NEÚNAVNÌ PROTI ÚNAVÌ Z OBSAHU:

Transkript

1 ÈÍSLO 1 / LEDEN - ÚNOR 2003 ROÈNÍK IX / 22 Kè NEÚNAVNÌ PROTI ÚNAVÌ Randi Rossmanová bojovala s ú- navou po více než patnáct let bez toho, že by tušila, co je její pøíèinou. Bylo to zlé, každý týden jsem prostì ztratila den èi dva, protože jsem nedokázala vylézt z postele. Když se mi to podaøilo, mìla jsem mlhu pøed oèima, øíká ètyøicetiletá Randi Rossmanová. Z OBSAHU: PREVENCE JAKO POPELKA..4 PRINCIPY PRO HUBNUTÍ...6 RAKOVINA PRSU A TUKY...8 CHVÍLE PRO ECHINACEU...10 MASOŽRAVCI, MOŽNÁ NE...12 MAJÍ ŽENY ŠESTÝ SMYSL?..13 DEVÌTKRÁT NASLOUCHEJ..15 ROZHOVOR S E. KOHÁKEM.16 PØÁTELSTVÍ PO DRÁTÌ...18 RECEPTY: TOFU, PETRŽEL..20 Aèkoliv se lékaøù na svoji stálou únavu vyptávala, øíká, že to nakonec vzdala, øada z nich totiž pøisuzovala její problémy stresu, anebo jí doporuèovali, aby vyhledala psychologa. Žila jsem s tím tak dlouho a tak dlouho mi øíkali, že je to stresem anebo že jsem blázen, až jsem nakonec radìji nedávala lidem vìdìt, s èím se potýkám, vysvìtluje. Od doby, kdy se po tøicítce její pocity únavy ještì zhoršily, se paní Rossmanová skoro vzdala nadìje na zlepšení. Bod zvratu se dostavil o nìkolik let pozdìji, kdy poradna zdravé výživy mýty a omyly zdraví a nemoc pøírodní léèebné prostøedky životní styl ekologie dìti a rodièe vztahy a komunikace duchovní zamyšlení produkty a recepty pøednášky a semináøe

2 byla testována na potravinové alergie a zjistilo se, že má alergii na lepek, což je látka, která se nachází v pšenici, ovsu, jeèmeni a žitu. Když veškeré potraviny obsahující lepek ze svého jídelníèku vylouèila, pøetrvávající únava zmizela. I když jste možná nikdy netrpìli únavou do té míry, jako paní Rossmanová, vìtšina z nás má zkušenost s odpoledními propady anebo s týdny, kdy se nikdy necítíme úplnì odpoèinutí. Únava je mezi dnešními ženami tak bìžná, že v nedávné studii o- znaèila stálou únavu za svùj hlavní zdravotní problém více než ètvrtina zúèastnìných žen a plných osmdesát procent žen uvedlo únavu mezi svými deseti hlavními zdravotními problémy. Únava bývá nìkdy špatnì interpretována. Její pøíèinou èasto není pouze nedostatek spánku i když pøipravování se o spánek hraje hlavní roli, ale øada fyzických a emocionálních faktorù. I když setrvávající únava mùže být i pøíznakem nìjakého onemocnìní, dr. Mark Moskowitz uvádí, že pøíèiny únavy jsou s velkou pravdìpodobností ve vztahu k životnímu stylu. Poèet pøípadù, kdy zjistíte pøíèinu, jako je anémie, onemocnìní štítné žlázy anebo deprese, je relativnì nízký, vysvìtluje dr. Moskowitz, který je vedoucím oddìlení interní medicíny na Lékaøské fakultì Bostonské univerzity. U vìtšiny žen hrají roli další faktory, jako je stres, nedostatek spánku a snaha zvládnout pøíliš mnoho vìcí najednou. Je zøejmé, že pøeplnìný program èi krátký spánek den za dnem vás nakonec pøivedou k pocitu, že už nemùžete dál. Roli mohou hrát ale i další, skrytìjší faktory. I když asi nemùžete nechat plavat svoji práci (anebo si najmout služebnou), mùžete proti únavì bojovat tím, že se pokusíte ze svého života vytipovat tyto její následující bìžné pøíèiny: Zkontrolujte, co máte na talíøi Zkušenost, kterou udìlala Randi Rossmanová, není nijak ojedinìlou, potravinové alergie mohou hrát pøi vyvolávání únavy vìtší roli, než si vìtšina lidí uvìdomuje, øíká dr. Ronald Hoffman, autor knihy Tired All the Time: How to Regain Your Lost Energy (Poseidon Press, 1993). Potravinové alergie a intolerance jsou zcela všudypøítomné, øíká dr. Hoffman. I když vìtšina z nás netrpí nìjakou život ohrožující alergií, je øada lidí, kteøí jsou alergiètí na bìžné potraviny, jako je pšenice nebo mléèné výrobky, uvádí dr. Hoffman. Když tyto potraviny ze své stravy vylouèí, cítí odlehèení a pøíliv energie, a letargie se zaène ztrácet. Proè? Reakce na potraviny zpùsobí vylouèení histaminu do krevního øeèištì. Histamin vyvolává nejen typické alergické reakce, jako je kýchání, svìdìní nebo pálení oèí, dokáže také vyvolat zmìnu nálady a pocit únavy. Lidé, kteøí jsou na nìkteré potraviny citliví, mohou zakoušet také úèinky, které jsou skoro podobné úèinkùm opiátù a které rovnìž zpùsobují únavu, dodává dr. Hoffman. TAKZVANÝ SICK BUILDING SYNDROME (SYNDROM LIDÍ PRACUJÍCÍCH VE VÝŠKOVÝCH BUDOVÁCH) NENÍ ŽÁDNÝM MÝTEM. V TAKOVÉ "NEMOCNÉ" BUDOVÌ MOHOU BÝT KONCENTRACE POTENCIÁLNÌ ŠKODLIVÝCH CHE- MIKÁLIÍ MNOHOKRÁT VYŠŠÍ NEŽ JE BÌŽNÉ, VZDUCH ZDE TOTIŽ BÝVÁ SOUSTAVNÌ RECIRKULOVÁN, PØIÈEMŽ VENTILAÈNÍ TRUBKY MOHOU BÝT PROSTOUPENÉ PLÍSNÌMI - KVÙLI DODATEÈNÝM FINANÈNÍM NÁKLADÙM NEMUSÍ BÝT TOTIŽ JEJICH ÚDRŽBÌ VÌNOVÁNA MAJITELEM PØÍLIŠ VELKÁ POZORNOST. I TOTO MÙŽE BÝT JEDNOU Z PØÍÈIN PØETRVÁVAJÍCÍ ÚNAVY. Potravinové alergie a intolerance jsou zcela všudypøítomné a mohou hrát pøi vyvolávání únavy vìtší roli, než tušíme. Máte-li podezøení, že mùžete být na nìkterou potravinu citliví, vyluète ji ze svého jídelníèku a poté ji do nìj po èase znovu zaøaïte. Je-li citlivost na urèitou potravinu alespoò èásteènou odpovìdí na váš problém s únavou, mìli byste zaznamenat do ètyø dnù rozdíl ve vaší hladinì energie, první dva dny mùžete zakoušet jistou podráždìnost. Vìnujte pozornost své kanceláøi Býváte po dni stráveném v práci znaènì vyèerpáni? Možná to není ani tak vaše práce, ale spíše vaše kanceláø, která vás vysiluje. I když doma míváme prostøedí, ve kterém se pohybujeme, pod kontrolou, v práci mùžeme být vystaveni celé øadì ve vzduchu poletujících látek, které mohou zpùsobovat únavu. Milióny z nás jsou napøíklad alergiètí na plísnì, roztoèe a pyly a mohou zažívat pocity únavy, neklidu a deprese právì v dùsledku vystavení tìmto vlivùm, i když si jich nejsou vùbec vìdomi, øíká dr. Hoffman. Takzvaný syndrom lidí pracujících ve výškových budovách ( sick building syndrome ) není žádným mýtem. V takové nemocné budovì mohou být koncentrace potenciálnì škodlivých chemikálií mnohokrát vyšší než je normální, vzduch zde totiž bývá soustavnì recirkulován. Ventilaèní trubky prostoupené plísnìmi kvùli finanèním nákladùm nemusí být jejich ú- držbì vìnována zamìstnavatelem pøíliš velká pozornost a další ve vzduchu poletující chemické látky z luxování, kanceláøských pøístrojù a sprejù proti hmyzu rovnìž pøispívají k tomuto problému. Pokud se únava, kterou trpíte, v kanceláøi stupòuje, promluvte se svým nadøízeným o pøimìøenosti ventilaèního systému v budovì anebo navštivte alergologa, nechejte se vyšetøit na možné alergie a prozkoumejte možnosti léèení. Zaènìte pravidelnì sportovat Více než sedmdesát procent lidí, kteøí byli v loòském roce v rámci prùzkumu veøejného mínìní dotazováni, odpovìdìlo, že jsou pøíliš unaveni na to, aby mohli sportovat. Pohyb, který redukuje stres a pocity úzkosti (a následnì snižuje únavu), však úèinnì podporuje pøíliv energie. Pohyb je vynikajícím prostøedkem proti stresu, øíká pohybová fyzioložka Cindy Fordová z Cooper Institute for Aerobics 2 / PRAMENY ZDRAVÍ

3 Research. Dokonce i støední zátìž postaèí. Mùžete zaèít tøeba se dvanácti až patnácti minutami chùze dennì, a postupnì se vypracovat na tøicet minut dennì, jak se vaše síla a vytrvalost budou zvyšovat. Aerobní pohyb zvyšuje proudìní krve do mozku, což má mimo jiné za následek, že se cítíte èilejší a studie naznaèují, že pravidelný pohyb dokáže zlepšit i kvalitu spánku, stejnì jako pomoci rychle usnout. Zkontrolujte svoji domácí lékárnièku Léky mohou být rovnìž na vinì pøetrvávajících pocitù únavy. Jaksi pod èarou zùstává, že jedním z vedlejších úèinkù je u mnoha lékù právì únava, øíká dr. Moskowitz, který nedávno léèil jednu ženu, stìžující si na nedostatek energie. Této ženì byl nedávno pøedepsán nový lék na léèení vysokého krevního tlaku, když jí byl pøedepsán jiný lék, hladina energie, kterou disponovala, se vrátila k normálu. Nespoléhejte na informace na pøíbalovém letáèku, chcete-li zjistit, zda únava, kterou poci ujete, je dùsledkem užívání nìjakého léku. Není-li únava relativnì bìžným vedlejším úèinkem, nemusí zde být uvedena. Pokud jste od té doby, co užíváte nový lék, více unaveni, promluvte se svým lékaøem anebo se poraïte v lékárnì o jeho vhodné náhradì. Zajistìte si dostatek vitamínù Pokud se udržujete pøi životì zejména prostøednictvím služeb rychlého obèerstvení (tzv. fast food), je možné, že bude potøebné, abyste nìco udìlali se svým jídelníèkem. V únavì hrají roli i nìkteré nutrièní složky, øíká dr. Hoffman, jako je nedostatek urèité specifické živiny, která má vliv na hladinu energie, v první øadì se jedná o vitamíny øady B a železo. Nedostatek následujících živin mùže pøispívat k únavì: - železa, které dopravuje kyslík k pracujícím svalùm; - vitamínù B-2, B-6 a B-12, které napomáhají pøi metabolickém procesu k rozkládání sacharidù, bílkovin a tukù a k uvolnìní energie; - vitamínu E, který podporuje dobrou èinnost kardiovaskulárního systému a je ú- èinným antioxidantem; - hoøèíku, který napomáhá pøemìnì potravy do energie; a - zinku, který asistuje pøi rùstu a obnovování bunìk, a to zvláštì bunìk svalových. Zdravá a vyrovnaná strava by vám mìla bez problémù poskytnout potøebná množství všech tìchto nezbytných živin. Zajistìte si dostatek energie I když si vybíráte zdravé potraviny, mùže se vám stát, že nejíte dostateèná množství potravy. Øekla bych, že druhou nejèastìjší pøíèinou únavy u žen je nedostateèný pøíjem kalorií, tedy v podstatì dobrovolné hladovìní, øíká dr. Kristine Clarková, která je øeditelkou oddìlení sportovní výživy na Pennsylvania State University. Lidé, kteøí èasto drží redukèní diety, mohou být k únavì zvláštì náchylní, protože jejich tìlu se nedostává energie, aby mohlo pracovat na plné obrátky. Prùmìrná žena vážící 63 kilogramù by mìla sníst dennì asi až kalorií, øíká dr. Clarková, ty ženy, které pravidelnì sportují, asi až kalorií. Budete-li konzumovat podstatnì ménì než uvedené hodnoty, budete se zøejmì cítit unavení a rozmrzelí. Chcete-li zhubnout, omezte ztráty váhy na 0,5-1 kilogram týdnì a více cviète. Máte-li v úmyslu dodat si energie èokoládovou tyèinkou, radìji si to ještì rozmyslete. Cukr má na tìlo paradoxní úèinek, øíká dr. Hoffman. Je to energetická potravina, která je dobrá jako okamžitý zdroj kalorií, odvrácenou stranou je však odpovídající pokles hladiny energie, který následuje poté. Dìlejte minipøestávky O.K., nemùžete všeho nechat a vydat se na dovolenou, kterou byste tak potøebovali. Mùžete si však bìhem dne dopøát krátké pøestávky, které obnoví vaši hladinu tìlesné i duševní energie. Nìkdy si potøebuji vyèistit hlavu a duševnì se dát dohromady, uznává Kimberly Wrightová, která bydlí na Floridì a má dvì dìti mladší ètyø let. Myslím, že nìkdy jde spíše o duševní než tìlesnou únavu. Jako matka zjiš uji, že nejde o fyzické nároky, které dìti pøinášejí, ale hlavnì o soustavný emocionální tlak. A ten je hlavním zdrojem mé únavy. Vypracujte si vlastní seznam rychlých životabudièù. Uchylte se tøeba do tiché místnosti a poslouchejte relaxaèní hudbu, zapalte si aromaterapeutickou svíèku anebo se soustøeïte nìkolik minut na hluboké pomalé dýchání. Když jste uondaní, i pìt minut, které strávíte o samotì, vám mùže pomoci dát se dohromady. Pokud se únava stala vaším stálým spoleèníkem, podrobte svùj život podrobnìjšímu zkoumání. Pokoušeli jste se shodit nadbyteèná kila? Vzali jste si na sebe v práci další zodpovìdnost? Vyrovnávali jste se se stresem, který pøinesla nemoc èi úmrtí v rodinì? Když porozumíte tomu, proè únavou trpíte, uèiníte tak první krok na cestì k nápravì. Nejste-li však schopni sami pøijít na to, co je pøíèinou únavy, anebo když nic, co proti ní podniknete, nezabírá, konzultujte svùj stav s lékaøem. Život je pøíliš krátký a pøíliš drahocenný na to, abychom jej prožili stále unavení. q Kelly James-Engerová PØÍÈINY ÚNAVY JSOU S VELKOU PRAVDÌPODOBNOSTÍ VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU STYLU. U VÌTŠINY ŽEN HRAJÍ PØI VZNIKU ÚNAVY HLAVNÍ ROLI NEDOSTATEK SPÁN- KU A SNAHA ZVLÁDNOUT PØÍLIŠ MNOHO VÌCÍ NAJEDNOU. I NEMOC MÙŽE BÝT V POZADÍ VAŠÍ ÚNAVY Váš lékaø mùže jako pøíèinu vaší únavy vylouèit nìkteré nemoci. Mezi nejbìžnìjší takové pøíèiny únavy u žen patøí: Anémie, která je zpùsobena nedostatkem železa v krvi. Ta je nejèastìjším lékaøským vysvìtlením únavy u žen v plodném vìku. Onemocnìní štítné žlázy, které mùže postihovat až 10 procent všech žen. Pøíznaky zahrnují únavu, potíže zhubnout, extrémnì suchou pokožku a vlasy a citlivost na chlad. Deprese, která je podceòovaným a mnohdy nediagnostikovaným stavem u mnoha žen, jak øíká dr. Moskowitz. Naštìstí existuje dnes více prostøedkù než kdykoliv pøedtím, jak deprese léèit. Chronický únavový syndrom. Pøíznaky zahrnují: tìžká únava trvající více než šest mìsícù, která se nelepší ani pøi dostatku odpoèinku, špatná pamì a narušené myšlení, bolesti a potíže se spánkem. I když se chronickému únavovému syndromu dostává v médiích znaèné pozornosti, podle dr. Robyn Goshomové z University of Indiana trpí však tímto onemocnìním jenom jeden èlovìk z 375. q životní styl Pøetištìno z èasopisu Vibrant Life PRAMENY ZDRAVÍ / 3

