Správné čtení výkresové dokumentace pro mistry

Transkript

1 STUDIJNÍ MATERIÁLY Správné čtení výkresové dokumentace pro mistry Autor: Ing. Ivana Horáková Seminář je realizován v rámci projektu Správná praxe ve strojírenské výrobě, registrační číslo CZ.1.07/3.2.05/

2 Vzdělávací modul: Mistr ve strojírenské výrobě Školení: Správné čtení výkresové dokumentace pro mistry Obsah: 1 Technická normalizace Česká technická norma Mezinárodní normalizace Normalizace na technických výkresech Zobrazování těles Pravoúhlé promítání Řezy a průřezy D prostorové zobrazení Kótování strojních součástí Tolerance rozměrů Drsnost povrchu Geometrické tolerance Výkresová dokumentace Seznam použité literatury Seznam obrázků /21

3 1 Technická normalizace Technická normalizace je důležitá technická činnost zabývající se tvorbou technických předpisů, norem. V oblasti kontrolních a zkušebních metod se pod pojmem norma rozumí závazný a přesný popis přípravy zkušební, příslušných zkušebních postupů, přístrojů, podmínek zkoušení a konečného vyhodnocení. Normy hrají důležitou roli ve vztahu výrobní a technické sféry s oblastí obchodní a hospodářskou. Normované zkušební postupy jsou základem pro sledování vlastností výrobků při jejich nákupu a prodeji, při stanovení a kontrole přejímacích podmínek ve vnitrozemním i zahraničním obchodě, ale také při stanovení úrovně výrobků při jejich hodnocení autorizovanými zkušebnami. Pod normalizační činnost spadají nejen zkušební metody, ale i specifikace materiálů dané takzvanými materiálovými listy, které přesně zařazují jednotlivé materiály do skupin. Obecně lze říci, že normy mají za účel sloužit jako dorozumívací prostředek mezi partnery, jako nástroje sjednocení a jednoznačného výkladu v technické praxi. Při vypracování národních norem se bere zřetel na domácí zvláštnosti, přístrojové vybavení, ale také se přihlíží k normám ostatních států. V opačném případě by nebylo možné vzájemně srovnávat vlastnosti jednotlivých materiálů, což by bylo překážkou vzájemného rozvoje i obchodu. 1.1 Česká technická norma Česká technická norma (ČSN) je dokument schválený pověřenou právnickou osobou vyjadřující požadavky na výrobky, procesy anebo služby ke splnění požadavku vhodnosti pro daný účel. Zkratka ČSN původně znamenala Československá státní norma, později Československá norma. Po osamostatnění České republiky bylo označení ČSN zachováno, závazný výklad zkratky však zákon neobsahuje. Neoficiálně se její význam vykládá slovy Česká soustava norem. Zákonem chráněné výlučné slovní označení je česká technická norma. Tvorbu a vydávání ČSN v současné době zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Vydání normy je oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Od roku 2008 volně přístupný Seznam platných českých národních norem. Náklady na tvorbu českých technických norem hradí zadavatel. Označování norem Za písmennou značkou normy (ČSN) se uvádí šestimístné třídicí číslo, v němž první dvojčíslí se odděluje mezerou a značí třídu norem (00 99 udává širší hospodářský obor). Třetí a čtvrtá číslice označuje skupinu a podskupinu norem a poslední dvojčíslí představuje pořadové číslo normy. ČSN XX XX XX třída skupina pořadové číslo Kopírování českých technických norem České technické normy nebo jejich části mohou být rozšiřovány pouze se souhlasem pověřené právnické osoby nebo se souhlasem ÚNMZ. Harmonizace mezinárodních norem V současnosti se může česká technická norma vytvářet pouze v oblastech, ve kterých neexistují normy evropské nebo mezinárodní. Z celkové roční produkce technických norem v 3/21

