Struktura a funkce biomakromolekul

Podobné dokumenty
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

5. Lipidy a biomembrány

Struktura a funkce biomakromolekul

Struktura a funkce biomakromolekul

Struktura a funkce biomakromolekul

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

9. Lipidy a biologické membrány

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

Eva Benešová. Dýchací řetězec

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Lipidy a biologické membrány

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Struktura a funkce biomakromolekul

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

3) Membránový transport

3 a) Fyzikální principy. 5 Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Lékařská chemie přednáška č. 3

Metabolismus. - soubor všech chemických reakcí a příslušných fyzikálních procesů, které souvisejí s aktivními projevy života daného organismu

Membránové potenciály

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

Přírodní polymery proteiny

Mendělejevova tabulka prvků

d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů

BIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Transport elektronů a oxidativní fosforylace

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

1- Úvod do fotosyntézy

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Lipidy. biomembrány a membránový transport

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Biomembrány

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

CZ.1.07/2.2.00/ Obecný metabolismus. Membránové kanály a pumpy (12).

Katabolismus - jak budeme postupovat

Schéma rostlinné buňky

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání

TRANSPORT PŘES BUNEČNÉ MEMBRÁNY

Schéma epitelu a jeho základní složky

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

TUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Charakteristika složky 3) cytochrom-c NADH-Q-reduktasa cytochrom-c- oxidasa ubichinon cytochromreduktasa

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Anorganické látky v buňkách - seminář. Petr Tůma některé slidy převzaty od V. Kvasnicové

STRUKTURA A FUNKCE BIOLOGICKÝCH MEMBRÁN Základní biologická struktura

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Konsultační hodina. základy biochemie pro 1. ročník. Přírodní látky Úvod do metabolismu Glykolysa Krebsův cyklus Dýchací řetězec Fotosynthesa

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch

9. Lipidy a biologické membrány

Membránový transport příručka pro učitele

Chemická reaktivita NK.

Úvod do biologie rostlin Transport látek TRANSPORT. Krátké, střední, dlouhé vzdálenosti

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

Opakování

Transport přes membránu

Buněčné dýchání Ch_056_Přírodní látky_buněčné dýchání Autor: Ing. Mariana Mrázková

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Lékařská chemie a biochemie modelový vstupní test ke zkoušce

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Pohyb přípravný text kategorie A, B

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Přeměna chemické energie v mechanickou

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Přednášky z lékařské biofyziky Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

prokaryotní Znaky prokaryoty

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Digitální učební materiál

Bílkoviny - proteiny

Bakteriální transpozony

OXIDATIVNÍ FOSFORYLACE

PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z CHEMIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2016

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z CHEMIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2016

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UP

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Transkript:

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 4. Membránové proteiny Ivo Frébort

Lipidová dvojvrstva

Biologické membrány

Integrální membránové proteiny

Transmembránové proteiny

Kovalentně ukotvené membránové proteiny

Periferální membránové proteiny

Vlastnosti a funkce membránových proteinů Řízený transport látek Signalizace Pohyb proteinů v membránách

ATPasa

ATPasa

Struktura ATPasy Podjednotka g obsahuje hydrofobní residua, rotuje pod úhlem a tím otevírá a zavírá aktivní místa v podjednotkách a a b

Animace pohybu ATPasy

Animace pohybu ATPasy

Experimentální důkaz pohybu ATPasy

Model rotace podjednotek c poháněné protonovým gradientem

Bacteriorhodopsin a halorhodopsin - iontové pumpy archaebaktérií Obsahují retinal, který se váže na opsin prostřednictvím Schiffovy báze (Lys216), která slouží k transportu H + Absorbce světla mění all-trans retinal do 13-cis configurace Asp85 a Asp96 leží na protějších stranách helixu procházejícího membránou Protony přecházejí postupně z Asp96 na Schiffovu bázi na Lys216, pak na Asp85 a mimo buňku Halorhodopsin transportuje Cl - namísto H +, obsahuje Schiffovu bázi odpovídající Lys242, ale nikoliv Asp residua

Halobacterium halobium

Bakteriorhodopsin z baktérie Halobacterium salinarium

Bakteriorhodopsin

Reakce halorhodopsinu z Natronobacterium pharaonis

Sekundární aktivní transport Transportní procesy řízené iontovými gradienty Mnoho aminokyselin a sacharidů je akumulováno v buňkách díky transportním procesům řízeným iontovými gradienty Symport - iont a aminokyselina nebo sacharid jsou transportovány stejným směrem přes membránu Antiport - iont a transportovaná látka se pohybují v opačném směru

