Popis výukového materiálu Číslo šablony III/2 Číslo materiálu VY_32_INOVACE_TD.21.1 Autor Petr Škapa Datum vytvoření 01.09.2013 Předmět, ročník Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Anotace (metodický pokyn, časová náročnost, další pomůcky ) Technická dokumentace, 2. ročník Čtení a kreslení základních strojních součástí Základy kreslení - opakování Digitální učební materiál Učitel: - výklad s projekcí elektronického učebního materiálu v pracovním prostředí určitého softwaru - demonstrace na dataprojektoru nebo i na monitorech žáků - ukázka obecného postupu činností nebo zadání Žák: - sleduje výkladovou projekci a demonstraci učitele - zapisuje výklad do sešitu - plní úkoly - klade případné dotazy - odpovídá na kladené otázky z tématu Pozn.: - italc je programová aplikace ovládající žákovské PC - na ploše PC učitele je umístěna ikona zástupce programu Zdroje: Ing. Vítězslav Doleží - Technické kreslení výukový manuál; Jaroslav Kletečka, Petr Fořt - 1 technické kreslení Učebnice pro střední průmyslové školy; David Zeman - Technické kreslení Pracovní sešit; cs.wikipedia.org; Materiál z vlastních zkušeností a poznatků.
Základy kreslení opakování Druhy technických výkresů: Technické výkresy rozdělujeme podle způsobu zhotovení, účelu a obsahu. Podle způsobu zhotovení rozeznáváme: Náčrt - je zhotoven většinou tužkou od ruky. Lze jej nakreslit bez zřetele na měřítko na libovolném kreslicím papíru. Originál - je výkres kreslený podle pravítek na pauzovacím papíru, a to tužkou nebo tuší v normalizovaném měřítku. Je archivo-ván a používá se pro zhotovení kopií. Kopie - je zhotovena z originálu rozmnožením. Slouží jako podklad pro výrobu, kontrolu a montáž. Formáty výkresů: Technické výkresy mají různou velikost podle toho, jak velké obrazy předmětů jsou na nich nakresleny. Jejich rozměry (formáty) jsou normalizovány podle mormy. A0 základní formát, má rozměry 841 x 1189 mm A4 210 x 297 mm Další formáty vznikají postupným půlením jejich delších stran se zaokrouhlením na celé číslo : A1, A2, A3, A4, A5, A6. Přednostně se používají formáty v poloze na ležato (výjimka formát A4). Měřítka zobrazování: Používají se pro úpravu velikosti zobrazovaného objektu na výkrese. Měřítko udává poměr délkového rozměru na originálu výkrese k délkové-mu rozměru stejného objektu ve skutečnosti. Při volbě měřítka se vychází z účelu a obsahu výkresu, složitosti a hustoty kresby zobrazovaného předmětu, požadavku na čitelnost a přesnost zobrazovaných informací.
Předměty na výkresech můžeme zobrazit ve velikosti: skutečné (měřítko 1:1) obraz dává nezkreslenou představu o velikosti objektu zmenšené (měřítko 1:2, 1:5, 1:10, 1:20, 1:50, 1:100) určeno pro zobrazování velkých objektů na malý papír zvětšené (měřítko 2:1, 5:1, 10:1, 20:1, 50:1, 100:1) určeno pro zobrazování malých objektů a tvarových podrobností (detailů) Na výkresech se měřítko uvádí: u obrazu s připsáním písmene M (M5:1) v popisovém poli v rubrice Měřítko bez označení písmenem M. Poznámka: Délkové rozměry na kótách jsou uvedeny vždy ve skutečné velikosti bez ohledu na měřítko. Rozměry kót a značek (výška textu, velikost šipek, tloušťky kótovacích a vynášecích čar) zůstávají zachovány bez ohledu na měřítko. Technické písmo: Představuje základní prostředek pro sdělování informace. Může být vytvořeno několika způsoby. Psaním volnou rukou, pomocí šablony, počítačem řízeným kreslícím zařízením a popisovacím zařízením. Technické písmo - velké latinské abecedy a arabskými číslicemi. Velikost písma volit s ohledem na čitelnost popisu při případném zmenšení. Je odvozena od výšky písmen velké abecedy a je odstupňována geometrickou řadou: 1,8; 2,5; 3,5; 5; 7; 10; 14; 20 mm Popisové pole: Popisové pole obsahuje údaje, které nelze vyjádřit obrazem, a které jsou platné pro celý výkres. Každé popisové pole musí obsahovat: - identifikační část označení výkresu název výkresu jméno, známku nebo logo zákonného vlastníka výkresu - informativní údaje značka použitého způsobu promítání (1. nebo 3. kvadrant) měřítko zobrazení měřicí jednotku délkových rozměrů (je-li jiná než mm)
- technické údaje výchozí materiál součásti použitý polotovar normativní údaje týkající se výkresu - uživatelské údaje datum vypracování výkresu administrativní údaje (podpis autora, zodp. pracovníků ) datum a označení případné změny. Na výkrese je popisové pole umístněno v pravém dolním rohu výkresu na rámečku kreslící plochy. Technické zobrazování: Zobrazováním nazýváme nakreslení obrazu prostorového útvaru na plochu rovinu pomocí náčrtu nebo přesně kresleného výkresu. Jednotlivé typy zobrazení vznikají promítáním objektu pomocí pomyslných sledovacích paprsků promítacích přímek na rovinu, kterou nazýváme promítací rovina (průmětna). Rozdělení promítání (podle směru promítacích přímek a středu promítání): - Rovnoběžné promítání - Kosoúhlé promítání - Středové promítání.
Pravoúhlé promítání: Předmět je promítán na tři až šest (maximum) navzájem kolmých průměten. Zobrazovaný předmět je promítán rovnoběžnými promítacími přímkami, které svírají s průmětnou pravá úhel (90 ). Předmět nezobrazit maximálně v šesti hlavních směrech. Za hlavní pohled volíme vždy ten, který obsahuje nejvíce informací.
Metody pravoúhlého promítání: metoda promítání v 1. kvadrantu: metoda promítání v 3. kvadrantu: Metoda promítání v 1. kvadrantu: Předmět leží mezi pozorovatelem a průmětnou. Sklopením jednotlivých promítacích rovin do jediné získáme soustavu sdružených obrazů. Nejčastěji používanou kombinací sdružených obrazů ve výkresové dokumentaci je kombinace pohledu zpředu pohledu shora po-hledu zleva. Volbu pohledů určuje jejich optimální počet pro úplné zobrazení předmětu.
Sdružené obrazy zobrazené metodou pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu Zobrazování geometrických těles: Každé technické těleso (předmět) se skládá ze základních geometrických těles: kvádr, hranol, jehlan, válec, kužel, koule, anuloid. Při zobrazování geometrických těles vystačíme (zpravidla) s dvěma průměty. Při použití kótování vystačíme pouze s jedním průmětem. Např.:
Zobrazování složených těles: Složená tělesa jsou sestavena z jednotlivých základních geometrických těles. Pro určení rozměrů a názornost vystačíme s jedním průmětem. Pravidla pro zobrazování na výkresech: Počet obrazů volit co nejmenší, ale takový, aby těleso bylo plně zobrazeno. Obrazy umístit podle pravidel pravoúhlého promítání. Tvar daného předmětu musí nejvíce vystihovat hlavní obraz (pohled zepředu nebo řez). Předmět musí být zobrazen ve funkční poloze nebo v poloze vhodné pro výrobu. Viditelné hrany a obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté (neviditelné) hrany a obrysy se kreslí čárkovanou tenkou čarou - pokud je to nutné pro objasnění tvaru.