Stratifikační výzkum (YMH310), Historická sociologie, FHS UK TŘÍDNÍ ANALÝZA ERIKA OLINA WRIGHTA zpracovala N. Zemanová podle [Katrňák 2005: 38-47]
TŘÍDNÍ ANALÝZA V SOUČASNÝCH KAPITALISTICKÝCH SPOLEČNOSTECH třídní analýza: mapuje třídní strukturu a ustavování sociálních tříd třídní analýza se snaží nalézt odpovědi na následující otázky: 1. CO a PROČ vymezuje třídní pozici? odpověď na tuto otázku vychází z teorie 2. KDO a PROČ je součástí sociální třídy? odpověď vychází z empirie je totiž třeba zjistit, zda se třída jako sociální skupina ustavuje Erik Olin Wright; John Goldthorpe: navrhli teoretická zdůvodnění a postup výzkumu oba mají rozdílná východiska, ale postup mají podobný
ERIK OLIN WRIGHT představitel strukturního marxismu zkoumá strukturu společnosti z marxistického pohledu zabývá se zejména sociální strukturou a hranicemi mezi třídami tvrdí, že Marxův přístup má 1 slabinu předpokládá, že se střední třída bude proletarizovat vzniknou 2 antagonistické třídy: proletariát a buržoazie
WRIGHTOVA 2 TŘÍDNT TA Wright vypracoval celkem dvě třídní schémata WrightI a Wright II (ve druhém jsou oproti první verzi pouze kosmetické úpravy) základem obou schémat je teze, že v třídní struktuře existují pozice, které neodpovídají třídám: tyto pozice nelze jednoznačně přiřadit k žádné ze sociálních tříd mají totiž charakteristické rysy, jež jsou součástí odlišných tříd tyto pozice nazval Wright kontradiktorními
WRIGHTOVO 1. TŘÍDNT = WRIGHT I obsahuje 3 shluky kontradiktorních pozic a 3 sociální třídy v rámci dvou způsobů výroby v kapitalistické společnosti najdeme mezi třídou buržoazie (= ta vlastní výrobní prostředky a kapitál) a dělnickou třídou (= proletariát, který nevlastní ani výrobní prostředky, ani kapitál): vrcholnou exekutivu manažery vedoucí pracovníky
WRIGHTOVO 1. TŘÍDNT = WRIGHT I (POKRAČOV OVÁNÍ) zbývající kontradiktorní pozice se nacházejí mezi kapitalistickým způsobem výroby na jedné straně a jednoduchou řemeslnou výrobou na straně druhé: řemeslnou výrobu reprezentuje maloburžoazie (= samostatně výdělečně činné osoby, které nezaměstnávají jiné zaměstnance, maximálně zaměstnávají rodinné příslušníky) mezi buržoazií a maloburžoazií se nachází drobní podnikatelé se zaměstnanci mezi maloburžoazií a dělnickou třídou jsou částečně autonomní jedinci (např. umělci, výzkumníci nebo profesoři na VŠ)
WRIGHTOVO 1. TŘÍDNT = WRIGHT I (POKRAČOV OVÁNÍ)
WRIGHTOVO 1. TŘÍDNT = WRIGHT I (POKRAČOV OVÁNÍ) TATO TŘÍDNÍ STRUKTURA VZNIKÁ JAKO DŮSLEDEK 3 ZMĚN, K NIMŽ DOCHÁZÍ BĚHEM VÝVOJE KAPITALISTICKÝCH SPOLEČNOSTÍ 20. STOLETÍ: 1. změna: oslabování pracovníků na výrobní proces: výroba je vysoce automatizovaná zaměstnanec nemůže kontrolovat finální podobu produktu 2. změna: diferenciace řídících funkcí k té dochází díky vysoké komplexitě výroby: vlastnictví kapitálu a výrobních prostředků se začíná dělit na: formální: = moc nad výrobním procesem jedná se o držbu kapitálu reálné: = moc investovat a alokovat zdroje jedná se o vlastnictví kapitálu 3. změna: rostoucí dělba práce ve výrobním procesu: moc nad výrobními prostředky už není spojena s mocí nad pracovní silou ustavují se manažerské pozice různých úrovní, jejichž představitelé kontrolují jednotlivé segmenty výrobního procesu
WRIGHTOVO 1. TŘÍDNT = WRIGHT I (POKRAČOV OVÁNÍ) EXISTUJÍ DLE WRIGHTA 3 KRITÉRIA, KTERÁ POPISUJÍ VZTAH MEZI KAPITÁLEM A PRACÍ VE 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ A ZÁROVEŇ VYMEZUJÍ TŘÍDNÍ VZTAHY: 1. moc nad výrobními prostředky 2. moc nad pracovní silou 3. moc nad investicemi a alokacemi zdrojů moc nad výrobními prostředky a moc nad pracovní silou je spojeno s formálním držením kapitálu; moc nad investicemi je spojena s reálným třída buržoazie ovládá výrobní prostředky, pracovní sílu i investice a zdroje X třída proletariátu neovládá nic třída maloburžoazie ovládá prostředky i zdroje, ale neovládá pracovní sílu maloburžoazie se podobá částečně buržoazii a částečně proletariátu kontradiktorní pozice mezi buržoazií a proletariátem nemají moc nad výrobními prostředky ( tím se blíží proletariátu), ale mají kontrolu nad pracovní silou ( tím se podobají buržoazii) kontradiktorní pozice drobných podnikatelů se zaměstnanci se kontrolou nad výrobními prostředky a pracovní silou podobají buržoazii, avšak jejich podnikání neprobíhá ve velkém rozsahu tím se blíží maloburžoazii kontradiktorní pozice částečně autonomních zaměstnanců ti mají pouze částečnou moc nad výsledky své práce a nemají moc nad pracovní silou = dochází u nich k proletariazaci
