ŘÍZENÍ ZÁSOB V KONKRÉTNÍM PODNIKU

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Podniková ekonomika a management ŘÍZENÍ ZÁSOB V KONKRÉTNÍM PODNIKU Supply management of a certain company Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Švandová, Ph.D. Autor: Ondřej Kopecký Brno, 2016

2

3 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby: 2016 Anotace Ondřej Kopecký Řízení zásob v konkrétním podniku Supply management of a certain company Podnikové hospodářství Ing. Eva Švandová, Ph.D. Předmětem diplomové práce Řízení zásob v konkrétním podniku je pohled na systémové řízení zásob v podniku jak po stránce teoretické, tak praktický návrh změny řízení zásob v reálném podniku. První část práce označena jako teoretická je úvodem do problematiky řízení zásob a obsahuje důležité pojmy, jako je logistika, skladové hospodářství, nákup, řízení zásob, kterými je nezbytné se v této problematice zabývat. Ve druhé, praktické části jsou některé z těchto teoretických poznatků aplikovány na reálný podnik. Je analyzován současný stav systému řízení zásob a jsou navrženy a doporučeny změny v tomto procesu ve společnosti ALIKA a.s. Annotation This diploma thesis entitled Supply Management in a Certain Company deals with the system of stock management in a company both from the theoretical and practical perspective. The practical aspect consists in introducing a proposal to modify the stock management system in a specific company. The thesis begins with a theoretical part which provides an introduction to stock management and explains key concepts such as logistics, warehouse management, purchase or inventory management, which need to be discussed in this context. The following practical part applies some of these theoretical findings to a specific company. The existing stock management system in ALIKA a.s. is analysed and proposals for modification of this process are made. Klíčová slova Zásoby, controlling zásob, pojistná zásoba, obrátka zásob, signální hladina zásob, ekonomické objednací množství Keywords Inventory, stock, inventory controlling, safety stock, inventory turnover, signal stock level, economic order quantity

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení zásob v konkrétním podniku vypracoval samostatně pod vedením Ing. Eva Švandová, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne vlastnoruční podpis autora

5 Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval Ing. Evě Švandové, Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval paní ředitelce Ing. J. Kremlové a ostatním zaměstnancům společnosti ALIKA a.s. za vstřícný přístup při poskytování podkladů a cenných informací při zpracování mé práce. Své díky zaslouží také moji rodiče, kteří mě podporují po celou dobu nejenom mého studia, ale celého života, a také mé přítelkyni, za morální podporu při psaní této práce.

6

7 OBSAH ÚVOD LOGISTIKA DEFINICE LOGISTIKY CÍLE LOGISTIKY TRADIČNÍ VERSUS NOVÉ POJETÍ LOGISTIKY LOGISTICKÉ ŘETĚZCE Typy logistických řetězců NÁKUP DEFINICE NÁKUPU ŘÍZENÍ NÁKUPU HODNOCENÍ A VOLBA DODAVATELŮ OPERATIVNÍ PLÁNOVÁNÍ NÁKUPU A BILANČNÍ METODA SKLADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ DRUHY SKLADŮ ZÁSOBY VÝZNAM ZÁSOB DRUHY ZÁSOB NÁKLADY SPOJENÉ SE ZÁSOBAMI PROGNÓZOVÁNÍ POPTÁVKY Druhy poptávky Prognóza poptávky SYSTÉMY ŘÍZENÍ ZÁSOB Systémy řízení zásob pro nezávislou poptávku Objednací systémy pro nezávislou poptávku EKONOMICKÉ OBJEDNACÍ MNOŽSTVÍ MODERNÍ METODY ŘÍZENÍ ZÁSOB SYSTÉM KLASIFIKACE ZÁSOB METODA ABC METODA JUST-IN-TIME ŘÍZENÍ MATERIÁLU (SYSTÉM MRP)... 38

8 5.4 SYSTÉM KANBAN SPOLEČNOST ALIKA A.S... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.1 HISTORIE SPOLEČNOSTI... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA FIRMY... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.3 SOUČASNOST A HOSPODÁŘSKÉ VÝSLEDKY SPOLEČNOSTI... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA Analýza současného stavu zásob... Chyba! Záložka není definována. 6.4 ŘÍZENÍ ZÁSOB VE SPOLEČNOSTI... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA Systém objednávek a příjem surovin... Chyba! Záložka není definována Výdej Zboží... Chyba! Záložka není definována Skladování ve společnosti... Chyba! Záložka není definována. 6.5 CELKOVÉ ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ŘÍZENÍ ZÁSOB... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7. VLASTNÍ NÁVRHY A PŘÍNOS... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.1 NÁVRH ROZDĚLENÍ VÝROBKŮ DLE METODY ABC. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.2 NÁVRH STANOVENÍ VÝŠE POJISTNÝCH ZÁSOB... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.3 NÁVRH STANOVENÍ SIGNÁLNÍ HLADINY ZÁSOB... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.4 NÁVRH OBJEDNACÍHO MNOŽSTVÍ SUROVINY... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.5 PŘÍNOSY A DOPORUČENÍ... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH... 51

9 Úvod Logistika je dynamicky se vyvíjející oblastí v rámci podnikových procesů. Správné nastavení systému řízení zásob pro podnik představuje v dnešní době významnou konkurenční výhodu, což bylo hlavním důvodem výběru tohoto tématu také proto, že podnik, ve kterém budu tuto práci psát, plánuje tomuto řízení zásob věnovat vyšší pozornost a ve které jsem viděl možnost praktického přínosu. Cíl práce Hlavním cílem této diplomové práce (dále jen práce) je analýza současného stavu řízení zásob spojená s návrhovým řešením systémové změny v této oblasti se zaměřením se na zkvalitnění zásobovacích a skladovacích procesů. Za tímto účelem byla stanovena tato hypotéza: Systematickým využitím a analýzou dat z minulých období lze zefektivnit a zkvalitnit stávající proces řízení zásob založený na intuici nákupního manažera. Pro naplnění cíle práce a potvrzení nebo vyvrácení hypotézy byly stanoveny tyto dílčí kroky: Analýza nejvýznamnějších skladových položek vyhodnocení systému nastavení pojistných zásob a stanovení signálních hladin zásob a velikosti objednávek analýza využití controllingových dat pro efektivní řízení zásob a skladového hospodářství Posouzení, jaké snížení nákladů může případná změna podniku přinést Diplomová práce se skládá ze dvou částí a to z části teoretické a části praktické. Teoretické část popisuje jednotlivé pojmy a definice z oblasti logistiky rozdělené do několika kapitol. První kapitola věnuje pozornost logistice samotné, jejímu významu, moderním přístupům k řízení logistických procesů, definuje cíle logistiky a logistický řetězec. Druhá kapitola je věnovaná nákupu, jeho funkci a cílům společně s výběrem a hodnocením dodavatelů. Další kapitolou pojednává o významu skladování. Na tuto kapitolu navazuje další podstatná část této práce věnovaná zásobám a jejich řízení. Definuje druhy zásob, jejich význam, oceňování a řízení zásob v podmínkách jistoty a nejistoty. Definován je push a pull princip, závislá a nezávislá poptávka a od ní odvislé ekonomické objednací množství EOQ. Podkapitolou jsou samotné náklady na zásoby jakožto další významná nákladová položka 9

10 podniku a systémy řízení zásob. Další část je věnovaná metodám řízení zásob, které optimalizují jejich výši (Just-In-Time, KANBAN, analýza ABC, MRP atd.). V praktické části jsou vybrané metody aplikovány na podnik ALIKA a.s., firmu představující jednoho z největších výrobců pražených ořechů ve střední Evropě, která mi poskytla potřebné informace a materiály a ve které jsem zpracovával návrh analýz za účelem této diplomové práce a současně i pro praktické využití. Samotná společnost usiluje o snížení a zefektivnění řízení zásob a tak snížení nákladů se zásobováním spojených. Praktická část a přílohy jsou na přání vedení společnosti ALIKA a.s. z důvodu práce s citlivými interními daty utajeny. 10

