Vývoj plaveckých dovedností žáků střední školy v letech Diplomová práce MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sportovních studií

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Vývoj plaveckých dovedností žáků střední školy v letech Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D Vypracovala: Bc. Barbora Chlupová Učitelství tělesné výchovy pro ZŠ a SŠ Brno, 2015

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně na základě zdrojů uvedených v použité literatuře. V Brně dne 19. července 2015 Podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce panu PaedDr. Miloši Lukáškovi, Ph.D. za jeho trpělivost, vstřícnost, ochotu, podnětné připomínky a konzultace při zpracování výsledků měření pomocí statistických programů. Dále bych chtěla poděkovat paní ředitelce PaedDr. Haně Hortové za svolení pracovat s interními daty Střední pedagogické školy v Boskovicích. V neposlední řadě děkuji celé rodině a především manželovi, který mi byl oporou po celou dobu mého studia.

4 OBSAH ÚVOD... 6 I TEORETICKÁ ČÁST PLAVÁNÍ A JEHO VÝZNAM VÝCHOVNÝ VÝZNAM PLAVÁNÍ VZDĚLÁVACÍ VÝZNAM ZDRAVOTNÍ VÝZNAM SPGŠ BOSKOVICE KONCEPCE VÝUKY PLAVÁNÍ PLAVECKÝ VÝCVIK NA ZŠ A OBAVY PŘENÁŠENÉ DO ZDOKONALOVACÍHO PLAVECKÉHO VÝCVIKU ZDOKONALOVACÍ PLAVECKÝ KURZ SPGŠ BOSKOVICE Dělení náplně dle studijního oboru Vyučovací jednotka plaveckého výcviku Metody a pedagogické zásady Plavecké pomůcky POPIS JEDNOTLIVÝCH PLAVECKÝCH DISCIPLÍN VYUČOVANÝCH NA SPGŠ BOSKOVICE STARTOVNÍ SKOK PLAVÁNÍ POD VODOU LOVENÍ PŘEDMĚTŮ POD VODOU ZÁCHRANA TONOUCÍHO Vznášení Šlapání vody Záchranářský znak Skok do neznámé vody Přiblížení k tonoucímu PLAVECKÝ ZPŮSOB ZNAK Metodika nácviku plaveckého způsobu znak na SPgŠ Boskovice PLAVECKÝ ZPŮSOB KRAUL Metodika nácviku plaveckého způsobu kraul na SPgŠ Boskovice PLAVECKÝ ZPŮSOB PRSA Metodika nácviku plaveckého způsobu prsa na SPgŠ Boskovice EMPIRICKÁ ČÁST... 42

5 4.1 CÍL PRÁCE A VÝZKUMNÁ OTÁZKA CHARAKTER VÝZKUMU POUŽITÉ METODY HODNOCENÍ PLAVECKÝCH DISCIPLÍN PREZENTACE A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK RESUMÉ... 71

6 ÚVOD Plavání v minulosti bylo a stále je nedílnou součástí života člověka. Většina dětí je k plavání vedena rodinou a společně se utváří pozitivní vztah nejen k vodě, ale také ke společné pohybové aktivitě. Nicméně pořád existují rodiny, ve kterých žádný vztah ke sportu a pohybové aktivitě natož k vodě není. V tom případě se žáci základní školy musí spolehnout na dostatečnou odbornost učitelů či instruktorů vedoucích plavecký výcvik. Součástí diplomové práce jsou, mimo jiné, informace o základním plaveckém výcviku. Ten byl povinně zařazen do výuky tělesné výchovy na 1. stupni Základní školy. Poukázáno je na jeho některé výstupy v návaznosti na praxi v průběhu zdokonalovacího plaveckého výcviku, neboť kvalita základních plaveckých dovedností, se kterou žáci na Střední pedagogickou školu přicházejí, je znepokojující. Neochota potopit obličej, otevřít oči pod vodou, skočit do vody po hlavě či neschopnost uplavat pod vodou alespoň pár metrů, mě přivádí k myšlence, zda by nebylo vhodné vrátit do škol, pro které jsou výchovy natolik stěžejními předměty v průběhu celého studia a ze kterých vyplývá povinnost složit profilovou část maturitní zkoušky, talentové zkoušky jako součást přijímacího řízení. Možná by se předešlo utrpení těch žáků, kteří nedisponují ani základními plaveckými dovednostmi. Zároveň je však možné, že by byla výrazně snížena naplněnost jednotlivých studijních oborů. Protože plavání není jen sportem pro fyzicky zdatné jedince či jedince bez zdravotního handicapu, a je vhodnou aktivitou pro tělesně postižené, je také zařazeno na SPgŠ pro studium oboru Sociální činnost, které mohou studovat jedinci s tělesným oslabením. Pohybová aktivita dětí vycházející zejména z rodiny je často diskutovaným tématem nejen ve spojitosti se zdravím fyzickým, ale také psychickým. Výběr volnočasových mimoškolních aktivit směřuje k pasivním činnostem k počítači, televizi atd. Narůstá počet obézních dětí, snižuje se úroveň pohybových dovedností v důsledku nedostatečného rozvíjení pohybových schopností. Všechna tato všeobecně známá fakta vedla ke stanovení hlavního cíle diplomové práce, kterým je potvrzení klesající tendence výkonnosti ve všech 6

7 plaveckých disciplínách vyučovaných v rámci zdokonalovacího plaveckého výcviku na Střední pedagogické škole v Boskovicích. Na SPgŠ v Boskovicích učím od školního roku 2010/2011. První roky pouze jako učitelka anglického jazyka. Od roku 2013 zde působím také jako učitelka tělesné výchovy. Společně s dalšími vyučujícími tělesné výchovy jsem vedla dva roky zdokonalovací plavecký výcvik. Po studiu odborné literatury týkající se významu plavání, techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa, záchrany tonoucího a technických disciplín (plavání pod vodou, lovení předmětů, startovní skok) jsem shrnula zjištěné informace do prvních částí diplomové práce. Obecné informace byly doplněny nejen o vlastní postřehy z plaveckých lekcí, o nedostatky a nejčastější chyby žáků SPgŠ Boskovice. V archivu školy byly uchovány záznamy hodnocení plaveckých kurzů od roku Vyučující všeobecných i odborných předmětů trápí, možná jen domnělá snižující úroveň znalostí a dovedností jejich žáků. Tento pokles (snad z důvodu změny životního stylu za posledních dvacet let) je evidentní i v hodinách tělesné výchovy a výsledcích plaveckých testů, kterými žáci prochází na konci plaveckého kurzu. Aby tyto domněnky byly podloženy fakty, rozhodla jsem se pro jejich statistické a grafické zpracování. Cílem práce je analyzovat plaveckou gramotnost v rámci zdokonalovacího plaveckého výcviku na SPgŠ v Boskovicích od školního roku 1997/1998 do roku 2013/

