Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 Shrnutí

KE-X1-06-094-CS-N Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 Shrnutí Evropská komise Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Oddělení D.1 Rukopis dokončen v listopadu 2006

Shrnutí Mírné zlepšení výsledků v oblasti zaměstnanosti v EU v roce 2005 navzdory zpomalení hospodářského růstu Navzdory zpomalení hospodářského růstu v roce 2005 došlo v EU k mírnému zlepšení výsledků v oblasti zaměstnanosti, i když se růst produktivity práce zpomalil. Nedávný pokrok směrem k dosažení celkového lisabonského cíle v oblasti zaměstnanosti do roku 2010 byl i nadále pomalý, ale všeobecný pokrok k cílům týkajícím se zaměstnanosti žen a starších osob je povzbudivý. Mezi jednotlivými členskými státy přetrvávají velké rozdíly ve výsledcích trhu práce. V EU byly celkové výsledky v oblasti zaměstnanosti v roce 2005 na úrovni jednotlivých členských států obecně pozitivní,. což odráželo další silný růst zaměstnanosti žen a starších pracovníků, ale rovněž mužů v produktivním věku, V porovnání s rokem 2004 hospodářský růst v EU v roce 2005 zpomalil, zejména v důsledku strmého růstu cen ropy. Průměrný roční růst HDP dosáhl 1,6 %, což znamená zpomalení oproti roku 2004, kdy dosáhl 2,4 %. Zdá se však, že toto zpomalení je pouze dočasné. Navzdory zpomalení hospodářského růstu se růst zaměstnanosti v EU i nadále postupně zotavoval z nízké úrovně roku 2003, stále však značně zaostává za úrovněmi zaznamenanými koncem 90. let a v roce 2000. Průměrný roční růst zaměstnanosti dosáhl 0,9 %, což představuje zlepšení oproti předchozímu roku, kdy dosáhl 0,5 %. Mírné zlepšení podmínek trhu práce se odrazilo ve zvýšení míry zaměstnanosti v EU v roce 2005 na 63,8 % (z 63,3 % v roce 2004), přičemž míra nezaměstnanosti poklesla na 8,7 %, tedy pod úroveň z minulého roku, kdy dosahovala 9,1 %. Na druhou stranu v roce 2005 došlo k sice mírnému, ale všeobecnému snížení růstu produktivity práce a v porovnání s USA podává EU i nadále horší výsledky, a to s ohledem na zaměstnanost i růst produktivity. Pokrok směrem k celkovému lisabonskému cíli v oblasti zaměstnanosti do roku 2010 byl i nadále pomalý a jeho dosažení se jeví jako stále více náročné. Nicméně nedávný pokrok směrem k cílům týkajícím se zaměstnanosti žen a starších osob (zejména v době obecně pomalého hospodářského růstu) je povzbudivější. Průměrná míra zaměstnanosti v EU vzrostla v roce 2005 o 0,5 procentního bodu, zatímco míra zaměstnanosti žen vzrostla o 0,6 procentního bodu na 56,3 %. Co se týká starších osob (ve věku 55 64), míra zaměstnanosti významně vzrostla o 1,5 procentního bodu na 42,5 %, což ukazuje na odpoutání se od poměrně omezeného růstu v roce 2004. Míra zaměstnanosti mládeže (ve věku 15 24) zůstala ve srovnání s rokem 2004 stejná, tj. 36,8 %. Slabé výsledky v oblasti zaměstnanosti v EU v posledních letech byly velkou měrou zapříčiněny poměrně slabou výkonností trhu práce v Německu a Polsku, ačkoliv nejnovější údaje naznačují, že by se situace v těchto dvou členských státech mohla konečně zlepšit. Mnoho členských států EU v jižní Evropě zároveň značně zaostalo za společnými cíli EU v oblasti zaměstnanosti a ve výsledcích trhu práce nadále vykazuje významné rozdíly mezi zaměstnaností žen a mužů spolu s velkými rozdíly ve výkonnosti trhů práce na regionální úrovni. Před mnoha zeměmi EU stále stojí úkol spojený se snahou o lepší začleňování přistěhovalců na trh práce. Na úrovni jednotlivých členských států byly výsledky v oblasti zaměstnanosti za rok jako celek obecně pozitivní se záporným ročním růstem zaměstnanosti pouze v Německu a Nizozemsku. U velké většiny členských států se zaměstnanost v roce 2005 zvýšila, přičemž v deseti zemích dosáhl růst více než 1 %. Zvlášť silný růst byl zaznamenán v Lucembursku (2,9 %), Španělsku (3,6 %) a Irsku (4,7 %). Co se týká charakteristik růstu zaměstnanosti v období mezi rokem 2004 a 2005, růst byl i nadále rychlejší u žen než u mužů, ačkoli došlo k důležitému obratu ve smyslu zlepšení míry zaměstnanosti mužů v produktivním věku (ve věku 25 54) 3

Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 k němuž v roce 2005 došlo, a větší výskyt zaměstnání na zkrácený úvazek a na dobu určitou. Pokračující zlepšování struktury kvalifikace obyvatelstva v produktivním věku v posledních letech se projevilo ve značném nárůstu zaměstnanosti ve vysoce kvalifikovaných nemanuálních povoláních. Při využívání netypických úprav pracovní doby se objevují smíšené tendence, ale všeobecně dochází k omezování práce ve směnném provozu a snižování délky pracovní doby zaměstnanců. Vyhlídky na pokračující růst zaměstnanosti (i když poměrně skromným tempem) a další snižování nezaměstnanosti. po několika letech poklesu. Důležité bylo rovněž pokračování pozitivního trendu v zaměstnanosti starších pracovníků a silný nárůst podílu zaměstnání na zkrácený úvazek a na dobu určitou. Profil kvalifikace obyvatelstva EU v produktivním věku se dále zlepšuje, přičemž se významně zlepšuje zejména skladba kvalifikace u žen, což přispívá k rozvoji zaměstnatelné a adaptabilní pracovní síly a ke zvýšení míry zaměstnanosti a participace. V posledních letech jsou hlavní hnací silou celkového růstu zaměstnanosti vysoce kvalifikovaná nemanuální povolání, na něž připadá hlavní podíl nárůstu zaměstnanosti od roku 2000. To naznačuje zlepšení úrovně kvalifikace zaměstnaných osob, přičemž zároveň odráží pokračující posun směrem k hospodářství více založenému na znalostech. Existují však náznaky určitého stupně polarizace ve změnách struktury povolání směrem k vysoce kvalifikovaným povoláním a málo kvalifikovaným povoláním s poklesem zaměstnanosti u kvalifikovaných manuálních povolání. Na trzích práce v Evropě existuje množství úprav pracovních podmínek, a to co se týče jak smluvních úprav, tak úprav pracovní doby, s netypickou pracovní dobou, která je ve většině členských států obvyklá. Nejnovější údaje ukazují rozmanité tendence v jednotlivých členských státech, pokud jde o využívání netypických úprav pracovní doby, např. práce v noci a v neděli, ale všeobecné snížení výskytu práce ve směnách. V nových členských státech je průměrná pracovní doba zaměstnance poměrně dlouhá, částečně kvůli nízkému výskytu zaměstnání na zkrácený úvazek v těchto zemích, ačkoliv se zdá, že ve všech členských státech EU až na několik málo výjimek pokračuje všeobecné zkracování průměrné pracovní doby. Vyhlídky na růst zaměstnanosti v letech 2006 a 2007 jsou obdobné jako v roce 2005. Předpokládá se, že se růst zaměstnanosti v roce 2006 zvýší pouze okrajově a bude nižší než 1 %, a že se v roce 2007 ustálí na úrovni přibližně 0,8 %. Očekává se, že míra nezaměstnanosti bude v roce 2006 postupně klesat na 8,5 % a v roce 2007 se dále sníží na 8,2 %. Pružnost a jistota na trzích práce v EU V politické diskusi v EU nabývá na významu kombinace flexibility a jistoty tzv. flexicurity. Pojem flexicurity se posunul od popisu konkrétních národních příkladů a stal se nástrojem klasifikace různých trhů práce. Výroční zpráva o pokroku v roce 2006 vyzvala členské státy, aby usilovaly o sbližování názorů na soubor společných zásad týkajících se flexibility a jistoty zaměstnání na trzích práce (tj. flexicurity ). Kombinace flexibility a jistoty je reakcí na potřebu zlepšit přizpůsobivost pracovníků i podniků na rychle se měnící trh práce a na segmentaci trhu práce. Segmentovaný trh práce znamená rizika zvyšování nestability pracovních míst, narušování trvalého začlenění do pracovního procesu a omezování akumulace lidského kapitálu. Společná zpráva o zaměstnanosti z roku 2006 zdůrazňuje, že správné rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou může být dosaženo vzájemným působením čtyř hlavních prvků: a) dostatečně pružných smluvních ujednání; b) účinných aktivních politik trhu práce; c) důvěryhodných systémů celoživotního vzdělávání; d) moderních systémů sociálního zabezpečení. Výraz flexicurity se zpočátku používal k popisu úspěšných kombinací flexibility a jistoty realizovaných na dánském a nizozemském trhu práce. Kombinace flexibility a jistoty se však poté posunula od popisu konkrétních národních příkladů a stala se nástrojem klasifikace různých trhů práce. Členské státy EU lze zařadit do několika modelů flexicurity založených na kombinaci jedné dimenze flexibility (vnější 4

