HODNOCENÍ TĚLESNÉ STAVBY A VYBRANÝCH MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ SPORTOVCŮ EXTRÉMNÍCH CYKLISTICKÝCH DISCIPLÍN Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie HODNOCENÍ TĚLESNÉ STAVBY A VYBRANÝCH MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ SPORTOVCŮ EXTRÉMNÍCH CYKLISTICKÝCH DISCIPLÍN Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Josef Pavlík, CSc. Vypracoval: Damjan Siriški Učitelství TV pro ZŠ a SŠ Brno, 2011

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 5. května 2011 podpis - 2 -

3 Děkuji panu doc. PhDr. Josefu Pavlíkovi, CSc. za odborné vedení a pomoc při vypracování této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval jezdcům, kteří byli ochotni zúčastnit se tohoto výzkumu

4 OBSAH ÚVOD 6 1. TEORIE SOUHRN DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Somatometrie sportovců Somatotypologie ve sportovní antropometrii Somatotypologie Kretschmerův typologický systém Typologie Sheldona a Heathové-Cartera Somatotypy sportovců Struktura pohybového výkonu v extrémních cykl. disciplínách Somatické faktory Kondiční faktory Silové schopnosti Rychlostní schopnosti Vytrvalostní schopnosti Koordinační schopnosti Pohyblivost Faktory techniky Faktory taktiky Psychické faktory Charakteristika freestyle mountainbike a fourcrossu Historie mountainbikingu Vývoj extrémních disciplín MTB Freestyle MTB Fourcross METODIKA VÝZKUMU Cíle a úkoly výzkumu Použité metody výzkumu Antropometrie Měření somatotypu

5 Výpočet somatotypu Použité motorické testy Sledovaný soubor Jezdci FMTB Jezdci 4X Hypotézy VÝSLEDKY A DISKUZE Somatická charakteristika měřeného souboru Somatotypy Výsledky motorických testů Výskok dosažný Výskok s obratem Reaktometrie ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY.61 RESUMÉ - 5 -

6 ÚVOD Extrémní cyklistické disciplíny jsou nejmladším odvětvím cyklistiky a i když nemají zdaleka takovou popularitu jako například silniční cyklistika, derou se do podvědomí lidí čím dál víc. Tyto mladé adrenalinové sporty byly nějakou dobu přehlíženy, v posledních letech je o ně ale stále větší zájem. Objevují se hojně v médiích, velké firmy nabízejí nejlepším extrémním cyklistům velmi štědré smlouvy, začíná trénovat stále větší množství mládeže. Všechno svědčí o tom, že do budoucna se budou tyto sporty ještě více rozvíjet, důkazem toho budiž zařazení disciplíny bikros do programu Olympijských her v Pekingu v roce Dříve se o adrenalinových sportech mluvilo více jako o módním výstřelku než jako o sportovní disciplíně. Přitom extrémní sportovci nejenom, že trénují stejně tvrdě jako sportovci jiných, tradičnějších sportů, ale při provozování těchto disciplín podstupují podstatně větší riziko zranění. Úspěšný extrémní sportovec (ať už se jedná o cyklistu, skateboardistu nebo snowboardistu) musí tedy velmi dbát o své tělo, trénovat plánovaně a systematicky. Musí si vytvořit co nejideálnější svalový základ pro danou disciplínu, mít tělo zpevněné, aby vydrželo časté pády a nárazy a snažit se o maximální prevenci před zraněním, což je bohužel součást každého sportu, zvláště sportů extrémních. Dobré výsledky na mezinárodním poli v čím dál těžší konkurenci se dostaví pouze za předpokladu, že jezdec tvrdě trénuje a dokáže se psychicky i fyzicky srovnat se všemi překážkami, které by mohly brzdit růst jeho trénovanosti. Po téměř dvou dekádách existence extrémních cyklistických disciplín začaly vznikat první odborné publikace, které sledují tréninkové působení na tělesnou stavbu jezdců a které se snaží o popsání tréninkových metod v těchto moderních disciplínách

7 1. TEORIE SOUHRN DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 1.1. Somatometrie sportovců Somatometrie je jednou z metod antropometrie, spadá do skupiny antropometrických metod zahrnujících osteometrii. Somatometrie se zabývá měřením živého člověka a konkrétní metodikou a technikami, které vedou k získání těchto dat. Za zakladatele antropometrie jsou považováni švédský badatel Anders Adolf Retzi ( ) a francouzský lékař Pierre Paul Broca ( ). Později byla odlišena osteometrie, zabývající se měřením kostry od somatometrie. Díky všeobecně respektovanému souboru antropometrických bodů, které byly během vývoje vypracovány, lze porovnávat data jednotlivými výzkumy. Byla také zvolena technika jejich měření a vypočítáno množství indexů, které dávají jednotlivé míry do souvislostí. Tyto standardní postupy jsou pro běžný výzkum naprosto dostačující. To však nevylučuje použití speciálních metod pro specifické výzkumy. Byl také stanoven antropometrický instrumentář sestávající z antropometru, osobní váhy, pelvimetru, kefalometru, posuvného měřítka, pásové míry a kaliperu. Za stranu, na které jsou jednotlivé míry získávány, byla určena pravá strana. Měření na levé straně se používá pouze pro účely zjišťování asymetrií. Postupy měření zahrnují také etické normy, které kladou důraz na profesionální přístup a takt, anonymitu a informovanost měřeného s jednotlivými postupy a účely měření. Fetter (1976) také zdůrazňuje význam reprezentativnosti měřeného vzorku a upřednostňuje získání méně dat od více osob před podrobným měřením malého souboru (Fetter, 1976, Drozdová, 2004, Malina a kol., 2009). Somatometrie nám umožňuje například sledovat růst a vývoj lidského organismu a vytvářet tak modely charakteristické pro jednotlivé období vývoje, které mají medicínský význam. Pomocí somatometrie lze také charakterizovat a porovnávat jedince dané populace stejně jako jednotlivé populace a etnika, což nalézá uplatnění například v ergonomii a kriminalistice. Tělesná stavba člověka není utvářena jen genetickým programem, ale významnou roli zde hrají také vlivy prostředí včetně výživy a fyzické aktivity, přičemž somatometrie je schopna dopady těchto vlivů do jisté míry vyjádřit. Také vliv sportu, jako jedné ze složek fyzické aktivity, lze sledovat pomocí somatometrie, jak uvidíme dále v textu (Fetter, 1976)

8 Rozvoj sportu na konci 19. století přinesl větší rozvoj zájmu o morfologii sportovců. Pokud nebereme v úvahu práce starověkých učenců, tak právě minulé století bylo začátkem pro bádání ve významu stavby tělesné schránky. U nás měl v tomto směru velký podíl například sokolský tělocvik, jehož vliv na tělesnou stavbu sledoval v 70. letech 19. století Krupička (1872). Arnold potom v roce 1896 antropometricky popsal stavbu těl akrobatů. O několik desítek let později přišly důležité práce německých autorů. Kohlrausch, se zabýval somatickými zvláštnostmi mnoha set sportovců různých odvětví, mj. i nářaďovců (1923,1930in Tittel). Bach sledoval účastníky německých tělovýchovných slavností (1931,1956), Arnold pak studenty tělesné výchovy (1931). Z dalších významnějších je možno jmenovat práce Bunaka (1924), Mydlarského (1936), Škerleje (1936) aj. (Pavlík, 1999) Nejznámější je práce Kohlrausche, který provedl antropometrická měření v 16 sportovních odvětvích. Ostatní autoři často docházeli ve svých závěrech k tomu, že stanovili morfologický typ pro určitý druh sportu. Další autoři jako Mydlarski (1935), Novák (1950), Novotný (1960) a jiní sledovali morfologické rozdíly sportovců proti běžné populaci. Snažili se také najít souvislosti s tréninkovým zatížením. Z našich dřívějších autorů provedli podobná šetření u volejbalistů Šabat (1947) a Novotný (1959). Podrobnou antropometrickou charakteristiku posluchačů tělesné výchovy podali Linc a Fleischmann (1965,1966), Swalus (1967), Štěpnička (1974), Riegrová (1978), Belej (1981) aj. (Pavlík, 1999) Po roce 1950 využívaly somatometrické údaje i další práce, které se zabývaly obecnou nebo speciální výkonností sportovců. Motorická výkonnost je považována mnohými autory za jeden z nejdůležitějších znaků, které ovlivňují motorickou činnost. Ke konci šedesátých let se setkáváme s trendem snižování věkové hranice, při které děti začínají se sportovní přípravou (tzv. raná specializace), s čímž také souvisí vyhledávání talentů. Od této doby se začínají objevovat práce, které se zabývají také somatometrickou charakteristikou sportujících dětí a mládeže

9 Podle Pavlíka jsou z této oblasti významné práce Komadela a kol. (1969), Havlíčka (1970), Ulbricha (1971), Řehoře-Láníčka (1973), Pavlíka (1977), Ulbrichové (1980), Riegrové (1983) aj. Význam morfologických předpokladů k výkonnosti u mládeže, z hlediska složení těla pak charakterizovala ve svých pracích Pažízková (1971,1973), Chovanová (1983), Riegrová (1984) aj., z cizích autorů např. Drozdowski (1967), Wolanski (1970), Tittel-Wutscherk (1974) aj. Po roce 1970 se objevují mnohé studie, které se zabývají tělesnou stavbou sportovců v různých sportovních odvětvích. Nacházíme zde popis tělesné stavby sportovců, kteří dlouhodobě rozvíjejí určitou sportovní disciplínu Somatotypologie ve sportovní antropometrii Somatotypologie Jistým pionýrem v bádání po určitých typických vlastnostech tvaru lidského těla by mohl být označen Hippokrates. Již ve starověku byl díky němu zachován systém, který dělí lidskou konstituci na dva základní typy: Habitus phthisicus a habitus apoplectius. První typ označuje dlouhé, štíhlé tělo s převládajícími vertikálními rozměry, zatímco druhý typ popisuje krátké zavalité tělo s převládajícími horizontálními rozměry. Toto dělení se pak používá ve starověku i středověku, někdy ale doznává menších odchylek. Řada typologií pak vzniká v 19. a zvláště pak ve 20.století. Většina z nich dělí lidskou schránku na tři až čtyři typy. Podle stavby těla je možné sportovce rozdělit podle tzv. somatotypů. Somatotyp neboli tělesná stavba těla je každému dána geneticky. Jednotlivé základní somatotypy se nedají ovlivnit. Správnou výživou a dlouhodobým tréninkem se dá s určitou somatickou stavbou (i nevhodnou v daném sportu) dosáhnout kvalitních výsledků. Nikdy však nelze dosáhnout výsledku kvalitnějšího než dosáhne somatotyp více vhodný k této sportovní aktivitě. Somatotyp je zděděn po rodičích a je částečně ovlivnitelný sportem v dětství a výživou. Sportovní aktivita je důležitá především pro zdravotní stav jedince