8 TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1 PLAVÁNÍ A JEHO VÝZNAM Plavání je významným prostředkem pro zkvalitnění zdraví a rozvoj pohybových dovedností. Je specifickou pohybovou aktivitou, a protože neexistuje žádný transfer z jiného sportu, který by pomáhal rychlému naučení plavání, je plavecká výuka poměrně časově náročná a k dobrému zvládnutí techniky jednotlivých plaveckých způsobů vyžaduje trénink alespoň 2x-3x týdně. Avšak i bez jakýchkoliv mimořádných tělesných předpokladů a schopností se může každý člověk naučit kterémukoliv plaveckému způsobu. (Motyčka, 2001, s.15) 1.1 Výchovný význam plavání Výuka plavání probíhá v menších skupinkách, které působí jako socializační faktor. Členové skupiny si s větší ochotou navzájem pomáhají, povzbuzují se. A přesto že plavání vždy není spojeno jen s pocity příjemnými, ale i s bolestí, únavou a strachem, dochází na individuální úrovni k překonávání mnohých nepříjemných pocitů, což zvyšuje odvahu a sebedůvěru. Každý člověk má při učení strach z neúspěchu, který je za přispění morálně-volních vlastností schopen eliminovat nebo překonat. Cílem každého učitele by měla být taková výuka, která žáky dostatečně motivuje a vzbuzuje v nich pozitivní emoce.(motyčka,2001,s.15; Vzdělávací význam Bez určité úrovně teoretických znalostí není výuka plavání možná. Jedná se o vědomosti z oblasti biomechaniky, hydrostatiky a hydrodynamiky, pedagogiky a dalších oborů. Tyto vědomosti jsou nezbytné zejména pro učitele a trenéry plavání. Jen prohlubováním znalostí a zdokonalováním praktických dovedností může učitel dosáhnout lepších výsledků při práci s žáky v praxi. (Motyčka, 2001, s.15) 1.3 Zdravotní význam Rekreační plavání zaměstnává rovnoměrně všechny svalové skupiny těla, což vede k jejich rovnoměrnému rozvoji a není zdrojem jednostranného zatížení. 9

10 Pobyt ve vodním prostředí zamezuje obézním jedincům poškozování kloubů vlastní vahou. Pozitivně je ovlivněna dýchací, srdečně-cévní i svalová soustava. Plavání může být zařazeno jako forma mentální hygieny, ale také jako cílená aktivita v těhotenství či u osob s tělesným postižením. Má tedy mnohá pozitiva, kvůli kterým je plavání jednou z nejvhodnějších pohybových aktivit. ( 10

11 2 SPGŠ BOSKOVICE Střední pedagogická škola byla otevřena dne 1. září 1950 jako Pedagogické gymnázium pro zájemce o čtyřletý obor učitelka mateřské školy. Nebyla otevřena v současné budově, ale v budově Gymnázia Boskovice. Již koncem, školního roku získala škola prostory v tehdejší měšťanské škole v Komenského ulici, kde sídlí dodnes (Obr. č. 1). Pedagogické gymnázium zkrátilo čtyřletý obor na pouze tříletý s jednoroční řízenou praxí. Postupem času se pedagogické gymnázium změnilo na pedagogickou školu. V 60. letech téměř došlo k uzavření Pedagogické školy pro nedostatek žáků. Nicméně i tyto pro školu náročné a nepříznivé roky pominuly a v 70. letech dochází k rozvoji školy a k otevření nového oboru Vychovatelství. Škola prošla mnoha změnami, v letech převzal správu a financování školy Městský úřad v Blansku, poté nově vznikla školská organizace Okresní školský úřad. Střední pedagogická škola získala potvrzovací listinu MŠMT ČSFR. Od roku 1995 je zřizovatelem školy Jihomoravský kraj. Obr. č. 1 SPgŠ Boskovice (zdroj vlastní) 11

12 Od školního roku nabízí Střední pedagogická škola 3 obory vzdělávání - Předškolní a mimoškolní pedagogika M/01 - Sociální činnost M/01 - Pedagogické lyceum M/03 Škola nabízí také dálkové studium a možnost vykonání jednotlivé maturitní zkoušky z pedagogiky, speciální pedagogiky a psychologie. (materiály Střední pedagogické školy Boskovice, 2015; 50 let Pedagogické školy v Boskovicích, 2000; Protože plavání patří k základním pohybovým dovednostem, které jsou výsledkem motorického učení, je na Střední pedagogické škole zařazen půlroční plavecký zdokonalovací výcvikový kurz pro žáky 1. ročníku studijního oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika, Sociální činnost a žáky 2. ročníku Pedagogického lycea specializace Tělesná výchova v rozsahu 2 vyučovacích hodin týdně. Studijní obor Sociální činnost mohou absolvovat i žáci s tělesným oslabením či zdravotním handicapem, pro které je plavání obzvláště vhodnou pohybovou aktivitou. 2.1 Koncepce výuky plavání Plavecká výuka je vedena nepřetržitě od roku 1959, kdy byl v Boskovicích otevřen krytý bazén. Plavání vždy vyučovali a stále vyučují pedagogové tělesné výchovy působící na Střední pedagogické škole. Konkrétní náplň plaveckého kurzu si určovali vyučující tělesné výchovy po vzájemné diskuzi v předmětové komisi tělesné výchovy a tato koncepce byla předložena ke schválení řediteli školy. Nebyla totiž žádná ucelená koncepce nebo osnovy, které by odstranily nebo korigovaly nedostatky v jednotlivých částech plaveckého výcviku tak, aby se některé části výuky neustále neopakovaly nebo naopak zcela chyběly. (Motyčka, 1991, s.81) Např. osnovy pro 1. a 2. ročník SŠ z roku 1980 mají v povinném předmětu Tělesná výchova zahrnutu a podrobněji rozebránu náplň plaveckého výcviku. Ta 12

13 je rozdělena na teoretickou část, která obsahuje poznatky o bezpečnosti, hygieně plavání, technice plaveckých způsobů, celkovém významu plavání, záchraně tonoucího a první pomoci. Dále je zmíněn také všeobecný tělesný a pohybový rozvoj žáků, jejich otužování a výchova ke správnému držení těla. Rozvoj plaveckých pohybových dovedností definuje nácvik dvou plaveckých způsobů. Pozoruhodný je rozdíl ve způsobech pro chlapce a dívky. Pro žáky je stanoven plavecký způsob kraul a prsa, pro žákyně pak znak a prsa s úkolem zaplavat nejméně 100 metrů jedním plaveckým způsobem. Vzdálenost, kterou musí žáci uplavat pod vodou, je také uzpůsobena rozdílnému pohlaví chlapci 15 metrů a dívky pouhých 10 metrů. Lovení předmětů z hloubky 2 metrů je jak pro žáky, tak pro žákyně stejné. Osnovy však poukazují na ztíženou úlohu výuky plavání z důvodu značně diferencované úrovně plaveckých dovedností u žáků na středních školách. (Motyčka, 1991, s.88-89) Učební osnovy středních odborných škol pro čtyřleté studijní obory, pod názvem Tělesná výchova (povinný předmět) alternativní učební osnovy, vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v roce 1995 a blíže specifikují náplň plaveckého výcviku. Pohybové činnosti rozdělovaly do dvou skupin. (Motyčka, 2001, s.95) Začátečnická úroveň, ve které dochází ke zjišťování úrovně dosažené na základní škole a k opakování. (Motyčka, 2001, s.96) - adaptace na vodní prostředí - dýchání do vody, splývání, potápění, lovení předmětů do 2 metrů a 10 sekund - nácvik techniky jednoho plaveckého způsobu (výběr kraul, prsa, znak), - startovní skok - jednoduchá obrátka - plavání úseků od 10 m- 200 metrů - speciální dovednosti šlapání vody, změny směru plavání Pokročilí plavci nácvik dalšího plaveckého způsobu - skok z jednometrového prkna 13

