Matematika IV - 3. přednáška Rozklady grup

Podobné dokumenty
Matematika IV - 3. přednáška Rozklady grup

Matematika IV - 2. přednáška Základy teorie grup

grupa těleso podgrupa konečné těleso polynomy komutativní generovaná prvkem, cyklická, řád prvku charakteristika tělesa

ALGEBRA. Téma 4: Grupy, okruhy a pole

Úlohy k procvičování textu o svazech

Algebra 2 KMI/ALG2. Zpracováno podle přednášek prof. Jiřího Rachůnka a podle přednášek prof. Ivana Chajdy. slidy k přednáškám

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Algebra. študenti MFF 15. augusta 2008

GRUPY SBÍRKA PŘÍKLADŮ

(1) Dokažte, že biprodukt je součin (a tím pádem i součet). Splňují-li homomorfismy. A B je izomorfismus stejně jako A B i+j

MASARYKOVA UNIVERZITA

Algebraické struktury

1. Základní příklady a poznatky o monoidech a grupách

Západočeská univerzita v Plzni FAKULTA PEDAGOGICKÁ

Teoretická informatika Tomáš Foltýnek Algebra Struktury s jednou operací

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA I, zimní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 2.

Úlohy k procvičování textu o univerzální algebře

Algebra I Cvičení. 4) Množina všech matic s nulou v levém dolním rohu a s jedničkami na diagonále.

Cyklické kódy. Definujeme-li na F [x] n sčítání a násobení jako. a + b = π n (a + b) a b = π n (a b)

Co je to univerzální algebra?

ZÁKLADY ARITMETIKY A ALGEBRY I

Grupy Mgr. Růžena Holubová 2010

Definujte Gaussovský obor. Vysvětlete, co přesně rozumíme jednoznačností rozkladu.

15. Moduly. a platí (p + q)(x) = p(x) + q(x), 1(X) = id. Vzniká tak struktura P [x]-modulu na V.

Základy teorie grupoidů a grup

GRUPY - SBÍRKA PRÍKLADU

Základy teorie grup. Martin Kuřil

Algebraická teorie diskrétního lineárního řízení vznikla jako speciální obor teorie

Matematika pro informatiku 2

Algebra II pro distanční studium

Charakteristika tělesa

Věta o dělení polynomů se zbytkem

Nechť M je množina. Zobrazení z M M do M se nazývá (binární) operace

ALGEBRA I. Hlavním tématem je teorie grup. Kromě základních vlastností grup se věnujeme jejich

Lineární algebra Kapitola 1 - Základní matematické pojmy

Polynomy nad Z p Konstrukce faktorových okruhů modulo polynom. Alena Gollová, TIK Počítání modulo polynom 1/30

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Akce grupy

[1] x (y z) = (x y) z... (asociativní zákon), x y = y x... (komutativní zákon).

Permutační grupy Cykly a transpozice Aplikace. Permutace. Rostislav Horčík: Y01DMA 11. května 2010: Permutace 1/17

B i n á r n í r e l a c e. Patrik Kavecký, Radomír Hamřík

Teorie grup 1 Příklad axiomatické teorie

Matematika IV 10. týden Kódování

Matematika IV - 5. přednáška Polynomy

7 Analytické vyjádření shodnosti

Střípky z LA Letem světem algebry

ZÁKLADY UNIVERZÁLNÍ ALGEBRY Radan Kučera. 1. Operace a Ω-algebry

Základy aritmetiky a algebry II

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Modernizace studijního programu Matematika na PřF Univerzity Palackého v Olomouci CZ.1.07/2.2.00/28.