10 Somatotyp sportovce se vyvíjí už od dětského věku, kdy se začíná jedinec některému sportu věnovat. Výraznější změnu lze u dětí zaznamenat v předpubertním období, kdy se tělo začíná fyzicky měnit a dospívat do dospělé podoby. Při dětských sportovních aktivitách jde stále o dětskou postavu příliš se nevymykající tělesnou stavbou. Výraznější změny můžeme pozorovat u dětí v postpubertálním období, kdy začíná biologické zrání. Například pozorování dětí věnující se gymnastice od dětského věku do dospělosti prokázalo částečnou přestavbu a vývin těla, který je odlišný od stejně staré nesportující populace. S tím souvisí i rozvoj svalové hmoty. Somatotyp je jedním z faktorů výkonnosti, který může znemožňovat dosažení vysoké úrovně výkonnosti v daném sportu, to platí především v silových sportech. Rozpoznání somatotypu jedince již v dětském věku může napomoci při výběru sportovního odvětví, tak aby v pozdějším věku dítěte nenastalo zklamání pro neúspěch v tomto sportu. Každý somatotyp má předpoklady k jiným sportovním aktivitám, proto je zapotřebí vybírat sportovní aktivitu tak, aby mohlo být dosahováno dobrých výsledků. Určitá tělesná zátěž vede k postupné proměně tělesné stavby sportovce. Tělesná stavba svými vlastnostmi (tělesné rozměry atd.) ovlivňuje sportovní úroveň a výkonnost sportovce. Dlouhodobé působení tělesných zátěží se podílí na rozvoji a změnách somatických znaků. Dochází k adaptaci. Sportovci určitého somatotypu mají tendenci se sbližovat pro své dobré předpoklady k určitému sportu. Pro některé sporty je předpokladem určitý druh somatotypu, který zefektivňuje podávané výkony. Podle Pavlíka (1999) je možno mezi nejznámější typologické systémy zařadit: Rostanův (1826), rozlišující typ dechový, zaţívací, mozkový a svalový Sigaudův (1914), který je zpřesněním Rostanovy typologie rozlišuje typ dechový, zažívací, svalově kloubní a mozkomíšní Bunakův (1923), který stanovil typy: stenoplastický (štíhlý), mesoplastický (střední), euryplastický (široký) Kretschmerův (1921), pouţívaný ještě po druhé světové válce u nás,

11 rozlišující typ astenický (leptosomní), atletický a pyknický V současné době jsou nejvíce využívány typologické systémy Kretschmerův, Sheldonův a Heath Carterův. V této práci budeme naše naměřené hodnoty zpracovávat pomocí typologie Sheldona a Heath-Carter Kretschmerův typologický systém Německý psycholog Ernest Kretschmer rozpracoval systém kalsifikace tělesných typů ve své knize Körperbau und Charakter v roce Mimo jiné vychází ze vzájemných psychických a tělesných vztahů a popisuje astenický, atletický a pyknický typ (obr. 1). 1. Astenický typ je charakterizován normální výškou, ale omezenou šířkou těla. Tomuto typu chybí podkoţní tuková vrstva a nepřibírá na váze ani při přejídání, kostra je subtilní a svalstvo nedostatečně vyvinuté. Končetiny jsou velmi štíhlé, trup je dlouhý a břicho ploché aţ vkleslé. Hlava je malá, obličej úzký a oválný se zdůrazněnými rysy. Je zde významná tendence k nástupu známek stárnutí jiţ ve věku mezi lety. 2. Atletický typ je střední výšky se silně vyvinutou, svalstvem i hrudníkem.všechny obvody jsou zvětšeny svalovou hmotou a robustními kostmi, břicho je svalnaté a nevystupující. V obličeji vynikají zejména lícní kosti, nadočnicové oblouky a mohutná dolní čelist. Hlava je střední velikosti, krk je mohutný, ramena široká, záda se rychle zuţuji ke štíhlým bokům. Kůţe je elastická, silná s poměrně malým mnoţstvím podkoţního tuku a pojiv. Končetiny jsou spíše dlouhé. 3. Pyknický typ je malé zavalité postavy, převaţují šířkové rozměry nad vertikálními. Obvody hlavy, hrudníku a břicha jsou velké s tendencí

12 ukládání tuku v obličeji, na hrudníku, hýždích a lýtkách. Obličej mívá tvar pětiúhelníku. Končetiny jsou drobné, oblé s málo vyvinutými svaly. (Hrstková, 2010) Obr. 1: Schematické znázornění somatických typů (astenický, atletický a pyknický) podle Kretschmera

13 Typologie Sheldona a Heathové-Cartera Shelodon přišel s naprosto novým způsobem stanovení somatotypu. Díky studování antropometrických dat u velmi rozsáhlého materiálu zjistil, že v lidské populaci existuje velká škála typů tělesné stavby, nikoliv pouze vyhraněné konstituční typy. Mimo jiné byl také prvním badatelem, který použil termín somatotyp. V původní metodě z roku 1940 klasifikuje 5 částí těla : 1. hlava, 2. hrudní část trupu, 3. horní končetiny, 4. břišní část trupu, 5. dolní končetiny. U každé části hodnotí sílu zastoupení jedné ze tří tzv. komponent: endomorfní, mezomorfní a ektomorfní. První komponenta vyjadřuje tloušťku osoby a množství depotního tuku. Druhá komponenta vyjadřuje svalově kosterní rozvoj a beztukovou hmotu těla, třetí komponenta zase stupeň podélného rozložení tělesné masy. Ve své metodě, vypracované v r ( Atlas of Men ) nehodnotí již jednotlivé části těla samostatně, nýbrž postavu jako celek (obr. 2). Obr. 2: Schematické znázornění somatických typů podle Sheldona

14 Na základě této klasifikace vytváří výsledný somatotyp, který je označen třemi čísly. První číslo označuje endomorfní, druhé mezomorfní, třetí ektomorfní komponentu. Stupnice je 7 bodová, číslo 1 značí nejmenší, číslo 7 největší možné zastoupení dotyčné komponenty v somatotypu. Toto trojčíslí se potom zanáší do názorného grafu, který má tvar zaobleného trojúhelníku (obr. 3). V jeho vrcholech jsou znázorněny extrémní typy, uprostřed typy vyvážené, uvnitř pak další mezitypy. (Pavlík, 1999) Obr. 3: Sheldonův somatograf Za Sheldonovy následovníky by mohli být označeni Heathová a Carter, kteří spolupracovali a v roce 1967 přišli s modifikovanou verzí Sheldonovy metody (metoda Heath-Carter). Stala se nejpoužívanější metodou pro stanovení somatotypu a využívá se dodnes

15 Škála metody Heath-Carter není oproti Sheldnově metodě limitována 7mi stupni a je otevřena i pro extrémní somatotypy do vyšších stupňů. Krom toho dokáže určit i somatotyp mužů i žen, dětí i dospělých. Přesnost zhruba na 0,5 stupně komponenty. Graficky se somatotyp znázorňuje do upraveného Sheldonova somatografu (obr. 4) Obr. 4: Somatograf Heath - Carter Somatotypy sportovců První pokusy o zařazení do typologických systémů pozorujeme až po 1. světové válce, zejména díky Bunakovi a Kretschmerovi, kteří konstituční typologie aplikovali na sportovce. Toto zařazování tedy nemá tak dlouhou tradici jako samotná somatometrická měření. Po 2. světové válce již byla na světě Sheldonova metoda, kterou využila řada badatelů. První závažnější práce tohoto druhu je Curetonova studie somatotypů 22 atletů, plavců a gymnastů zjednodušenou Sheldonovou metodou (probandy

16 nefotografoval) na OH v Londýně Taner (1964) na OH v Římě pak provedl zařazení 137 olympioniků do Sheldonova grafu. Zjistil, že vítězové soutěží měli hodnotu mezomorfní komponenty označenou nejméně pátým stupněm. K podobným závěrům došel Carter (1969), který otypoval se spolupracovníky 1265 vrcholových sportovců na OH 1968 v Mexiku. Conradovu metodu k typologii sportovců používal v Německu Wutscherk (1969). (Pavlík, 1999) V českých zemích má na rozšíření typologie Sheldona a Heath-Cartera největší podíl Štěpnička. Byl jeden z prvních, kteří u nás provedli rozsáhlá měření sportovců různých sportovních odvětví. V roce 1970 změřil celkem 613 probandů, z nichž velkou část tvořili sportovní gymnasti. O čtyři roky později využil metodu Heath- Carter a popsal somatotypy 654 sportovců různých odvětví. V roce 1979 spolupracoval s Chytráčkovou, Kasalickou a Kubrychovou. Z této spolupráce vzešly výsledky měření 321 žen a 543 mužů. Bylo to nejrozsáhlejší měření, které kdo u nás provedl. V letech bylo u nás publikováno poměrně mnoho studií popisujících somatotypy sportovců a sportovkyň. Například Kosová (1983) popsala somatotypy basketbalistů, Chovancová-Pataki-Vavrovič (1983) somatotypy vzpěračů dorostenců, Pavlík (1996) somatotypy ultramaratonců. Vývojovou studii 9-16 letých gymnastů publikoval Pavlík (1982). Studenty tělesné výchovy pak popsala Kovalčíková a kol. (1986) a Riegrová-Vodička (1992). Studie o vztahu somatotypu a výkonnosti publikovala Orvanova (1989), Chytráčková (1979), Riegrová (1992) aj. (Pavlík, 1999) 1.3 Struktura sportovního výkonu v extrémních cyklistických disciplínách Struktura výkonu v extrémních cyklistických disciplínách se výrazně liší od struktury výkonu v klasických cyklistických disciplínách. Mají podobný základ, ale u extrémních disciplín se navíc objevují nestandardní prvky, které z těchto disciplín dělají extrémní. Tato práce je zaměřena na disciplíny, které jsou v současné době nejrozšířenější freestyle mountainbike a fourcross

