dovede pohltit a přenést tkáním, dík obsahu haemoglobinu, devětkrát tolik kyslíku cm 3 v jednom litru. Je-li většina haemoglobinu vázána kysličníkem uhelnatým, tkáně nedostávají dostatečné množství kysllku a nemocný umírá. Podchlazením se však potřeba kyslíku ve tkáních zmenši a organismus může přežit pro něj nevýhodnóu dobu. Umělého podchlazení můžeme použit i v porodnictví, v očním lékařství, u neuroinfekcí (zvláště u tetanu), pro zpomalení růstu zhoubných nádorů a pod., Pozor! Jenom pro zkušené lékai'el Uvedli jsme již, že uvedená metoda nikterak není snadná a jednoduchá. Mohou ji používat jen ti nejzkušenější odborníci. Je třeba určit, který případ se pro metodu umělého podchlazení hodí, ať už je použita v kterémkoliv oboru lékařství. Je třeba určit přesné dávkováni, které se od případu k připadu liší. Hlavně je však třeba nejvyšší bdělosti při oteplování podchlazeného organismu. Cílem je dosáhnout normální tělesné teploty 36,6 C asi čtvrtý až šestý den po zahájení podchlazováni. V té době totiž stoupá krevní srážlivost a tim nastává možnost krevních sraženin uvnitř cév a s tím spojené další nebezpečí. Je tu zapotřebí nej. větší opatrnosti. Metoda umělého podchlazení je nový způsob, který potřebuje ještě dalšího propracováni v jednotlivostech, aby mohl být rozšířen i na dalši pracoviště. Ukazuje nové možnosti a dalši cesty v péči o naše zdraví. ' ' Negativní hmota?.. V záff roku 1955 byla po prvé pozorována v Berkley (Kalifornie) nová elementárnf Eástice majfcf stejnou klldo vou hmotu jako proton, ale s opal:nfm (zápornfm) elektrlc kým nábojem. Experimentálni práce f>yly provedeny pomoci obrovského urychloval:e (bevatron), kterým lze udělit protonům energii 6,2 miliardy ev. Tento urychloval: je na kalifornské universitě v Berkley a spotfebuje tolik elektrického proudu jako město Bratislava. O měsic později - v řijnu byla si skupina fysiků (E. Segré, Wlegand, Chamberlaine) již jista objevem antiprotonu a denni tisk okamžitě přinášel zprávy o antiprotonu, někdy i velmi fantastické. Fysikové na celém světě však nebyli zvlášť překvapeni timto objevem, neboť existence takové Eástlce byla již řadu let předpověděna. Ol:ekávalo se, le antiproton bude objeven při studíu kosmlckfch paprsk6 a tak l'ada labora toři byla na tento objev připravena. Nebyly to však kosmické paprsky, ale kosmotron, gigantlckf urychloval:, kterf dal světu novou částici. Vzpomeňme si, ie něco podobného ji! fysika zalila. Zal:něme s protonem. Jak je kaidému známo, je to kladně nabité jádro vodfkovéh~ atomu. Proton je 1837krát tě!šl nel záporně nabitf elektron, kterf kolem něho obihá. Je tomu ji! přes 20 let, kdy Anderson objevil protějšek elektronu, t. zv. posltrón. Posltron, kladně nabitf elek tron, byl ale také fadu let pi'ed.svfm objevem předpověděn v theoretickfch pracich Diracovfch. Dobi'e je známf jev, le při srážce elektronu a posltronu se navzájem obě Eástečky zd.ánlivě znil:i" a objevi se fotony zářeni gamma..,.ejde však o znil:enl" (anihilaci) Eástic, ale o jejich pfeměnu na fotony. Opal:ně zase při dostatel:né energii foton6 ga.mma může vzniknout dvojice elektron-positron. A ji~ tehdy byl positron oznal:ován jako antlčástel:ka k el.ektronu. Pod antiprotonem sl tedy musrme analogicky pl'edstavít Eútelku s hmotou protonu, ale se zá~rnfm nábojem. Pl'I srálce proton-antiproton by analogicky mělo dojft také k jakémusi znll:enl, kdy se obě lástel:ky Eástel:ně přeměnf v jinou formu hmoty - v zářenf. Jelikož je proton i antl proton 1837krát těžšf ne! elektron nebo posltron, pak také energie vznlklfch částic- a fotonů by měla být "l"oho~ násobně většf ne!ll při anihilaci dvojice elektron posltron. Tato 6vaha souwně vysvětluje, prol: se antiproton zfskal teprve pomocf gigantlckfch urychlovač6. Podle dosavadnfch zpráv z Berkley dosud nebylo zjiště no ono znil:ujfci" zářenf pfl anihilaci protonu a antipro tonu. Vzniklé záfenf by asi obsahovalo kladné I záporné mesony. ' Prakticky byl antiproton připraven bo111bardovánfm měděného terl:fku urychlenfmi protony. O technickém vf znamu tohoto objevu. se zatfm nedi ani hovořit. Dosud nejsou známé ládné aplikace záporného protonu, pi'estože pro autory vědecko fantastických román6 je antiproton znamenltfm námětem. Stal:f sl uvědomit,!e právě tak jako vodfkovf atom (kolem kladně nabitého jádra obihá záporně nabltf elektron) pfedstavuje stabllnl útvar, může bft stejně stabllnf I antivodik (kolem jádra tvofeného antiprotonem krou!i posltron). A tak sl lzé - zatlm ve fantasii - představit I jiné těžké prvky slo!ené z anti-eástlc. Do konce se snad vyskytuji i celé. systémy mlél:nfch drah slo!ené z takovfch antll:ástlc. Nabfzl se otázka, co by se asi stalo, kdyby se taková antlmlél:ná" dráha setkala s normálnl mléčnou drahou. Mohlo by dojit k exploslm fantastlc kfch rozměrů. Na druhé straně by za url:itfch podminek byla mo!ná v některfch prostorech vesmiru' přeměna zářenf v Eistlce a antičástice. Všechny tyto úvahy jsou dnes hódně fanta~tlcké, ale fysikálnf výzkum musl sledovat kaž dou cestu, která přispfvá k pravdivému poznáni podstaty tohoto světa. Dr. J. KUBA, laureát státnf ceny Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEfl 235

12 eopatdí ditko z O Mf S at'1atu K titulof straně obálky Ctenáři, ktcřf dostali toto číslo do rukou, jistě si z obrázku na titulní straně pomysli, že jde zase 9 nějakou nesmyslnou fantasii, jakou byl na přiklad Tarzán nebo Maugli, které si vymyslil západní tisk a film kvůli sensaci. Ale ne, tentokrát se chceme obírat prostou skutečností, střízlivými fakty, a vyvodit z nich poznatky, které mluví právě proti západnímu tarzanovskému kultu, který měl sloužit propagaci individualismu. Jak tomu bylo v Monts Cach aru?. Monts Cachar je nepatrná vesnička v Indii na pokraji džungle, obydlená primitivními domorodci. Ti roku 1920 při lovu v horách zabili v brlohu dvě leopardi mláďata a odnesli je s sebou do vsi. Leopardi samice sledovala lovce a slidila kolem osady. Za dva dni po této přihodě pracovala jedna žena na poli pobliž džungle. Její dvouletý synek si hrál opodál na zemi. Pojednou uslyšela jeho matka dětský křik. Ohlédla se a spatřila, jak leopard uchvátil dítě a utlkal s nim do lesa. Hned vzbouřila celou ves a venkované prohledali okoli. Ale pátráni bylo bezvýsledné, dítě zmizelo. Lidé předpokládali, že zahynulo. Za tři roky byla pobliž vesnice zabita leopardi samice. V jejím brlohu našli dvě leopardi mláďata a živého chlapce, který předtím záhadně zmizel. Chlapci bylo tehdy už pět let. Běhal pouze po všech čtyrech velmi obratně a rychie a dobře se orientoval v džungli. Na dlaních i na kolenou měl tvrdé mozoly a prsty u nohou byly ohnuty téměř v pravém úhlu k chodidlu. Byl pokryt odřeninami a jizvami; kousal lidi, kteřl se k němu přibližili. Dychtivě se vrhl na živou slepici, roztrhal ji a hltavě bez pomoci rukou trhal syrové maso. Během tři let se chlapec naučil přlmo stát a normálně chodit, ale přece jen stále nejraději běhal po čtyrech. Naučil se také jist rostlinnou stravu, kterou z počátku odmltal. Na neštěstí záhy onemocněl očnf chorobou a pak dokonce oslepl. Ale i pak rozeznával potravu a lidi, kteří k němu přicházeli, po čichu. Prvnf zprávu o tomto zajímavém případu přinesl Stuart Baker; později si ji na místě ověřil profesor Hutton. Piše o něm i L. Malachova v 11. čísle sovětského časopisu Znanie-sila (rok 1955) a stejný popis i s fotografiemi chlapce přinesl francouzský časopis La Naturc. Děti-vlčata Případ z Monts Cacharu však nenf jediným příkladem, že zviřata ukořisti l a a vychovala malé děcko. Největší podíl na této podivné a pozoruhodné symbiose - soužití - dvou tak různorodých bytostí mají, jak se zdá, vlci. Nejznámější je jistě případ zakladatelů IDma, o nichž se vypráví, že byli odchováni vlčici. Romulus a Rcmus byli ještě v útlém mládi matce uloupeni strýcem, který se chtěl zmocnit vlády v oblasti Alby v ltalii. Strýc je chtěl utopit v Tibeře, ale vlny vynesly košík s dětmi na břeh, kde se jich ujala vlčice. Ta je odnesla do svého brlohu, kde je svým mlékem odkojila. Později se děti dostaly k pastevcům, kde vyrostly a pomstily se ukrutnému tyranu. A na tom místě, kde byli z Tibery vyneseni vlnami, založili oba bratři nové město - rum, který má doposud ve svém znaku legendární vlčici. Veliký přírodovědce Linné zřejmě také znal podobné případy, neboť ve své systematice v roce 1758 uvádí divokého člověka" jako zvláštní odrůdu, do niž počítá děti opuštěné, vyrostlé v lese nebo vychované zvířaty. Do této poslední skupiny zařadil dítě vychované vlky a nalezené v Hessensku roku 1344, chlapce vyrostlého mezi medvědy na Litvě roku 1661 a hocha, kterého v Irsku roku 1672 vykrmily ovce. Od té doby byly objeveny dalšl podobné případy. Celkem je dnes zaznamenáno na třicet dětí divoce vyrostlých, z nichž 20 bylo vychováno divokou zvěří: pět medvědy (tři na Litvě, jedno v Indii a jedno v Turecku), jeden leopardy (v Indii) a čtrnáct vlky (dvě v Evropě a dvanáct v Indii). Velký počet dětí-vlčat v Indii se vysvětluje klimatickými podmínkami země, kde může dítě po celý rok obstojně žit a nacházet potravu. Kromě toho v teplém podnebí často lidé i děti spi venku. Případy, že vlci uchvátili dítě, jsou velmi časté. Je zajímavé, že děti, které pronásledovaný vlk upustil, nebyly zpravidla jeho zuby poškozeny. Unesla-li vlčice dítě v nejmladším věku, probudil se v nf mateřský cit a odkojila je se svými mláďaty. Kamala a Amala Nejznámější případ dětí vychovaných vlky se přihodil v indickém městečku Midnapore severovýchodně od Kalkuty. Pastor Singh přišel na svých cestách do vesnice, jejlž obyvatelé mu vyprávěli, že se v jejlm okolí v noci objevuji lesnf duchové". Byli prý to tajémnf tvorové podobni lidem, běhajlcl po čtyrech. Pastor se v noci vypravil na mlsto, kde se duchové projevovali. A skutečně spatřil tři dospělé vlky se dvěma vlčaty a za nimi běhali po čtyrech dva tvorové podobni lidem. Ale obyvatelé vesnice mu odepřeli pomoc při bližšlm prozkoumáni záhady. Pozval tedy lidi ze sousedních obci, kde nic o ex.istcnci duchů" nevěděli. S jejich pomoci se pfibližil k brlohu. Dva vlci utekli, ale vlčice zůstala na místě a byla zabita. V hluboké díře našli dvě vlčata a dvě nahá děvčátka. Jednomu bylo asi sedm nebo osm let, druhé bylo asi dvouleté. Pastor přivezl obě dívky do sirotčince v Midnapore a nejprve je pokřtil: dostaly jména Kamala a Amala. Singh o nich 236 Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEtl

13 vedl pravidelný denik. Amala zemřela za rok, ale Kamala žila až do roku Obě děti běhaly po čtyrech. Když se pohybovaly pomalu, lezly po kolenou, při rychlém běhu po špičkách chodidel. Kamala se bála silného světla; nejlépe se cltila ve tmě, při čemž ji svítily oči jako vlkllm. Pohybovala se hlavně v noci, zatfm co ve dne seděla na bobku v koutku, obrácená obličejem ke stěně. Nesnášela na sobě šaty, ani za nejchladnějšlch dni. Bála se ohně a vody a nenechala se mýt. Nechtěla rostlinnou potravu, ale syrové maso rvala zuby, nepomáhajlc si rukama. Nebrala jldlo z ruky, musili je klást na podlahu. Pokud byla Amala živa, spaly obě děti svinuty k sobě jako štěňata. Když zemřela, Kamala dva dni nejedla. K jiným lidem se chovala nedllvěřivě, ani o děti nejevila zájem. V prvých dnech pobytu v sirotčinci obě dlvky protáhle vyly, podobně jako vlci, zpravidla po desáté hodině v noci a ke třeti hodině ranni. Všemi silami se snažily najlt východ a utéci nazpět do džungle. Pfes všechno úsill pastora Singha nedělala Kamala valné pokroky v přizpůsobeni lidskému zpllsobu života. Byla přivedena do sirotčince v roce 1920, ale teprve v roce 1922 se naučila stát zpříma. V roce 1926 už uměla samostatně zpříma chodit, ale chtěla-li se pohybovat rychle, stále ještě běhala po čtyrech. Za celou dobu svého života se nenaučila řádně mluvit. Po čtyrech letech se naučila jen šest slov a rozuměla několika otázkám. Za sedm let uměla jen pětačtyřicet slov. Za poslední tři roky svého života se konečně Kamala naučila spát v noci a dokonce se začala bát tmy. Přivykla lidem a začala jist rukama, pila ze sklenice. Ale jinak zllstala ve svém duševním vývoji daleko za normálními dětmi. Když ji našli, měla rozum šestiměslčniho dltěte. Ve svých patnácti letech se vyrovnala asi dvouletému děcku. Zemřela v sedmnácti letech s rozumem sedmiletého děvčete. Poučeni z daných faktl\ Sovětský profesor B. F. Poršněv se podrobně zabývá zkušenostmi, zlskanými z chování děti, vyrostlých mezi zvířaty, na podkladě zrniněného článku, který do časopisu La Nature napsal dr H. V. Vallois. Odvozuje z nich poznatek, že řeč, rozum a intelekt nejsou člověku vrozeny, jak se. snažila idealistická nauka lidem namluvit vymyšleným Tarzanem a Mauglim. Zcela naopak se ukázalo, že děti, vychované ve svém mládl mezi zvířaty, už ani později nikdy nedohonily ve vývoji své druhy, vyrostlé v lidské společnosti. Nic nebylo platné, že pastor Singh pokřtil obě dlvky vyrostlé mezi vlky; běhaly po čtyrech, trhaly syrové maso a vyly jako zvěř, v jejiž společnosti prožily nejvýznačnějšl léta svého vývoje. Ditě se stává normálním člověkem právě jen růstem ve společenstvl rozumných dospělých lidi. Využívá tak výchovného vlivu sociálního prostfedl, obohaceného tislciletou zkušenosti předchozlch generaci. Je-li tohoto prostředí zbaveno, nevyvljí se u něho právě to, co odlišuje člověka od zvlřete. Představa, že by každý člověk, vyňatý z normálního prostředl, měl už sám v sobě schopnosti správného tělesného a duševního vývoje, je naprosto chybná. Kult Tarzana chtěl právě nemysliclm lidem ukázat takový skreslený názor na cenu lidské společnosti. Naproti tomu leopardi děcko z Monts Cacharu, právě tak jako vlčl dlvky z Midnapore jasně ukazuji, že normálni vývoj člověka je zejména bez řeči nemožný. Zvláštnost lidského myšleni se opírá právě o tvorbu slov, odpovfdajlclch specifickým pojmllm. Beze slov, bez řeči není možno sdělovat a předávat si navzájem zkušenosti a poznatky. ~ečl člověk předává svým druhům i dětem jednak svoje myšlenky, jednak i vědomosti získané od rodičů, učitelů, od svého sociálního prostředl, a tudlž i nejdůležitějšl poznatky všech předchozích lidských pokolenl. Písmo pak pomáhá takové poznatky udržovat a zachovávat, právě tak jako kresba, fotografie či film. Práce vychovala člověka Již Engels vyzvedl. význam práce při přechodu od opice k člověku. Tim, že byly přední okončetiny přlmou chůzi uvolněny, mohl jich člověk použlvat k jiné činnosti. Začal jimi utvářet své okoll, což zase vedlo ke zvýšení požadavků kladených na mozek. Ale přlklady děti vychovaných mezi čtvernohou zvěří ukazuji, že se dltě samo od sebe nenaučí chodit; potřebuje k tomu příkladu a vedení dospělých. Tím je zbaveno dalšlch přednosti, které má člověk před zvěři. Ruce se řádně nevyvinou a zůstanou na úrovni, ze které člověk před statisíci let vyšel. Jinak však i život děti-vlčat ukazuje na poměrně vysoké schopnosti a přizpůsobivost lidského mozku. Děti se naučily výt, rvát syrové maso, běhat po čtyrech, protože jim to v daném prostředl nejlépe umožnilo život. Divoká zvěř kojí svá rniádata poměrně krátkou dobu rniékem; záhy jim přináši maso. Vlčata i rniadl leopardi se brzy nauč! sami lovit. Děti to tak časně nedovedou, ale patrně svým pláčem a svým chováním dokázaly podnítit dospělou zvěř, aby jim nadále přinášela potravu, což ukazuje na okolnost, že přinášeni potravy mladým neni vázáno na určitou dobu, nýbrž spíše na okolnost, že dorllstajld šelmy se samy přestanou potravy dožadovat. Dítě se tu stává mezi zvěři jakýmsi parasitem, vyžadujlclm zvýšené pozornosti a péče. Je přirozené, že tyto výjimečné případy symbiosy človeka se zvlřaty vyvolávajl veliký zájem vědy, která pátrá po nejdávnějším vývoji lidi. Je možné, že v dřívějšlch dobách nebyly podobné případy tak ojedinělé. Ale je jisto, že se člověk vypracoval z primitivních začátků k dnešní dokonalosti pouze cestou rozvoje svých pracovních schopnosti, společenského pokroku a vývoje vědy. Jedině práce a společnost vyzvedla člověka nad ostatní přlrodu a umožnila mu podřídit ji svým záměrllm. Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEŽI 237