Shrnutí pružnost) a jedné dimenze jistoty (jistota příjmu/ zaměstnatelnosti). Je však zapotřebí další práce k začlenění ostatních dimenzí, zejména vnitřní a funkční flexibility. Přísnější právní předpisy na ochranu zaměstnanosti snižují dynamiku trhu práce a zhoršují vyhlídky skupin pracovníků na okraji pracovních trhů ale deregulace pro okrajové pracovní smlouvy vede pouze k podpoře vytváření segmentovaných pracovních trhů. Zdá se, že dobře navržené systémy dávek v nezaměstnanosti fungují lépe než pojištění proti rizikům trhu práce. Členské státy EU lze zařadit do různých modelů flexicurity ale politicko-ekonomická omezení mohou znamenat, že je změna systému problematická Vnější flexibilita se vztahuje na snadné přijímání a propouštění pracovníků a využívání pružných forem pracovních smluv. Toto se měří ukazatelem OECD pro přísnost právních předpisů na ochranu zaměstnanosti. Teoretické i praktické poznatky naznačují, že přísné právní předpisy na ochranu zaměstnanosti mají na celkovou nezaměstnanost a zaměstnanost nejednoznačný nebo omezený dopad, přičemž zhoršují vyhlídky žen, mládeže a starších pracovníků na zaměstnání. Mohou rovněž zpomalit tok pracovních sil mezi různými pracovními místy, což činí trh práce méně dynamickým a zvyšuje průměrnou dobu nezaměstnanosti. V posledních letech některé členské státy zvýšily vnější flexibilitu okrajových pracovních úprav, zejména uvolněním právních předpisů na ochranu zaměstnanosti pouze u dočasných smluv, přičemž přísná pravidla u řádných smluv zůstala většinou netknutá. To podpořilo rozvoj dvoustupňových trhů práce, na nichž plná tíha přizpůsobení se otřesům padá na zaměstnance s netypickými smluvními formami (např. smlouvami na dobu určitou). To vedlo k nejistotě zaměstnání a nedostatečnému poskytování odpovídající odborné přípravy pracovníkům s netypickými smlouvami, což mělo nepříznivý dopad na produktivitu. Kombinace flexibility a jistoty by spíše vyžadovala současné zmírnění pravidel u řádných i netypických smluv jako způsobu k zajištění lepší pružnosti na trhu práce. Právní předpisy na ochranu zaměstnanosti a dávky v nezaměstnanosti lze považovat za dva různé způsoby ochrany pracovníků před riziky trhu práce. Empirické studie naznačují, že se pracovníci cítí být lépe chráněni dávkami v nezaměstnanosti než právními předpisy na ochranu zaměstnanosti. Poměrně vysoké dávky v nezaměstnanosti jsou většinou spojeny s delší dobou nezaměstnanosti mimo jiné kvůli nižší intenzitě hledání práce. To však může být z velké části kompenzováno stanovením účinných aktivačních strategií, které koordinují poskytování dávek v nezaměstnanosti s aktivními politikami trhu práce. Možnou strategií reformy by mohla být výměna pružnějších právních předpisů na ochranu zaměstnanosti za vyšší převody na nezaměstnané osoby jak v podobě náhrady příjmu (tj. pasivní politiky trhu práce), tak i aktivních opatření (aktivní politiky trhu práce). Diskuse o kombinaci flexibility a jistoty zdůrazňuje význam vzájemného působení mezi politikami trhu práce a institucemi. V souladu se známými teoretickými výsledky a statistickými postupy jsou členské státy EU za účelem charakterizace národních trhů práce zařazeny do skupin na základě omezeného počtu dimenzí (nebo os). Tato klasifikace předpokládá existenci tří hlavních os, které lze obecně vykládat jako osy zastupující: a) (vnější numerickou) flexibilitu /zaměstnatelnost; b) jistotu a c) daňové zatížení a zatížení příspěvky na sociální zabezpečení. Hlavním zjištěním této analýzy j, že existuje významná součinnost mezi osami flexibility /zaměstnatelnosti a jistoty, pokud jde o výsledky trhu práce. Dobré výsledky země na osách pružnosti i jistoty jsou v kladném vztahu s výsledky socioekonomických proměnných, např. vyšší míry zaměstnanosti a rovnějšího rozložení příjmů. Politickou proveditelnost balíčků reforem zlepšujících kombinace flexibility a jistoty lze zvýšit vyjednáváním v rámci (trojstranného) sociálního dialogu. Avšak převážně kompenzační povaha reforem flexicurity (tj. uvolnění právních předpisů na ochranu zaměstnanosti výměnou za vyšší a lepší výdaje na politiky trhu práce) může znamenat, že jejich provedení bude problematické kvůli předpokládanému zvýšení vládních výdajů nebo jejich přesunu spolu s nezbytným zvýšením efektivnosti veřejné správy. 5

Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 a zdá se, že zásady flexicurity jsou slučitelné s různými politickými variantami. Byla navržena nebo provedena řada politik, které jsou v souladu s flexicurity a které nemusí nutně zahrnovat významný nárůst vládních výdajů. Tyto politiky zahrnují: a) zřízení individuálních a přenosných účtů pro případ nezaměstnanosti a b) nahrazení veškerých typů pracovních smluv pouze jedním typem, snížení nákladů na propuštění a vytvoření příspěvku na dočasnou nezaměstnanost k financování dávek v nezaměstnanosti a veřejných služeb zaměstnanosti. Tato opatření/návrhy ukazují, že ke zlepšení kombinace pružnosti a jistoty mohou existovat různé cesty, jelikož konkrétní řešení závisí na specifických podmínkách daného státu a na politických rozhodnutích, což nakonec může přinést rovnocenné socioekonomické výsledky. Účinné evropské aktivní politiky trhu práce Účinné aktivní politiky trhu práce jsou hlavní součástí úspěšného provedení zásad flexicurity. Evropská strategie zaměstnanosti zdůrazňuje jak potřebu posílení výdajů na aktivní politiky, tak i jejich zefektivnění. Na výdaje na aktivní opatření připadá přibližně jedna třetina celkových výdajů na politiky trhu práce. Účinnost aktivních politik trhu práce se posuzuje pomocí mikroekonomických nebo makroekonomických metod. Z mikroekonomických hodnocení vyplývá, že výdaje na odbornou přípravu jsou poměrně neúčinné, zatímco pobídky k zaměstnání a veřejné služby zaměstnanosti jsou spojeny s nejslibnějšími výsledky, pokud jde o získání zaměstnání v návaznosti na účast v programu. V rámci nynější diskuse o kombinaci pružnosti a jistoty a v souladu se závěry ze zasedání Rady na jaře 2006 jsou účinné aktivní politiky trhu práce podporující přechody mezi pracovními místy a rovněž z nezaměstnanosti a nečinnosti do práce jednou ze složek nezbytných k dosažení správné rovnováhy mezi pružností a jistotou zaměstnání při současném snížení rizika segmentace trhu práce. Evropská strategie zaměstnanosti i strategie zaměstnanosti OECD doporučily níže uvedená opatření. Za prvé, přesunout zdroje z pasivních politik trhu práce (tj. těch, které se soustředí na poskytování podpory příjmu) na aktivní politiky trhu práce (tj. ty, které se pokoušejí zlepšit vyhlídky účastníků na trhu práce), a za druhé, vzít lépe v úvahu vzájemné působení mezi aktivními politikami trhu práce, daňovými systémy a systémy dávek, přednostně v rámci aktivačních strategií s cílem zvýšit účinnost aktivních politik trhu práce. Průměrné výdaje na politiky trhu práce v členských státech EU byly v období 1985 2004 o něco málo vyšší než 2 % HDP, přičemž od poloviny 90. let dochází k mírnému poklesu. Mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly ve výdajích sahajících v roce 2004 od dolní hranice méně než 0,5 % v České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Slovensku a ve Spojeném království až po horní hranici 4,4 % v Dánsku. V EU připadá na výdaje na aktivní opatření v průměru přibližně jedna třetina celkových výdajů na politiky trhu práce. To naznačuje, že členské státy EU při přesunování zdrojů z pasivních opatření na opatření aktivní nedosáhly významnějšího pokroku, a to navzdory vyhlášeným záměrům mnoha vlád. Účinnost aktivních politik trhu práce se obvykle hodnotí pomocí mikroekonomických nebo makroekonomických metod. Velká většina hodnocení programů používá k měření dopadu účasti v programu na následné vyhlídky na zaměstnání nebo výdělek mikroekonomické metody. Avšak jsou-li dostupné odpovídající údaje, upřednostňuje se použití všeobecné rovnováhy/makroekonomického rámce před částečnou rovnováhou/mikroekonomickým přístupem, jelikož první přístup je schopen měřit rovněž nepřímé a dlouhodobé účinky, které by mohly vést ke změnám závěrů politiky, vyvozených z mikroekonomického hodnocení. Z přehledů hodnocení programů, včetně nedávné metaanalýzy více než 100 studií provedených v Evropě, vyplývá toto: pravděpodobnost, že odborná příprava bude mít pozitivní dopad na míru zaměstnanosti v návaznosti na účast v programu, není příliš velká. Naopak, výdaje na pobídky k zaměstnání a veřejné služby zaměstnanosti jsou spojeny s podstatně lepšími výsledky. Z důkazů vyplývá, že programy pomoci při hledání práce obecně a aktivační politiky konkrétně se řadí vysoko mezi nákladově účinná opatření aktivních politik trhu práce, pokud jde o to, pomoci 6