WRIGHTOVO 2. TŘÍDNT = WRIGHT II
WRIGHTOVO 2. TŘÍDNT = WRIGHT II (POKRAČOV OVÁNÍ) ve schématu Wright II definuje jeho autor sociální třídu jako pozici odvozenou z vlastnických vztahů: vlastnictví má několik dimenzí vlastnictvím se nerozumí pouze vlastnictví ekonomické v každé z dimenzí vlastnictví jsou nerovnoměrně rozdistribuovány výhody v každé dimenzi existuje jiný typ třídního rozdělení a jiný typ vykořisťování
TYPY VÝHOD, KTERÉ BYLY PODLE WRIGHTA VHISTORII NEROVNOMĚRNĚ ROZDĚLENY VÝHODA JAK SE DĚLO VYKOŘISŤOVÁNÍ JAKÉ EXISTOVALY TŘÍDY moc násilně feudálové X nevolníci výrobní prostředky skrze trh práce kapitalisté X dělníci výhody plynoucí z postavení v rámci organizace nebo podniku skrze redistribuci kapitálu v podnikové hierarchii manažeři X zaměstnanci bez rozhodovacích kompetencí vzdělání a odborné znalosti prostřednictvím redistribuce vědění od manuálně pracujících k nemanuálně pracujícím odborníci X dělníci kombinace různých forem vykořisťování je základem třídních nerovností v kapitalismu: např. manažeři nevlastní výrobní prostředky, na druhou stranu mají vysoké postavení v rámci organizační hierarchie
WRIGHTOVO 2. TŘÍDNT = WRIGHT II (POKRAČOV OVÁNÍ) základem druhého Wrightova schématu je 12 tříd z hlediska výhod daných vlastnictvím výrobních prostředkům se třídy dělí na 2 skupiny: vlastníky = buržoazie, drobní podnikatelé se zaměstnanci a maloburžoazie a zaměstnance: ti jsou do sociálních tříd rozdělováni: na základě rozhodovacích schopností a na základě vzdělání tím se zaměstnanci dělí do vyšších, středních a nižších zaměstnaneckých pozic tímto je oddělen kapitál od práce
proletariát = třídy 9, 11 a 12 střední třída = třídy 4 10
WRIGHTOVO 2. TŘÍDNT = WRIGHT II (POKRAČOV OVÁNÍ) VYUŽITÍ WRIGHTOVA 2. SCHÉMATU V EMPIRICKÉM VÝZKUMU 1. je třeba nejprve operacionalizovat, do jaké míry jsou respondenti vlastníci výrobních prostředků: u kapitalistů se tyto výhody rozeznávají podle počtu zaměstnanců (buržoazie má 10 a více zaměstnanců) (drobní podnikatelé se zaměstnanci mají 2 9 zaměstnanců) (maloburžoazie zaměstnává jednoho nebo žádného zaměstnance) 2. operacionalizace postavení v organizační struktuře u zaměstnanců: dvě sady otázek prvníse ptají po postavení zaměstnance v organizační struktuře a druhé po vlivu na směřování této organizace 3. operacionalizace vzdělání a odborných znalostí: 3 indikátory: typ zaměstnání stupeň vzdělání autonomie při výkonu profese
WRIGHTOVO 2. TŘÍDNT = WRIGHT II (POKRAČOV OVÁNÍ) Sám Wright připouští, že 12 tříd je pro sociologickou analýzu mnoho nabízí sloučenou verzi 6 šesti tříd: I. Samostatně výdělečně činné osoby sloučení 1. 3. třídy II. Kvalifikovaní manažeři sloučení třídy 4 a 7 III. Kvalifikovaní vedoucí pracovníci sloučení třídy 5 a 8 IV. Kvalifikovaní pracovníci sloučení třídy 6 a 9 V. Nekvalifikovaní manažeři a vedoucí pracovníci sloučení třídy 10 a 11 VI. Dělníci = třída 12 Tímto slučováním však ztrácíme možnost zmapovat způsoby, jak se lidé v rámci strukturních bariér organizují do sociálních tříd a na jakých společenských jevech participují.
Wrightovo třídní schéma (12 tříd) pro ČR 2009 (%) 1. buržoazie (10+ zaměstnanců) 1,8 2. drobní podnikatelé (1-9 zaměstnanců) 4 3. maloburžiazie/bez zaměst 12,8 4. kvalifikovaní manažeři 1,4 5. kvalifikovaní ved. prac. 2,1 6. kvalifikovaní prac. 6,5 7. polokvalifikovaní manažeři 2,6 8. polokvalifikovaní ved. pracovníci 3,6 9. polokvalifikovaní dělníci 25,7 10. nekvalifikovaní manažeři 0,4 11. nekvalifikovaní ved. pracovníci 3,7 12. nekvalifikovaní dělníci/ proletariát 35,5 Celkem 100 Zdroj: data [Třídní struktura a sociální mobilita1989-2009]
Literatura Katrňák, T. 2005. Třídní analýza a sociální mobilita. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Wright, E. O. 1985. Classes. London: Verso. Wright, E. O. 1997. Class Counts: Comparative Studies in Class Analysis. Cambridge: Cambridge University Press. Více viz http://www.ssc.wisc.edu/~wright/