metodické materiály Mgr. David Kryštof

Transkript

1 JAK ŘEŠIT KONFLIKTY metodické materiály Mgr. David Kryštof

2 Obsah Co je konflikt, jaký je průběh konfliktu, co všechno se děje kolem mě... 4 Jak konflikt vzniká (jeho proces, stádia konfliktu)... 6 Rozdíl mezi asertivním, agresivním, pasivním a pasivně agresivním (manipulativním) chováním... 8 Co jsou psychologické hry a jak se do nich dostáváme (role oběť, pronásledovatel a zachránce)... 9 Jak nehrát psychologické hry a co dělat, když druhý představuje jednu z rolí Vítězný trojúhelník a jeho přínos v každodenním životě Styly uplatnitelné při stresových situacích a při konfliktech Konflikty mezi kamarády a rodiči, jak jim předcházet, pochopení jejich úhlu pohledu Metodické listy Souboj ve spílání Setřást zlost Výměna názorů Hrnečková pošta Nadávky Jak se můžeme poučit z krize? Radost a vděčnost Vrtochy věcí Chování, které mne ničí Protiklady Zrcadlové konflikty Dát najevo pocity Výměna míst Nedorozumění, intrika... 31

3 Protokol sebeovládání Vytvářet tlak Společné útočiště Klubíčko Bojové umění slov Záludnosti života Hra na konflikt... 39

4 Co je konflikt, jaký je průběh konfliktu, co všechno se děje kolem mě Slovo konflikt pochází z latinského slova conflictus srazit se spolu. Konflikt je definován jako srážka, soutěž nebo vzájemný střet pro sobě stojících sil (vlastností, myšlenek, zájmů, postojů apod.). Jednodušeji řečeno nedorozumění mezi dvěma nebo více osobami, Konflikt je neoddělitelnou součásti našeho života. Setkáváme se s ním např. v televizi, která nás informuje o různých mezinárodních konfliktech, politických sporech nebo sousedských sporech. Konflikt může vzniknout také mezi spolužáky, spolupracovníky, přáteli, příbuznými, partnery atd. A právě na tyto posledně zmíněné konflikty jsem se v mé prezentaci zaměřila, jelikož se domnívám, že se nás týkají přeci jenom více a blíže než např. politické spory. Příčiny konfliktu Příčin způsobující konflikt je nekonečné množství. Mohou být však rozděleny do 3 kategorií: a) konflikty kvůli majetku b) konflikty vyvolané psychologickými potřebami (potřeba přijetí, přátelství, svobody, bezpečí, aj.) c) konflikty, v nichž hraje roli hodnotový systém (náboženské názory, životní styl, apod.) Mnoho sporů je tvořeno kombinací 2 nebo i všech 3 kategorií. Jak přecházíme z jedné kategorie do třetí, stává se řešení konfliktu obtížnější. Konflikt týkající se majetku, bude vyřešen snáze, než konflikt způsobený psychologickými potřebami. A oba konflikty budou vyřešeny snáze, než konflikty, ve kterých hraje roli hodnotový systém. Řešení těchto druhů konfliktů patří k nejobtížnějším, protože obsahují to, co je nám nejdražší, a to názory tvořící naši identitu a dodávající nám smysl našeho života.

5 Druhy konfliktů 1. Vnitřní konflikty (intrapersonální) Jedná se o konflikty týkající se cílů, využití volného času, morálních otázek, rozhodnutí nebo váhání. Např. Ten, kdo se potřebuje učit na zkoušku, ale v televizi běží jeho oblíbený pořad, prožívá vnitřní konflikt (čemu má dát přednost). 2. Meziosobní konflikt (interpersonální) Dochází k nim mezi 2 nebo více osobami. Např. Manželka potřebuje ráno auto, aby mohla odvézt děti do školy a dojet na nákup. Manžel potřebuje auto, aby včas dorazil do práce. Oba prožívají interpersonální konflikt. 3. Konflikt uvnitř skupiny Pokud se skupina lidí nemůže dohodnout na společné činnosti nebo společném řešení. Např. Pokud se studenti v jedné třídě nemůžou dohodnout, kam pojedou na školní výlet. 4. Konflikt mezi skupinami Konflikt mezi 2 a více skupinami s odlišným počtem i zaměřením.

6 Jak konflikt vzniká (jeho proces, stádia konfliktu) Cyklus konfliktu Fáze 1. Konflikt začíná pro všechny z nás u našich názorů a postojů ke konfliktu. Tyto názory a postoje pramení z mnoha zdrojů a ovlivňují naši reakci při konfliktu: - z dětské představy, jež jsme o konfliktu získali - z chování ovlivněné vzorem rodičů, učitelů, přátel - ze stanovisek prezentována médii (TV, filmy, ) - z vlastních zkušeností s konfliktem Fáze 2. V této fázi dochází ke konfliktu Fáze 3. Naše reakce: např. - smějeme se, jako by se nic nestalo - předstíráme, že je vše v pořádku - hovoříme o tom přímo - vybijeme svoji zlost - někomu si stěžujeme (např. jdeme za nadřízeným) - vzdáváme se - žertujeme, jsme ironičtí - pláčeme Tyto reakce mohou vyvolat buď pozitivní nebo negativní důsledky. Negativní důsledky budou s největší pravděpodobností vyvolány, když budeme: - křičet - předstírat, že se nic nestalo - vzdáme se řešení apod.

