I. METODICKÝ NÁMĚT K HLASOVÉ VÝCHOVĚ 1. Dechová cvičení Cvičení, úkoly a motivaci přizpůsobíme věku a hudební zdatnosti dětí. Kontrolujeme správný

Transkript

1 I. METODICKÝ NÁMĚT K HLASOVÉ VÝCHOVĚ 1. Dechová cvičení Cvičení, úkoly a motivaci přizpůsobíme věku a hudební zdatnosti dětí. Kontrolujeme správný posed nebo postoj, dýchání dětí. 1. Dýcháme jako pejsek s vyplazeným jazykem. Motivace běhající, hrající si psi. 2. Hra na vláček. Motivace dětí představí si, ţe jsou parní lokomotiva, která vypouští spoustu páry a dýmu. Nádech, s výdechem děti provádí š, š, š, š, š Můţeme obměnit, děti pochodují po třídě, drţí se ve vláčku za ramena a opět syčí jako mašiny. 3. Děti si představí, ţe drţí v ruce odkvetlou pampelišku. Nadechnou se a postupně budou odfoukávat jedno chmýříčko za druhým. Dívají se za odlétajícími padáčky. Představí si, ţe tam vyrostou nové pampelišky 4. Děti si představí, ţe před nimi na stole hoří svíčka. Foukají do plamínku tak, aby plamen nezhasl, ale jenom se třepotal. 5. Děti si s nádechem představují, ţe čichají k nějaké krásně vonící rostlině. Můţou říkat názvy rostlin, které znají, které pěkně voní (mezipředmětové propojení prvouka, přírodověda). 6. Děti dostanou obrázek nafukovacího balonku, dají si ho před břicho. Představí si, ţe ho musí v bříšku nafouknout. Nadechují se do břicha, zvedají břicho (zvětšuje se balonek). Balonek si můţou potom vybarvit. 7. Děti se nadechnou nosem, chvilku dech zadrţí a postupně vydechují se zvukem nějakého zvířete: bzz, sss, vrr.. 8. Nedechneme se a představíme si potopení hlavy pod vodu, splývání a postupné vypouštění vzduchu ústy pod vodou. Představíme si odpor vody, který výdech překonává. Můţeme spojit s pohybem. 9. Při nádechu nosem si děti počítají vlastním tempem do pěti, na vteřinu dech zadrţí a vydechují ústy, počítají v duchu do deseti. 10. Děti se mohou pohybovat po třídě, takovým tempem, jakým dýchají. Chůzi doprovází pohyby horních končetin, hlavy, vše v tempu vlastního dechu. Ve stoji mohou provádět pohyby paţí, hlavy, trupu. Důleţitá je disciplína u cvičení.

2 2. Hlasová cvičení Jednoduchá hlasová cvičení po půltónech transponujeme ze střední hlasové polohy do poloh vyšších a niţších. Nejprve zpíváme brumendem, vázaně, na různé slabiky, zpíváme jednoduchý text. Můţeme rukou znázornit melodii klesající, stoupající

3 Artikulační cvičení 1. Děti pantomimou předvádí zvuky zvířat otvírají pusu jako ryba, štěkají jako pes, mňoukají jako kočka, pípají jako kuře, vrkají jako holub Děti mohou sami vymýšlet další příklady. Pohyby úst jsou přehnané pro uvolnění dolní čelisti. Děti můţou sedět nebo stát vedle lavice nebo sedět v kruhu na koberci. Mohou přidat pohyb. 2. Děti si sednou a rukou si hladí tvář a představují si, ţe si hladí dlouhý plnovous zamyšlený dědeček. 3. Pomalé pohyby hlavou - děti se zavřenýma očima otáčí hlavou podle instrukcí: ptáci dívají se nahoru, zvířata ţijící pod zemí děti se dívají dolů, zvířata domácí, děti se dívají ke dveřím, zvířata ţijící venku, děti se dívají z okna. Uvolnění hlavy, krční páteře. 4. Při písničce nebo říkance Hlava, ramena, kolena, palce, můţeme to pak zpívat nebo říkat anglicky, se děti pohybují, ukazují na části svého těla, výrazně artikulují. 5. Deklamace jazykolamů v různém tempu s různou dynamikou uvolnění obličejového svalstva. Pět ptáčátek, pět pěnkavek. Hupity cupity z kuchyně ven. Ještě štěstí, ţe nás našli. Mezi domama má máma malou zahrádku. House ve strouze kousek pouze od husy se ztratilo. 6. Tichá deklamace textu, či říkanky. Můţeme doprovodit pohybem, hrou na tělo, apod. Din dan diny, din dan don, zvoní zvonek, zvoní zvon. Ene bene, tyky mora, támhle stojí Černá hora, ene bene, houby, natáh se tam dlouhý. 7. Pokusíme se zpívat s palcem v ústech. Dbáme na co nejlepší výslovnost. 3

