SOCIÁLNÍ KOGNICE
Determinanty ovlivňující proces formování dojmu Teorie centrálních rysů (Asch, 1946) efekt primárnosti efekt novosti nápadnost chování a fyzická nápadnost
Atribuční tendence rozdílné atribuce aktérů a pozorovatelů základní atribuční chyba sebeochranné atribuce egocentrická tendence
Sociální schémata: organizování dojmů Druhy schémat Schémata a fungování paměti Kognitivní zkratky (zjednodušení)
Druhy schémat schéma osoby prototypy schéma sebe sama scénáře schémata sociálních rolí schémata pro sociální skupiny stereotypy(autostereotypy a heterestereotypy)
Schémata a fungování paměti nálada přemýšlení v opozici vůči faktům Kognitivní zkratky (zjednodušování): heuristiky reprezentativnosti heuristika dostupnosti efekt falešného konsenzu vybuzení (priming)
SOCIÁLNÍ EMOCE Proč děláme to, co děláme?
Emoce psychický prafenomén, regulující chování, neboť jsou podstatou motivace člověka fenomenální specifické a komplexní psychické jevy hodnocení situace či stimulace jsou reakcí na významné situace
Komponentový přístup Složky emoce: 1. subjektivní prožitek emoce 2. vnitřní tělesné reakce, zvláště ty, na kterých se podílí autonomní nervový systém 3. kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že se odehrává pozitivní nebo negativní událost 4. výraz obličeje 5. reakce na emoci, dispozice k chování
Fyziologické základy zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence zrychlení dýchání zúžení zornic zvýšení pocení a snížení vylučování slin a hlenu zvýšení hladiny glukózy v krvi, aby bylo zajištěno více energie zvýšení srážlivosti krve v případě poranění pokles motility gastrointestinálního traktu vztyčení chlupů na kůži (způsobuje husí kůži)
Obecné reakce na emoční stav zaktivizování nebo narušení naší činnosti determinace toho, čemu věnujeme pozornost a co se učíme determinace utváření našeho názoru na svět
Vývoj emocí a jejich socializace první jazyk komunikace signalizace libosti a nelibosti úsměv 1. sociální úsměv (8. 10. týden) objevení Duchennova úsměvu bolestivý distres
Batolecí věk rozvinutí všech jednoduchých emocí rozvoj empatie a prosociálního chování začátek složitějších emocí: stud, žárlivost, hrdost, rozpaky, ostýchavost narůstající požadavky na žádoucí chování dítěte batolecí vzdor regulace spontánnosti emocí
Předškolní období více promluv dítěte o svých emocích s rodiči a sourozenci (příznivý vliv) rozeznávání emocí u vrstevníků, první přátelské vztahy urovnávání sporů citlivost k prožívání svých úspěchů i neúspěchů schopnost skrývat projevy některých emocí ubývání silných emocionálních výbuchů
Mladší školní věk rozvoj schopnosti ovládat a kontrolovat emoce zvyšující se vliv sociálního prostředí prohlubuje složitější sociální emoce (selhání, neúspěch, provinění proti školním pravidlům) strach z trestu při výkonovém neúspěchu
Období dospívání - puberta období emoční lability, špatně ovládané výbuchy emocí velmi intenzivní a hluboké emoce období tápání a nejistot takřka kompletní rozpad rozumění emocím pocity imaginárního publika vznik erotických emocí
Adolescence zklidnění emocionálního života, pozvolný návrat volní kontroly nad emocemi uvolňování rodinného svazku vlastní výklad fungování světa období první skutečné lásky
Emoce v sociálních vztazích základ vztahů: attachment a intimita attachment těsná vazba partnerů, pocit jistoty a bezpečí Test neznámé situace Mary Ainsworthová(1969) primární pocit bezpečí: 1. jistá vazba 65 % dětí 2. nejistá vazba: vyhýbavá 20 % dětí obojaká 15 % dětí 3. nově: nejistá dezorganizovaná vazba 4 % dětí -
Sociální emoce vášeň role atraktivity, zvýšená aktivace (arousal) hrdost, závist důsledek srovnávaní s jinými lidmi stud, vina, rozpaky vliv sociálních a osobních morálních norem nenávist, ponížení, žárlivost důsledek přímého ohrožení lítost, soucit výsledek empatie
Trojúhelníková teorie lásky (R. Sternberg) 3 komponenty lásky: intimita vášeň rozhodnutí/závazek
Druhy lásky Druhy lásky (R. Sternberg, 1986) Součásti Intimita Vášeň Rozhodnutí/závazek Vztah bez lásky - - - Mít rád + - - Bláznivá láska - + - Prázdná láska - - + Romantická láska + + - Přátelská láska + - + Pošetilá láska - + + Úplná láska + + +
Prosociální chování jakýkoli akt chování vykonaný ve prospěch druhého člověka nebo skupiny osob pomáhající chování, jehož cílem je přinést užitek jiným altruismus specifický druh prosociálního chování, důraz na sebeobětování a nezištnost
Proč pomáháme? 1. teorie sociální výměny důležitost posouzení příčiny 2. sociální normy reciprocity sociální odpovědnosti 3. empatie
Kdy pomáháme Efekt přihlížejících přítomnost jiných lidí snižuje pravděpodobnost poskytnutí pomoci jedincem rozptýlená odpovědnost nejednoznačnost situace, strach ze sociálního omylu, zvažování kompetentnosti osobnostní determinanty styl rodičovské výchovy, modely chování vliv emocionálního stavu
Komu pomáháme tomu, na jehož mínění nám záleží vůči komu jsme se provinili role závazku atribuce altruismu poskytování pomoci druhému pohlaví