7 Pozitivní důsledky mohou vzniknout, když: - hovoříme o problému na rovinu, bez křiku a umlčování Fáze 4. Reakce vede k určitým důsledkům. Mezi důsledky špatného řešení konfliktu patří např.: - stres, únava, snížení sebevědomí, poraněné city Pozitivní důsledky jsou např.: - vyřešení problému - snížení napětí - lepší poznání sebe sama i toho druhého

8 Rozdíl mezi asertivním, agresivním, pasivním a pasivně agresivním (manipulativním) chováním Pasivní chování se vyznačuje bezbranností vůči požadavkům druhých. Pasivnímu člověku chybí sebejistota. Ustupuje ostatním. Je nejistý. Stále se omlouvá. Vyhýbá se výměně názorů. Někdy je nadmíru a nepřirozeně snaživý, aby ho druzí proboha" nekritizovali. Jindy se vyhýbá sociálním kontaktům. Obviňuje okolí z agresivity. Má pocit, že ho druzí využívají. Často také využíván je. Někdy si pak vybije vztek na někom ještě slabším. Agresivní chování vede k prosazování sebe na úkor druhých. Zraňuje druhé. Nedbá na jejich práva. Ponižuje je. Agresivní člověk si myslí, že pravdu má jen on. Rád druhým káže, vyčítá nebo moralizuje. Neumí si přiznat vlastní chybu. Čas to zaměňuje upřímnost s útočností. Přehnané sebevědomí a útočnost mohou být zástěrkou komplexů, které jsou agresivitou kompenzovány. K agresivnímu chování patří nejen hrubá slova, křik či moralizování, ale také sarkasmus, ironie, značkování a významné mlčení. Manipulativní chování je nepřímé, sleduje skrytý, většinou egoistický cíl. Snaží se dostávat druhého do takového vnitřního rozpoložení, ve kterém manipulaci podlehne. Jak pasivní, tak agresivní jedinci často manipulují (pláčem, křikem, výčitkami, předstíráním bezmocnosti, lichotkami atd.). Jde jim o vítězství, ne o spolupráci. Jsou v jádru přesvědčení, že lidem nelze moc důvěřovat. Asertivní člověk přebírá plnou odpovědnost za svoje chování. Ví, co chce dělat a jak. Jsou mu jasné i důsledky. Vyhýbá se manipulaci a agresi. Je aktivní. Většinou přímo řekne své pocity a o co mu jde. Nepovyšuje se a zásadně se neponižuje. Umí naslouchat druhému. Když udělá chybu, přizná ji. Umí přistoupit na kompromisy. Působí vyrovnaně, uvolněně, srozumitelně. Častěji vyjadřuje pozitivní věci. Kritizuje věcně, konstruktivně a tak, aby nikoho neponížil. Jde mu více o spolupráci s druhými než o vítězství nad nimi.

9 Co jsou psychologické hry a jak se do nich dostáváme (role oběť, pronásledovatel a zachránce) Hry mohou znít jako něco hezkého, ale ne vždy je to pravdou. Psychologické hry jsou vazby mezi dvěma a více lidmi. Jedná se o situaci (či situace), kdy některá ze stran nejedná plně na vědomé úrovni a do jisté míry se snaží manipulovat s druhými. Psychologická hra je představována třemi rolemi, kterými jsou oběť, zachránce a pronásledovatel. Z pohledu psychologického přístupu transakční analýzy můžeme rozlišit 4 úrovně hraní psychologických her. První úrovní je legrace, kdy si s druhým děláme srandu. Druhá úroveň už představuje nedorozumění. Třetí úroveň představuje nepříjemné vazby. Čtvrtá úroveň často končí na hřbitově. Role oběti spočívá v její nevinnosti, čistotě a bezmocnosti. Jedná se o zdánlivě křehkou bytost, které ublížil celý svět. Oběť se pokouší u ostatních vyvolat pocity viny, že ostatní se mají tak dobře a jí se nedaří. Podsouvá druhému, co všechno má, ale už nevidí to, co kvůli tomu musí udělat či obětovat. Cílem oběti je vzbudit lítost a přimět druhého, aby o ni pečoval a současně se stal zodpovědným za její budoucí stav. Takové jednání můžeme označit jako manipulaci. Obratná oběť dokonce

10 dokáže namluvit, že při péči ten druhý může získat velké výhody. V této roli se mnohem častěji vyskytují ženy než muži. Úlohou pronásledovatele je být krutý, bezcitný a zlý, současně autoritativní, přísný a povýšenecký. Pronásledovatel budí strach a druhý si rozmyslí, jestli s ním půjde do konfliktu, je také typický tím, že dává lekce. Pronásledovatelem je také osoba, která chce mít vždycky pravdu. Role je častěji typická u mužů než u žen. Role zachránce spočívá na jeho laskavosti, ušlechtilosti, altruismu, vyrovnanosti a na ochranářských sklonech. Role občas druhé svazuje, řekněme cíleně podceňuje, protože si chce vytvořit pocit závislosti, i když tajně trpí strachem z opuštění. Pomoc od zachránce někdy může naopak přivodit ještě větší problémy, navíc svou neustálou aktivitou může ostatní vést k pasivitě. Podstatou psychologických her je takzvané přepínání rolí. Jsou osoby, které rozehrají psychologickou hru jako oběť a v průběhu se změní na pronásledovatele. A velmi často ten, kdo vstoupil do hry jako zachránce, tak se z něj stává oběť. Je naprosto běžné, že každodenně hrajeme psychologické hry. V jisté míře jsou velmi prospěšné pro sociální život. Pokud ovšem člověk hraje psychologické hry vyššího stupně, má to velmi patologické efekty.

