S Řízení drážního hnacího vozidla Řízení hnacího vozidla je náročná a odpovědná činnost. Vyžaduje soustředění řidiče popř. jeho pomocníka. Vzhledem k tomu, že obsluha vozidla (jízda vlaku), musí se věnovat pozornost i celému pracovnímu prostředí, ve kterém tento pracovník provádí tuto činnost. Řídicí činnost probíhá nejčastěji prostoru, který je označován jako kabina. V některých případech je možno hnací vozidlo řídit i dálkově, nejčastěji z přenosného pultu pomocí radiového pojítka. S.1 Kabina řidiče drážního vozidla Umístění kabiny řidiče na hnacím vozidla je nejvíce ovlivňováno provozním určením hnacího vozidla. Její umístění významně ovlivňuje mimo jiné bezpečnost obsluhy hnacího vozidla a výhledové poměry. Umístění kabiny můžeme rozdělit do tří základních skupin: a) čelní kabina Obr. S.1: Hnací vozidla s čelní kabinou. b) boční kabina Pult Pult Obr. S.2a: Hnací vozidla s boční kabinou.
Pult Pult Obr. S.2b: Hnací vozidla s boční kabinou na konci rámu. c) věžová kabina Obr. S.3: Hnací vozidla s věžovou kabinou. Časté změny směru jízdy (při posunu, seřazovací službě apod.) je vhodnější využívat jedné kabiny, umístěné bočně, či lépe jako věžové. Z hlediska psychologie je středové umístění kabiny výhodnější. V případě havárie vozidla a možností úrazu obsluhy vozidla je výhodnější, když ve směru nárazu je představek, představující deformační oblast. Při nárazu se velká část nárazové energie spotřebuje na deformaci této konstrukce. S.1.2 Požadavky na bezpečnost Kabina strojvedoucího by měla být místem co možná nejpevnější konstrukce integrovaným do skříňové struktury hnacího vozidla, aby k deformacím způsobeným nárazem docházelo před popřípadě pod kabinou řidiče. Proto by měly zvláště čelní stěny kabin řidiče vykazovat pro případ nárazu dostatečné svázání s rámem a vypočitatelný odpor proti deformacím, zvláště pak v oblasti mezi čelním příčným nosníkem a spodním dílem výřezů čelních skel. Doporučuje se zabezpečit pohlcení následujících tlakových sil bez trvalé deformace: Lokomotivy a řídicí Motorové vozy poznámky vozy pod výřezy čelních 300 kn 300 kn rovnoměrně
skel ve výši čelního příčníku rozloženo 2000 kn 1500 kn rozloženo na dva nárazníky 2000 kn 1500 kn v ose spřáhla Navíc se doporučuje vyrábět čelní partii hnacího vozidla z materiálů absorbujících nárazy, které nárazovou energii eventuálně diky trvale deformaci pohltí. Vnitřek kabiny pro řidiče je nutné uzpůsobit tak, aby se obsluha při náhlých změnách rychlosti nemohl zranit o ostré hrany, hroty apod. Pokud jsou takovéto díly nevyhnutelné, musí být pokryty materiálem absorbujícím nárazy. Upevnění přístrojů a ostatních konstrukčních prvků ve vozidle je nutné dimenzovat tak, aby při čelním nárazu vydržely zrychlení alespoň 3 g, doporučuje se ovšem položit za základ zrychlení 5g. V kabině řidiče se nesmi nacházet ani konstrukční části ani přístroje, které by obsluhu mohly nějak ohrožovat (zranění způsobená explozí, požárem, elektrickým napětím nebo jedovatými plyny apod.). Kovové části na střeše, které neslouží vedeni proudu, musí být s hmotou vozidla spojeny vodivě. Dále je nutné zajistit účinné uzemnění pro případ, že části trolejového vedení nebo trolejového sběrače, které jsou pod napětím, spadnou na střechu. V kabině řidiče se musí v zadní stěně vyskytovat alespoň jedny dveře nebo průchod, kterým by obsluha v nebezpečí mohla bez zábran dojít k průchodu, vedoucímu k zadnímu konci vozidla. Pokud se jedna o dveře, musí - se zřetelem na kabinu řidiče - vést ven. Musí se zavírat co nejvíce vzduchotěsně, ale kdykoliv musí být možné je otevřít jednoduchým zatlačením nebo, pokud to není možné, jiným rychlým a jednoduchým