11 1. Logistika 1.1 Definice logistiky Existuje mnoho definic a terminologií, které nejsou doposud sjednoceny, proto následně uvádím jednu z nich. Obsahem logistiky je integrální řízení veškerého materiálového toku (včetně toku od dodavatelů a toku k odběratelům) jako celku a příslušného informačního toku. Posláním logistiky je vytvářet předpoklady a starat se o to, aby byly k dispozici správné materiály, ve správném čase, na správném místě, se správnou jakostí a s příslušnými informacemi, a to s přijatelným finančním dopadem. (Vaněček, 2008, str. 6) Z většiny definic vyplývá a jak také uvádí Štůsek (2007, str. 5), logistika se zabývá nejen materiálovým, ale i informačním tokem počínaje od dodání surovin, jejich přeměnou v rámci výrobních procesů podniku, až k cestě hotových výrobků k jednotlivým odběratelům z místního, časového a prostorového hlediska, s cílem dosáhnout spokojenosti zákazníku s pokud možno co nejnižšími náklady. Obrázek 1: Schéma materiálového a informačního toku Zdroj: Zpracováno podle Líbala a kol. (1994, str. 18) 1.2 Cíle logistiky Logistické cíle lze podle Líbala a kol. (1994, str. 13) rozdělit na dvě skupiny. Na cíle vnitřní a cíle vnější. Vnější logistické cíle Zaměření se na požadavky zákazníků a optimální uspokojování jejich potřeb. To je podle Sixty a Žižky (2009, str. 20) základní cíl logistiky. Jedná se hlavně o zvyšování objemu 11

12 prodeje, krátké dodací lhůty, úplnost a spolehlivost dodávek a flexibilní přístup podniku k těmto úkonům. Tyto cíle lze kontrolovat především díky dodacím lhůtám, stupňům úplnosti dodávek a stupňům spolehlivosti dodávek. Vnitřní logistické cíle Mezi tyto cíle patří již výše zmiňované ekonomické cíle spojené se snižováním nákladů. Jak uvádí Košturiak a kol. (2006, str. 29) nejčastějšími formami plýtvání jsou zejména zásoby a nadbytečný materiál, zbytečná manipulace, čekání na materiál, informace nebo dopravní prostředky, opravování poruch, příprava materiálu a komponentů v nesprávném množství a čase, nevyužité přepravní kapacity apod. Pět pravidel logistiky Dle Lamberta a kol.(2000, str. 11) je nutné dopravit správné položky na správné místo, ve správnou dobu, správném stavu za správné náklady. Podstatou přínosů, které poskytuje logistika je dle něj tedy využití místa a času. 1.3 Tradiční versus Nové pojetí logistiky Původně sloužila logistika jako taktický vykonavatel marketingových dispozic, jak dostat zboží na trh. Zabývala se především skladováním a dopravou a snahou o optimalizaci těchto dílčích procesů. Logistický systém se neřešil jako celek, ale zlepšení se hledala pouze u některých článků řetězce, zejména u těch, u kterých nebylo potřeba brát přílišný ohled na ostatní články. Hlavním cílem bylo snížení nákladů u jednotlivých procesů. Dodnes se můžeme s tímto přístupem setkat u některých menších a středních podniků (Vaněček. 2008, str. 18). V dnešní době je však zapotřebí, aby se logistika stala spolutvůrcem strategie podniku. Vychází tak ze systémového řešení, tedy posuzovat celý logistický řetězec jako celek. Tento přístup je vhodný v situacích, kdy jsou jednotlivé články pevně integrovány do řetězce a kdy by samostatně prakticky nemohly existovat. Tento přístup se snaží praktikovat především velké podniky tak jako další z nástrojů konkurenceschopnosti (Vaněček 2008, str. 19). Systémové pojetí logistiky Systémový přístup vychází z předpokladu, že řešení jednotlivých dílčích opatření uvnitř logistického řetězce nemá za výsledek optimální řešení a jednotlivé části by tedy měly být podřízeny celému systému. Toto vymezení vychází z myšlenky, kterou zmiňuje i Lambert a kol. (2000, str. 9) a to, že pokud člověk pohlíží na určitou akci izolovaně, není schopen si 12

13 udělat celkový obraz o tom, jak tato akce ovlivní jiné činnosti (nebo je jimi ovlivňována). Na celý logistický systém je třeba pohlížet jako na celek, aby mohla být učiněna správná rozhodnutí. Nejdůležitějšími vlastnostmi logistického systému jsou podle Štůska (2007, str. 13): Celistvost (koherentnost) - změna v jedné části systému vyvolá změny i v ostatních. Homogenita vlastnost, předpokládající odstranění různorodosti uvnitř sysému. Kompatibilita sladěnost mezi jednotlivými prvky Adaptabilita schopnost měnit se společně s měnícími se podmínkami Synergie logistického systému Členění logistického systému: Materiálový systém Obsahuje transformační, přemisťovací a skladovací procesy od samotného opatření vstupních surovin, jejich přeměnu na samotné hotové výrobky a jejich následnou distribuci k zákazníkům. Mezi navazujícími procesy se často vkládá proces skladovací s funkcí tzv. vyrovnávacího zásobníku. Jeho účelem je vyrovnávat rozdíly v rychlostech materiálového toku v těch případech, kdy nelze navzájem procesy sladit co do množství nebo času. Další funkcí vyrovnávacího zásobníku je tlumení nejistot a náhodných kolísání (Líbal 1994, str. 16). Plánovací a řídicí systém Hlavními úkoly jsou plánovat, řídit a kontrolovat celý materiálový tok tak, aby byly naplněny jak výkonové, tak ekonomické cíle (Líbal a kol. 1994, str. 17). Informační systém Úkolem komunikačního systému je přenos údajů o budoucnosti, aktuálních a minulých údajů v rámci podniku i mimo něj tak, aby byly koordinovány jednotlivé činnosti a procesy, a aby došlo ke sladění a minimalizaci rozporů, které mohou vzniknout mezi velikostí objednávek, dostupností zásob atd. V dnešní využívají podniky k přenosu dat zejména výpočetní techniku a nejrůznějších komunikačních systémů (Líbal a kol. 1994, str. 17). Dle toku materiálu pohlíží Vaněček (2008, str. 8) na systémy také jako na logistiku: a) Výrobní (průmyslovou) která se zabývá procesy v oblasti výroby počínaje zásobováním surovin, samotnou transformaci a přesun materiálu uvnitř podniku až po vlastní výstup zboží z výrobního procesu. 13

14 b) Obchodní logistiku (oběhovou) zahrnuje pohyb zboží od výroby až po zákazníka. 1.4 Logistické řetězce Pojmem logistický řetězec můžeme rozumět posloupnost, jak na sebe jednotlivé systémy navzájem navazují. Často chápán jako proces přemisťování, hmotných i nehmotných stránek při pohybu materiálového toku. Mezi hmotné stránky patří přemisťování věcí (surovin, nedokončených a hotových výrobků, obalů, odpadu apod.) Nehmotnou stránkou rozumíme přemisťování informací, nutných k tomu, aby se pohyb materiálových hodnot, osob, energie mohl uskutečnit (Vaněček 2008, str. 13). Mezi nejčastější články logistických řetězců patří dodavatelé surovin, výrobce, velkoobchod, maloobchod a konečný spotřebitel. Podle Jespersen a Larsen (2008, str. 11) je integrované řízení všech členů logistických řetězců, jejich podnikových procesů společně s vysokou úrovní sdílení informací, jedním z hlavních nástrojů ke zvyšování konkurenceschopnosti podniků. Pernica (2004, str. 572) vidí klíč k získání této konkurenční výhody v tzv. Logistickém desateru, které zní: Zaměřte se na zákazníky, integrujte logistický systém, propojte logistiku se strategií, zpružněte logistické řetězce, vytvořte logistický informační systém, vstupujte do strategických spojenectví, kvantifikujte, měřte a počítejte, aplikujte logistický controlling, sledujte finanční vztahy a vyškolte personál Typy logistických řetězců Štůsek (2007, str. 33) rozděluje logistické řetězce podle materiálových a informačních toků. 1. Tradiční logistický řetězec s přetržitými toky: V tomto typu jsou pečlivě vyhodnocovány prodeje. Jedná se o dodávky velkého množství zboží, aby podniky získaly množstevní slevy a úspory při přepravě velkokapacitními prostředky. Materiálové toky fungují na základě push principu a dodávky jsou v čase a množství vyhovující potřebám podniků. Činnosti jednotlivých článků řetězce nejsou sladěny a z toho důvodu vznikají nadměrné zásoby a přerušování toků ve všech článcích řetězce. 2. Logistický řetězec s kontinuálními toky: V tomto typu je materiál na základě pull principu na základě potřeb příjemce. Mezi dodavateli a výrobci je vyloučen sklad surovin a je možné uplatňovat Just-In-Time metodu, o které je více zmíněno dále v práci. Reakce na změny v poptávce jsou pružnější, protože objednávky jsou vedeny přímo do výroby. 14