Těleso racionálních funkcí

PŘEDNÁŠKA 7 Kongruence svazů

10. DETERMINANTY " # $!

Okruhy, podokruhy, obor integrity, těleso, homomorfismus. 1. Rozhodněte, zda daná množina M je podokruhem okruhu (C, +, ): f) M = { a

Lineární zobrazení. V prvním z následujících tvrzení navíc uvidíme, že odtud plynou a jsou tedy pak rovněž splněny podmínky:

1 Báze a dimenze vektorového prostoru 1

Ortogonální projekce a ortogonální zobrazení

Základy aritmetiky a algebry I

Diskrétní matematika 1. týden

Matematika IV - 5. přednáška Polynomy

1 Zobrazení 1 ZOBRAZENÍ 1. Zobrazení a algebraické struktury. (a) Ukažte, že zobrazení f : x

Cyklické grupy a grupy permutací

Vysoké učení technické v Brně Fakulta informačních technologií. Regulární pologrupy. Semestrální práce do předmětu Algebra, Kombinatorika, Grafy

Algebra - druhý díl. Lenka Zalabová. zima Ústav matematiky a biomatematiky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita

Důkaz Heineho Borelovy věty. Bez újmy na obecnosti vezmeme celý prostor A = M (proč? úloha 1). Implikace. Nechť je (M, d) kompaktní a nechť.

Drsná matematika. Martin Panák, Jan Slovák

Pojem binární relace patří mezi nejzákladnější matematické pojmy. Binární relace

Množiny, relace, zobrazení

)(x 2 + 3x + 4),

2. Test 07/08 zimní semestr

Státní závěrečná zkouška z oboru Matematika a její použití v přírodních vědách

Teorie množin. Čekají nás základní množinové operace kartézské součiny, relace zobrazení, operace. Teoretické základy informatiky.

Úvod do informatiky. Miroslav Kolařík

PŘEDNÁŠKA 5 Konjuktivně disjunktivní termy, konečné distributivní svazy

Matice. a m1 a m2... a mn

ALGEBRA. 1. Pomocí Eukleidova algoritmu najděte největší společný dělitel čísel a a b. a) a = 204, b = 54, b) a = , b =

Vektory a matice. Obsah. Aplikovaná matematika I. Carl Friedrich Gauss. Základní pojmy a operace

Kongruence na množině celých čísel

VI. Maticový počet. VI.1. Základní operace s maticemi. Definice. Tabulku

Matematická analýza 1

Pavel Horák, Josef Janyška LINEÁRNÍ ALGEBRA UČEBNÍ TEXT

ÚVOD DO ARITMETIKY. Michal Botur

Karel Klouda c KTI, FIT, ČVUT v Praze 28. února, letní semestr 2010/2011

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Základy teorie množin

4 Počítání modulo polynom

ALGEBRA I. Mgr. Jan Žemlička, Ph.D. cvičení

Matematika pro informatiku 1

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

Markl: 3.2.Grupoidy /ras32.doc/ Strana 1

Teorie množin. pro fajnšmekry - TeMno. Lenka Macálková BR Solutions Orličky. Lenka (Brkos 2010) TeMno

konané v semestru Jaro 2014

Teoretická informatika Tomáš Foltýnek Teorie čísel Nekonečno

NOVý TEXT O GRUPÁCH DAVID STANOVSKÝ

Aritmetika s didaktikou I.

Hammingův odhad. perfektní kódy. koule, objem koule perfektní kód. triviální, Hammingův, Golayův váhový polynom. výpočet. příklad

1. Pologrupy, monoidy a grupy

Podobnost matic. Definice 8.6. Dány matice A, B M n (C). Jestliže existuje regulární matice P M n (C) tak,

Matematické základy kryptografických algoritmů Eliška Ochodková

Kapitola 1. Relace. podle definice podmnožinou každé množiny. 1 Neříkáme už ale, co to je objekt. V tom právě spočívá intuitivnost našeho přístupu.

PŘÍKLADY Z ALGEBRY.