14 - kotoulová obrátka, startovní skok a obrátka podle plaveckého stylu. (Motyčka, 2001, s.96) Tyto učební osnovy doporučují zařazení plavání do výuky zpravidla formou kurzu. Z ukázky těchto osnov vyplývá již zmíněná neúplnost a nedostatky, kterými oplývaly vydané dokumenty. Na střední škole se již předpokládá znalost základní plavecké dovednosti, jakou je dýchání do vody či splývání. A nácvik pouhého jednoho plaveckého způsobu také nemohl být dostatečný. Na druhou stranu ne všechny bazény byly a jsou vybaveny skokanskými prkny, aby mohla být naplněna výuka skoku z jednometrového prkna. Pomocnými a opěrnými materiály jim musely být tehdejší osnovy vydané MŠMT a od školní vzdělávací plán, který si učitelé SPgŠ vytvořili také pro zdokonalovací plavecký výcvik. Obsah výuky se konkrétně specifikoval dle profilu absolventa nabízených studijních oborů. Plavání se významně podílí na rozvoji zdatnosti, prevenci a nápravě mnoha svalových a jiných oslabeních, a proto je na SPgŠ Boskovice povinnou součástí tělesné výchovy. Hodnocení jednotlivých plaveckých disciplín už však bylo zcela na uvážení vyučujících tělesné výchovy. Nicméně dochované záznamy z plaveckých kurzů od roku 1997 do současnosti vykazují shodné disciplíny s obdobným hodnocením, které je používáno nyní. 2.2 Plavecký výcvik na ZŠ a obavy přenášené do zdokonalovacího plaveckého výcviku Plavecká výuka žáků prvního stupně základních škol je podporována ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vydáním metodického pokynu MŠMT k zajištění plavání na základních školách platného od 9. února ( Také však finančním zabezpečením hrazeným z prostředků státního rozpočtu avšak nikoliv z rozpočtu základních škol nebo finančních prostředků rodičů. Plavecký výcvik je organizován na 1. stupni základních škol jako součást vyučování tělesné výchovy v rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin, po jehož ukončení by žáci měli ovládat základní plavecké 14

15 dovednosti jako např. potopení obličeje a otevření očí pod vodou, lovení předmětů z přiměřené hloubky, kotouly ve vodě, splývání s odrazem o stěnu, plavecké dýchání, skoky po hlavě do vody atd. ( ) Záměrně nejsou vypsány všechny plavecké dovednosti, kterými by měli žáci po absolvování plaveckého výcviku na 1. stupni ZŠ disponovat. Již při prvních praktických lekcích zdokonalovacího plaveckého výcviku se ukazuje, že žáci nemají zažité základní plavecké návyky a dovednosti. I v dnešní době přicházejí žáci s nedostatečně zvládnutou orientací pod vodou, neochotou potopit obličej, nezvládnutým odrazem oběma nohama při splývání s odrazem o stěnu a v neposlední řadě také se strachem do vody skočit po hlavě. Přesvědčit žáka v šestnácti letech ke startovnímu skoku je někdy nesmírně obtížné. 2.3 Zdokonalovací plavecký kurz SPgŠ Boskovice Kurz je rozdělen do dvou bloků. Teoretická výuka, která probíhá v učebnách školy, se zaměřuje na vysvětlení významu, úkolů a cílů plavání, metodickým řadám a možnostem výuky plavání v různých stupních plaveckého výcviku. Praktická část zdokonalovacího plaveckého výcviku probíhala do roku 2004 v krytém bazénu Městských lázní v Boskovicích. 20. září téhož roku však byla zahájena rekonstrukce, respektive moderní přestavba stávajícího objektu. Po dobu této modernizace výuka probíhala v 16 metrovém bazénu SOŠ a SOU André Citroëna v Boskovicích. Opravený bazén slavnostně zahájil provoz 30. září 2005 a plavecký kurz SPgŠ Boskovice se opět přesunul do Městských lázní. Od školního roku 2013/2014 se výuka vrátila do bazénu SOŠ a SOU André Citroëna z důvodu snížení nákladů vynaložených na plavecký kurz. Výuka v minulosti byla a stále je vedena v tematických celcích. Jedná se tedy o výuku jednotlivých plaveckých způsobů znak, kraul, prsa; záchrana tonoucího; orientace a plavání pod vodou; hry ve vodě a startovní skok. 15

16 2.3.1 Dělení náplně dle studijního oboru Obsahově se zdokonalovací plavecký výcvik přibližně z jedné třetiny liší dle studijního oboru. Pro žáky studující obor Předškolní a mimoškolní pedagogika je v průběhu prvních lekcí věnovaná značná pozornost hrám na seznámení dětí s vodou, které vedou k překonávání stresových situací, obav a strachu z vody; hrám zaměřeným na dýchání, splývání a orientaci ve vodě i pod ní. Žáci samostatně vedou pětiminutový blok v rámci metodického výstupu, kde seznamují ostatní spolužáky s hrami a říkankami, které si všichni společně vyzkouší. Pedagogové v případě potřeby metodické výstupy doplňují svými postřehy, cennými a inspirativními radami. Žáci samozřejmě absolvují několik teoretických hodin, během nichž se seznamují se základními cíli a úkoly plaveckého výcviku jak pro žáky střední školy, tak zejména pro předškolní vzdělávání dětí. Důraz je kladen na specifické hygienické návyky a zásady bezpečnosti při pohybu u bazénu a v bazénu, které jsou pro předškolní děti neznámé, nezažité. Vše tedy směřuje k praktickému uplatnění absolventa tohoto studijního oboru, jehož profilem je učitel/ka MŠ, vychovatel/ka ve školním a mimoškolním zařízení, ale také v centrech a klubech pro děti a mládež. Žáci studijního oboru Sociální činnost mají hlavní těžiště své pracovní náplně v oblasti sociálních služeb, v péči o děti zejména do 3 let a také jako sociální pracovníci v pečovatelských domech. Také pro tyto žáky je plavecký výcvik povinný a jeho obsah je pevně ukotven ve školním vzdělávacím plánu tohoto oboru. Součástí jejich kurzu jsou cvičení a techniky vhodné zejména pro seniory a osoby s různými tělesnými oslabeními. V teoretických hodinách učitelé vysvětlují zejména zdravotní význam plavání a cvičení pro tuto věkovou skupinu, mezi něž patří např. pozitivní ovlivnění psychiky, zlepšení rovnováhy, snížení napětí ve svalech, zlepšení držení těla, atd. Žáci se rovněž svými metodickými výstupy aktivně podílejí na utváření počátečních praktických hodin plaveckého kurzu. U absolventů studijního oboru Pedagogické lyceum se očekává zájem o humanitní předměty, esteticko-výchovné disciplíny, ale také o tělesnou výchovu. 16

17 Po úspěšném ukončení studia mohou žáci pokračovat ve vysokoškolském studiu na fakultách připravujících studenty zejména na dráhu učitele. Jejich zdokonalovací výcvik je tedy veden výkonnostněji v porovnání s ostatními dvěma studijními obory. Více se zaměřuje na dokonalé zvládnutí techniky plaveckých způsobů prsa, kraul, znak, na odstranění špatných pohybových návyků, na zlepšení techniky startovních skoků, jednoduchých plaveckých obrátek a na rozvoj plaveckých vytrvalostních schopností. Také teoretická část výuky se zabývá podrobnějším rozborem jednotlivých plaveckých způsobů, jejich správného provedení a seznamuje žáky s logickou posloupností při výuce jednotlivých plaveckých způsobů ucelených do metodických řad. Nedílnou součástí výuky jsou také pravidla plaveckých závodů a stručný návod na jejich organizaci Vyučovací jednotka plaveckého výcviku Vyučovací lekce zdokonalovacího plaveckého výcviku má obdobné dělení jako vyučovací jednotka tělesné výchovy V úvodní části žáci nastoupí k bazénu. Odloží si ručníky na předem tomu určené místo. Vyučující vizuálně zkontroluje splnění hygienických požadavků (jakými jsou osprchování před vstupem do vody tedy již před nástupem, plavecké vybavení, úpravu vlasů všem žákům a žákyním důrazně doporučujeme plavecké čepice. Nečiníme tak jen z důvodu ochrany uší, ale záměrně upínáme naši pozornost na účinky chlorované vody na vlasy, které chlorovaná vody zbytečně vysušuje a ničí. Zmiňujeme i snížení odporu vody při plavání, což však v naší výkonnostní skupině nemá většího významu. Ve vnitřní směrnici SPgŠ Boskovice, kterou se plavecký kurz řídí, nicméně plavecká čepice není uvedena jako povinná součást plaveckého vybavení. Stejně tak je na dobrovolnosti založeno používání plaveckých brýlí.). Dále probíhá kontrola prstýnků, náramků, výrazných náušnic a ostatních ozdobných předmětů. (Piercing je na viditelných částech těla taktéž nepřípustný.) Součástí úvodní části je prezence. Směrnice opět stanovuje jasná pravidla účasti na plaveckém kurzu. Žáci SPgŠ Boskovice musí absolvovat minimálně 75% ze všech plaveckých lekcí konaných v daném ročníku. Pokud tato podmínka není splněna, žák není připuštěn k plnění závěrečných 17