15 3. Logistický řetězec se synchronním tokem: V tomto typu je tok materiálu plynulý a mezi jednotlivými články řetězce se pohybuje pouze takové množství zboží, materiálu a surovin, které je v daný moment požadované. Jsou kladeny velké nároky na sdílení informací a každý článek musí mít přesné informace o všech ostatních článcích v reálném čase. Také podle Štůska (2008, str ) je řízení logistických řetězců od dodavatelů surovin, materiálu, přes výroby až k expedici ke konečnému zákazníkovu klíč k budoucí konkurenceschopnosti. 15

16

17 2. Nákup 2.1 Definice nákupu Podle Tomka a Hofmana (1999, str. 17) je základní funkcí nákupu efektivní zabezpečení předpokládaného průběhu základních, pomocných a obslužných výrobních i nevýrobních procesů surovinami, materiálem, výrobky nebo službami v potřebném množství, sortimentu, kvalitě, času a místě. Pro získání konkurenční výhody je pro podniky nezbytné, aby včas zajistily zejména potřebné množství materiálu a surovin pro výrobu a další vnitropodnikové procesy, aby projednávaly a plánovaly smlouvy o ekonomicky efektivních dodávkách, regulovaly a efektivně řídily stav zásob, optimalizovaly dodací množství a termíny spolu s hledáním potencionálních dodavatelů (Tomek a Vávrová 2007, str. 273) Mezi hlavní úkoly nákupu tedy patří: Ujasnění potřeb Stanovení velikosti a termínů potřeby Hledání dodavatelů Volba dodavatele Tvorba objednávky Skladování Vnitropodniková doprava Řízení hmotných a informačních toků a sledování spotřeby 2.2 Řízení nákupu Předmětem řízení nákupu jsou v podnicích výrobky a suroviny. Pro každého nákupce je nezbytná znalost struktury hmotných i nehmotných vstupů, díky kterým jsou uspokojovány potřeby jednotlivých vnitropodnikových spotřebitelů (Kubíčková 2006, str. 18). Jednotlivá nákupní rozhodnutí a opatření jsou ovlivňovány řadou okolností, který je potřeba nákupní činnost přizpůsobit. Pomocí situační analýzy, která se svým obsahem vlastně podobá SWOT analýze, podniky vhodně volí své strategie nákupního marketingu tak, aby byl podnik co nejlépe připraven na možné neočekávané změny způsobené jak vnějším okolím, tak i situací uvnitř podniku samotného jako například, kolísání poptávky, zhoršení kvality ze strany dodavatelů, docílení flexibility vůči převisu nabídky na trhu apod. (Tomek a Vávrová 2007, str ). 17

18 Správně rozpoznané podmínky se následně projeví v chování podniků uvnitř i navenek. Dochází zejména ke zvyšování či snižování podnikových výkonů, změny vyráběného množství, změny cen, změny v načasování dodávek apod. Tabulka 1: Charakteristiky nákupní konstelace Odbytový trh Nákupní trh Vlastní podnik Okolí schopnost předpovídat změnu požadavků vývoj poptávky změny v počtu zákazníků konkurenční vztahy ochota dodavatelů monopolní chování likvidita dodavatelů kvalitní a kvantitativní problémy dodavatelů konkurenční vztahy rozsah nabídky vývoj cen vlastní likvidita nedostatky nákupní činnosti konstrukční chyby problémy ve výrobě úroveň výzkum a vývoje politická situace hospodářsk á politika měnová politika omezující podmínky rozvoje potřeb Zdroj: Tomek a Vávrová (2007, str. 276) 2.3 Hodnocení a volba dodavatelů Nákup je například podle Líbala a kol. (1994, str. 27) jedna z nejdůležitějších funkcí logistiky a má významný vliv na všechny ostatní činnosti v podniku. Cílem podniků je tedy efektivní obstarávání zdrojů společně s co nejnižšími dopravními, transakčními a dalšími náklady v co nejvyšší možné kvalitě. Veliký vliv tedy mají dodavatelé a pro podnik je nezbytné neustále vyhledávat další možnosti spolupráce a vzájemné kooperace. Malí dodavatelé jsou charakterističtí tím, že i menší zakázky jsou pro jejich podnikání důležité a bývají zpravidla spolehlivější, pružnější, komunikace s nimi a vyjednávání bývá jednodušší. Velcí dodavatelé jsou však schopni dodat větší množství, pohotově reagovat na změnu požadavků, nicméně často je tomu tak na úkor kvality. V dnešní době se podle Vaněčka (2008, str. 14) čím dál více uplatňují strategické aliance, kdy se dodavatelé a odběratelé stávají dlouhodobými partnery, aby co nejlépe uspokojili koncového zákazníka. Vhodná volba dodavatele je proto pro podniky nezbytná a nejlépe se uplatňuje pomocí multikriteriálního hodnocení a pomocí určité hodnotící stupnice. Podniky by podle Tomka a Vávrové (2007, str. 286) měly především sledovat velikost podniku, jeho 18

19 obrat, finanční situaci dodavatele, kvalifikaci pracovníků atd. Mezi významné informace spojené s nakupovaným materiálem dále patří možnosti výrobních kapacit, metody řízení kvality, spolehlivost dodavatele a jeho subdodavatel, cena, poskytované rabaty, platební podmínky a další. Významnou roli hraje také povědomí o dodavateli a vzájemné vztahy. Výsledkem analýz jednotlivých kritérií je následně tvorba potencionálního okruhu dodavatelů, kteří jsou schopni dodržovat kvalitu produktů, dodací lhůty, kteří vlastní požadované technologie, služby apod. 2.4 Operativní plánování nákupu a bilanční metoda Základní metodou k určení položek, které má oddělení nákupu v kompetenci, aby zajistilo požadavky výroby, je tzv. bilanční metoda, která bilancuje zdroje, které má podnik k dispozici v podobě zásob a spotřeby (celkovou spotřebu materiálu v daném plánovacím období). Operativní plánování podle Tomka a Vávrové (2008, str. 249) probíhá následovně: Výpočet spotřeby materiálu jednotlivých položek materiálu (množstevně i peněžně) Výpočet pojistné zásoby, která by měla být během plánovacího období vytvořena jako rezerva pro zajištění požadované spotřeby Zajištění očekávané zásoby k počátku plánovacího období Výpočet potřeby dodávek jednotlivých položek materiálu Bilanční rovnici tedy můžeme odvodit takto: Kde: D 0 = potřeba dodávek, M sk = spotřeba, Z p = pojistná zásoba, Z 0 = očekávaná zásoba. Jako východisko pro výše uvedenou metodu podniky užívají operačního plánu výroby, informace o spotřebě získané především pomocí kusovníků a norem spotřeb materiálu. Nezbytné jsou i další informace jako pojistné zásoby, evidenční stav zásob, plánované údaje za uplynulá období atd. (Tomek a Vávrová 2007, str. 250). 19