4 PREVENCE POPELKOU Prevence (neboli pøedcházení nemocem) je oborem, kterému je v dnešní dobì vìnována stále nedostateèná pozornost. Preventivní medicína se sice jako lékaøský obor (alespoò v nìjaké formì) i u nás vyuèuje, hùøe se však její zásady (i absolventi tohoto oboru) pøijímají do praxe. Èasto je totiž pro nás jednodušší odstraòovat pøíznaky nemocí než jejich pøíèiny. Jak se øíká, zvyk je železná košile, a tak mìnit v životì to, na co jsme si zvykli a co nám chutná, se nám zdá být tìžké. Je to ale jako bychom se snažili øešit problém èastých pádù z pøíkrého srázu tím, že pod svah natrvalo pøistavíme sanitku. Ve skuteènosti je øešení nepomìrnì jednodušší. Staèí odstranit pøíèinu, tj. postavit na vrcholu zábradlí. PREVENCE LEPŠÍ NEŽ LÉÈBA Pokud by každý z nás pøijal jednoduchou zásadu, že prevence je lepší než léèba, ušetøili bychom nepøedstavitelné sumy/výdaje nejen na zdravotnictví, ale i na potravináøský prùmysl, ekologii a energetiku a zbavili bychom se strachu z øady dnes rozšíøených nemocí. Ve skuteènosti však u nás 90% výdajù v resortu zdravotnictví jde na léèbu již vzniklých nemocí, 7% na výzkumy v oblasti genetiky, 2% na životní prostøedí a pouze 1% je vìnováno prevenci nemocí. SMUTNÝ PRIMÁT ÈR Pøitom více než tøi ètvrtiny pøedèasných úmrtí u nás mají na svìdomí nemoci z nezdravého životního stylu (kardiovaskulární a nádorová onemocnìní). Støední délka života v ÈR je jednou z nejnižších v Evropì (zaostáváme o 6-7 let) a úmrtnost mužù v produktivním vìku je ve srovnání s rozvinutými evropskými zemìmi dvojnásobná. Co se týká rakoviny tlustého støeva a plic, drží ÈR svìtový primát tj. nejvyšší úmrtnost. Výzkum provádìný Státním zdravotním ústavem prokázal, že lidé, kteøí vykouøí dvacet a více cigaret dennì, jsou nemocní prùmìrnì 37 dnù v roce. Tím se zvýší náklady zamìstnavatelù i náklady státu na lékaøskou péèi a souèasnì ještì kuøácká vášeò pøijde tøi miliony kuøákù v ÈR roènì na 20 miliard korun, tj. prùmìrného kuøáka asi na Kè roènì. Pøitom více než osmdesáti procentùm všech pøípadù rakoviny plic by bylo možné pøedejít, kdyby lidé pøestali kouøit. Proces hojení totiž zaèíná u kuøáka ve chvíli, kdy pøestane kouøit. Možná se zeptáte: Nejde o nìjaké neš astné pøedurèení, špatný osud èi zlou náhodu, které jsme my Èeši vystaveni? Jedna známá propagátorka preventivní medicíny již v 19. století napsala: Nikdy nemùže být dostateènì zdùraznìn fakt, že zdraví není vìcí náhody. Náš stav je výsledkem poslušnosti zdravotního zákona. Vše, co poškozuje zdraví, nejen ubírá na tìlesné síle, ale oslabuje také naše duševní a duchovní schopnosti. Holdování jakémukoli nezdravému návyku omezuje naši TABULKA BIOLOGICKÝ VÌK PODLE DR. BELLOCQA A BRESLOWA Vìk/Faktory: let +14,0 +7,0 +0,5-1,1-4,2-9,4 30 let +16,9 +9,1 +3,0-0,6-4,7-11,1 40 let +19,4 +10,7 +5,4-0,1-5,2-12,0 50 let +22,0 +12,4 +7,9 +0,3-5,7-14,7 60 let +24,5 +14,0 +10,4 +0,8-6,2-16,4 70 let +27,1 +15,7 +12,8 +1,3-6,8-18,2 Pøíklad: Je-li vám ètyøicet a po celý svùj dosavadní život jste dodržovali napø. ètyøi zdravotní faktory dr. Bellocqa a Breslowa (mohou to být kterékoliv z nich), pøiètete si (podle tabulky) ke svìmu vìku 5,4 roku, váš biologický vìk je tedy 45,4 roku. Když budete pokraèovat ve stejném životním stylu, za dalších deset let zestárnete ovšem o 12,5 roku (v padesáti vám bude již 57,9), pokud ale zaènete namísto toho ihned respektovat všech sedm zdravotních faktorù, zestárnete za dalších deset let pouze o 7,3 roku, v padesáti vám tedy bude jen 52,7 roku (èást ztráty z pøedešlého života se vám tedy podaøilo vymyzat). Atd. atp. Faktory dr. Bellocqa a Breslowa: nekouøení, nepití alkoholu, vydatná snídanì, nepopojídání mezi jídly, pravidelné cvièení, 7-8 hodin spánku dennì a udržování pøimìøené tìlesné hmotnosti schopnost rozlišovat mezi tím, co je správné a co je nesprávné a zvyšuje tak nebezpeèí neúspìchu i nemoci. (MH, 74) ZDRAVOTNÍ ZÁKON Jaký je tedy ten zdravotní zákon, jehož dodržováním si mùžeme zkvalitnit i prodloužit život? Seznámíme-li se dùkladnì se stavbou i funkcí našeho organismu, pak pochopíme, co mu prospívá. Každý z nás mùže rovnou jmenovat: nekouøení, nepití alkoholu, život bez drog, zdravá výživa, dostatek tìlesného pohybu To vše (a mnohem více) poradil již velmi dávno èlovìku Nìkdo, kdo lidskému tìlu nejlépe rozumí, protože je jeho konstruktérem a kdo pro nás sestavil ten nejucelenìjší návod k použití. Tento návod najdete hned na prvních stránkách jedné z nejstarších a nejmoudøejších knih Bible. Týká se oblasti výživy, pohybu (a užiteèné práce), pití èisté vody, léèivých sluneèních paprskù, støídmosti, èerstvého vzduchu, odpoèinku a dùvìry, jako pozitivní životní orientace. Tìchto osm principù zdravého životního stylu zaèali nìkteøí lékaøi uplatòovat od osmdesátých let 19. století v sanatoriích preventivní medicíny v USA i jinde pod názvem NEWSTART. Výsledky byly (a jsou) pøekvapující. Mnohá dnes se lavinovitì šíøící civilizaèní onemocnìní lze pøijetím tìchto jednoduchých návykù zastavit, zvrátit a èasto i úplnì vyléèit. ODPOVÌDNOST PADÁ NA NAŠI HLAVU Od roku 1960 se zaèaly objevovat první vìdecké studie o vlivu zpùsobu života na lidské zdraví. Bylo zjištìno, že (každodenní) životní styl ovlivòuje naše zdraví z plných 50-70%, z nejvýše 20% je ovlivòuje dìdiènost, z maximálnì 20% životní prostøedí a jen asi z 10% úroveò lékaøské péèe. Nejvìtší èást spoèívá tedy v našich rukou a záleží jen na nás, jak vážnì odpovìdnost za své zdraví vezmeme. MNOHO ZPÙSOBÙ, ALE JEN JEDEN SPRÁVNÝ Co dìlat v pøípadì, kdy jsme prevenci nevìnovali pozornost a pøišla nemoc? Nemìli bychom zapomínat, že nemoc je snahou zbavit organismus následkù porušování zdravotního zákona. Proto bychom vždy mìli: pøiznat si skuteènou pøíèinu onemocnìní, naše zlozvyky napravit a tím tuto pøíèinu odstranit. Dalším krokem je léèba racionálními metodami, tj. takovými metodami, které napomáhají imunitnímu systému v jeho úsilí o vylouèení škodlivých látek a obnovení zdraví v tìle. (MH, str. 127) Mezi nejúèinnìjší opatøení patøí užívání hydroterapie (vodoléèby), jednoduchých bylin, masáží èi zábalù, jejichž úèinek je v mnohém rozdílný od úèinkù dnes bìžných 4 / PRAMENY ZDRAVÍ

5 (chemických) lékù, které mají vždy tendenci oslabit a nièit životní síly. Imunitní systém je pak poškozen a nemùže bojovat proti nemoci. Odstraníme-li bøemena medikamentù a zvolíme-li správné, rozumnì a vytrvale praktikované návyky, odstraní se pøíèina nemoci a není tøeba silné léky aplikovat. (Medical Ministry, str. 222) Existuje totiž mnoho zpùsobù, jak praktikovat lékaøské umìní, ale jen jeden je správný. Pravé léky jsou jednoduché produkty pøírody, jež neoslabují organismus silnými úèinky: NEWSTART. (II. SM 287) SEDM FAKTORÙ PRO ZDRAVÍ Jak tyto jednoduché pøírodní léky fungují, zkoumali i dva ameriètí lékaøi, dr. Bellocq a dr. Breslow. Na základì devítiletého sledování pacientù zjistili, že ti z nich, kteøí dodržovali vybraných sedm zdravotních faktorù, se nejen dožívali vyššího vìku, ale tìšili se i dobré kvalitì zdraví. Onìmi sedmi faktory je: nekouøení, nepití alkoholu, vydatná snídanì, nepopojídání mezi jídly, pravidelné cvièení, 7-8 hodin spánku dennì a udržování pøimìøené tìlesné hmotnosti. Bellocq a Breslow sestavili tabulku, z níž si každý mùže zjistit svùj biologický vìk, který mùže být i o øadu let nižší než vìk skuteèný pokud èlovìk poctivì dodržuje všech sedm faktorù. Jsou-li vaše tìlesné tkánì a orgány mladší nebo starší než ve skuteènosti, si tedy mùžete odvodit podle toho, kolik je vám let a kolik tìchto zdravotních faktorù dodržujete (viz tabulka na vedlejší stránce). Pokud patøíte mezi ty š astlivce, kteøí si mohli odeèíst pár rokù, gratulujeme. Pokud ne, pak vám pøíštì nabídneme pokraèování cesty zdravého životního stylu a pøírodních lékù, které vám jistì ke zdraví pomohou. q Podle zahranièních pramenù pøipravila Jana Koneèná ZEPTEJTE SE LÉKAØE Na otázky zájemcù o zdravý životní styl odpovídá MUDr. Igor Bukovský, odborník v oblasti výživy a prevence chorob, který se pravidelnì zúèastòuje mezinárodních vìdeckých kongresù a èasto vystupuje ve slovenském rozhlase i v televizi. Vìøíme, že jeho odpovìdi budou praktickým pøínosem pro zdraví i kuchyni nejedné ètenáøky (i nejednoho ètenáøe) èasopisu Prameny zdraví. Rajèata prý chrání pøed rakovinou. I po tepelné úpravì? Ano. Lykopén, který má antioxidaèní a protirakovinné úèinky, se právì teplem z bunìk uvolní a zvýší se jeho dostupnost pro organismus. Protlak, keèup, dušená rajèata, rajèatová š áva to všechno jsou výborné zdroje lykopénu. Nedávno jsem èetla na teletextu, že americká studie zjistila škodlivost sóji. Jedení sóji a sójových výrobkù prý zpùsobuje Alzheimerovu chorobu. Vystrašilo mì to, protože tofu, sójové mléko a sójové maso používám prakticky dennì. Já je budu používat i nadále. Tato studie ve skuteènosti nemluví o Alzheimerovì chorobì, ale o poruchách mozkových funkcí a atrofii (zmenšování) mozku u lidí ve vìku 71 až 93 let. (Mimochodem, je v takovém vìku degenerativní poškození mozku pøekvapující?) Navíc, tato práce je v poukazování na negativní vliv sóji zcela ojedinìlá. Existují tuny studií a pøesvìdèivých dùkazù, že sója obsahuje úèinné látky, které chrání organismus pøed rakovinou, aterosklerózou, cukrovkou, obezitou, osteoporózou, alergiemi, poškozením jater, revmatoidní artritidou a to jsou v naší zemi nejèastìjší pøíèiny úmrtí. Lékaø mi namìøil krevní tlak 140/110 torrù. Doporuèil mi nejdøíve asi na mìsíc vyzkoušet zmìnu stravování. Pokud to nezabere, pøedepíše mi prý léky. Co bych mohl, kromì omezení pøíjmu soli, udìlat? Zaèít jíst cibuli a èesnek každý den. Èesnek i cibule snižují tlak, pravdìpodobnì proto, že obsahují mnoho adenosinu, který má relaxaèní úèinek na svalové vlákna ve stìnì cév. Kromì toho pùsobí èesnek pøímo na srdce a snižuje sílu kontrakce, cibule zase obsahuje hodnì prostaglandinu A1 a E, které mají stejný úèinek jako adenosin uvolòují napìtí cév. Jezte aspoò jeden kilogram syrové zeleniny a ovoce dennì (vitamín C snižuje tlak), snìzte dennì pìt oliv (nesolených) a používejte pøednostnì olivový olej. Co nejèastìji jezte potraviny s vysokým obsahem draslíku (banány, citrusy, oøechy, zelenina) a vápníku (natì, zelí, sója, tofu, sezam, mandle). Øapíkatý celer mùže být též užiteèný. Už dva mìsíce piji dennì dva decilitry mrkvové š ávy. Zežloutly mi ruce, oèi a jazyk. Mám s tím pøestat? Z kosmetických dùvodù asi ano, ale toxické to není. Karotenoidy z mrkve skuteènì mohou zabarvit pokožku a sliznice do žluta, ale otrava vitamínem A nehrozí, protože organismus si promìní z beta-karoténu (prokurzor) jen potøebné množství vitamínu A. Chodím do posilovny a chtìl bych vìdìt, jestli kreatin skuteènì mùže podporovat rùst svalové hmoty. V bøeznovém vydání odborného èasopisu Medicine and Science in Sports and Excercise z roku 2000 se expertní skupina Americké spoleènosti pro tìlovýchovné lékaøství vyjádøila k používání kreatinu a jeho rùstového úèinku na svalovou hmotu velmi skepticky. Ve stanovisku se konstatuje, že pøes skuteènost, že používání kreatinu, který je pøírodní látkou, se považuje všeobecnì za neškodné, není jeho zvláštì nadmìrné užívání bezpeèné. Podle názoru komise, která hodnotí stovky výzkumných prací, zkoumajících používání a úèinky kreatinu, k nejèastìjším problémùm z používání kreatinu patøí svalové poškození, poruchy trávicího a kardiovaskulárního systému (napø. zvedání žaludku, prùjmy, dehydratace, hypertenze a køeèe). Odborná komise zastává názor, že neexistuje žádný dùkaz, že kreatin zvyšuje aerobní sílu svalu. Kreatin váže vodu a tak vytváøí optický klam rostoucího svalu, ale po jeho spotøebování se objem svalu opìt zmenší. Kreatin se nedoporuèuje užívat bezprostøednì pøed cvièením a nemìly by ho užívat ani tìhotné nebo kojící ženy a malé dìti. q výživná poradna Igor Bukovský pracuje jako vìdecký pracovník ve FÚ LF UK v Bratislavì. Otázky i odpovìdi pocházejí z kuchaøky Recepty na fajn èasy, kterou napsal spoleènì se svojí ženou. Vydalo nakladatelství Advent-Orión. PRAMENY ZDRAVÍ / 5