17 Podle Dovalila (2002) se sportovní výkon uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, která je zaměřena na dosažení maximálního výkonu. V průběhu tréninku je tato činnost osvojována a zdokonalována jako dovednost. Sportovní dovednost je tréninkem získaný komplex výkonových předpokladů sportovce řešit správně a účinně úkoly dané sportovní specializace. Dovalil dále uvádí, že v množině proměnných, které ovlivňují a vytvářejí sportovní výkon, lze rozlišit faktory somatické, kondiční, techniky, taktiky a psychické (obr. 5). Obr. 5: Struktura sportovního výkonu (Dovalil, 2002) Somatické faktory Somatické faktory jsou podle Dovalila (2002) poměrně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné, v řadě sportů hrají významnou roli. Týkají se podpůrného systému kostry, svalstva, vazů a šlach, a z velké části vytvářejí biomechanické podmínky konkrétních sportovních činností. Diferencují výchozí předpoklady pro různé typy sportovních výkonů

18 K hlavním somatickým faktorům patří: - výška a hmotnost těla - délkové rozměry - složení těla - tělesný typ Výška a hmotnost těla slouží jako orientační charakteristika somatotypu. Při srovnání s charakteristikami rodičů lze predikovat vývoj mladého sportovce a jeho předpoklad pro specializaci ve sportovních odvětvích, kde jsou tělesná výška a hmotnost limitujícími faktory výkonů. Ve složení těla rozlišujeme aktivní tělesnou hmotu (svalstvo) a tuk. Jednotlivé sportovní specializace mají svůj charakteristický podíl svalstva a tuku. Pro sportovní výkon je také důležité složení svalu z hlediska zastoupení svalových vláken. Svalová vlákna ovlivňují různé funkce svalu a zjednodušeně je dělíme na bílá, rychlá a červená, pomalá. Tělesné typy a jejich měření jsme popsali v kapitole Kondiční faktory Kondičními faktory jsou považovány pohybové schopnosti jedince. Jsou to vrozené předpoklady, které mají podstatný vliv na celkovou výkonnost. Do pohybových schopností řadíme silové, vytrvalostní, rychlostní a koordinační schopnosti. Podle Měkoty (2005) a dalších autorů se pohybové schopnosti člení na kondiční, hybridní a koordinační. Mezi kondiční schopnosti zařazujeme vytrvalostní a silové schopnosti, vytrvalostní schopnosti se dále dělí na aerobní vytrvalost, anaerobní vytrvalost a na silovou vytrvalost. Do silových schopností spadá silová vytrvalost, maximální síla a rychlostní síla. Do hybridní neboli smíšených schopností řadíme rychlostní schopnosti rychlostní síla, akční rychlost a reakční schopnost. Koordinační schopnosti jsou reakční, rovnováhová, rytmická, orientační a diferenciační (obr. 6)

19 Na rozvoj kondičních schopnosti se jezdci fourcrossu a freestyle mtb nejvíce soustředí v přípravném mezocyklu (prosinec únor), kdy rozvíjejí svůj fyzický fond, postupně do tréninkového procesu začleňují cvičení na stimulaci komplexní síly, explozivní síly, obecné a speciální vytrvalosti a také rychlostních a koordinačních schopností. Obr. 6: Struktura komplexu motorických schopností (Měkota, 2005) Silové schopnosti V našem kontextu mluvíme o síle jako o schopnosti překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor. Svalová kontrakce je odpovědí na svalový ruch a je doprovázena množstvím chemických, fyzikálních a fyzikálně-chemických změn. Svalové napětí, tzv. tonus, má sval i v klidovém stavu. Při kontrakci toto napětí roste. Projev síly závisí na počtu svalových vláken, který se během tréninkového procesu postupně

20 zvětšuje. Pohyb poté zajišťuje souhra svalových skupin (mezisvalová koordinace). Silové schopnosti se dělí na následující druhy: - síla absolutní (maximální) - síla rychlá a výbušná (explozivní) - síla vytrvalostní Každá z těchto druhů síly je spojená s jiným množstvím odporu, jinou rychlostí pohybu a může být jinak realizována. V tabulce 1 jsou znázorněny druhy silových schopností a charakter jejich působení. Druh silové schopnosti Velikost odporu Rychlost pohybu Opakování (trvání) pohybu Absolutní maximální malá krátce Výbušná nemaximální maximální krátce Vytrvalostní nemaximální nemaximální dlouho Tab. 1: Velikost odporu, rychlost pohybu a trvání pohybu při klasifikaci silových schopností (Dovalil, 2002) Překonávat odpor pomocí dolních končetin musí jezdci freestyle mountainbike a fourcrossu neustále. Při rychlém rozjezdu nebo startu využívají výbušnou (explozivní) sílu dolních končetin. Během jízdy přechází dolní končetiny na vytrvalostní sílu při aktivaci anaerobních procesů. Horní končetiny jezdců využívají vytrvalostní sílu- statickou i dynamickou. Silové požadavky jezdců těchto disciplín jsou komplexní. Proto i silová příprava (trénink) musí mít komplexní povahu. Horní a dolní končetiny se na tréninkové resp. závodní jízdě však podílejí největší měrou

21 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti využíváme při výkonech, které jsou charakterizovány vysokou rychlostí pohybu. Tyto činnosti provádíme maximální intenzitou, která však podle Dovalila nemůže trvat déle než sekund. Rychlostní schopnosti jsou utvářeny složitým komplexem činitelů a kladou zvýšené nároky na koordinaci svalových skupin. Rozvoj rychlostních schopností je velmi obtížný z důvodu genetických predispozicí poměru rychlých a pomalých svalových vláken. Ve freestyle mountainbike a fourcrossu musí být ve většině případů rychlost provedení pohybů vysoká, proto se při kondiční přípravě rozvoj rychlostních schopností nesmí opomenout. Obecně je při tréninku rychlostních schopností používána menší zátěž, prováděný pohyb je opakován vícekrát při vysoké intenzitě rychlosti. Při tréninku rychlostních schopností je potřeba zatěžovat co největší škálu svalových skupin Vytrvalostní schopnosti Vytrvalost je komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. (Dovalil, 2002). Z hlediska energetického zajištění dělíme vytrvalostní schopnosti na dlouhodobou, střednědobou, krátkodobou a rychlostní vytrvalost. O úrovni vytrvalostních schopností rozhoduje aerobní výkon a aerobní kapacita. Výkon ve freestyle mountainbike a fourcrossu spadá do vytrvalosti krátkodobé, energetické krytí zajišťuje ATP CP systém a LA systém. V tréninku je tedy potřeba stimulovat LA systém a podle toho nastavit dobu cvičení a intenzitu. Závodní a tréninková jízda ve freestyle mountainbike a fourcrossu trvá max 60 s, kondiční trénink je postaven podobně jako kondiční trénink běžců na krátké tratě. Jezdci freestyle mountainbike sice nepotřebují projet trať v co nejkratším čase, ale únava při jízdě přímo působí na správné provedení freestylových prvků na skocích. Při tréninku vytrvalostních schopností je výhodné využít např. intervalovou metodu. Intervalový trénink je složený z opakování kratších úseků s maximálním úsilím (okolo 100% VO2 max), při němž vzniká kyslíkový dluh. Počet úseků je tak

22 velký, po jak dlouho je trénující schopen udržet vysoké tempo. Přestávky mezi úseky jsou přiměřeně dlouhé, aby umožnily dostatečnou regeneraci, ale současně zachovaly zvýšenou činnost srdce a dýchání. Tepová frekvence by při zotavení, mezi úseky neměla klesnout pod tepů/min Koordinační pohybové schopnosti V cyklistických disciplínách, kterými se zabývá naše práce, jsou kladeny vysoké nároky na odhad vzdálenosti, rovnováhu, prostorovou orientaci, rytmus, rychlé přizpůsobení se vzniklé situaci atd. Je zde tedy velmi důležitá funkce centrálního nervového systému a nižších řídících center. Mezi základní koordinační pohybové schopnosti patří podle Dovalila (2002): - diferenciační schopnost - orientační schopnost - schopnost rovnováhy - schopnost reakce - schopnost rytmu - schopnost spojovací - schopnost přizpůsobování Zvláště ve freestyle mountainbike je velmi důležité zkoordinovat práci celého těla. Při provádění freestylových prvků musí mít jezdec přesné uvědomění o pozici všech segmentů těla ve vzduchu, podobně jako například gymnasté. Freestylista často provádí prvky, při kterých rotuje kolem své osy horizontálně i vertikálně a do toho vsazuje menší prvky (protáčení řídítek, protáčení rámu kolem řídítek apod.), díky čemuž vytváří trikové kombinace, které jsou na soutěžích nejlépe bodovány. Celou dobu ale musí mít kontrolu nad svou polohou vůči skoku, na kterém trik provádí. Špatný odhad vzdálenosti nebo polohy může vést k nepovedenému odjetí prvku, pádu a často i zranění. Jezdci fourcrossu sice při