1 Kardinální čísla. množin. Tvrzení: Necht X Cn. Pak: 1. X Cn a je to nejmenší prvek třídy X v uspořádání (Cn, ),

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Základy teorie funkcí více proměnných. študenti MFF 15. augusta 2008

Transkript:

S Matematika IV - 3. přednáška Rozklady grup Michal Bulant Masarykova univerzita Fakulta informatiky 3. 3. 2008

s Obsah přednášky Rozklady podle podgrup ô Normální podgrupy

s Doporučene zdroje Martin Panák, Jan Slovák, Drsná matematika, e-text. Predmetové záložky v IS MU

Doporučene zdroje Martin Panák, Jan Slovák, Drsná matematika, e-text. a Predmetové záložky v IS MU Jiří Rosický, Algebra, PřF MU, 2002. Peter J. Cameron. Introduction to algebra, Oxford University Press, 2001, 295 s. (Dostupné v knihovně PřF).

s - =. -o<\(y Plán přednášky Rozklady podle podgrup upy

S Rozklady podle podgrup Uvažme grupu G a její podgrupu H. Na množině prvků grupy G definujeme relaci a ~H > jestliže b a G H, tj. a~ L - be H Je to relace ekvivalence:

s Rozklady podle podgrup Uvažme grupu G a její podgrupu H. Na množině prvků grupy G definujeme relaci a ~H > jestliže b -1 a e H, tj. a -1 b e H. Je to relace ekvivalence: a -1 a = e G H,

Uvažme grupu G a její podgrupu H. Na množině prvků grupy G definujeme relaci a ~H > jestliže b~ x a e H, tj. a -1 b e H. Je to relace ekvivalence: a -1 a = e G H, 9 je-li b' 1 a = h e H, potom a' 1 b = (b' 1 a)" 1 = h' 1 e H,

Uvažme grupu G a její podgrupu H. Na množině prvků grupy G definujeme relaci a ~H > jestliže b~ x a G H, tj. a -1 b G H. Je to relace ekvivalence: a -1 a = e G H, je-li b' 1 a = h e H, potom a' 1 b = (b' 1 a)" 1 = h' 1 G H, je-li c -1 b G H a zároveň je b -1 a G /-/, potom c" 1 a = c" 1 ŕ>- b" 1 a G W.

Celá grupa G se tedy rozpadá na tzv. levé třídy rozkladu podle podgrupy H vzájemně ekvivalentních prvků. s

s - Celá grupa G se tedy rozpadá na tzv. levé třídy rozkladu podle podgrupy H vzájemně ekvivalentních prvků. Třídu příslušející prvku a značíme a H (zřejmě a G a H) a skutečně platí, že a- H = {ah; h e H}, neboť prvek oje ve stejné třídě s a, právě když jde takovýmto způsobem vyjádřit.

S Celá grupa G se tedy rozpadá na tzv. levé třídy rozkladu podle podgrupy H vzájemně ekvivalentních prvků. Třídu příslušející prvku a značíme a H (zřejmě a G a H) a skutečně platí, že a- H = {ah; h e H}, neboť prvek oje ve stejné třídě s a, právě když jde takovýmto způsobem vyjádřit. Množinu všech levých tříd rozkladu podle podgrupy H označujeme G/H.

S Celá grupa G se tedy rozpadá na tzv. levé třídy rozkladu podle podgrupy H vzájemně ekvivalentních prvků. Třídu příslušející prvku a značíme a H (zřejmě a G a H) a skutečně platí, že a- H = {ah; h e H}, neboť prvek oje ve stejné třídě s a, právě když jde takovýmto způsobem vyjádřit. Množinu všech levých tříd rozkladu podle podgrupy H označujeme G/H. Obdobně definujeme pravé třídy rozkladu H a. Příslušná ekvivalence je: a ~ b, jestliže a b -1 G H. Proto H\G = {H a; a <E G}.