18 požadavků, díky kterým sbírá potřebné body k úspěšnému ukončení praktické části zdokonalovacího plaveckého výcviku. Ke konci úvodní části seznamuje učitel žáky s cílem a programem hodiny, motivuje žáky, poskytuje organizační pokyny vedoucí zejména k bezpečnosti žáků. Po celou dobu úvodní části věnuje vyučující svou pozornost také vizuální kontrole aktuálního zdravotního stavu. V průpravné části čeká žáky rozplavání pět minut individuálním tempem. Žáci jsou rozděleni do tří náhodných skupin. Použití plaveckého způsobu je na zvážení každého žáka a je zcela dobrovolný. Přesto je zajímavé zmínit, že si na začátku zdokonalovacího plaveckého výcviku vybírají žáci výhradně plavecký způsob prsa, který však není, ve většině případů, technicky správně proveden. Téměř všichni plavou prsa s hlavou nad hladinou. Dle mého odhadu má pouhá třetina správnou techniku záběru dolními končetinami. Ostatní žáci mají šikmý střih při záběru nohama nebo práci dolními končetinami vůbec neovládají a používají kraulové záběry nohama. Naopak ke konci plaveckého kurzu je možné vidět všechny tři vyučované plavecké způsoby v rovnoměrném zastoupení se zvládnutou technikou na slušné úrovni. Hlavní část plní předem dané didaktické cíle a má různorodý obsah. Zahrnuje nácvik a následné zdokonalování jednotlivých plaveckých pohybových dovedností, rozvoj pohybových schopností. Hlavní část také bývá rozdělena na několik kratších úseků věnovaných odlišným disciplínám. Například v první části probíhá nácvik plaveckého stylu, ve druhé pak lovení předmětů pod vodou, hry sloužící k orientaci pod vodou apod. Závěrečná část obsahuje skoky do vody, zklidnění organismu ve formě vyplavání opět individuálním stylem i rychlostí nebo krátké hry ve vodě. Po nástupu vyučující stručně zhodnotí lekci, pochválí a sdělí nutné informace týkající se následující výukové lekce Metody a pedagogické zásady Učitelé tělesné výchovy SPgŠ Boskovice využívají k naučení nejen plaveckých způsobů analyticko-syntetickou metodu. Nácvik pohybů horních a dolních končetin tedy probíhá odděleně a samostatně. Po zvládnutí tzv. prvkového 18

19 plavání přecházíme k nácviku souhry. Tato metoda umožňuje rychlejší zvládnutí celého plaveckého způsobu. Při výcviku postupují učitelé systematicky od nejjednodušších pohybů a cvičení ke složitějším a komplexním, od průpravných, snadných cvičení k náročným. Dodržují pedagogické zásady při výuce plavání definované např. Doc. PhDr. Dušanem Jursíkem, CSc. (Jursík, 1983) Zásada uvědomělosti žáci pochopí důležitost plavání nejen z pohledu tělesného rozvoje, ale také vytvořením těsnější pozitivní vazby k plavání. Zásada aktivity vyučující se snaží po celou dobu trvání výcvikových lekcí zaujmout žáky natolik, aby se sami aktivně snažili vykonat každé cvičení co nejlépe. Aby neupadala pozornost a soustředěnost žáků v nepravý okamžik, musí učitel zařazovat mezi učivo vyžadující přesnost provedení hru nebo odpočinkové aktivity. Zásada systematičnosti náročnost jednotlivých cvičení narůstá postupně, prodlužují se uplavané vzdálenosti při jednotlivých cvičeních, při kterých se pozvolna odstraňuje křečovitost, souhyby a neekonomické provedení pohybu. Plavání se stává uvolněnější a plynulejší. Součástí této zásady je i citlivé odbourávání případného strachu či obav z vodního prostředí. Zásada přiměřenosti vyučujícím naplánovaná náročnost jednotlivých cvičení, jejich posloupnost a vhodnost jejich zařazení musí korespondovat s věkem, stupněm rozvoje pohybových dovedností a plavecké zdatnosti. Zásada názornosti názornosti dosahují vyučující v průběhu výuky prostřednictvím slovního výkladu, videí, fotek, ukázky plavecké techniky či cvičení učitelem nebo některým z žáků, aby žáci získali konkrétní představu o provedení požadovaného cvičení. Zásada individuálního přístupu učitel respektuje individuální plavecké vlastnosti a schopnosti žáků. Zejména u těch, kteří mají obavy nebo strach provádět některá cvičení. Citlivě se snaží zjistit příčinu obav a společnými silami ji překonat nebo dokonce odstranit. (Jursík, 1983, s.90-93) 19

20 2.3.4 Plavecké pomůcky Plavecké pomůcky se v dnešní době vyrábí ze zdravotně nezávadných, lehkých, barevných, pružných materiálů, které nesají vodu. Nabízí možnost zpestření výukové lekce, ale jejich hlavní význam spočívá v jejich využití při nácviku nových plaveckých dovedností, k prvkovému plavání či odstraňování špatných plaveckých pohybových stereotypů. (Čechovská, 2001, s.91) Mezi nejčastěji používané plavecké pomůcky patří plavecká deska k nadlehčování zejména horní poloviny těla. Je nejuniverzálnější pomůckou, co se týče využití a patří do standartní výbavy každého bazénu. Dokud byl vyučován plavecký výcvik v bazénu Městských lázní v Boskovicích, měli vyučující možnost používat širokou škálu plaveckých pomůcek patřících TJ Rytmus Boskovice a plaveckému oddílu při DDM Boskovice. Po přesunutí plaveckého kurzu do bazénu SOŠ a SOU André Citroëna byly možnosti plavecké výuky, nejen z pohledu využívání plaveckých pomůcek, značně zredukovány. Střední odborná škola nedisponuje téměř žádnými plaveckými pomůckami, kromě 13 malých a 3 středních plaveckých desek. Vyučující plaveckého kurzu se museli této nepříjemné situaci přizpůsobit, protože není v jejich silách přenášet velké množství plaveckých pomůcek, které by případně SPgŠ zakoupila. 20

21 3 POPIS JEDNOTLIVÝCH PLAVECKÝCH DISCIPLÍN VYUČOVANÝCH NA SPGŠ BOSKOVICE Mezi technické disciplíny, které jsou součástí zdokonalovacího plaveckého výcviku, patří startovní skok, plavání pod vodou a lovení předmětů pod vodou. Samostatným komplexem nejen plaveckých dovedností je záchrana tonoucího. Z plaveckých způsobů vyučovaných v rámci plaveckého kurzu jsou zařazeny znak, kraul a prsa. 3.1 Startovní skok je nedílnou součástí plaveckého výcviku. Startovní skoky lze rozdělit na dva základní způsoby startu. Prvním z nich je start ze startovního bloku (pro plavecký způsob kraul a prsa. Plavecký způsob motýlek není na Střední pedagogické škole vyučován.). Druhým způsobem startovního skoku je start z vody pro plavecký způsob znak. Nejdůležitějšími aspekty, které ovlivňují kvalitu startovního skoku, jsou reakční rychlost, explozivní síla (především dolních končetin), technika provedení a v neposlední řadě také úroveň koordinačních schopností. (Hofer, 2006, s.87) Vlastnímu nácviku startovní skoku předchází v plaveckém výcviku SPgŠ Boskovice získávání odvahy a zejména zdokonalování odrazu při skocích prostých a pádech do vody z nižších poloh po nohách (skok po nohách s připažením, skok po nohách skrčmo), z poloh postupně se zvyšujících a vzdalujících od vodní hladiny až na startovní bloky. Startovní skok může být rozfázován na základní postoj, odraz a let vzduchem a dopad, splývání a první plavecké pohyby. (Hofer, 2006, s.90) Při výuce základního postoje jsou vyučovány dvě varianty. Polovysoký start, kde jsou obě nohy na šířku pánve vedle sebe, palce jsou zaklesnuty za přední okraj bloku, trup je v předklonu a paže předpaženy povýš. Druhou možností je nízký, kročný start, kdy žáci nakročí pouze jednou nohou na přední část bloku, kde opět zaklesnou prsty za přední část bloku a druhá noha zůstává vzadu (přibližně o 1-2 stopy). Obě dolní končetiny jsou pokrčené. Trup v hlubokém předklonu, paže jsou svěšeny k přednímu okraji bloku. Těžiště je posunuto vzad 21