6 PRINCIPY 2/ PRO HUBNUTÍ Nerafinované potraviny, jako napø. kukuøice, sezamové semínko èi olivy, poskytují tuk bez toho, že bychom se museli obávat jeho nadbytku, jak se mùže snadno stát pøi používání oleje. Cukr, který se nachází v ovoci, není zdaleka tak koncentrovaný, jako když jej používáme pøi vaøení anebo pøípravì koláèù apod. Celozrnný pšenièný chléb v protikladu k chlebu z bílé mouky, rýže natural spíše než bílá rýže, to jsou další pøíklady nerafinovaných potravin. V našem seriálu Hubnìte zdravì a jistì se tak dostáváme k dalšímu principu: ZVOLTE SI PØIROZENOU CESTU PRINCIP È. 4 VYBÍREJTE SI NERAFINOVANÉ POTRAVINY Rafinované potraviny obsahují koncentrované kalorie. Abyste dosáhli takového poètu kalorií, jaký se nalézá v jedné lžíci oleje, museli byste sníst klasù kukuøice. Jedna broskev obsahuje kalorií, je-li však konzumována v podobì kompotu (ve vlastní š ávì oslazené cukrem), dvì pùlky broskve pak dodají až 90 kalorií. Celé zrno pro zdraví Rafinace obvykle odstraní z potraviny vìtšinu vlákniny. Bylo prokázáno, že se èlovìk spokojí s polovièním množstvím kalorií, je-li pøíjem vlákniny ze stravy dostateèný. To je extrémnì dùležitý princip kontroly váhy. Jsou-li zrniny rafinovány, ztrácí se souèasnì i množství vitamínù a minerálù. Ano, do obohacené mouky se ètyøi vitamíny pøidávají (v USA), množství zbývajících sedmnácti živin, které se zpìt nedodávají, však zùstává velmi nízké. Potraviny obsahují v nerafinovaném stavu vhodná množství vitamínù a minerálù. I pøi dietì s velmi nízkým množstvím kalorií (800 kalorií) se vyskytuje v takové stravì, je-li nerafinovaná, dostateèné množství naprosté vìtšiny vitamínù a minerálù. (Výjimkou mùže být železo u menstruujících žen, které jsou na dietì s významným omezením kalorií.) Jak se dostat k celozrnným produktùm? Vyzkoušejte celozrnné obiloviny ke snídani. Pøipravujte si vafle z ovesných vloèek. Používejte celozrnný pšenièný chléb. Dìlejte koláèe z celozrnné mouky. Používejte namísto bílé rýže rýži natural. Hoøkosladká aféra Prùmìrný Èech zkonzumuje roènì (podle statistiky) 39 kilogramù cukru, což pøedstavuje 21 lžièek cukru dennì. Hlavním zdrojem cukru jsou kilogramové pytlíky s cukrem, které si koupíte v samoobsluze a doma je používáte pøi vaøení. Z pøímo konzumovaných kupovaných potravin obsahují nejvìtší množství cukru rùzné limonády (coca-cola apod.), následované pekárenskými výrobky a zákusky. Co je špatného na užívání cukru? Je to jeho množství, které je škodlivé. Snížení dnes bìžného pøíjmu na 6-10 lžièek dennì by bylo rozumným opatøením. Cukr je hlavní pøíèinou zubního kazu; když se konzumuje mezi hlavními jídly, zpùsobuje trojnásobné množství zubního kazu oproti tomu, když se konzumuje pouze pøi hlavních jídlech. Rovnìž vykazuje tendenci zvyšovat hladinu triglyceridù, a to zvláštì, je-li konzumován spoleènì se saturovanými tuky a cholesterolem (napø. zmrzlina). Studie ukazují, že cukr snižuje fagocytózu, neboli schopnost bílých krvinek pohltit a znièit baktérie. Z výživového hlediska je cukr nejchudší potravinou, kterou si mùžete za svých deset korun koupit. Používejte místo sirupu jako zálivky na vafle radìji ovoce. Sežeòte si recepty, jak pøipravovat koláèe a sladké mouèníky bez cukru. Rozmixované zmražené banány pøipomínají svou chutí i konzistencí velmi vìrnì zmrzlinu, máte-li na ni chu. Namísto cukru používejte na obiloviny, které jíte k snídani, banány, rozinky a další ovoce. Pijte pøi jídle (a jenom pøi jídle) spíše než limonády ovocné š ávy. Vaši chu na sladké uspokojí rùzné druhy ovoce vèetnì ovoce sušeného. Vydejte se pøirozenou cestou Tou nejjednodušší cestou, jak snížit množství kalorií, je zvýšit množství potravin s vysokým obsahem vlákniny celozrnných obilovin, ovoce a zeleniny. Pøibližnì 35% tuku u nás zkonzumovaného pochází z masa, další tøetina tuku pochází z olejù a tukù do peèiva. To jsou potraviny, kterým je tøeba se vyhnout anebo jejich spotøebu omezit, chceme-li pøíjem tukù snížit. Nadváha nejlépe koreluje s obsahem tuku ve stravì. Riziko rakoviny stoupá se stoupajícím množstvím kalorií a se stoupajícím množstvím tuku ve stravì. Snižte spotøebu olejù tím, že olej vlijete do èisté nádobky na tekuté mýdlo. Tak budete moci pøesnìji kontrolovat, kolik oleje do svého jídla pøidáváte. Používejte teflonové (tefalové) nádobí, kde není žádný olej potøebný. Pøipravujte si hranolky v troubì, na fóliích, které nevyžadují žádný olej (nebo jen minimální množství). Nauète se vaøit ve stylu wok s využíváním jenom minimálního množství oleje. Pøestaòte užívat tuky do peèiva, nahraïte je malým množstvím oleje. Zredukujte užívání margarínu. VODA, VODA, SAMÁ VODA PRINCIP È. 5 PIJTE DOSTATEÈNÉ MNOŽSTVÍ VODY Jak to souvisí s mojí váhou? Mnozí jedí, protože se domnívají, že mají hlad, zatímco ve skuteènosti mají žízeò. SNÍDEJ JAKO KRÁL, OBÌDVEJ JAKO PRINC, VEÈEØ JAKO ŽEBRÁK! OBECNÌ PLATÍ, ŽE DVÌ JÍDLA DENNÌ, TEDY KVALITNÍ SNÍDANÌ A OBÌD PLUS VY- NECHÁNÍ VEÈEØE, JSOU PRO VÌTŠINU LIDÍ PROSPÌŠNÝM OPATØENÍM. 6 / PRAMENY ZDRAVÍ

7 Potøeby našeho tìla Naše tìlo sestává asi ze 70% z vody. Voda je nezbytná pro prakticky každou tìlesnou funkci. Musíme si být potøeb našeho tìla vìdomi a dodávat vše potøebné pro jejich uspokojení. Pocity únavy a hladu jsou ve skuteènosti èasto pøíznakem žíznì. To, že naše tìlo je dostateènì zásobováno vodou, poznáme podle toho, máme-li aspoò jednou dennì bezbarvou nebo svìtle èirou moè. Pití množství vody snižuje riziko onemocnìní ledvin. Zaènìte svùj den vypitím jedné až dvou sklenic vody, a to nejlépe teplé. Pijte hojnì mezi jídly, nejpozdìji do pùl hodiny pøed hlavním jídlem. Pøi jídle byste nemìli pít vodu ani jiné nápoje. Tekutiny øedí žaludeèní š ávy a musí být vstøebány pøed tím, než zaène øádné trávení. Používají-li se pøi jídle tekutiny, nemìly by být pøíliš horké ani pøíliš studené. Podle jedné studie mìli lidé konzumující horký èaj vìtší výskyt rakoviny žaludku. Studené nápoje mohou pøispìt k tomu, že potrava odchází ze žaludku pøíliš rychle, aniž by byla øádnì strávena. Škodlivé náhražky vody Mnozí užívají i jiné nápoje, které na rozdíl od vody zdraví neprospívají. Jedním z takových škodlivých nápojù je káva. Káva zvyšuje krevní cholesterol. Studie ukazují, že u tìch, kteøí pijí dennì dva nebo více šálkù kávy, je dvojnásobné riziko rakoviny moèového mìchýøe v porovnání s tìmi, kdo kávu neužívají. Káva rovnìž zvyšuje riziko rakoviny tlustého støeva. Snižuje vstøebávání železa, vápníku a vitamínu B-1. Èaj snižuje vstøebávání železa dokonce ještì více než káva. Káva zvyšuje vyluèování žaludeèních š áv a snižuje tlak spodního svìraèe jícnu, což èasto ústí do pálení žáhy. Kofein se považuje za drogu, které by se mìla vyhnout každá tìhotná žena. Dokonce i káva bez kofeinu pøináší øadu negativních úèinkù; je tedy stejným problémem jako bìžná káva. Výše zmínìné nápoje se nedoporuèuje užívat ani mezi jídly. Zvyšují totiž oproti vodì vyluèování žaludeèních š áv tøiapùlkrát až pìtkrát. Mnohé obsahují cukr. Mají vysoký obsah sodíku. Jejich pomìr vápníku a fosforu je nízký, jinými slovy nejsou potravinou, která pomáhá pøedcházet osteoporóze. Sycení kyslièníkem uhlièitým má za následek kyselou reakci; jsou-li sladké limonády popíjeny bìhem celého dne, rozrušují zubní sklovinu. Alkohol je dalším nápojem, který nelze doporuèit ani v malých dávkách. Ètyøi sklenky alkoholického nápoje týdnì zvyšují riziko rakoviny prsu o %, souèasnì zvyšují dvaapùlnásobnì riziko osteoporózy, což mùže vyústit ve zlomeninu krèku. Každá sklenka, kterou èlovìk vypije, nièí mozkové buòky. Když alkohol zasáhne èelní mozkový lalok, zaèíná vám být jedno, co jíte a pijete. Americká národní akademie vìd ve svých stravovacích doporuèeních uvádí: Výbor nedoporuèuje užívání alkoholických nápojù. Svìtová zdravotnická organizace dospìla ke stejnému závìru. Alkohol kromì toho neobsahuje ve významnìjší míøe žádné živiny. Závìr Jediný nápoj, který lze doporuèit, a to k pití mezi jídly, je voda! DEJTE ŠANCI SNÍDANI PRINCIP È. 6 POØÁDNÌ SE NASNÍDEJTE, VEÈEØTE MÁLO NEBO VÙBEC NE Snídanì a vaše váha Skuteènì hraje pro mou váhu roli to, kdy jím, když celkové množství zkonzumovaných kalorií je stejné? Ano, vypadá to tak, že to roli hraje. Dvì nové studie u- kazují, že kalorie zkonzumované ráno se nepøemìòují na pøebyteèné kilogramy tak snadno jako stejný poèet kalorií zkonzumovaných veèer. Ukázalo se, že ti, kteøí jak snídají, tak veèeøí, zkonzumují o 400 kalorií více pøi veèeøi než pøi snídani. Lidé s nadváhou vynechávají èastìji snídani než lidé s normální váhou. Žaludek se lépe vypoøádává s jídlem ráno než veèer. Pro ženy menší postavy, které mají velké potíže s tím, aby udržely svoji váhu pod kontrolou, je vynechání veèeøe opatøením, které jejich problém obvykle vyøeší. Chroniètí nesnídaèi Studie v Iowì ukázala, že ti, kteøí vynechávají snídani, jsou ménì pozorní ve škole, ménì produktivní v práci a mají prodlouženou reakèní dobu proto u nich mimo jiné dochází k více nehodám mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední. Doporuèuje se, aby snídanì obsahovala aspoò patnáct gramù bílkovin. Miska o- vesné kaše se sklenicí mléka (i sójového), jeden toast a sklenice pomeranèové š ávy pøedstavují pøibližnì toto množství. Vìtšina lidí však takto dostateènou snídani nekonzumuje. Já ale nemám ráno nikdy hlad?! Když vynecháte veèeøi, urèitì hlad dostanete! Naplánujte si, že budete vstávat dostateènì brzo, abyste mohli sníst dobrou snídani pøed tím, než vyrazíte do práce. Naplánujte si již veèer, co budete snídat. Nesnídejte poøád totéž a snídanì se pro vás stane oblíbeným a zajímavým jídlem. Snídat bychom mìli jako králové, o- bìdvat jako princové a veèeøet jako žebráci. (Snídej sám, o obìd se rozdìl s pøítelem, veèeøi dej nepøíteli.) Mezi koncem jednoho a zaèátkem druhého jídla by mìla být pøestávka nejménì pìti hodin. Ve- KÁVA MJ. ZVYŠUJE RIZIKO RAKOVI- NY STØEVA, SNIŽUJE VSTØEBÁVÁ- NÍ ŽELEZA, VÁPNÍKU A VITAMÍNU B-1, ZVYŠUJE VYLUÈOVÁNÍ ŽALU- DEÈNÍCH Š ÁV A SNIŽUJE TLAK SPODNÍHO SVÌRAÈE JÍCNU, COŽ ÈASTO ÚSTÍ DO PÁLENÍ ŽÁHY. èeøe, pokud veèeøíte, by mìla být lehká a sestávat z potravin, které jsou snadno stravitelné (obsahují malé množství tuku), jako jsou napø. obiloviny a ovoce. Varování Vynechávání veèeøe se nedoporuèuje hypoglykemikùm (lidem s nízkou hladinou krevního cukru) a diabetikùm užívajícím inzulín. Pro vìtšinu lidí je však vynechání veèeøe velmi dobrým krokem. Dvì jídla dennì Starší lidé potøebují ménì kalorií, jejich metabolismus je totiž nižší: jak lidé stárnou, potøebují jíst stále ménì. Dvì jídla dennì jsou pro nì ideální. Lidé, kteøí žijí sedavým zpùsobem života, potøebují jíst jenom velmi málo. Tento režim jim tedy také dobøe vyhovuje. Primáø dìtského oddìlení jedné známé univerzity jednou øekl, že dìti mají dostávat dvì dobrá jídla dennì a tøetí si mohou natrhat. Pozorování potvrzují, že je to pravda. Pøíliš èasté jedení bývá pøíèinou špatné chuti k jídlu. Velké množství dìtí trpí dnes obezitou, i pro nì jsou dvì jídla dennì dobrým øešením. Obecnì platí, že dvì jídla dennì, tedy kvalitní snídanì (a obìd) a vynechání veèeøe, jsou pro vìtšinu lidí prospìšným opatøením. q poradna zdravé výživy S využitím materiálù od dr. Johna Scharffenberga, MD, MPH, emeritního profesora výživy na Loma Linda University, poradce Výboru pro výživu Generální konference CASD. PRAMENY ZDRAVÍ / 7