20

21 3. Skladové hospodářství Podle Drahotského a Řezníčka (2003, str. 19) je skladování v podniku jednou z nejdůležitějších částí logistického systémů, která zabezpečuje uskladnění produktů mezi místy jejich vzniku a místy jejich spotřeby a poskytuje informace o jejich stavech, podmínkách a rozmístění. Jak uvádí Vaněček (2008, str. 110), podniky mají ve skladovaných zásobách umrtveny nemalé finanční prostředky, které mohou být použity v jiných úsecích a vytvářet tak podnikům zisk. Proto je cílem podniků, aby byl stav zásob, ať už materiálu, polotovarů či hotových výrobků co nejnižší. Ideálním stavem by pro podniky bylo nedržet zásoby žádné, na čemž je založená již zmiňovaná metoda Just-In-Time. Jelikož však ideálnímu stavu se podniky mohou pouze přiblížit, patří rozhodování o velikosti skladů a skladovaném množství zásob mezi strategická rozhodnutí podniků. Funkce skladu je schopnost přijímat zásoby, uchovávat, popřípadě vytvářet nebo dotvářet jejich užitné hodnoty, vydávat požadované zásoby a provádět skladové manipulace (Vaněček 2008, str. 110). Sklady slouží především k vyrovnávání odchylek materiálových toků především z hlediska kvantity a časových termínů. Kubíčková (2006, str. 69) dále uvádí, že sklady slouží k vyrovnávání rozdílů a plní zabezpečovací funkci spojenou s rizikem změny potřeb na odbytových trzích. Skladové informace navíc dále slouží k vyřízení již došlých objednávek a umožňuje podnikům při větším nákupu zboží dosáhnout na množstevní rabaty. 3.1 Druhy skladů Kubíčková (2006, str. 70) uvádí následující druhy skladů podle jejich funkce: Obchodní sklady základní funkcí těchto skladů je zejména skladování a změna sortimentu podle přání zákazníků. Charakteristikou je vysoký počet dodavatelů i odběratelů. Odbytové sklady nazývány také výrobně odbytové sklady, které jsou charakteristické jedním výrobcem, malým počtem výrobků a větším množstvím odběratelů. Systém cross-docking v tomto systému sklady slouží ke kompletaci zásilek, které jsou tvořeny různými produkty. Po kompletaci zásilky zboží na těchto skladech nezůstává déle jako 24 hodin. 21

22 Veřejné a nájemní sklady zajišťují pro zákazníky skladování jejich produktů, popřípadě jsou podnikům pronajímány celé části skladů. Tranzitní sklady tyto sklady jsou umístěny v místech, kde se nakládá a vykládá velké množství zboží (přístavy, železniční uzly atp.) Jejich činnost spočívá v přerozdělení zboží jednotlivým zákazníkům a následná distribuce. Konsignační sklady Tento typ skladů si zřizuje zákazník v prostorách svého dodavatele, na jehož riziko je také zboží skladováno. Zásobovací sklady využívány zejména v oblasti průmyslové logistiky a jsou budovány přímo v jednotlivých podnicích. 22

23 4. Zásoby Jak uvádí Vaněček (2008, str. 54), zásoby v podnicích tvoří především suroviny, materiály, nedokončené výrobky a hotové výrobky, které dosud nebyly upotřebeny ve výrobních procesech. Podle Sixty a Žižky (2009, str. 61) velikosti zásob podniky věnují značnou pozornost, protože na sebe vážou veliké množství kapitálu a také zvyšují náklady (například mzdové náklady skladníků, spotřeba energie spojená s provozem skladů atd.) V České Republice se objem kapitálu vázaného v zásobách pohybuje okolo 16 % ve zpracovatelském průmyslu a okolo 20% u obchodních podniků. Proto představuje optimalizace stavu zásob pro podniky významný ekonomický efekt a v dnešní době se podniky snaží hladinu zásob držet na co nejnižší úrovni. 4.1 Význam zásob Zásoby umožňují podnikům zabezpečit plynulost výrobního procesu díky tomu, že vyrovnávají kapacitní rozdíly jednotlivých procesů a linek. Dále zásoby vyrovnávají možnosti dodavatelů a odběratelů a také snižují a zabraňují dopadům způsobených různými nepředvídatelnými vlivy (poruchy apod.). Zejména v zemědělství pak zásoby mohou způsobit podnikům profit způsobený vyššími cenami surovin v delším časovém úseku od období sklizně. Významnou funkcí zásob je také zabezpečování okamžité nabídky a okamžitého prodeje při neočekávaném zvýšení poptávky apod. (Vaněček, 2008, str. 55) Jak je již zmíněno výše, podniky by se tedy měly snažit držet stav zásob na co nejnižší úrovni kvůli vysokým nákladům a umrtvení podnikového kapitálu. Zároveň by však měly být podnikové zásoby dostatečně vysoké, a to především kvůli dostatečné pohotovosti při uspokojování poptávky a včasnému vyřizování objednávek. Pohotovost podniků a schopnost pružně reagovat totiž představuje významnou konkurenční výhodu. 4.2 Druhy zásob Zásoby lze členit podle několika způsobů. Sixta a Žižka (2009, str. 52) zásoby rozděluje podle stupně zpracování, účetních předpisů, použitelnosti a z funkčního hlediska. Stupeň zpracování. Kdy zásoby dělíme na výrobní zásoby (suroviny, základní, pomocné materiály, paliva, obaly, náhradní díly apod.), zásoby rozpracovaných výrobků (polotovary, nedokončenou výrobu), zásoby hotových výrobků a zásoby zboží sloužící k dalšímu prodeji. Účetní předpisy. Podle kterých se zásoby dále člení na zásoby nakupované a na zásoby vlastní produkce. 23

24 Použitelnosti. A to na použitelné, které se běžně zpracovávají nebo prodávají a na zásoby nepoužitelné, které vznikají díky změnám ve výrobních programech, chybným rozhodnutím při koupi a odhadování budoucí poptávky a nebudou moci být využity pro budoucí výrobu. Nepoužitelné zásoby navíc zabírají místo ve skladech a zvyšují náklady podniků a vážou finanční prostředky a ovlivňují cash flow podniku. Funkční hledisko Běžná zásoba Tento druh zásob kryje průměrnou spotřebu mezi dvěma objednávkami zboží. Pro podniky je výhodnější objednávat větší množství výrobků, než po jednotlivých kusech a získat tak slevu na ceně, snížit administrativní náklady a náklady spojené s manipulací a uskladněním. Nicméně podniky musí počítat s tím, že větší množství pro ně představuje umrtvený kapitál, který nějakou dobu bude muset být uskladněn (Vaněček 2008, str. 56). Na obrázku 2 vycházím ze zjednodušeného základního modelu zásob. Q znamená nejvyšší množství držené zásoby, která postupně klesá na nulu. Ideálním stavem pro podniky je situace, kdy při vyčerpání zásoby ihned přichází nová dodávka zboží a maximální velikost zásob je tedy stejná jako velikost dodávky. Pro podniky je nezbytné mít jistotu, že objednaná dodávka zboží dojde včas. Proto bod B 0 znamená signál (předstih), kdy zásoba klesla na objednací úroveň B (denní průměrná spotřeba x dodací doba) a je tedy nutné s předstihem zadat novou objednávku, aby nedošlo k vyčerpání zásob a nebyl tak narušen provoz podniku. Obrázek 2: Základní model zásob Zdroj: Vlastní zpracování podle Vaněčka (2008, str. 56) Průměrná zásoba Z prum = Q/2 aritmetický průměr maximální a minimální výše zásob. Kde: Q max = maximální výše zásob, B 0 = bod objednávky, B = objednací úroveň, t L = dodací doba, t cykl = doba mezi dvěma dodávkami. 24