11 Jak nehrát psychologické hry a co dělat, když druhý představuje jednu z rolí Jak přestat hrát když jsme sami oběť Uvědomíme si, jak manipulujeme. Místo nářků jasně formulujeme požadavky. Bez souhlasu oběti žádný tyran neexistuje. Jak přestat hrát když jsme sami pronásledovatel Budeme pátrat po zdroji vlastní frustrace, zformulujeme svá neuspokojená přání, budeme věnovat péči svým zraněním a potřebám. Budeme se snažit rozvíjet svou schopnost tolerance, otevřenosti a smyslu pro reálnou skutečnost. Jak přestat hrát když jsme sami zachránce Budeme se snažit najít si nové způsoby získávání pozornosti druhých. Dovolíme druhým stát se nezávislými tím, že je opět necháme svobodně rozvíjet možnosti vlastní záchrany. Jak přestat hrát s obětí Odmítneme poslouchat nářky oběti a výčty jejich neštěstí. Přerušíme její výlevy a přinutíme ji, aby se soustředila na svůj momentální problém. Vyzveme ji, aby si jasně a přesně zformulovala to, čeho si přeje dosáhnout, a našla si řešení uvnitř sebe. Jak přestat hrát s pronásledovatelem

12 Druhý nás může zraňovat jenom tehdy, když mu to dovolíme. Nebudeme pronásledovatele odsuzovat víme, že by to nepochopil. Nenecháme se zastrašovat jeho křikem, výhrůžkami ani jeho pohrdavým chováním. Donutíme ho klidně, ale nesmlouvavě, aby k nám měl respekt. Jak přestat hrát se zachráncem Nebudeme brát roli oběti a nebudeme přijímat nabízenou pomoc. Přitom za ni poděkujeme, stejně jako za všechno, co dělá pro dobro ostatních.

13 Vítězný trojúhelník a jeho přínos v každodenním životě Model vítězného trojúhelníku vychází z dramatického trojúhelníku (z rolí oběti, pronásledovatele a zachránce). Je to způsob, jak vyřešit nepříjemnou situaci, kterou máme s druhým. Hlavní myšlenou je, že jednotliví aktéři konfliktní situace si uvědomí situaci a začnou jednat rozumem: Oběť > dokáže jasně formulovat svoje potřeby Zachránce > neposkytuje pomoc dřív, než si o ni druhý řekne, pouze informují, že tam jsou Pronásledovatel > asertivní člověk, který se rozhodne, jestli chce pomoc či ne ASERTIVNÍ ČLOVĚK PODPORUJÍCÍ ROLE ČLOVĚK, KTERÝ JASNĚ FORMULUJE SVÉ POTŘEBY

14 Styly uplatnitelné při stresových situacích a při konfliktech Přestože jsou přístupy ke konfliktům velmi rozmanité, můžeme je rozdělit zhruba do 4 základních kategorií: - únik, vyhýbání se konfliktu, jeho popření - konfrontace, agrese - kompromis (řešení problému) - přizpůsobení se názoru protistrany, ústup ze svého stanoviska Není jednoduché poradit si s konfliktem ta, aby vedl ke kladnému řešení. Vyžaduje to umění komunikace, ochotu a sebevědomí. Ne každému byly dány tyto vlastnosti a spíše může zvolit cestu úniku z konfliktu nebo ústup ze svého stanoviska, jen aby konflikt dále nepokračoval, popř. aby vůbec nevznikl. Zatímco někteří lidé se snaží konfliktu vyhnout, jiní se k němu raději stavějí čelem. Ten, kdo konfliktu čelí, je přesvědčen, že jeden z účastníků má pravdu a druhý ne a snaží se prokázat, že pravdu má právě on. Občas takoví účastníci mohou podlehnout agresivitě, zahrnovat se urážkami, výhružkami, popř. se poprat. Konfrontace, stejně jako únik, málokdy vede k úspěšnému vyřešení konfliktu. Nejlepší cestou je cesta řešení problému. Ten kdo preferují řešení, se na konflikty dívá jako na přirozenou součást všech lidských vztahů a nezajímá ho ani tolik, kdo má pravdu a kdo ne, ale spíše to, jak najít řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Takovému jednání se říká kompromis. Při kompromisu se každý účastník musí něčeho vzdát. Při řešení problému může nastat i dohoda. Kdy se obě strany od začátku pokouší odhalit vzájemné potřeby a konflikt vyřeší tak, aby se ani jedna ze zúčastněných osob nemusela ničeho vzdávat jako u kompromisu. (oba vyhrávají, nikdo nic neztrácí). Aby byla spolupráce úspěšná, je nutné pochopit, co ke konfliktu vedlo a co dává která strana v sázku. Spolupráce nejlépe funguje tam, kde jsou oba účastníci konfliktu poučeni, jak si vyjít vstříc a jsou schopni dosáhnout vzájemného přijatelného výsledku. Ale to je velmi vzácný případ. Mnohem častěji má jeden z účastníků buď tendenci ke konfrontaci nebo k uhýbání před konfliktem. Pokud