22 z důvodu lepší stability. Nácvik provádíme nejdříve z okraje bazénu, který je v úrovni s hladinou. Výchozí polohou je zpočátku dřep, neboť se již při této pozici setkáváme se strachem skočit po hlavě a nepřílišnou ochotou tento strach překonat. Paže jsou napnuté ve vzpažení, hlava v protažení páteře mezi pažemi (později v mírném předklonu). Postoj je postupně zvyšován do podřepu až stoje. Současně je navyšována vzdálenost od okraje bazénu a hladiny až na startovní skok z bloku. Odraz a let vzduchem. V této fázi startovního skoku začne plavec přepadávat dopředu. Odraz směřuje vpřed. V úvodu odrazu jsou nohy pokrčené (dochází ke snížení), poté však k rychlé extenzi kolen, kyčlí a hlezenních kloubů. Nutné je zpevnění celého těla v jedné přímce. Neméně důležitý je švih pažemi do vzpažení. Dopad do vody je ideální v pořadí ruce, paže, hlava, trup a nohy. Dráha pohybu má obloukovitý tvar a na konci sestupné dráhy se plavec zanořuje do hloubky do jednoho metru. (Hofer, 2006, s.90-91) Mezi velmi časté chyby, se kterými se vyučující setkávají každoročně, patří odraz, který směřuje příliš do výšky (dochází pak k zalomení v pase), nedostatečný odraz nebo odraz příliš vpřed s plochým pádem na hladinu a celkové nedostatečné zpevnění těla. Dopad, splývání a první plavecké pohyby pod vodou jsou žákům názorně ukázány a vysvětleny, ale není na ně kladen takový důraz, neboť někteří žáci mají velké potíže s prvními dvěma fázemi startovního skoku a podrobné vysvětlování pravidel, např. plavání pod vodou maximálně 15 metrů, je pro většinu z nich zcela mimo plavecké dovednosti a možnosti. Startovnímu skoku z vody pro plavecký způsob znak je věnována poměrně menší část výcvikové lekce. Mohutného odrazu obou dolních končetin současně s energickým švihem paží z předpažení do vzpažení, zadržení dechu, prohnutí těla do oblouku a skoku vysoko nad hladinou, při němž se zanořují opět v pořadí ruce, paže, hlava, trup a nohy je pro žáky, kteří se nikdy plavání nevěnovali častěji než v létě u rybníka, zcela nepochopitelné a nezvládnutelné. Nicméně cílovou skupinou pro mou práci jsou žáci oboru předškolní a mimoškolní pedagogika, u kterých se předpokládají jak teoretické, tak praktické znalosti a dovednosti pro 22

23 úroveň předplaveckého výcviku. A proto není technicky precizní provedení tohoto druhu startovního skoku nezbytné. 3.2 Plavání pod vodou Výuka plavání pod vodou má význam nejen pro dobrou orientaci v bazénu, ale zejména pro případ nečekaného pádu do bazénu, vyplavání, pro dovednost vyhnout se překážce ve vodě a v neposlední řadě také k záchraně tonoucího. Potíže se zadržováním dechu a dýcháním mají zejména žáci, kteří se učili plavat sami, nebo které výukou plavání provedli nepříliš plavecky zkušení rodiče. Plavání pod vodou je tedy zařazeno do plaveckého výcviku později, až po osvojení plaveckého způsobu prsa z důvodu podobnosti pohybů končetin. Paže však vykonávají pohyb ve větším rozsahu až do polohy v připažení. Dlaně jsou po celou dobu záběru nasměrovány vzad. Po záběru pažemi plavec splývá. Důležitá je výuka sklonu hlavy, vedení záběru paží vzad do mírného zapažení. (Hofer, 2006) Pohyby jsou prováděny plynule a poměrně pomalu, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání energie. ( Další možnost plavání pod vodou, která je vyučována, je pohyb nohou, který znají žáci z plaveckého způsobu kraul a pohyb paží z plaveckého způsobu prsa. Nedá se říct, který způsob plavání pod vodou je u žáků více oblíben a každá je zastoupen přibližně polovinou žáků absolvujících zdokonalovací plavecký výcvik. Nejdříve jsou v průběhu plaveckého výcviku zařazovány hry pro potopení částí a následně celého obličeje a hry na dýchání (hra na čápa, žábu, vodníka, kosení obilí, hříbek, kolik vidíš prstů?, opakované výdechy do vody - po krátkém rychlém vdechu následuje dlouhý, klidný výdech pod hladinou, který je ukončený nad hladinou). Plavání pod vodou je nacvičováno po odrazu od stěny nikoliv po skoku. Na začátku také není zařazováno plavání pod vodou na vzdálenost a výkon. Žáci si samostatně vypracovávají zásobník jednoduchých her a cvičení na potopení a dýchání, které využívají při své budoucí praxi. 23

24 Mezi nejčastější chyby patří špatná koordinace práce paží a dolních končetin, záklon hlavy, nezvládnutí ponoření celého těla, koordinace nádechzadržení dechu-dřep-odraz oběma nohama o stěnu bazénu, velká frekvence pohybů při současně malé síle záběru a samozřejmě neschopnost delšího zadržení dechu v kombinaci s fyzickou námahou. 3.3 Lovení předmětů pod vodou Tato disciplína je řazena ve zdokonalovacím plaveckém výcviku společně s plaváním pod vodou, kdy žáci loví několik kroužků, puků při procvičování orientace pod vodou. Krátká hra na lovení různých předmětů je v téměř každé výukové lekci po zvládnutí plaveckého způsobu prsa eventuálně kraulu. Přestože jsou žáci starší, není zařazováno jen lovení puků, ale také kroužků, figurek, prohlížení zalaminovaných obrázků přilepených na stěnu bazénu a dno. Všemi těmito prostředky se snaží učitelé zvýšit zábavnost této mezi žáky nepříliš oblíbené disciplíny. 3.4 Záchrana tonoucího Seznámení žáků s komplexní dovedností, jako je záchrana tonoucího začíná na SPgŠ Boskovice už v teoretických hodinách, které vlastnímu plaveckému výcviku předchází. Vyučující považují za nutné získat u žáků vědomí o možných nebezpečích, která se mohou při pobytu u vody a v ní vyskytnout. Jistým zdrojem možného nebezpečí je lidský faktor. Děti, ale ani dospělí nerespektují provozní řády a informační tabule, přeceňují vlastní síly a schopnosti děti předškolního a mladšího školního věku je mnohdy neznají a přeceňování se je jejich typickým znakem. Také špatný zdravotní stav negativně ovlivní zachráncovi plavecké schopnosti. Nebezpečné aktivity jako plavání a skoky do vody mimo tomu vymezené prostory (skok z mostů do přehrad, skákání do vody z loděk daleko od břehu, atd.). I potápění bez kontroly kamaráda, učitele a neznalost vodního prostředí vedou k mnohým nebezpečným situacím. (Motyčka, 2001, s.176) Učitelé upozorňují žáky, aby pečlivě vybírali své hry a činnosti s ohledem na věkové zvláštnosti dané skupiny. Hry s cílem co nejdéle vydržet pod vodní 24