25 Proměnné nezbytné k výpočtu běžné zásoby, kde se při výpočtech počítá zejména s průměrnou běžnou zásobou: D roční poptávka zboží t cykl dodací cyklus = T/F dod Q výše dodávky t obr doba obratu průměrné zásoby = T/(D/Z prum ) T rok N 0 počet obrátek průměrné zásoby za rok = D/Z prum Z prum průměrná zásoba = Q/2 F dod frekvence dodávek = D/Q t l dodací doba d Spotřeba = D/T B objednací úroveň = d * t l Pojistná zásoba Pojistná zásoba vyrovnává rozdíly způsobené jednak výkyvy na straně zákazníků v podobě zvýšené poptávky a jednak na straně dodavatelů způsobené zpožděním dodávek nebo nižším dodaným množstvím, než bylo objednáno. Pokud nedochází ke kolísání spotřeby ani dodacích lhůt, není pro podniky nezbytné pojistnou zásobu udržovat. V praxi, jak uvádí Ruiz-Torres a Mahmoodi (2010, str. 2481), nicméně dochází v dnešní době k častým výkyvům způsobeným především na straně poptávky a dodacích lhůt. Proto má pojistná zásoba zajistit i při odlišných požadavcích zákazníků, aby podniky dokázaly uspokojit co nejrychleji jejich požadavky. Vysoká úroveň dodavatelských služeb a uspokojováni potřeb zákazníků je pro podniky nezbytná, nicméně zvyšuje náklady na držení zásob. Proto podniky volí většinou kompromis mezi výší nákladů a spokojeností zákazníků a je na podnicích, jaký poměr zvolí. Základní vzorec pro výpočet pojistné zásoby (Vaněček 2008, str. 88). Kde: Z poj = pojistná zásoba, k = koeficient zajištěnosti (který zjistíme pomocí tabulkových hodnot), σ = směrodatná odchylka poptávky. Z koeficientu zajištěnosti dále můžeme odvodit tzv. stupeň zajištěnosti z, kde z = 1 k. Podle výkyvů na straně poptávky, popřípadě dodacích lhůt, je tento vzorec následně upravován. Pojistná zásoba snižuje riziko vyčerpání zásob. Čím větší pojistná zásoba bude, tím nižší je pravděpodobnost vniku deficitu a stupeň zajištěnosti poroste (Vaněček 2008, str. 88). Zásoba pro předzásobení Tento druh zásob podniky vytvářejí, aby vyrovnaly předpokládané změny v poptávce. Na rozdíl od pojistné zásoby podniky s tímto zvýšeným poptávaným množstvím počítají a jsou typické v podnicích se sezónním charakterem spotřeby, během plánovaných závodních dovolených apod. 25

26 Vyrovnávací zásoba Vyrovnávací zásoba slouží k vyrovnávání nepředvídatelných změn mezi na sebe navazujícím výrobními procesy. Vytváří se například při čekání na dopravní zařízení a někdy bývá spojována se zásobou pojistnou. Strategická zásoba Vytváří se u zásob, které jsou pro fungování podniků klíčové, aby byl v případě nenadálých situací (kalamita, stávky atd.) zajištěn chod podniku. Spekulativní zásoba Tuto zásobu podniky vytvářejí z důvodu mimořádného zisku spojeného s výhodným nákupem a častými množstevními slevami. Cílem může být i následný prodej za vyšší ceny a čistě obchodní charakter. Technologická zásoba Tento druh zásoby vzniká v podnicích, které vyrábí produkty, jejichž dokončení vyžaduje k dosažení požadované kvality zůstat potřebný čas na skladě. Například potravinářské podniky zabývající se zráním sýrů, kvašení piva, apod. 4.3 Náklady spojené se zásobami Jak uvádí Líbal a kol. (1994, str. 74), se zásobami jsou spojeny především tři druhy nákladů a to náklady objednací, náklady na držení zásoby a náklady z deficitu. Objednací náklady (náklady na doplňování) Tyto náklady jsou spojené zejména s vyřizováním objednávek zabývajících se doplňováním zásob (Jacobs a Chase 2010, str. 390). Co se týká nákupu, Vaněček (2008, str. 61) uvádí, že se jedná především o náklady spojené s výběrem dodavatele, jednání o dodacích podmínkách, náklady na přejímku, dopravní náklady, náklady spojené s likvidací faktur, apod. Ve výrobě mezi tyto náklady patří především administrativní náklady spojené s přípravou zakázky a vydáním výrobního příkazu, náklady na přípravu, přestavovací náklady, příjem výrobků na sklad, apod. Objednací náklady se u jednotlivých položek liší a je tedy nutno zvlášť zjistit u každého typu objednávek průměrné náklady a časy všech činností s těmito objednávkami spojenými. Vochozka a kol.(2012, str. 200) uvádí vzorec pro výpočet objednacích nákladů: C Kde: C dop = náklady na doplňování zásob za celé období, c dop = náklady na jednu dodávku zásob, Q = množství dodaného zboží za celé období a q = velikost dodávky 26

27 Náklady na držení zásoby Mezi tyto náklady patří zejména náklady na úroky z finančních prostředků vázaných v zásobách. V krátkém období podniky sledují především úrokové míry bankovních úvěrů. Z dlouhodobého hlediska pak slouží jako ukazatel rentabilita kapitálu a normu vnitropodnikového výnosového procenta, díky čemuž podniky mohou vyhodnotit, kolik by finanční prostředky investované do zásob přinesly podniku, kdyby byly použity jiným způsobem (Líbal a kol. 1994, str. 74). Dalšími náklady jsou náklady spojené s provozováním skladů (manipulační zařízení, budovy, energie, údržba atd.). Tyto náklady se stanovují jako určité procento z hodnoty průměrné zásoby zpravidla na m 2 nebo m 3 skladu. Dalšími možnými náklady na držení zásob jsou tzv. náklady z rizika a to z rizika budoucí neprodejnosti či nevyužitelnosti zásob (zkažení, znehodnocení, vyjití z módy atd.). Náklady z rizika se ve většině podniků odhadují jako určité procento z hodnoty průměrné zásoby. Vaněček (2008, str. 62). Vochozka a kol. (2012, str. 200) odvozuje vzorec pro výpočet nákladů na držení následovně: ž ž 2 Kde: C drž = náklady na držení zásoby za celé období, c drž = náklady na držení 1 ks zásob po celé období, q = velikost dodávky. Obrázek 3: Průběh nákladů v závislosti na držení dodávky náklady Celkové náklady CN min Náklady na držení zásob Náklady na doplnění zásob q opt Velikost dodávky Zdroj: (Vochozka a kol. 2012, str. 200) Z výše uvedeného obrázku hledáme takovou optimální velikost dodávky, při níž jsou celkové náklady minimální. Hledáme tedy minimum funkce celkových nákladů, pro kterou Vochozka a kol. (2012, str. 201) odvozuje vzorec: 27

28 q 2 c c ž Kde: q opt = optimální velikost jedné dodávky, c dop = náklady na jednu dodávku zásob, c drž = náklady na držení 1 ks zásob po celé období, Q = množství dodaného zboží za celé období. Náklady z deficitu Tyto náklady vznikají, pokud podnik nemá dostatečné množství zásob a nedokáže tak včas uspokojit požadavky zákazníků. Jak uvádí Líbal a kol. (1994, str. 75) případně i Vaněček (2008, str. 63), u externích zákazníků jsou náklady dvojí. Zaprvé způsobené nesplněným vyřízením objednávky a s tím spojené dodatečné nákupy surovin, nadčasová práce nebo například dražší doprava. Druhou možností je, že zákazník objednávku úplně zruší a podniku se sníží prodeje, a tak i finanční prostředky využívané ke krytí fixních nákladů, z čehož plyne snižování zisků. U interních odběratelů má vyčerpání zásob vliv na prostoje ve výrobě a tím ovlivněnou plynulost výrobních procesů. Tento druh nákladů je pro podniky velmi těžko odhadnutelný. Dochází totiž navíc ke zhoršování goodwillu podniků. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že snižování zbytečných zásob má pro podniky dvojí vliv. Dochází k poklesu nákladů na držení zásob a zároveň se snižuje potřeba finančních prostředků v zásobách vázaných. 4.4 Prognózování poptávky Druhy poptávky Pro správnou volbu systémů řízení zásob je nezbytný druh poptávky, kterou například Líbal a kol. (1994, str. 77) rozděluje na: Poptávku nezávislou, která vzniká libovolně a podnik nijak neovlivní její výši a může pouze předpovídat její vývoj. Jedná se především o poptávku po hotových výrobcích, popřípadě po materiálech nezbytných k neočekávaným opravám, náhradních dílech apod. Velikost této poptávky ovlivňuje zejména konkurence a podniky jí mohou často eliminovat pomocí pojistné zásoby. Také Emmet (2008, str. 59) uvádí, že jelikož je nezávislá poptávka řízena konečným spotřebitelem a je nahodilá, je nejistější. Poptávku závislou, která je podle Líbala a kol. (1994, str. 78) odvozena z výrobního plánu podniku, díky kterému můžeme z předpovídaného množství hotových výrobků odvodit potřebné množství materiálu a všech ostatních dílů. 28