4 České republice to odpovídá přibližně desetině všech vydaných norem. Každá evropská či mezinárodní norma (EN, ETSI, ISO, IEC), která je přejata do soustavy českých norem, se stává normou českou a její původní název je doplněn o zkratku ČSN (například ČSN EN ISO, ČSN IEC, ČSN ETS, ). Přejaté normy tvoří přibližně 90 % roční produkce technických norem. Současně se tím ruší překonané, případně konfliktní původní české technické normy. Technické normy jsou přejímány do soustavy ČSN několika způsoby: překladem (přibližně 60 % z celkového objemu přejatých norem) za národní titulní stranou (stranami) s potřebnými informačními údaji v českém jazyce následuje text v českém jazyce doplněný v případě potřeby o národní přílohu, převzetím originálu - za národní titulní stranou (stranami) s potřebnými informačními údaji v českém jazyce následuje text anglického (případně i francouzského) originálu doplněný v případě potřeby o národní přílohu, schválením k přímému používání - v obálce s názvem a označením normy v českém jazyce je vložen text anglického originálu. Označení národních norem vybraných států: DIN, VDI, VDE - německé normy ASTM, ASME, API, GM - americké normy ÖNORM - rakouské normy SN - švýcarské normy BS - anglické normy GOST - ruské normy STN - slovenské normy JIS - japonské normy NL - holandské normy NF - francouzské normy PL - polské normy 1.2 Mezinárodní normalizace Struktura systému technické normalizace Strukturu současného systému technické normalizace tvořena třemi úrovněmi: mezinárodní, evropskou a národní. Mezinárodní úroveň - Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO je světovou federací národních normalizačních organizací se sídlem v Ženevě. ISO byla založena v roce Její hlavní činností je tvorba mezinárodních norem ISO a ostatních dokumentů ve všech oblastech normalizace s výjimkou elektrotechniky. Evropská úroveň Evropský výbor pro normalizaci CEN Na národní úrovni v rámci EU působí normalizační orgány členských zemí. Ale pilířem technické normalizace jsou mezinárodní normalizační orgány. Mezinárodní normy vznikající na této úrovni představují základnu technických specifikací, které jsou v rámci principů technické harmonizace šířeny prostřednictvím systému technické normalizace na evropskou a následně národní úroveň. 4/21

5 1.3 Normalizace na technických výkresech Strojírenský výkres je dorozumívacím prostředkem technika. Musí být přehledný, čitelný, srozumitelný a úhledný. Výkresy se kreslí podle přesných pravidel, která stanoví příslušné technické normy. Jednotný způsob technického kreslení má v mezinárodním měřítku velký ekonomický význam. Strojírenské výkresy se dělí podle způsobu zhotovení na: náčrt (od ruky, bez měřítka, tužkou, na libovolný papír originál (s použitím kreslicích pomůcek; podle technických norem, v měřítku, je určen pro zhotovení kopií a je archivován) kopie (zhotovuje se z originálu různými technikami, jsou určeny pro výrobu originály se nepoužívají z důvodu možného poškození) podle obsahu a účelu: výrobní (pro výrobu polotovarů a součástí a pro montáž) pomocné (projekty, návrhy, nabídkové a propagační výkresy) Formáty výkresů a úpravu výkresových listů stanovuje mezinárodní norma ČSN ISO Základní formát řady ISO-A je formát A0 má plošný obsah 1m 2 a délku strany v poměru 1: 2 = 841x1189mm. Další formáty vzniknou půlením delších stran. Na rozdíl od předchozí normy lze formáty A0 až A3 používat pouze horizontálně, formát A4 pouze vertikálně orientovaný. Dále se změnily šířky okrajů a je zavedena zcela jiná řada velikostí prodloužených formátů. V nezbytných případech lze použít prodloužených formátů (např. pro kreslení dlouhých předmětů), které vzniknou kombinací rozměrů kratších stran základních formátů řady ISO A a delších stran větších formátů řady ISO A. Nově vzniklý formát se označí např. A3.1. 5/21