15 však je osoba spolupracující vytrvala, může získat jeho důvěru a zájem partnera o vyřešení problému. Druhy řešení konfliktů 1. Spontánní řešení 2. Záměrné řešení 1.1. Řešení účastníky konfliktu 1.2. Řešení další osobou Spontánní řešení Jsou to techniky nebo obranné mechanismy, pomocí kterých se člověk sám vyrovnává se zátěží. Mohou to být např.: - agrese, únik - egocentrismus - rezignace, negativismus, popření, potlačení aj. Všechny tyto uvedené techniky lze nalézt v běžných projevech lidí. Tyto reakce se často vzájemně kombinují a doplňují. Záměrné řešení konfliktů Znamená, že buď účastníci sami nebo další nezúčastněné osoby převezmou iniciativu k ukončení a zvládnutí konfliktní situace. Řešení účastníky konfliktu Bez účasti třetí strany. Cílem je snížit napětí, odstranit averzi a změnit soupeřivý postup na obou stranách. Řešení konfliktu jeho účastníky má řadu zvláštností: Partneři v konfliktu jsou nuceni opustit roli účastníků konfliktu a hrát roli řešitelů. To není vůbec snadné. Musí překonat svou podrážděnost, podezíravost a začít racionálně a rozvážně řešit situaci. Řešení konfliktu samotnými účastníky často selhává. Nevědí, jak svůj problém řešit nebo vědí jak, ale vzájemné toho nejsou

16 schopní, jelikož jsou stále příliš zainteresováni na dané sporu a nedokáží (často ani nechtějí) na spor pohlížet objektivně a s chladnou hlavou. Vždyť kdyby byli schopni společně řešit konflikt, pravděpodobně by mezi nimi ani žádný závažný konflikt ani nevznikl.

17 Konflikty mezi kamarády a rodiči, jak jim předcházet, pochopení jejich úhlu pohledu Při konfliktech s rodiči a kamarády je potřeba vnímat jednu velmi důležitou věc. Tou je osobnost druhého, s kým vzniká konflikt. Roli hraje věk, pohlaví, rysy osobnosti a také to, jestli se jedná o tak zvaně zdravou osobu, to jest osobu, která je plně při smyslech a není ovlivněna například alkoholem, halucinogeny či drogami. Role věku V průběhu vývoje člověka se snižuje ochota ke spolupráci v konfliktních situacích hlavně v období adolescence a rané dospělosti. S přibývajícím věkem se zvyšuje ochota ke spolupráci v konfliktních situacích. Role pohlaví Ženy vstupují do vzájemného vztahu s kooperativnějším postojem nežli muži a pokud nabízejí spolupráci jednostranně, neumdlévají tak rychle jako muži. Obtížněji se ale u nich získává důvěra. U mužů byla zjištěna jednoznačně vyšší úroveň spolupráce nežli u žen. Rysy osobnosti Např. Etická flexibilita- je protikladem rigidity postojů a názorů. Souvislost v rozmezí egoismus-altruismus. Lidé, kteří se při osobnostním vyšetření přikláněli k preferenci altruismu, volili v konfliktní situaci častěji kooperaci než ti, kteří se přikláněli k egoistickému postoji. Lidé s psychopatologickými rysy v konfliktních situacích Alkoholismus má vliv na konflikty a jeho negativní účinky se projevují v mnoha typech interakcí mezi lidmi, včetně konfliktních situací.

18 Metodické listy Souboj ve spílání Příprava: papír, tužka pro každého účastníka Cíl: odreagování, ventilace záporných emocí, tvořivost Věk: +9 Doba: 15-25min Nadávat se dá hrubě nebo tvořivě, kultivovaně. Soutěžíme o to, kdo dokáže lépe někomu nadávat libovolnými slovy, ale bez vulgárností. Za užití vulgárního slova se odečte určitý počet bodů. Vyjádřenou nadávku hodnotí instruktoři body. Hráči se písemně připraví a jeden po druhém potom prezentuje svou nadávací kreaci, např: Ty gumo, ty propisko jedna vypsaná, zaschlá a rozšlápnutá, ty počítači vyresetovanej, ímejle bez předmětu a se špatnou adresou, ty Nejlepší nadávky se obodují a účastník s největším počtem bodů vyhrává. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 57)

19 Setřást zlost Cíl: redukce fyzického hněvu Doba: 30min Věk: +8 Hráči se rozdělí do dvojic- trojic a inscenují situace, které vyvolaly jejich agresivitu v jejich prostředí (škole, kroužku, ) Situace jsou hrané pantomimicky. Na znamení učitele či jednoho z hráčů se etuda přeruší a hráči gesty a mimikou setřásají hněv poskakují, třepou rukama, pohazují nohama, zhluboka a pravidelně se nadechují, stírají dlaněmi zlost z obličeje. Na další znamení skončí setřásání, pantomimicky se přátelsky pozdraví, pokývnou hlavou, obejmou se... (Valenta, Učit se být, str. 56)