8 BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 Spotøeba mléka a juvenilní cukrovka Strava v kojeneckém vìku zøejmì ovlivòuje riziko onemocnìní juvenilní cukrovkou (IDDM), neboli cukrovkou I. typu. Nìkolik pøedchozích studií ukázalo, že dìti, které pozdìji onemocnìly cukrovkou, byly ménì èasto kojeny než dìti, které cukrovkou neonemocnìly. Brazilská studie na 692 dìtech zjistila, že ty dìti, které byly déle výhradnì kojeny a kravské mléko bylo do jejich stravy zaøazeno v pozdìjším vìku, mìly významnì nižší riziko cukrovky. Podávání kravského mléka bìhem prvního týdne života více než zdvojnásobovalo riziko pozdìjšího onemocnìní cukrovkou. Diabetes Care 1997;20: Zpráva pro školní jídelny v Èechách... To, zda je strava neobsahující maso vhodná pro dìti školního vìku, bylo sledováno bìhem britského výzkumu, kdy bylo porovnáváno padesát dìtí ve vìku 7-11 let, které nejedly maso, s kontrolní skupinou dìtí, která konzumovaly v prùmìru 88 g masa (z toho 23 g rybího masa) dennì. Po roce se ukázalo, že vegetariánské dìti vyrostly o nìco málo více než dìti nevegetariánské, které však mìly naopak tendenci k vìtšímu pøírùstku váhy. Výsledky tedy naznaèily, že dìtem se pøi bezmasé stravì daøí minimálnì stejnì dobøe, jako pøi stravì masité. Eur J Clin Nutr 1997; 51: 20-5 RAKOVINA PRSU A TUKY Úmrtnost na rakovinu prsu se v rùzných zemích svìta velice liší. Nejvyšší je v USA a v zemích západní Evropy, mezi zemì s nejnižší úmrtností patøí Japonsko. Tento stav pøivedl západní vìdeckou komunitu k podezøení, že u koøene rakoviny prsu by mohla být strava. Pøímý vztah byl zjištìn mezi množstvím tuku (konkrétnì živoèišného a nasyceného tuku) konzumovaným v nìkterých zemích a výskytem rakoviny prsu. 77 Když byl tento vztah zøetelnì potvrzen, byly provádìny detailnìjší studie týkající se spotøeby potravin, které obsahují hodnì tuku, a v každém pøípadì bylo zjištìn významný pozitivní vztah. Bylo ukázáno, že rizikovým faktorem rakoviny prsu je pravidelná nebo každodenní konzumace následujících potravin: - Maso, zvláštì vepøové - Mléko a tuèné sýry - Smažené potraviny, tuk užívaný pøi smažení, sádlo - Polynesaturované oleje, margarín, majonéza - Èokoláda (velmi vysoký obsah tuku) - Cukr (zvyšuje hladinu cholesterolu) Bylo zjištìno i spojení mezi obezitou a rakovinou prsu. Nìkteøí autoøi se domnívají, že rakovina prsu u žen po menopauze souvisí s obezitou kvùli nedostateèné funkci nadledvinek a nadmìrným hladinám estrogenu. Obezita je v podstatì dùsledkem nadmìrné konzumace tuku a cukru. 78 V roce 1991 publikoval èasopis American Journal of Clinical Nutrition èlánek s názvem Tuky ve stravì a rakovina 79, který uvádìl, po pìtadvaceti letech laboratorních pokusù, že tuky obsažené v naší každodenní stravì jsou pøi vzniku rakoviny prsu hlavním faktorem. Tato studie byla ve skuteènosti pøehledem poèetných studií, které byly vypracovány ve ètyøicátých a padesátých letech a které všechny jasnì ukázaly, že strava s vysokým obsahem tukù zvyšovala výskyt nádorù nejenom v prsu, ale také v dìloze a v tlustém støevì. Tato studie se však liší tím, že formuluje, že nadmìrná spotøeba nenasycených rostlinných tukù mùže také zpùsobovat rakovinu prsu, podobnì jako nasycený živoèišný tuk. Vìdci uvedli dvì výjimky z tohoto pravidla: olivový olej a kokosový tuk, pokud se užívají s mírou, mùžeme považovat za neutrální tuky, pokud se jedná o riziko rakoviny prsu. 80 V zemích, kde je výskyt rakoviny prsu nízký, èiní tuky pouze procent celkového denního pøíjmu kalorií; strava však obsahuje také 25 až 33 gramù vlákniny. V zemích s vysokým výskytem rakoviny prsu pochází 38 až 40 procent dennì pøijatých kalorií z tukù, vlákniny je ve stravì však jenom 11 až 13 gramù. Ve skuteènosti platí, že v zemích, kde je rakovina prsu vzácná, je tradièní strava veganská nebo semi-vegetariánská, naopak v zemích, kde se rakovina prsu vyskytuje v epidemickém mìøítku, je strava založena do znaèné míry na živoèišných produktech, které obsahují hodnì tuku a neobsahují vùbec žádnou vlákninu. 81 Proè je tuk tak špatný? Je už po dlouhou dobu známo, že existuje pøímý vztah mezi stravou a metabolismem estrogenu. V této souvislosti mùžeme pøipomenout již práci Biskinda z roku Srovnávací studie mezi vegetariánkami a nevegetariánkami vedly ke zjištìní, že vegetariánky vyluèovaly stolicí až tøikrát Výskyt obezity je nízký: u lidí, kteøí nejedí maso U mužù (v prùmìrném vìku 43 let) a u žen (v prùmìrném vìku 40 let) byly zmìøeny hodnoty BMI (indexu tìlesné hmotnosti). U jedlíkù masa byly hodnoty BMI nejvyšší, nejnižší byly naopak u veganù, støední u konzumentù ryb a lakto-ovo-vegetariánù. Prùmìrná váha jedlíka masa (muže) byla o šest kilogramù vyšší (u ženy pak o 4,5 kilogramù vyšší) než váha vegana, resp. veganky. BMJ 1996;313: PROÈ JE TUK TAK ŠPATNÝ? JE UŽ PO DLOUHOU DOBU ZNÁMO, ŽE EXIS- TUJE PØÍMÝ VZTAH MEZI STRAVOU A METABOLISMEM ESTROGENU. PØI- TOM ŽENY S RAKOVINOU PRSU MÍVAJÍ TYPICKY VYSOKOU HLADINU EST- ROGENU V MOÈI A TAKÉ VYSOKOU HLADINU ESTRADIOLU V KRVI. 8 / PRAMENY ZDRAVÍ

9 V zemích, kde je výskyt rakoviny nízký, èiní tuky pouze procent celkového denního pøíjmu kalorií a strava obsahuje 25 až 33 gramù vlákniny. více estrogenu než nevegetariánky a souèasnì vyluèovaly ménì estriolu moèí. Bylo rovnìž zjištìno, že u žen vegetariánek snižuje estrogen enterohepatický o- bìh. 82 Ten umožòuje øadì látek vylouèených do žluèi, aby byly znovu ve støevì vstøebány a opìt se dostaly do jater, odtud byly ještì jednou nasmìrovány do støev a tak dále, tak dlouho, dokud není tento o- kruh pøerušen dietní vlákninou anebo nìjakým pøirozeným adsorbentem, jakým je napø. aktivované uhlí. 83 Vzhledem k tomu, že vegetariánská strava obsahuje znaèná množství vlákniny, estrogeny jsou nabírány a vyluèovány stolicí, tìlo se tak každodennì èistí a estrogen nemùže napadnout na hormonech závislé nebo na hormony citlivé orgány, jako je dìloha èi òadra. Pøi porovnávání metabolismu estrogenu u žen pocházejících z Východu a žen bìlošek se skupinì vìdcù podaøilo zaznamenat velké rozdíly. S tím, že odkazovali na pøedchozí studie, zdùraznili, že pokaždé, když byly porovnávány vegetariánky a nevegetariánky žijící na Západì, bylo pozorováno, že vegetariánky mìly vyšší hladinu estrogenu ve stolici a nižší hladinu estrogenu v moèi. Èím více estrogenu bylo ve stolici, tím ménì estrogenu bylo v krvi. Studované vegetariánky jedly mnohem ménì nasycených a nenasycených tukù než nevegetariánky. Mìly nižší hladiny estronu a estradiolu v plazmì (v krvi), ale èím vyšší byla jejich spotøeba polynesaturovaných tukù (pøesnìji kyseliny linoleové), tím více estradiolu mìly v krvi. To je velmi zajímavé, protože vysoké hladiny estrogenu v krvi a moèi jsou pøítomny pøi rakovinì prsu. Zkoumané vegetariánky byly Amerièanky a, i když spotøebovaly ménì než 40 procent kalorií ve formì tuku, byly velmi vzdáleny od 20 procent, které jsou bìžné na Východì. Když byly vegetariánky žijící na Západì, které se již lišily od svých sester nevegetariánek, porovnávány s ženami z Východu, bylo zjištìno, že Orientálky konzumovaly daleko ménì kalorií a daleko ménì tukù než bìlošky. Východní ženy po menopauze rovnìž konzumovaly ménì bílkovin. Jejich hlavním zdrojem kalorií byly zejména komplexní uhlohydráty (poøádnì uvaøené nerafinované obiloviny). ÈESNEK MÍSTO LÉKÙ... Od roku 1985 bylo publikováno témìø studií o prospìšných úèincích èesneku a jeho pøíbuzných, jako je cibule èi pórek. Pøehled tìchto studií o èesneku (v Annals of Internal Medicine) mj. ukázal, že pùl stroužku až stroužek èesneku dennì sníží cholesterol o asi 9%. Hlavní aktivní složkou èesneku je allicin, síru obsahující souèást, která má mimo jiné na svìdomí typické èesnekové aroma. Prospìšný však je i èesnek bez zápachu, který rovnìž cholesterol snižuje, by mírnìji. Èesnek nesnižuje jenom hladinu celkového cholesterolu, ale také LDL cholesterol a triglyceridy. Kromì toho zvyšuje hladinu HDL cholesterolu, což znamená, že z tìla odejde více LDL cholesterolu. Èesnek rovnìž snižuje pøilnavost krevních destièek a tak brání srážení krve, èímž klesá riziko vytvoøení krevní sraženiny, která bývá u zrodu infarktu. Èesnek snižuje i krevní tlak a zlepšuje proudìní krve snižováním její viskozity. Rùzné pøirozenì pøítomné látky v cibuli a pórku pùsobí podobným, i když ménì silným úèinkem. Èesnek se svojí schopnosti snižovat cholesterol prakticky vyrovná, zvláštì po nìkolika mìsících užívání, bìžnì užívanému léku na snižování cholesterolu, jímž je lovastatin (který má ovšem na rozdíl od èesneku øadu nepøíznivých vedlejších úèinkù). Nejznámìjším vedlejším úèinkem užívání èesneku je samozøejmì zápach. (Mezi opravdu vzácné nepøíznivé vedlejší úèinky užívání èesneku patøí žaludeèní a støevní potíže, astma a vyrážky na kùži pøi styku s èesnekem.) 800 mg èesnekového prášku dennì dokázalo snížit cholesterol v prùmìru asi o 0,8 mmol/l (z 6,8 na 6,0 mmol/l). Èím vyšší je poèáteèní hladina cholesterolu, tím lepších úèinkù se pøi užívání èesneku dosahuje. Minimální úèinná dávka je pøitom již pùl stroužku až jeden stroužek dennì. q Z knihy dr. Johna A. McDougalla The McDougall Plan. pøírodní lékárna Jejich strava obsahovala proto velké množství vlákniny a jejich spotøeba tuku pøedstavovala 19 až 21 procent kalorií, tedy témìø polovinu množství zaznamenaného u bìlošek. Orientálky po menopauze vylouèily v prùbìhu 24 hodin stolicí dvakrát více estronu, tøikrát více estradiolu a ètyøikrát více estriolu než bìlošky. Moèí vylouèily daleko ménì estrogenu. Jejich hladina estronu a estradiolu v krvi byla asi o 32 procent nižší než u bìlošek. Mohli bychom se zmínit o tuctech studií, které všechny dokumentují stejnou skuteènost: èím ménì tuku a více vlákniny žena konzumuje, tím nižší je hladina cirkulujícího estrogenu (estradiol) v její krvi, protože jej vyluèuje velká množství stolicí. Žena s rakovinou prsu má hormonální profil s vysokou hladinou estrogenu v moèi a s vysokou hladinou estradiolu v krvi. Zajímavým faktem je, že toto se rovnìž zjiš uje u zdravých dcer žen, které mìly rakovinu prsu. Nezávisle na tom, zda se jedná o Orientálky nebo o bìlošky, jakmile se množství tuku ve stravì pohybuje pod 22 procenty celkových kalorií, hormonální profil ukazuje znatelné snížení endogenních estrogenù. Studie na skupinì amerických veganek (žádné maso, ryby, drùbež, vejce, mléko, sýry, smetana nebo máslo) ukázala, že tyto ženy pøed menopauzou s americkým životním stylem mìly nicménì o 23 procent ménì estronu a o 20 procent ménì estradiolu v krvi, než stejnì staré ženy nevegetariánky, a veganky po menopauze mìly o 30 procent ménì estronu a o 40 procent ménì estradiolu v krvi Bylo tedy prokázáno mimo jakoukoliv pochybnost, že nevegetariánská strava (hodnì tukù) i vegetariánská strava (málo tukù) ovlivòují tvorbu, metabolismus a vyluèování endogenních hormonù. q Z knihy kanadské autorky Daniele Starenkyj Menopause A New Approach. Vydalo nakladatelství Orion. PRAMENY ZDRAVÍ / 9

10 VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 dennì 9(11) v pátek 9-15 (v sobotu zavøeno) Èervená se... lykopén Strava bohatá na karotenoidy je spojována s øadou prospìšných zdravotních ú- èinkù. Lykopén, který je hlavním karotenoidem v naší stravì, dává èervenou barvu napø. rajèatùm, rùžovému grepu èi melounu; všechny tyto potraviny obsahují asi 2-5 mg lykopénu na 100 gramù. Zájem o lykopén prudce vzrùstá, a to v dùsledku závìrù epidemiologických studií, které ukazují, že hraje roli pøi prevenci kardiovaskulárního onemocnìní a rakoviny prostaty a trávícího traktu. Nedávná studie zjistila, že vysoký pøíjem lykopénu znamenal snížení infarktu myokardu u mužù (v porovnání s jeho nízkým pøíjmem) o 48%. Nutr Reviews 1998;56:35-51 Sever proti jihu Výzkumníci zjiš ovali, zda støedozemní strava, která je spojována s nižší úmrtností na jihu Evropy, v Øecku a jižní Itálii, bude mít vliv na nižší úmrtnosti i na severu Evropy. Šest let bylo sledováno 202 starších lidí (ve vìku let) žijících v Dánsku. Jejich strava byla oznámkována na stupnici od 0 do 7 podle toho, jak mnoho se blížila charakteristikám stravy ve Støedomoøí, jako: vysoká spotøeba zeleniny a luštìnin, vysoká spotøeba ovoce, nízká spotøeba masa, nízká spotøeba mléèných výrobkù, vysoký pomìr mononesaturovaných k saturovaným tukùm, mírná konzumace alkoholu a vysoká spotøeba obilovin. Vysoké dosažené skóre bylo spojeno s významným snížením celkové úmrtnosti. Každá jednotka zvýšení skóre znamenala snížení úmrtnosti asi o 21%. Intl J Epidemiol 1997; 26: CHVÍLE PRO ECHINACEU Tøapatka nachová (echinacea) je dnes (v USA) jednou z nejprodávanìjších bylin (prodej tøapatky èiní až 10 procent z celkového prodeje bylinných produktù). Její používání je základem pro léèbu infekèních onemocnìní horních cest dýchacích svoji popularitu získala pøitom tøapatka tím, že má ve srovnání se syntetickými léky minimální vedlejší úèinky. Tøapatka je cenìna i pro schopnost posilování vlastní imunity organismu. V severní Americe je známo devìt druhù tøapatky, které rostou ve støedozápadních nížinách. Je to kvìtina z rodu sedmikrásek, která má tmavé hlavièky kuželovitého tvaru. Záøící okvìtní lístky se vìtšinou zbarví do rùžového nebo purpurového odstínu. U tøapatky se sklízejí koøeny v podzimním období, tj. po jejím vysemenìní. Èerstvé nadzemní èásti se sbírají v kvìtnu. Pro Indiány byla tøapatka jednou z nejvýznamnìjších rostlin. Pùvodní Amerièané využívali tuto hodnotnou rostlinu k léèbì bolesti v ústech, krku, proti kašli, bolesti zubù aj. Koøen tøapatky byl rovnìž používán jako protijed pøi kousnutí èi bodnutí jedovatým živoèichem. Na pøelomu devatenáctého a dvacátého století se stala tinktura tøapatky nejprodávanìjším derivátem této rostliny, která má svùj pùvod v Americe. Ke konci dvacátých let století dvacátého však došlo k poklesu používání tøapatky, a to v souvislosti s rozšíøením bìžných lékù. V dnešní dobì je na trhu možné zakoupit rùzné výrobky z tøapatky, které se používají pøi léèbì infekèních onemocnìní horních cest dýchacích, kašle a nachlazení, bolestí krku, zánìtu prùdušek a chøipky. Výtažky tøapatky napomáhají rychlejšímu uzdravení. Rostlina je využívána i pøi léèbì bolestivých hnisavých ložisek v tìle, popálenin, rùzných ran, chronických vøedù, ekzémù a zanícení ústní dutiny. POSÍLENÍ IMUNITY Léèebné úèinky tøapatky spoèívají v její schopnosti zvyšovat imunitu tìla proti virovým a bakteriálním infekcím (nachlazení, chøipka atd). Tøapatka zrychluje aktivaci makrofágù a neutrofilù, které zachycují a nièí bakterie napadající organismus a jiné další zástupce infekcí. Tøapatka rovnìž podporuje tvorbu bílých krvinek v buòkách, dále množství interferonu a interleukinu (které ovlivòují imunitu). Tøapatka pùsobí protizánìtlivì a její opakované užívání zvyšuje obranyschopnost organismu. Ve Spojených státech je možno tøapatku získat ve tøech podobách: koøen tøapatky angustifolii (purpurový kvìt s úzkými lístky) a tøapatky pallidy (kvìt je bledì purpurové barvy) a koøen a vrchní èást tøapatky purpurei (èervenofialové barvy). Nìmecká organizace Echinacea doporuèuje užívat extrakt z koøene tøapatky pallidy pouze na léèbu pøíznakù chøipky. Dále doporuèuje pít džus vyrobený z vrchní èásti tøapatky purpurei pøi léèbì horních cest dýchacích a infekcí moèových cest. O užívání tøapatky se píše v mnoha lékaøských a farmakologických publikacích. Naneštìstí se ví málo o provádìných výzkumech a studiích produktù tøapatky, která jsou i dnes k dostání na trhu. Protože z pìstitelského hlediska je nejménì nároèná tøapatka purpurea, spoèívá zatím hlav- VEN Z POSTELE! TI, KTEØÍ ZAÈALI TØAPATKU UŽÍVAT PRAVIDELNÌ, ZJISTI- LI, ŽE MÉNÌ TRPÍ CHRONICKÝMI INFEKCEMI HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH A TAKÉ ŽE INFEKCE JSOU MÉNÌ VÁŽNÉ A MAJÍ KRATŠÍ PRÙBÌH. PØI UŽÍ- VÁNÍ JAKO LÉKU PROTI CHØIPCE BYLA ZMÌNA PATRNÁ JIŽ PO 3-4 DNECH. 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