6 Výkresy se skládají dle ČSN Originály se neskládají. Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji, potom rovnoběžných. Popisové pole musí být vždy nahoře. Výkresy se skládají na rozměr formátu A4. [zdroj: Okraje a orámování Každý výkresový list musí mít mezi orámováním kreslící plochy souvislou čarou tloušťky 0,7 mm a oříznutým formátem okraj o šířce 20 mm vlevo, 10 mm vpravo, nahoře a dole. Levý širší okraj může být využit pro svázání výkresů do složky. Popisové pole výkresu Jeho úprava a rozměry jsou dány ČSN ISO 5455 ( ). Na formátech A0 až A3 se umísťuje do pravého dolního rohu výkresu bezprostředně k orámování kreslící plochy. Na formátu A4 se umísťuje do pravého dolního rohu orámování k jeho kratší straně. Středící značky Slouží k snazšímu umístění výkresu při jeho reprodukci nebo snímkování. Jsou to čtyři značky umístěné s tolerancí souměrnosti 1 mm uprostřed každé strany oříznutého listu. Tvar značek není předepsán, doporučují se úsečky zasahující 10 mm do kreslící plochy, kreslené čarou tloušťky 0,7 mm, začínající na orámování souřadnicové sítě. Souřadnicová síť Slouží pro snadnější lokalizaci prvků na výkresu, který rozděluje na pole. Jednotlivá pole jsou označena shora dolů písmeny velké abecedy (s výjimkou I a O), zleva doprava čísly. Označení se umísťuje po všech stranách kreslící plochy, na formátu A4 pouze nahoře a vpravo. Velikost číslic a písmen je 3,5 mm. Délka pole je 50 mm, měřeno od středních značek. Počet polí závisí na formátu. Vzniklé rozdíly v délkách polí a stran se vyrovnávají v rozích formátu. Čísla a písmena se umísťují dovnitř rámečku kresleného souvislou čarou tloušťky 0,35 mm. Značky pro oříznutí Pro usnadnění ručního nebo automatizovaného oříznutí formátu se umísťují v rozích oříznutého listu značky. Značku tvoří dva kolmé obdélníky o délce 10 mm a šířce 5 mm. Měřítko zobrazení předmětu je poměr délkových rozměrů na výkrese ke skutečným. Měřítka stanoví norma ČSN ISO Druhy měřítek: Skutečná velikost 1:1 Zmenšení 1:2, 1:5, 1:10, 1:20, 1:50, 1:100 Zvětšení 2:1, 5:1, 10:1, 20:1, 50:1 6/21

7 Použité měřítko se zapíše do popisového pole výkresu. Měřítko se píše větším písmem než kóty. Je-li na výkrese použito více než jedno měřítko, zapisuje se do popisového pole měřítko hlavního obrazu, ostatní měřítka se zapisují k odkazu na položku, nebo k písmenu označujícímu tvarovou podrobnost nebo řez. Typy čar: Souvislá tenká čára Souvislá tenká čára kreslená o ruky Souvislá tenká čára se zlomy Neurčité průniky Kótovací čáry Pomocné kótovací vynášecí čáry Šrafy Obrysy otočného a vkresleného průřezu Krátké osy Množiny závitových den Hraničící značky kótovacích čar Úhlopříčky pro vyznačení rovinných ploch Čáry ohybu ohýbaných součástí Orámování tvarových podrobností Zobrazení opakujících se prvků Vyznačení roviny kótování průměru kužele Umístění lamel, plechů Promítací přímky Mřížka Od ruky kreslené ukončení nebo přerušení obrazu, jestliže není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou Počítačem kreslené ukončení nebo přerušení obrazu, jestliže není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou Souvislá tlustá čára Čárkovaná tenká čára Viditelné hrany Viditelné obrysy Množina závitových hřbetů ukončení délky závitu Přednostní čáry v grafech, mapách, schématech Zobrazení prutů ve schématech kovových konstrukcí Dělicí plochy odlitků a zápustkových výkovků Čáry šipek u řezů a průřezů Zakryté hrany Zakryté obrysy Čárkovaná tlustá čára Označení ploch s povolenými povrchovými úpravami Čerchovaná tenká čára s dlouhými čárkami Osy Čerchovaná tlustá čára s dlouhými čárkami Stopy rovin souměrnosti (osy souměrnosti) Roztečné kružnice ozubení Roztečná kružnice děr Označení ploch povrchově upravených, např. tepelně zpracovaných Označení rovin řezů 7/21