Shrnutí nezaměstnaným osobám najít práci a udržet si ji. Pravděpodobnost, že programy zahrnující přímou tvorbu pracovních příležitostí ve veřejném sektoru vykáží pozitivní dopad na výsledky v oblasti zaměstnanosti po účasti v programu, je ještě nižší než u programů odborné přípravy. Naopak, makroekonomické studie obvykle považují odbornou přípravu za nejefektivnější kategorii aktivních politik trhu práce. Tento paradox by bylo možno vyřešit prodloužením období pozorování, aby se zahrnuly střednědobé a dlouhodobé účinky odborné přípravy. Vzájemné působení politik trhu práce může mít značný dopad na účinnost aktivních opatření a ovlivnit nabídku pracovních sil. Navzdory nedávnému pokroku je nutno dále rozvíjet kulturu hodnocení politik trhu práce k zefektivnění aktivních politik. Výsledky mikroekonomických hodnocení a několika dostupných makroekonomických studií jsou poněkud protichůdné. Makroekonomické studie obvykle zjišťují, že odborná příprava je jedinou kategorií aktivních politik trhu práce, u níž se zdá, že má významný pozitivní dopad na souhrnné výsledky trhu práce. Tento paradox by bylo možno vyřešit prodloužením doby pozorování, aby se zahrnuly účinky odborné přípravy po určité době po skončení programu. V praxi je při hodnocení programů odborné přípravy často zjištěn negativní nebo pouze mírně pozitivní účinek na výsledky účastníků v průběhu prvního roku či dvou let v návaznosti na účast v programu. Po tomto počátečním období však stále více následných studií přineslo důkazy o pozitivním dopadu, který lze přičíst odborné přípravě. Aby se dále rozvíjela součinnost a zefektivnily aktivní politiky, je důležité vzít v úvahu vzájemné působení mezi aktivními a pasivními politikami trhu práce. Odrazující účinky poměrně vysokých a dlouhotrvajících dávek v nezaměstnanosti na nabídku pracovních sil mohou být přinejmenším částečně vyváženy přijetím dobře navržených aktivních politik trhu práce. V posledních letech členské státy EU upřednostňovaly vyvažování některých odrazujících účinků dávek v nezaměstnanosti/systémů sociální péče zavedením ucelených aktivačních strategií, které koordinují poskytování dávek v nezaměstnanosti s výdaji na aktivní politiky trhu práce. I když se situace v Evropě rychle zlepšuje v souladu s tím, jak se praxe provádění hodnocení stává rozšířenější, vývoj kultury hodnocení politik trhu práce je v mnoha členských státech EU dosud na počátku. Hodnocení účinků a sledování provádění aktivních politik trhu práce jsou důležité kroky v procesu zlepšování politických konceptů s cílem zajistit lepší výsledky. Lidský kapitál, technologie a růst v členských státech EU Přestože je lidský kapitál těžištěm lisabonské strategie, byly investice do vysoce kvalifikované pracovní síly velmi nedostatečné. Některé modely hospodářského růstu považují lidský kapitál za doplňkový vstup pro výrobní proces spolu s fyzickým kapitálem a pracovní silou Lidský kapitál spolu s technologií byly stanoveny jako základ lisabonské strategie s cílem zvýšit produktivitu EU v rámci hospodářství založeného na znalostech. Avšak zejména investice do vysoce kvalifikované pracovní síly byly velmi nedostatečné. V současnosti EU vyčleňuje na vysokoškolské vzdělávání přibližně 1,2 % svého HDP v porovnání s téměř 2,9 % v USA. Tyto nedostatečné investice do vysoce kvalifikované pracovní síly jsou považovány za jeden z hlavních důvodů poměrně pomalého růstu v Evropě v posledních letech. Revidovaná lisabonská strategie z roku 2005 a následné Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005 2008) tedy ještě více zdůraznily nutnost zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace. Několik modelů ve stávající ekonomické literatuře spojuje lidský kapitál s hospodářským růstem a obecně sleduje dva hlavní přístupy. Standardní přístup považuje lidský kapitál za doplňkový vstup pro výrobní proces spolu s fyzickým kapitálem a pracovní silou. V tomto přístupu je hnací silou růstu akumulace lidského kapitálu. Proto rozdíly v tempech růstu mezi jednotlivými zeměmi lze vysvětlit rozdíly v rychlosti, s jakou tyto země akumulují lidský kapitál. To samozřejmě předpokládá, že vzdělání ovlivňuje produktivitu pracovníků stejným způsobem bez ohledu na to, jaký druh práce vykonávají. 7

Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 zatímco jiné modely spojují fond lidského kapitálu s vytvářením a absorpcí nových technologií. V hospodářství založeném na znalostech je vysoce kvalifikovaná a přizpůsobivá pracovní síla pro růst nezbytná. Odhad panelových údajů ze 14 členských států EU naznačuje význam kvalifikované pracovní síly pro technologický pokrok prostřednictvím vytváření a absorpce technologií ale v zemích blízko technologické hranice záleží také na pracovním prostředí usnadňujícím přizpůsobivost. Podle druhého přístupu je hnací silou růstu fond lidského kapitálu, který určuje schopnost země vytvářet nové technologie a absorbovat nové technologie vyvinuté v ostatních zemích. Tento alternativní přístup vysvětluje rozdíl v tempech růstu mezi jednotlivými zeměmi rozdíly ve fondu lidského kapitálu, tedy ve schopnosti zemí vytvářet a absorbovat nové technologie. Tento přístup považuje vzdělání za zvlášť důležité pro pracovní místa vyžadující inovace a přizpůsobení se změnám, kterých v hospodářství založeném na znalostech rychle přibývá. Kvalifikovaná pracovní síla se lépe uplatní při vytváření a absorbování nových technologií, a tedy při dosahování technologického pokroku. Jelikož lidský kapitál a technologie jsou považovány za rozhodující činitele produktivity v EU, byl tento alternativní přístup přijat pro účely empirického posouzení účinků vysoce kvalifikované pracovní síly na růst prostřednictvím technologického pokroku v členských státech EU. Avšak zejména v hospodářství založeném na znalostech, v němž technologický pokrok může vytvářet ekonomickou nerovnováhu, není pro hospodářský růst rozhodující úroveň lidského kapitálu nebo jeho složení, ale rovněž přizpůsobivost. Přizpůsobivost pracovníků je rozhodující pro efektivní přerozdělování zdrojů v reakci na změny ekonomických podmínek. Ačkoliv schopnost přizpůsobit se změně je jedním z hlavních rysů dobře vzdělané pracovní síly, je přiměřené předpokládat, že stupeň přizpůsobivosti pracovní síly je citlivý na formy organizace práce, s nimiž se pracovníci setkávají. Proto mohou mít účinky kvalifikované pracovní síly na růst různý význam v závislosti na tom, zda je pracovní prostředí navrženo tak, aby podněcovalo účinné využívání přizpůsobivosti kvalifikovaných pracovníků technologickému pokroku. K posouzení těchto předpokladů se používá model využívající panelové údaje ze 14 členských států EU s pozorováními za každých pět let v období mezi lety 1960 a 2000. Tento model odhaduje dopad vysoce kvalifikované pracovní síly (měřeno jako podíl dospělého obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním z celkového počtu dospělého obyvatelstva) na technologický pokrok. Důležité je rozlišení dopadu vysoce kvalifikované pracovní síly na schopnost země inovovat a na její schopnost držet krok s technologicky nejrozvinutější zemí. Rychlost posledně uvedeného závisí na podílu vysoce kvalifikovaných pracovníků na pracovní síle a na vzdálenosti od technologické hranice. Jak se země blíží k technologické hranici, dopad přijímání technologie slábne a na významu nabývá schopnost přicházet s vlastními inovacemi v dané zemi. Výsledky svědčí o pozitivním dopadu kvalifikované pracovní síly na schopnost členských států EU vytvářet nové technologie na domácí půdě a absorbovat technologie vyvinuté v zahraničí. Empirické výsledky podporují rovněž předpoklad, že účinky na technologický pokrok budou významnější v zemích, které se nacházejí blíže technologické hranici a v nichž pracovní prostředí podporuje schopnost vysoce kvalifikovaných pracovníků přizpůsobovat se změnám ekonomických podmínek. Ve skutečnosti kombinace vysoce kvalifikované pracovní síly a pružného pracovního prostředí zvyšuje schopnost zemí vytvářet nové technologie. Geografická mobilita v EU Celkový podíl pracovníků EU žijících v jiném členském státě je poměrně malý, v jednotlivých zemích se však liší. Geografická pracovní mobilita občanů EU zůstává ojedinělým jevem, a to jak v poměru k celkovému počtu obyvatel EU, tak i v porovnání s počtem přistěhovalců z třetích zemí do EU. V současnosti žije v jiném členském státě EU méně než 2 % obyvatel EU v produktivním věku, naprostá většina z nich ze starých 15 členských států. To je méně než 20 % celkové pracovní síly EU pocházející ze zahraničí. Mezi jednotlivými členskými státy však existují značné rozdíly. 8