způsobem. Pokud existuje nebezpečí, že je možné dveře zatarasit (zavazadla, cestující), musí být použity dveře, které se pohybují sem i tam na obě strany nebo dveře posuvné. Úniková cesta musí být přístupná bez zábran a sice nejen pro obsluhu hnacího vozidla, nýbrž taky pro další přítomné osoby. Přitom nesmí sedadlo nebo sedadla představovat pro únik žádnou podstatnou překážku. Úniková cesta z kabiny řidiče musí být použitelná alespoň na 2 m délky bez zábran a nebezpečí. Musí být vysoká přinejmenším 1800 mm, široká 500 mm a musí nabízet minimální světlý průchod dveřmi o rozměrech 1700 mm x 430 mm. Okenní tabule musí být z bezpečnostního skla a musí být opařeny nesmazatelným označením. Bezpečnostním sklem se rozumí různé druhy skla, sklu podobné látky a kombinace obou těchto materiálů, které snižují nebezpečí zraněni při jejich rozbití. Čelní okenní tabule v kabině řidiče musí být vyrobeny z bezpečnostního skla, které nezkresluje signální barvy a u kterého proražené nebo na více části prasklé okenní tabule ještě drží pohromadě a poskytují obsluze dostatečný ukryt a výhled, aby mohl pokračovat v jízdě (většinou se jedná o vícevrstvé/kompozitní bezpečnostní sklo). Boční okenní tabule kabiny musí být z bezpečnostního skla. Pevnost čelní okenní tabule je dimenzovaná tak, aby tyto okenní tabule nemohly být proraženy pevnými předměty, jako např. silnými rampouchy, ptáky, kovovými úlomky odpadlými od nákladních vagonů, předměty vyhozenými z vlaku jedoucích v protisměru jako jsou láhve nebo plechovky apod. Potřebná pevnost čelní okenní tabule vyplývá mimo jiné z hmotnosti, rychlosti a event. směru letu tělesa, které okenní tabuli rozbijí, stejně jako z rychlosti hnacího vozidla popř. řídicího vozu a ze sklonu čelních okenních tabulí. U předmětů vyhozených z protijedoucího vlaku lze vycházet z toho, že nejvyšší možná rychlost těchto vlaků je menší než 160 km/hod, protože rychleji jezdící vlaky většinou nemají okna, která lze otevírat (klimatizované vozy).
Doporučuje se proto ověřit si dostatečnou pevnost čelních okenních tabuli následujícím postupem: Zkouška ostřelování čelní strany tabule co možná nejblíže středu prostřednictvím cylindrického projektilu s polokulovitou hlavici o hmotnosti 1 kg podle náčrtu na obrázku Obr.S.3. Projektil se při nárazu nesmí trvale zdeformovat, jinak musí být vymezen. Při zkoušce je nutné upevnit čelní okenní tabuli do rámu, který odpovídá konstrukčnímu provedení ve vozidle. Teplota okenní tabule se musí u zkoušky pohybovat mezi 15 C a 35 C. Směr nárazu leží svisle k okenní tabuli, alternativně může sklon okenní tabule může odpovídat sklonu okenní tabule ve vozidle. Nárazová rychlost projektilu se určuje podle vztahu: 1 V p = Vmax + 160km h kde: V p km.h -1 nárazová rychlost projektilu V max km.h -1 Zkouška je úspěšná, když projektil neprorazil čelní okenní tabuli čelní okenní tabule zůstává v rámu. maximální rychlost hnacího vozidla nebo řídicího vozu S.1.3 Obecné požadavky na kabinu řidiče Kabina řidiče musí být zařízena tak, aby vozidlo mohl obsluhovat jeden člověk. Kabina lokomotiv, motorových vozů a motorových jednotek musí byt zařízena tak, aby řidič hnacího vozidla toto vozidlo mohl řídit v sedě a přitom se mohl dívat před sebe, do směru jízdy. Jinak je místo řidiče hnacího vozidla umístěno v kabině na straně, aby řidič mohl na odpovídající straně pozorovat vlak, navázat kontakt se zaměstnanci stanice a současně dosáhnout na zařízeni ovládání brzdy. Kabina lokomotivy musí být uspořádána tak, aby řidič hnacího vozidla mohl vozidlo řídit za předchozích podmínek také ve stoje. Rozměry kabiny řidiče vycházejí z náčrtů na obrázku Obr. S.4.