14 M a I e_ '1. ~.- -., ~./ -.,_,.; _.. r:~--~-~ 't, I ',', -~"""'. ' ;,~; : e,, '. ' L i. '.'. '. ' 0 0" 0 ' o I ~ a n ~~~ ~ - ~,;_: t,;;;l:(~!-!0 '1 : v -. :: fi't.,~.r ~-~ ~ -:e., ', I ' ' ' ' Koncem min11liho roku byla v Praze uspořádána vý.uava z NDR Zeissovy pfístroje - pomocnici věd_y, techniky a kult11ry". J' elkimu zájmu návltěvnlků se tělilo Zeissovo malé planetariunz předváděné na výstavě.~e stručnýn1 v.vkladen1 hvězdné oblohy. Na!e ministerstvo k11ltury toto planetarium zakoupilo. Nynl je otevřeno v Praze 1 2, v budov ě ONV na Mir0tém náměstí. V polovině čert1ence t. r. bude převezeno na půl roku do Brna, pak do Bratislavy i do ostatnich vě1lich měst naší republiky. Co spatfime v planetarlu Sedíme pod kopuli planetaria a nad námi se otáčí hvězdlá obloha. Pomalu, v celé své velkoleposti, defiluje před našimi zraky jedno souhvězdí za druhým. Jsme svědky mohutných neúprosných hodin noci, ve kterých je zobrazena rotace Země. Demonstrátor stiskl knofilk na projekčním válečku, který drží v ruce, a do obrazu dalekých světů se prornftla malá zelená šipka. Poznáváme souhvězdí i některé jednotlivé hvězdy, z nichž světelný paprsek letí několik roků, než dostihne naši sluneční soustavu. Učime se orientaci po hvězdné obloze, poznáváme její mapováni. Zvláštní zařízeni planetaria prornftne souřadnice rovníkové i obzorníkové, ekliptiku i stříbřitý pás Mléčné dráhy. Nedaleko nebeského pólu (tam směřuje osa zemské rotace) je jasná hvězd.a Polárka. Toto rnfsto je v planetariu vyznačeno světlým kroužkem. Kolem Polárky se celá hvězdná obloha otáčl: Souhvězdí blizko pólu položená máme po celý rok nad obzorem, ostatní vycházejí nad východním obzorem a zapadají na západě. Když demonstrátor pohne pflstrojem pomoci ručnlho kola, posune se celá obloha ve směru poledníku. Polárka stoupne do zenitu, jižní souhvězdí zmizl pod obzorem. Obloha se otáčí kolem zenitu. Tak vypadá obloha pro obyvatele sněžných a ledových krajů kolem severního pólu. Stačí opět otočit kolem a my se rychle pfernfstlnie z rnfst věčné zimy doprostřed tropů, někde v rovníkové Africe. Polárka klesne těsně nad obzor, objeví se jižní souhvězdí, které v naši zeměpisné šlfce nikdy nespatříme, nebeský rovník máme nad hlavod, všechny hvězdy vycházejí a zapadají. Nebo chcete snad spatřit, kde byl nebeský pól před několika tisíci lety nebo kde bude v příštích letech? I tuto, t. zv. precesi, nám může planetarium ukázat. Osa zploštělé Země vykonává vlivem rušivých gravitačních sil věkovitý krouživý pohyb, opisuje tak plášť kužele, jehož vrchol leží ve středu Země. To se nám zobrazuje v pohybu nebeského pólu. Jeden oběh po obvodu tohoto kruhu trvá let. Polárka postoupí své rnfsto jiným hvězdám, které se postupně budou 238 VIDA A TECHNIKA MLÁDl!fl stávat polárkami a opět se za tislce let vrátl do své nynější polohy. Jak vypadá planetarium Obraťme nyní pozornost k přístroji, který umo'žňuje přibližit nám všem krásy hvězdné oblohy a poznat zákony pohybů kosmických těles. Celé planetarium spočivá na dřevěném podstavci (1). Hlavni optickou částí je koute o průměru 22 cm (14). Na její ploše je 31 samostatných projektorú (17), z nichž každý vrhá na vnitřní stranu kopule obraz určité části hvězdného nebe. Obsáhnou všechny hvězdy až do 6. velikosti, t. j. všechny, které je vidět pouhým okem, i některé jasnější t ~ ~---: mlhoviny a hvězdokupy. Při otáčeni koule se projektory ve spodnf části mechanicky odcloňujf, aby nebyly prornftány hvězdy ležfcl pod horizontem. Za kouli je umístěno zařizeni (18), do něhož jsou zasazeny projektory Slunce, Měslce, planet, jarní bod a střední Slunce (13). Polohy jednotlivých těles se nařizuji otočením projektoru a přiměřeným pohnutfm zrcátka umfstěném na projektoru. U Měsíce je možno měnit fáze. K orientaci a měřeni poloh objektů na hvězdném nebi je prornftán meridián (27), hvězdný rovník (8), ekliptika (16), deklinačnf kružnice (11), kterou lze otáčet kolem pólové osy (I-I), vertikální kružnice ( 4), posunovatelná po kruhu (28) pomoci smýkaclch koleček (3). Kruh je nesen třemi sloupy: jižnim (2), západním a severním (29). Přitom všechny souřadnice jsou rozděleny na dily, kterými lze určovat a měřit polohy nebeských těles. Jiné zařízeni promítá Mléčnou dráhu (15), kružnice kolem hvězdného pólu s úhlovou a hodinovou stupnici (21). Hlavni optické části přistroje jsou připojeny k podstavci (22) střední části (9) a vyváženy protiváhou (19). Přistroj je poháněn elektromotorem (7), který je regulovatelný s přepinacl desky (23, 24, 25, 26) a je spojen s pohyblivou částí šnekovým převodem. Ruční kolo 26 r---,jo (5) pohybuje kloubovým zaříze ním přistroje. Tim je možno měnit výšku pólu od Ukazatel výšky pólu, na kterou je přistroj nařízen, je na zvláštní stupnici (6). Střední částí prochází pólová osa (I-I), hlavni optickou částí osa ekliptiky (II-II). Na ose ekliptiky je rovněž přiděláno zařízeni (12), jimž lze ukázat precesní pohyb. Vedle přistroje je umístěno osvětleni pro kopuli (20). K planetariu náleží válečkový projektor šipky, elektrickou šňůrou připojený k zásuvce na přepínací desce. Při projekci držf demonstrátor tento projektor v ruce a šipkou objlždí potřebné objekty. K čemu slouží Malé planetarium nemá tak velké předváděcf možnosti, jako je tomu u velkého přístroje.přesto však je j!m možno ukázat mnohé jevy, hlavně pokud se týká hvězdářského zeměpisu. Z matematické astronomie lze tak názorně vysvětlit theorie, které žáci ve škole při pouhých definicích mnohdy těžko pochopi. Proto je tedy malé planetarium určeno především učebním cllům. Při předváděni planetaria školní mládeži jsou přednášeny zvláštní přednášky pro různé stupně škol, první třídou národní školy počínajíc. Malé děti se zde po prvé seznamují s hvězdnou oblohou, poznávajf, že je Země kulatá, že se toč!, proč ve dne svitl Sluníčko a získávají, ~. --- i jiné počáteční astronomické vědomosti. Studenti z jedenáctiletek si prakticky ověří sférický trojúhelnik. A však ani pro dospělé neztrácí planetarium na zajímavosti. Dovědí se mno)lo nového a poznávají i jevy, s nimiž se stýkají každý den a jejichž podstatu a mnohdy i velkou důležitost si častokrát ani neuvědornf. Na základě poznáni těchto jevů i zákonitosti, poutajiclch celý vesrnfr, naučí se dívat na svět jinýma očima - očima vědy. Předváděni planetaria je vhodně doplněno večerními přednáškami populárni astronomie, o souhvězdích, o práci hvězdářů i o meziplanetárních letech. Doufejme, že se co nejdříve dočkáme doby, kdy bude v Praze pro nejširší veřejnost otevřeno velké planetarium. Marie Pospítilová

15 AUTOMOBIL Do stavby modernlch automobilů začí ná poslednl dobou pronikat nový pohonný element - plynová turbina. O jejl podstatě se v tomto časopise již psalo. Plynová turbina našla největší použiti v pohonu letadel, kde se jej! vlastnosti nejlépe uplatni. Ale konstruktérům automobilů nedal nový pohonný motor pokoje, a tak již od roku 19'48 se začali v Anglii pokoušet o vývoj a konstrukci malých plynových turbin, které by se mohly uplatnit i v pohonu automobilů. O výsledcích těchto pokusů a o naději na dalšl vývoj chceme čtenáře v krátkosti informovat. Při známé snaze automobilových továren pi'lnést co nejdřlve něco nového a předstihnout tlm konkurenci, nenl divu, že byl již v roce 1950 předveden osobnl vůz poháněný plynovou turbinou. V roce 1951 byl ve Francii postaven nákladnl automobil s turbinovým pohonem a o rok později na PaNžském autosalonu vystaven osobnl... automobil. Prvnl italské turbinové auto bylo vystaveno v roce na výstavě v Turině (viz obr. 6). Ale protože se turbinové automobily stále ještě neobjevuji ve většfm počtu na silnicích a nejlepší i největší stroje stále ještě běhají s plstovým motorem, mllže i laik usoudit, že turbina stále ještě nemůle v automobilismu se starým zpllsobem pohonu konkurovat. Póvlme si proč. Zopakujme si, jak vlastně pracuje turbinový motor. Je schematicky znázorněn na obr. 1, la, 2b. Skutečný pracovnl element je vlastně turbina f na schematu 1- Je to - jako u každé turbiny - lopatkové kolo s lopatkami tak zahnutými, že plyny, které na lopatky ve směru osy narážejí, odevzdávajl kolu část své pohybové energie a uváděj! jej do pohybu. Otáčivý pohyb se pak převádí na hňacl nápravy automobilu. Plyny pak odcházejí do výfuku g. U vodnl turbiny naráll na lopatky proudlcl voda, u parnl para unikajlci pod tlakem. Kola plynové turbiny se uváděj! do pohybu proudem horkých plynti, které unikajl velikou rychlost! ze spalovacl komory. Celé zařlzenf před vlastni turbinou f se vlastně rovná bělnému a často popisovanému proudovému letadlovému motoru. Vxduch je nassáván vstupním otvorem a, odkud vstupuje do otáčivého kompresoru b, který jej silně stlačuje a vhánl do spalovacl komory (nebo komor) d, kam se zároveil vstřikuje kapalná pohonná látka - vhodný destilát nafty. Směs po zapálen! shoi'f, člmž se zvyšuje teplota a zvětšuje objem plynll. Tyto ~lyny proudi nejprve na pomocnou turbínku e, která pohání kompresor. Al potud tedy pracuje zařlzenl jako kterýkoliv proudový motor. Jenže pak plyny ještě postupuji na vlastni pracovnl turbinu f, jak bylo uvedeno. Kompresor mil že být bud axiálnf, nebo radiál ni. Axiálnf kompresor (obr. 1) pracuje zhruba jako obyčejný stolnf větrnfk: řada kol, usazených na společném hi'ldeli, má po obvodě pracovní lopatky (č. 1), a mezi ně zasahuji věnce nehybných lopatek rozváděclch (č.. 2), upevněných na plášti kompresoru. Protože vzduch postupuje směrem osy (axiálnlm), dostal kompresor podle toho své jméno. Radiálnl kompresor (obr. 0 lb) mi lopatky zahnuté téměř do pravého úhlu a pracuje v podstatě jako znimé odstředivé čerpadlo; vrhá vzduch odstřed ivou silou směrem I načež nový vzduch přicházi středem, směrem li. Na obvodu kola kompresoru je pak věncovitá roura u (difusor), která usměrilu j e vzduch do spalovaclch komor. Spalovad komory mlvajl lahvový tvar a trojitou stěnu (obr. 3). Bývá jich po obvodu hřldele několik. Dvě majl zapalovacl sví!ky, do ostatnich se rozvádl záfeh vyrovnávaclmi trubkami. Jsou však motory s jedinou komorou, umístěnou prstencovitě kol osy. Největší potižl plynových turbin je přlliš vysoká teplota při spalován!; čim vyšši teplotu motor snese, tlm bude mít větší účinnost. Ale materiál lopatek vydržl.nanejvýš teplotu kolem 800 C- Proto se teplota snižuje tlm, že kompresor nassává až desetkrát vice vzduchu, než je ti'eba ke spáleni paliva. Kdežto turbinka e, pohánějlcl kompresor, musl mít vysoké a málo proměnlivé otáčky, měnl se otáčky pohonné turbiny f podle rychlosti vozu. Tato turbina mtile být provedena jako jednostupňová (s jedii:iým oběžným kolem) nebo vfcestupňov~ její pohyb se převádl přes redukční soukolí h, ti'ecl spojku a elektromagnetickou :i:měnu chodu na pohonná kola vozu. Celkové uspořádáni jednotlivých části motoru mtile být provedeno rtizně (4, S, 6). Spouštěni vo:i:u s plynovou turbinou se provádí pomoci elektromotor-ku poháněného baterii 1 ~-24 V (c na obr. 4), jimž se kompre sor roztoči asi na 3000 otáček v minutě. Po zapálení směsi ronáčl spouštěč motor ještě dále asi na 1O.000 otáček, načež již motor pracuje samostatně. Chod motoru je ovládán nožnlm pedálem, kterým se reguluje množství pohonné látky vstřikované do spalovaclch komor. Proudový motor s plynovou turbino.u má po konstrukční stránce proti pístovému motoru určité výhody a pi'ednosti. Je mnohem lehči a konstrukčně jednodušší; odpadají ventily a táhla, motor pracuje plynule, bez nára:i:ů. Nemá kapalinné chlazeni a spotřebuje málo oleje. Chla:i:enl a maúnl je mnohem jednoduššl než u moderních plstových strojů. Obsluha je prostšl, výměna součásti je snadná. Motor se rychle rozjlždl: :i:a 1 S vtei'in dosáhne vtiz stokilometrové rychlosti, kdežto u pístového motoru trvá takový rozjezd nejméně 40 vtei'in. Nepotřebu je drahý benzin, spaluje speciální naftu. Velikou výhodou plynové turbiny pi'i pohonu automobilu je vyloučení převodové ski'fně. Ta má u plstových motoru za účel udržet otáčky motoru na výši odpovldajlcl plnému hospodárnému výkonu motoru. Kroutle! moment na hi'ldeli totiž pf! zpomalen! pístového motoru rychle klesá. Plynová turbina však má pi'i klesajlclch otáčkách vzestupný krouticí moment, takže vtiz vyjede na pi'iklad do kopce bez změny pi'evodu. Takový vtiz má pouze elektromagnetické zařízeni pro volnoběh a zpětnou jízdu. Uvedené dobré vlastnosti však ani zdaleka neříkajl, že by plynové turbiny vytlačily v pohonu automobihl plstové motory. Ve vývoji automobilních plstových motorti bylo dosaženo v posledních letech velkých pokroků. Maji velký výkon (z 1 litru obsahu váleti běžně 3 2 k) a jsou při složité konstrukci i hospodárné. Spotřeba paliva v gramech na 1 koně (specifická spotřeba) se pohybuje me:i:i 240 až 250 g. Plynová turbina má značně vyšší spoti'ebu: až přes 700 g. Spotřeba se zvyšuje jednak zmenšováním rozměrů turbiny, jednak neúplným zatifenim motoru při provozu. Spotřeba paliva na 100 km při částečném zatrženi při cestovnl rychlosti se dok~nce zvyšuje až na 900 g. Firmy Rower, Austin, Chrystler však udávají, že je možno dosáhnout velmi pi'ibllžně stejně spotřeby jako u moder nich pístových motorti karburátorových, ale při zvýšeni pracovních teplot plynu až n ad 900 C a použitlm výměníku tepla, který dovoluje 85% regenerace (výměny tepla). Automobil na obr. S má při vlastni vá:i:e 1,4 tuny za pi'f:i:nivých sitnknlch podminek spor.řebu přes 50 I na 100 km. S tlm je spojena otázka nevyužitého prostoru pro uskladnění tak veliké~m_ij.2is,tyi_ pohonné lájky.při delších jí:tdách. Kromě toho se p vellté s~ě patin~ té'tněi' desetinásobném zvětšen í objemu nas~ v - - viéfuibu :ivltll"'m~oistvl výfukových plynu na takovou mlru kte ~i.jfy byla 'pro.,oulič'n í dopravu zdravotně závadná a nepřlpustná. Výměnfk tepla, který má uspořit palivo, využívá ještě vysoké teploty výfukových plynti. Než vyjdou do výfuku g, procházej! komorami v (obr. 2a). které ohřlvajl. Vzduch stlačený kompresorem ' Vi!DA A TECHNIKA HLÁDEfl 239