11 Tøapatka stimuluje obranný mechanismus organismu, z toho dùvodu se doporuèuje ji užívat nejdéle po dobu osmi týdnù. ní využití tøapatky v pití džusu vyrábìného právì z tohoto jejího typu. VÝZKUM Ti, kteøí zaèali tøapatku užívat pravidelnì, zjistili, že ménì trpí chronickými infekcemi horních cest dýchacích a také že infekce jsou ménì vážné a mají kratší prùbìh. Pøi užívání tøapatky jako léku proti chøipce byla zmìna zøetelná již po tøech až ètyøech dnech od zahájení léèby. Pokud se tøapatka užívá již prvních pøíznacích rýmy, mùže se prùbìh rýmy zkrátit až o jednu tøetinu. Vybraní francouzští studenti náchylní k infekci podstoupili osmitýdenní kùru užívání tøapatky, a to v prùbìhu zimního semestru. Frekvence nachlazení se snížila o 20 procent. Musíme ale upozornit na skuteènost, že pokud se tøapatka užívá dennì, její úèinnost se postupnì snižuje a vytrácí. Doporuèuje se užívat tøapatku pøi prvních projevech nachlazení èi chøipky a užívání po dvou týdnech pøerušit. Úèinnost tøapatky závisí na vlivu jednotlivých složek, mezi které patøí isobutylamidy, kyseliny, polysacharidy a flavonoidy. Pøi užívání tøapatky nejsou známy žádné vedlejší pøíznaky, a to ani v kombinaci s léky. Rovnìž není prokázána pøítomnost toxinù. Jelikož tøapatka stimuluje obranný mechanismus organismu, doporuèuje se její pravidelné užívání nejdéle po dobu osmi týdnù. Jak mnoho a v jaké formì? Je tøeba jasnì øíci, v jakých dávkách se má tøapatka užívat, aby byla úèinná. Bìžnou denní dávku tvoøí 900 miligramù ve formì tablet èi kapslí nebo nejvýše 10 mililitrù ve formì tinktury. UPOZORNÌNÍ Tøapatku by nemìli užívat lidé s autoimunitními nemocemi, jako je AIDS a revmatoidní artritida tøapatka by mohla svým pùsobením na imunitu zapøíèinit nepøíznivé stimulaèní úèinky. Taktéž by se jejího užívání mìli zdržet lidé alergiètí na kvìtiny z rodu sedmikrásek, lidé trpící tuberkulózou nebo roztroušenou sklerózou a tìhotné ženy. q Autorem èlánku je dr. Winston Craig, profesor výživy na Andrews University, Michigan, USA. Pøetištìno z èasopisu Vibrant Life. BIO ÈI NEBIO? Ekologické zemìdìlství je jednou z oblastí, se kterými se budeme napøíštì setkávat daleko èastìji. I k nám již totiž zaèíná zasahovat vlna zájmu o bioprodukty, jako o dùležité výrobky, které by každý z nás mìl zaèít kupovat a preferovat pøed výrobky konvenèními (jak se ostatní produkty oficiálnì nazývají). V dnešní dobì dosahuje rozloha ekofarem v Èeské republice pøibližnì úrovnì 6% z celkového zemìdìlského pùdního fondu (oficiální èíslo ještì není stanoveno, jedná se o odhad). Je to málo nebo hodnì? Je to dost, na druhou stranu je však vìtší èást této plochy zabrána trvale travními porosty ekologické zemìdìlství produkující své produkty na orné pùdì je v nepomìrné menšinì. Toto je zpùsobeno pøedevším nároèností ekologického zemìdìlství na orné pùdì a z èásti také ménì výraznou podporou ze strany státu (dotace) právì oproti trvale travním porostùm. V souèasné dobì se formuluje akèní plán pro ekologické zemìdìlství, který by mìl tomuto smìru dát vìtší øád a urèující smìr. V èasovém horizontu pìti let se pøedpokládá nárùst ekoploch ze souèasných 6% až na úroveò 25%. Pro zajímavost uvádím fakta, která jsou každoroènì publikována v dokumentu Organic Agriculture Worldwide 2002 Statistics and Future Prospects (a která jsou volnì k dispozici na internetu: Na svìtì se nachází 17 milionù hektarù ekologicky obhospodaøovaných zemìdìlských ploch. Zajímavé je, že tak malá zemì, jako je Èeská republika, patøí v této oblasti mezi svìtovou špièku. Jsme totiž na osmém místì na svìtì co do podílu ekozemìdìlství na zemìdìlství celkovém (a na tøináctém místì co se týèe celkové rozlohy této plochy). Ve svìtì se diskutuje o tom, jak by se tento smìr mìl jednotnì nazývat. Používá se totiž více názvù: organické, ekologické èi biologické zemìdìlství. Úplná jednotnost nepanuje ani u nás: vždy zemìdìlství se nazývá ekologické, jeho produkty však bioprodukty. Uvidíme, co z tìchto úvah vzejde. Jedno je jisté, spotøebitel si v celosvìtovém mìøítku uvìdomuje, co biopotraviny èi organické produkty znamenají a pøinášejí; výsledkem je, že jejich obliba stoupá. V souvislosti se vstupem Èeské republiky do Evropské unie je naše pozice v této oblasti pomìrnì velice silná (v nìkterých ukazatelích pøedèíme prùmìr EU). Jaké zmìny se chystají pro nás, spotøebitele? Bioprodukty budou více marketingovì podporovány; jednotlivými výrobci a prodejci budou preferovány pøed obyèejnými potravinami. Nebudu podceòovat ètenáøe a pouèovat je, co vlastnì biopotraviny jsou. Chtìla bych však pøipomenout jednu vìc. Pokud dáváte pøednost koupi biopotravin, svìdèí to nejenom o tom, že jste pøesvìdèeni o kvalitách tìchto produktù, ale také o tom, že jejich zpravidla vyšší cenu vnímáte mimo jiné jako kompenzaci plateb, které by, pokud bychom mìli platit náhrady za devastaci krajiny klasickým konvenèním zemìdìlstvím, jednou vyvstaly. Pokud si koupíte napøíklad ovesné vloèky v kvalitì BIO, zaplatíte sice o nìjakou tu korunu navíc, ale mùže vás høát pocit, že jste pøispìli k ozdravìní životního prostøedí (a to nemluvím o rozdílu v kvalitì a chuti). Koupíte-li si konvenèní vloèky, vynaložíte aktuálnì ménì finanèních prostøedkù; na druhé stranì se však nápravy škod zpùsobených prùmyslovým zemìdìlstvím stejnì v budoucnosti budou platit z kapsy nás všech (žijeme na dluh). Toto je nutné si uvìdomit nejen u biopotravin, ale i u dalších produktù (a postupù), které se nìjakým zpùsobem snaží o nápravu škod zpùsobených životnímu prostøedí èinností èlovìka (napø. kupování ekologických mycích, èistících a pracích prostøedkù Ecover èi preferování rostlinné stravy). Kupování biopotravin se mùže stát jedním z krùèkù pøi návratu k pøirozenému zpùsobu bytí, což platí jak pro pøírodu, tak pro nás samotné. Zuzana Macourková, CL PRAMENY ZDRAVÍ / 11

12 MASOŽRAVCI, NE TAK JISTÌ Masožravci zabíjejí a konzumují jiná zvíøata; v pøípadì masožravých savcù jsou jako takoví klasifikováni na základì síly svých zubù. Masožravé zvíøe je vybaveno nutnými zbranìmi k zabíjení a k chytání druhých zvíøat, toto vybavení však nemuselo být nutnì navrženo za tím úèelem. Ano, vlastnìní této výbavy pøedem adaptuje živoèicha k tomu, aby se stal masožravcem, to ale nemusí být jeho pùvodní stav. Medvídek panda je napøíklad klasifikován podle síly svých zubù jako masožravec, pøitom se živí bambusem. Ten stejný druh zubù mùže zabíjet a trhat maso, ale jako v pøípadì medvídka pandy to ještì neznamená, že byl nutnì navržen za tímto úèelem. Totéž lze øíci o celém rodu Ursidae, tedy medvìdech, kteøí se živí pøevážnì vegetariánskou stravou, hlavnì rùznými bobulemi. Je pravda, že medvìd sežere rybu, pokud je k dispozici, a pøíležitostnì se živí masem, stejnì tak jsou ale medvìdi doma na pastvinách, kde se pasou vedle bizonù. Masožravci nejsou pøizpùsobeni konzumování masa pouze stavbou svého chrupu, mají také støeva, která jsou kratší než støeva býložravcù. Je velmi zajímavé, že konzumovaná strava má na stavbu støeva velmi silný vliv. Støeva mají ohromnou schopnost rùstu; když je bìhem operace odstranìna èást støeva, nìkteré èásti se dokáží zregenerovat a dorùst zpìt pùvodní délky. Masožravci mají krátká støeva, protože maso neobsahuje vlákninu a krátký støevní trakt se tak stává výhodným, aby potrava nezùstávala ve støevech po dlouhou dobu. Potrava masožravcù je také vysoce energetickou potravou, která je rychle vstøebávána. Masožravci, jejichž jídelníèek se zmìní na vegetariánský, se rychle nové stravì pøizpùsobí a daøí se jim na ní velmi dobøe. Lvi ostatnì také dávají nejprve pøednost sežrání obsahu žaludku zabitého zvíøete žaludek obsahuje fermentované rostlinné produkty a existuje dlouhá øada svìdectví o lvech a jiných masožravcích, kteøí vyrùstali na rostlinné stravì (tvoøené napøíklad obilovinami) a nikdy by se nedotkli masa, i když by bylo pøed nì položeno. Psùm a koèkám se velmi dobøe daøí na vegetariánské stravì; ve skuteènosti žijí na této stravì mnohem déle a jsou ménì agresivní. Zuby tìchto zvíøat, fungující jako nùžky, mohly být stejnì tak dobøe používány v minulosti k trhání tuhých rostlin a dùvodem, proè tak nyní tato zvíøata neèiní, mùže být prostý fakt, že jejich pøirozený zdroj potravy byl znièen. V paleontologických záznamech existuje øada dokladù o tom, že v minulosti existovalo daleko vìtší množství rostlinných druhù, než je tomu dnes. Nièení pøirozeného domova mìní stravu zvíøat dokonce i dnes. Lesní veverky chipmunk se tradiènì živí semínky, když však ponechá svùj otisk kyselý déš, potravní zdroje èasto nestaèí. Není tak dnes nijak neobvyklé vidìt tato roztomilá býložravá zvíøátka, jak trhají na kousky zvíøata zahynulá na silnici aby si doplnila potravu jejich masem. To je pøípad toho, jak se býložravec mùže v dùsledku zmìnìných okolností stát konzumentem mršin. Jeden druh novozélandského papouška pùvodnì vyhrabával koøínky, ztenèující se zdroje potravy jej však pøimìly k tomu, že zaèal útoèit na ovce. Tito papoušci používají své ostré zobáky i paøáty k trhání høbetù ovcí, aby mohli sežrat tuk, který se nachází okolo ledvin. 17 Je to doslova neuvìøitelná transformace když se však papouškùm navrátí domov a zdroj potravy, vrátí se ke klidnému konzumování koøínkù. Tito papoušci mají stejné vybavení jako dravci (ostré paøáty a silné zobáky), u- žívají je však obvykle za neškodným úèelem. Jak mohou ostatnì vìdìt, že trhání ovèích høbetù jim poskytne právì ten typ potravy, na kterém se jim dobøe daøí? To Z pohledu kreacionismu je pøemìna zvíøat na zabíjející stroje projevem adaptace na nové podmínky který však ukazuje spíše na degeneraci než na evoluèní pokrok. je záhada. Nedostatek prostøedkù však bìžnì vede k agresi, což by mohlo být jedním z dùvodù, proè papoušci agresivnì napadají tvora, který se nebude nebo ani neumí bránit. Další pøíklad takové zmìny se nachází u takzvaných upíøích pìnkav žijících na Galapágách. Nedávno se ukázalo, že tito za normálních okolností vegetariánští ptáci vykrádají vejce a sají krev hnízdících booby birds 18,19. Tato zmìna jídelníèku je vyvolaná zvýšenou poptávkou po rostlinných zdrojích potravy. Pìnkavy se na tìchto moøských ptácích pøiživují bìhem dlouhotrvajících období sucha, kdy klovají pøi základnì jejich opeøení tak dlouho, až zaène téci krev, kterou pak srkají. Další pìnkavy pokraèují ve vysávání když je pøedešlá pìnkava uspokojena. Tato zmìna stravy a chování vyvolaná negativními zmìnami v životním prostøedí nevyžaduje ke svému uskuteènìní žádné miliony let (jak pøedpokládá evoluèní model). Agrese je rys, který sice potenciálnì existuje u všech tvorù, který zde ale nemusel na zaèátku být. Z divokých psù, ze kterých pochází domácí pes, byli vypìstováni pøítulní a milující psi všech tvarù a velikostí, selektivní šlechtìní však dokázalo vytvoøit ze stejného genetického základu (poolu) i ty nejkrutìjší zabijáky. Agresivní povaha má tedy genetický základ a výbìrem ji lze velmi rychle zredukovat. Schopnost bránit se se nemusí nikdy ani projevit, pokud se neobjeví tato potøeba. Ruský vìdec Dmitrij Beljajev a další vìdci, kteøí studovali proces domestikace lišek, zjistili, že ke zmìnám v chování mùže docházet velmi rychle. 20 Z množství druhù lišek byly vybrány ty, které reagovaly na èlovìka s nejmenším strachem, a z nich ty bojácné byly dány stranou. V šesté generaci již tyto lišky projevovaly chování podobné chování domácích psù: kòuèely, když toužily po pozornosti, a olizovaly své pány. V desáté generaci bylo toto chování charakteristické pro jednu lišku z vrhu šesti, ve tøicáté generaci se jednalo již o tøi lištièky ze ètyø. Tyto zmìny doprovázely zmìny anatomie, snížení vyluèování hormonù nadledvinek (hormo- 12 / PRAMENY ZDRAVÍ