4 8. Dětem řekneme nějakou zprávu, musí si ji šeptáním předat. Děti mohou odezírat ze rtů. Opět můţeme doprovodit pohybem. 9. Dětem potichu řekneme začátek písničky, oni musí také velmi tiše doplnit další část. Šel tudy měl dudy Sedí liška pod dubem má píšťalku a buben. 10. Procvičení obtíţných slov a slovních spojení z písní: znám malou, černooký bača Literatura: Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M.& Hurník, L. Hudební výchova pro 4. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha: Portál ISBN II. METODICKÝ NÁMĚT K RYTMICKÉMU VÝCVIKU 1. Vytleskávání učitel vytleská jednoduchý rytmus, ţáci zopakují. Poté můţeme zapojit plácání do stehen, luskání, dupání, ťuknutí do lavice 2. Vytleskávání předávání štafety učitel vytleská rytmus, ukáţe na ţáka, ten jeho rytmus zopakuje a vymyslí svůj a předá opět dál. 3. Do rytmu, který udává učitelka hrou na dřívka, ţáci vedle lavice pochodují, předvádějí pohyb na běţkách Tempo se zrychluje nebo zpomaluje. Ţáci mohou i do rytmu pochodovat po třídě. 4. Děti předvádí nějaký opakující se pohyb např. řezání pilou, čištění zubů, natírání zdi apod. Tempo se opět podle udaného rytmu zpomaluje nebo zrychluje. 4

5 5. Rytmické čtení deklamace jednoduchých říkanek: Notám diví se náš klouček, kaţdá nota jako brouček. Leze níţ a leze výš, do ruky ho nechytíš. Můţeme spojit s pohybovým doprovodem: děti kroutí hlavou, dřepnou si, postaví se na špičky, tleskají jako kdyţ se snaţí noty chytit Říkanky s rytmickým doprovodem můţeme také deklamovat jako kánon. Ene bene, tyky mora, támhle stojí Černá hora. Ene bene, houby, natáh se tam dlouhý. Opět můţeme přidat tleskání, plácání, bouchání do lavice apod. 6. Hra se slovy. Ţáci hledají rýmy doplní jednoduché říkanky. Na louce zelená travička, pase se na ní kravička. V potoce modrá vodička, v té vodě zlatá rybička. Při zpěvu písně Okolo Frýdku cestička se po kaţdé větě na pomlku tleskne....ce-sti-čka. tlesk! tra-vi-čka, tlesk! Ţáci říkají další slova ba-bi-čka, tlesknou, kra-bi-čka, tlesknou, u-lička, tlesknou 7. Hra na rytmickou otázku a odpověď: Jak se jmenuješ? ptají se všichni. Jmenuji se Zuzanka. Odpovídají ţáci postupně. Vytleskáváme. Můţeme spojit s melodií intonační cvičení. Otázku můţeme obměnit. Cos měl dnes k snídani? otázka vyţaduje pohotovou odpověď hodí se spíše pro starší ţáky. 8. Děti mají za úkol přiřadit zápis rytmu k obrázku (spojí čarou). Společně si pak vytleskáme. 9. Poznávání oblíbených písniček podle rytmu. Dětem můţeme dát na výběr. Potom k danému rytmu přiřadí slova písně. Motivace noty skřítek rozstříhal, velký vítr je rozfoukal aţ se dočista pomíchaly. Úkolem pro děti je dát noty opět dohromady, abychom si písničky mohli vytleskat a zazpívat. Děti mohou pracovat samostatně, ve dvojicích, ve skupinách. 5

6 Je-dna, dvě, Hon-za jde, ne-se py-tel mou-ky. Ha-lí, be-lí, ko-ně v ze-lí 10. Děti mají za úkol opravit rytmus. Co tu přebývá? Motivace: děti si hrají na učitele a opravují písemky ţákům, kteří úkol pěkně popletli. Nebo opět nějaký škodolibý skřítek dopsal do jednotlivých taktů něco navíc, co tam přebývá. Ţáci zápisy opraví a vytleskají správně. 11. Děti mají za úkol opravit rytmus. Co tu chybí? Podobné cvičení jako předchozí, jen do taktů děti dopíší příslušné noty. Motivace: Teď si vzal ten škodolibý skřítek gumu a začal noty gumovat, takţe zápisy potřebují opět zkontrolovat a opravit. 12. Kaţdý z ţáků dostane lísteček, na něm je zápis jednoho taktu buď 2/4, 3/4 nebo 4/4. Kaţdý si sám rytmus vytleská. Potom se třída rozdělí do tří skupin podle daných rytmů. Dají lístečky dohromady sloţí dlouhý rytmus, který potom všichni najednou vytleskají. Nacvičí si to a pak ostatním předvedou svou skladbu. Lístečky se mohou pomíchat a vznikne úplně nový rytmus. Skupiny se mohou vyměnit a zase si sloţit svůj rytmus. 6