20 Výměna názorů Příprava: prázdné jmenovky, tužky Cíl: naslouchání, komunikace na téma šikany a konfliktů Doba: 40 min Věk: +11 Rozdejte žákům prázdné jmenovky. Žáci na jmenovku doplní své jméno a připnou si ji na oděv. Vyzvěte žáky, aby se s někým seznámili a vytvořili dvojice. Potom dejte žákům ve dvojicích úkol vyměnit si názory na určitou provokativní otázku (necháš se lehce vyprovokovat ke konfliktu, či slovní hádce?) Po uplynutí určeného času řekněte žákům, aby si vyměnili jmenovku se svým partnerem a poté vytvořili nové dvojice. Jejich úkolem nyní bude tlumočit názor svého předchozího partnera ) (žáka, jehož jmenovku mají aktuálně připnutou.) Potom si každý vezme zpět jmenovku a v kruhu se hovoří se žáky o dané otázce. Kdo měl jaký názor, který názor považuje za správný většina žáků, kdo má naopak zcela jiný názor? (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 106)

21 Hrnečková pošta Pomůcky: hrnky, lístky papíru a tužky Cíl: ventilace, otevřená komunikace, uvolnění atmosféry Čas: 20-30min Každý hráč má před sebou hrnek, pět prázdných lístků a tužku. Všichni si pohodlně sednou, zavřou oči a soustředění se a na klidný dech. Když se uvolní, vedoucí hry je požádá, ať si rozmyslí, co by se od koho z přítomných chtěli dozvědět. Každý napíše na lístky pět dotazů na ostatní hráče, papírky přeloží (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 23)

22 Nadávky Cíl: připravit dítě na útoky, kterým může být vystaveno Doba: 45min Věk:+8 Vědoucí: Jakých nadávek dnes děti mezi sebou užívají? Víte o tom něco? Spojte se do menších skupinek po dvou, třech či čtyřech dětech a přemýšlejte 5min. o tom jaké nadávky znáte. Hledejte především takové, které užívají vaši vrstevníci a děti starší. Uvádějte všechny, mírné i ostré, laskavé i vyslovené zlé. Následně zapište vše, co jste uváděli. Přemýšlejte o tom, které nadávky jste schopni snášet. Kdy už se doopravdy rozzlobíte? Dále vyberte nadávku, která je pro vás už velmi tvrdá slovo, které by vám v žádném případě už nikdo neměl říct. Je taková nadávka na seznamu? Vyberte si ještě jednu nadávku. Takovou, vůči které byste se chtěli otužit, která by se vás v budoucnu již neměla dotknout. Pak požádejte někoho, aby vás tak zkusil oslovit. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 10)

23 Jak se můžeme poučit z krize? Příprava: papír tužka Cíl: poučit se z vlastních problémů, spolupráce Doba: 45min Věk: 14 let Vedoucí: Jsou krize, které nám skutečně dají zabrat, a přece se z nich často můžeme poučit. Známe však také lidi, kteří přežili těžké krize, ale očividně se z nich nepoučili. Kdy se tedy člověk může z krize poučit? Budeme se touto otázkou zabývat. Najděte si v příštích dnech někoho, pokud možno ne člena rodiny, kdo je ochoten vám říci, ze které své životní krize se něčemu naučil. Může jít o krize různého druhu o úraz, těžkou nemoc, výpověď, rozvod, úmrtí. Může jít jak o vlastní chyby, tak o neštěstí. Požádejte ho, aby vám vyprávěl, jak krize vznikla, jak na ni reagoval a zda si z ní odnesl nějaké poučení. V případě, že bude souhlasit se zveřejněním, napište na základě jeho vyprávění krátkou úvahu o tom, jaké poučení si dotyčný z vlastní krize odnesl. Napište, co se naučil, co mu pomohlo v učení a jak získaných poznatků využil ve svém dalším životě. Je třeba domluvit, kdy se skupina sejde k vyhodnocení rozhovorů. Je vhodné, aby i vědoucí hovořil o zkušenostech z vlastního rozhovoru. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 50)

24 Radost a vděčnost Příprava: dopisní obálka, tužka papír Cíl: Zaměřit pozornost na osoby, situace, okolnosti, přírodní jevy atd., které vyvolávají pocit radosti a v souvislosti s tím i vděčnost. Doba: 40min Věk: +10 Vedoucí: Co vás v poslední době zvlášť potěšilo? Měli jste radost z něčeho, co někdo řekl nebo udělal? Potěšilo vás nějaké zvíře? Příroda? Nějaká myšlenka? Něco, co se vám přihodilo? Když máme z něčeho radost, pociťujeme také vděčnost za ty věci a lidi, které v nás tuto radost vyvolávají. Napište dva krátké děkovné dopisy tomu, co ve vás vyvolalo pocit radosti. Může to být nějaká věc, okolnost nebo člověk. Popište, z čeho jste měli radost, jak k této radosti přispěl právě adresát tohoto dopisu. Dopisy se přečtou ve trojicích. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 77)