8 Čerchovaná tenká čára se dvěma tečkami Obrysy sousedících částí Krajní polohy pohyblivých částí Neutrální vlákna Výchozí tvary před tvářením Zobrazení části před nákresnou Obrysy alternativního provedení Obrysy konečného tvaru v předvýkovku Ohraničení části plochy Prodloužené toleranční pole Na výkresech pro strojírenství se běžně užívají dvě tloušťky čar. Poměr mezi tloušťkami těchto čar je 1 : 2. [Leinveber, Vávra 2011]. 8/21

9 2 Zobrazování těles Při tvorbě výkresové dokumentace ve strojírenství je nutné zobrazit daný objekt co nejvýstižněji. K tomuto zobrazování existuje řada metod. Podstatou je vždy promítání tělesa pomocí myšlených paprsků na nějakou plochu. Těmto paprskům říkáme promítací přímky a rovinu nazýváme průmětnou Promítání rozdělujeme podle směru promítacích přímek a středu promítání do tří základních skupin: rovnoběžné - promítací přímky jsou vzájemně rovnoběžné a zároveň jsou rovnoběžné se směrem promítání, který nesmí být rovnoběžný s průmětnou; nejběžnější typ je pravoúhlé promítání; střed promítání nelze určit; rozměry zůstávají zachovány kosoúhlé - obdobně jako u rovnoběžného promítání, promítací přímky svírají úhel jiný než pravý; střed promítání nelze určit; rozměry zůstávají zachovány středové - promítací přímky vychází z jednoho středu, který nesmí ležet v průmětně, změna rozměrů Pro nás bude výchozím promítáním pravoúhlé promítání - zobrazované těleso promítáme rovnoběžnými promítacími přímkami na průmětnu. Úhel, který svírají promítací přímky s průmětnou je 90. [zdroj: Pravoúhlé promítání Nejrozšířenějším způsobem zobrazování ve strojírenském kreslení je pravoúhlé promítání na vzájemně kolmé průmětny. Promítnuté obrazy předmětu jsou dvojrozměrné, systematicky uspořádané. Volí se minimální počet odrazů předmětu, ale takový, aby byl předmět úplně a jednoznačně určen. Pro strojírenské výkresy používáme promítáni v 1. kvadrantu (ISO-E, evropské promítání). Jde o pravoúhlé promítání, kde je předmět umístěn v průčelní poloze mezi pozorovatelem a příslušnými průmětnami. Vzájemná poloha obrazů je dána rozvinutím průměten do nákresové roviny. Některé obrázky v amerických a jiných technických publikacích jsou kresleny metodou promítání 3 (americké promítání) ISO A. Obrázek 1: Značka promítání ISO-E (Zdroj: vlastní) Obrázek 2: Značka promítání ISO-A (Zdroj: vlastní) 9/21

10 Obrázek 3: Pravoúhlé promítání ISO E (Zdroj: vlastní) Jednotlivé pohledy se kreslí přesně pod sebe a přesně vedle sebe. Sklopené pohledy nazýváme sdružené. Obrazům ve sdružených průmětnách říkáme sdružené průměty. Kromě úplných pohledů na předmět lze použít pohledů jen na určitou část předmětu: Částečný pohled Místní pohled Rozvinutý pohled Částečný pohled se použije, nelze-li zobrazit předmět podle pravidel pravoúhlého promítání na průmětny k sobě kolmé bez zkreslení tvaru a rozměrů. Směr pohledu na předmět se vyznačí šipkou a písmenem velké abecedy, písmeno se opakuje u částečného pohledu promítnutého na pomocnou průmětnu. Částečný pohled lze posunout, popř. posunout a pootočit. Obrázek 4: Částečný pohled (Zdroj: Místní pohled se použije pro zjednodušení zobrazování v případě, že je třeba zobrazit tvar pouze určitého konstrukčního prvku. Místní pohled se může nakreslit místo úplného pohledu za předpokladu jednoznačnosti zobrazení. Místní pohled se kreslí souvislou tlustou čarou a je spojen s hlavním obrazem tenkou čerchovanou čarou. 10/21