16

17 ' 5 a

18 a PrO~h kroutíc/ho momentu pracovnlho hfldele v zdvislosti na otdčkdch: kfivka 1 - plst~vý spalovacl motor, 2 - plynovd turbina; a = kroutíc! moment na hflde// (Mk/ kg/cm), b "" počet obrátek za minutu (n) ~- b min. projde nejprve kolem těchto komor a předehřá'tý proudi do spalovad komory. Tak se vrac! výkonu část tepla, která by jinak bez užitku unikla výfukem. Předehřátý vzduch spotřebuje na stejný výkon méně paliva. Výměnlk však zvětšuje stavebnl prostor motoru; představuje tedy zej měna pro malé motorky těžko řešitelný problém. Stejně jako výměník tepla zvyšuje váhu i rozměry potřebná redukce, soukoll, kterým se vysoké otáčky turbiny převáděj! na pomalejší chod hnaclch kol. U velkých nákladnlch automobilů a autobusů se také poullvá jednoho nebo dvou dalšlch převddů do pomala k překonáni prudkých stoupánl. Tlm se opět výhoda menší váhy turbiny rušl. Otáčky plynové turbiny jsou proti plstovému motoru al desetkrát vyššl. Lopatky obělných kol jsou přitom vystaveny velkému namáháni odstředivou silou za vysoké teploty. Musl být zhotoveny z vysoce kvalitnlho materiálu zvláštnlm výrobním způsobem. Tím se výrobnl cena zvyšuje. Účinnost plynové turbiny by se dala zvýšit jedině zvýšením pracovnl teploty plynll; odolnost materiálu však dnes, nedovol! jít přes C. Velikou potlž činí i tlumení hluku nassávaného vzduchu a výfuku. Vysoké otáčky lopatek kompresoru vyžadují také čištěni nassávaného vzduchu. Dalšl komplikaci je tepelná isolace prostoru motoru pod kapotou, kde dosahuje teplota al 500 C. Tím se ztěžuje i rozložení jednotlivých součásti, flzenl, palivové nádrle. Plstovým motorem mllleme při jízdě s kopce brzdit, turbinovým motorem nikoliv. Auto'Tlobil proto vyladuje zesílený a dokonalý brzdový systém. Pro srovnáni obou druhů pohonu automobilu je však nejdůleži tějšl celková účinnost motoru na pracovnlm hřídeli. Sám plstový benzinový motor má účinnost jen 21-36%. naftový motor 27-44%. Plynová turbina pi'i nejdokonalejšlm provedeni dosahuje pouze 11-21%, s výměnlkem tepla pi',i pracovnl teplotě plynů 7 50 C nejvýše /o. Uvalujeme-li však praktickou provoznl činnost, kte'ri je horši, protole stroj nenl během jlzdy plně vyullt, je účinnost ještě nifšl: 1 ť>-25% u benzinového motoru, 24-34% u naftovéh~. Plynová turbina s výměnlkem a pracovnl teplotou 750 C při 900/o výměně tepla, které se však u automobilu nedosáhne, vyulije rl 22% energie, s 50% výměnou tepla 17%. bez výměnlku jen 15%. Tyto hodnoty však platl jen pro motory o velkých výkonech, ne tedy pro bělné typy automobilů. Na tomto poli dosud nemůle turbina nad plstovým motorem zvltězlt. Některé typy automobilů s turbinou jsou na dalšlch obrázcich. Tak obr. 4 představuje schematicky francouzský automobil Gregore Hotchkiss-Socema. Motor má radiálnl kompresor a dvoustupňovou pracovnl turbinu, s nll dosahuje rychlosti 200 km/ hod. Palívo má nad zadnl hnad osou. je to jeden z prvnlch turbinových vozů, který konstrukčnl jednoduchosti turbiny ještě dosti dokonale nevyulil. Na obr. 5 je Firebird (ohnivý pták) flriny Gene.ral-Motors-Corporation. Je to jednosedadlový vůz s turbinou o výkonu 370 k. Turbina pracuje při teplotě 81 5" C. Vůz má délku mm, váli kg, karoserie je' vyzkoušena pro rychlost 700 km/ hod. Italský vůz Fiat je na obr. 6. Dosahuje rychlosti 240 km/hod. Motor v jednom bloku s převody je za sedadlem řidiče a má tři spalovací komory. Vůz váli kolem kg, turbina sama 260 kg. Z dosavadnlch zkušenosti je zřejmo, le se plynová turbina může nejlépe uplatnit pi'i velkých výkonech. Vltězí proti plstovému motoru v letectvl teprve při výkonech nad koni, v lelezničnl dopravě nad koni a u lodl nad koni. U stacionernlch motorů se ji poullvá teprve nad koni. Z toho důvodu zatlm nemá plynová turbina naději na širší uplatněni v automobilismu. V osobnl dopravě majl nejrozšlřenějši a nejběž nější typy vozů průměrný výkon 50 koni. jen velké osobnl automobily dosahuji výkonu 145 koni col je pro turbinu stále ještě přlliš' málo. Avšak ani u závodnlch vozů nebude molno zvyšovat výkon a rychlost nad určitou hranici. Dnešnl rekordnl rychlost sice přesahuje 300 km za hodinu, ale jak se ukázalo při největším automobilovém neštěstl v dějinách motorismu ve francouzském městě Le Mans, jsou již vozy při těchto rychlostech na normálnlch drahách těiko ovladatelné. Uvádění turbinových motorů do pohonu automobilů má tedy prozatím jen význam pokusů a výzkumu: provedené automobily jsou tedy jen zkušebnl typy, většinou jednosedadlové. speciálně karosované a přizpůsobené velikým rychlostem. Ing. M. KRAJINA LITERATURA: lna. M. Dašek: Vyulitl eneraie tepelnými motory (Strojlrenský sbornlk ě. 7) -S. M. lljašonko: Rychlejšl 1vuku -Technische Rundschau, April lnteravia 1953 S # LEGENDA K OBRÁZKŮM NA BAREVN~ DVOUSTRAN~ I Obr. 1, la, lb: Schema automobilového motoru s plynovou turbinou. - Obr. l: Spalovacf komora; (5) přfvod pohonné látky, (6) otvory pro vstup vzduchu do spalovacf komory, (7) postup plynů na lopatky turbin, (8) přivod stlačeného vzduchu z kompresoru, (9) vstřikovač pohonné látky, ( 1 O) zapalovač pohonné směsi, ( 11) plášť spalovacf komory, (12) střednf část - chladlcf komora, (13) vlastni spalovací komora. - Obr. 4: Turbinový automobil Gregoire-Hotchkiss-Socema; (a) vstup vzduchu, (b) radiálni kompresor, (c) spouštič, (d) spalovaci komory, (č) čerpadlo, (g) výfuk, (h) redukčnf soukolf, (r) l'fzenf, (i) kardanová spojka, (k) kardanův hl'fdel, (1) třecf spojka, (m) elektromagnetický měnič chodu, (n) elektromagnetická brzda, (o) zadní hnaci osa, (s) sedadlo řidiče. - Obr. 5: Turbinový automo- bil General-Motor-Corporatlon; (k) palivová nádri, (r) i'iienf, (o) zadnf hnacf osa, (g) výfuk, (:z:) aerodynamická lipová křfdla, (s) sedadlo i'idiče, (t) turbinový motor, s pi'evody, (n) stabillsačnt plocha, (p) bn:dicf klapky. - Obr. 6: Turbinový automobil Fiat; (a) vstup vzduchu, (k) palivová nádri, (s) sedadlo řidiče, (g) výfuk, (h) redukčnf soukolf, (b) dvoustupňový radiálni kompresor, (n) dutý hřidel kompresoru, (e) dvoustupňová vysokotlaká turbina, (f) jednostupňová nizkotlaká turbina, (i) akumulátorová baterie,(r) řfzent, (d) spalovací komora, (o) zadnl hnacf osa, (p) stabilisačnf plocha. Jednotlivé druhy vozů: a) ltalie (Fiat), b) Francie (Cematurbo), c) USA (Flreblrd), d) Anglie (Rover). V!DA A TEC:HNIKA 111.ÁDEtl 242

19 D Rachotivě uhánějfcí t odmyslitelným a po dopravnlm pr em v Praze a ostatnic našich a větších městech. A přece j to eprve padesát let, kdy se po pr 'é if evila v Praze, aby vystřídala st o m6dnf, pomalou koněspfežnl tram j", koňku, jak se jí obecně řlkalo. O těch posledních dnech koňky a o pražských tranzvajich píše V. G v naiem llánku. P řed půl stoletím přest v Praze jezdit tramvaj, tažená mni, která se prvně objevila v pra ých ulicích v říjnu O tom, jak vypadal koňce, vypráví jeden z p se ke koňce proto, že s v Pardubicích, a to by pro přijetí do těchto s čtyři trati koňky: Vin výstaviště ve Strom chov nádraži-řetě most Švermův) Modřanka. Jízdné se plati a 20 krejcarů. dávat průvodčí Měsíční listky plácely se blo malu, na při na Smíchov Jezdilo se o kdy končil v Karlině Dnešní V mistec omovky červené a na Modřanvozynac se jedno aa přik žluté, d voz na staré ětníků. Dostal žil u dragounů jakási kvalifikace eb. Prahou vedly ady-stromovka, e-smíchov, Smiý most (nyní nový konečně.žižkovodle pásem: 5, 10, 15 mě toho bylo zvykem spropitné, diškereci". gitimace) nebyly; před oňka jezdila hodně poz výstaviště ve Stromovce trvalo pět čtvrtí hodiny. ti hodin ráno až do doby, ogram v divadle Variété o znamenalo do půlnoci. onění nahrazovala píšťala. de se trati křižovaly, čekaly jici, kteří přestupovali. V noci é trati poznávaly podle světel, trať na Smíchov měla světlo ku bllé ychlost koňky závisela na počtu, na potahu i na kočím; když 1, práskl do koni a uhánělo se ou, někdy i patnáctikilometrovou, až pasažéři spínali ruce nad hlaozy byly mnohem menší než a při obsazení třiceti lidrní bylo Také vlečné vozy tehdy už byly, o se do nich nejvíce dvacet lidi. Tram vaje za hradbami ni tedy divu, že koňka přestávala ovat, neboť nároky na pražskou vu se zvětšovaly. Praha se koncem ého století začala bouřlivě rozrůstat. t v ní byl stále rušnější, staré hradby ly těsné. A za nimi vyrůstaly Vinoy, Žižkov, Smíchov a dalši obce. yž tato města měla samosprávu, byla nicméně s vnitřní Prahou spo1ena ospodářsky, tak kulturně. kterou omalá, dýchavičná koňka jako dorostředek nemohla už stačit. outěži s elektrickou tramvaji, ukázal inženýr František Jubilejní výstavy r. vedla od horní stanice lanové dra šené) na letenském s Křižík u p Křižiko na kratičké, 800 m dlo Křižík chtěl touto tram věru Pražanů v moderní dopra dek. Jezdily na ní dva vozy a poz i prodloužena. Po dobu výstavy se t vaji vedlo dobře, ale jakmile výstavní ru ustal, živořila; jezdila jen v létě a za nějaký čas ji Křižík zrušil. Koňka tedy zase plně ovládla pole. Ale nikoli nadlouho. Koncese na koňku pro Prahu patřila Belgičanu Ottletovi a vynášela mu celá léta pěkný kapitál. Když se na Ottleta obrátila Libeň, tehdy samostatné město, aby koňku prodloužil ze středu Prahy až k hostinci Štrasburku, chtěl využit přiležitosti a žádal, aby Libeň na stavbu trati přispěla částkou 20 tisíc zlatých, a to tehdy byly velké peníze. Proto libeňská obec začala jednat s Křižíkem o stavbě elektrické trati. A tehdy začalo koňce opravdu odzvánět. Křižík chodil v místech, kudy by měla elektrická tramvaj jezdit. Postával zejména před karlínskou Invalidovnou a počítal, kolik lidi jezdi denně z práce a do práce a přemýšlel, bude-li se tu jeho elektrická tramvaj vyplácet. Pak se pustil do stavby. Památného dne 19. března 1896 zahájil dopravu na první trati elektrické tramvaje k Vysočanům. Jako druhé se přihlásily Vinohrady. Ještě za Křižíkových studentských let končila Praha v místech, kde je dnes Národní museum. Dál, za hradbami, byl už venkov, pole, vinice, samoty a hostince, kam Pražané chodili v neděli na výlet. Ale během několika let tam vyrostly Vinohrady a za nimi Žižkov, jimž čim dál víc chybělo spojení s vlastni Prahou. Vinohradská obec už v době, kdy Křižík stavěl svou kratičkou výstavní tramvaj, pomýšlela na dopravu, která by místním obyvatelům.usnadnila styk s vnitřní Prahou; v úvahu tehdy přicházela i parní tramvaj. Křižík vypracoval plány elektrické tramvaje, a ta už 25. června 1897 začala jezdit na trati od musea k Olšanským hřbitovům. Na sklonku stoletl dostal elektrickou tramvaj i Smíchov. Postavil ji z obchodních důvodů košiřský starosta Matěj Hlaváček. Byl majitelem usedlostj zvané Klamovka, kde z ařídil velkou restauraci. Elektrickou tramvaji, začínající u smíchovanděla", chtěl zvýšit Konec koňky Pražští radní poznávali čim dál víc, že pomalá a nespolehlivá koňka rostoucímu ruchu nestačí. Jednali s E. Ottletem, a když jednání nemělo úspěchu, začala se s ním obec soudit. Nakonec koňku vykoupila - dala za ni 2 miliony 700 tisíc zlatých. Od té chvíle se začaly v Praze stavět nové trati a koňka se přeměňovala v elek. kou tramvaj. Ovšem z počátku ještě Křižík vyhráno. Pražský zástupce my Singer a Co chtěl u obce vku motorů americké soudošlo i k pokusům kazit jen aby se dokázalo, že americ I. Nakonec Křižík zvítězil. Vozy tažené mizet z pražských jezdila přes Karlův m Elektrická tramvaj totiž dnes - vrchní vedení. Za lově mostě znamenalo postavi a zavěsit na ně vrchní vedení. škodilo vzhled staroslavného most oňmi počaly Křižík se však už dlouho zabýval koňka lenkou spodního vedení proudu a dě s ním praktické pokusy právě na Letné. Tehdy byly proti vrchnímu vedení i jiné námitky: drát spadne a proud zabije lidi. Někteři konstruktéři dávali přívod a odvod proudu pod zem. Pro takovou soustavu se rozhodl i Kř~žík. Proud do elektrického vozu přiváděl kontakty, které jako velké knofl.íky byly uloženy mezi kolejnicemi. Když jel elektrický vůz přes kontakt, zapjal se elektromagnetický proud a probíhal z kontaktu do sběrného pásu pod zem a odtud do motoru. Vůz tak souvisle jel od kontaktu ke kontaktu. Takovou elektrickou tramvaj zavedl Křižík na Karlově mostě. Ale za krátkou dobu byla zrušena a od té doby na tomto mostě nejezdi žádné elektrické vozy. * Elektrická tramvaj zvítězila v Praze na celé čáře a rostla úměrně s městem. Ale i tramvaj je už překonána. Objevily se trolejbusy, které jsou daleko pohyblivější, protože nejsou vázány ha koleje uložené v dláždění. Stavba trati trolejbusu je také daleko lacinější, protože odpadají kolejnice a jejich údržba. A tak jako dnes vzpomínáme na pomalou koňku se všemi jejimi nevýhodami, budeme jednou vidět v tramvaji museální starožitnost, neboť posledním slovem ve velkoměstské dopravě je bezesporu - podzemní dráha. VIDA A TECHNIKA MLÁDEil 243