Pro třídy rozkladu grupy platí: s - =. -o<\(y

s Pro třídy rozkladu grupy platí: O Levé a pravé třídy rozkladu podle podgrupy H C G splývají pravé tehdy když pro každé a e G, h G H platia ha- 1 e H.

s Pro třídy rozkladu grupy platí: O Levé a pravé třídy rozkladu podle podgrupy H c G splývají právě tehdy když pro každé a e G, h e H platia h a -1 e H. O Všechny třídy (levé i pravé) mají shodnou mohutnost jako podgrupa H. O Zobrazení a H i > H a -1 zadává bijekci mezi levými a pravými třídami rozkladu G podle H. Poznámka Rozmyslete si, proč je v posledním tvrzení a 1 a nikoliv a.

Důsledek Necht G je konečná grupa s n prvky (tj. G je řádu n), H její podgrupa. Potom n S - = -E -00*0

S Důsledek Necht G je konečná grupa s n prvky (tj. G je řádu n), H její podgrupa. Potom O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H a mohutnosti G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\

g - = Důsledek Necht G je konečná grupa s n prvky (tj. G je řádu n), H její podgrupa. Potom O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H a mohutnosti G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\ Přirozené číslo \H\ je dělitelem čísla n.

g - = Důsledek Necht G je konečná grupa s n prvky (tj. G je řádu n), H její podgrupa. Potom O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H a mohutnosti G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\ Přirozené číslo \H\ je dělitelem čísla n. Je-li a G G prvek řádu k, pak k dělí n.

g - = Důsledek Necht G je konečná grupa s n prvky (tj. G je řádu n), H její podgrupa. Potom O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H a mohutnosti G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\ Q Přirozené číslo \H\ je dělitelem čísla n. Q Je-li a G G prvek řádu k, pak k dělí n. O pro každé a e G je a" = e.

s Důsledek * Necht G je konečná grupa podgrupa. Potom s n prvky (tj. G je řádu n), H její O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\ a mohutnosti Q Přirozené číslo \H \ je < dělitelem čísla n. O Je-li a G G prvek řádu k, pak k dělí n. Q pro každé a e G je a" = e. Q je-li mohutnost grupy cyklické grupě Z p. G prvočíslo p, pak je G izomorfní

s Důsledek * Necht G je konečná grupa podgrupa. Potom s n prvky (tj. G je řádu n), H její O Mohutnost n = \G\ je součinem mohutnosti H G/H, tj. \G\ = \G/H\ -\H\ a mohutnosti Q Přirozené číslo \H \ je < dělitelem čísla n. O Je-li a G G prvek řádu k, pak k dělí n. Q pro každé a e G je a" = e. Q je-li mohutnost grupy cyklické grupě Z p. G prvočíslo p, pak je G izomorfní Druhému tvrzení se říkává Lagrangeova věta, předposlednímu malá Fermatova věta (častěji ovšem ve speciálním případě grupy (Z^, ))

s - =. -o<\(y Snadnými důsledky předchozího jsou následující věty: Věta (Malá Fermatova) Pro libovolné prvočíslo p a číslo a G Z nedělitelné p platí a p_1 = 1 (mod p).

s - =. -o<\(y Snadnými důsledky předchozího jsou následující věty: Věta (Malá Fermatova) Pro libovolné prvočíslo p a číslo a G Z nedělitelné p platí a p_1 = 1 (mod p). Věta (Eulerova) Pro libovolné m G N a každé a G Z splňující {a, ni) = 1 platí (mod ni).

s Plan přednášky Q Normální podgrupy

s Normální podgrupy Podgrupy H, pro které platí, že a h a -1 G H pro všechna a e G, h G H, se nazývají normální podgrupy (značíme H <\ G). Snadno se nahlédne platnost následujícího

Normální podgrupy Podgrupy H, pro které platí, že a h a -1 G H pro všechna a e G, h G H, se nazývají normální podgrupy (značíme H <\ G). Snadno se nahlédne platnost následujícího Tvrzení Podgrupa H je normální právě tehdy když pro každé a G G platí a H = H a (jinými slovy: levý rozklad G podle podgrupy H je shodný s pravým rozkladem).