11 Obrázek 5: Místní pohled (Zdroj: Rozvinutý pohled se použije u zakřivených předmětů, kde chceme, aby nevznikl zkreslený obraz tvarových podrobností. V základním obraze se vyznačí směr promítání a u rozvinutého obrazu označení pohledu se značkou pro rozvinutí. Obrázek 6: Rozvinutý pohled (Zdroj: Řezy a průřezy Typy řezů: Jednoduché o vodorovné o svislé o šikmé Obrazy se umisťují ve směru promítání a rovina řezu i obraz řezu se musí označit, obraz šikmého řezu lze také pootočit, v tom případě se musí označit rovina řezu i obrazu. Obrázek 7: Řezy jednoduché (Zdroj: 11/21

12 složené o lomené o stupňovité Obrázek 8: Řez stupňovitý (Zdroj: nt/sys-cs/resource/pdf/kresleni.pdf) Obrázek 9: Řez lomený (Zdroj: nt/sys-cs/resource/pdf/kresleni.pdf) Částečný řez Obrázek 10: Řez částečný (Zdroj: Poloviční řez souměrné části lze zobrazit v jedné polovině v řezu a v druhé polovině v pohledu. Obrázek 11: Řez poloviční (Zdroj: 12/21

13 Rozvinutý řez u zakřivených součástí rozvineme řez do roviny tak, aby nevznikl zkreslený obraz. Obrázek 12: Řez rozvinutý (Zdroj: Rozdíl mezi řezem a průřezem Řez zobrazují se jen ty části tělesa, které leží v rovině řezu a části ležící za rovinou řezu. Průřez zobrazují se pouze části předmětu ležící přímo v rovině řezu (hrany před a za řeznou rovinou se nezobrazují). Pokud by se obraz součásti rozpadl na více dílů, nesmí se průřez použít. Materiál součásti v rovině řezu se vyznačí šrafováním. Platí pravidla pravoúhlého promítání. Obrázek 13: Druhy šrafování (Zdroj: vlastní) 2.3 3D prostorové zobrazení 3D pohledy se na výkresy vkládají pro názornost. Základní pohledy jsou vyobrazené pomocí pravoúhlého promítání ve 2D. U složitějších sestav nebo složitých součástí 3D pohledy napomáhají představit si jejich tvar. Ve 3D systémech (např. Inventor, Creo, NX, Ideas, Pro-E apod.) se nejdříve musí vymodelovat součást a pak teprve se z modelu generuje výkres. Kdežto při kreslení ve 2D CADu se kreslí pouze promítnuté pohledy. 13/21

14 3 Kótování strojních součástí Kótováním obrazu na výkrese se musí jednoznačně určit tvar, velikost a vztahy jednotlivých prvků. Potřebný rozměr se má přečíst přímo bez počítání z jiných kót. Obrázek 14: Kóty (Zdroj: Kóta číselná hodnota rozměru zapsaná na výkrese. Udává požadovanou velikost kótovaného rozměru v dohodnutých měřicích jednotkách a není závislá na měřítku, ve kterém je výkres nakreslen. Kóta se skládá z grafické značky, písemné značky, hodnoty mezních úchylek rozměru, zkratky a slovního údaje. Obrysová čára úsečka nebo oblouk, jež znázorňuje obrys součásti. Kótovací čára úsečka nebo oblouk kružnice ohraničen hraničícími značkami, na které je zapsán kótovaný rozměr (může být mezi dvěma prvky, mezi prvkem a vynášecí čarou nebo mezi dvěma vynášecími čarami). Hraničící značka hraničící šipka nebo úsečka, kterou se ukončí kótovací čára. Pomocná čára přímka nebo část kružnice, která prodlužuje vlastní obrys součásti tak, aby ho bylo možno okótovat. Odkazová čára čára vedená nejvhodnějším směrem k odkazovanému prvku. Část odkazové čáry, na které píšeme údaje a je vodorovná, se nazývá praporek. [zdroj: Základní způsoby kótování: Řetězcové Souřadnicové Od společné základny Průběžné kótování od základny 14/21