20 I ' ělské stroje O MECHANISACE PRACÍ S TEKUT \fm HN OJIVEM tázka správného využiú statkových hnojiv, hlavně močůvky, je jednou z hlavních otázek našeho zemědělstvl, a to právem, protože močůvka je výborným hnojivem s pronikavými hnojivými účinky. Její produkce kolísá a je závislá na četných okolnostech; tak na př. na druhu a množstvl podestýlky, na délce slámy, druhu krmiva, způsobu napájeni, na způsobu ustájeni a pod. V průměru lze počítat u dospělého skotu s dennlm množstvlm 6-12 litrů močůvky. Přepočteme-li toto množství pro 100 kusů dospělého skotu za rok, činí produkce močůvky za rok hl. K tomuto množství je nutno ještě připočist určité množství splachovad, napájecí a dešťové vody, protože mnohde v našem zemědělském provozu není dosud uskladněni močůvky věnována taková pozornost a péče, jakou by si pro svůj zásadní význam v zemědělstvi plně zasloužila. U uvedeného je zřejmé, že močůvka je hnojivem objemovým, takže k otázce správného hospodařeni s močůvkou přidružuje se též důležitá otázka mechanisace prací, spojených s dopravou močůvky z jímek na pole a s jejlm vpravováním do půdy. Zaúm co donedávna v zemědělském maloprovozu bylo celkem snadné vyvézt na pole močůvku od několika kusů dobytka v agrotechnických lhůtách, staví nás nyni socialistická velkovýroba v zemědělství před úkol dopravit na pole několik tisíc hl močůvky, a to pochopitelně při dodrženi agrotechnických terminů. Není pochyby o tom, že bez dostatečné mechanisace všech prací s úm spojených nebylo by možno tento úkol splnit. Komplex prací s močůvkou, které spolu navzájem úzce souvisí, můžeme rozdělit na tyto pracovní fáze: čerpáni močůvky z jímek do dopravních prostředků, doprava močůvky na pole, vpravováni močůvky do půdy. K čerpáni močůvky do dopravních prostředků používá se až dosud řada močůvkových čerpadel různého konstrukčního provedeni, a to pístových i odstředivých. Pokud jde o motorová čerpadla, pracuje v našem zemědělském provozu několik typů takových čerpadel. Jsou to většinou čerpadla centrifugální. Nejčastěji se setkáme s těmito močůvkovými čerpadly: ze starších je to Agra V-R, Agra V-EKU a Agra H-R, z novějších pak stabilní kalové čerpadlo, vyráběné Kovodružstvem Rychnov a převozné čerpadlo Agra H-ZEKO, vyráběné n. p. Sigma. Důležitou vlastnosú močůvkových čerpadel je odolnost vůči ucpáváni průtokových cest. Při průzkumu, který byl prováděn ve větším počtu zemědělských provozoven, byly sledovány vlivy, působící na poruchovost provozu močůvkových čerpadel. Ukázalo se, že pro dobrou činnost čerpadla je důležité, kromě dostatečné údržby čerpadla, též správné uskladněni močůvky v pravidelně čistěných jímkách. Všechna použlvaná močůvková čerpadla vyhovuji požadavku malé poruchovosti jen zčásti. Další fázi prací s močůvkou je její odvoz na pole k močůvkovačům. K tomuto účelu použlvaji se potahové nebo traktorové voznice o obsahu 12 hl, z nichž s~ močůvka do močůvkovačů bud přečerpává ručními čerpadly nebo se p ři vhodných terénnlch podmínkách přepouští samospádem. Ani jeden z uvede- ných způsobů plněni močůvkovačů nelze považovat z provozních důvodů za vhodný. Voznicemi s jednoduchým rozdělovačem močůvky je možno též hnojit na široko". Převrat v dosud vžitém způsobu manipulace s močůvkou přinesla konstrukce sovětského vakuového fekálního vozu FPT-2,5. Tento mechanisačnl prostředek umožňuje totiž jak čerpáni močůvky ze sltladovaclch prostorů, tak i dopravu močůvky na pole a tam bud její rozstřikováni přímo fekálním vozem při hnojeni na široko, nebo přečerpáváni do připravených močůvkovačů při meziřádkové kultivaci s přihnojováním. Je tedy možno použit fekálního vozu prakticky při všech pracovních fázích manipulace s močůvkou. Vakuový fekálnl vůz FP'l'-2,5 je přívěsný za Zetor 25 K. Vůz nassává močůvku z jímek pomoci 'iiq podtlaku, který vytváří v nádrži vakuokompresor,. ~,., poháněný kloubovým hřídelem od náhonu trak...,.. toru. Vyprazdňováni je možno provádět bud pouze samospádem, nebo může být urychleno přetlakem, který se v nádrži vytváří týmž vakuokompresorem. Fekální vůz se skládá z nádrže, umístěné na šestikolovém podvozku, který je opatřen vzduchotlakovou a ru~ni brzdou, z vakuokompresoru s rozváděcím zařízením, náhonu vakuokompresoru, plovákového ventilu a ssavic. Nádrž o obsahu 2500 litrů je tlaková nádoba o průměru 1100 mm. V horní části válcového pláště je umístěn průlez, umožňujlci prohlidku a čištěni nádrže, který současně vytváří prostor, do něhož zasahuje plovák uzaviraciho ventilu. Ve spodní části zadního dna je vypouštěcí hrdlo s odklopným víkem, na němž je upevněno rychlouzavírací šoupátko. V přednlm dnu je jeden, v zadním tři stavoznaky, umožňující sledovat průběh plněni nádrže. Nádrž je opatřena pojistným pružinovým ventilem. Je zkoušena vodou na tlak 3 atp. a umístěna na rámu, který v přední části vybihá v plošinu, na niž je umístěn vakuokompresor a sedadlo závozníka. Vakuokompresor je rotační, vzduchem chlazený, s maximálním počtem otáček za min. Při těchto otáčkách nassává při chodu na přetlak cca 220 m vzduchu za hod. a vytvoří maximální p řetlak 2,5 atp maximálně 92% vakua. Mazéni vakuokompresoru je tlakové. V tltalltu 1 PoblN na pfednf list fem!nlho vozu. Dole1 Vfpultn.I otvor krytem ioapátltem. 244 VIDA A TECHNIKA HLÁOl!tt

21 ; Rozváděcí zařízeni tvoří ocelové potrubí světlosti 50 mm, které spojuje vakuokompresor s prostorem nad plovákovým ventilem. Na potrubí nad vakuokompresorem je připojen čtyřcestný kohout, který má označené polohy plněni" a vyprazdňováni". Krajní polohy jsou opatřeny dorazem. Vzduch nassávaný vakuokompresorem prochází filtrem. Na potrubí je dále připojen vakuomanometr. Vakuokompresor je poháněn od traktoru kloubovým hřídelem, řetězový pfevod do rychla je 1 : 2,5. Plovákový ventil uzavírá ssaci potrubí při naplněni nádrže. Při stoupání hladiny se zvedne plovák a pákovým převodem přitlač! pryžovou kuželku do sedla ventilu. Tlak, který vyvine plovák, zaručuje uzavřeni ventilu a tlm zamezuje odssáváni vzduchu z nádrže a její další pln ěni. Ssavice fekálního vozu jsou shodné s hadicemi, běžně používanými u požárních sborů. Při převáženi jsou uloženy v laťkových příhradách podél nádrže., Práce se strojem probíhá takto: před zahájením nassáváni přípoji obsluha ssavici ke šroubení výpusti, otevře rychlouzavlrací šoupátko, připojí náhonový hřídel k traktoru a nastaví rukojeť kohoutu do polohy pro přljem. Pak se uvede v činnost náhon traktoru. Močůvka je nassávána vlivem podtlaku, který se vytváří v nádrži. Naplněni cisterny močůvkou trvá i s přípravnými pracemi asi 3 minuty. Po naplněni cisterny uzavře obsluha šoupátko, odpojí náhon traktoru a fekální vůz odjede na pole. Tam je možno vpravovat močůvku do půdy v zásadě dvojím způsobem: bud rozstřikováním na široko, nebo hnojenin;i do řádků. Způsob hnojeni je závislý na hnojené plodině a na dalších činitelích. V prvém případě probíhá práce s fekálním vozem Vakuokompresor fekálního vozu. takto: obsluhující připojí rozstřikovací lžíci k šroubení výpusti, otevře šoupátko a ovzdušni nádrž ventilem. Močůvka začne vytékat a vůz je připraven k provozu. Tímto způsobem pohnojí se I ha pole za cca 1 hod. Č:astějším a liospodárnějším způsobem hnojeni močůvkou je meziřádková kultivace s přihnojováním. Močůvka se vpravuje několik cm pod povrch půdy, takže její styk se vzduchem je omezen a tim se sníží ztráty dusíku. Při hnojeni používá se močůvkovač MTZ-8, závěsný za traktor, s obsahem nádrže 8 hl. Je opatřen šesti kypřicími radličkami, ke každé z nich je vedena jedna vypouštěcí hadice pro močůvku. MTZ-8 tedy půdu nakypřuje a současně hnojí. Možno jej plnit močůvkou buď dosavadním způsobem - voznicemi, nebo výhodněji, pomoci fekálního vozu. Výhodněji proto, že při tom odpadá ruční práce a že činnost FPT-2,5 není závislá na terénu. Pomoci fekálního vozu může~e přečerpávat močůvku do močůvkovače přetlak em, který s1 pfedtim vytvoříme v náčlrži kompresorem. Pak již stačí pouze otevfit výpust a hadici, dlouhou cca 6 metrů, močůvkovač naplni.t. Obsah nádrže fekálního vozu s přetlakem 1 atp. vystačí na troií naplněni močůvkovače MTZ-8. S hlediska zemědělského velkoprovozu je tedy i při tomto použiti fekální vůz dostatečně výkonný. Z uvedeného je zřejmé, že fekální vůz FPT-2,5 mechanisuje práce s močůvkou v celém komplexu, a to od čerpáni až po vpravováni do půdy. Je tedy platným pomocníkem družstevníku, o čemž svědči také to, že ačkoliv byl dán do provozu nedávno - některé STS jsou jím vybaveny od poloviny loňského roku -:-- vzbudil v řadách družstevníků svými vlastnostmi velký ohlas Jako spolehlivý mechanisačni prostředek. Ing. Leopold Venkrbec Z dopisů čtenářů... jako Váš čtenář a účastnlk minulých lekcí LU, po získání předběžných znalosti a studiu, po Vašich radách a pobídkách, přihlásil jsem se jako mlmo~dný posluchač na brněnskou přlrodovědeckou universitu a začal studovat geologií. Žádost mi byla vyřízena až koncem řljna pro dosti pozdnl p"hlášku a také proto, že posudek z jáchymovských dolů přišel dosti pozdě. (Byl jsem tam zaměstnán jako hornlk do dne úrazu - poškozeni páteře po zasypáni.) Studoval jsem mineralogii a geologii. Dne jsem skládal zkoušku z mineralogie s výborným prospěchem. Druhou zkoušku z geologie jsem děla l dne 24. I a též s 'výborným prospěchem. Po zkoušce dal si mne zavolat s. vedoucl geologického odděleni dr. Zapletal, gratuloval ml a řekl, abych sl udělal též paleontologii k uceleni základů. Sllbil jsem tedy, že tak učiním. Dne 24. I. jsem začal studovat z poznámek chlapco-posluchačů, poznámky si přepsal a studoval. Knihu jsem žádnou neměl, protože Prantlovu Život českých pramořf" a ani Remešovu Všeobecnou paleontologii" jsem nedostal. Studoval jsem z poznámek a když jsem byl s některou partii hotov, běžel jsem do musea a tam si vše ověřoval na sbl rkách. Dnes v poledne jsem se pcdrobll zkoušce, a soudruzi, mám velikou radost, udělal jsem ji opět s výborným prospěchem. Oznamuji Vám to proto, že, jak jsem již řekl s. Janderovi, jsem vlastně v a š í m žákem; Vy jste to byli, kteřl mi v mé beznadějné situaci po úraze v nemocnici ukázali cestu. Víte, co to pro mne bylo - být vyřazen z práce a při ucházenl o mlsto slyšet: Nepotřebujeme!" Děkuji Vám proto ještě jednou, s. Babulo, s. Jandero a Čeledo - jsem Vašim žákem a proto Vám to oznamuji. Budu se v li. semestru opět pilně učit, abych Vám udělal čest, to Vám slibuji a je to milj závazek. Vlte, mysllm si, že když všichni pracuji v druhé pětiletce na zkráceni naší cesty k socialismu, že já také udělám kus pr áce, když sl osvojím tyto znalosti, abych se opět mohl stát platným členem lidské společnosti, pracovat a neujldat již z krajlce národnlho dochodu. Je to můj závazek vůči Vám a vůči našemu 5LP. Soudruzi, v letošní LU jsem se trochu opozdil. Budu ji dělat a v nejbliž.šl době vypracuji otázky; proslm Vás, přijměte mne mezi posluchače. Vlte, někdy, když jsem tu paleontologii dělal, každý den do 4 hodin ráno (12 dnů), nebylo mi dobře, ale udělal jsem to! První práce po zkoušce je dopis Vám. Vaše návštěva vlila mi takovou chuť do života, že, když páteř bolela a bolela, zatnul jsem zuby a řekl ne, musíš, jsi povinen soudruhům z Technika ~kázat, že to jde!" Meresjev létal bez nohou a já budu pracovat i s nalomenou páteři! Děkuj I ješ t ě jednou a doufám, že mě chápete; mám v srdci radost a tak plši. Zdař Bůh!" Váš žák U ryvek z jiného dopisu: Hubert S o bot k a, hořnfk, Soch.orova 13, Brno Současně vltám i novou LU - Zákony hmoty. Jak jsem se již v jednom z předešlých dopisů zmlnil, začal jsem dálkově studovat 9. tř. jedenáctileté střed ni školy. Právě teď, v průběhu pololetnlch zkoušek, jsem mohl ocenit vliv Vašeho časopisu, když právě ve fysice, chemii a biologii, t. j. v předmětech, kterým jste věnovali ve Vašem časopise LU, patřím mezi nejlepší v naši skupině a ani ostatní předměty mně nedělajl potlfe. li.lkám to proto, že chci soudruhům, kteří tuto LU ve Vašem časopise píší, ze srdce poděkovat a řlcl jim, že jejich práce nenl marná. Vždyť právě pod vlivem Vašeho časopisu jsem se rozhodl dálkově na jedenáctiletce studovat. Bořivoj S náš e I, Lipnlk nad Bečvou, Losertova 70 VěDA A TECHNIKA MLÁDEfl 245

22 ' LIDOVÁ UNIVERSITA Aídí Ing. C. JIAI Rů21CKA, konsultuje Dr Ing. BOH. SVARC ' V daleké Ctně je velkolepá a zajímavá stavba, která přečkala celá tisíciletí. Však jste o nf jistě již mnohokrát slyšeli l Je to proslulá Č:inská zeď, zajímavá nejen svým vzhledem,' ale i způsobem stavby. Jako nekonečný had, dlouhý přes km, vine se Cinská zeď krajinou po hřebenech kopců i údolími. Č:fnskou zeď, stavěnou asi kolem roku 230 př. n. 1., tvoří vlastně dvě, místy až 12 m vysoké, několik metrů tlusté kamenné zdi, vzdálené od sebe několik metrů. Prostor mezi zdmi je z větší části vyplněn udusanou hlínou, takže tvoř[ jakousi silnici, spojujici nesčetné mohutné a masivní čtyřhranné věže. Ty vytvářejí z celé zdi mohutné opevnění, které po celá staletí chránílo pokojné obyvatele Cíny před nájezdy Tatarů. Zdivo Č:ínské zdi je sestaveno z granitových kvádrů, které jsou spojovány maltou (obr. 1.) Jistě vás napadla otázka: Bylo při stavbě Cínské zdi poprvé použito malty? Nebylo. Pravda, nevím~ kdy a nevíme aní kde bylo poprvé na stavbě použito malty. Je však prokázáno, že kolem roku 1700 př. n. l. používali malty Peršané a Kartaginci. Tedy ještě půl druhého tisíciletí před stavbou Cinské zdi již stavitelé znali maltu. Proč jsme tedy mluvili o Cínské zdi? Proto, že je to jedna z nejstarších dochovaných staveb na světě kde bylo použito malty, a dále proto, že stavitelé Cinské zdi byli opravdovýrní rnístry svého umění. Přidávali totiž do malty med. Znali tedy to, co po vice jak 2000 letech bylo prokázáno vědeckým výzkumem. Bylo totiž zjištěno; že přidání 5-6% cukru k váze vápna rozpuštěného ve vodě, zqačně urychluje tvrdnutí a pevnost malty. Podívejme se nyní na maltu blíže! Nemůžeme začít jinak, nežli u t. zv. usazené horniny, která se nazývá vápenec. Obrazně řečeno, vlastnosti vápence jsou kouzelné. Přičiňuje se o to celá řada složitých chemických pochodů, které můžeme vyvolat poměrně jednoduchými zásahy. Pálením vápence při velké teplotě nastane velká změna. Vypuzuje se z něho voda a kyselina uhličitá. Přijde-li vypálený vápenec ve styk s vodou, nastává s rum další velká změna, neboť tvrdne a znovu kameni. Kaše, která vzniká rozmícháním páleného vápence s vodou, má ještě další znamenité vlastnosti. Připoutává se totiž ke kamenům nebo jiným předmětům a stmeluje je. Stavbaři náležitě využívají uvedených vlastnosti vápence. Páli se při teplo, :ě C ve velikých pecích různých tvarů. Nejčastěji se používá vysokých šachtových peci. Tyto pece se střídavě plní vrstvarní vápence a koksu nebo uhli (obr. 2). 4. Od. malty k předpjatému betonu Vypálený vápenec, neboli vápno, dodává se na stavbu bud v pytlich jako prášek, nebo v kusech. Vápno se musí pečlivě uskladňovat v uzavřených kůlnách, jejichž podlahy neleží přímo na zemi. Přejímá totiž z ovzduší naši země vlhkost a rozpadá se při špatném uskladněni dále na neupotřebitelný prach...:. ~.' ' \.''.. ~ ~.., Obr. 2. Dánská šachtová vápenice systém F. L. Smidth v řezu. - a - odtah vápna, b - rošt, c - žárové pásmo, d - násyp uhlí, e - zúženi pece, f - ohřtvání vápence, g - násyp vápence. Co se dělá s vápnem na' stavbě jisí.ě víte. Stavbaři z něho zhovotují různé malty. Maltou se spojují cihly a z malty se vyrábějí omítky budov a jejich místnosti. Zhotoveni takové málty však není jednoduché. Malta se připr!lvuje ve speciálních širokých korytech, které se skládají ze dvou částí. V jedné, t. zv. hasnici, se vápno hasí. Na 50 kg vápna se spotřebuje přibližně vody. Hašením se uvolňuje mnoho tepla a vápno nabývá až trojnásobně na objemu. Během hašeni se důkladně promíchává, až vznikne stejnoměrné řídké vápno, které se vypouští do t. zv. maltnice. Tam se smíchá v určitém poměru s prosáklým pískem a vzniká malta. Poměr míšení je různý. Příkladně 1 : 3 znamená, že na 1 díl hašeného vápna případají 3 díly písku. Na velkých stavbách, kde je velká spotřeba malty, provádí se výroba malty ve speciálních strojích. Dlouhá je cesta vápence z vápencového lomu až ke zdi budovy. Celou řadu cherníckých proměn prochází kámen sám, aby se opět stal kamenem. Ztvrdlá malta je však již takovým kamenem, který je uměle formován a sp ojuje v jeden celek desítky a stovky cihel. Vápenců je mnoho druhů. Některé z nich, které jsou v podstatě složeny z 80 % vápence a 20% hliny, mají ještě dokonalejší vlastnosti, nežli obyčejné vápence, a kouzelný prášek z nich vyrobený se nazývá cement. Cement, rozmíchán vodou, stává se obdobně jako vápno tmelem, s úm rozdílem, že tvrdne i pod vodou. K výrobě cementu se používá bud vhodného druhu horniny, nebo se vápenec mísí s hlínou clo správného poměru. Postup výroby ce- 1nentu, tohoto vpravdě dnes pro stavbaře nejdůležitějšího výrobku, je zcela odlišný od postupu výroby vápna. Cementy se vyrábějí z vápence pálením při teplotách až k mezi slinutí. To je do okamžiku, kdy se surovina počne na povrch u tavit. Při tom se póry výparku slévají, avšak k roztékání suroviny ne 'dojde. Výpalek, kterému se říká slinek, nehasí se vodou ani na kaši ani na prach. Slinky se musí ještě jemně umlft a tak se získá cement. Pomoci různých přimíšenin a pomoci částečně změněného výrobního postupu, vyrábějí se cementy rychle či pomalu tvrdnoucí, cementy odolávající různým chemickým rušivým vlivům vody, cementy, které snášejí velké tlaky atp. Nejdůležitější ze všech druhů cementů je t. zv. portlandský cement. Tento tvoří také součást některých druhů zlepšených speciálních cementů. Portlandský cement se VY.rábí ve velkých továrnách, v cementárnách, a to dvoj{nl způsobem. Bud t. zv. mokrou nebo suchou cestou. Oba dva způsoby výroby mají své dobré i špatné vlastnosti. Vlastni výrobky však zůstávají vždy stejné. Při výrobě portlandského cementu z měkkých, zemitých, málo pevných a mokrých surovin se používá obvykle mokré cesty. Mleté suroviny se rozplavuji ve zvláštních nádržích na kaly, které se zbavuji nežádoucích součásti a pak se vypaluji. Páleni se provádí velrní pečlivě pod neustálou kontrolou, neboť podstatně ovlivňuje jakost cementu. Pálí se bud v šachtových pecích jako při výrobě vápna, nebo v ležatých, otáčivých válcích. Do válce, které bývají i přes 100 metrů díouhé, ~ přichází surovina jedním jeho koncem, zatím co na opačném konci hoři dlouhým plamei)em palivo, vháněné jakousi tryskou. Surovina se otáčením válce stále promíchává a pomalu postupuje proti plamenům. Průchod suroviny válcem bývá 3-6 hod. Z válce pece padá vypálený, 246 Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEtl \

23 v hrudky (velikosti pěstě) se stékajici sunek do speciálniho chladiclho válce, umistěného pod válcem pece. Tam jsou sunky náležitě vychlazeny. Na misto chladicího válce prodlužuji se některé typy válcových peci o t. zv. chladici komory. Vypálený slinek se ukládá v cementárnách do krytých skladišť pro jeho pozdějšl mleti. Mlýny, ve kterých se slinek nejprve hrubě a pak jemně rozemílá jsou opět ležaté, otáčejicl válce o dvou komorách. Jemně rozemletý slinek, tedy cement, je konečným produktem cementárny. Hotový cement uskladňuji cementárny v obrovitých skladištích, kterým se řiká sila. Ze sila cementárny se cement odváži speciálcfmi povozy, nebo se pytluje. Papírové pytle obsahuji 50 kg cementu (obr. 3). Pak putuje ceme.nt do výrobny na stavbu. Podobně jako vápna, používá se i cementu na výrobu malt. Tyto t. zv. cementové malty tvoři směs cementu, písku a vody. Z cementových malt se vyrábi mnoho druhů cementového zboži jako dlaždice, obkladnl desky, roury atd. Způsob výroby cementového zbožl je celkem jednoduchý. Nejprve se zhotovi správná směs pisku a cementu. Ta se kropí a rozdělává bud ručně, nebo ve velkých výrobnách strojem. Množství vody musi být přiměřené. Cementová malta má být zavlhlá, má se dát rukou hnist a nemá v dlani zanechávat vlhkost. Taková správně vyrobená cementová malta počlná však již za 2-4 hodiny tvrdnout a je proto nutné vyrobit ji jenom tolik, kolik se ji může v uvedené době zpracovat. Hotovou maltou se vyplňuji ty nejrůznější tvary železných nebo vyplechovaných fórem. Pfi plněni forem se dbá toho, aby cementová malta byla ve formě fádně udusána. Vyformované cementové zboží pak putuje do zvláštnich parnich komor. Do těchto komor je potrub1m vháněna pára, kte.rá umožňuje v teplu a vlhku správné zatvrdnuti cementových výrobků. Z cementu se vyrábějí i asbestocementové výrobky. Asbestocement vzniká smichánim cementu, vody a asbestu, což je minerál. Asbest je totiž druh vyvřelé horniny, která se vlivem tlaku a teploty přeměnila tak, že má schopnost se štěpit na mikroskopicky tenká, pevná a ohebná vlákna. Asbestocementové, jinak také eternitové nebo osinkocementové výrobky maji několikamilimetrovou tloušťku. Jsou tedy velmi lehké a co navic, daji se pilkou na kov přiřezávat, možno v nich lehce vyvrtávat otvory a znamenitě odolává nejen změnám teploty, ale i povětrnostním vlivům. Tyto asbestocementové výrobky se nejvíce používají jako krytina střech. (Obr. 4.) Nejdůležitějšim výrobkem z cementu je však umělý kámen - beton. Je to směs určitých poměrů štěrku, pisku, cementu a vody. Dnes si již nedovedeme představit větší stavbu bez betonu. Setkáte se s nim opravdu všude. Vžqyť tento umělý kámen má úžasné výhody. Betonu je možno dát jakýkoli tvar. Záleží jen na tom, vytvořit pro něj vhodnou formu. Kdybyste do ně- jaké prázdné bedny nasypali čerstvě zhotovenou betonovou směs, kterou byste řádně udusali aby nevznikly nežádoucí dutiny a-počkali až směs zatvrdne, vyrobili byste betonový blok. Ano, po 28 dnech by beton ztvrdl tak, že by nadále byl již opravdovým umělým kamenem. Bednu byste mohli odstranit a betonový kvádr by měl právě takový tvar jako vaše bedna. Však se to ve skutečnosti také tak dělá! Vytvoří se dřevěná forma, t. zv. bedněni a do něho se ukládá a dusá betonová směs. Protože se betonu spotřebuje mnoho a míchání směsi je pracné, majl stavbaři výkonné pomdcky. Jsou to různé druhy strojnich míchaček betonu (obr. 5). Potřebuje-li se na stavbě třeba nějaké přehrady obrovské množství betonu, které by ani několi.k michaček nemohlo hospodárně vyrobit, zřizuji stavbaři na staveništi továrnu na beton, t. zv. betonárku. Zde je výroba směsi ještě vice zmechanisována a zautomatisována (obr. 6). Beton však má také svoje nevýhody. Nejv!tši z nich je ta, že sice dobře snáši tlaky, ale špatně vzdoruje tahu. Představte si takový betonový trám. Kdybyste jej na koncich podepřeli a uprostřed zatížili, tak by se jako každá konstrukce prohnul. Cím vice byste jej zatěžovali, tim vice by se prohýbal. Prohýbá-li se takový trám, pak v hofejši části se zkracuje a v dolejší prodlužuje. Vzniká tedy v trámu nahoře tlak a dole tah. Udivilo by vás, že při poměrně mal~m zatíženi by se betonový trám potrhal nebo dokonce přelomil. To proto, Obr. 3. a - vápenec, b - hlína, c - úprava kalu, d - páleni, e - uhelný prach, f - tnleti slinku, g - sila, h - do výroby tiebo stavby. Obr. G. a - dva elevátory na písek a Itěrk, b - provozní zásobnlky, c - váhovna, d - míchárna, e - elevátor na cement, f - silo na cement. Obr. 7. z - zatíženi, t - tlak, ta - tah, op - ocelové pruty tam, kde vzniká ) - VIDA A TECHNIKA HLÁDE!I 24 7

24 !e beton špatně vzdoruje tahu, který vzniká prdhybem trámu. Vy však znáte z našich staveb celou fadu betonových konstrukci, kde vznikají tahy a přece to jsou konstrukce betonové. Na přildad betonové ::iosniky stropů, takové betonové stropnice. Jak je to možné? Prostě. Takové konstrukce, a je jich na sta, nejsou betonové, ale železobetonové. Ano, v takovém betonovém trámu je uvnitř ukryto několik ocelových prutů, nazývaných také železy, výztuži nebo armaturou betonu. Ocelové pruty jsou uloženy v betonu tam, kde vzniká nebezpečný tah. Protože ocel výborně vzdoruje tahu, je železobetonová konstrukce výhodná. Jeji složky si totiž rozdělily úkoly. Beton vzdoruje tlaku a ocel tahu. Oba partnéři tedy tvoři železobetonové konstrukce, vzdorujici dobře tlakům i ta hům (obr. 7). Objev železobetonových konstrukci se přisuzuje francouzskému zahradníkovi Monierovi. Kolem roku 1863 se Monier marně pokoušel vyrobit veliké betonové květináče. Jeho výrobky se stále rozbijl'ly. Tehdy Moniera napadlo opatřit je drátěnou vložkou. A to byl počátek slavné éry železového betonu. Přece to však neni tak jednoduché. V železobetonových konstrukcích záleží na tom, kolik oceli (správněji by se mělo fikat ocelobeton) je v konstrukci a jak je rozmístěna. Nesmi jí být méně, než je na určité předpokládané zatíženi konstrukce zapotřebí a nebylo by hospodárné, ani užitečné, aby ji bylo vice. Dnešní stavbaři proto musi vypočitat, kolik ocelových prutů a jak silných bude třeba v takovém železobetonovém trámu. Ale musí vypočítat i jak budou uloženy a jak zprohýbány, musí nakreslit plány na uloženi a přípravu ocelových pruto. a plány na sestrojeni bedněni. Neni to snadné. Pro různé druhy staveb je dokonce předepsáno kolik cementu musí obsahovat l m 8 hotového betonu. A ještě vice! U velkých staveb se stavbaři přesvědčuji v laboratořích, zda vyrobený beton snese předpokladané tlaky. Proto se vytáběji betonové krychličky a trámky z předepsané správně smíšené směsi a ty se podrobuji po 28 dnech zatvrdnuti různým zkouškám. Pro betonové konstrukce se spotřebuje mnoho dřeva. Některé prvky konstrukci se proto předvyráběji v továrnách v ple- chových formách, nebo se, je-li to výhodné, používá na stavbě t. zv. posuvného bedněni. Betonuje se po částech. Zatvrdne-li beton, bedněni se posune (obr. 8). Velká spotřeba cementu a oceli při železobetonových konstrukcích a velká tloušťka a váha konstrukce přivedla dalšího Francouze, inženýra Freissineta počátkem našeho století na geniální myšlenku. Freissinet objevil t. zv. předpjatý beton. Princip je celkem jednoduchý. Zavede-li se do drátů železobetonu trvalé předpjeti tím, že se dráty uměle a trvale napnou, snese takový trám z předpjatého betonu, i když je slabší a obsahuje méně,_ oceli, větši zatíženi. Představte si to tak, že byste měli gumičku, opatřenou na koncích uzllčky, prostrčenou třeba skrze dvě krabičky od zápalek. Krabičky byste upevnili napínáčky k desce stolu. Stačilo by gumičku jen málo zatížit a ta by se prohnula. Kdybyste však obě krabičky připevnili od sebe tak daieko, aby gumička mezi nimi byla napjatá, snesla by většl zatlžení a neprohnula by se (obr. 9). Podobně je tomu i u konstrukci z předpjatého betonu. Samozřejmě, že se i zde dlouho a přesně počítá jak budou uloženy ocelové pruty, z jakého budou materiálu a jak mnoho budou napjaty. Dráty se ukládají do zvláštních trubek, uložených v betonovém, třeba již vyrobeném trámu. Pak se dráty napnou a napjaté, na koncích opatřené zvláštními kotvami, se v trubkách zabetonuji. Takové konstrukce z předpjatého betonu jsou velmi výhodné a úsporné. Tam, kde musela být železobetonová konstrukce velké tloušťky, postačí slabá, až podivuhodně slabá konstrukce z předpjatého betonu. Zcela jistě jste si všimli takových slabých konstrukci zvllištnich tvarů. Používá se jich zejména k zastřešováni hal, u mostních nosníků, ke kryti autobusových a nádražních stanic atp. Takovým velmi slabým střechám se řlká skořlipky, nebo také skořepiny. Konstrukce z předpjatého betonu mají i tu výhodu, že jsou z velké části prefabrikovány, tedy továrně vyrobeny. Jsou to obloukovité části střech, ale i různé stožá.ry a dokonce i železniční pražce a sloupy chmelnic (obr. 10). Přesto, že různých konstrukci z předpjatého betonu je mnoho, vyskytuji se na stavbách vice konstrukce železobetonové. I celé kostry vysokých budov, kterým se řlká skelety, tvoří železobetonové sloupy, trimy a desky. Velmi by se divil Monier dnéšnim železobetonovým stavbám, jejichž zrozeni bylo vlastně uskutečněno v jeho květináčích. ICONTROLN( OTAzlcy: 1. Co e vyribf z ripeace? 2. Co je to armatura a čemu loulf? 3. Co I to pfedpjetý beton? Vážni( a mill pfáreli, uvefejňujeme dne.s jmbia deseti spolupracotjnikil, jejichž odpotjldi na druhou lekci LU - Poznáváme stavebnictfjí jsme vybrali jako nejlepií: 1. Vjclav Jelinek, Bratčice 89, okr. Ciislav 2. Jaromir Krejči, posluchač geologie, Kotlářská 3, Brno 3. Elllka 91erkovj, Svitavy, Nédra!ni 4 4. Hanka Simečkové, stud. prům. šk. hornické, Stalinova 4, Cheb 5. Marián Pavliček, Lazany 187, okr. Prievidza 6. vojin Antonin PetráA, Trenčán 7. Stefan Bachjr, stud. JSŠ Šamorin 8. Vjclav Prantl, ul. Žateckých 9, Praha-Pankrác 9. Jaroslav Antol, žák VIII.A osmiletky v Bruntéle 10. Hubert Sobotka, horník, Brno 16, Sochorova 13. Vlem blalwpfejeme a posiláme po plkni knize. 248 VIDA A TECHNIKA HLÁDEll

