Zlomenina stehenní kosti je i přes pokroky v medicíně událostí v životě pacienta, kterou není vhodné podceňovat. Celková doba rekonvalescence se pohybuje kolem jednoho roka a postižený se více, či méně stává odkázán na pomoc druhé osoby. Zlomeniny krčku stehenní kosti jsou podle okolností, věku a celkového stavu pacienta řešeny většinou chirurgicky a to osteosyntézou, implantací totální endoprotézy nebo cervikokapitální endoprotézy.která z variant byla zvolena právě u Vás se dovíte od Vašeho ošetřujícího lékaře, nebo fyzioterapeuta. Kromě informace o typu náhrady jsou pro Vás podstatné zakázané pohyby a míra zátěže. Jednou z nejvýznamnějších složek léčby zlomeniny je pohybová rehabilitace. Cvičení započíněte mačkáním, krčením a točením rukou v zápěstích a nohou v kotnících. Jedná se o prvky cévní gymnastiky, které urychlí rozproudění krve a připraví tělo na zátěž. Během období, kdy více ležíte, než sedíte a chodíte nácvičujte dýchání do břicha a dýchání se souhybem rukou. Jsou to prvky dechové gymnastiky, které výrazně snižují riziko vzniku zápalu plic a jiných onemocnění dechové soustavy. Tyto cviky opakujte aspoň jednou denně minimálně po dobu hospitalizace v nemocnici. Po přípravě organizmu na zátěž následuje navýšování svalové síly. Posilujte s gumeným pásem jak paže, které musí nést větší tíž, než před úrazem, tak zdravou nohu. Soustřeďte se na plynulé provedení všech cviků a rovněž na plynulost dechu během cvičení. Nádech je před započetím pohybu proti odporu, výdech na konci pohybu.
Operovaná dolní končetina býva často bolestivá. Její svalovou sílu udržujte napínaním svalstva. V leže na zádech se nadechněte a zatlačte koleno do matrace. Snažte se přitom natáhnout celou končetinu do délky. S výdechem následně svalstvo uvolněte. Cvik bude účinnější, pokud si pod koleno podložíte overball či stočený ručník. Rozsah pohybu navýšíte za dopomoci obinadla, kterým si chodidlo přitahujte. V leže pokrčte operovanou dolnou končetinu nejvíc jak Vám to bolest dovoluje. V tomto místě se zhluboka nadechněte a s výdechem dotáhněte ještě o kousek dál. Kyčelní a kolenní kloub by během několika dnů měli být rozcvičeny do pravého úhlu. Buďte důslední a držte končetinu kolmo na rovinu lůžka, je to nezbytné pro snížení rizika komplikací jakými jsou zvýšená bolest a vykloubení.
Včasná vertikalizace do sedu a stoje je snahou každého pacienta. Během posazování si vložte mezi kolena polštář. Zajistíte tak operovanou nohu proti vykloubení a snížíte bolest. Pomalu se otočte nabok, přičemž se přidržujte lůžka. Spodní ruku si podložte pod hlavu, vrchní pokrčte v lokti a pomalu se jimi vytláčejte do sedu. Během sedu je nevyhnutné mít chodidlo operované nohy položené na podlaze, nebo schůdku. Zabráníte tím otékání a zvýšené bolestivosti.
Častou komplikací je vytáčení celé dolní končetiny do vnější strany a tím dochází k posunu osy chodidla a zkrácení končetiny. Následkem je špatná chůze a zvýšené riziko pádu. Odsuňte si proto v sedu u jídla chodidlem zdravé nohy, chodidlo operované nohy a přitáhněte kolena k sobě.
Samotné postavení provázejte pouze pod dohledem a za dopomoci fyzioterapeuta. K postavení se využívá předloketního chodítka, čtyřbodového chodítka, podpažních berlí, nebo francouzských holí. Volba pomůcky se odvíjí od průběhu hospitalizace, spolupráce a zdravotného stavu pacienta. Všeobecný průběh rehabilitace je rozdělen do tří fází: 1 Prvních 6 týdnů bez zátěže operované dolní končetiny. 2 Dalších 6 týdnů postupné navyšování zátěže. 3 Po 12-ti týdnech plná zátěž operované dolní končetiny. Během první fáze probíhá nácvik třídobé chůze ve smyslu vysunete chodítko, nebo hole, následně přenesete tíž do rukou a přisunete operovanou dolní končetinu a na závěr uděláte krok zdravou končetinou. Hole pokládejte na šíri ramen a kroky nedělejte dlouhé aby jste neuklouzli.
Během nácviku chůze do schodů platí pravidlo: Když jedete směrem dolů, vyložíte první berle, pak přisunete operovanou dolní končetinu a závěrem uděláte krok zdravou dolní končetinou. Ve směru nahoru naopak prvně vykročíte zdravou dolní končetinou, pak uděláte krok operovanou končetinou a na závěr přisunete berle.
Druhá fáze se líší postuným našlapováním na operovanou dolní končetinu. Rozsah pohybu navýšíte cvičením na rotopedu s minimální zátěží. Během třetí fáze se učíte přirozenou chůzi s pomůckou a navyšujete svalovou sílu. Za pomoci fyzioterapeuta nacvičujete rovněž přesuny na toaletní křeslo, invalidní vozík, židli a překračování prahů. I po propuštění do domácího prostředí používejte hůlku! Protože hůlku, která Vás v nevhodné situaci ohrožuje můžete kdykoli pustit z ruky. Avšak pokud vznikne situace, kdy potřebujete hůlku a nevzali jste si ji, najdete ji po ruce, jen ztěží. Mnoho zlomenin vzniká pro podceňování významu oporné pomůcky během chůze. Přitom chodit s hůlkou není žádná ostuda a často tím snížíte bolestivost páteře a nosních kloubů. Stejně tak navýšíte výdrž a radost z pohybu. Vhodným doplňkem na procházky jsou trekingové hůlky. Rovněž důležitý je nácvik obouvání ponožky za pomoci ručníku, nazouvání boty za pomoci dlouhé lžíce, oblékání kalhot a spodního prádla za pomocí berlí. Osobní hygiena: Nejlepší je sprchový kout opatřený madlem a protiskluzovou podložkou. Koupelnu s vanou je vhodné doplnit sedátkem do vany, madlem,protiskluzovou podložkou a mycí houbou na dlouhém držadle. Rovněž na toaletu je vhodné umístit madlo. Jízda v dopravních prostředcích: Jezdit jako spolujezdec může pacient prakticky od propuštění z nemocnice, ovšem s opatrností při nastupování a vystupování. Vhodná jsou zvýšená sedadla nebo polštář na sedadle. Je možno nastupovat s nataženou operovanou končetinou a potom se přetočit dopředu nebo sedět napří na zadním sedadle. Řízení automobilu lze doporučit nejdříve 3 měsíce po výkonu. V hromadných dopravních prostředcích je lépe si sednout nebo se pevně držet pozor na rotace kolem tyče.