Normální podgrupy Podgrupy H, pro které platí, že a h a -1 G H pro všechna a e G, h G H, se nazývají normální podgrupy (značíme H <\ G). Snadno se nahlédne platnost následujícího Tvrzení Podgrupa H je normální právě tehdy když pro každé a G G platí a H = H a (jinými slovy: levý rozklad G podle podgrupy H je shodný s pravým rozkladem). Důsledek * 1 < G, G o G V komutativní grupě je každá podgrupa normální. 9 Je-li H podgrupa konečné grupy G, kde \H\ = G /2, pak je H normální.

s Příklad Dihedrální grupa Din má vždy normální podgrupu izomorfní Z. Levý (i pravý) rozklad podle této podgrupy je dvojprvková množina {Z n,s-z }- ( f2 ) = {'d, r 2 } je normální podgrupa v D%. Levý rozklad podle této podgrupy je čtyřprvková množina {{id,r 2 },{r,r},{s,sr 2 },{sr,sr 3 }}.

Pro normální podgrupy je dobře definováno násobení na vztahem {ah){b-h) = {ab)h. G/H Skutečně, volbou jiných reprezentantů a h, b h' dostaneme opět stejný výsledek (a h- b-h')- H = ((a b)- (b' 1 hb)tí)h. Je-li H normálni podgrupou G, tvoří rozklad G j H s násobením definovaným prostřednictvím reprezentantů grupu. Je-li G komutativní, je i G/H komutativní. ríl = {na; a G Z} C Z zadává pro libovolné n G N podgrupu Z a její faktorgrupou (až na izomorfismus) je aditivní grupa zbytkových tříd Z (přitom pro n = 1 jde o triviální grupu). n 9

Jednoduché (prosté) grupy Naproti tomu existují i grupy, které nemají žádné vlastní normální podgrupy, takové grupy se nazývají jednoduché (simple). Znalost těchto grup je velmi důležitá, protože z nich je v jistém smyslu složena každá konečná grupa. ^SS stran "tvrdé" matematiky s

Jednoduché (prosté) grupy Naproti tomu existují i grupy, které nemají žádné vlastní normální podgrupy, takové grupy se nazývají jednoduché (simple). Znalost těchto grup je velmi důležitá, protože z nich je v jistém smyslu složena každá konečná grupa. Mezi konečnými komutativními grupami je situace skutečně jednoduchá - prostými jsou pouze grupy Z p pro prvočíselné p (podobně i každá prostá grupa lichého řádu je nutně izomorfní Z p - důkaz tohoto faktu je ale značně netriviální 1 ). ^SS stran "tvrdé" matematiky s

Jednoduché (prosté) grupy Naproti tomu existují i grupy, které nemají žádné vlastní normální podgrupy, takové grupy se nazývají jednoduché (simple). Znalost těchto grup je velmi důležitá, protože z nich je v jistém smyslu složena každá konečná grupa. Mezi konečnými komutativními grupami je situace skutečně jednoduchá - prostými jsou pouze grupy Z p pro prvočíselné p (podobně i každá prostá grupa lichého řádu je nutně izomorfní Z p - důkaz tohoto faktu je ale značně netriviální 1 ). V nekomutativním případě je situace výrazně složitější - až v roce 1982 (samozřejmě s pomocí počítačů) se podařilo završit úsilí o úplnou klasifikaci jednoduchých grup. ^SS stran "tvrdé" matematiky s