15

16 4 Tolerance rozměrů Skutečné rozměry součásti se vždy liší od jmenovitých rozměrů udaných na výkresech kótami. S ohledem na funkci a montáž je nutné pro výrobu stanovit určité meze pro požadované rozměry součásti, což je prováděno TOLEROVÁNÍM ROZMĚRŮ na výkresech. Poloha tolerančních polí děr a hřídelů Obrázek 15: Poloha tolerančních polí (Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.111) Hlavní druhy uložení Vzájemný vztah dvou strojních součástí, který si nejnázorněji představíme jako vztah válcového hřídele a díry se nazývá uložení. Jsou-li skutečné rozměry sdružených ploch vyrobeny v předepsané toleranci, budou vlastnosti uložení záležet při stejném jmenovitém rozměru zejména na poloze a velikosti jejich rozměrových tolerancí. Podle toho rozlišujeme 3 základní druhy uložení. Obrázek 16: Poloha tolerančních polí (Zdroj: 16/21

17 5 Drsnost povrchu Skutečný povrch součásti je vrstva, která ohraničuje součást a odděluje ji od okolí. Tato vrstva se liší od ideálního povrchu různými nerovnostmi. Drsností povrchu rozumíme část geometrických nerovností s poměrně malou vzdáleností sousedních nerovností. Tyto geometrické nerovnosti jsou způsobeny stopami nástrojů při třískovém obrábění nebo jinými vlivy při zhotovování konečného tvaru povrchu součásti lití, lisování atd. Na výrobních výkresech se předepisuje drsnost povrchu číselnou hodnotou střední aritmetické úchylky profilu R a v µm. Obrázek 17: Značky drsností ( Obrázek 18: Úplná značka povrchu ( Složení úplné grafické značky drsnosti povrchu: a - požadavek na drsnost povrchu b - případné další požadavky na drsnost povrchu c - výrobní proces (způsob opracování, povlakování... ) d - orientace nerovností e - přídavek na obrábění Obrázek 19: Příklad použití značek drsností ( 17/21

18 6 Geometrické tolerance Mezní úchylky rozměrů se předepisují k přesným geometrickým tvarům součásti. Skutečně vyrobené součásti však nemají přesný geometrický tvar, stejně jako nemají absolutně přesné rozměry. Proto je třeba tolerovat i geometrický tvar a polohu ploch součásti. Přehled geometrických tolerancí: Skupina tolerancí Druh tolerance Značka Tolerance přímosti Tolerance rovinnosti Tolerance tvaru Tolerance kruhovitosti Tolerance válcovitosti Tolerance profilu podélného řezu Tolerance rovnoběžnosti Tolerance kolmosti Tolerance sklonu Tolerance plochy Tolerance souososti Tolerance souměrnosti Tolerance jmenovité polohy prvku Tolerance různoběžnosti os Souhrnné tolerance tvaru a plochy Tolerance obvodového házení Tolerance čelního házení Tolerance házení v daném směru Tolerance úplného obvodového házení Tolerance úplného čelního házení Tolerance tvaru daného profilu Tolerance tvaru dané plochy Tabulka 1: Přehled geometrických tolerancí (Zdroj: Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.735) 18/21