Obr. S.3: Základní rozměry kabiny řidiče [VE651]. ( a) jedny středové únikové dveře, b) jedny boční únikové dveře, c) dvoje postranní únikové dveře, A doporučený rozměr, B min. rozměr, C max. rozměr) Kabina řidiče musí být prostorná. Proto je třeba docílit v každém bode, kterého lze dosáhnout ve vzpřímené poloze, světlou výšku 2000 mm. Světlá výška nesmí být na žádném miste, kterého lze dosáhnout ve vzpřímené poloze, menší než 1 850 mm. Kabina řidiče musí být v podélné ose vozidla hluboká nejméně 1500 mm. Tímto rozměrem se rozumí rozměr ve výšce očí sedícího řidiče hnacího vozidla mezi vnitřní plochou čelní okenní tabule a nejbližším pevným předmětem (stěna, dveře, skříňka apod.) za sedadlem řidiče. Tato hloubka kabiny řidiče, která musí být dodržena alespoň na šířce 2000 mm, je stanovena jako nejmenší možný rozměr. Je ovšem třeba usilovat o vyšší hodnoty. Okenní tabule čelního skla, která se nachází před sedadlem řidiče, musí být od oka řidiče vzdálena mezi 500 mm a 1200 mm. Svoboda pohybu personálu v kabině nesmí být omezována rušivými vestavbami. Kabina musí být dostatečně široká, aby si obsluhu vlak mohl prohlédnout z obou postranních oken (aniž by se přitom nebezpečně vykláněl nebo aniž by musel použít zrcadel).
Objem vzduchu, který je k dispozici v kabině, musí činit alespoň 10 m 3 Je nutné, aby do každé kabiny bylo možné bez nebezpečí vstoupit z obou stran. Proto se na každé straně musí nacházet vstupní dveře, které vedou ven bezprostředně nebo pres místnost, která přiléhá ke kabině. Postranní dveře kabiny řidiče se smí otevírat jen směrem dovnitř. Volný průchod (prostup) venkovních dveří kabiny musí činit alespoň 1675 mm x 500 mm. Dveře kabiny u hnacích vozidel, do kterých se vchází rovnou z úrovně terénu, musí nabízet volný průchod o rozměrech alespoň 1750 mm x 500 mm. S.1.4 Výhled z kabiny řidiče Následující pravidla se vztahují na výhled řidiče pro každý směr jízdy po přímé koleji i po koleji vedoucí do oblouku, pokud jeho poloměr zakřivení není menší než 300 m. Platí pro místo řidiče hnacího vozidla stejné jako pro stálé místo dalšího pracovníka, které se v kabině event. nachází. Výchozí poloha očí personálu je na obrázku Obr. S.5. Obr. S.5: Poloha očí ve vztahu ke kabině [VE651]. (A stojící řidič, B sedící řidič, C výhled na vysoká návěstidla, D výhled na nízká návěstidla) Poloha očí řidiče hnacího vozidla při obsluhování stroje ve stoje a v sedě se znázorňuje vždy jako výchozí rovina vystředěna na podélnou osu sedadla (viz. Obr. S.6). Spodní a horní
hranice těchto výchozích rovin jsou určeny skutečnou pozicí očí řidiče hnacího vozidla, přičemž je brán zřetel na nejmenšího i největšího možného řidiče, a to prostřednictvím rozměru b*, d a q na obrázku Obr. S.6, přičemž tyto rozměry odpovídají držení těla příkladu podle Obr. S.5. Obr. S.6: Poloha očí a podmínky výhledu na návěstidla [VE651]. (A poloha nízkého návěstidla, B poloha vysokého návěstidla, K křeslo řidiče, N úroveň nárazníků, P pult řidiče, S sedící řidič, T stojící řidič, TK temeno kolejnice) Zatímco pro stojící obsluhu je výchozí rovina určena vždy vertikálně, může se výchozí rovina pro sedící obsluhu lišit podle ergonomického řešení zvoleného pro komplex stul řidiče - sedadlo se zřetelem na eventuálně existující vertikální a horizontální přestavitelnost sedadla. Vysoká návěstidla, která jsou rozmístěna až s odstupem 2,50 m od střední osy koleje a ve výšce až 6,30 m nad temenem kolejnice vpravo nebo vlevo od kolejnice, musí být viditelná a to z každého bodu uvnitř výchozích rovin podle Obr. S.5 - až na vzdálenost 10 m před rovinu kotouče nárazníku vozidla. Nízká návěstidla, která jsou rozmístěna s odstupem až 1,75 m od střední osy koleje vpravo nebo vlevo, musí zůstat stále viditelná z každého bodu uvnitř výchozích rovin podle Obr. S.5 - až na vzdálenost 15 m před rovinu kotouče nárazníku vozidla.