29 Plusem pro prognózování je pak i vyšší jistota než při nákupu konečného výrobku spotřebitelem (Emmet 2008 str. 59). Tabulka 2: Systémy řízení zásob Zjišťování údajů pro stanovení objednávky Údaje pouze o množství Údaje o množství a času Zdroj Vaněček (2008, str. 66) Nezávislá poptávka Prognóza, predikce Statistická metoda stanovení velikosti dávky (Campův vzorec, EOQ) Metoda časově rozvrženého objednacího okamžiku Výpočet Závislá poptávka Jednoduché matematické metody pro plánování počtu dávek za rok Technika plánování potřeby materiálu MRP 1 Poptávku také můžeme rozdělit i podle jejího časového průběhu a to na poptávku stejnoměrnou, u které jsou požadavky trvalé zejména při výrobě na sklad a poptávku nárazovou, která se pojí zejména s poptávkou závislou v těch podnicích, ve kterých se určitý typ výrobku vyrábí pouze čas od času Prognóza poptávky Při plánování výroby a od toho odvozené plánování a řízení toku zásob, materiálu, polotovarů, výrobků atd. má významný vliv prognóza poptávky. Jak uvádí také Bowersox a kol. (2010, str. 134), flexibilita, správné nastavení výše zásob a komplexnost poskytovaných služeb představuje pro podniky významný marketingový nástroj a jak dodává Tomek a Vávrová (2009, str. 52), schopnost podniků správně odhadovat požadavky zákazníků představuje pro podniky zisk konkurenční výhody. Existuje mnoho modelů, které jsou založeny především na hodnocení časových řad podle vývoje poptávky z minulých období. Podle toho poptávku můžeme rozdělit na pravidelnou (konstantní nebo trendovou), která může být ovlivňována sezonními vlivy a na poptávku nepravidelnou, rozdělenou dále na sporadickou a silně kolísající. Synchronizace poptávky s výrobou má za následek minimalizaci nákladů na skladování a to jak nedokončené výroby, tak i hotových výrobků. Jak uvádí Vaněček (2008, str. 99), perfektní předpovězení poptávky je nemožné, a proto je důležité pro podniky zavést praxi kontinuálního posuzování a opakovaní předpovědi, aby se naučili žít a pracovat s nepřesnou předpovědí, tzn. využívat té metodiky, která se jeví za daných podmínek jako nejvhodnější. 29

30 Předpovědi dále Vaněček (2008, str. 100) rozděluje na predikci poptávky podle vlastní zkušenosti v souvislosti s minulými obdobími a očekávanými tendencemi a na predikci založenou na základě matematických postupů a analýzy časových řad. Využívány jsou také zkušenosti jiných oddělení jako například marketing, prodej, atd. Emmet (2008, str. 52) dále uvádí, že předpovídání poptávky je snazší u výrobků, které jsou starší a dobře zavedené, u spotřebních výrobků, kde je zřetelnější konečná poptávka a u výrobků se stabilní poptávkou a krátkou periodou. Obtížněji se pak predikují výrobky, které jsou nové, teprve zaváděné na trh, výrobky, které mají nevyzpytatelnou poptávku z důvodů významné role, počasí, popřípadě výrobky, jejichž časová perioda zasahuje daleko do budoucnosti a s jejich predikcí se tak pojí větší riziko chyb. Objektivní predikční metody (Vaněček, str ) Pokud podniky neočekávají významné změny ve svém okolí, vychází jejich předpovědi na základě analýzy dat z minulých období. Z uvedených dat dále podniky mohou rozlišit jak náhodné nepředvídatelné odchylky, tak systematické trendy, které jsou způsobeny trendem, sezónností, atd. Podniky analyzují jednotlivé časové řady (den, týden, měsíc), u kterých sledují jednotlivé ukazatele. Čím méně pak jednotlivé ukazatele kolísají, tím větší je pravděpodobnost správné predikce do budoucna. Mezi tyto ukazatele patří: Aritmetický průměr prostý Aritmetický průměr vážený jednotlivým hodnotám jsou přiřazeny koeficienty důležitosti Aritmetický průměr klouzavý který bere v potaz nejnovější údaje a měření. Variační rozpětí které udává nejvyšší a nejnižší hodnoty v časové řadě a ze kterého následně můžeme odvodit kolísání ve vztahu k průměru. Průměrná odchylka Oprům která je přesnějším ukazatelem, protože bere v úvahu všechny členy časové řady a vypočte se jako průměr absolutních hodnot odchylek od střední hodnoty. Směrodatná odchylka vypočte se jako odmocnina, kde v čitateli bereme v potaz součet čtverců absolutních odchylek a ve jmenovateli počet členů časové řady, zmenšenu o 1. Trend Predikování na základě trendu je spojeno s životním cyklem výrobků, kdy se v jeho jednotlivých fázích mění poptávka po nich (kladný a záporný trend). Trend lze vypočítat následovně., kde Y t = předpověď na období, a = výchozí 30

31 hodnota trendové přímky, b = směrnice (sklon) trendové přímky a t = sledované časové období. Sezónní koeficienty využívané pro takové zboží, jehož poptávka se odvíjí od ročního období a vypočítáme je tak, že poptávku v určitém období vydělíme průměrnou poptávkou za celé období. Sezónnost se vztahuje vždy na období jednoho roku a pro eliminaci náhodných vlivů je doporučeno pracovat s průměrnými hodnotami alespoň za 5 let. Metoda jednoduchého exponenciálního vyrovnávání Kde: F t = predikce poptávky na období t, F t-1 = predikce poptávky na minulé období, A t-1 = skutečná poptávka v minulém období, a = koeficient tlumení, který udává, v jaké míře se užívají dřívější spotřeby v nové předpovědi poptávky. Koeficient se volí z rozmezí 0,05-1,0 a nižší hodnoty znamenají vyšší tlumení. Predikce poptávky by neměla být zaměřena pouze na budoucí období, ale měla by sledovat měnící se skutečnost a porovnávat ji s vypočtenou předpovědí (přizpůsobovat koeficient, nebo využít jinou z metod). 4.5 Systémy řízení zásob 4.5.1Systémy řízení zásob pro nezávislou poptávku Emmett (2008, str. 59) se dívá na řízení zásob ze dvou pohledů, a to na rozhodování kdy objednat a na rozhodování podniků o tom, jak veliké množství. Rozhodování kdy objednat Při rozhodování kdy objednat podniky musí znát odpovědi na otázky, jaká poptávka je očekávaná v průběhu dodací lhůty dodávky a také jak dlouho bude doplnění zásob trvat. Emmet (2008, str. 60) zmiňuje dvě metody, které podniky užívají pro zjištění, kdy by daná objednávka měla být zadána. Metoda ROP nazývána jako metoda neměnného intervalu objednávek nebo metoda pravidelné časově určené inventarizace, kdy je fixně určena objednací doba Metoda ROL (metoda mezního stavu zásob), kdy je variabilní objednací doba Podniky si při rozhodování kdy objednat musí uvědomovat následující aspekty: Dodací lhůta dodávky doba od rozhodnutí učinit objednávku, až po okamžik, kdy je možno zboží vydat. Kolísání dodací lhůty dodávky dodací lhůta se musí neustále měřit, aby toto kolísání mohlo být určeno. 31