19 7 Výkresová dokumentace Výkresy součástí Výkres součásti je výkres zobrazující jednotlivou součást v normalizovaném měřítku a obsahující všechny údaje potřebné k úplnému určení součásti pro výrobu. Výkres součásti musí jednoznačně určit: tvar součásti velikost součásti přesnost výroby materiál (výchozí, konečný, polotovar) jakost povrchu povrchovou úpravu údaje pro výrobu, kontrolu, zkoušení Většina výkresů obsahuje doplňující slovní údaje a tabulky, které je nutno použít, není-li to možné vyjádřit graficky. Texty musí být přesné a stručné, nesmí obsahovat zkratky slov, kromě zkratek normalizovaných. Popisy se umisťují zpravidla rovnoběžně s popisovým polem výkresu. Kolem obrazu se na praporcích odkazových čar umisťují jen krátké popisy např. počet konstrukčních prvků. Text se na výkrese umisťuje nad popisové pole. Mezi textem a popisovým polem nesmí být zobrazení, tabulky apod. Tabulky parametrů výrobků, stanovené normami se kreslí podle norem. Ostatní tabulky se umisťují na volném místě výkresu vpravo od obrazů nebo pod nimi. Výkresy sestavení Výkres sestavení je výkres zobrazující vzájemnou polohu nebo tvar skupiny smontovaných částí vyšší konstrukční úrovně. Výkresy sestavení jsou kresleny tak, aby nárys sestavení odpovídal poloze, jakou zaujímá celek ve stroji. Počet obrazů se volí co nejmenší, ale tak, aby bylo možno nakreslit vazby součástí a všechny druhy součástí jednoznačně označit. Jednotlivé součásti se označují pozičními čísly. Pozice tj. arabské číslice se zapisují výrazným písmem (velikost 7 12mm) nad krátkou tlustou vodorovnou úsečku vně obrazu. Úsečka se spojuje tenkou vynášecí čarou s obrazem označované součásti, kde se ukončí výraznou tečkou v ploše nebo šipkou na obrysové hraně. Všechna čísla pozic se uspořádají do řad nebo sloupců, soustředěných pokud možno v základním obrazu. Vynášecí čáry pozic se nesmí vzájemně křížit nebo splývat s jinými čarami. Každá pozice se smí na jednom výkresu sestavení vyskytovat pouze jednou. Kreslí se takové podrobnosti, které nelze znázornit na výkresech součástí, neboť vyplývají až z funkčních souvislostí. Kreslí se součástky, které nemají detailní výkresy. Součástky, které se při montáži deformují (např. pružiny) se znázorňují ve tvaru přetvořeném. Pohyblivé součásti se většinou kreslí v některé z krajních poloh. Když je třeba vyšetřit možnost kolize s jinými součástmi, kreslí se ještě v dalších polohách, ale jen tenkými čarami. Sestavení se už detailně nekótují, udávají se pouze rozměry, které se musí dodržet při montáži nebo jsou důležité pro sestavení. Nemají se uvádět kóty, které jsou již na detailních výkresech, aby nedocházelo k duplicitě. Značky drsnosti povrchu, lícovací značky a značky úchylek se uvádějí jen u ploch, na nichž se při montáži provádějí dokončovací výrobní operace. K výkresu sestavení se zhotovuje seznam součástí, případně podsestav, které obsahuje. Tento seznam se nazývá kusovník a provede se buď přímo na výkrese jako nástavba popisového pole (píše se a čísluje od spodu) nebo mimo výkres (píše se a čísluje odshora). 19/21

20 8 Seznam použité literatury LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky: pomocná učebnice pro školy technického zaměření. 4., dopl. vyd. Úvaly: Albra, xiv, 914 s. ISBN /21

21 9 Seznam obrázků Obrázek 1: Značka promítání ISO-E (Zdroj: vlastní)... 9 Obrázek 2: Značka promítání ISO-A (Zdroj: vlastní)... 9 Obrázek 3: Pravoúhlé promítání ISO E (Zdroj: vlastní)...10 Obrázek 4: Částečný pohled (Zdroj: Obrázek 5: Místní pohled (Zdroj: Obrázek 6: Rozvinutý pohled (Zdroj: Obrázek 7: Řezy jednoduché (Zdroj: Obrázek 8: Řez stupňovitý (Zdroj: Obrázek 9: Řez lomený (Zdroj: Obrázek 10: Řez částečný (Zdroj: Obrázek 11: Řez poloviční (Zdroj: Obrázek 12: Řez rozvinutý (Zdroj: Obrázek 13: Druhy šrafování (Zdroj: vlastní)...13 Obrázek 14: Kóty (Zdroj: Obrázek 15: Poloha tolerančních polí (Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.111)...16 Obrázek 16: Poloha tolerančních polí (Zdroj: Obrázek 17: Značky drsností ( Obrázek 18: Úplná značka povrchu ( Obrázek 19: Příklad použití značek drsností ( Tabulka 1: Přehled geometrických tolerancí (Zdroj: Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.735) /21