13 nù pro boj èi útìk) a zvýšení hladiny serotoninu. (Serotonin je dùležitou chemickou látkou je jedním z monoaminù, které pùsobí pøi pøedávání signálù mezi nervy, pro regulaci prahu bolestivosti a pøi modulování svalového tonusu pro èinnost mozku. Vysoce agresivní nebo schizofreniètí lidé v psychiatrických léèebnách mívají nízké hladiny serotoninu a jejich léèení je proto zamìøeno na kompenzaci tohoto stavu.) Rozvoj agresivity a strachu z èlovìka se tak nemusel vyvíjet miliony let, mohlo k nìmu dojít velmi rychle. Z pohledu kreacionismu (teorie stvoøení) je pøemìna zvíøat na zabíjející stroje projevem adaptace na nové podmínky který však ukazuje spíše na degeneraci než na evoluèní pokrok. V evoluèním myšlení je konzumace masa výsledkem pokroèilého stavu, kdy se do hry dostávají tlaky na pøežití, které ve svém dùsledku vedou k (evoluèním) výhodám, a to prostøednictvím pøirozeného výbìru, jak u koøisti, tak u dravce (neboli predátora). V urèitém smyslu stálá bitva o pøežití pøináší strategii a protistrategii, k jakýmkoliv zmìnám má však docházet pouze náhodnými mutacemi tento scénáø je opravdu velmi nepravdìpodobný. Když se na vìc podíváme z opaèného konce, konzumace masa je smutným dùsledkem vstupu smrti a zla do systému. Tento aspekt dobøe ilustruje proslulá piraòa, ryba, která je známá svými jako žiletky ostrými zuby a svojí schopností obrat zvíøe, které neš astnì upadne do vody, bìhem krátké chvíle na kost. Existují však pøesto dùkazy toho, že pøedci této ryby byli konzumenty rostlin. Mnohé druhy jihoamerické ryby pacu, blízké pøíbuzné piraní, používají své mocné èelisti a silné zuby ke konzumaci vodních rostlin a ovoce, které spadne do vody. Tyto dvì skupiny jsou morfologicky velmi podobné, a stojí za zaznamenání, že piraòa rovnìž konzumuje rostliny. V raných stadiích vývinu (podobnì jako u mnoha hlubokomoøských ryb) se živí vìtšinou rostlinnou stravou a geneticky, k velkému úžasu vìdcù, neexistuje jasný rozdíl mezi krutou piraní a vegetariánskými druhy 21, pøièemž nìkteré druhy dokonce pøecházejí do jiných ( merging ). 22 Je zajímavé, že ten druh pacu, který nejvíce vzhledem pøipomíná piraòu, Pygocentrus denticulate, se živí rostlinnou stravou. Ani piranì nejsou ve skuteènosti tak krutou rybou, jak se mnozí domnívají, obvykle jenom uždibují kousky jiných tvorù a nehltají je celé. Lze si pøedstavit, že podobný scénáø, tak zøejmý u piraní, by mohl platit i u všech dalších masožravých ryb, vèetnì žralokù, kteøí mají také býložravé pøíbuzné. q Prof. dr. Walter Veith MAJÍ ŽENY ŠESTÝ SMYSL? Ženy byly po staletí upalovány na hranicích kvùli svým nadpøirozeným schopnostem. Mezi nì patøí napø. schopnost odhadnout, jak dopadnou rùzné vztahy, hovoøit ke zvíøatùm èi poznat, kdo lže. Výzkum øeèi tìla dokázal, že dojde-li na komunikaci tváøí v tváø, šedesát až osmdesát procent vyznìní informace ovlivòují mimoslovní signály, tón hlasu ovlivòuje dvacet až tøicet procent a zbytek sedm až deset procent ovlivòují slova. ANI TO RADÌJI NEZKOUŠEJTE! Díky svým vynikajícím smyslovým schopnostem ženy snadno zachycují a a- nalyzují informace; schopnost ženského mozku rychle pøenášet signály mezi hemisférami zpùsobuje jejich dokonalejší sjednocování a dešifrování verbálních, vizuálních a dalších signálù. Z tohoto dùvodu má vìtšina mužù potíže, mají-li lhát tváøí v tváø ženì. Vìtšina žen naopak ví, že lhát muži je relativnì snadné, protože muž nedisponuje nezbytnou citlivostí k nesrovnalostem mezi verbálními a neverbálními signály. Pokud muži hodlají lhát ženì, mìli by to radìji provést po telefonu, dopisem anebo pøi zhasnutých svìtlech a až po uši pod peøinou. KRYJTE MI ZÁDA V místnosti, kde je pøítomno padesát párù, potøebuje žena v prùmìru ménì než deset minut k odhalení vztahu mezi èleny každého páru v místnosti. Vstoupí-li žena do místnosti, díky svým vynikajícím smyslovým schopnostem rychle urèí, kteøí partneøi si spolu rozumìjí, kteøí se pohádali, kdo si koho hledí a které z žen jsou pøátelské èi naopak soupeøivé. Vstoupí-li do místnosti muž, zajímá se o nìco zcela jiného. Peèlivì si prohlédne místnost a pátrá po vchodech a východech jeho pradávné naprogramování hodnotí, odkud by mohl pøijít pøípadný ú- tok a kde jsou únikové cesty. Dále hledá tváøe pøátel èi naopak možných nepøátel a poté si peèlivì prohlíží rozvržení a vybavení místnosti. Jeho logické myšlení zaznamená vìci, které je tøeba opravit èi vymìnit, napøíklad rozbité okno èi prasklou žárovku. ÈÍ JE TO MIMINO? V roce 1978 jsme pro jeden televizní program provedli výzkum, který ozøejmil VÌTŠINA ŽEN VÍ, ŽE LHÁT MUŽI JE RELATIVNÌ SNADNÉ, PROTOŽE MUŽ NEDISPONUJE NEZBYTNOU CITLIVOSTÍ K NESROVNALOSTEM MEZI VERBÁLNÍMI A NEVERBÁLNÍ- MI SIGNÁLY. schopnost žen orientovat se v signálech øeèi tìla u miminek. V porodnici jsme natoèili nìkolik desetivteøinových filmových záznamù plaèících dìtí a požádali jsme jejich matky, aby se podívaly na snímky se staženým zvukem. Ženy se tedy mohly spoléhat pouze na zrakovou informaci. Vìtšina matek byla schopna rychle rozpoznat, co dítì svým pláèem vyjadøuje zda je to hlad, bolest, potíže s trávením èi únava. Stejný test byl pøedložen i otcùm a jejich výsledky byly politováníhodné více než dvì emoce urèilo ménì než deset procent otcù. Navíc se domníváme, že pravdìpodobnì pouze hádali. Mnozí otcové triumfálnì pronesli: Chce svou matku. Vìtšina mužù prokázala malou èí témìø chybìjící schopnost rozluštit rozdíly v pláèi dìtí. Testem prošli i prarodièe dìtí, protože jsme chtìli zjistit, jsou-li výsledky ovlivnìny vìkem. Vìtšina babièek odhadla padesát až sedmdesát procent pøípadù z poètu, který urèily matky. Zato mnozí dìdeèkové ani nepoznali vlastní vnouèe. q partnerské vztahy Ukázka z knihy Proè muži neposlouchají a ženy neumí èíst v mapách od Allana a Barbary Peaseových. Vydalo Nakladatelství Alman, Hybešova 65, Brno. PRAMENY ZDRAVÍ / 13

14 MASÁŽE? V COUNTRY LIFE! Melantrichova 15, P-1... NOVINKA... Objednávky: Prodejna pøírodní kosmetiky tel Návyk u dìtí se vytváøí už po pár cigaretách Ve studii na témìø sedmi stech dvanáctiletých a tøináctiletých dospívajících bylo zjištìno, že staèilo pouhých pár zatáhnutí z cigarety, aby u 40% z nich byly zaznamenány pøíznaky závislosti vèetnì abstinenèních pøíznakù jako je vznìtlivost a výkyvy nálady. Tým dr. DiFranza z Lékaøské fakulty University of Massachussets uvedl, že døíve se pøedpokládalo, že trvá asi dva roky, než se dìti stanou závislými na tabáku a že musí kouøit dennì. V jejich studii však plná tøetina onìch dospívajících, kteøí uvádìli nìjaké symptomy závislosti, kouøila pouze jednou za mìsíc - a polovina jednou týdnì. Dívky byly pøitom na vytvoøení závislosti náchylnìjší než chlapci. Byl bych rád, kdyby naše dìti pochopily, že s tabákem si nelze zahrávat. Neexistuje bezpeèná dávka, uvedl dr. DiFranza. Musíme dìti pøesvìdèit, že i jedna cigareta mùže vést k celoživotnímu návyku. Tobacco Control 2002;11: Med zvyšuje hladinu antioxidantù v krvi Studie dr. Engesethové zkoumající antioxidaèní úèinky medu ukázaly, že èím je med tmavší, tím vyšší je jeho obsah antioxidantù. Nejtmavším medem, který vìdci zkoumali a který obsahoval nejvíce prakticky všech cenných látek, byl med pohankový. Tmavý med obsahuje (na jednotku váhy) podobná množství antioxidantù jako tøeba špenát nebo èesnek. I když se samozøejmì nedá radit lidem, aby konzumovali taková množství medu, jako tøeba špenátu, mùže být i z tohoto pohledu vhodné a pøínosné nahradit cukr a další sladidla medem. FALEŠNÉ HODNOTY Spoleènost, ve které žijeme, si vytvoøila falešný hodnotový systém, který má zhoubný vliv na naše sebepojetí. Pokud v období, kdy se formuje osobnost, chceme mladým lidem pomoci, musíme tìmto nièivým silám porozumìt. KRÁSA Pokud se vaše dítì narodí krásné, má nespornou výhodu. Spoleènost si krásy vysoce cení. Ve tøech nebo ètyøech letech dítì zjistí, co mu krása mùže pøinést. Napøíklad dospìlí je upøednostòují, èasto se na nìj usmívají, obdivují je, øíkají mu jak je kouzelné. Dítì, které není tak atraktivní, je èasto pøehlíženo, zatímco jeho krásnìjší sourozenci a pøátelé na sebe poutají veškerou pozornost. Už jste se asi také rozplývali nìžností nad pùvaby nìjakého dítìte, ale už ménì pozornosti jste POKUD SE VAŠE DÍTÌ NARODÍ KRÁSNÉ, MÁ NE- SPORNOU VÝHODU. SPOLEÈNOST SI KRÁSY VY- SOCE CENÍ. JIŽ VE TØECH NEBO ÈTYØECH LE- TECH DÍTÌ ZJISTÍ, CO MU KRÁSA MÙŽE PØINÉST. vìnovali jeho ménì atraktivnìjšímu bratrovi nebo sestøe, nebo jste je možná pøehlédli úplnì. Lidská pøirozenost už je taková. Ve svém bestselleru Hide or Seek ( Skryté nebo odhalené ) se dr. James Dobson odvolává na èlánek z èasopisu Psychology Today, který uvádìl nìkolik zajímavých skuteèností: A. Je zøejmé, že vzhled dìtí má vliv na jejich akademické vzdìlání. B. Pokud nìkterému dospìlému ukážete fotografie dìtí a požádáte ho, aby vybral ty, kteøí jsou pravdìpodobnì tøídními výtržníky (nebo dìti, se kterými jsou nepøíjemnosti), padne jeho volba nejspíše na dìti ménì atraktivní. Podobnì jsou nehezké dìti považovány za ménì zdvoøilé než ty roztomilé. Autoøi k tomu dodávají: Pøes všechny øeèi o charakteru a vnitøních hodnotách máme sklon považovat za nejlepší lidi ty, kteøí dostali do vínku více krásy. C. Podle toho, co vysledovala napø. Karen Dionová, je zøejmé, že disciplinární postih ze strany dospìlých závisí na atraktivnosti dítìte. D. Je pravdou, že vliv fyzické pøitažlivosti je patrný už v mateøských školách! Roztomilé tøíleté dìtièky se tìší mezi svými vrstevníky daleko vìtší popularitì. A žel, nìkteré fyzické rysy, jako napøíklad otylost, vzbuzují nelibost již v tomto vìku. V období dospívání problém narùstá. Atraktivní dívka brzy zjistí, že jí svìt leží u nohou. Také šikovný chlapec atletické postavy se záhy dostává na pomyslný vrchol pyramidy. Zbytek davu se plouží kolem ve svých odøených džínech s kšandami, a má plnou hlavu svého akné. Pøes krutost matky pøírody doufají a modlí se, aby si jich nìkdo všiml. Jak pokøivené hodnoty! Posuzovat cenu èlovìka podle jeho vzhledu je naprosto falešné! INTELIGENCE Dalším faktorem, podle kterého obvykle hodnotíme druhé, je inteligence. Rodièe dokáží reagovat velmi citlivì na jakýkoli náznak pochybností ohlednì duševních schopností jejich dítìte. Pøitom ovšem rádi srov- 14 / PRAMENY ZDRAVÍ

15 UÈÍME SE CIZÍM JAZYKÙM, ABY- CHOM ROZUMÌLI CIZINCÙM, PROÈ SE NEUÈÍME TAKÉ JAZYKU LÁSKY, ABYCHOM SI ROZUMÌLI NAVZÁJEM? návají s ostatními. Žádné dítì není jako to jejich, myslí si. To naše je prostì unikát. Už prvním proøezaným zoubkem (i když to samo nemùže nijak uspíšit), sezení ve ètyøech mìsících, prvním slovem ( máma ) v pátém mìsíci a chození v pùl roce tím vším dítì pøesahuje všechny ostatní a dokazuje svoji inteligenci. Èím více naše dítì umí, tím více si ho vážíme, tím více roste naše rodièovská pýcha. A tak býváme v pokušení odvozovat cenu svého dítìte podle toho, co se nauèilo, èím se mùže pøedvést pøed druhými. Ale co když dítì nedokáže splnit oèekávání rodièù? (Pamatujme, že oèekávání rodièù pouze odráží oèekávání spoleènosti!) Co se stane s dítìtem, které bude ve škole pouze prùmìrné nebo dokonce podprùmìrné? Pøibližnì 22 procent dìtí ve Spojených státech má IQ mezi 70 a 90. Tyto dìti se pomaleji uèí. Když pak po letech školu vycházejí mají v duši zpravidla hluboce vrytý šrám nedostateènosti. Jedna ètvrtina až jedna polovina dìtí bojuje s pocitem, že se nikdy nebude moci vyrovnat ostatním. Dìti s intelektuálním deficitem mohou pøežít první roky života bez problémù, aniž by jejich sebevìdomí bylo jakkoli dotèeno. Ovšem se vstupem do školy se to mùže rázem zmìnit. Dìti jsou nuceny srovnávat se s ostatními a zanedlouho zjistí, že se nìkterým spolužákùm prostì nemohou rovnat. Kdysi je chránili rodièe, ale nyní poznaly pøíkoøí a posmìch ze strany svých vrstevníkù. Toto pøekvapivé zjištìní pøináší do køehké duše temnotu a tíseò. Pøedstavte si, že právì vaše dítì bude poslední, koho si kamarádi vyberou do hry, bude vždycky tím lichým a èasto zùstane na ocet. Je možné se pak divit, že by nejradìj uteklo pryè, odešlo z tohoto svìta? DEVÌTKRÁT NASLOUCHEJ... Pokud mluvíme se svým partnerem, s dìtmi, s nìkým, kdo nám chce nìco prodat nebo se svým šéfem èi podøízeným, je jedním z našich úkolù peèlivì naslouchat. Jsme èasto v pokušení radìji pøemýšlet o své odpovìdi, než ještì dále poslouchat. Nìkdy jsme si tak jisti, že již víme to, co ten druhý chce øíct, že ho jednoduše pøerušíme nebo netrpìlivì èekáme na to, až budeme moci mluvit my. Schopnost naslouchat je jeden z nejvìtších komplimentù, který mùžeme složit druhému èlovìku. Následujících devìt pravidel vám mùže pomoci. l Pøestaòte mluvit! Soubìžnì mluvit a naslouchat je velice obtížné. l Dopøejte druhému cítit se pohodlnì. Dejte mu prostor a èas a dovolte mu mluvit svým vlastním tempem. Velkou roli hraje i to, jakým zpùsobem se na nìj díváte, kde stojíte nebo sedíte ve vztahu k nìmu. Uvolnìte se a dovolte mu, aby se také uvolnil. l Ukažte mu, že ho chcete vyslechnout. Pokud souhlasíte, pøikývnìte. Pokud nìèemu nerozumíte, požádejte o další vysvìtlení. Poslouchejte se zámìrem, že chcete druhého pochopit a ne jen proto, abyste se posléze mohli projevit vy. l Nedovolte, aby vás nìco rozptylovalo. Peèlivì naslouchat znamená být ochoten vypnout televizi, zavøít dveøe nebo pøestat si èíst poštu. Dopøejte mluvícímu svou plnou pozornost a dejte mu to najevo. l Vžijte se do situace druhého. Zvláštì pokud vám sdìluje nìco osobního, nìco zraòujícího nebo nìco, s èím vy zásadnì nesouhlasíte, pokuste se vcítit do jeho kùže a podívat se na situaci i z jeho pohledu. l Buïte trpìliví. Nìkterým lidem trvá déle, než naleznou ta správná slova, vytvoøí si názor nebo si záležitost vyjasní. Dejte jim èas, aby pøed tím, než jim odpovíte, stihli vyjádøit vše, co mìli v úmyslu. l Hlídejte své emoce. Pokud ve vás vyvolává emocionální reakce to, co nìkdo øíká, buïte velice opatrní, abyste pozornì poslouchali a pochopili zámìr a plný význam projevu. Èasto pøeslechneme hlavní èást sdìlení, když máme zlost, bojíme se nebo jsme rozèíleni. l I když nesouhlasíte, nikomu nevnucujte své názory. Pokud reagujete zpùsobem, který druhého nutí bránit se, tak i pokud spor "vyhrajete", mùžete ztratit nìco mnohem cennìjšího! l Hodnì se ptejte. Žádejte vyjasnìní, více detailù, pøíklady nebo další vysvìtlení. Lidem to pomùže vyjadøovat se pøesnìji a vám to pomùže pøesnìji poslouchat a porozumìt. Rodièe pomalejších žákù by nemìli pøeceòovat význam akademického vzdìlání, ale spíš se soustøedit na pøednosti a silné stránky dítìte. Vidìno ze zorného úhlu vìènosti v životì jsou mnohem dùležitìjší vìci než vysvìdèení se samými jednièkami. Rodièe by mìli svému dítìti pomoci rozvinout ty schopnosti, které by jeho nedostatek kompenzovaly. Pomalejší žáci bývají napøíklad èasto velmi zruèní. Rozumní rodièe dítìti pomohou objevit dovednost, kterou by zvládlo a která by ho tìšila. I pomalejší žáci potøebují znát svou vlastní cenu. Každý z nás prožíval chvíle, kdy se cítil jako hlupák. Možná si také vzpomenete na nìjakou tu ostudu a ponížení, když jste Z materiálù PhDr. Petra Škrly komunikace ve škole špatnì odpovìdìli a celá tøída se pak válela smíchy. Pamatujete si na den, kdy jste zavinili prohru vašeho fotbalového týmu? Nebo jak jste propadli v testu z matematiky? Osten posmìchu a ponížení zakusí obèas každé dítì, nìkteré dìti však protože nejsou ani krásné, ani zvláš inteligentní s tím žijí po celý život. Tak se snadno dostávají do deprese jako obì falešných hodnot, vytvoøených spoleèností. Hodnota èlovìka se však nedá mìøit jeho IQ! q Z knihy Nancy van Peltové Dítì v dobrých rukou. Vydalo nakladatelství Advent-Orion. PRAMENY ZDRAVÍ / 15