25 hladinou, nebo kdo doplave nejdále, není vhodné u mladších žáků zařazovat. Celým plaveckým výcvikem se musí prolínat důslednost, obezřetnost a zvýšená pozornost, která se netýká pouze sledování fyzické kondice, ale také aktuálního zdravotního stavu a kondice psychické. Do teoretické části výuky jsou také zařazovány výukové filmy, které názorně ukazují různé techniky záchrany tonoucího (např. V praktické části plaveckého výcviku jsou před vlastní výuku záchrany tonoucího vyučovány prvky speciální plavecké průpravy. Mezi tyto prvky patří vznášení, šlapání vody a záchranářský znak Vznášení Vznášení se zařazuje mezi sebezáchovné dovednosti. ( Vznášení tedy statické plavání, při němž tělo, v důsledku hydrostatického tlaku, zůstává u hladiny bez pohybů končetin. (Motyčka, 2001, s.177) Žákům je vysvětlováno, že je nezbytné provádět krátký intenzivní výdech, taktéž nádech s následným zadržením dechu po tak dlouhou dobu, jak jen je to možné. Žáci si zkoušejí vznášení na zádech ve dvojicích z důvodu kontroly a eventuálního nadlehčení v bederní oblasti nebo ve skupinách, ve kterých vytvářejí obrazce, kruh, s nímž další žáci velmi pomalu otáčejí, nebo se vznáší jeden žák uprostřed kruhu a žáci stojící okolo něj ho opět velmi pomalu otáčejí. Při těchto hrách mají žáci upažené ruce, nohy roznožené, tělo poměrně uvolněné. Pro mnoho žáků je tato poloha nová a nedokáží dostatečně zrelaxovat, aby se mohli na hladině volně vznášet Šlapání vody Šlapání vody je důležitou dovedností plavce, který využívá pohybů končetin, většinou pouze dolních končetin, k setrvání na místě u hladiny. (Motyčka, 2001, s.177) 25

26 Pohyby nohama jsou žákům vysvětlovány jako prsařské záběry, a to sounož nebo střídnonož. Žáci začínají šlapání vody s pomocí záběrů paží, které provádí současný krouživý pohyb v úrovni pasu ve tvaru kruhu či osmičky. Po zvládnutí této techniky je přistoupeno ke cvičením pro žáky náročnějším šlapání vody s jednou paží položenou na hladině, šlapání vody s oběma pažemi nad hladinou, držení destičky v rukách nad hladinou, záběry pouze pažemi (dolní končetiny jsou volně svěšeny) či výšlapy nad hladinu respektive pokusy o výšlap nad hladinu, při kterých se plavci snaží dostat z vody ramena, hrudník a ve velmi dobrých, nicméně velmi ojedinělých případech až téměř pas. Tento případ však nastává pouze tehdy, že žák prošel plaveckým výcvikem v plaveckém oddíle a plavání se aktivně věnuje Záchranářský znak Záchranářský znak je plavecký způsob vyučovaný při záchraně tonoucího. Slouží k tažení tonoucího, kdy zachránce musí plavat v poloze na znak a paže uchopí tonoucího. Žák dolními končetinami provádí obdobné záběry jako při plavání způsobem prsa, ohnutí dolních končetin je v kolenou. Záběr je proveden stranou a vzad až do snožení, kdy jsou dolní končetiny v prodloužení trupu. (Motyčka, 2001, s.178) Nácvik záchranářského znaku a tažení tonoucího se žáci učí rozloženě. Nejdříve se vyzkouší záběr dolních končetin prsovým způsobem s pažemi podél těla, poté v rukách drží nadlehčovací destičku a teprve po zvládnutí těchto průpravných cvičení je přistoupeno k vlastnímu tažení tonoucího (spolužáka). Žáci se rozdělí do dvojic dle vlastního výběru. Jeden je zachráncem a druhý tonoucím. Upozorňujeme zachránce na správný úchop tonoucího oběma rukama kolem brady, kdy se konce prstů spojují pod bradou, nesmí však svírat krk, a na nutnost propnutých paží v loketním kloubu. Pro efektivitu tohoto způsobu tažení je také podstatné, aby byla obě těla v ose tažení. Hnací silou je při tomto způsobu tažení pouze záběr nohama, který vhání pod tělo tonoucího vodu, která jej nadnáší (Obr. č. 2). (Motyčka, 2001, s.178) 26

27 Obr. č. 2 Tažení tonoucího (Giehrl, Hahn, 2005) Ve dvojici si žáci vždy vyzkouší obě role. Protože je záchranářský znak i tažení tonoucího pro žáky zcela novou záležitostí, je nutné nacvičení této pohybové dovednosti věnovat větší pozornost, časovou dotaci a zařazovat její opakování průběžně. Někdy je paradoxně větší problém přimět žáky klidně ležet na hladině (nejen z tohoto důvodu je nutné zařadit do výuky vznášení před vlastní tažení tonoucího) a pak se nechat táhnout. Často jsou tonoucí, z důvodu nezvládnutí správné techniky tažení zachráncem, potápěni a nezvládají práci s dechem Skok do neznámé vody Nedílnou součástí záchrany tonoucího je skok do neznámé vody, který zajišťuje minimální zanoření, neboť hlava musí zůstat po doskoku do vody nad hladinou, aby nedošlo k přerušení očního kontaktu s tonoucím. Učitelé žákům zdůrazňují, že je vhodné tento skok používat i v případě, že vodní plochu i hloubku vody znají. Vyučován je kročný způsob skoku. Výchozí polohou je snížený postoj na pokrčených nohách, aby bylo těžiště nízko. Žáci provedou velký krok vpřed a dolů. Je doporučeno neodrážet se od okraje bazénu do výšky. Nohy zůstávají ve výkroku s pokrčenými koleny. Při dopadu provádí dolní končetiny záběrový protipohyb, který je dynamický a 27

28 švihový. Paže jsou v okamžiku skoku pevně upaženy poníž a pokrčeny v loktech. Jejich prudký pohyb vpřed a dolů současně se švihovým záběrem dolních končetin zajistí minimální zanoření. Trup dopadá na hladinu v šikmé poloze. Při správném provedení zůstane žákům hlava nad hladinou a ponoří se pouze po ramena. (Motyčka, 2001, s.179) Stává se, že některému žákovi kročný způsob skoku příliš nedaří a stále se potápí celým tělem, a proto mu učitel nabídne skok v roznožení skrčmo. Poloha těla je opět šikmá k hladině, paže provádí stejný pohyb jako u výše popsaného typu skoku. Dolní končetiny jsou v poloze zahájení prsařského záběru, mírně zanožené. Přechod k plavání na hladině je poměrně plynulý. (Motyčka, 2001, s.180) Přiblížení k tonoucímu Poslední součástí celého komplexu záchrany tonoucího je přiblížení se k tonoucímu. Neustále je žákům opakováno, že pokud je to jen trochu možné, aby byla záchranná akce vedena ze břehu, okraje bazénu, z lodi, protože vstupem do vody může být ohrožena i jejich bezpečnost a jejich vlastní život. Je vždy na místě realistické zhodnocení vzniklé situace a zejména pak vlastních dovedností a sil. Bezpečnost ostatních (dětí, skupiny) a zachránce je na prvním místě. I z tohoto důvodu je vhodné používání záchranných pomůcek, byť improvizovaných v podobě např. navázaných prázdných pet lahví. Pokud však situace vyžaduje zásah z vody, pak po skoku do neznámé vody následuje plavání způsobem, který je rychlý, přesto se však při něm zachránce příliš neunaví. Způsob přiblížení, který je vyučován, je kraul se zdviženou hlavou a neustálým očním kontaktem s tonoucím. Žáci často kývou hlavou ze strany na stranu, z důvodu natáčení trupu ve chvíli přenosu paže, a tonoucího vůbec nesledují. Dva až tři metry se musí plavecký styl změnit na plavecký způsob prsa a později na šlapání vody se záběry horními a dolními končetinami. Dolní končetiny se dostávají před trup a jemným kopnutím do končetin žáci zkouší vědomí tonoucího. Tento odstup a zkouška kopnutím je prevencí před možným napadením tonoucím. Tonoucí (spolužák) je pro potřeby výuky v téměř ideální poloze vznáší se na hladině na znak, paže 28