23 skocích neprovádějí freestylové prvky, za to se ale často ocitají ve vzduchu v bezprostřední blízkosti jednoho nebo více soupeřů. Navíc vše probíhá v rychlostech 30 60km/h, tudíž riziko úrazu je opět velmi vysoké. Trénink koordinačních schopností specializovaných pro freestyle mountainbike a fourcross začíná u naprostých začátečníků v podobě překonávání různě dlouhých skoků. Jezdci se naučí odhadovat správnou rychlost, práci s kolem v letové fázi a dopad. Podle zaměření disciplíny pak připojují další tréninkové prvky Pohyblivost Pohyblivost je schopnost člověka pohybovat svaly v no největším rozsahu. Pohyblivost se dále dělí na: - statickou pohyblivost (bez ohledu na rychlost provedení) - dynamickou pohyblivost (spojována s dynamickým pohybem a může být spojena s rizikem úrazu) - funkční pohyblivost (schopnost využít rozsah kloubní pohyblivosti, odpovídá specifice protahování a má největší význam pro sportovní výkonnost) - aktivní pohyblivost (rozsah pohybu při volním použití svalů bez vnější pomoci) Při pravidelném a řádném strečinku dochází k prodlužování vazivových tkání a svalů, tím se zvyšuje samotná pohyblivost. Při nedostatečném nebo žádném protahování se pohyblivost snižuje. Rozlišujeme statický, dynamický, pasivní a aktivní strečink. U extrémních cyklistických disciplín, stejně jako u většiny jiných sportů, slouží strečink zejména k prevenci zranění. Plní také funkci relaxace a prohlubuje pohybové vnímání. Před výkonem v oblasti freestyle mountainbike a fourcrossu využíváme většinou dynamický strečink, při kterém je ale potřeba brát v úvahu teplotu okolního prostředí, z důvodu možného zranění. Při nízké teplotě klesá pružnost svalů

24 1.3.3 Faktory techniky Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanizmů řízení pohybu. (Dovalil, 2002). Technika je tedy záležitostí řízení motoriky tak, aby bylo dosaženo dokonalé souhry svalových skupin, které jsou řízeny nervosvalovou soustavou. Z tohoto pohledu můžeme techniku rozdělit na vnitřní a vnější. (Hrstková, 2010) Vnitřní techniku tvoří neurofyziologické základy, které mají podobu zpevněných a stabilizovaných pohybových vzorců a jim odpovídajících koordinovaných systémů kontrakcí a relaxací svalových skupin. Vnější technika se projevuje jako organizovaný sled pohybů a operací sdružených v pohybovou činnost, zaměřenou k danému cíli. (Dovalil, 2002). Technika je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Začátečníci si osvojují a zdokonalují základy, u zkušených sportovci probíhají procesy diferenciace, integrace a stabilizace. V extrémních cyklistických disciplínách jsou faktory techniky zásadní pro správné provedení pohybového úkolu. Proces osvojování jezdecké techniky je složitý a založený na systematickém trénování pohybových dovedností. Obr. 7: Metodické kroky při osvojování a zdokonalování sportovních dovedností (Dovalil, 2002)

25 1.3.4 Faktory taktiky Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů. Ten však bezprostředně souvisí s technickými aspekty, takže realizace taktických záměrů je možná jedině prostřednictvím techniky (Dovalil, 2002). K rozvoji taktických faktorů je zapotřebí určitých souborů vědomostí a intelektové schopnosti. (Hrstková, 2010). Dovalil dělí taktiku na individuální, skupinovou a týmovou a na útočnou a obrannou. Největší uplatnění mají faktory taktiky ve sportech s dlouhodobou délkou sportovního výkonu (např. sportovní hry). Závodní jízdy ve freestyle mountainbike a fourcrossu jsou relativně krátké povahy (40 60 s), taktické faktory přímo v jízdě jezdec uplatňuje ve chvíli, kdy jízda nevychází přesně podle představ (např. při pádu nebo při nepovedeném projetí překážky zbytek jízdy může riskantně zkusit prvek nebo průjezd, který nemá dostatečně natrénovaný). Taktické faktory se také využívají při plánování kvalifikačních nebo finálových jízd, při tréninku před závodem atd Psychické faktory Přestože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace s odpovídajícími faktory kondičními, technickými a taktickými, mají u všech typů výkonů rozhodující význam faktory psychické. V užším pohledu se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci. Motivace bývá považována za automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Mezi další intervenující proměnné řadíme: osobnostní předpoklady (zaměřenost osobnosti), charakterové vlastnosti (sebedůvěra, píle, houževnatost, svědomitost), volní vlastnosti (cílevědomost, odpovědnost, soutěživost, bojovnost, vytrvalost, trpělivost, odvaha, rozhodnost), temperament (emoční stálost, emoční zralost, neuroticita, absence melancholických prvků..), sociální role (zvýšená agresivita a sebeprosazování sportovců..)

26 1.4 Charakteristika freestyle mountainbike a fourcrossu Samotný mountainbikng je poměrně mladý sport, jeho odnože freestyle mountainbike a fourcross jsou disciplíny, které sice mají kořeny v 90. letech 20. stol., ale fakticky vznikly až kolem roku Osobně jsem se ještě nikdy nesetkal s prací, která by se zaobírala problematikou významu somatotypu na techniku jízdy a využití poznatků v těchto dvou extrémních disciplínách Historie mountainbikingu První zmínky o mountainbikingu (MTB) jsou z roku 1973, kdy se Gary Fisher a Joe Breeze vydali na svých letitých bicyklech k hoře Tamalpais v Kalifornii. Na tomto 850 metrů vysokém vrcholku severně od San Franciska začíná oficiálně éra kol do každého terénu - stoupání a zejména zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou plnou štěrku, výmolů a kořenů. Tyto nevázané jízdy v přírodě provozovali na starých kolech značky Schwinn Cruiser, vyrobených někdy ve čtyřicátých letech. Rok 1976 byl dobou prvních závodů, které byly vypisovány každé dva či tři týdny a měly velký podíl na neustálém zdokonalování kol stavěných pro tento účel. Gary Fisher a Joe Breeze, patřící mezi nejrychlejší závodníky, přicházeli stále s novými technickými zlepšeními. Jednoho dne Gary namontoval na svůj stařičký bicykl přehazovačku a pětikolečko, což se brzy objevilo na většině terénních kol. O několik měsíců později přichází s vylepšením, které se dodnes používá- páčku řazení montuje na řídítka, protože v terénu není čas na pouštění řídítka rukou. V následujících letech se zájem o tento divoký styl jízdy zvětšuje, přičemž největší podíl na tom má Charlie Kelly, který píše články do cyklistických časopisů. Kelly dal také popud v roce 1977 ke stavbě speciálních rámů pro tento druh kol na zakázku. O dva roky později se Gary Fischer setkal s Tomem Ritchey a společným úsilím vytvořili rám, který byl pevnější a lehčí, než všechny doposud. V roce 1979 založil Fischer a Kelly obchodní firmu na prodej kol od Ritcheye. Tento nový typ kol nazval mountainbike neboli MTB. Během několika dalších let byl zájem o MTB tak velký, že můžeme mluvit o velkém boomu. O výrobu kol se začaly zajímat japonské firmy a v polovině 80. let přichází firma Shimano s první kompletní sadou pro MTB. Během několika dalších let se mountainbiking stal fenoménem a v roce 1996 byl zařazen do programu Olymijských her v Atlantě. (Siriški, 2008)

27 1.4.2 Vývoj extrémních disciplín MTB Koncem osmdesátých let se na Mammoth Mountain v Kalifornii konalo několik závodů MTB, které do té doby neměly obdobu. Závodníci sjížděli tuto horu nejkratší cestou dolů, dosahovali šílených rychlostí, které se pohybovaly kolem 80km/h. Byl to prvopočátek downhillu.během devadesátých let se stal downhill velmi populárním, největší výrobci MTB kol začaly odkoukávat odpružení u motocyklů a vyvíjet svá vlastní sjezdová kola, díky kterým byl tento sport ještě rychlejší, šílenější a divácky atraktivnější. Po několika letech se objevila nová disciplína pojmenovaná jako dualslalom. Dva jezdci projížděli dvě identické dráhy plné klopených zatáček a skoků. Všechno se odehrávalo na jednom kopci, takže diváci mohli pozorovat celou trať a souboje byly navíc velmi napínavé. Jak sjezdové, tak dual-slalomové závody si vzala pod hlavičku asociace zvaná jako NORBA (National Off-Road Bicycle Association) a začala pořádat seriály závodů NorbaCup. To velmi pomohlo k popularizaci downhillu a dualslalomu v USA a následně v celém světě. Během devadesátých let byli diváci bezkontaktním dual-slalomovým systémem znuděni a jako odpověď přišla zbrusu nová disciplína mountain cross. Čtyři jezdci v jedné dráze, fyzický kontakt dovolen, obrovské skoky a velké klopené zatáčky, to všechno v obrovských rychlostech. Díky agresivnějšímu pojetí tento sport vymazal dual-slalom a od roku 2000 se ustálil jako plnohodnotná sjezdová disciplína. Název se změnil na fourcross a nyní je po boku downhillu součástí světových pohárů v MTB. Biketrial vznikl v osmdesátých letech ve Španělsku, kde šampion v motocyklovém trialu Pedro Pi poskládal pro svého malého synka Ota Pi speciální kolo. Původně mělo malému Otovi posloužit na trénink, protože byl moc malý na ukočírování pravé motorky. Nápad se zalíbil kolegům Pedra Pi, kteří svým synkům taktéž všemožně poskládali speciální kolečka a vznikly první závody. Po deseti letech se tento sport provozovaný na malých kolech stal velmi populární po celé Evropě a vznikla Světová biketrialová unie (BIU), která dosud pořádá seriály mistrovství světa a různé světové soutěže. Ot Pi se mezitím stal legendou a spolu se svým otcem založil značku Monty. V polovině devadesátých let se biketrialem nadchlo několik amerických jezdců MTB, netrvalo dlouho a vznikla MTB kategorie. Kolem roku 2000 se z MTB biketrialu vyklubala nejnovější disciplína zvaná freestylemtb. Několik amerických biketrialistů si uvědomilo, že na MTB lze provádět stejné krkolomné kousky jako vídali u jezdců na