Jednoduché (prosté) grupy Naproti tomu existují i grupy, které nemají žádné vlastní normální podgrupy, takové grupy se nazývají jednoduché (simple). Znalost těchto grup je velmi důležitá, protože z nich je v jistém smyslu složena každá konečná grupa. Mezi konečnými komutativními grupami je situace skutečně jednoduchá - prostými jsou pouze grupy Z p pro prvočíselné p (podobně i každá prostá grupa lichého řádu je nutně izomorfní Z p - důkaz tohoto faktu je ale značně netriviální 1 ). V nekomutativním případě je situace výrazně složitější - až v roce 1982 (samozřejmě s pomocí počítačů) se podařilo završit úsilí o úplnou klasifikaci jednoduchých grup. Například alternující grupa A n (tj. podgrupa sudých permutací grupy Z ) je jednoduchá pro n > 5, z čehož (s pomocí tzv. Galoisovy teorie) plyne nemožnost existence obecných vzorců pro kořeny polynomů stupně 5 a vyššího. ^SS stran "tvrdé" matematiky s

Vztah normální podgrup a homomorfismu Všechna jádra homomorfismu jsou normální podgrupy. Naopak, jestliže je podgrupa H c G normální, pak zobrazení (projekce na faktorgrupu) p : G > G j H, ai > a H je surjektivní homomorfismus grup s jádrem H. Skutečně, p je dobře definované, přímo z definice násobení na G/H je vidět, že to musí být homomorfismus, který je zjevně na. Je tedy vidět, že normální podgrupy jsou právě všechna jádra homomorfismu.

Věta (první, základní) Pro libovolný homomorfismus grup f : G také homomorfismus f : Gj ker f -» K, f (a H) - K je dobře definován = f(a), který je injektivní. Zejména dostáváme G/ ker f = f(g)-

s Normalizátorem podgrupy B y G rozumíme množinu NQ{B) = {g G G; gb = Bg} (tj. množinu těch prvků G, pro něž splývají příslušné levé a pravé třídy rozkladu; B je tedy normální podgrupou G, právě když Nc(B) = G).

S Normalizátorem podgrupy B y G rozumíme množinu NQ{B) = {g G G; gb = Bg} (tj. množinu těch prvků G, pro něž splývají příslušné levé a pravé třídy rozkladu; B je tedy normální podgrupou G, právě když Nc(B) = G). Věta (druhá, diamantová] Nechi A, B < G jsou podgrupy splňující A < (A n ß) o A a platí AB/B^A/(Af]B). Nc(B). Pak

S Věta (třetí) Jsou-li A, B <\G normální podgrupy splňující A < B, pak B/A < G/A a platí (G/A)/(B/A) - G/B.

s Věta (třetí) Jsou-li A, B <\G normální podgrupy splňující A < B, pak B/A < G/A a platí (G/A)/(B/A) - G/B. Věta (čtvrtá, svazový izomorfismus) Nechi je N <\ G. Pak existuje bijekce mezi množinou podgrup A obsahujících N a množinou podgrup A/N faktorgrupy G/N. Navíc normálním podgrupám odpovídají normální podgrupy.

s Věta (třetí) Jsou-li A, B <\G normální podgrupy splňující A < B, pak B/A < G/A a platí (G/A)/(B/A) - G/B. Věta (čtvrtá, svazový izomorfismus) Nechi je N <\ G. Pak existuje bijekce mezi množinou podgrup A obsahujících N a množinou podgrup A/N faktorgrupy G/N. Navíc normálním podgrupám odpovídají normální podgrupy. Příklad Určete svaz podgrup Ds grupy symetrií čtverce a odvodte z něj svaz podgrup Dg/ < r 2 >.

Příklad Zdánlivě paradoxní je příklad homomorfismu C* > C* definovaný na nenulových komplexních číslech vztahem zwz^s přirozeným k. Zjevně jde o surjektivní homomorfismus a jeho jádro je množina k-tých odmocnin z jedničky, tj. cyklická podgrupa Z^. První věta o izomorfismu tedy dává pro všechna přirozená k izomorfismus f:c*/z k ->C*- Tento příklad ukazuje, že u nekonečných grup nejsou počty s mohutnostmi tak přehledné jako u konečných grup