32 Průměrná poptávka nazvaná taky jako prognózovaná poptávka. Proměnlivost poptávky rozdíl mezi průměrnou a současnou poptávky (směrodatná odchylka). Požadovaná úroveň služeb která zajišťuje takovou hladinu zásob na skladě, aby mohla být uspokojována potřeba zákazníků a udržována jejich spokojenost. Pokud jsou dobře známy dodací lhůty u poptávky a dodávky, výpočty jsou snazší. V praxi však podniky čelí díky pestrosti nových výrobků, aktivitou konkurence, atd. nejistotě, která znamená držení vyšších pojistných zásob (Emmet, 2008, str. 61) Objednací systémy pro nezávislou poptávku Jak uvádí Sixta a Žižka (2009, str. 68), spotřeba zásob v praxi nebývá podnikům přesně známa. Ve většině případů má pouze pravděpodobnostní charakter a dochází ke kolísání spotřeby. Toto kolísání spotřeby je nutno vyrovnávat. Dále Sixta a Žižka (2009, str. 68) stejně jako De Schrijver a kol. (2013, str ) zmiňuje dva základní druhy vyrovnávání, kde se buďto mění frekvence dodávek o konstantní velikosti, nebo dochází ke změně velikosti dodávek při pevně stanoveném intervalu mezi nimi. Výhodou těchto přístupů k řízení stavu zásob je skutečnost, že případné pochybení je v dalším kroku snadno napravitelné. Vaněček (2008, str. 67) rozšiřuje toto rozdělení objednacích systémů a definuje tak následující čtyři základní druhy rozepsané v tabulce 3. Tabulka 3: Základní objednací systémy Objednávání v proměnných okamžicích (testuje se B ) Objednávání v pevných okamžicích (testuje se S ) Zdroj: (Vaněček 2008, str. 68) Pevné objednací množství Q Systém B, Q: Proměnný okamžik objednávky, pevné objednací množství Q Systém S, Q: Pevný okamžik objednávky, pevné dodací množství Proměnné objednací množství doplňované do výše S Systém B, S: Proměnný okamžik objednávky, objednávání do cílové úrovně S Systém s, S: Pevný okamžik objednávky, doplňování do cílové úrovně S Systém B, Q Vaněček (2008, str. 68) v tomto systému používá objednací úroveň B a pevné objednací množství Q. Objednávka je zadána v momentě, kdy stav zásob klesne na objednací úroveň B. Požadované množství podniky Q se určí pomocí Campova vzorce: 32

33 2 Kde: D = předpokládaná roční spotřeba, F = pořizovací náklady na jednu objednávku, a = koeficient pro roční náklady na držení zásob a K = pořizovací cena za kus. Objednací úroveň B se vypočítá jako: Kde: d představuje spotřebu, t L dodací lhůtu a Z p pojistnou zásobu. Tyto systémy se používají především v podnicích s pravidelným odběrem a položky mají velkou odbytovou hodnotu. Podniky musí neustále sledovat stav zásob a doobjednávat ihned při dosažení objednací úrovně B. Systém B, S : Tento systém, jak uvádí Vaněček (2008, str. 69), je podobný systému B, Q, s tím rozdílem, že podniky neobjednávají pevné množství Q, ale přizpůsobují toto množství právě požadované úrovni S. Tento systém se využívá pro položky s vysokou odbytovou hodnotou s nepravidelným odběrem a zejména v podnicích, kde je doba spotřeby delší než objednací interval. Systém S, Q : V tomto systému se bere v úvahu pevný okamžik objednávání, pevné objednací množství Q a objednací úroveň s. Na rozdíl od B systémů se však u s-systémů neobjednává ihned po dosažení objednací úrovně, ale pouze ve zvolených periodických obdobích po periodické kontrole stavu zásob (Vaněček, 2008, str. 69). 0,7 Kde: d = průměrná spotřeba za časovou jednotku, t L = dodací lhůta, Z p = pojistná zásoba, I = délka intervalu při kontrolách stavu zásob. Systém s, S : 33

34 Jedná se o periodický systém doplňování zásob s měnícím se objednacím množstvím. Tento systém je vhodný především v podnicích, ve kterých dochází k nepravidelnému odebírání velikých množství. Systém dvou zásobníků Tato jednoduchá metoda funguje na principu dvou zásobníků. Jednoho velkého, otevřeného, ze kterého se spotřebovává a druhého menšího, uzavřeného. Po vyčerpání prvního zásobníku se otevře zásobník menší, který tvoří funkci pojistné zásoby. V tomto momentě skladník objednává nový zásobník a do okamžiku příchodu objednávky se spotřeba kryje z malého zásobníku (Sixta a Žižka, 2009, str. 71). Emmet (2008, str. 63) uvádí, že využívání této metody je užitečné především při nízkých nákladech a u položek s vysokou poptávkou a velkým dodacím množstvím. Objednací množství je v rámci jednoho zásobníku fixní, ale nabízí variabilitu objednací doby, jelikož doba spotřeby se různí. Náklady na kontrolu stavu zásob jsou navíc velmi nízké. 4.6 Ekonomické objednací množství Ekonomické objednací množství je závislé na skladovacích nákladech a na nákladech na zadání objednávky (Emmet 2008, str. 64). Ekonomicky výhodné množství je tedy takové, při němž je součet těchto nákladů minimální, jak je vidět z obrázku 4. Podniky se snaží ušetřit na množstevních slevách a nakupují tak vyšší množství. Zároveň však nižší množství zásob snižuje skladovací náklady. Tyto tendence podniků jsou tedy protichůdné a musí tak nacházet kompromis, kterým je EOQ (Vaněček, 2008, str. 74). Obrázek 4: EOQ model Zdroj: Vlastní zpracování podle Emmeta (2008, str. 64) 34

35 Pro výpočet EOQ, které se zjišťuje pouze u nezávislé poptávky a jak uvádí Vaněček (2008, str. 74) jsou nezbytné předpoklady, aby byly správně určeny objednací i skladovací náklady, velikost spotřeby, konstantní cena neovlivněná žádnými slevami v případě odběru vyššího množství a aby bylo doplňování zásob prováděno okamžitě v celém množství. Jak uvádí Emmet (2008, str. 65), stanovení přehnaně vysokých nákladů je běžnou chybou a podniky by měly důkladně sledovat všechny náklady s výpočtem EOQ spojenými. Pro výpočet EOQ je tedy zapotřebí znát (Vaněček, 2008, str. 75): Objednací náklady, které zahrnují ty složky nákladů závislé na počtu objednávek: Náklady na predikci poptávky, administrativní náklady, věcné náklady na tiskopisy, poštovné a jízdné, náklady na příjem a uložení ve skladu, seřizovací náklady ve výrobě, náklady na náběh výroby, náklady na kontrolu výrobků, atd. Skladovací náklady na kus a rok: náklady na úroky, náklady na vlastní uskladnění, rizika nepoužitelných zásob, pojištění zásob, náklady na manipulaci, atd. Výpočet EOQ 2 kde Q = optimální objednací množství, D = předpokládaná roční spotřeba, F = pořizovací náklady na jednu objednávku, a = koeficient pro roční náklady na držení zásob a K = pořizovací cena za kus. Objednávání více položek V praxi je pro podniky běžné objednávat vysoké množství položek. Pro objednávání skupiny položek se vypočte optimální dodací cyklus podle vzorce (Vaněček, 2008, str. 778): 2 Kde: T = délka zásobovacího období, F = pořizovací náklady, D i = předpokládaná roční spotřeba pro i-tou položku, a i = skladovací náklady v % z i-té položky, K i = pořizovací cena za ku i-té položky. Potřebné je i stanovení optimálního počtu objednávek, který vychází ze vzorce: 35