16 EKOLOGICKÉ mycí, èistící a prací PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 Hrst mandlí dennì sníží cholesterol skoro o 10% Podle výsledkù výzkumu sponzorovaného kanadskou vládou došlo u lidí, kteøí do své stravy zaøazovali dennì asi 74 gramù mandlí místo jiných potravin, za mìsíc k poklesu hladiny cholesterolu skoro o 10%. Efekt mìly i nižší dávky mandlí. Mluvèí American Dietetic Association však varuje: Lidé nesmí zapomínat, že když jedí oøechy, musí nìkde jinde ubrat kalorie. Oøechy, bohaté na bílkoviny a mononesaturované tuky, obsahují totiž také hodnì kalorií. Podle vyjádøení vedoucího studie dr. Cyrila W.C. Kendalla mohou být mandle (a oøechy) souèástí zdravé stravy, která snižuje riziko srdeèního onemocnìní, a to bez toho, že by hrozilo riziko nadváhy. Zdravotní prospìch bude markantní u lidí s vysokými a støedními hladinami cholesterolu. Circulation 2002; CIR Pohybem proti zánìtùm cév Již dlouho se ví, že pohyb snižuje riziko srdeèního onemocnìní, výsledky nové studie ukazují, že minimálnì èásteènì je tento jeho úèinek dùsledkem snižování zánìtu uvnitø krevních cév. Hladiny C-reaktivní bílkoviny (CRP), což je látka, která se užívá k mìøení zánìtu v tìle, byly nižší u tìch úèastníkù studie, kteøí byli fyzicky nejaktivnìjší. Earl S. Ford, vedoucí studie, analyzoval data od témìø dospìlých lidí. Pohyb navíc souvisel s nižším množstvím bílých krvinek, které jsou dalším markerem zánìtu a onemocnìní, a s nižší hladinou bílkoviny fibrinogenu. Zvýšená hladina fibrinogenu mùže zvýšit riziko vytvoøení krevní sraženiny a mozkové mrtvice. ROZHOVOR 3/ S E. KOHÁKEM Ve Vaší knize Zelená svatozáø používáte termín kovbojská etika a etika kosmické lodi. Mohl byste našim ètenáøùm vysvìtlit, co to znamená a jak se té kovbojské etice bránit? Je to metafora z amerického prostøedí. Kovbojové to byl ten nejnižší druh námezdního dìlníka bez jakýchkoli pout. Jako ti naši chudáci z Ukrajiny, kteøí sem pøijedou. Žijí úplnì na okraji a dìlají ty nejhrubší práce za zoufale nízké platy. Takoví byli kovbojové, ta nejnižší pøíèka. A tito lidé samozøejmì nemìli žádný vztah vùèi zemi. Táhli tou bohatou zemí a byli pøesvìdèeni, že ta zemì je nekoneèná a na toto místo se nikdy nevrátí. A tak byli ochotni zneèiš ovat toky a o nic se nestarali. Vybydlovali Ameriku. Oproti tomu je metafora kosmické lodi to je naše Zemì, na které se plavíme. Nemùžeme øíci, že to tady zasviníme a pak potáhneme dál. Musíme být s tím zneèištìním, které jsme zpùsobili. Proto život na kosmické lodi vyžaduje etiku dlouhodobé udržitelnosti. Kovbojská etika je etika bezohlednosti. Odpovìdnost za dlouhodobé potøeby života oproti krátkodobému uspokojení. Momentálnì každý, kdo pohodí obal, k tomu pøispívá. Každý, kdo jede autem podél trati, každý kdo spustí automatickou praèku, aby vypral jeden kapesník. Ještì jste používal formulaci žít lehce na zemi. Není šetrnost vnímána spíše jako obtížný styl života? Vždy dnes žít lehce na zemi znamená všechno si co nejvíce ulehèit a žít co nejpohodlnìji. Jak tomu rozumìt? To je heslo Greenpeace. Jde o to, zatìžovat životní prostøedí co nejménì. Žít na zemi tak, aby naše váha, naše šlépìje byly co nejménì pevné a hluboké. Je tøeba chodit lehce a ne dupat okovanými botami. Oè nám jde, je dlouhodobá udržitelnost. O tom to všechno je. A znovu bych se odvolal na zprávu OSN co je jednoznaèné, je to, že dnes žijeme neudržitelným zpùsobem. Jestliže budeme žít tak, jak žijeme, nebudeme tady žít dlouho. A to žít lehce na zemi, znamená mít na tu zemi šetrný dopad. S tím souvisí formulace myslet jako hora. Ta pochází z té nejklasiètìjší klasiky vší ekologické etiky, A Sand County Almanac od amerického lesníka a myslitele Aldo Leopolda. V èeštinì ji vydalo Vydava e¾stvo ABIES v Tulèíku u Prešova pod názvem Zápisky z chatrèe. Opravdu stojí za shánìní, nedejte se odradit. Leopold vzpomíná, jak kdysi dávno zastøelil vlèici s dvìma vlèaty. Tehdy Amerièané hubili vlky jako škodnou. Následek bylo pøemnožení spárkaté zvìøe, vypasení prostoru, erose a ekologická minikatastrofa. Leopold poukazuje, že zatím co v lidském myšlení je škodnou vlk a ve vlèím myšlení ten, kdo mu ubírá potravu, pro tu horu, tedy pro životní prostøedí jako celek, je škùdcem ten, kdo narušuje životní rovnováhu, tøeba vyhubením vlkù nechá pøemnožit ovce. Myslet jako hora znamená brát v potaz zájem všeho života, usilovat o udržitelnou rovnováhu života na Zemi oproti úzkému lidskému nebo vlèímu zájmu. Leopoldovu knihu považuji za základ ekologické gramotnosti. Pokud ji neseženete, najdete alespoò referát o ní v mé Zelené svatozáøi, která už vyšla také anglicky a teï vychází v novém, dost pozmìnìném vydání v èeštinì. 16 / PRAMENY ZDRAVÍ

17 Kniha Pøekroèení mezí mùže èlovìka inspirovat k otázkám tohoto typu: Kdy ještì jsem a kdy už nejsem pøíživníkem? Kde jsou meze osobního blahobytu? Kde je hranice pro pokrok? Kde je hranice mezi užíváním a zneužíváním? Kde jsou hranice, za kterými už zaèíná plýtvání? Mohl byste k tomuto hledání hranic nìco øíci? Co k tomu mohu øíci, je to, že je to stálá otázka hledání hranic. Není možné stanovit jednu mez. Potøebuji se stále rozhlížet kolem sebe. Snad vás mùže inspirovat kniha Meze rùstu. Je to taková suchá statistika, ale možná informace, které obsahuje no každého inspiruje nìco jiného. Je to otázka stálého hledání. Co však víme rámcovì, že jsou urèité základní rozdíly a ty jsou ve všem. Jak je chcete rozlišit tím, že najdete pøesnou hranici, tak se ukáže, že tu pøesnou hranici nelze stanovit, že ty hranice jsou vždy matné a mlhavé. Když rozliším víme, že stálé stoupání rozpìtí mezi zámožnými zemìmi a mezi chudými není trvale udržitelné. Víme, že celkovì potøebujeme usilovat o sblížení a ne o rozpolcení. Jedním z dopadù globalizace je stoupání rozpolcení. Podle OSN je 70% zemí chudších než v r a hrstka bohatých je tím stále bohatší. Jsou to vìtšinou zemì, které vyvážejí své suroviny a ve kterých prodej surovin nahradilo sebezásobení jako smysl života. Jde o to, že pøístup, který by se snažil najít pevnou hranici, vždy nutnì ztroskotá. Musím si klást otázku na základní rozdíly. A vím, jaký je základní rozdíl mezi plýtváním a šetrnou potøebou. Jak se budu rozhodovat? Je to plýtvání vyhodit o- bálku po jednom použití? No, tam, kde na ni nenatiskli ten štráfek dole, tak ji používám i podruhé. Ale když bych zase musel vzít lepidlo a vyplýtvat spoustu lepidla a pøelepit tu adresu, to ji radši dám do sbìru. Vy jste to øekl daleko lépe než já. Je to otázka stálého hledání. A znám v sobì ten základní postoj, když nìco užívám s péèí a láskou a když nìèím pohrdám. Když nìco zahazuji. A tak bych øekl, že je dobré, aby každý zaèal od sebe. Svého èasu vzbudila pozornost knížka Al Gorea Zemì na miskách vah. Jak vnímáte pùsobení Al Gorea, který má pro ekologii mimoøádnì velký cit? Musíte znát americký ústavní systém. Pravomoci amerického viceprezidenta odpovídají pravomocím psa manželky èeského presidenta. Aèkoli ten pes má ještì více pravomocí. Americký vicepresident má jedinou funkci být naživu; když zemøe president. Proto jeho základním úkolem je letìt vždy jiným letadlem, než letí president. To je závažný úkol. Goreovo pùsobení z posledních osmi let v žádném pøípadì nevypovídá o tom, co by byl schopen udìlat, kdyby se stal presidentem. Doufám, že se jím stane, protože G. W. Bush pøedstavuje to, co je na Americe nejhorší. Americký voliè není o nic ménì krátkozrace chamtivý než náš. Kdysi Kennedy vyzval Amerièany: Neptej se, co pro tebe tvá zemì mùže udìlat, nýbrž co mùžeš u- dìlat pro svou zemi. To bylo u nás také. Napø. ti chlapci, kteøí šli bojovat v roce Gore na tom bude jako Kužvart výborný èlovìk, který se snaží o záslužnou vìc v ménì než ideálních podmínkách. Jeho kniha stále stojí za pøeètení. Manželka s ním mluvila minulý týden v New Hampshire. Prý má zájem o Zelenou svatozáø a chce z ní citovat, protože tam o nìm hodnì píši. Prof. Heller nás kdysi seznamoval s teorií, která se jmenuje Gaia. Od té doby jsem o ní pøemýšlel a uvažoval o tom, jestli tato teorie nemá blízko k prastaré pøedstavì bohynì jako matky, která nastoupí do pozice, která jí nenáleží. Nemùže vést ekologie ke køíšení starých vegetativních kultù? Ne ekologie. To je vìdecký obor. Mùže k tomu vést mýtický výklad teorie Gaia. James Lovelock svou teorii Gaia chápal jako vìdeckou hypotézu. Pøedpokládá možnost, že vnitøní uspoøádání života na Zemi se dá lépe modelovat podle vzoru organismu, než podle mechanického systému zpìtných vazeb. Nìkteøí lidé, kteøí se zabývají ochranou pøírody, se na to vrhli a øíkají: Ano, matièka zemì. Lovelock o nich píše velmi sarkasticky. Je to ovšem možné. V Nìmecku nacisté užívali mytologii pohanských bohù. Ono je také možné udìlat z køes anství inkvizici. Tato možnost tady je. Nevede k tomu nutnì. Jestli se na to chcete podívat jako na uèení prorokù baalových, tak se podívejte na hlubinnou ekologii, aè ne na všechnu hlubokou ekologii. Hlubinná ekologie, kterou pøedstavuje John Seed a pøíruèka Myslet jako hora, užívají to heslo v úplnì jiném smyslu než Leopold. To vám pøedkládá takové pohanské pøírodní náboženství. K tomu ty ultrapravicové smìry, které nahrazují dìlení mezi dobrým a zlým, rozlišením autentického a neautentického, k tomu mají blízko. Vše se dá zneužít. Mì spíš zajímá, jestli je to možné užít k dobrému, aè v tomto pøípadì mi to pøíliš pøínosné nepøipadá. Když se èlovìk po našem rozhovoru, èi po pøeèteni vaší knihy Zelená svatozáø má chu pustit do ochrany pøírody a pomáhat zachování stávajícího stavu nebo zlepšováni životního prostøedí, co byste mu navrhl? Kde zaèít? Co je jednoznaèné, je to, že dnes žijeme neudržitelným zpùsobem. Budeme-li žít tak, jak žijeme, nebudeme tady žít dlouho. Jsou to tøi body: 1. Je dobré se napojit na nìjakou organizaci. Mùžete si vybrat od nejjemnìjších (Brontosauøi) až po ty nejtvrdší (Earth First). Je dùležité nebýt sám. Èteme v Písmu, kde jsou dva nebo tøi v mém jménu... Ne kde je jeden. Chce to alespoò dva: To svatých obcování, to spoleèenství lidí, je velmi dùležité. Je tøeba se dát do styku s jinými lidmi, kterým jde o zmìnu životního stylu a ochranu prostøedí. Pros-tì, jak se komu co líbí. 2. Chytit se za nos. To je odborný pojem ohlednì zamýšlení se nad svým životním stylem. Ptát se: Jsou hodnoty, o které usiluji, opravdu trvale udržitelné? A jsou to opravdu hodnoty? Když se rozhodnu pro melouchy, abych mohl dìtem poskytnout Alfa Romeo a budu s nimi jezdit stodvacetikilometrovou rychlostí, to je dost nároèné. Mám tedy alternativu pùjdu s dìtmi na procházku kunratickým lesem a ukáži, jak rostou kytky, budu se jim vìnovat, postavím s nimi tøeba draka. To málo lidí dìlá. Prozkoumat svùj vlastní život. 3. Podporovat jako obèan voliè to zákonodárství, které podporuje dlouhodobou udržitelnost života. Podpoøím veøejnou dopravu. Do mìsta jezdit autem je velká nezodpovìdnost. Podpoøit tøeba zákon o zálohování lahví a nebo o povinných poplatcích za plnìní plastových lahví. To je bìžné v celé Evropì, když výrobce dá svou limonádu do plastu, tak za každou láhev musí zaplatit poplatek v Nìmecku je to asi ekvivalent našich Kè 5 za dvoulitrovou láhev. To se pak dá užít na recyklaci PET lahví. Ta recyklace bude nutnì ztrátová. Ale když se platí daò za plnìní, tak se to dá zlikvidovat. Lepší je, když zužitkujeme to sklo. Je tøeba podporovat legislativu, která podporuje trvalou udržitelnost. Tak co dìlat? Domyslit vlastní život, domyslit spoleèný život, a obcovat s druhými. Tak se zaèíná. q životní prostøedí Rozhovor s prof. Erazimem Kohákem pøipravil a otázky kladl dr. Jiøí Beneš. Pøetištìno z Evangelického týdeníku Kostnické jiskry 24/2000. PRAMENY ZDRAVÍ / 17