28 speciálních 20ti palcových kolech BMX. Ti dokázali ve vzduchu protáčet řídítka nebo i rám, skákat salta, otáčet se kolem své osy a další extrémní kousky. Během několika dalších let se tyto efektní triky naučili i jezdci na MTB a díky několika prvním exhibičním závodům pod taktovkou firmy RedBull se vytvořila disciplína, kterou dnes nazýváme freestylemtb. (Siriški, 2008) Freestyle MTB Freestyle MTB (dále jen FMTB) je nejmladší disciplínou horských kol. Tento sport vznikal v letech , kdy se některé ikony světového biketrialu začaly soustředit na kombinování prvků biketrialu a freestyle BMX. Do této doby bylo provádění efektních a krkolomných triků doménou pouze jezdců používajících speciální 20 palcová kola BMX. Několik amerických MTB jezdců si uvědomilo, že freestylové prvky jako například salto vzad, protočení řídítek, otočka o 360 atd. se dají provádět i na horském kole. Oproti BMX kolu je MTB sice o něco větší a méně obratné, ale velkou výhodou je odpružená vidlice a větší průměr kol, což MTB jezdcům dovolí dostat se do terénu, kde by bylo kolo BMX neovladatelné. Proto nyní můžete vidět profesionální freestyle MTB jezdce, jak provádějí salta vzad a jiné triky na neuvěřitelných skocích ze skal, v lese a v jiných krkolomných terénech. Mnozí lidé si pod pojmem freestyle představí spíše módní vlnu než sport, ovšem realita je jiná. Aby jezdec dokázal provádět tyto extrémní triky, musí mít hodně natrénováno. A nejedná se pouze o trénování triků do tzv. foampitu (jáma naplněná molitanem, do které se jezdci učí provádět triky s malým nebezpečím úrazu, stejný systém přípravy, jaký mají například gymnasté). Jezdec musí mít také zpevněné celé tělo, protože pády jsou u této disciplíny velmi časté a nebezpečné. Musí mít silné zejména horní končetiny, aby dokázal ve vzduchu manipulovat s kolem a mít jistotu při dopadech. Ukázkovým příkladem závodu FMTB je tzv. slopestyle. Trať je dlouhá cca 500m, vede mírně z kopce a je sestavena ze startovního seskoku, dřevěných či hliněných skoků, u-ramp, wallridů (z odrazu se jezdec přilepí koly ke zdi a využije rychlosti k jízdě po této zdi) a dalších různých freestylových překážek. Hodnotí se obtížnost a provedení triků na všech překážkách. Jezdec musí mít kolo naprosto pod kontrolou, protože při jakémkoliv zaváhání během provádění triku padá na zem, často z velké výšky a při velké rychlosti. Při posilování je zásadní soustředit se nejen na sílu partií, které ovládají kolo, ale také na části

29 těla, které jsou náchylné ke zranění. Při FMTB jsou pády velmi časté a velmi nebezpečné, často dochází ke zraněním kolene, kotníku, ramene, zápěstí a zad. Je tedy velmi nutné mít zejména tyto partie silné a pevné. (Siriški, 2008) Obr.8: Freestylový prvek - backflip nohand (Damjan Siriški)

30 1.4.4 Fourcross Fourcross (dále jen 4X) je sportovní odvětví, které se řadí do sjezdových disciplín horských kol. 4 jezdci vystartují ze startovního zařízení a vyhrává ten, který překoná trať plnou skoků, klopených zatáček, seskoků a různých dalších překážek, jako první. Vítěz každé jízdy postupuje pavoukem do dalších kol a celkovým vítězem závodu se stává jezdec, který vyhraje ve finálovém rozjezdu. Při jízdě je dovolený lehký fyzický kontakt. Tratě světového poháru měří cca m. Časy jízd se pohybují kolem vteřin. Jezdec musí mít kolo naprosto pod kontrolou. Ocitá se v různých nebezpečných situacích- ve vzduchu nebo v těsném souboji se soupeři a musí velmi rychle reagovat, což často rozhoduje nejen o výsledcích, ale také o zdravotním stavu riderů. (EnCYKLOpedie, 2004). Při 4X je tedy velice důležitá celková síla, od které se odvíjí kontrola kola. Nejdůležitější moment ve 4X je start. Dobrá výchozí pozice je základ úspěchu a proto je kladen velký důraz na rozvinutí explozivní síly dolních končetin. Musí se také počítat s tím, že závodník projede trať cca 15krát v tréninku + dalších 5-6 jízd v samotném závodě, pokud by se jezdec dostal až do finále. Velmi důležitý je také pevný úchop řídítek kvůli ovládání kola. Při tréninku je tedy také kladen důraz na posilování zápěstí, paží a ramen. Dalším důležitým prvkem je celkové posílení svalového korzetu, což pomůže při pádech, které jsou ve 4X velmi časté. Zpevněné tělo je odolnější než tělo oslabené. Pád hrozí jezdci při průjezdu tratě každou chvíli, nesmíme zapomínat, že v jedné dráze se ocitají čtyři jezdci a podle pravidel je dovolen fyzický kontakt. Pro představu, jezdec který chce předjet protivníka, může použít lehkého najíždění a ostrých loktů k tomu, aby svého soka vytlačil do méně výhodné nebo pomalejší stopy. Při takových manévrech často končí jeden nebo i více jezdců na zemi. Je tedy velmi důležité, aby jezdcův úchop řídítek byl velmi pevný, při posilování se tedy zaměřujeme na horní končetiny a ramena a také na posílení zápěstí. Kromě toho je důležité celkové zpevnění svalového korzetu, chrániče a helma dokážou zabránit hodně zraněním, ale někdy ani to nestačí a rozhoduje celková pevnost závodníkova těla. Svou fyziologickou charakteristikou by jezdci fourcrossu mohli být přirovnáni k silničním nebo dráhovým sprinterům. Jde o rychlostně-silovou disciplínu, dobrý výkon a úspěch však není závislý pouze na fyzické vytrénovanosti, ale velkou měrou je ovlivněný technikou jízdy a výborným ovládáním kola. (Klimeš, 2007). Anaerobní schopnosti rozhodují spolu s maximální sílou, reakční rychlostí sportovce a také s výše uvedenou technikou jízdy a schopností co nejrychleji a nejefektivněji zdolávat překážky na trati

31 Fourcrossoví specialisté se mohou pochlubit vysokým poměrem bílých rychlých svalových vláken. Obr. 9: Rozjížďka ve fourcrossu

32 2. METODIKA VÝZKUMU V této práci jsme se snažili o posouzení somatických znaků u jezdců FMTB a 4X. Při určování somatotypů jsme využívali metodu Heath Carter. Její výhodou je velmi elegantní znázornění jedince ve spektru možností stavby těla. Toto grafické znázornění mohou využít trenéři, kteří okamžitě poznají kam spadá sportovcova tělesná stavba nebo například jaké bude mít nedostatky. Takovéto souhrnné označení typu je však zjednodušené, ve skutečnosti existuje velké množství individuálních morfologických detailů, které mohou hrát podstatnou roli při specifickém motorickém výkonu. 2.1 Cíle a úkoly výzkumu Z našich uvedených záměrů je možno stručně formulovat cíle a úkoly, které jsme si vytýčili. Cílem našeho výzkumu byla charakteristika tělesné stavby našich vrcholových jezdců FMTB a 4X a vzájemné porovnání jejich parametrů, z výsledků měření charakterizovat význam specifického tréninkového působení u obou disciplín. Z těchto cílů pak vyplývají konkrétní úkoly: - stanovit somatotypy jezdců FMTB - stanovit somatotypy jezdců 4X - provést komparaci výsledků mezi jezdci FMTB a 4X - u jezdců FMTB a 4X provést testování vybraných motorických schopností - výsledky testů motorických schopností zhodnotit

33 2.2 Použité metody výzkumu V této práci jsem aplikoval metodiky používané v somatometrii a somatotypologii. Uvádím zde stručný výčet a popis metod Antropometrie a) Základní somatické rozměry Tělesná výška je vertikální vzdálenost nejvyššího bodu na temeni hlavy od podložky. Měřili jsme v předepsaném postoji u stěny, s přesností na 0.5 cm Tělesná hmotnost byla použita elektronická váha, proband oblečen jen ve spodním prádle, přesnost měření 0,1 kg b) Obvodové rozměry Obvod hrudníku pásová míra probíhá vzadu těsně pod dolními úhly lopatek, vpředu těsně nad prsními bradavkami. Měřili jsme, stejně jako ostatní obvodové míry s přesností 0,1 cm. 1) obvod hrudníku v expiriu 2) obvod hrudníku v inspiriu Obvod břicha pásová míra probíhá vodorovně ve výši pupku Obvod gluteální měří se ve výši nejmohutněji vyvinutého hýžďového svalstva Obvod paže měří se uprostřed paže mezi loktem a nadpažkem, paže volně visí Obvod paže kontrahované paže je pokrčená (přibližně 90 stupňů), flexory i extenzory paže jsou v maximálním napětí, měří se v místě největšího vyklenutí svalstva Obvod stehna měříme uprostřed délky stehenní kosti Obvod lýtka měříme v místě největšího vyklenutí lýtkového svalu

34 c) Šířkové a délkové rozměry Šířka biakromiální (šířka ramen) je vzdálenost mezi nadpažky. Jako měřidlo používáme torakometr nebo pelvimetr. Měřili jsme s přesností 0,5 cm. Šířka bikristální (šířka pánve) je vzdálenost mezi pravým a levým nejvzdálenějším bodem horní hrany kosti kyčelní. Měříme stejnými měřidly, se stejnou přesností Měření somatotypu Pro stanovení somatotypu metodou Heath-Carter je potřeba provést antropometrická měření. Zjišťované somatometrické parametry, které jsou potřeba k měření: - tělesná výška - těl. hmotnost - obvod paže kontrahované - obvod lýtka - 2 kostní rozměry - 4 kožní řasy Epikondyl humeru měří se speciálně upraveným posuvným měřítkem na dolním konci kosti pažní (u loketního kloubu), proband má paži v úhlu 90, přesnost 0,5 mm Epikondyl femuru měří se stejným měřidlem, proband sedí na židli, stehno a bérec svírají úhel 90 a měří se na dolním konci stehenní kosti (u kolenního kloubu), přesnost měření je 0,5 mm Kožní řasa nad tricepsem měří se tloušťka kožní řasy na pravé paži vzadu uprostřed mezi loktem a nadpažkem Kožní řasa pod lopatkou (subscapulární) měří se pod dolním úhlem lopatky, vytažená řasa směřuje šikmo dolů