36 Optimální výše dodávky pro každou položku se následně vypočítá jako: Objednávání s postupným doplňováním Ve výše uvedeném se vychází z toho, že podniky obstarávají jednotlivé součásti externě a celé objednací množství přichází najednou. Pokud si však podniky vyrábí některé položky interně, dodávají jednotlivé položky do skladu postupně. Čistá dodávka je určena dodacím množstvím a množstvím spotřebovaným během dodacího období. Vaněček (2008 str. 79) odvozuje tento vzorec: 2 Kde, p = denní produkce vyráběné položky, u = denní spotřeba vyráběné položky Množstevní rabat a EOQ Množstevní rabat představuje pro podniky možnost nižších cen při odběru vyššího množství zboží. Podniky tak často porovnávají náklady bez rabatu společně s možnostmi, které jsou jim nabízeny a při výpočtu EOQ musí brát v úvahu nejen objednací náklady a skladovací náklady, ale i náklady celé nakupované dávky, pro kterou se rozhodují (Vaněček 2008, str. 82). Optimalizace objednávek v obdobích s různou poptávkou Pokud se poptávka v jednotlivých obdobích (například měsících) liší, je pro podniky výhodnější spojovat objednávky některých období dohromady. Kalkulační postup je následující (Vaněček 2008, str. 84): Vypočtou se celkové jednotkové náklady na kus pro první časové období. Vypočtou se celkové jednotkové náklady za první a druhé období a pokračuje se tak do té doby, než se jednotkové náklady nezvýší oproti předchozímu. Od období, kdy se jednotlivé náklady zvýší, celý postup začíná znova. 36

37 5. Moderní metody řízení zásob 5.1 Systém klasifikace zásob metoda ABC Podle Greaslyho (2009, str. 326) je pro podniky nezbytné analyzovat důležitost jednotlivých skladovaných položek. Metoda ABC rozděluje tyto položky do skupin rozdělených podle toho, jak velikou část nákladů pro podnik představují. Vaněček (2008, str. 93) na druhou stranu uvádí další možnost rozšíření kritérií, podle kterých jsou jednotlivé položky rozděleny. Je nezbytné zvolit vhodná kritéria, kterými může být cena, roční obrat, dodací lhůty, skladovací podmínky, riziko zkažení, aj. Jako nejčastěji zvolené kritérium dále Vaněček (2008, str. 94) uvádí hodnotu ročního obratu v Kč za položku. Greasly (2009, str. 327) a celá metoda ABC vychází z Paretovy zákonitosti, která vychází z toho, že % položek tvoří % nákladů. Tyto položky jsou zařazeny do skupiny výrobků označených písmenem A. Do Skupiny B pak patří % položek a skupinu C tvoří zbývající množství. Podle Vaněčka (2008, str. 93) pak aplikace metody ABC při řízení zásob vyžaduje rozdělení skladových položek nejméně do těchto tří skupin a posléze každou tuto skupinu řídit odlišným způsobem (tzn. stanovit různé objednací množství, různě veliké pojistné zásoby atd.). Nezbytné je taky rozhodnout o tom, které položky do které skupiny zařadit a jaký vliv má tato skupina na náklady zásob, úroveň dodavatelských služeb, příspěvek k zisku apod. Russel a Taylor (2009, str. 534) zdůrazňuje, že položkám patřícím do skupiny A je třeba věnovat zvýšenou pozornost a kontrolu, protože představují významnou procentuální část finančních prostředků vázaných v těchto zásobách. Pojistná zásoba by měla být u těchto výrobků co nejnižší a objednací hladina by měla být stanovena taktéž na co nejnižší úrovni. Vaněček (2008, str. 96) také zmiňuje, že by se tyto položky měly objednávat v co nejnižších dávkách, ale poměrně často. Inventury by pak měly být prováděny nejlépe každý měsíc. Dále Russel a Taylor (2009, str. 534) uvádí, že položky patřící do skupiny B a C nemusejí být takto striktně kontrolovány. Velikost pojistné zásoby a objednacího množství pak může být stanovena vyšší než u první skupiny výrobků. 37

38 5.2 Metoda Just-In-Time Jak uvádí Stehlík a Kapoun (2008, str ) je tato filosofie založena na eliminaci ztrát celého výrobního procesu od nákupu materiálů a polotovarů až po distribuci hotových výrobků. Ideálním cílem zavedení metody Just-In-Time je pro podniky tzv. sedm nul a to nulová zmetkovost, nulové časy seřizování, žádná manipulace, rovnoměrnost vytížení, nulové časy dodávky, dávky s velikostí jedna a nulové zásoby. Vaněček (2008, str. 25) podotýká, že v oblasti řízení zásob, se metoda Just In Time týká dodávek, ať už polotovarů, surovin či hotových výrobků. S dodávkami v tomto systému odběratel počítá a může se spolehnout, že přijdou v přesně určený čas na předem určené místo a není tedy potřeba vytvářet pojistnou zásobu. Stehlík a Kapoun (2008, str. 93) i Vaněček (2008 str. 25) uvádějí, že výroba a objednávky by měly být prováděny v malých dávkách, čímž by nedocházelo k vytváření žádné běžné ani pojistná zásoby, objednané zboží by šlo přímo do výrobního procesu a hotové výrobky by byly expedovány rovnou k dalším odběratelům. Tím by byly náklady na držení zásob minimální a podniky tak mohou finanční prostředky jinak uvázané v zásobách využít v jiných oblastech. Jak uvádí Harrison a kolektiv (2014, str. 230) Zavádění metody Just-In-Time je tedy vhodné v podnicích se stálou poptávkou a pravidelnou výrobou vycházející z výrobního plánu. Je tedy vhodnější využívat této metody, jak uvádí Vaněček (2008, str. 26) v tzv. Push (tlačných) systémech, tedy v systémech, kdy každý článek řetězce pracuje na základě podrobných plánů a hotovou práci předává do dalšího článku řetězce. Bowersox a kolektiv (2010, str. 91) klade důraz na potřebu dobré komunikace a úzké spolupráce mezi výrobcem, zprostředkovatelem a dodavateli. Teprve potom, kdy se udělá pořádek a synchronizace ve výrobě, se může odběratel spolehnout na to, že zboží bude dostávat včas a bude moci minimalizovat, případně zrušit úplně své zásoby. Proto podle mého názoru Pull systémy (Vaněček 2008, str. 27), které vycházejí od posledního článku řetězce a vyrábějí pouze takové množství, kolik si tento článek objedná, nejsou pro řízení metodou Just-In-Time tolik vhodné. Nedochází sice k hromadění rozpracovaných výrobků a polotovarů, nicméně složitější koordinace, různé dodací lhůty jednotlivých článků v řetězci znemožní plynulost všech toků a minimalizaci běžných či pojistných zásob v podnicích, které jsou na začátku řetězce. 5.3 Řízení materiálu (systém MRP) V dnešní době se podniky snaží uspokojovat potřeby zákazníků a nabízet tak diferencované portfolio svých produktů, což vede ke zvýšení používaného materiálu v provozu. Je proto 38

39 nezbytné tok materiálu řídit jak z ekonomického, ale i z prostorového a časového hlediska. Kapitál vázaný v příliš velikých zásobách ve skladech pro podniky představuje významnou nákladovou položku. Ke zjišťování potřeby materiálu můžeme použít podle Tomka a Vávrové (2007, str ) tři skupiny metod: a) Metody programově orientované vycházejí z výrobního programu s využitím kusovníků a norem spotřeby materiálu. b) Metody spotřebně orientované využívající časové řady, zejména u materiálů, kde je stanovení norem složité. Vychází se z předpokladu, že se spotřeba rovná spotřebě z minulého období a jsou využívány matematicko-statistické metody jako např. vážený, geometrický nebo klouzavý průměr, medián, modus, apod.). c) Metody subjektivně orientované vycházející ze zkušeností, intuitivních odhadů popř. ze znaleckého posudku. Obrázek 5: Metody zjišťování spotřeby Zdroj: Tomek a Vávrová (2007, str. 251) K plánování požadavků na materiál slouží podnikům systémy MRP (materiál requirement planning), který, jak uvádí Keřkovský (2009, str. 65), nahrazuje dříve často využívané řízení zásob podle norem efektivnějším způsobem. Tento systém je založen na adresném objednávání materiálu podle skutečných potřeb výroby a požadované informace jsou 39