18 Modlitba v bolesti Je možné zvážit bolest, zmìøit utrpení?... Ne, to pøece nejsou decibely. Bolest je jako stálé zemì chvìní, jež ovládne tvùj život celý... Prostoupí každý den jak tìsto kvas. Ta tíha se až málem unést nedá, sklání tvou hlavu jako plný klas a srdce marnì pomoc hledá... Má vùbec smysl? ptáš se vyèerpanì... Když tvoje duše pod tou tihou sténá, vlož svoje ruce v Ježíšovy dlanì... A když to bolí musíš na kolena. Vždy on to prožil, On nám rozumí... Ne, jiná pomoc v tomto svìtì není. Jen jeho láska bolest utlumí a nadìje, a víra ve vzkøíšení... PØÁTELSTVÍ PO DRÁTÌ Ještì jsem to èíslo nestaèil celé vy ukat a už jsem nìjak vìdìl, že je chybné. Telefon zazvonil jednou, dvakrát, pak jej kdosi vzal. Máte špatné èíslo! vyštìkl chraptivì mužský hlas a vzápìtí jeho majitel zavìsil. Celý zmatený jsem zavolal znova. Povídám, že máte špatné èíslo! ozval se hlas. A zase klapnutí sluchátka. Jak ten èlovìk mùže vìdìt, že mám špatné èíslo? Pracoval jsem v té dobì u newyorského mìstského policejního sboru. Policajt má ve zvìdavosti a v pochybnostech trénink. Tak jsem to vytoèil potøetí. Heleïte, pravil ten èlovìk. To jste zase vy? Jo, zase já, povídám. A je mi záhadou, jak mùžete tak jistì vìdìt, že mám špatné èíslo, když jsem ještì neøekl ani slovo. Mùžete hádat! A zase zavìsil. Chvíli jsem jen sedìl, sluchátko v ruce. Pak jsem zavolal poètvrté. Tak už jste to uhád? zeptal se muž. Jediná možnost, která mì napadá, je... že vám nikdy nikdo nevolá. Teï jste na to kápnul! A telefon zase zmlkl. To už jsem se chechtal, ale zavolal jsem popáté. Co, prosím vás, ještì chcete? zeptal se. Vcelku nic. Vlastnì jsem vám chtìl øíct jen ahoj. Ahoj? A proè? No, když vám nikdy nikdo nevolá, tak vám volám já! Dobrá. Tak tedy ahoj. A kdo vlastnì jste? Koneènì jsem prorazil. Teï byl zvìdavý on. Tak jsem mu povìdìl, kdo jsem, a zeptal se, co je zaè on. Jmenuju se Adolf Meth. Je mi osmaosmdesát a za posledních dvacet let jsem nemìl takovou fùru telefonních hovorù jako dneska! Tomu jsme se oba zasmáli. Povídali jsme si asi deset minut. Adolf mi prozradil, že nemá ani rodinu, ani pøátele. Všichni, které znal, už jsou mrtví. Ale najednou jsme objevili, že máme nìco spoleèného: on skoro ètyøicet let dìlal u sboru Mìstské policie v New Yorku. Když mi vyprávìl, že tam tehdy obsluhoval výtah, zaznìl už v jeho hlase zájem, dokonce pøátelství. Zeptal jsem se ho, jestli mùžu zas nìkdy zavolat. A proè byste to dìlal? zeptal se udivenì. No, možná že by z toho mohlo být takové pøátelství po telefonu. Nìco, jako když si spolu lidi jen dopisují. Chvíli uvažoval: No, nic proti tomu mít zase jednou nìjakého pøítele. Ale hlas mu znìl trochu nejistì. Druhý den odpoledne jsem Adolfa zase zavolal a potom ještì nìkolikrát. Rozpovídal se, vzpomínal na první i druhou svìtovou válku, na katastrofu vzducholodi Hindenburg a jiné historické události. Byl úžasný. Dal jsem mu své èíslo domù i do práce, aby mi taky mohl zavolat. A taky že volal skoro každý den. Z mé strany to nebyla jen snaha chovat se laskavé k osamìlému starému pánovi. Povídat si s Adolfem mìlo význam i pro mne, protože i já jsem mìl v životì své pusté místo. Vyrostl jsem v sirotèincích a u pìstounù, ale otce jsem nepoznal. Adolf se pro mne postupnì stal jakýmsi otcovským symbolem. Povídal jsem si s ním o své práci a o pøednáškách na univerzitì, kterou jsem po veèerech navštìvoval. Role poradce byla balzámem na Adolfovu duši. Vykládal jsem mu o svém Život bez pøítele je jako smrt beze svìdka. (Španìlské pøísloví) Vìra Gajdošíková 18 / PRAMENY ZDRAVÍ

19 konfliktu s jedním inspektorem a poznamenal jsem: Myslím, že bych si to s ním mìl vyøídit. Naè ten spìch? uklidòoval mì Adolf. Nechte tu záležitost trochu uležet. Až budete tak starý jako já, budete vìdìt, že leccos vyøeší èas. Ale kdyby se to mìlo zhoršit, tak potom si s ním promluvte. Chvíli bylo ticho. Víte, já s vámi mluvím, jako bych mluvil se svým vlastním chlapcem, pronesl starý pán potichu. Vždycky jsem toužil mít svou rodinu dìti. Vy jste ještì moc mladý, než abyste to dokázal pochopit. Ale ano, dokázal bych. Já jsem vždycky toužil po rodinì po otci. Ale neøekl jsem na to nic, bál jsem se, že bych nedovedl utajit bolest, kterou jsem tak dlouho trpìl. Jednou veèer se Adolf zmínil, že brzy bude mít osmdesáté deváté narozeniny. Obstaral jsem si ètvrtku a vyrobil jsem blahopøání, na které jsem nakreslil dort s devìtaosmdesáti svíèkami. Poprosil jsem všechny policisty vèetnì velitele, aby to blahopøání podepsali. Sebral jsem skoro stovku podpisù. Vìdìl jsem, že z tohohle se Adolf zblázní radostí. Telefonovali jsme si s Adolfem už asi ètyøi mìsíce, a tak jsem si øekl, že bychom se pøi téhle pøíležitosti mohli setkat tváøí v tváø. Rozhodl jsem se, že blahopøání doruèím osobnì. Adolfovi jsem o svém úmyslu pøijít nic neøekl. Jednou ráno jsem prostì zajel na jeho adresu a auto zaparkoval kousek výš v ulici. Když jsem vešel do domu, byl tam právì poš ák a tøídil si dopisy k doruèení. Když jsem hledal na dopisních schránkách Adolfovo jméno, kývl mi na pozdrav. A tady to bylo. Byt èíslo 1H, nìjakých sedm metrù výš, než jsem stál. Srdce se mi rozbušilo vzrušením. Najdeme k sobì stejný osobní vztah jako po telefonu? Projela mnou první bodavá pochybnost. Tøeba mì zapudí stejnì jako tenkrát otec, když odešel z mého života. Zaklepal jsem na Adolfovy dveøe. Když se nic nedìlo, zabouchal jsem silnìji. Poš ák vzhlédl od svých dopisù. Tam nikdo není, øekl mi. ZRANÌNÍ LÉÈITELÉ Èasto se øíká: Èas léèí. Není to pravda v pøípadì, že èasem zapomeneme na rány nám zpùsobené druhými lidmi a budeme schopni žít dál, jako by se nic nestalo. To potom není léèení; je to prostì pøehlížení reality. Ale když výraz èas léèí pochopíme tak, že nás vìrné setrvávání v problematickém vztahu mùže vést k hlubšímu porozumìní toho, èím jsme se vzájemnì zranili, pak je v tom hodnì pravdy. Èas léèí zahrnuje nejen trpké èekání, ale též skuteèné proniknutí do bolesti a také nadìji v možné odpuštìní a smíøení. Nikdo nemùže uniknout zranìní. My všichni jsme zranìní lidé, a už fyzicky, citovì, rozumovì nebo duchovnì. Otázka proto nestojí: Jak mùžeme své rány skrýt?, abychom nemuseli pøed druhými poci ovat rozpaky, ale: Jak mùžeme svá zranìní využít ve službì druhým? Když je pøestaneme poci ovat jako zdroj hanby, stanou se zdrojem léèby a my jsme zranìní léèitelé. Ježíš je Boží zranìný léèitel. Jeho ranami jsme uzdraveni. Ježíšovo utrpení a smrt pøinesly radost a život. Jeho pokora pøinesla spásu, jeho zavržení pøivodilo spoleèenství lásky. Jako Ježíšovi následovníci mùžeme skrze své rány pøinášet druhým uzdravení. Naše vlastní zkušenost s opuštìností, depresí a strachem se mùže stát darem pro druhé, obzvláštì tehdy, když se nám dostalo dobré péèe. Pokud budou naše rány otevøené a krvácející, budeme jimi druhé dìsit. Ale poté, co se nìkdo o nì postaral, nebudou už lekat ani nás, ani druhé. Zažijeme-li léèivou pøítomnost další osoby, mùžeme objevit vlastní dar léèení. A pak nám naše rány umožní úèinnì porozumìt svým zranìným bratrùm a sestrám. Být solidární s trpící osobou neznamená, že s ní máme mluvit o svém vlastním utrpení. Mluvit o svých vlastních ranách zøídka pomáhá nìkomu, kdo cítí bolest. Zranìný léèitel je ten, kdo vyslechne trpícího èlovìka, aniž by mluvil o svých ranách. Když jsme prožili tìžkou depresi, nasloucháme postiženému pøíteli s vìtší pozorností a láskou a pomlèíme o své vlastní zkušenosti. Vìtšinou je dobré nesmìrovat pozornost trpícího na nás. Musíme vìøit, že naše vlastní obvázané rány nám umožní naslouchat druhým celou svou bytostí a to léèí. q No jo, pravil jsem trochu rozpaèitì. Jestli reaguje na zvonek tak jako na telefon, mùže to trvat taky celý den. Vy jste pøíbuzný nebo nìco takového? Ne, jsem jeho pøítel. Tak to mì teda moc mrzí, øekl listonoš tiše, ale pan Meth pøedevèírem zemøel. Umøel? Adolf? Chvilku jsem se nezmohl na odpovìï. Úplnì mì to ohromilo a nemohl jsem tomu uvìøit. Když jsem se vzpamatoval, podìkoval jsem poš ákovi a vyšel ven do odpoledního slunce. Šel jsem k autu se zamlženýma oèima. Když jsem zatáèel za roh, spatøil jsem kostel a z pamìti se mi vynoøila vìta ze Starého zákona: Pøítel provždy milovaný. A zvláštì po smrti, pomyslel jsem si. A tehdy jsem si to plnì uvìdomil. Jak èasto nás teprve náhlá a smutná událost dokáže upozornit, že se v našem životì odehrálo nìco krásného a mimoøádného. V tu Z knihy Henri J. M. Nouwena Chléb na cestu. Vydalo Karmelitánské nakladatelství. k zamyšlení chvíli jsem teprve pochopil, jak ohromnì jsme se s Adolfem navzájem sblížili. Bylo to snadné a já vìdìl, že tím snadnìjší to bude pøíštì, s nìjakým dalším pøítelem. Pomalu mne zaplavovala vøelost. Jako bych slyšel Adolfùv nevrlý výkøik: Máte špatné èíslo! A taky jako bych slyšel jeho otázku, proè bych mu vlastnì chtìl volat znovu. Protože jsi pro mne tolik znamenal, Adolfe, øekl jsem nahlas. Protože jsi byl mùj pøítel. Položil jsem neotevøenou gratulaci na zadní sedadlo a usedl za volant. Než jsem nastartoval, podíval jsem se dozadu. Adolfe, zašeptal jsem, to vùbec nebylo špatné èíslo. Pøineslo mi tebe. q Z knihy Slepièí polévka pro duši (4. porce), vydalo nakladatelství Columbus roku Autorem pøíbìhu je Jennings Michael Burch. PRAMENY ZDRAVÍ / 19

20 TOFU? TOFU... TOFU! Tofu patøí mezi mnohoúèelovou potravinu. V Asii bylo používáno již pøed lety. Zpùsob výroby objevili buddhistiètí mniši. Dnes je známo i v západním svìtì. Tofu je vlastnì tvaroh, který se vyrábí rozemletím uvaøených sójových bobù na sójové mléko, které se pak sráží nerostným syøidlem (síranem vápenatým). Tofu se vyrábí rùznými zpùsoby. Mùže být mìkké japonský styl, nebo tvrdé èínský styl. Mìkké tofu se hodí pro výrobu zálivek, omáèek, zmrzlin a koláèù. Pevné tofu mùžeme nakládat, opékat na oleji, grilovat, udit, péct. Pøírodní tofu má neutrální chu a lze je upravovat rùznými zpùsoby. Pro svoji variabilnost a snadnost zpracování patøí tofu mezi velmi oblíbené potraviny. Mùžete je zakoupit v prodejnách zdravé výživy nebo v supermarketech. Èerstvé tofu voní a má krásný bílý vzhled. Pøi koupi tofu si vždy pøekontrolujte dobu spotøeby. Tofu skladujte v lednici, nejlépe v èerstvé studené vodì. Vodu dennì vymìòujte a tofu spotøebujte maximálnì do tøí dnù. Tofu lze krájet na nudlièky, kostky, strouhat, drobit nebo mixovat. Pøed smažením je vhodné plátky tofu položit na u- brousek a zatížit. Zbaví se tak pøebyteèné vody. Pokud potøebujeme tofu mìkké, napø. na krémy èi pomazánky, vložíme je na 10 minut do vaøící vody. Tofu lze i usušit. Po namoèení získá opìt pùvodní tvar. Toto zpracování je výhodné zejména na cesty. Ve zdravých výživách lze koupit i instantní polévky se sušeným tofu. Tofu je velmi výživnou potravinou. Má vysoký obsah plnohodnotných bílkovin, málo sacharidù a vysoký obsah nenasycených mastných kyselin. Tofu neobsahuje cholesterol. Tofu je lehce stravitelné, hodí se i pro citlivìjší žaludek. Lze je doporuèit i pro dìti (tofu jim mùžete rozmixovat s jejich oblíbenou zeleninou nebo ovocem). Je to také potravina vhodná pro ženy - jako prevence proti rakovinì prsu a osteoporóze èi pøi problémech menopauzy. Obsahem lecitinu snižuje cholesterol a zlepšuje funkci mozku. 120 g tofu obsahuje: 86 kcal, 9,4 g bílkovin, 5 g tuku, 2,9 g sacharidù, 10 g vlákniny, 154 mg vápníku, 151 mg železa, 8 mg sodíku, 50 mg draslíku, fosfor, vitamíny øady B a vitamín E. DOMÁCÍ VÝROBA TOFU 2 1/2 šl sójových bobù, 1/4 šl vinného (jableèného) octa nebo citrónové š ávy Sójové boby namoèíme na 8-10 hodin do studené vody a dáme do lednice, protože v teplé místnosti by mohly zkvasit. Pak vodu vylijeme, pøidáme èistou vodu a sóju rozmixujeme na kaši. Tu rozøedíme na hustotu mléka (3 šl vody na 1 šl sóji) a za stálého míchání vaøíme na mírném plameni minut. Odstraòujeme vzniklou pìnu. Potom sójové mléko scedíme pøes plátno. Tím získáme èisté sójové mléko a sójovou okaru. Ta se hodí do pomazánek, karbanátkù, náplní buchet èi kaší. Do teplého mléka opatrnì pøidáme srážedlo - ocet, citrónovou š ávu nebo sùl nigari. Necháme srážet asi 2 hodiny, potom sraženinu pøecedíme pøes bavlnìné plátno a necháme odkapat syrovátku. Pak plátno pevnì svážeme do uzlíku a zatížíme. Po vykapání syrovátky získáme tofu. Necháme-li ho dlouho zatížené, získáme tvrdé tofu. ZÁLIVKY A MAJONÉZY Tento druh zálivek se používá na smaženou zeleninu, japonské sushi rolky, tìstoviny, peèivo nebo saláty. Tofu pøi mixování rozøeïte vodou dle chuti. OØECHOVÁ MAJONÉZA - rozmixujeme: 250 g tofu, 2 pl olivového oleje, 2 èl sladìnky, 3 pl citrónové š ávy, 1/2 èl soli, voda - pøidáme: nasekané vlašské oøechy, nakrájené èerné olivy ŠALOTKOVÁ OMÁÈKA - rozmixujeme: 450 g tofu, 5 pl oleje, 1 pl jableèného octa, 1 pl sójové omáèky, 1/2 èl sušeného èesneku - pøidáme: 1/2 šl jemnì nakrájené šalotky HONOLULU DIP - rozmixujeme: 1 1/3 šl tofu, 5 pl rajského protlaku, 1/4 šl umeocta, 1/4 šl o- leje, 4 èl sójové omáèky, 2 èl arašídového másla, 1 èl medu, 1/2 èl hoøèice, 1/2 èl køenu, mùžeme dochutit zázvorem, èesnekem, skoøicí JEMNÁ MANDLOVÁ MAJONÉZA - rozmixujeme: 250 g tofu, 3 pl citrónové š ávy, 2 pl oleje, 2 èl sladìnky, 1/2 èl soli - pøidáme: 1/4 šl nasekaných oloupaných mandlí KARI OMÁÈKA - rozmixujeme: 250 g tofu, 1/4 šl oleje, 2 pl umeocta, 1/2 èl soli, 1 èl kari, 1/2 èl sladìnky, 1/2 èl sušeného èesneku ÈESNEKOVÁ MAJONÉZA - rozmixujeme: 250 g tofu, 5 pl oleje, 2 pl citrónové š ávy, 1 pl sladìnky, 3/4 èl soli, 3 stroužky èesneku - pøidáme: 1 nasekaný stroužek èesneku PETRŽELOVÁ ZÁLIVKA - rozmixujeme: 450 g tofu, 2-4 pl oleje, 2 pl umeocta - pøidáme: 1/2 šl èerstvé jemnì nasekané petrželové natì, 1 ks malé èervené cibulky HRÁŠKOVÁ OMÁÈKA - rozmixujeme: 1 ks tofu, 2 pl oleje, 1 èl sójové omáèky, 1 dl vody, 1 pl umeocta, osmaženou cibuli na oleji - pøidáme: 1 šl zeleného uvaøeného hrášku Kateøina Kukosová 20 / PRAMENY ZDRAVÍ