35 Kožní řasa suprailiakální měří se asi 3 cm nad pravým trnem kyčelním Kožní řasa na lýtku měří se v místě největšího vyklenutí trojhlavého lýtkového svalu Všechny kožní řasy byly měřeny kaliperem české výroby zn. Somet (který má stejné vlastnosti jako kaliper harpendenský), přesnost měření byla 0,1 mm Výpočet somatotypu K výpočtu somatotypu je nutno získat tělesná data, která jsou popsána výše. Všechny míry by měly být změřeny maximálně přesně na mm. Existují dvě možnosti, jak vypočítat somatotyp. Klasická metoda používá tabulky a umožňuje snadnější určení somatotypu v terénu. Druhá metoda, vypracovaná Heathovou a Carterem, používá rovnice. (Podrobný popis určování somatotypu viz např. Riegerová, Ulbrichová: Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 1993). Popis rovnic a způsob výpočtu komponent somatotypu: ENDOMORFIE: Pro stanovení endmorfní komponenty se sečtou hodnoty kožních řas tricepsu, řasy subskapulární a supraspinální (měříme v mm). Vynásobíme součet těchto řas číslem, které vznikne po vydělení čísla 170,18 a tělesné výšky v cm. Rovnice podle Cartera a Heathové: endomorfie = x (X) x (X²) x (X³) X = součet 3 řas x (170,18:výška) Pozn.: Jeden stupeň endomorfie odpovídá přibližně 5% tuku

36 MEZOMORFIE: Nejprve korigujeme obvod bicepsu tím, že od něj odečteme tloušťku řasy tricepsu (v cm). Totéž provedeme u obvodu a řasy lýtka. Rovnice podle Cartera a Heathové: mezomorfie = x šířka lokte x šířka kolene x korigovaný obvod bicepsu x korigovaný obvod lýtka výška x EKTOMORFIE: Ke stanovení ektomorfní složky dosadíme do vzorce: těl. výška : ³ hmotnost (tzv. index tělesné výšky a hmotnosti; height-weight ratio, HWR) Rovnice podle Cartera a Heathové: 1) Pokud je HWR větší nebo stejné jako 40,75: x HWR ) Pokud je HWR mezi 40,75-38,25: x HWR ) Pokud je HWR menší nebo stejné jako 38,25: Ektomorfie = 0.1 Vysoké hodnoty nejsou možné ve více než dvou složkách somatotypu. Endomorfie a mezomorfie nižší než 1.0 je velmi nepravděpodobná. Velmi vysocí lidé bývají obvykle výrazně ektomorfní a vysoká mezomorfie je u nich řídká. Pokud se objeví, je obvykle sprovázena silnou endomorfií (příčinu je třeba hledat v problémech s akumulací velkého množství svaloviny). Hodnoty značí nízký rozvoj složky, hodnoty 3-5 jsou střední, hodnoty vysoké, hodnoty >7.5 velmi vysoké. Somatotypy špičkových sportovců se pohybují v rozpětí mezi nevýraznou mezo-ektomorfií až endo-mezomorfií. Protože ve většině sportů rozhoduje lepší

37 relativní síla (poměr mezi sílou a váhou), resp. nižší tělesná hmotnost, většina sportovců patří mezi štíhlé, svalnaté ekto-mezomorfy. U každého sportu můžeme vypozorovat koncentraci somatotypů v určité oblasti somatografu. V řadě individuálních sportů je somatotyp velmi důležitým předpokladem dobré výkonnosti. Naopak u kolektivních sportů bývá rozptyl větší, což vyplývá z rozdílů mezi herními pozicemi a podstatnější role psychomotorických kvalit. Velký elipsoidní rozptyl mezi ektomorfií a endomorfií nacházíme i ve sportech, kde není kriticky důležitá nízká hladina tuku, nebo ve sportech, které jsou rozděleny do váhových kategorií Použité motorické testy Dělení motorických testů: a) testy pohybových schopností jednoduché zkoušky nevyžadující zvláštní nácvik b) testy pohybových dovedností zjišťování úrovně zvládnutí specifického pohybu, sportovní techniky apod (jde zpravidla o složitější pohybové zkoušky) Pro tuto práci jsme využili vybraných faktorů pohybových schopností, u kterých předpokládáme, že vystihnou tréninkové zaměření jednotlivých disciplín. 1) Výskok dosažný (Sargentův skok) Provedení testu: Testovaná osoba (dále jen TO) se postaví preferovaným bokem ke stěně. Vzpažením preferované paže vyznačí místo, kam při stoji na plných chodidlech dosáhne. Postaví se 15 cm od stěny a z mírného podřepu se zapažením se odrazí snožmo se současným švihem paží vzhůru do vzpažení a dotykem prstů preferované ruky vyznačí místo, kam nejvýše při výskoku dosáhne. Hodnocení: Stanovíme rozdíl v cm mezi výší dotyku ve stoji a dotyku při výskoku. Hodnotíme nejlepší ze tří pokusů

38 2) Výskok s obratem Provedení testu: TO zaujme stoj spojný na speciální kruhové podložce, na jejímž obvodu jsou vyznačeny stupně TO musí těsně před výskokem stát oběma chodidly na zemi, při odrazu může využít švih paží k rotaci. Hodnocení: Pokud je směr otočky testované osoby doleva, pak bereme při dopadu v úvahu levou nohu a naopak. Měříme rotaci, kterou proband vykonal ve vzduchu a při dopadu prodloužíme osu chodidla tak, aby protnula stupnici na obvodu podložky. 3) Reaktometrie Test slouži k posouzení reakční doby. Zařízení: Softwarový reaktometr Jeho základem je specialně vytvořený software, který spouští elektrické stopky současně s podáním signálu (rozsvíceni optického podmětu) a stopky zastavuje, jakmile TO zareaguje stisknutím tlačítka. Provedení testu: TO sedi u stolu, na němž je umístěn počítač; prsty má položeny na odpovědním tlačítku (možno zvolit, pro jednotnost a zachování bilaterality testu jsme zvolili touchpad), pohled soustředěný na signální zařízení (monitor). Vlastní signály, opticky zobrazené na monitoru PC výrazným červeným terčem, probíhaji v časovém rozpětí 0,5 až 1 sekundy. TO reaguje okamžitým pohybem prstu stisknutím tlačítka. V jednom měření dojde k 10 optickým signálům

39 2.3 Sledovaný soubor Mezi úkoly této práce patří stanovení somatotypů jezdců FMTB a 4X, komparace výsledků mezi jezdci těchto disciplín a také provedení testování určených motorických schopností. Tuto práci budeme opírat o výsledky jednorázového měření 10 jezdců FMTB a 10 jezdců 4X. Snažili jsme se vybrat co nejvýkonnější jezdce, aby získané údaje byly odpovídající dané specializaci v těchto dvou disciplínách. Kvůli velké časové, tréninkové a závodní vytíženosti nejlepších jezdců nebylo možné provést měření u kompletní české resp. evropské špičky, i tak se mi ale podařilo získat hodnoty od většiny jezdců, kteří patří mezi nejlepší jezdce u nás a v Evropě a mají na svém kontě významná umístění na domácím i na mezinárodním poli Jezdci FMTB Jméno Profil Výsledky Damjan Siriški Tomáš Zejda Martin Voříšek 26 let Olomouc 20 let Třebíč 21 let Třebíč 3x Mistr ČR 3.místo Mistrovství Světa 1.místo XBox SLopestyle 2.místo Pannonian Challenge 1.místo Sportlife 1.místo BikeHall contest 5.místo Vienna AirKing 1.místo Pannonian Challenge 1.místo HF Fajt Fest 3.místo Sportlife Jakub Kalina 21 let Brno 1.místo UMF Bikefest 5.místo DM Slopestyle Dan Miller 24 let Brno 1.místo Baltic Games 1.místo T-Mobile 3.místo BikeHall Contest

40 Tomáš Lysý 21 let Prostějov 1.místo Freestyle Fest 2.místo Sportlife Tomáš Kondělka 22 let Zubří 1.místo HCore Contest 3.místo Freestyle Fest Michal Matys 31 let Mistr ČR Držitel Světového rekordu 3.místo DM Sloepstyle Jan Toth 22 let Praha 2.místo XBox Slopestyle 3.místo BikeHall Contest 4.místo Austrian DirtKing Jakub Vencl 21 let Praha 1.místo HF KozzyStyle 2.místo BigAir Lipno 6.místo Adidas Slopestyle Tab. 2: Soubor jezdců FMTB Jezdci 4X Jméno Profil Výsledky Kamil Tatarkovič Filip Matuš Robert Šimeček 25 let Olomouc 26 let Olomouc 26 let Brno Mistr ČR 1.místo Světový pohár 1.místo Festina Night Race 3x Mistr ČR 1.místo Český pohár 2.místo Mistrovství Evropy 1.místo Český pohár 3.místo Český pohár Dominik Janík 17 let Olomouc 1.místo TittyTwist D&D 2.místo Polský pohár Lukáš Kubíček 22 let Králíky 2.místo WBC Rally 2.místo Norco Cup