25 Vrtochy věcí Cíl: první cvičení je zaměřeno na rozvoj schopnosti dítěte vzít na vědomí svůj hněv, otevřeně ho vyjádřit a hovořit o něm. Pro začátek se začíná s věcmi. Doba: 40 min Věk: +10 Vedoucí: Na koho nebo na co mívají občas zlost děti, kterou jsou menší než vy? Kdo, nebo co vyvolává hněv dětí, kterou jsou starší než vy? Co rozhněvá dospělé? Kdo z vás se už někdy zlobil na nějakou hračku? Co to bylo? Někdy náš hněv vyvolávají věci, se kterými přicházíme do kontaktu. Nechtějí se poddat. Pak se rozzlobíme, jsme zklamaní a vzteklí. Vzpomeňte si na takovou situaci ze svého života. Napište této věci dopis. Řekněte v něm, jak jste se cítili, co vás rozčílilo, co by se vám bylo líbilo. Až dopis dopíšete, vymyslete si jednu větu, kterou by vám mohla věc zodpovědět. Každý nejprve řekne, o jaký objekt v jeho případě šlo. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 79)

26 Chování, které mne ničí Cíl: mírnění hněvu, sebepojetí Doba: 40min Věk: +10 Vedoucí: Kdo z vás se zlobí na druhé proto, že se chovají jinak, než chcete? Co musí druzí dělat, aby vás to rozčílilo? Co vás rozčiluje na chování dospělých? Co Vás vyvede z míry? Napište na papír, co musí druzí udělat, abyste řekli: To mě nervuje. Napište to tak, aby podle vašeho popisu mohl někdo jiný situaci předvést ve scénce. Napište každý 2-3 takové situace a zasaďte je do nějakého prostředí, např. škola o přestávce Děti přečtou své poznámky, případně samy přehrají scénky. Všechny tyto příběhy se rozdělí do dvou skupin: a) chování dětí, které někoho rozčilují b) chování dospělých, které rozčiluji já Při každém příkladu zjišťuje vedoucí, zda popisované chování rozčiluje všechny- koho ano, koho ne. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 80)

27 Protiklady Cíl: jednání v konfliktu, sebeprosazení, zábava Doba: 45min Věk: +11 Živá, veselá hra. Připravíme si dostatečný počet lístků s dvojicemi protikladných úkolů. Každý hráč dostane lístek s pokynem, nebo si ho vytáhne z klobouku. Lístky si navzájem neukazují: jde o moment překvapení. Zdůrazníme, že se nikdo nesmí nikoho dotknout, mohou se jen přesvědčovat o tom, co je správné a proč má druhý něco udělat. Po zahájení hry se každý ze všech sil a v rámci možností snaží splnit své poslání. První Ukliď co nejvíc židlí na lavice! Vyzuj co nejvíce hráčů! Něco sněz! Čti něco nahlas! Napiš něco křídou na zeď! Zpívej a pískej si! Polib co nejvíce partnerů! Vynes co nejvíce tašek na chodbu! Druhý Nikdo nesmí uklízet židle! Nikdo se nesmí vyzouvat! Nikdo nesmí nic jíst! Nikdo nečte nahlas! Na zeď nikdo nesmí psát! Nikdo nesmí zpívat nebo pískat! Nikdo se nesmí líbat! Nikdo nesmí nosit tašky ze třídy! Každý zmobilizuje veškerou výmluvnost slovní i mimoverbální: postoje, gesta mimiku, a užívá případně i technik z asertivity. Po hře debatujeme o tom, jak si kdo vedl, jaké měl pocity a jak se mu podařilo jeho poslání splnit. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 140)

28 Zrcadlové konflikty Cíl: strategie při jednání, komunikace, komediálnost Doba: 30-45min Věk: +7 Vybereme dva dobrovolníky. Diskrétně každému zvlášť (!) objasníme, v čem bude spočívat jeho role. Má se prosadit podle určeného zadání a držet se stůj co stůj, bez ohledu na vytáčky a taktiku druhého. Vtip hry spočívá v tom, že když instruujeme každého zvlášť tak, aby o tom druhý nevěděl, naprogramujeme oba dva stejně! Sdělíme například oběda (shodně): - Jsi policista a potkáš na ulici zloděje, který koupil obchod. Bude předstírat, že je zdvořilý občan, dokonce že je i policistou, ale ty ho usvědčíš a zatkneš. Skutečný policista jsi ty! - Jsi psychiatr a v parku potkáš člověka. Utekl z léčebny a předstírá, že je psychiatr. Ve skutečnosti to je pacient a ty ho musíš dostat zpět do ústavu! Oba hráči využijí ve hře veškerou svoji výmluvnost při prosazování svého zadání. Jednají přesvědčivě a aktivně. Jde o to nepodlehnout a vydržet, prosadit se a ovládnout pole, resp. situaci. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 142)