25 Pokralování 2. Pfelo!ll O. Liška Je pro expedici nanejvýš potřebný při najimáni nosičů a později při dozoru nad nimi; pro svoje zkušenosti z hor bude horolezcwn svými radami platnou oporou. Na Kametu dosáhl už loni s Morsheadem výše přes metrů a je považován za jednoho z nejlepšich himalajských horolezců. Jak se dobře vyzná mezi kulii, to jeho přátelé okusi, když mezi mnoha nosiči vyhledává své staré známé. Přišli zdaleka a se všech stran a stoji :aa náměstí před hotelem. Chceš jít zase s námi Phurbo?", zeptá se Kella s vyčouhlého Šerpy. Otázaný radostně přisvědči. Kcllas se o bráti na přihllžejiciho plukovníka: J c to houževnatý chlapec, dvakrát jsem ho už měl jako nosiče." A už se ptá dalšiho muže: Odkud jsi? Tebe ještě vůbec neznám. Z Namčc Bazaru?" Ne, sahibc - z Dhimbupu.". Ach tak, z Dhimbupu!" a opět tlumočí těm, ktcfi stoji za nim, neboť kromě plukovníka ni.kdo neovládá jazyk Šerpů. Dhimbup je jeho rodná ves - ten má Everest před očima každý den. Jak mu závidim! Dhimbup leží při horním Dhud Kusi, který dozajista prameni přímo na Everestu." Kcllas se zase obrátí k nosiči: Jak se jmenuješ?"!ukaji mi Mingma, sahibe." Přišlo ještě vlec lidi z Dhimbupu?" zeptá se Kcllas.,;Ano, sahibc, tady stoji můj otec." Mingma ukáže na starého, stoji několik kroků opodál s několika jinými Šerpy. Kellas s změři starého, ohmatá mu svaly na pažích a zkoumavě přejíždí očima s jednoho na druhého. Starý pokročí vpřed: Sahibe, chodíme už mnoho let i zim přes průsmyky Khombu-La a Ngangba-La, vždy s nákladem, nebo ženeme yaky z Tibetu." J akpak jste sem přišli?" vyzvídá Kellas. Otec a Mingma se rozpačitě usmlvaji. No tak, chlapci, víte přece dobře, že okresní náčelnici neradi vidí, když se lidé z Nepalu vkradou přes hranice do Darjeelingu, je vám to přece známo, ne!" směje se Kellas.,µ\le zato vás nerušeně nechaji celý rok dřít se s jejich náklady do Tibetu!". Kellas vyjedná s Mingmou, starým" a ještě několika lidmi z údolí Dhud-Kusi nosičskou mzdu, jen tři odešle zase pryč. Zdají se mu být přiliš churavi. Plukovník Howard-Bury je poněkud rozladěn. Kdyby nám tak byli ti umíněnci z nepalské vlády dovolili jit tou cestou, kterou teď maji za sebou ti lidé z Dhimbupu I Do jejich vsi je odtud jenom skok, a deset mil na sever odtamtud leži Everest I My však místo toho muslme dělat 500 kilom~~ů okliky tim zpropadeným Tibetem. Ale kdo ví, zda vůbec z Jihu najdeme nějakou možnost výstupu?" Dlouhá cesta, o niž Howard Bury hovoří, vyžaduje ještě mnoho připrav<. Až do 18. května 1921 trvá opatřováni jednoho sta mezků z britsko-indické armády, získáni čtyřiceti nosičů, jejich ošaceni a vyzkoušeni obuvi pro široké a velké nohy kuliů. Jinak chodí bosi a jen za velké zimy si ve vysokohorských průsmyctch připlnaji na chodidla sandály. Konečně může odejít pod Morsheadovým vedením první oddíl z padesáti muly a dvaceti nosiči. 19. května je následuje hlavni oddíl m vysoko ležl Darjeeling, na úpad Kinčindžungy, třetí nejvyšší hory na ZCDli; ale kolona musí hluboko do údolí Tisty, do tropického vedra. Vytrvalé deště, námaha výstupů a sestupů přes průsmyky a vysilující cesty hlubokými údollmi jsou pro soumary příliš veliké. Po pěti dnech je nutné poslat muly zpátky a najmout domorodá zvířata. Pestré stádo horských koni, mezků, oslů, volů a yaků se vyměňuje od stanice ke stanici. Ubírají se Sikkimem a údolim Cumbi po velké obchodní cestě do Lhasy, která je dobře známa už z válečného taženi Younghusbandova z roku Déšť, mlha a zase déšť rozruší už záhy odolnost sahibů i kuliů. Všichni trpí žaludečními potížemi. Dr. Kellas je dokonce vážně nemocen. Ale vrátit se nechce. Raději se nechá nést v nositkách. Po dvou týdnech překročí karavana metrů vysoký průsmyk a vstoupi na tibetskou náhorní plošinu. Před nimi se do široka prostírá plochá, hnědá, jednotvárná rovina. V dáli na jihu září zasněžená horstva. Mingma po prvé vidí veliká jezera Bam-co a Kala-co. Vidí, jak se v dálce pasou divocí osli a antilopy goa, a slyši výstřely sahibů, ktcři uspořádají hon na divoké ovce. Tibeťané v koloně nosičů se při každém výstřelu modll. Sotva přejde jeden denní pochod, přiklusají za kolonou na chundelatých konicich tibetští úřednici a požádají Brity, aby zarazili hon a nerušili mír, který vládne kolem klášterů, posvátných jezer a hor. Za měsíc poté, co první oddíl karavany opustil Darjeeling, dorazí expedice k mohutnému klášternímu hradu Khamba-Cong a je s projevy hluboké úcty a tibetské zdvořilosti pozdravena mladým opatem kláštera. Uvítací obřad je ještě v plném proudu, když v největším spěchu přicválá dr. Wollastonc a přinese Howard Burymu trpkou zprávu: Dr. Kellas je mrtev! Starý himalajský harcovník, kterého už dlouho musili nést v nosítkách, se za nic na světě nedal přemluvit k návratu. Stále ještě věřil, že se jeho stav brzy -zlepši. Teď tváři v tvář horám zesnul navždy. Po mnoho let byl v Himalajích osnovatelem těch nejsmělejšich podniků. Zabýval se dlouho problémem dýcháni kysliku ve velikých výškách. J cho smrtí je expedice připraven~ o jediného odborníka, který dovede zacházet s kysllkovým1 přistrojí a který už vystoupil na několik proslulých vrcholků Himala ji. Na úpad klášterní hory Khamba-Cong najde Kcllas svůj horolezecký hrob. Sahibové a nosiči navrš! kameni a připev~ tabulku v anglické a tibetské řeči na náhrobek, který leži mezi sedmitisícovými velikány, jež dr. Kellas zdolal jako prvni, P.rovázen jen domorodými nosiči. Podmanil si vrcholky hor Comočumo, Pauhunri a Kančcnšau, to neví nikdo lépe, než Phurba, Sonam a ostatní nosiči, kteří tu pohřbivaji svého starého sahiba. V širé dálce se třpyti poslední cil jeho horolezecké touhy, bohyně matka země" - C:omolungma. OTÁZKY BEZ ODPOV~DJ. V Khainba-Congu se obě kolony, jež opustily Darjeelirig každá zvlášť, opět sejdou. Mingma se shledá s otcem, který pochodoval s druhým oddílem, a má radost, že starý" je na tom dobře se zdravlm. Nemoc z poslední zimy se zdá být překonána, jen zřídka ho přepadne záchvat kašle. Dobrá strava a oděv, jež Britové dopřeji svým nosičům, aby je dostali do formy, mu umožnily přestát úspěšně námahy pochodu. Jsou už pět týdnů na cestě, když dorazí ke klášteru Tingri Cong a zřídí tam první stále tábořiště. V kamenitém údolí se řadí stan ke stanu. Pro kulíc je ovšem jen málo stanů volných; schouli se na noc mezi skalami a spi tam namačkáni těsně na sebe. Mezi nosiči se často hovoř! o účelu cesty - vidí zem~měřiče při pozorováni, vidí zimní výstroj horolezců, avšak nenesou přes hory žádné zboží a bili sahibové neprovozuji na tržištích žádný výměnný obchod; chtějí jen stále dále, stále bliž Č:oDJ.Olungměl Phurba a Sonam putovali už před mnoha lety s bilými sahiby do končin sněhu. Vyprávějí Mingmovi, že se sahibové chtěj! přiblížit trůnům bohů. S Kellascm byli na ledovcích a skalnatých horských hřebenech a vědí o přáni bělochů vystoupit z údolí tak vysoko jako dosud žádný z nich a být bllzko nebesům. Ať Mingma sebedéle přcmýilll, proč bili sahibové usiluji o to, proniknout do ledovcových strži a do říše lavin, odpověď 'nenalézá. Zavázali se k tomu nějakým slavnostním slibem? Hlcdaji poklady? Chtěj i, aby se jim v horách dostalo osvlceni, tak jako Gautamovi, který se kdysi vrátil se zjasněnou tváři ze sídel bohů do rovin Indie a kterého lidé uctlvaji jako osviceného Buddhu''? Mingma se zeptá otce. Otec jen řekne: Dostaneme svou mzdu a na vlc se, synu, neptejme. Až bude cesta u konec, vyplatí nám sahibové veliký bakšiš. Za to jsme jim slíbili věrně sloužit a jit s nimi všady, jak nám poručí." VIDA A TECHNIKA HLÁDlil 249

26 Ale Mingma se nespokojí s otcovým poučením. Zůstane zticha jen proto, že se nesluší, aby se po těchto slovech ptal ještě dále. Kdyby jen byl šel Cong-Norbu s námi, mysli si Mingma - ten by se byl bílých sahibů zeptal; neboť Č:ong Nor bu má mnoho odvahy a je chytrý. Mingma je hrdý na svého bratra. Škoda, že otec nesvolil, když s nimi Č:ong-Norbu chtěl jít přes líranice do Darjeelingu. Starý" rozhodl, aby zůstal u matky a dal se jen příležitostně do práce najímat. Máme dalekou cestu a říká se, že bili sahibové budou potřebovat kulie po celé léto. Nevíme, kdy zase překročíme práh naši chatrče," byla otcova slova, když opouštěli Dhimbup. To už je ted dávno. Ani ty dny nepočltali. Posledních červnových dní využije plukovník k průzkumnému výpadu na jih. Do zástupu svých nosičů vezme i starého"; dobře si totiž pamatuje slova, jimiž starý" nabízel v Darjeelingu své služby. Plukovník mu přikáže, aby vedl oddíl, jakmile opustí ves Kyetrak na úpatí prúsmyku Khombu-La. Tady už byl starý" častokrát, hnal tudy yaky přes hřeben do Nepalu. S Khombu-La se divá do rodného údoll a potěšl sahiba, když mu ukazuje cesty a vysvětluje jejich nebezpečí. Tak blízko je chatrč a v ní žena a Č:ong-Norbul Jenom dva denní pochody, a byl by zase v Dhimbupu; ale slíbil sahibům, že jim bude sloužit do zimního monsunu. Dva měsíce s nimi pochoduje, velikým obloukem přes Tibet, a ted stoji zase skoro na počátku své cesty. Cesta sem by byla kratší, kdyby byli sahibové šli údolím Dhud-Kusi. Avšak žádný běloch nesml vkročit do země nepalského krále. Zpáteční pochod přivede kolonu Howarda-Buryho k rongbučskému ledovci, který se, široký a mohutný, plazi od Everestu na sever. Setkajl se s Mallorym a Bullockem, kteří trenují s nosiči ve výši metrů. Mallory má v úmyslu hledat na seve.rozápadě Everestu schůdnou cestu k vrcholu, ale počasí zmaří všechny výpady do většlch výšek. Monsun je tul Dvakrát do roka dšti vlhký mořský vítr obrovské spousty vod a sněhu na Himalaje a jen z jara a na podzim je možné dostat se bez nebezpečí k vysokohorským průsmykům. Celá společnost musí měsíc čekat. Teprve až monsun skončí, může se zase začít s průzkumnými cestami ve vysokohorských polohách. Ale čas nezůstane nevyužit: všichni účastníci se přestěhuji do Kharty, do nového stálého tábora, který je blíže hoře a usnadňuje průzkum od východu. Jednotlivé oddfly)>rozkoumávajl údolí Kamy a řeku Khartu až nahoru k Č:omolonsu, který divokou krásou zdaleka předči Everest a se strašným rachotem spoušti lavinami svůj bflý háv z čerstvého sněhu do rokli. Neustálá chůze po ledovcích a sněžných hřebenech už citelně oslabila sily všech. Plukovník dopřeje svému mužstvu oddech. Dva týdny zotavené v údolí Kharty, na zelených rohožích, jsou zaslouženou chvíli odpočinku. Mallory se pusti snejmladšími a nejsilnějšími Šerpy do zdolávání ledovcové stěny - chce si je vyškolit pro větší podniky. Mingma se rychle naučí používat stoupacích želez, seká obratně cepínem stupy do strmých svahů a nechá si od Malloryho nasadit ky:slíkovou masku, aby okusil, jak chutná anglický vzduch". Šerpové už Bullockovi i Mallorymu dobře rozuměj!, oba horolezci s nosiči hodně besedovali, aby se naučili řici iim napřed velmi složitě, ale později už plynněji, co na nich chtějl. Avšak Mingma se znovu a znovu pokouší dopídit toho, proč sahibové přišli k Č:omolungmě. Vidi, jak jistě se Mallory pohybuje mezi strmými stěnami a kolik obratnosti projevuje při přeskakováni ledovcových trhlin. Tu se po každé oči mladého Brita rozzářl, jeho pohyby prozrazuji půvab a silu! Radost se na něho dívat! Jednou viděl Mingma v Sikkimu britské vojáky, jak hraji polo. Bylo to stejné nadšeni, stejná záliba, stejné povyražení - pro hráče i pro diváka. V Mingmově hlavě se kupl změť otázek. Nikdo se nedivá na horolezce, když, podobni provazolezcům, jdou nad závratnou propastí po skalním hřebeni opatrně krok za krokem vpřed, když se po krátkém rozběhu přenesou tělem jakoby v letu přes trhlinu v ledě. Po vítězství nad strmou stěnou je nezahrne žádný hlučný potlesk. Kde je odměna? Proč vylézají. na vrcholky, mrznou, proč se odvažuji té hry se smrtí? Je to jen radost z vlastního konání, která vede bílé sahiby k trůnu bohů, mnoho tisíc mil daleko, drsným krajem, do nehostinných údolí, na vysoké ledové věže, rozrývané nápory bouři? Je to jen kratochvíle, jako ji vyhledávaji bohatí mužové v hlavním městě, když pořádají jezdecké závody nebo nasedají na své slony a střileji tygry? Nikdo nedá Mingmovi odpověď. BOHYN~ MATKA V prvních zářijových dnech se počasi zlepší. Plukovník Howard-Bury dá zřídit vysunutý tábor v horním údolí Kharty ve výši metrů. Vrchol Kamačangri, poněkud jižně od stálého tábora, slibuje dobrý výhled na východní úbočí Comolungmy. V noci na 17. září se vydaji plukovník, Mallory a Morshead se svými nosiči na cestu a dosáhnou krátce před východem slunce vrcholku téměř metrů vysoké hory. Ještě nikdo nespatřil něco tak velkolepého, co se ted naskytne zraku horolezců. Na ostrém skalním hřebenu stoji tři Britové, za nimi jejich nosiči. Všechna údoli kolem dokola jsou ještě přikryta závojem převalujících se mraků, daleko na jihu se zdvihá Kinčindžunga, vzdálená pře sto mil, a přece překvapivě jasná. Nad širými rovinami Indie se křižuji blesky, blýská se na časy. Blizko, jako na dosah ruky, vyplouvá z moře oblačných beránků vrcholek Makalu. Studený, siný a odmltavý tyči se na západě nad všemi vrcholky velikán pokrytý korou ledu: Comolungma! Predobrá bohyně matka země!" metrů nad horolezci trůní v blankytu nebes ledová přilbice Everestu. Vtom zasáhnou první paprsky slunce jako zlaté šipy nejvyšší vrcholek, jitřní záře se rozlije s temene hory po úbočích jako žhavá láva. Vrcholky v.pozadí změní prudce zbarveni, z purpuru v oranž, pak v tyrkys - teď se sluneční paprsky dotkly ledových stěn a visutých ledovců a zalévaji je tekutým zlatem. Sahibové hledí upřeně před sebe, jsou uchváceni, ani se nepohnou - na tento obraz nikdy nezapomenou, tlm si jsou v této chvili jisti. Vpijeji se do té podívané, opájejí se jedinečným prožitkem. Mingma a Phurba pozoruji, co se děje s jejich sahiby, rozpačitě se na sebe dívají a nevědí dobře, co mají dělat. Třebaže už sami kolikrát prožili východ slunce uprostřed ledu a sněhu, i pro ně je ten výhled do ohnivě barevného světa ledovců překvapujicl. Ale sahibové jsou u vytrženi, jejich oči mají podivný lesk, kolem úst se jim rozložil blažený úsměv. To je to, mysli si Mingma, ted znám příčinu! Přišli se oblažit pohledem na trůny bohů! Němé dojeti sahibů ještě trvá, když po tříhodinovém odpočinku zase sestupuji s vrcholu Kamačangri k stálému táboru. Mallory má ted pevný plán. Dnes máme 19. záři," řekne, jak má ve zvyku, krátce a nenadále plukovníkovi, když si sednou k hřejivému táborovému ohni. Howard-Bury se usměje a prohrábne hořicl polena. Je už u Malloryho zvyklý, že ho docela svérázně přinutí k důležitému rozhovoru. Mallory je nejlepším mužem jeho výpravy, je nejlepšim mužem Anglie na úpatí Everestu! Třiatřicetiletý, nijak zvlášť silný, ale velmi houževnatý sportovl:c je si svých horolezeckých schopností dobře vědom; neukládá si žádnou zvláštní zdrženlivost, poví vždycky svoje mínění, ale nikdy také nestaví svou osobu neodbytně do popředí.!lekl plukovníkovi datum, a to datum, to je jeho dvojtečka před celým programem. Pokračování v phitím člsle 250 VIDA A TICHNIKA HLÁDlil

27 . Ndš lldnek je ukdzkou ze sovětské plírulky DOVEDNl RUCE od F. Kulilenka a do/šleh autori>. kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta. Knlfka obsahuje cenné rady a návody, jak pracovat v nejrclznějšfch oborech modeld'fské činnosti. Auto1i tu vysvětlují, jak modelovat z papíru, ze dleva, z hlíny, plést z proutí, vázat A F ŠňOra se skládá ze tf! spletených vodičo. případě uzemňovací zdfřku. Na druhém Kafdý z těchto vodičo má roznobarevnou konci - potřeblči - je totiž spojen s kogumovou isolaci. Aby bylo dosafeno kulatého vovou ko ou. V připadě, že by se někde poprořezu, jsou vodiče skrouceny spolu s pro- rušila is e a kovové součásti spotřebiče měvazci tlustých nití. Přes to je navlečeno ople- ly vo~ otyk se!tvými" součástmi, byl by teni. Gůmový kabel je místo opletení opatřen o len ivot kafdého, kdo by spotřebíč vzal povlakem černé gumy. r. Elektrický proud vždy volí cestu Nejprve začistíme konec šňůry. U gum9"' nefmenšího odporu - a v tomto případě mu ji vého kabelu postačí nařiznout vnější pq)lf""ak iytne právě zelený vodič, který je přes ve vzdálenosti asi 3 cm od konce kol...,, do- ollk vyčnlvajfcf ze zásuvky ve zdi spojen kola nofem, ne hluboko, aby nůf. nem6ill nejkratší cestou se zemi. Proud tedy teče Isolaci jednotlivých vodlčo - a gu ti ~ně raději do země dobře vodivou mědf nežli sloupnout. U opletené šňory stilln-óple- tělem, a fivot člověka nenf ohrofen. tenl zpět, odstřihneme pl'ebytt: vycpáv- Skroucené konce lanek trochu ohneme a ku" a okraje opředení ohne zastrčíme zastrkáme pod uvolněné hlavičky svorkových špičkou nůžek nebo šroubov kem dovnitř, šroubků tak, aby se oka při utahováni šroubků pod opletení. Pak odstraníme lacl jednot- zavlrala. Snažme se pracovat čistě. Zpod livých vodičo v délce asi 1.fozor, ne- šroubko se nesml jelit rozcuchané drátky, strhivat! Zase musime nožem i(llouflt ko- všechny musl lefet ve svorce, aby lanko na lem dokola a pak teprve stá noilt, se svorku přilehlo co největšl plochou. Kdybyaumovt isolace neroztrhla ve v kanisova chom zachytili jen několik drátko, spoj by ných švech přlliš daleko (všimnět& '1, fe ko- I velký odpor a zástrčka by se zahřfvala a vové lanko je vlastně vlepeno mezi d\ra.,rouf- ápi\ vata. ky gumy a lepené švy nejsou tak pevnl}. I šňilru vloflme do objímky nad svor- Je li lanko ještě pod gumou omotáno paplro-- u tfm místem, kde je zastrčen konec vým prouikem, strhneme I ten. Přitom dává- ople zpět dovniti', a utáhneme šroubky, me pozor, abychom neutrhli nebo neunzli k~ p tisknou na šňoru vroubkovaný pleněkteré drátky na povrchu lanka. Konec~fl ho-vrt Inek. Tim je šňůra zajištěna proti se trochu roztřepil - drátky zase srovná 1,, vytrien orkovnice. Nakonec upevnime skroutfme. dv"-1 roub bakelitový kryt. Nynf rozebereme zástrčku. Vyšroubovl r NJ teré s eblče, které továrna dodává nfm dvou šroubků se uvolni kryt. Navlékne- gtfmový jsou opatřeny gumovou me jej na šňoru - pozor na správný směr - zástrčko značky. Tato zástrčka je přia mofeme zapojovat. Pod svorky, jef jsou mo souč;lsd M ruše docházi obvykle spojené s kolíky, se přichytl vodiče isolované na začátku odu & ~belu na zástrčku. černou a bilou gumou. Pfftom nezáleff, zda V tom mistě se šňůra,nemce ohýbá, a tak se. bude černý vodič na pravém nebo levém zde také snadno přetijne(j vodiče. Zástrčka koliku. Zelený vodič však musi být v kafdém Flexo se rozebrat nedá. Poškodí-li se, Obr. I. Vysvltlivky k mont411 zástrl!ky1 a - bilá lila, Z - zelen6, Č -l!ern6, UZ - uzemi\ovac.í zdlfka, D - dobře, Š - lpatnl (oko se při utahováni ro:i:blri, H - hlava I roubu. 0 ' Obr. li. Spojorini vodi~o. knihy a časopisy, odlévat ze sd.dry, stavět budky pro ptáky, sestrojit modely lodí nebo jednoduchý mikroskop, epidiaskop a kinoskop, a ul( jeftě 1 mnoha jiným zajlmavým pracím. Cena vázané knffl<y, určené 9-12/eté mlddefi, plfpadně I starffm zalátelnlkóm, 1e 18,- Kls. MONTÁf ZÁSTRČKY Plenosné elektrické spotřebiče se přlpo-. jují k síti pflvo<hií šňorou se zástrčkou. Tak připojujeme stolní lampy, elektrická pájedla, vařiče, fehličky - I některé modely, které si vyrobíme sami, jako na příklad projektor k promítáni diapositivll. Protofe se šňory a zástrčky často poškodí, bude užitečné, kdy! se je naučíme opravovat sami. Při této práci nehroz! nebezpečí úrazu elektrickým proudem, protofe opravy se ďaji provádět jen na šňol'e odpojené od sítě. c c-... uz " S~r-----~: VěDA A TECHNIKA HLÁDEil 25 f