29 v upažení. Zachránce se tedy pouze přiblíží k tonoucímu a správným úchopem pod bradou přechází k tažení tonoucího. Celá záchrana tonoucího, která je na konci plaveckého kurzu hodnocena, spočívá ve skoku do neznámé vody, přiblížení se k tonoucímu, uchopení a tažení tonoucího 15 metrů. Žáci sami zjišťují, jak fyzicky náročná je záchrana tonoucího i za tak ideálních a bezpečných podmínek, jaké na bazénu jsou. Spousta žáků není schopna tonoucího ani pár metrů táhnout. Většinou je to způsobeno špatnou technikou záběru dolních končetin spolu s pokrčenými horními končetinami. 3.5 Plavecký způsob znak Přestože je znak z plaveckých způsobů až třetí nejrychlejší, z důvodu nejmenšího kolísání rychlosti, je jeho nácvik, díky poměrně jednoduché pohybové struktuře, zařazen hned v úvodu plaveckého výcviku. Plavecký způsob není zatěžován problémy s dýcháním a učení tohoto plaveckého způsobu je pro žáky snazší. Práce paží a nohou je rovnoměrně střídavá a cyklická. Na jeden cyklus paží připadá šest kopů nohama. Tělo je v poloze na zádech, ramena jsou výše než boky plavce. Hlava je ponořena do úrovně uší a brada je mírně přitažena k hrudníku. Poloha hlavy je bez znatelných výkyvů na jednotlivé strany, pohled očí má směřovat téměř kolmo vzhůru. (Motyčka, 2001, s.49) Mezi časté chyby vyskytující se hned v úvodu výuky znaku je záklon hlavy nebo naopak přílišný předklon hlavy. Obě tyto chyby učitelé odstraňují ukázkou správné polohy hlavy a opakováním základní splývavé polohy na zádech. Práce paží je rytmickou, střídavou činností ve velkém rozsahu (Obr. č. 3). Horní končetiny se nedobíhají. Cyklus paží je rozdělen do 2 fází: záběrová a přenos. Fáze záběrová je dále dělena na dvě dílčí fáze: přitahování a odtlačování. ( Fáze záběrová probíhá pod hladinou, fáze přenosu už nad vodou. Uvolněně natažená paže je v záběrové fázi zasouvána do vody malíkovou hranou šíři ramen. Současně se zasunutím paže do vody dochází k rotaci trupu na souhlasnou stranu a zabírající paže má tak rameno hlouběji ve vodě než druhá paže. Toto vychýlení trupu kolem podélné osy těla umožňuje plavci postupně ohýbat paži v lokti, aniž 29

30 by došlo k přiblížení k hladině. Přibližně v úrovni ramenního kloubu se začne horní končetina opět natahovat. Záběr končí v oblasti pod kyčelním kloubem. (Hofer, 2006, s. 64) Obr. č. 3 Znak - pohyb paží (Giehrl, Hahn, 2005) Během fáze přenosu je horní končetina volně natažená. Souhra obou paží je žákům přiblížena na příkladu, kdy jedna z končetin končí záběr a druhá se zasouvá do vody (z rukou se stávají listy mlýna). Paže se pohybují proti sobě. Nejčastější chybou, které se žáci dopouští, je dobíhání paží u těla. Odstraňuje se cvičením mlýnek na suchu a také tleskáním učitele podél dráhy, aby žák dokázal udržet správný rytmus. Další chybou bývá záběr provedený nataženou paží pod tělem. Náprava je prováděna nejdříve na suchu vedeným pohybem paže učitelem a poté opakováním ve vodě. Pokrčená paže v okamžiku přípravné fáze, tedy protnutí hladiny, je také jednou z chyb objevujících se u žáků SPgŠ Boskovice. Pohyb dolních končetin vychází z kyčlí, přenáší se přes kolena až k dokonale uvolněným hlezenním kloubům a nártům, které jsou vytočeny dovnitř vzhledem k podélné ose těla (Obr. č. 4). Pohyb se liší od kraulu důrazem na pohyb 30

31 vzhůru. Dolní končetiny pracují rytmicky, střídavě a pravidelně. Hnací síla vzniká zejména při pohybu dolní končetiny směrem vzhůru. Nárty ani kolena se nesmí dostávat nad hladinu. Rotace ramen kolem podélné osy se přenáší i na pánev a dolní končetiny. (Čechovská, 2001, s.50) Obr. č. 4 Znak pohyb nohou, (Giehrl, Hahn, 2005) Záběry připomínající šlapání vody, pedálů či kolena objevující se nad hladinou patří společně s mnoha dalšími mezi velmi časté chyby žáků. Nádech, který má být v okamžiku mezizáběrové přestávky, a výdech v průběhu záběru jedné z paží je v průběhu plaveckého výcviku zmíněn, ale pozornost vyučujících se upíná zejména na souhru pohybů horních a dolních končetin (Obr. č. 5). 31

32 Obr. č. 5 Znak koordinace, (Giehrl, Hahn, 2005) Metodika nácviku plaveckého způsobu znak na SPgŠ Boskovice splývání naznak po odrazu od stěny bazénu průprava na suchu - pohyb znakových nohou v sedu na zemi - znakové nohy v sedu na okraji bazénu, nohy ve vodě nácvik práce nohou ve vodě vzpažené napnuté horní končetiny přidržující se okraje bazénu nácvik znakových záběrů s malou deskou v rukách pod hlavou, ve vzpažení nácvik znakových záběrů s připažením, vzpažením jednoruč (druhá připažená), vzpažením obouruč 32

33 nácvik práce paží na suchu nácvik pohybu horních končetin ve vodě bez práce dolních končetin deska mezi koleny, kotníky krátké úseky nácvik znaku rozloženě, kdy záběry paží probíhají po sobě střídavý záběr paží s deskou dochází k předávání desky po fázi přenosu souhra horních a dolních končetin plavání delších úseků znakem 3.6 Plavecký způsob kraul Druhým plaveckým způsobem vyučovaným v rámci zdokonalovacího plaveckého výcviku je kraul. Díky podobné pohybové struktuře s předchozím plaveckým způsobem u žáků dobře funguje kladný přenos získaných dovedností a alespoň některé pohybové dovednosti nedělají žákům zásadní potíže. (Roztočil, 2012, s.48) Kraul je nejrychlejším a nejefektivnějším plaveckým způsobem. Pro většinu žáků však také, zejména kvůli dýchání, tím nejnáročnějším. Hlavní hnací silou jsou záběry paží, práce dolních končetin je hlavně stabilizační. Na jeden záběrový cyklus horních končetin je šest záběrů dolními končetinami. (Čechovská, 2001, s.42) Poloha těla je mírně šikmá vzhledem k hladině, ramena jsou o něco výš než boky. V průběhu výdechu se dívá plavec dolů a vpřed. Hladinu rozráží temenem hlavy. Při nádechu se hlava otáčí společně s trupem. Nesmí docházet ke zvedání hlavy nad hladinu. (Hofer, 2006, s.48; Čechovská, 2001, s.42) Horní končetiny pracují střídavě, ve velkém rozsahu, nedobíhají se. Vytváří hlavní hnací sílu. Podíl práce horních končetin je oproti práci dolních končetin přibližně 80%. Paže je v okamžiku zasouvání do vody uvolněna ve vzpažení a zanořuje se v pořadí ruka, předloktí, loket a rameno. Dráha ruky připomíná esovitou křivku a končí v oblasti kyčlí. Při záběru paží dochází k rotaci ramen i celého trupu. Tato rotace je vždy ke straně záběrové paže. Prsty jsou mírně roztaženy, nejsou křečovitě sevřené. Nesmějí se ohýbat tlakem vody. 33