29 Dát najevo pocity Cíl: vyjádření negativních pocitů Doba: 15min Věk: +9 Hráči sedí na židlích nebo na zemi v určité vzdálenosti od sebe v osvětlené místnosti. Vedoucí hry zhasne světlo a hráči se mohou pohybovat, jak chtějí. Rozsvítí-li opět, musí všichni strnout ve svých pohybech. Jestliže je hra všem dostatečně známa, označí vedoucí během tmy pocit, který mají hráči mlčky představovat, až opět světlo zapne, např. smutek, hněv, úzkost. Od nezkušených skupin nemůžeme napoprvé mnoho požadovat. Hru bychom měli rychle ukončit, když hráči začnou být neklidní. Po této hře by měl být k dispozici čas, během něhož by měl někdo vysvětlit, jak je těžké vyjádřit pocity beze slov, které pocity se nejhůř předvádějí a co jednotliví hráči při hře cítili. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 40)

30 Výměna míst Cíl: komunikace na téma šikana a konflikt, posílení sebevědomí v daných situacích Doba: 40min Věk:+10 Rozdejte žákům jeden nebo více adhezivních poznámkových lístků. Vyzvěte žáky, aby své lístky napsali některou z následujících informací: -Hodnotu, kterou uznávají -Nedávný zážitek nebo zkušenost (s konfliktem) -Tvůrčí řešení nebo nápad týkající se problému, který jste nastínili -Otázku související s tématem (šikany) -Názor na téma opravdu existují hrozby na internetu a sociálních sítích? -Určit skutečnost o sobě, jak bych se v pozici (šikanovaného/šikanujícího) choval a cítil Vyzvěte žáky, aby se s odpověďmi procházeli po třídě a své odpovědi prezentovali ostatním žákům. Poté mohou žáci s poznámkami obchodovat. Obchody by měly být založeny na touze vlastnit na krátkou dobu uvedenou hodnotu, zkušenost, myšlenku, otázku, názor nebo skutečnost. Povzbuďte žáky, aby uzavřeli co nejvíce obchodů. Následně vyhodnoťte, kdo je nejlepší obchodník. Hlavní část aktivity by ale měla být zahrnuta do zpětné vazby, kdy debatujete s žáky na téma šikana a konflikt. (Silberman, 101 metod pro aktivní vyučování, str. 62)

31 Nedorozumění, intrika Cíl: Rozpoznání nepřímé agrese, adaptabilita Doba: 30-45min Věk: +11 Rozpoznání nedorozumění náhodného od záměrného je někdy složité. Záměrné nedorozumění patří (podle divadelní dramaturgie) mezi projevy nepřímé agrese, vedle nástrahy a intriky. Patří také ke způsobům, kterými se někteří lidé snaží manipulovat druhými. Hráči si ve dvojicích domluví situace, ve kterých dojde mezi dvěma postavami k nedorozumění. Jedna z postav ho však vytváří záměrně, blokuje domluvu účelově, např. ve snaze vyhnout se práci. A: Mohl bys umýt nádobí? B: Kdo, já? A: Ano, tebe se ptám, jestli bys nemohl umýt nádobí! B: o čem to mluvíš?! A: Jak hovor pokračuje, roste mezi postavami napětí. Vyústění situace ponecháme na vůli dvojice. Zkušenější hráči využijí gradace a dovedou situaci lehce a plynule až do roviny groteskní nadsázky, aniž by hra ztratila na vnitřní pravdivosti. V rozhovoru po hře mluvíme o tom, jak se aktéři cítili a jak je to nepříjemné když se s někým nelze domluvit. Varianta: Skupiny si také mohou vytvořit a hrát příhody na téma intrika. Např. A pomlouvá B u různých členů ve sportovním oddíle. B se to donese, požádá A o rozhovor. V jeho závěru se mu A omluví. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 143)

32 Protokol sebeovládání Cíl: zaměřeno na mapování jevu seberegulace ve vlastním životě Doba: 30 min Věk: +15 Žáci si napíší seznam situací, v nichž se musí ovládat a ke každé si též napíší, co musejí v té či oné situaci ovládat a jak a proč se jim to daří nebo ne. Pak se protokoly mohou prodiskutovat ve skupinách s tím, že od skupin lze nakonec žádat, aby se pokusily v krátkých referátech popsat typické způsoby sebeovládání. Reflexe: probíhá de facto průběžně, v závěru lze prodiskutovat taktiky sebeovládání, které hráči nabídnou zda tato taktika může mít určité nevýhody a v čem, jak je těžká? (Valenta, Učit se být, str. 52)

33 Vytvářet tlak Cíl: zaměřeno na seberegulaci ve fyzicky kompetitivní situaci Doba: 30min Věk: +14 Děti utvoří dvojice, a různými úlohami měří své síly: Pokoušejí se jeden druhého přetlačit Hrají páku Reflexe: Jak se cítí vítěz, jak se cítí ten co je poražený? Naštval se ten, co byl přetlačen? Co se dá udělat, aby z porážky nevzešla agrese, jak to udělat, aby silněji neubližovali slabším? (Valenta, Učit se být, str. 53)