28 muslme ji odřlznout a nahradit bakelitovou. Abychom si tyto opravy uspořili, nikdy při použlvánl spotřeb ičů neškubáme za přlvod, ale při vyplnánl šňůry ze zásuvky vždycky uchoplme zástrčku. HLEDÁN( VADNÝCH M{ST VE ŠŇŮAE N ej častějš l přlčinou, proč přes tane spotře bič fungovat, je přelomený vodič ve šňůře. Častým ohýbánlm se přelál1lou všechny drátky v některém fázovém vodiči (černá nebo bllá žlla). Takovou chybu bezpečně vyhledáme pomoci baterie a žárovečky. Spojíme jeden p61 baterie s o bjlmkou fá rovečky, nebo můžeme použit kulaté svltilny, z nlf prostě odšroubujeme vičko. Zkoušíme postupně jednotlivé žlly. Začátek bílé žlly přiložíme na pouzdro svltilny a konec na dno baterie. Když se žirovka rozsvítl, je tato žila zdravá. Pak stejně zkusíme černou f llu a nakonec pro jistotu i zelenou. Přerušen je ten vodič, který žárovečku nerozsvítl. Zbývá nalézt, kde je přerušené mlsto. Nejprve prohlédneme podezřelá mlsta, kde se šňůra nejvíce ohýbá. je to zpravidla u vstupu šňůry do spotl'ebiče a zásuvky. Poškozený vodič připojlme ke zkoušečce oběma konci trvale, nebo požádá me někoho, aby konce pl'idržel a šňůru centi- metr za centimetrem ostře ohýbáme. V porušeném mlstě se fárovk:t na mžik rozsvltl, jak se pl'elomené konce drátků dotknou. V továrnách, kde je v p rovozu mnoho přenosných zařízeni, jako ručnl vrtačky, mon tážnl lampy, brusky a j., a kde se kabely obnliltě snadno opotřebuji. mívajl zvláštní přistroj na hledán! přerušených mlst v kabelech. Tento přlstrojek obsahuje několik elektronek podobně jako rozhlasový přijlmač. Zkoušený kabel se jedním koncem k němu připoj! a pak se pomalu protahuje kovovou objímkou. Když objímkou prochází přerušené mlsto, za.zál'i v okénku přistroje jasné magické oko", elektronka, používaná v přijimačlch jako uka zatel pl'esného vyladěn!. Tlmto přlstrojem lze zjistit mlsto poruchy s přesnosti na několik centimetrů. Šňůru v poškozeném mlstě pl'eřlzneme a znovu spojlme všechny vodiče. SPOJOVÁN{ VODI ČŮ Konce spojovaných vodičů odisolujeme, očistíme a skroatlme jako při montáži zás trčky, jenže isolaci strhneme asi v délce 2 cm. Protějšl vodiče - pozor, aby byly stejné barvy - položíme kflfem přes sebe a skroutlme plochými kleštěmi. Aby spoj byl též me chanicky pevný, propájlme jej pomoci kalafuny. Pak všechny spoje omotáme j e dnotlivě isola,nl páskou. Mezi závity pásky nes ml nikde zbýt meze ry, aby nevznikl zkrat. Opředeni s obou stran pl'etáhneme co nejdále přes spoj a vše ovineme ještě jednou isolačnl páskou. Ovinuti má být hladké, bez hrbolků. Vodiče můžeme také spojovat pomocí zvláštnlch, t. zv. lustrových svorek. Poulije: me jicfi zvláště tehdy, chceme-li z jednoho vedeni napájet na př. několik žárovek (osvět lený šdt pro nástěnné noviny, kotýtkové svltidlo pro divadlo a pod.). Lustrové svorky se prodávají jako bakelitové výlisky tvaru tyček; potřebný počet svorek se z tyčky prostě odlom(. Tyto svorky lze také připevnit šroubkem nebo vrutem. K~nce vodlčil upravlme do svorky, jak již bylo popsáno. je třeba zajistit opleteni, aby se nestahovalo. Konce nitek zastrčlme zpět do opleteni, konec povlaku však ještě zajistíme provázkem. Vhodný postup je nazna! čen na obrázku, kde je znázorněno, jak za. jistit provázek, aby se nerozmotal, aniž by bylo třeba vázat uzlíky. Začneme smyčko'u, kterou omotáme několika závity. Konec provizku pak provlékneme vyčnlvajlcl smyčkou a zatáhneme na začátek. Tlm se konec podvlékne pod ovinuti. Zbylé konečky provázku odstřihneme. STAVÍ ME "" INDUKCN Zdeněk F i k á č ek, ž ák Vyšli průmyslové školy hutni v Os travě-l''itkovicícli, nás žádá o návod na stavbu Kje/linOfJy indukční pece, ř.terá byla popsána v v. ročnlku Mladého technika. Protože už předtím si takový návod vyž ádalo nčkolík čtenářů, vracíme se ke zmíněnému článku ve zkratce. T ehdy si sestrojil Jirka ' Trúneček, učeň v Tesle, model indukční pece, která měla i motorek na 24 V poháněný bateriemi k vyklápěni pánve a osvětlovací Žárovky napájené samostatným transformátorkem. Plánky na celou pec jsou dávno rozebrány, popisované motorky už také nejsou, ostatně s baterii 24 V byl jejich provoz značně drahý a nestálý. Samotnou indukční pec však sestrojíte poměrně snadno. Je to v podstatě obyčej ný transformátor, jehož jádro však má pouze dvě ramena. Na jednom z nich je navinuto primární vinuti, sekundár pak tvoří vlastni tavicí žlábek. V kovu, který tvoří takto vlastně jediný sekundáfui závit, se indukuje sice nízké napětí, ale protože je tento závit spojen nakrátko a má nepatrný odpor, vznikaji v něm proudy mnoha desitek ampér. Jelikož vznikající teplo závisi právě na proudu a nikoliv na napětí, lze tak docílit v tavicím žlábku velmi vysokých teplot. Proud indukovaný v závitu se ovšem kromě odporu řidl napětím indukovaným na jeden závit a to zase se prakticky zvyšuje s průřezem jádra transformátoru. Původni návod doporučuje jádro 4 x 4: cm, ale je lépe volit ješ~ě větší průřez, na př. 5 X 5 cm, nebo 5,5 X 5,5 cm. Pro průřez 16 cm vineme 500 závitů 1,2 mm, pro 25 cm' stačí 450 závitů 1,3 mm a pro 30 cm' 420 závitů 1,5 mm. Jádro musí být z isolovaných plechů, při stahováni šrouby se nesmí vytvořit vodivé spojen!, jinak by silně hřálo. Drát m'liže být smaltovaný; vine se na pertinaxovou nebo papírovou cívku pečlivě závit vedle závitu, každá vrstva se odděli tenkým papírem. Podrobné pokyny pro konstrukci transformátorů najdete ve II. d1lu Příručky elektrotechnick~o kroužku (nakl. Mladé fronty). Těžko asi budete shánět plechy na dvofu.amenné jádro - normální plechy maj( tři sloupky. Je snad možno vystřihat u takových plechů střední sloupek, ale krajni ramena mají jen polo... ični šířku. Nejlépe tedy bude opatřit si nové plechy a sestřihat si je podle potřeby. Sekundár tvoř[ šamotový žlábek. Uhněte se ze 4 objemových d116 mastku a 5 d1lů šamotové moučky, rozdělaných vodním sklem. Těsto se napěchuje do papírové formy. Po ztuhnuti, které trvá asi 48 ho- din, se výrobek i s papírovou formou vypáll v kamnech. 2lábek nedělejte širší než, 5 mm, jinak má roztavený kov velký průřez a malý odpor a příliš zaúži pri.o;iárni vinuti. Do žlábku nejprve stočíte proužek pájky, která se záhy roztaví. Je-li pec dobře seřízena, taví i zinek a hliník. Proti původní.mu návrhu si celou pec zařid1te tak, aby se dala ručně vyklápět. Pamatujte, že transformátor má dosti značný příkon, do primáru tekou podle zadženi 2-8 A. Tomu musí odpovidat především pojistky, za druhé i přivoď.ni dráty a vypinač. Na připojeném schematu vid1te z původního zapojeni i doutnavku s paralelně zapojeným odporem ohmů a zvonkový transformátorek k rozsvíceni několika žárovek; tyto přídavky ovšem nejsou k provozu nutné. - red - VYSWTLIVKY K O B R.i l - zástrěb do altf, 2 - hlavni vypinaě, 3 - hlavni tran formátor, 4 - tavjcl tbi bek, f> - doutnavka. 6 - odpor ohmů, 7 - zvonkový tran1cormiitorek, 8 - malf fárovlty. 8 6 " 252 vt!oa A TECHNIKA MLÁDl!!I

29 NEJLEPŠ( lešen( ÚKOLŮ Z Č. l f Problém stolu na pfevazovánl ballků i'ešlla většina autorii dobi'e; zál'ezy nebo ".olný prostor mezi podpěrami měly umofnlt protaženi motouzu. Většina l'ešitelii správně počftala s tím, aby se nemusil ballk převracet. Mezi mnoha pěknými návrhy byla nejvíce oceněna otočná konstrukce Františka Kirsche (191etý studujlcl ;Vyššl priim. školy v Praze), jeílf nákres otiskuíeme. Obdobné řešeni má Fedor Po16nl, 161etý lák prilmyslové školy v Rufomberku. Podsunuti provazii řešl Zdeněk Pikáček a M. Dymáček. Pěkné řešeni má i Karel Mikoláš z Prahy. Origlnálnl je námět Jana Popelky z Brna: ve stole je obdélnlkový výřez, do něho! se ballk zasadl v šikmé poloze, takfe je se všech stran přístupný (na obr. vpravo dole). 2 Na teplotu kapaliny v nádrfl budou nejlépe reagovat plyny, které teplem silně zvětší objem. Bude-li plyn uzavřen v nádobě dole otevřené, zahřátlm se velmi zvětši vztlak plisoblcí na takovou nádobu. Přidáváni m vzduchu nařldlme vztlak t.ak, fe pod kritickým bodem lefl nádoba na dně, zahřátlm vystoupl na povrch a milfe libovolnou silou (podle obsahu nádoby) uzavřlt kohout plynovodu. IÍ.ešenl na tomto principu podal jedině 161etý Ivan Lipka z Malacek. Origlnálnl nápad měl i Zdeněk Svoboda ze Sti"lfovic u Kropáčovy Vrutice, který zahi'átým vzduchem vtlačoval rtuť na dno trubice do U zahnuté, kterou procházel plyn. Jiná dobrá řešeni poslali: Václav Peňáz z IÍ.ečlce u Nového Města na Moravě, 1 ~letý Hynek Matýsek z Nového Jičína, Viktor Stopka z Rakovnlka a Jindřich Bílek z Metylovic., 3 Upravu obuvi, aby se nesmekala, nejjednodušeji provedl Miian Schol' z Nové Bránice (obr. v kruhu). Kus silného plechu, na okra- Vlevo otoln9 1tolek F. Klrache. \rubkovi kon. 1trukce flj lo mm I u pevnina lrouby k de1ce, ktari le!i na loll1ku a I 1 nim molno 1nadno otilet. Napfll oblma 1mlry v hofnl l!útl 1tolu I mezera lo cm llroki, takl batiky vltll nel lox 20 cm 1. 1nadno pfevazovat Jednlm omlrem a po otol!enl I druhjm. Materl": Trubkov6 ll"o. flj lomm, plechov6 pplponky lmm, loll1ko, 2 d. ky dpevln~ 2 cm, 4 1umov6 podlolky..., Vpravo nf.vrh Jana Popelky. jich zahnutého a ozubeného, připevnil l'emlnkem na botu. Anton Henek z Trenčlna má podobné zařízeni, místo pouhého pruhu plechu doporučuje plechovou destičku, v nlf jsou vysekány hroty podobně jako na struhadle. Jan Macháček z Rajhradu navrhuje ře mlnek, v němž ísou upevněny hřeblky. Jiná dobrá tešenl mají Václav Kroupa z Kadaně a L'.udovít Hubinský z Topolčan. 4 Při kontrole tachometrii bude vltáno zai'lzení, jimž milžeme bud nařídit určitou rychlost a zjistit, zda ji tachometr ukáže, nebo naopak nařídíme otáčeni tak, aby ručička tachometru ukazovala jistou hodnotu, a kontrolujeme, zda skutečně počet obrátek souhlasí. To lze nejlépe provádět tak, že na otáčivou osu nasadíme stroboskopický kotouč nebo válec, na němf jsou v určité vzdálenosti černé a bílé pruhy. Kotouč osvětlujeme doutnavkou pomoci střldavého proudu. Je-li počet obrátek správný. zdá se, že pruhy stoji, při sebemen šlm zrychlení se pomalu točí vpřed a naopak při zpomalení se stáčej! nazpět. Na kotouči nebo na válci milže být nastaveno mnoho různých rychlost!. Kontrola je bezpečná a snadná; otáčky motoru (libovolného) mllžeme měnit. Na tomto principu navrhuje kontrolu Viktor Stopka z Rakovnlka. Správná jsou však i řešeni použlvajld synchronnlch motorkii s rilznými převody, jak je navrhli: Jan Popelka z Brna (vtipné uspoi'ádánl pře vodil, rovněž kontrolované stroboskopicky), Jan Blažek, studující z Prahy-Smfchova, L'.udovít Hubinský z Topolčan, Zdeněk Fikáček z Šenova a Zdeněk Kopeček, který převody správně propočltal a nakreslil. Kromě uvedených návrhů došlo ještě mnoho řešeni správných; za všechna posíláme autorilm osvědčeni slosovatelná v pololetl na knižní odměny. IÍ.ešitelé uvedeni na prvnlm místě kafdé úlohy dostávají odm~ny pl"lmo. Nds/edujf dalšf úkoly pro naše mladé vynálezce. Aešenf kteréhokoliv úkolu se mohou zúčastnit čtendfí do věku 20 let podle podmínek otištěných Vf; 3. čísle. Pošlete je nejpozději do měslce po vyjití tohoto čista redakci. Nejlepší fešen/ otiskneme, pět dalších řešitelů budeme v č/s/e jmenovat a za všechna sprdvnd fefení pošleme osv~čenf slosovatelné na knižní odměny. Vedle jména uveďte i věk a obar, ve kterém pracujete. P i š t e k a ž d é ř e š e n í n a zvláštní list pa jedné straně a označte je č/s/em ůkolu uvedeným v časopise. Posllejte ndm i své vlastní ndměty na úkoly. 2t Sami z vlastnl zkušenosti víte, jak je nepříjemné a nebezpečné, když vám v plné práci při rozmáchnuti vyletl těžké kladivo nebo sekera z topůrka. Nejen že to zdržuje práci, ale můžete tak poranit sebe i jiné dělnlky. Navrhněte jednoduchý prostředek, jak vypadnutl kladiva zabránit! 22 K pl"enášenl horkých ingotů jeřábem je tl"eba zachytit těžké kulaté tyče zvláštnlm zaflzenlm, chapadlem, které se na ně spustl, samo je sevře, vytáhne do výše, přenese a na určeném mlstě složl. Máte navrhnout, jak takové kleště zařldit, aby se při zablránl ingotu samy sevřely a naopak po jeho složeni zůstaly otevi'ené, takže. obsluhovatel jeřábu nemá jinou práci, než po každé spustit kleště na pi'lslušné místo. 23 Rychle pracujlcl stroj v přádelně zlobl, trhá nitě; jiný takový stroj, třebas automat na balenl čokolády, rovněž vykazuje závady. Při tak rychlém chodu nenl možno chybu zjistit; pustl-li se stroj pomalu, pracuje v jiných poměrech, chybí odstředivá sila a pod., jeho činnost se nedá posoudit. Máte navrh: nout zařlzenl, kterým by bylo možno sledovat práci stroje v rychlém chodu, a to 1. trvalé a dokonalé strojní zaflzenl pro továrny, výzkumné ůstavy a pod., 2. jednoduché improvisované zařízeni, které postačí ke zjištění a opravě nahodilé poruchy v dllně. V~DA A TECHNIKA MLÁDEŽI 253

