Osobnost člověka Osobnost jedince se sluchovým postižením zahrnuje celek psychických jevů biologické faktory - psychické jevy jsou zakotveny v organismu a jsou projevem činnosti nervové soustavy jedinečnost psychiky určitého jedince - genetická výbava jedince - ovlivňuje řadu podstatných charakteristik psychiky - celkový tělesný vzhled jedince faktory sociální - člověk se jako skutečně lidská bytost vyvíjí aţ právě v kontaktu s ostatními lidmi další podstatný faktor - vlastní aktivita člověka, jeho reakce na okolní svět, na vztahy, jeho vlastní činnost vyvolávající odezvu okolí, jeho prožívání vlastní činnosti i toho, jak na ni okolí reaguje Sluchové postižení - stejně tak jakýkoliv jiný defekt nepostihuje jen určitý orgánový defekt, ale ovlivňuje celou osobnost postiženého a vytváří specifickou sociální situaci. Vliv prostředí podněty pro rozvoj jedince se SP zajištění co moţná nejvíce příleţitostí k získání potřebných zkušeností ne vţdy připraveno na to, ţe se bude muset postarat o takového jedince a nedokáţe se s tím jen tak vyrovnat. reakce rodičů na postižení dítěte Fáze reakce rodičů na postižení jejich dítěte 1. fáze šoku a popření 2. fáze postupného vyrovnávání 3. fáze smlouvání 4. fáze vyrovnání a přijetí skutečnosti
rodina zásadní vliv na vývoj a formování osobnosti dítěte podněty kvantitativně a kvalitativně vhodné či nevhodné určuje především : - předpoklady vývoje osobnosti dítěte, - první zkušenosti, které dítě prožívá, ovlivňující budování jeho vlastní identity a zásadním způsobem determinující interpretaci všech dalších sociálních zkušeností, se kterými se v budoucnu setká. dítě - si vytváří obraz o sobě samém a na základě toho vytváří i vztahy se svým sociálním prostředím kvalitní pomoc odborníků kamarádi, spolužáci, učitelé, vychovatelé, širší příbuzenstvo, Míra odlišnosti jedinců se sluchovým postižením v psychologické oblasti závislá na: a) závažnosti sluchového postižení (druhu a rozsahu sluchové vady) b) době vzniku SP c) včasném diagnostikování vady d) specializované komplexní péči e) sociálních podmínkách vývoje (tzn. na prostředí, v němž dítě vyrůstá a na těch, které toto prostředí utváří) f) přítomnosti či nepřítomnosti přidruženého postižení g) zájmu samotného SP h) volbě komunikačního prostředku Míra dosažených komunikačních kompetencí rozsah podnětů, které lze aktuálně vnímat a zároveň mají informační význam, je mnohem menší než u slyšících. omezení moţnosti vnímat nebo rozlišovat zvukové podněty a chápat jejich význam se projeví potížemi v oblasti osvojení a využití orální řeči. neslyšící a těţce sluchově postiţení uţívají zpravidla jiný komunikační systém neţ řeč, který vyhovuje jejich moţnostem a potřebám. podnětová deprivace komunikační bariéra
u jedinců se sluchovým postižením - neprobíhá v plném rozsahu proces zvnitřňování komplexu norem v podobě verbálně sdělených požadavků, příkazů a hodnocení jejich plnění, pomocí kterých se běţně rozvíjí schopnost sebeovládání, nedochází u nich k dostatečné fixaci všech běţných forem chování. - projeví se to chyběním pocitů studu nebo viny - často si ani neuvědomují zodpovědnost za své jednání. Aspekty ovlivňující vývoj osob se sluchovým postižením a) společenské postoje a předsudky b) sebepojetí sluchově postiţených c) zvláštní podmínky a efekty socializace Sociální a emocionální chování jedinců se sluchovým postižením a jejich osobnost (moţné, ale ne vţdy přítomné!!!) zvýšená agresivita impulzivní chování citová deprivace povrchnost ulpívání na konkrétních věcech a současnosti egocentrismus neschopnost empatie apatie rezignovanost slabá fantazie nesamostatnost sebepřeceňování rigidita sugestibilita nedostatek sebedůvěry sociální nezralost, atd. Charakteristika jednotlivých skupin osob se sluchovým postižením nedoslýchaví neslyšící postlingválně nedoslýchaví dospělí ohluchlí jedinci s kochleárním implantátem
Nedoslýchaví rozmanitá skupina osob pomocí sluchadel mohou vnímat mluvenou řeč a i kdyţ omezeně, tak mohou akustickou zpětnou vazbou kontrolovat řeč vlastní největší vliv na vývoj nedoslýchavého mají časové faktory a spontánně působící podmínky sociálního vývoje prelingválně n. postlingválně n. Neslyšící ti, u kterých se v raném dětství (pre-, peri- nebo postnatálním věku) vyskytlo před ukončením osvojení hlasité řeči (tedy prelingválně) tak těžké postižení sluchu, že jeho funkční zdatnost je vysoce postižena až téměř k totálnímu omezení. hlavní roli hraje zrakový analyzátor podporovaný analyzátorem sluchovým pro svůj vývoj potřebují odpovídající komunikační prostředek - ZJ nutnost/vhodnost kontaktu s dospělým neslyšícím Postlingválně nedoslýchaví dospělí od ohluchlých se liší tím, že v hlasité řečové komunikaci je možno podpořit schopnost využití zbytku sluchu, aby rozuměli mluvenou řeč se naučili přirozenou cestou nedoslýchavost získaná v mládí Ohluchlí děti, mladiství a dospělí lidé, u kterých totální nebo praktická hluchota nastala po ukončení spontánního osvojení řeči (tedy postlingválně) ihned po ohluchnutí připravit ohluchlého jedince na překonání psychické zátěţe hlavní problém - psychologický moţnost CI Jedinci s kochleárním implantátem ohluchlí s KI neslyšící s KI
Literatura: FREEMAN, R.D., CARBIN, C.F., BOESE, R.J. Tvé dítě neslyší? Průvodce pro všechny, kteří pečují o neslyšící děti. Praha : FRPSP, 1992 LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8 POŢÁR, L. K osobnosti detí a mládeže s ťažkým sluchovým postihnutím. In Speciální pedagogika. Praha: UK, 1999, č.5. ISSN 1211-2720. ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha : Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3