34 ( Paže je z vody vytahována nejdříve loktem, pak následuje celá ohnutá horní končetina včetně prstů ruky. Pro souhru horních končetin platí, že záběr jedné ruky je zpravidla ukončen v době přípravné fáze druhé ruky (Obr. č. 6). (Hofer, 2006, s.53) Obr. č. 6 Kraul pohyb paží, (Giehrl, Hahn, 2005) Častými chybami žáků je dobíhání paží ve vzpažení, záběr nataženou paží pod tělem a krátký záběr, který je odstraňován např. dotykem prstů o boky. 34

35 Pohyb dolních končetin opět vychází, jako u znaku, z kyčlí a přenáší se až na nárty vtočené dovnitř. Hlavní záběrová práce je vykonávána při pohybu směrem dolů. Pohyb dolních končetin nahoru je prováděn nataženou končetinou s poměrně malým úsilím a svaly bérce a nohy jsou relaxované. Nárty mírně prokopávají hladinu. Naopak při pohybu dolů je končetina v kolenním kloubu ohnuta. Hnací sílu při pohybu dolních končetin vytváří pouze plocha nártu a spodní část bérce (Obr. č. 7). (Hofer, 2006, s.54) Obr. č. 7 Kraul pohyb nohou, (Giehrl, Hahn, 2005) Cyklistické šlapání vody, pohyb nevycházející z kyčlí jsou nejčastějšími chybami žáků. Dochází také k narušení splývavé polohy a tzv. utopeným nohám, které jsou příliš daleko od hladiny. 35

36 Správná technika dýchání je pro žáky pravděpodobně nejnáročnější částí plaveckého způsobu kraul. Dýchání se provádí buď stále na jednu stranu, nebo na obě strany střídavě. Protože je pro nádech velmi málo času, musí být proveden rychle, krátce a hluboce. Výdech je rozložený a úplný. Dýchání je prováděno rotací hlavy do strany, neboť vlna, vzniklá při přenášení paže nad vodou, za spánkovou kostí nádech umožňuje. (Motyčka, 2001, s.45) Chybou žáků je zvýšená poloha hlavy při nádechu, nedostatečný nádech a nadměrné vertikální pohyby hlavy a horní části trupu. Souhra, která je cílem zdokonalovacího plaveckého výcviku, zahrnuje jeden nádech na jeden cyklus paží. Frekvence pohybů dolních končetin je ponechána na uvážení žáků, neboť cílený vědomý šestidobý rytmus je zcela mimo jejich plavecké dovednosti (Obr. č. 8). Obr. č. 8 Kraul koordinace, (Giehrl, Hahn, 2005) 36

37 3.6.1 Metodika nácviku plaveckého způsobu kraul na SPgŠ Boskovice splývání na prsou po odrazu od stěny bazénu, paže ve vzpažení nácvik na suchu pohybu dolních končetin na břiše na bloku nácvik pohybu dolních končetin v sedu na okraji bazénu nácvik pohybu dolních končetin v bazénu, horní končetiny ve vzpažení, přidržování za okraj bazénu kraulové záběry dolními končetinami po odrazu od stěny po splývání se zadrženým dechem, paže ve vzpažení kraulové záběry dolními končetinami, horní končetiny ve vzpažení s deskou, hlava nad hladinou kraulové záběry dolními končetinami, horní končetiny ve vzpažení s deskou, nádech, pomalý výdech do vody nácvik na suchu pohybu horních končetin nácvik pohybu kraulových paží ve stoji ve vodě bez dýchání, s dýcháním na jednu stranu záběry horními končetinami bez práce dolních končetin (malá plavací deska mezi kotníky) bez dýchání, na krátké vzdálenosti záběry jednou horní končetinou s nádechem na záběrovou stranu, druhá ruka drží malou desku, záběry dolními končetinami nácvik souhry pohybů dolních končetin, horních končetin, dýchání 3.7 Plavecký způsob prsa Snad kvůli dobré zrakové kontrole je plavecký způsob prsa, zejména v rekreačním plavání, nejrozšířenější, přestože je z hlediska pohybové struktury poměrně komplikovaný. Hnací síla horních a dolních končetin je téměř shodná. Zvláště při výuce tohoto plaveckého způsobu je vhodné v průpravě na suchu koordinovat pohyby paží i dolních končetin vedeným pohybem ze strany učitele. Šikmá poloha těla se v průběhu pohybového cyklu mění ve vertikálním směru. V okamžiku ukončení záběru pažemi jsou ramena a hlava v nejvyšší poloze nad 37

38 hladinou. V této fázi dochází k nádechu. Velmi důležitou fází pro plavecký způsob prsa je splývání. Jeho délka je úměrná délce tratě a pohybovým dovednostem plavce (Obr. č. 9). (Motyčka, 2001, s.52; Hofer, 2006, s.82; Čechovská, 2001, s.56) Obr. č. 9 Prsa koordinace a poloha, (Giehrl, Hahn, 2005) Žáci se mylně domnívají, že je tato fáze zbytečně plavecký způsob zpomaluje a ve snaze plavat rychleji fázi splývání zcela opomíjejí. Dolní končetiny provádí současný a symetrický pohyb. Velmi důležitá je pohyblivost kolenního a hlezenního kloubu. Záběr je mnohonásobně rychlejší než skrčování. V průběhu skrčování se kolena od sebe vzdalují maximálně na šířku pánve, chodidla jsou těsně u hladiny, osa stehen a břicha spolu svírá tupý úhel. (Hofer, 2006, s.83; Uher, 1996, s.25) 38

39 Cyklus dolních končetin lze rozdělit do fází: splývání, skrčování, záběrové. (Hofer, 2006, s.83) Velmi důležité pro efektivní záběr dolních končetin je vytočení špiček vně a výrazná dorsální flexe hlezenního kloubu. Energický záběr směřuje vzad, do stran a dolů. Po snožení je zahájena fáze splývání (Obr. č. 10). (Čechovská, 2001, s.58; Hofer, 2006, s.83) Obr. č. 10 Prsa pohyb nohou, (Giehrl, Hahn, 2005) U žáků se často vyskytuje široký kop nohou, který se učitelé snaží odstranit průpravnými cvičeními. Další zásadní a velmi častou chybou je šikmý střih, způsobený šikmou polohou pánve a natočením trupu. Nedostatečné vytočení špiček a vysazování pánve způsobené přitažením skrčených kolen pod břicho jsou dalšími vyskytujícími se chybami. 39

40 Pohyby horních končetin jsou stejně tak jako pohyby dolních končetin současné a symetrické. Cyklus pohybů horních končetin členíme na fáze: splývání, přípravnou, záběrovou a natahování (přenosu). (Hofer, 2006, s. 83) Ve fázi splývání jsou ruce blízko, hřbety směřují vzhůru, paže jsou zcela propnuté ve vzpažení. Natažené je celé tělo plavce. V této fázi dochází k výdechu. Následuje krátká fáze přípravná, ve které se od sebe paže vzdalují, navazuje na ni důležitá fáze záběrová. Horní končetiny se ohýbají v loketním kloubu a záběr směřuje dolů. Po dosažení úrovně loktů dlaněmi přitahuje plavec lokty pod sebe, tělo se prohýbá, ramena a hlava se dostávají nad hladinu a proběhne nádech. Paže se prudkým propnutím loketního kloubu natahují, hlava se zanořuje do vody a po fázi natahování následuje opět splývání (Obr. č. 11). (Hofer, 2006, s.83; Čechovská, 2001, s.63; Motyčka, 2001, s.52) Obr. č. 11 Prsa pohyb paží, (Giehrl, Hahn, 2005) 40