41 Emil Novák 17 let Králíky 1.místo Norco Cup DM 5.místo Český pohár Pavel Čep 24 let Samotišky 1.místo 3DH Cup junior 2. místo ČMFL Michal Červenka 26 let Zlín 1.místo ČMFL 3. místo Downmall Tomáš Míček 26 let Prostějov 2.místo ČP 4X 1.místo ČMFL Hynek Hájek 27 let Praha 1.místo ČP 4X 1.místo WBC Rally Tab. 3: Soubor jezdců 4X 2.4 Hypotézy Při psaní této diplomové práce jsme vycházeli ze tří hypotéz. H1: Somatotyp jezdců FMTB se bude lišit od somatotypu jezdců 4X z důvodu rozdílného způsobu tréninku, důrazu na různé tělesné partie při kondiční přípravě a rozdílné techniky jízdy. H2: Ve výsledcích motorických testů se projeví rozdílná kondiční příprava a rozdílné zaměření obou disciplín. Fourcross jezdci budou dominovat ve výskoku dosažném, freestyle MTB jezdci budou dominovat ve výskoku s obratem. H3: V reaktometrii budou výsledky podobné z důvodu stejné míry rozvíjení reakční rychlosti během kondiční přípravy u obou disciplín

42 3. VÝSLEDKY A DISKUZE 3.1 Somatická charakteristika měřeného souboru V tabulce 4 je zobrazen přehled zjištěných somatických dat. Velké rozdíly mezi jezdci fourcrossu a freestyle MTB se objevily zejména v tělesné výšce, obvodu stehna a hýžďových svalů (gluteál). U některých hodnot se objevila poměrně velká směrodatná odchylka, což značí velké individuální rozdíly mezi jezdci. Tab. 4: Průměrné hodnoty naměřených somatometrických dat Somatický znak FMTB x s 4X x s Celý soubor x s Tělesná výška Tělesná hmotnost 182,47 5,81 76,05 6,41 177,75 3,81 75,85 3,49 180,11 2,36 75,95 4,84 Řasy: Triceps Subscapular Suprailiacal Lýtko 9,64 2,01 11,02 3,43 11,86 3,45 16,24 2,04 12,55 2,13 9,8 1,33 14,68 3,46 13,15 2,11 11,1 1,46 10,41 3,61 13,27 2,41 14,7 2,54 Obvody: Paže normál Paže flexe Hrudník normál Hrudník nádech Břicho Gluteál Stehno Lýtko 31,23 1,51 34,4 1,84 93,45 5, ,1 83,55 3,2 95,95 1,93 55,1 1,43 38,37 0,86 34,6 2,68 37,89 3,15 94,2 5,53 103,28 7,96 83,23 2,33 98,5 6,55 61,35 2,79 40,55 2,81 32,92 2,69 36,14 3,75 93,83 2,9 101,64 2,64 83,39 2,15 97,23 1,28 58,23 3,13 39,46 1,05 Šířka: Biakromiální Epikondyl humeru Epikondyl femuru 40,15 1,78 7,04 0,54 9,96 0,52 42,01 1,79 8,14 0,49 10,71 0,57 41,08 0,93 7,59 0,55 10,34 0,

43 Věk některých jezdců během měření nedosahoval plnoletosti. Předpokládám, že se jejich somatotyp, tělesná výška a tělesná hmotnost ještě změní, tyto změny však nebudou nijak výrazné X FMTB Obr. 10: Srovnání průměrných hodnot naměřených somatických dat obvody a šířka Průměrná výška celého souboru jezdců FMTB a 4X je 180,11cm. Průměrná výška souboru jezdců FMTB je 182,47cm, z toho 60% jezdců dosahuje výšky přes 182cm. Současně nejlepší český jezdec (Tomáš Zejda) je z celého souboru nejvyšší, jeho tělesná výška je 191,5 cm. Momentálně druhý nejúspěšnější český jezdec (Jakub Vencl) je se svou výškou 189,5 cm druhý nejvyšší ze souboru jezdců FMTB

44 Podle mého názoru je vyšší tělesná výška (a s tím související větší rozměry segmentů těla) určitou výhodou v FMTB. Jezdec dokáže lépe manipulovat s kolem ve vzduchu při provádění bodovaných prvků. U vzrůstově menších jezdců může provádění určitých freestylových prvků působit poněkud nemotorně. Jsou více omezeni v provádění kombinací triků s protočením rámu kolem řídítek (tailwhip). Tyto kombinace (např. doubletailwhip, 360 tailwhip, backflip-tailwhip apod.) jsou v současné době nejlépe bodovanými prvky na soutěžích. Vzrůstově větší jezdci tedy mají v tomto ohledu určitou výhodu. V jiných typech triků ale může být menší vzrůst naopak výhodou. V současné době je nejúspěšnějším jezdcem FMTB na světě Švéd Martin Soderstrom. Při jeho výšce 190,5 cm má výhodu při vykonávání výše uvedených techničtějších kombinací triků. V roce 2009 vévodil závodům na světové úrovni Andreu Lacondeguy ze Španělska. Jeho výška je 169 cm a je tedy o 21,5 cm nižší než Martin Soderstrom. Jeho styl ježdění a provádění freestylových prvků je naprosto odlišný. Silnou stránkou tohoto Španěla jsou kombinace v saltu zad (např. backflip-superman obr. 11). Obr. 11: Freestylový prvek backflip-superman (Andreu Lacondeguy)

45 Díky své nižší tělesné výšce a kratším dolním končetinám dokáže bez problému provést tento trik. U vysokých jezdců není provedení tohoto triku nemožné, ale je o dost obtížnější. Speciálním prvkem Andreu Lacondeguye je dvojité salto vzad, které při závodě dokázali ustát zatím pouze 3 FMTB jezdci. Při tomto triku je Španělova relativně malá tělesná výška velkou výhodou. Martin Soderstrom naproti tomu využívá svou výšku při provádění technických kombinací, často s protočením rámu kolem řídítek (tailwhip). Jako první a zatím jediný jezdec na MTB ustál tripple-tailwhip (trojité protočení rámu kolem řídítek během jednoho skoku). Obr. 12: Freestylový prvek tailwhip (Tomáš Zejda)

46 Průměrná výška souboru jezdců 4X je 177,75 cm, přičemž pouze 2 jezdci z měřeného souboru dosahují výšky přes 180cm. Ani výška úřadujícícho mistra světa Tomáše Slavíka, stejně jako tělesná výška mistrů světa z let minulých Michala Prokopa nebo Briana Lopese nepřesahuje 180 cm. Z těchto faktů usuzuji, že menší tělesná výška je pro jezdce 4X určitou výhodou. Jezdci 4X mívají podobnou tělesnou stavbu jako například dráhoví sprinteři. Mimo jiné mívají velmi vypracované svalstvo stehen. Průměrná tělesná hmotnost celého měřeného souboru je 75,95 kg. Průměrná tělesná hmotnost souboru jezdců FMTB (76,05 kg) se zásadně neliší od průměrné tělesné hmotnosti souboru jezdců 4X (75,85 kg). U jezdců FMTB se však objevila poměrně velká směrodatná odchylka, což svědčí o velkých váhových rozdílech u jezdců FMTB. Při porovnání průměrné tělesné výšky a průměrné tělesné hmotnosti je patrné, že soubor jezdců 4X má při podstatně menší průměrné výšce přibližně stejnou průměrnou hmotnost. Domnívám se, že je vyšší váha u jezdců 4X způsobena větším poměrem svalové hmoty, která má obecně vyšší váhu. 3.2 Somatotypy Zjištěné somatotypy jsou znázorněny v tabulce 5 (FMTB jezdci) a v tabulce 6 (4X jezdci). Ze získaných výpočtů vyplývá, že průměrný somatotyp měřených jezdců FMTB a 4X je 2,12 5,44 2,86. Tyto hodnoty odpovídají kategorii ektomorfní mezomorf, kdy druhá komponenta je dominantní, třetí je vyšší než první. Průměrný somatotyp jezdců FMTB odpovídá hodnotám 2,42 5,32 2,49, což tento soubor řadí do kategorie vyrovnaní mezomorfové druhá komponenta je dominantní, první a třetí jsou nižší a obě stejné nebo se neliší o více než o půl bodu. Průměrný somatotyp jezdců 4X je 2,1 5,56 2,91, což stejně jako u průměrného somatotypu celého měřeného souboru odpovídá označení ektomorfní mezomorf

47 Endomorfní komponenta se mimo jiné vypočítává i z hodnot kožních řas, proto je třeba brát v úvahu možnost vzniku chyb při měření kaliperem, které mohou činit až 5% hodnoty. Tyto chyby mohou ve výsledku endomorfní komponenty činit až 2 stupně. Tab. 5: Naměřené endomorfní, mezomorfní a endomorfní komponenty jezdců FMTB Proband Endomorf Mezomorf Ektomorf D.S. 2,3 5,9 2,4 T.Z. 2,1 4,2 2,7 M.V. 2,3 5,5 2,3 D.M. 2,2 6,1 2,7 J.K. 3,1 5,8 1,9 J.V. 2,4 4 3 J.T. 2,2 5,1 2,9 M.M. 2,4 6,1 3,1 T.L. 2,3 5 2,3 T.K. 2,4 5,5 2,3 x 2,42 5,32 2,49 Nejvyšší hodnota endomorfní komponenty u měřeného souboru je 3,1, nejnižší pak 1,6. Průměrná hodnota endomorfní komponenty je u celého souboru 2,12, což podle Praxové (2008) odpovídá velmi malému množství tělesného tuku. Průměrná hodnota mezomorfní komponenty u měřeného souboru je 5,44. Průměrná hodnota u souboru jezdců FMTB je 5,32, zatímco u souboru jezdců 4X je průměrná hodnota mezomorfní komponenty 5,56. Domnívám se, že tento rozdíl je

48 důsledkem vypracovanějšího stehenního svalstva u jezdců 4X a také jejich větším zaměřením na získání svalové hmoty při kondiční přípravě. Průměrná hodnota ektomorfní komponenty je 2,7, přičemž průměrná hodnota ektomorfní komponenty u měřeného souboru jezdců FMTB je 2,49, u souboru jezdců 4X pak 2,91. Tab 6: Naměřené endomorfní, mezomorfní a ektomorfní komponenty jezdců 4X Proband Endomorf Mezomorf Ektomorf F.M. 2,6 6,2 2,1 K.T. 2,1 6 2,9 R.Š. 2,2 5,1 3 D.J. 1,6 5 3,8 M.M. 2 6,1 2,2 M.Č. 2,5 5,1 3 P.Č. 1,8 5,1 3,2 T.Č ,1 H.H. 2,5 5,9 2,1 L.K. 2 5,1 3,5 x 2,1 5,56 2,