30 I Odpovlcli na otázky z ěfsla i. I ZAJfMAVÉ OBL~M ČETLI JSTE DOBitE? t. Galallt je z pffrodnich bukovin (mléčného kaseinu, sojqvé moučky a pod.} tvrzených formaldehydem Prof. dr. F. Burian mlo úsluhy o vývoj plastl~ké chirurgie v ČSR Antarktida je pevnina větší než Evropa, obklopujfcf Jiini točnu Exposice ve foto- 1rafii je doba osvětleni nekativu či papíru Protektorováni pneumatik je způsob obnoveni běžné plochy pneumatiky Kasein je lastně tvaroh, bilko'vina z mléka Menši rozměr pneumatiky :tnamená sníženi vlohy vozidla a tedy i spotřeby paliva F. F. Bellingshausen byl ruským mořepla'vcem a velel výpravě do Jižního Ledového mole. ZAJfMAVÉ PROBLÉMY S a d a ř o v y p o t í ž e. St. Foltýnek, žák Jedenáctiletky v Přerově nejlépe vypočetl, že měl sadaf 632 stromky. - Díra ve v o d ě vznikne, jestli:le se 'Voda odstředivou silou rozestoupí na strany: viz vir na 'Vodě, díra" ph výtoku vody z vany nebo umyvadla, při roztočeni č.aje l:ličkou. - D v ě z á h a d n á 1 e t a - d 1 a. První pilot startoval na 86 severní šlřky, doletěl na severní pól a odtud letěl na jih, ať namílil kterýmkoliv směrem. Druhý letec startoval na 85-2'? severní šířky. Skončil let 64 minut od pólu, kde je délka rovnoběžky právě 447 km, takže se vrátil na totéž místo. - Ž a b I n e c n a r y b n f c e. Chybné byly výpočty, které udávaly, že rybník zaroste za poloviční dobu. Protože normálně už druhéhodne byly na rybníce dva Ustečky, naplnil se rybník za 29 dni. Nejlepší odpovědi zaslali: Vladimir Kovloř z Nejdku, S. Foltýnek z Přerova, Zd. Nedorost z Cvikova, Jos. Lampa z Prahy, Lad. Kutilek z Choltic. O m ě n y z 5. ě I s 1 a do st a 11: Václav Lukeš, zámečník z Prahy, Tonička Hotafovlo ze Studené, volln V. Taškár z Boru u Tachova, Jan ReJp, žil stř. ~koly z Bělé pod Bezdězem, Pavel Merlnger, O"ÓNZ v Havličkově Brodě. POTf2E S PRŮVODEM Osazenstvo jednoho závodu mělo vyjft na slavnostnf průvod. Pořadateli velmi záleželo na tom, aby průvod pěkně vypadal, zejména aby na konci nebyly neúplné řady. Sefadil-11 lidi do dvojstupů, chyběl mu v poslednf řadě jeden člověk. Seřadil Je tedy po třech. Ale smůla se opakovala - zase chyběl v poslední řadě Jeden účastnlk. Aadil tedy lidi po čtyřech - výsledek byl týž. Celý zoufalý pokoušel se seřadit lidi po pěti, po šesti, po sedmi, po osmi, po devlti, ba i po desíti - a neustále chyběl jeden člověk v poslednf ladě. To Je Jistč podivná věc; vypočtěte, kolik lidi bylo v průvodě. Nejlepšlho řešitele zařadíme do knižních odměn a "jména několika dalšlch otiskneme s rozluštěním. BUDE HOitET SVfČKA? Nyní se často mluví a píše o tom, jak se budou lidé chovat v. raketách letlclch na Měslc a do me:dplanetárnfch prostoro. Byly už vykonány pokusy s opicemi, které byly vyslány v raketě do veliké výše asnesly, takový let bez jakékoliv zjevné škody. Při vzletu bude člověk trpět zvýšenou tlží", bude nésledkem zrychlováni rakety přitlačován do sedadla. Naproti tomu, až raketa vypne motory, bude se člověk vznlošet v prostoru bez dže. O tom, co se všecko bude v takovém prostoru odehrávat, panuji někdy nesprávné představy; některé z nich pojal i Verne do svých l'ománů. Očekávám'?, že naši čtenáři takové představy opraví a zodpoví nám níže položené otázky. 1. Raketa letí setrvačnosti. V pilotově kabině, vzduchot&ně uzavřené a naplněné vzduchem normálního složeni, zhasla":tárovka. Pilot sl zaplolil zadm svíčku. Bude svíčka normálně hořet? Proč?. 2. Pilot dostal žízeň. Otevřel si láhev s obyč.ejnou čistou vodou. Voda mu ovšem nevytékala do skleničky. Co se tetli JSTE IJOB ile? stalo s vodou? To je právě Jedna z otázek, které bývaji chybně chápány, proto pozor na ni! Popsané chováni vody náležitě zd6vodněte. 3. Pilot chce vědět, kolik Je hodin. Podfvá se mechanicky na své náramkové hodinky. Půjdou jeho hodinky normlolně? 4. Raketa přistála na Měslci. Lidé vystoupili ve skafandrech na měsfěnl povrch. Pilot měl v thermosce horký čaf a byl by se rád napil. Odzátkoval proto thermosku v domnění, že ji nějak doprav! pod skafandr. Ale nenapil se; proč? Jsme zvědavi, zdali nám někdo odpoví na všechny čtyři otázky správně. JAKOU HUSTOTU MÁ KOREK? Jistě dovedete snadno zjistit hustotu železa nebo zlata. Máte však za úkol změřit hustotu docela nepravidelného kusu kork'4 To už není tak snadné, protože na vodě plove, Jeho objem se nedá centimetrem změřit. A přece Je momé poměrně snadnq dostat správný výsledek - Jenom lak na to! Otiskneme Jména těch, kdo nám pošlou nejvtipnějšl návod; Jde to dokonce několika způsoby. - Jestliže ano, zašlete odpověď na tyto otáz.liy, týkající se hlavně obsahu poslednich článku, před vyjitím dal ílw čísla na í redakci. Pět nejlepších odpovědi odměníme knihami. Odpovědi a jména odměněných najdete v příštích čí5/ech. OBSAH Na 2ačátku pětiletky..... V čela pomáhá technice.... Betonové pražce (Ing. J. Butor). Ze :dpisnlku montéra (K. Liška). Geometrie pod zemi (F. Kukačka) Chlad zachraňuje životy (Dr. J. Keliš). Ncgativrú hmota? (Dr. J. Kuba)... Leopardi děcko 2 Monts Cacharu... Str Malé planetarium v Praze (M. Pospišilová). Automobil s plynovou turbinou (Ing. M. Krajina) Od kollky k tramvaji (V. Gurvirt). " Poznáváme zemědělské stroje - Mechanisace prad s tekutým hnojivem (Ing. L. Venkr~ec) 244 Lidová universita Poznáváme stavebnictvl" - 4. lekce (n.tdl Inp:. C. J. Růžička, konsultuje Dr. Ing. B. Švarc) Fritz Rudolph: Za cizí slávu (přeložil O. Liška) 249 Abeceda elektroinstalace 251 Stavlme indukční pec. Škola vynálezců.. Zajímavé problémy. Zábavná věda... KBAREVN~MSTRANAM První strana obálky: Mallf F. Škoda: Ilustrace k článku Leopardi děcko z Monts Cacharu". Prostřední dvoustrana: Mallř F. Škoda: llustrace k článku Automobil s plynovou turbinou«poslední stran.a obálky: Mallř P. Trojan: Vakuový fckálnf vůz FPT-2!> Jakou výhodu mají betonové pražce? 5. Mohou se děti, vyrostlé mezi zvfřaty, vyvinout v normálního člověkll? ---~~ Jaká Je podstata theodolitu? 6. Kde je možno s užitkem uplatnit v pohonu plynovou turbinu? a. Jak pl\sobf chlad na organismus? 7. Kdy jezdila v Praze.,,koňka''? 4. čemu slouti planetarlum? 8. Jak J1assává vůz FPT-2,:. močůvku? Vedoucí redaktor Vladimir BABULA Rcdakčnl rada: Dr J. BOUŠKA, Ing. J. ČELEDA, A.".JANDBRA, Ing. Vl. MAROUŠEK, Ing. MICHALEC, JAR. PECHLÁT, A. PE:ll!NA, J. PlŠA, Ing. J. RATH, Ing. J. RÚŽIČ:K.A, J. SZABADI, $. ŠÍBAL, Ing. VRANA, Dr J. DÓŠA. Adresa úatředn( redakce: Praha U, Panská 8 Telefon 22-~1-tl - Slovensklo redakce: Bratislava, Prahli 9. - Výtvarná redaktorka Anna Wilnschová - Rukopisy se nevracejí. Vydává ÚV Č:SM a Slovenský ÚV č:sm v Mladé frontě. - WDA A TECHNIKA MLADE2I - čtmáctidenl.k pro polytechnickou výchovu mládeže. Vychází v českérn, slovenském a tnadarském jazyce každý druhý pátek. Cena výtisku 2 Kčs, předplatné na rok 52 Kčs, na půl roku 26 Kčs. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky přijímá každý poštovn1 úřad i doručovatel. Tiskne: Svoboda, grafický závod, n. p Praha-Smíchov. Toto čfslo vyšlo 4. dubna A VIDA A TECHNIKA MLÁDE!!

31 POKUSY S FOTONKOU Získáte-li pro fysikální kroužek fotočlánek, bud nový nebo ze staré zvukové aparatury kina, dělá vám zpravidla potíže, jak ho použi. Takový článek propoušti velmi nepatrné proudy, s nimiž se bez zvláštního zařizení těžce pracuje. Průchod proudu zjistite sice našim galvanometrem z holicích čepelek, který jsme v časopise už popisovali, ale ten má velmi dlouhou dobu kyvu a nedá se ho prakticky použit. Připojujeme zásadní schema jednoduchého zapojení, které můžete použit pfuno na elektrickou síť, ať stejnosměrného nebo střídavého proudu. P je použitá fotonka, E je elektronka, některá starší trioda. Je rovněž žhavena přímo ze sitč tak, že je žhavicí kathodč předřazena při- F R T A K měřeně silná žárovka Z. Tu volime tak, aby proud, který propustí, právě odpovídal žhavicímu proudu, který je předepsán pro elektronku. Bude-li třeba, můžete tuto hodnotu poopravit přidáním vhodného odporu. Žár-0vku můžete napojit na dlouhou šňůru a používat ji při pokusech k osvětlováni fotonky. Odpor R bude ohmů, kondensátor C mikrofaradů. T je obyčejné telefonní relé s odporem vinuti asi ohmů. Samozřejmě si můžete podobné relé sami zhotovit, na př. podle I. dilu Pffručky elektrotechnického kroužku, kterou vydala Mladá fronta. Osvětlite-li fotonku, propustí elektronka proud, a relé nebo jiný vhodný přistroj se uvede v činnost. Siť se připojuje mezi svorlcy K A, je-li siť stejnosměrná, přijde kladný pól na A. Zdroj 8 proudu, který relé zapojuje, přijde mezi svorky A a B. Samozřejmě můžete relé zapojit také tak, aby při osvětleni fotonky rozpojovalo proud. Pak ho můžete použit na přiltlad k rozsvícení lamp, když se setmi, nebo jim můžete znázornit ochranu pokladen: zastini-li někdo nevědomky fotonku, zapojí relé poplašný zv.qnek. POPLAŠNÝ ZVONEK Každý jistě zná nejjednodušší opatření proů vloupání, kde se na dveře nebo na okno upevní dotek podle obr. I, stlačovaný kovovou tyčinkou nebo prostě hřebíkem. Otevřen.lm dveří se kontakt uvolni, spoji proud a zvonek zazrú. Takové zařízeni má jednu podstatnou vadu. Kdo vnikne do cizího majetku, je zpravidla na podobné překvapení připraven a zbavi je účinnosů jednoduše dm, že kleštičkami přestřihne přívodnl dráty. To je zvláště jednoduché, jde-li o zabezpečeni věci umisttných mimo dům: chlévů, králikáren, zahrad. Obrana je i v tom případě prostá, aby zvonil při p ř e r u š e n i proudu, který nevými články v Gratzově zapojeni. Č:lánky si může každý sám vyrobit podle návodu, který náš časopis oůskl, nebo je v obchodě s elektrotechnickými potřebami koupí. Pro uklidněni pulsujiciho proudu zapojíme mezi obč větve usměrněného proudu elektrolytický kondensátor 500 mikrofaradů. Usměrněný proud nyní vedeme do zabezpečených prostorů. Kontakty u oken a dveří jsou ovšem zařlzeny tak, aby se otevřen.lm proud přerušil. V enku po zahradě cháme trvale protékat vedením. vedeme dráty při zemi tak upravené, že Bývá však nesnadné takové zapojeni jednotlivé části, na přiklad na pěšince, jsou uskutečnit. Předně těžko najdeme vhodný velmi hladce spojeny pomoci banánků a zdroj stálého proudu, který by po zdifek, takže se při zachyceni nohou rozpojí. dlouhé hodiny procházel vedením. Hodi se Proud pak prochází zvonkem, ale nevedeme k tomu sice gajvanické články s mědi a ho ke šroubku přerušovače, nýbrž přímo modrou skalici (Meidingerovy, Callaudovy k paličce. Následkem toho je elektromagnet a pod.). ale ty přece jen potřebuji občasnou trvale pod proudem a palička je přitažena. obsluhu, dolévání vody, náhradu zinkových Zvonek nezvoní. elektrod a pod. Kromě toho dělá potíž relé, Ale přeruší-li se proud, palička pružností kterým prochází stálý proud a při přerušeni péra odpadne, dotkne se šroubku a je nyní zapne proud do zvonku. v případě 2 nadále poháněna obyčejnou Všechny tyto nesnáze obejdeme zapoje- kapesní baterii. Zvonek začne zvonit. nim podle připojeného schematu, při němž Můžeme však zvonek pohánět podle vůbec odpadne relé a stálý proud odebíráme schematu 3 také přímo usměrněným prouz obyčejného zvonkového transformátoru dem z transformátoru. Každé zapojeni má po usměrněni selenovými nebo kuproxo- své výhody a nevýhody. Jde-li o zkušeného vými články. _ '.lupiče, ten zpravidla přestřihne přiv?d Jak celé zařfzcni funguje, je z obou při- proudu do bytu. Pak zařízeni 2 alarmuje, pojených schemat na první pohled jasné. zapojeni 3 nikoliv. Ale naproti toinu pře Proud z pětivoltové sekce zvonkového rušl-li náhodou elektrárna proud, zařízeni 2 transformátoru nejprve usměrníme čtyřmi dělá zbytečný planý poplach, kdežto zapojednoduchými selenovými nebo kuproxo- ieni 3 v tom případě nezvoní. Cetli jste již o z.alátcfch naleho letectví? Moiná, ie nemáte ani tušeni, kolik letcu a kolik konstruktéru pracovalo u nás na pokusech o lety člověka nad zemi. Od dra Vaňka, který založil C'.:eskoaeronautickou společnost přes Fingera, Urbánka, Štěpánka. Hirsche, Očenáška, přes Žilku s gyroskoplckým stabilisátorem k nuselskému Šimunkovi, k pardubickému Kašparovi, C'.:ihákovi a k prvnl české pilotce Uglerové, která také létala v Německu, v Americe, na Kubě, nás provádl kniha ing. Pavla Beneše Naše prvnf křldla. Beneš tam llčl i svou práci v českém letectví, v nli se stal se svým přítelem Hajnem u nás dobře známým. Kniha má 300 stran s mnoha obrázky a stojí vázaná 28 Kčs. Vyšla v nakladatelstvl Mladé fronty.. o automobilech a motocyklech? Jistě ul velmi mnoho. Existuje celá řada knih populárnlch i vědeckých o tomto thematu. Ale ~Ito Josefa Fronka Automobil a motocykl v obrazech, které právě vydalo Naše vojsko, má zejména pro naše mladé adepty automobilismu veliký význam tlm, že je provázeno devatenácti knsnými barevnými tabulemi, na nichž je v řezu podrobně vidět jednotlivé část.i motoro, karburátoru, převodovek, zapalovadch zallizenl a jiných detailo. Obrazy jsou provázeny velmi jas- ným a srozumitelným textem. Kniha, která stoji 33 Kčs, jistě prospěje zejména těm, kdoi se připravuji k řidičským zkouškám a neměli dosud moinost vidět automobil rozebraný na součástky. nové návody na fyslkálnf pokusy? Velkou zásobu návodu (na 300 pokusil) najdete v nové knfice R. Fauknera Fysikálnl pokusy, která stoji 8, 90 Kčs a právě vyšla v nakladatelstvf Mladé fronty. Je tu nashromálděno tolik rozmanitých námětu ze všech oboru fysiky, ie je nelze bllie vypisovat. Miliete podle nich měi'it velikost molekul, vlnovou délku světla jednoduchými prostředky, sestrojit plastické kino či hydraulický lis. co všechno bylo napsáno klinovým plsmem na hliněných deskách knihovny" assyrského krále Aššurbanipala v Ninivel Jsou tam popsány i'fše, které vznikaly a zanikaly. národy, které obývaly starý Pi'ednl Orient; jsou v nich Učeny jejich zvyky a obyčeje. zaznamenány jejich báje a zkazky, stav jejich věd a uměnl. Pěknou zprávu o nich najdete ve spise L. Lipina a A. Belova Hliněné knihy, který vydala Mladá fronta. Má 280 stran a s četnými obrázky stoji 32 Kčs. Je v něm i pěkná zmlnka o práci našich orientali.stu, zejména akademika Bedřicha Hrozného: VfDA A TECHNIKA MLÁDEÍI 255

32 ~ Wl I ~ p.::;il [{!-'...,..- t.., TRAKTOROV"f VAKUOVÝ FEKÁLNÍ vtjz FPT - i,5 ~ 1. Podvozek (šestikolový) Přední dno. Nádri obsah 2S hl Vakuo-kompresor Náhonový hřídel v krytu. - S.' Průhledítka. 6. Plovákový ventil Ssavice Horn! otvor pro čištění Reserva: - 1 O. Vzduchová jlmka tlak. brzd Sedadlo pro závoznlka Závěs ~ozvodový mechanismus Ovladací páka rozvádědho mechanismu Nassávací trubice ponořená do močůvkové jlmky Posični světla Odrazová skla Škrabka na čištěni nádrie Zadnl čistld otvor Šroub ssavice'. \ I f'c ) -. ~