Shrnutí Roční přeshraniční mobilita mezi zeměmi EU-15 je nízká a mobilita z nových členských států do starých členských států je i nadále omezená. Míra regionální mobility v EU je podstatně vyšší, avšak ze srovnání s USA vyplývá, že je zde potenciál ke zvýšení. Lidé v EU-15, kteří se stěhují, jsou v průměru mladí, vysoce kvalifikovaní, svobodní, bezdětní a většinou pracují na vysoce kvalifikovaných administrativních pozicích. Mobilní pracovníci z nových členských států jsou ještě mladší, s vyšším podílem žen, mají většinou střední kvalifikaci a pracují spíše v pomocných odvětvích a povoláních. Míra zaměstnanosti osob z EU-10, které se stěhují, je dosud nižší než průměr EU-15, ale rychle se zlepšuje. U většiny zemí údaje naznačují omezený nárůst budoucí mobility. Očekávané úrovně mobility ze zemí EU-8 do starých členských států nebudou pravděpodobně představovat problémy pro jejich trhy práce. Úsilí o zvýšení geografické mobility v EU musí pokračovat, a to jak s ohledem na další snižováních právních a správních překážek, tak i na nutnost řešení sociálních, kulturních, Současná pracovní mobilita je nízká, oficiální statistiky uvádějí, že pouze 0,1 % pracovních sil v EU-15 mění své místo pobytu z jednoho členského státu do druhého každý rok. Míra mobility s ohledem na toky pracovníků z EU-10 do EU- 15 po rozšíření byla podle důkazů až dosud omezená a přesun za prací z členských států EU-15 do EU-10 byl zanedbatelný. Regionální mobilita v rámci členských států je podstatně vyšší než přeshraniční mobilita, ačkoliv se míra regionální mobility mezi jednotlivými zeměmi značně liší a v nových členských státech je v porovnání se starými členskými státy podstatně nižší. Celkově je míra geografické mobility v EU nižší než v USA. Ačkoli existující rozdíl v mobilitě oproti USA není tak velký, jak se někdy udává, naznačuje, že v EU může být potenciál pro vyšší mobilitu. Občané EU-15, kteří se stěhují za prací do jiných zemí, většinou pracují na vysoce kvalifikovaných administrativních pozicích a jsou významně mladší, vzdělanější, většinou svobodní a s menší pravděpodobností mají děti než průměrná pracovní síla a přistěhovalci ze zemí, které nejsou členskými státy EU. Jejich úroveň kvalifikace se od roku 2000 zvýšila a zdá se, že existuje tendence k vyšší mobilitě i u starších pracovníků. V porovnání se svými protějšky z EU-15 jsou mezinárodně mobilní pracovníci z členských států EU-10 ještě mladší, vykazují vyšší podíl žen a s významně nižší pravděpodobností jsou vysokoškolsky vzdělaní, ale zahrnují vysoký podíl středně kvalifikovaných osob. Proto je méně pravděpodobné, že se budou nacházet ve vysoce kvalifikovaných pozicích, ale podstatně častěji se vyskytují v kvalifikovaných dělnických a jednoduchých povoláních, což svědčí o jejich pomocné roli v hospodářství hostitelských zemí. Míra zaměstnanosti mobilních občanů EU-15 je velmi obdobná (ne-li vyšší) jako u domácího obyvatelstva v produktivním věku. Míra zaměstnanosti u občanů EU- 10 pobývajících ve starých členských státech se v posledních letech značně zvýšila, blíží se zaměstnanosti domácího obyvatelstva a osob, které se stěhují v EU-15, a je podstatně vyšší než u osob, jež nejsou státními příslušníky členských států EU. Údaje z průzkumu o úmyslech evropských občanů přestěhovat se v příštích pěti letech do jiné země naznačují, že přeshraniční mobilita mezi členskými státy EU- 15 se pravděpodobně poněkud zvýší, ale v krátkodobém a střednědobém horizontu nijak významně. Mezi zeměmi EU-8 mají Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko očekávané míry mobility, které jsou nižší než u většiny starých členských států. Očekávaná mobilita ze tří pobaltských zemí a Polska je podstatně vyšší než u zbytku členských