Fosfotransferasový systém Sacharidy jsou fosforylovány PEP během transportu do buněk Systém E. coli obsahuje 4 proteiny: EI, HPr, EII a EIII EI a HPr jsou univerzální pro všechny sacharidy EII a EIII jsou specifické pro určitý sacharid Mechanismus spočívá v přenosu fosfátu z PEP na EI, dále na HPr, 2 místa na EIII a nakonec na daný sacharid

Fosfotransferasový systém E. coli

Fosfotransferasový systém His-kinasy

Poriny Nalezeny v Gram-negativních baktériích a ve vnější membráně mitochondrií Proteiny tvořící póry (30-50 kda) Obecné nebo specifické - rozsah propustnosti 600-6000 Da Většina tvoří trimery, vysoká homologie, β-vlákna pro průchod membránou α-helix potřebuje 21-25 residuí pro průchod přes membránu, β-vlákno pouze 9-11 residuí (genetická efektivita)

Porin z Rhodobacter capsulatus

Trimerní struktura porinu z Rhodobacter capsulatus

Akvaporiny

Funkce akvaporinu

Póry vytvářející toxiny Chemická válka Smrtící molekuly produkované řadou organismů Vnikají do membrány hostitelské buňky, kterou zničí zrušením iontových gradientů, umožněním průniku toxických látek nebo smrtícího enzymu

Koliciny Produkovány E. coli Zamezují růstu jiných baktérií (i jiných kmenů E. coli) Jedna molekula dokáže zničit napadenou buňku! C-koncová doména: svazek 10-helixů H8 a H9 tvoří hydrophobní jehlici, vnikají dovnitř membrány, ostatní (amphiphatické helixy) se rozloží na povrchu Transmembránový potenciál způsobí průnik amphipathických helixů!

Struktura kolicinu

Působení kolicinu

Další póry vytvářející toxiny δ-endotoxin (Bacillus thuringensis, Bt-kukuřice) svazek helixů, stejný mechanismus Hemolysin ze Staphylococcus aureus tvoří symetrické póry Aerolysin tvoří heptamerní póry - 3 β-skládané listy každé podjednotky tvoří transmembránový kanálek

Další póry vytvářející toxiny Delta endotoxin Hemolysin Aerolysin

Struktura aerolysinu

Amphiphilické helixy Tvoří transmembránové iontové kanálky Řada přírodních peptidů tvoří oligomerní transmembránové kanálky složené z amphiphilických a-helixů Tyto kanálky mají hydrofobní povrch a polární střed Příklady melittin (včelí jed), magaininy (žáby) and cecropin (motýl)

Amphiphilický helix

Cecropiny Produkovány motýlem Hyalophora cecropia Indukovány když dojde k bakteriální infekci Tyto peptidy tvoří α-helikální agregáty v membránách, které formují iontový kanál ve svém středu

Ionoforová antibiotika Mobilní přenašeče nebo ionoforové kanálky Experimentálně lze rozlišit podle závislosti na teplotě Kanálky nejsou příliš ovlivňovány teplotou, takže transportní rychlosti se nemění v širokém rozsahu teplot Přenašeče jsou závislé na fluiditě membrány, transportní rychlosti jsou velice citlivé na teplotu

Mobilní přenašeče a ionoforové kanálky

Ionophorová antibiotika

Valinomycin - typický mobilní přenašeč Depsipeptid - molekula obsahující peptidové a esterové vazby (12 residuí dodecadepsipeptid) Struktura obsahuje několik karbonylových skupin ve středu kruhové struktury, které mohou tvořit koordinační vazby s draslíkem a jinými ionty Komplex valinomycin-k + difunduje přes membrány K + a Rb + se vážou pevně, Na + a Li + asi 1000 x slaběji (poloměr iontu, solvatační energie)

Valinomycin

Gramicidin - typický ionoforový kanálek Lineární peptid o 15 residuích střídavě D a L V organických rozpouštědlech tvoří dvoušroubovici Struktura ve vodných roztocích je end-to-end helikální dimer Neobvyklý helix - 6.3 residuí na otočku s otvorem 0.4 nm v průměru uprostřed Ionty migrují přes centrální otvor

Gramicidin

Mezibuněčná spojení Slouží k propojení eukaryotních buněk Metabolické spojení, přenos chemických látek, komunikace Umožňují synchronizaci buněčného cyklu Hexamerické svazky 32 kda proteinů Podjednotky jsou nakloněny směrem k centrální ose Pór ve středu může být otevřen nebo uzavřen nakloněním podjednotek, např. jako odezva na stress

Mezibuněčná spojení