49 Tab 7: Průměrné hodnoty somatotypu podle měřených souborů Soubor Endomorf Mezomorf Ektomorf FMTB 2,42 5,32 2,49 4X 2,1 5,56 2,91 x 2,12 5,44 2,7 Na obrázcích 13 a 14 jsou graficky znázorněny jednotlivé hodnoty, které jsme naměřili, rozděleno podle disciplín. Využili jsme vyobrazení do Sheldonova grafu, který je rozšířený podle úpravy Heath Carter. Krom jednotlivých naměřených hodnot jsme vyznačili i průměrné hodnoty pro obě disciplíny. Obr. 14: Grafické znázornění naměřených somatotypů souboru FMTB

50 Obr. 15: Grafické znázornění naměřenýc somatotypů souboru 4X Legenda: individuální somatotypy jezdců FMTB individuální somatotypy jezdců 4X průměrný somatotyp Výše uvedené kategorie somatotypu můžeme určit také pomocí dosazení grafického znázornění somatotypu do Sheldonova grafu, který je rozdělen do 13 jednotlivých pásem, kdy každé pásmo odpovídá jedné kategorii somatotypu (obr. 16)

51 Obr 16: Somatograf kategorie somatotypů rozdělené do pásem 1) vyrovnaní mezomorfové 2) ektomorfní mezomorfové 3) mezomorfové ektomorfové 4) mezomorfní ektomorfové 5) vyrovnaní ektomorfové 6) endomorfní ektomorfové 7) endomorfové ektomorfové 8) ektomorfní endomorfové 9) vyrovnaní endomorfové 10) mezomorfní endomorfové 11) mezomorfové endomorfové 12) endomorfní mezomorfové 13) střední somatotyp (Hrstková, 2010) Štěpnička a kol. (1976) a Chytráčková (1989) vymezili předpoklady jednotlivých somatotypů ke sportovní výkonnosti. V somatografu je vyznačeno 5 kategorií (obr. 17)

52 Kategorie somatotypů: Kategorie A dispozice k silovým projevům Kategorie B předpoklady k motorické výkonnosti Kategorie C obézní jedinci s malými předpoklady pro motorickou výkonnost Kategorie D předpoklady pro lokomoční vytrvalost, průměrné předpoklady k explozivní síle Kategorie E málo rozšířená skupina nižší motorická výkonnost Obr. 17: Sheldonův graf s vyznačenými kategoriemi podle Štěpničky (1976) a Chytráčkové (1989) Podle Pavlíka (2003) dochází i u skupin vrcholových sportovců jednoho odvětví k určitému rozptylu somatotypů do 2 3 oblastí. Uvedené kategorie somatotypů jsou tedy pomůckou spíše pro orientační stanovení předpokladů k motorické činnosti. Nelze je však chápat jako absolutně platné měřítko. Pro většinu sportovních odvětví se nejvýhodnější somatotyp nachází v oblastech A, B a D

53 3.3 Výsledky motorických testů V naší práci jsme využili tří motorických testů, u nichž jsme předpokládáli, že jejich výsledky vystihnou charakter přípravy jezdců dvou sledovaných disciplín Výskok dosažný Tab. 8: Naměřené hodnoty u výskoku dosažného FMTB hodnota 4X hodnota D.S. 44 F.M. 52 T.Z. 47 K.T. 64 M.V. 38 R.Š. 62 D.M. 42 D.J. 49 J.K. 54 M.M. 64 J.V. 43 M.Č. 52 J.T. 40 P.Č. 52 M.M. 44 T.Č. 49 T.L. 43 H.H. 58 T.K. 39 L.K. 53 x s 43,4 4,34 x s 55,5 5,66 Výskok dosažný je motorický test, díky kterému dokážeme určit úroveň explozivní síly dolních končetin. Explozivní síla je co nejrychlejší vyvinutí úsilí, které vlastnímu tělu nebo náčiní udělí co největší zrychlení. Tato motorická schopnost je důležitá pro obě disciplíny, kterými se zabývá naše práce. Při FMTB závodech je trať postavena z jedné a více překážek, na kterých jezdci předvádí freestylové prvky. Jezdci musí vyvinout před každou překážkou dostatečnou rychlost na to, aby ji zdolali a dokázali provést bodovaný prvek. Záleží na typu závodu a freestylové disciplíně, kolikrát během jedné jízdy musí jezdec razantně zrychlit

54 Průměrná hodnota výskoku dosažného u souboru FMTB jezdců byla 43,4 cm. Směrodatná odchylka byla vypočítána na 4,34 cm, což značí poměrně velké individuální rozdíly. Nejvyšší individuální hodnotu jsme zaznamenali 54 cm. Jezdec, který dosáhl této hodnoty se dříve věnoval gymnastice, což považuji za důvod, proč dosáhl tak nadprůměrné hodnoty FMTB 4X 10 0 Výskok dosažný Obr. 18: Porovnání průměrných hodnot u výskoku dosažného Pro jezdce zabývající se disciplínou 4X je explozivní síla dolních končetin důležitější než u jezdců FMTB. Klíčovou fázi fourcrossové rozjížďky je start. Jezdec musí po odstartování vyvinout velkou sílu po dobu několika sekund, aby dokázal zaujmout co nejvýhodnější postavení pro zbytek rozjížďky. V drtivé většině případů dokáže povedený start velmi zvýšit šanci na vítězství při rozjížďce. Jezdci zabývající se 4X tedy při kondiční přípravě kladou na explozivní sílu dolních končetin velký důraz. Průměrná hodnota výskoku dosažného u souboru jezdců 4X je 55,5 cm, což je velký rozdíl oproti průměrné hodnotě, která byla vypočítána u souboru jezdců FMTB. Z naměřených hodnot tedy vyplývá, že pro jezdce 4X je explozivní síla dolních končetin podstatně důležitější než u jezdců FMTB. Nízké hodnoty, které jsme naměřili u jezdců FMTB, jsou podle mé domněnky také důsledkem zranění kolene, které postihlo 4 probandy ze souboru FMTB. Zranění kolene je jedno z nejčastějších zranění u této disciplíny a má zásadní vliv na explozivní sílu dolních končetin

55 3.3.2 Výskok s obratem Výskok s obratem se řadí do motorických testů určujících koordinační schopnost sdružovací, kdy se pohyby jednotlivých částí těla propojují do jednoho celkového. Tento test byl vybrán záměrně, protože pohyb, který vykonává testovaná osoba vzdáleně připomíná freestylový prvek, kdy jezdec i s kolem rotuje kolem své osy a během jednoho skoku vykoná jednu, dvě nebo dokonce i tři celé rotace. Tab. 9: Naměřené hodnoty u výskoku s obratem FMTB hodnota 4X hodnota D.S. 600 F.M. 370 T.Z. 520 K.T. 340 M.V. 600 R.Š. 370 D.M. 710 D.J. 310 J.K. 410 M.M. 480 J.V. 540 M.Č. 420 J.T. 620 P.Č. 390 M.M. 690 T.Č. 450 T.L. 640 H.H. 400 T.K. 690 L.K. 590 x s ,3 x s ,87 Průměr z naměřených hodnot u souboru jezdců FMTB byl 602. Nejvyšší naměřená hodnota byla 710, nejnižší potom 410. Tyto dvě hodnoty přesně odpovídají stylu ježdění obou těchto jezdců. První jezdec se specializuje na freestylové prvky a jejich kombinace, které obsahují rotaci (např. 360 tailwhip, 720 apod.). Je také prvním jezdcem, který v ČR dokázal ustát trik backflip 360, což je salto vzad s celým obratem. Druhý jezdec, jehož naměřená hodnota u tohoto testu byla nejnižší, se zaměřuje na kombinace v saltu vzad. Freestylové prvky, které obsahují obrat téměř výhradně netrénuje. Je zde tedy vidět, že koordinační schopnost potřebnou pro tento test má na nižší úrovni než zbytek testovaných jezdců FMTB

56 U jezdců 4X byl vypočítán průměr z naměřených hodnot 412, což je téměř o 200 méně než u souboru jezdců FMTB. Jezdci 4X koordinační schopnost, která je využívána při tomto testu, nerozvíjejí, protože v této disciplíně nemá témě žádné uplatnění. U tohoto testu lze vidět rozdíl v tréninkové přípravě mezi dvěma sledovanými disciplínami Výskok s obratem FMTB 4X Obr. 19: Porovnání průměrných hodnot u výskoku s obratem Reaktometrie U souboru jezdců FMTB byla z naměřených hodnot vypočítána průměrná reakční doba na vizuální podnět 183,54 ms. Nejnižší hodnota dosáhla 176,2 ms, nad 190 ms se dostali 2 probandi. U souboru jezdců 4X byla naměřena průměrná reakční doba o 3,04 ms nižší než u souboru jezdců FMTB, tedy 180,5 ms. Jezdci 4X při tréninku a závodech používají startovní zařízení, které se spouští po vizuálním a zvukovém signálu. Tento typ startu často trénují v předzávodním období. Jezdci FMTB takovýto trénink nemají. Průměry naměřených hodnot reaktometrie jsou přitom relativně podobné. Domnívám se, že jezdci FMTB rozvíjí svou reakční rychlost při provádění freestylových prvků, kdy musí často reagovat během prováděného skoku a upravovat pozici těla a jeho segmentů, aby byl prvek proveden správně. To vysvětluje podobné naměřené hodnoty jezdců FMTB bez specializovaného tréninku reakční rychlosti

57 Obr.20: Start ve fourcrossu Domnívám se, že jezdci FMTB rozvíjí svou reakční rychlost při provádění freestylových prvků, kdy musí často reagovat během prováděného skoku a upravovat pozici těla a jeho segmentů, aby byl prvek proveden správně. To vysvětluje podobné naměřené hodnoty jezdců FMTB bez specializovaného tréninku reakční rychlosti