států, není však pravděpodobné, že by to pro trhy práce přijímajících zemí představovalo velké a trvalé problémy. Při pohledu na dlouhodobější vývoj bude jako brzda mobility pravděpodobně působit demografický vývoj, zejména kvůli poklesu v mladší věkové skupině, která jevila nejvyšší sklony k mobilitě. Vzhledem k poměrně nízkým úrovním mobility v Evropě je nezbytné dále podporovat volný pohyb pracovníků jako jednu ze základních svobod evropských občanů, a to i s ohledem na jeho přínos pro lepší fungování trhů práce. Musí pokračovat úsilí o další snižování a odstraňování existujících právních a správních překážek mobility, včetně přechodných opatření bránících volnému pohybu pra- 9

Zaměstnanost v Evropě v roce 2006 vzdělanostních a infrastrukturních problémů. Politiky v oblasti geografické mobility je nutno dát do souvislosti s ostatními politikami. covníků z nových členských států. Avšak i kdyby byly odstraněny všechny správní a informační překážky mobility, hlavními překážkami mobility budou i nadále sociální, kulturní, vzdělanostní a infrastrukturní problémy. Řešení těchto překážek bude vyžadovat opatření politiky, zaměřená na podporu začleňování a přijímání nově příchozích, zajišťování přitažlivějšího městského prostředí a trhů s byty, zlepšování jazykových dovedností, zvyšování úrovně vzdělanosti a pomoc mladým lidem získat první zkušenosti s mobilitou během studia nebo stáží. Geografická mobilita představuje rozhodující prvek ve strategii, jak zvládnout současné a budoucí problémy na trhu práce v rozšířené EU. Aby však bylo možno zajistit účinnou politickou reakci na tyto problémy, musí být politiky zaměřené na geografickou mobilitu provázány s opatřeními v oblasti ostatních politik zaměstnanosti, vzdělávání a přistěhovalectví. Závěry Navzdory dalšímu pokroku v oblasti zaměstnanosti v EU zůstává dosažení lisabonského cíle i nadále výzvou. Členské státy musí vytyčit a zrealizovat ucelené balíčky reforem zaměřené na zvýšení pružnosti a jistoty na jejich trzích práce s cílem pokročit směrem k plnění cílů evropské strategie zaměstnanosti v rámci obnovené lisabonské agendy. Situace v oblasti zaměstnanosti v rozšířené EU se v roce 2005 dále zlepšovala, a to i přes zpomalení hospodářského růstu. Dalšího pokroku bylo dosaženo, pokud jde o celkovou míru zaměstnanosti, míru zaměstnanosti žen a zvláště starších pracovníků; přesto dosažení celkového lisabonského cíle v oblasti zaměstnanosti zůstává velkou výzvou. Bude nutné vynaložit zvýšené úsilí ve všech třech prioritních oblastech stanovených v hlavních směrech zaměstnanosti; a to přilákání a udržení více lidí v zaměstnání, zvýšení nabídky pracovních sil a modernizace systémů sociální ochrany; zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků a vyšší investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace. Závěry z poslední společné zprávy o zaměstnanosti zdůraznily význam uceleného přístupu k reformě vzhledem k rychlým strukturálním změnám, které s sebou přináší stárnutí obyvatelstva a globalizace. Toto tvrzení dokládají zjištění zprávy o zaměstnanosti v Evropě z tohoto roku. Členské státy musí vypracovat a provést vhodné kombinace politik zlepšujících pružnost i jistotu na svých příslušných trzích práce. Ačkoliv zjevně neexistuje jediné vhodné řešení kombinace pružnosti a jistoty pro všechny a přijaté reformy budou muset odrážet specifickou situaci v jednotlivých členských státech, ucelený přístup k reformě zahrnující všechny hlavní prvky moderní pracovněprávní předpisy, aktivní politiky trhu práce, systémy celoživotního vzdělávání a moderní systémy sociálního zabezpečení nemusí zajistit pouze lepší výsledky v oblasti zaměstnanosti, ale může být rovněž politicky proveditelnější. Při podrobnějším pohledu na jednotlivé oblasti politiky zdůrazňuje tato zpráva o zaměstnanosti v Evropě potřebu vytvoření silnější kultury hodnocení politik trhu práce, investic do vysoce kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly a podpory volného pohybu pracovníků v rozšířené EU. To jsou některá z politických opatření, která budou nutná, aby se pokročilo směrem k plnění cílů evropské strategie zaměstnanosti v širším rámci obnovené lisabonské agendy. 10