7 Literatura: Jurkovič, P. Od výkřiku k písničce. Praha: Portál ISBN Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha: Portál ISBN III. METODICKÝ NÁMĚT K INTONAČNÍMU VÝCVIKU 1. Děti předvádí zvuk různých zvířat nebo věcí. Všichni najednou syčí jako hadi, vrčí jako motorky, bublají jako potůček Děti můţeme rozdělit do skupin. Jedna skupina předvádí dopravní prostředky, druhá skupina potom zvuky zvířat, třetí skupina např. zvuky přírody (vítr, bouřku, vodu, oheň ), čtvrtá skupina předvádí zvuky hudebních nástrojů. Postupně si všechny skupiny poslechneme. 2. Děti zpívají tónovou řadu c-d-e-f-g-a-h-c a zpět. Ukazují rukou melodii stoupající a klesající. Opakujeme s pohybem ze dřepu do stoje na špičkách a zpět. 3. Ţáky rozdělíme tak, ţe kaţdému přiřadíme jeden tón: c-d-e-f-g-a-h-c. Ve třídě budeme mít od kaţdého tónu aspoň dva ţáky. Potom zpívají postupně ţáci tónovou řadu. Děti se postaví do řady vedle sebe. Ţáci, kteří představují c1 stojí jako první. Za nimi ţáci d-e-f Všichni ţáci si dřepnou. Poté, co zazpívají svůj tón první ţáci (c), zpívají druzí (d) a stoupnou si výš neţ jsou ţáci před nimi. Takto z dětí vytvoříme schody. Předvedeme si tak melodii stoupající. Při klesající melodii všichni stojí a postupně se zmenšují se zpěvem svého tónu. 4. Paní učitelka hraje na klavír melodii stoupající, klesající, ţáci zapisují pomocí linky nebo schodů. Těţší varianta cvičení spočívá v tom, ţe ţáci zapisují jména not. Paní učitelka jim řekne, ţe začíná např. notou c. Děti zapisují do svých schodů. 7

8 5. S dětmi zpíváme nápěvky, která umístíme do osnov, jejichţ počet linek se postupně zvětšuje od jedné do pěti (Lýsek). Např. 6. Ţáci dostanou notový zápis známé písničky. Musí poznat, o kterou písničku se jedná. Můţeme jim dát na výběr z různých názvů probraných písní. Písničky i potom zazpíváme. U notového zápisu můţe být obrázková nápověda. 7. Paní učitelka zahraje na klavír písničku. Rozdá ţákům rozstříhané noty písně. Úkolem ţáků je noty sloţit, aby si mohli podle nich písničku zazpívat. Děti skládají puzzle. 8

9 8. Hra na hudební doktory. Paní učitelka hraje na klavír známou písničku. Děti mají zavřené oči. Hned jak uslyší chybné místo nemocné místo, zvednou ruku. Paní učitelka potom zkusí zahrát i pro děti neznámou písničku a děti opět musí najít chybu. 9. Hudební diktát. Paní učitelka bude hrát na klavír. Řekne dětem, kterým tónem začíná (napište si jej na první linku) a děti pak píší, co slyší. 10. Děti se pokusí zhudebnit své jméno, nějakou známou říkanku apod. Pokusí se zapsat. 11. S dětmi zpíváme známou píseň, hrajeme si na ponorku. Paní učitelka zpívá s nimi. Má ruku nahoře. Jakmile ruku sníţí, přestane zpívat, ţáci zpívají sami, musí udrţet tempo, rytmus, intonaci Paní učitelka opět ruku zvedně (jako kdyţ se vynoří ponorka) a začne zpívat opět s nimi. Toto se několikrát během písně opakuje. Literatura: Jurkovič, P. Od výkřiku k písničce. Praha: Portál ISBN Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN

10 Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN ISBN Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha: Portál ISBN IV. METODICKÝ NÁMĚT K NÁCVIKU JEDNOHLASÉ PÍSNĚ Motivace: naučíme se písničku, která nás zavede do lesa mezi zvířátka. Děti říkají zvířata ţijící v lese a hádají, o kterých zvířatech asi písnička bude. Nácvik melodie pouţijeme v rozezpívání. Melodii prvního řádku zpíváme brumendem, poté na slabiky ma-ma, mo-mi, ma-na a transponujeme o tón výš a níţ. Melodii písně zpíváme na klapy-klap. Při nácviku melodie písně zaměříme pozornost na obtíţnější místo. Po terciích klesáme dolů nebo stoupáme zase nahoru. Píseň nejprve ţákům celou zahrajeme a zazpíváme. Poté ji učíme ţáky po dvou taktech imitačním způsobem předzpíváme, ţáci opakují. Refrén učíme vcelku. U mladších dětí můţeme pracovat pouze s první slokou. Děti mohou k písni nakreslit obrázek. Dramaticky můţeme písničku ztvárnit: děti představují zvířátka, šeptání do ouška, rozhlíţení se, s kým si dnes budou hrát Pohyb a rytmizace: utvoří se dvě skupinky dětí srnčata a koloušci. Koloušci si šeptají do ouška. Srnčata je pozorují (jako v textu). Koníčkové se s poskokem dají do klusu, společně 10

11 běhají po poli. Při refrénu stojí a vytleskávají rytmus melodie. V poslední sloce doběhnou a lehnou si do mechu. Hra: Třída zazpívá první sloku, při kdo bude náš kamarád? vybraný ţák vyvolá jiného ţáka. Ten zazpívá refrén a v novém kole vyvolává zase jiného sám, který zpívá refrén. Koloušci a srnčata 11