34 Společné útočiště Cíl: spolupráce, posílení týmového ducha Doba: 20min Věk: +12 Rozdejte jednotlivým skupinám po jednom balíčku tuhých papírových kartiček (nejlepší bude, když budou v každém balíčku zastoupeny různé velikosti) Povzbuďte jednotlivé skupiny, aby se společně snažily co nejefektivněji postavit týmové útočiště z kartiček, které dostaly. Kartičky mohou překládat a trhat, jiné materiály však při stavbě použít nesmějí. Připomeňte žákům, aby si stavbu nejprve naplánovali, a poskytněte jim fixy, aby mohli své útočiště dle libosti zdobit. Na stavbu nechte mi. 15min. Nespěchejte na žáky ani na ně netlačte. Je důležité, aby pro ně byla úspěšná zkušenost. Po dokončení staveb pozvěte celou skupinu na prohlídku jednotlivých prací. Navštivte každou stavbu, autoři se jí pochlubí a vysvětlí veškeré taje jejich útočiště. Všechny skupiny za jejich práci pochvalte. Nepodporujte soutěživé srovnávání jednotlivých staveb. Důležitá část je u zpětné vazby po skončení aktivity, kde můžete vyzvednout světlé a tmavé momenty spolupráce a případně rozvinout téma spolupráce na pracovišti, konflikty a nedorozumění. (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 76)

35 Klubíčko Příprava: klubíčko barevné nitě Cíl: spolupráce, komunikace, pozitivní zpětná vazba Doba: 15min Věk:+9 Postavte se těsně vedle sebe do kruhu. Podáte pak klubíčko jednomu účastníkovi a ten ho libovolně hodí komukoliv a pokračuje dál, až se vytvoří barevná pavučina. S každým hodem jsme zvolali jméno člověka, na kterého jsme házeli, a řekli jsme něco, co jsme na chytajícím obdivovali. Když jsme skončili, vrátili jsme se do třídy a svou zkušenost jsme zrekapitulovali. Všichni jsme spojeni Pracujeme-li společně, dokážeme vytvořit nádherné věci Člověka velice potěší, když o sobě nečekaně slyší od někoho milé věci Společná práce je radostnější než práce jednotlivce Byl jsem šťastný, když jsem viděl radost na tvářích lidí, kterým jsme říkali komplimenty Měl jsem pocit, že jsem se zvláštní skupinou lidí. (Canfield, Wells, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 49)

36 Bojové umění slov Cíl: schopnost čelit nebo vstřebat urážky mířené na mou osobu Doba: 30-45min Věk: +10 Lektor: Dnes vás chci naučit model, který vám pomůže pochopit, jak lidé obvykle reagují na urážky a jak na ně můžete reagovat vy. Naučíte se jednat tak, abyste měli ze sebe spíš lepší pocit než ten horší. Teď nakreslete diagram na tabuli a vysvětlete čtyři výseče podle vzoru. Nechte zároveň účastníky napsat si alespoň 3 události, kdy podle jejich uvážení byli tváří v tvář konfliktu, konfrontaci se spolužáky, rodiči či autoritami. 1. Útočit (aktivní/destruktivní): Odpovídat protiútokem, nadávkami, údery, oplácením. Tento způsob respektuje pocity a práva toho, kdo odpovídá, ne však původního útočníka. Podle výše uvedeného vzoru uveďte příklady všech způsobů reagování na urážky. Projděte s třídou všechny odsudky, které jste napsal, na tabuli, a ptejte se na příklady odpovědí

37 spadajících do jednotlivých výsečí. Přesvědčte se, že žáci chápou význam používaných termínů. Na závěr vysvětlit jednotlivé kategorie a nechat účastníky napsat rozdíl jak v uvedených situacích jednali a jak by jednali nyní. (Canfield, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 68)

38 Záludnosti života Příprava: tužky papír Cíl: Toto je dramatický způsob procvičování dovedností, souvisejících např. v běžném životě. Žáci se dostávají do obtížných situací, u nichž musejí nalézt možnost řešení nebo úniku z nich Doba: 30min Věk: +9 Vyberte situaci, v níž by se mohli ocitnout všichni přítomní v běžném životě, v rámci plnění svých pracovních povinností apod. Jako příklad: -Konflikt s rodiči, -přidělený úkol je nesplnitelný, -konflikt se spolupracujícím na pracovišti. Vyberte dobrovolníky, kteří vybranou situaci předvedou ve scénce. Nezapomeňte vysvětlit podrobnosti situace. Ostatním účastníkům rozdejte lístky s pokyny, jakými léčkami dotyčnému dobrovolníkovi ztěžovat a komplikovat situaci. Uveďte konkrétní činnosti, které mohou dobrovolníkovi připravit při řešení situace horké chvilky. Dobrovolník nesmí pokyny o záludnostech vědět. Nechte dobrovolníka, aby se vyrovnal se situací. Odměňte jeho úsilí potleskem. Diskutujte s celou skupinou o způsobech řešení nečekaných událostí. (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 249)

39 Hra na konflikt Cíl: zaměřeno na řešení konfliktů Doba: 45min Věk: +11 Hráči vytvoří seznam běžných konfliktních situací, do nichž se dostávají nebo které jim připadají zajímavé. Situace je dále možno roztřídit většinou na situace s kamarády (někdo někomu něco půjčil a jsou problémy s vracením: někdo někomu nadává před ostatními nebo nějak omezuje jeho práva: spor o lavici na začátku školního roku ve třídě, ) Pak se ve skupinách situace připraví a přehrají tak, aby konflikt neproběhl efektivně, dobře, aby se nic nevyřešilo. Následně se rozebírá proč tomu tak bylo co bránilo vyřešení konfliktu či vůbec vedlo k tomu, aby nastal. (Valenta, učit se být, str. 72)