INTENZITA ZATÍŽENÍ V PRŮPRAVNÝCH HRÁCH U HRÁČŮ FOTBALU

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury INTENZITA ZATÍŽENÍ V PRŮPRAVNÝCH HRÁCH U HRÁČŮ FOTBALU Diplomová práce (bakalářská) Autor: Zdeněk Lhota, Management sportu a trenérství, Vedoucí práce: Mgr. Radim Weisser Olomouc 2013

Jméno a příjmení autora: Zdeněk Lhota Název bakalářské práce: Intenzita zatížení v průpravných hrách u hráčů fotbalu Pracoviště: Katedra sportů Univerzity Palackého v Olomouci Vedoucí diplomové práce: Mgr. Radim Weisser Rok obhajoby diplomové práce: 2013 Abstrakt: Úspěch v současném fotbalu je úzce spjat s kvalitní kondiční vybaveností hráčů. Moderní pojetí tréninku tak díky vědeckým poznatkům přináší významný posun v této oblasti. Práce je zaměřena na analýzu intenzity zatížení ze záznamu srdeční frekvence v průpravných hrách u hráčů U19. Naměřené hodnoty zachycují závislosti s podmínkami průpravných her a zároveň se shodují s výsledky obdobných studií. Klíčová slova: průpravné hry intenzita zatížení srdeční frekvence Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb. 2

Autor s first name and surname: Zdeněk Lhota Title of the masters thesis: Analysis of the intensity of load in training games football players Department: Department of Teaching Physical Education Supervisor: Mgr. Radim Weisser The year of presentation: 2013 Abstract: Success in up to date football is closely connected with quality players condition. Modern training concept thanks to scientific knowledge brings significant progress in this area of interest. This balcheor work is focus on intensity strain analysis of heart rate frequency in training games of U19 players. Measured values catch the correlation with training games conditions and alongside are identicaly with similar studies results. Keywords: training games - strain intensity - heart frequency I agree the thesis paper to be lent within the library service. 3

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně s odbornou pomocí pana Mgr. Radima Weissera, uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a řídil se zásadami vědecké etiky. V Olomouci dne:.2013 Děkuji Mgr. Radimu Weisserovi za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. 4

OBSAH 1 ÚVOD... 7 2 PŘEHLED POZNATKŮ... 8 2.1 Struktura intenzity pohybového zatížení hráče v utkání... 8 2.2 Charakteristika sportovního výkonu... 9 2.2.1 Technická příprava... 10 2.2.2 Taktická příprava... 11 2.2.3 Psychologická příprava... 12 2.2.4 Kondiční příprava... 12 2.2.4.1 Silové schopnosti... 13 2.2.4.2 Rychlostní schopnosti... 14 2.2.4.3 Vytrvalostní schopnosti... 16 2.2.5 Koordinační schopnosti...17 2.3 Metabolické zóny... 18 2.3.1 Alaktátová anaerobní zóna... 19 2.3.2 Laktátová anaerobní zóna... 19 2.2.3 Aerobní zóna... 20 2.2.4 Anaerobní práh... 21 2.4 Adaptace organizmu na tělesnou zátěž... 22 2.4.1 Velikost zatížení... 22 2.3.2 Objem zatížení... 23 2.2.3 Intenzita zatížení... 23 2.5 Srdeční frekvence v intezitě zatížení... 24 2.6 Potenciál malých her... 25 3 CÍLE A ÚKOLY... 27 3.1 Hlavní cíl bakalářské práce... 27 3.2 Dílčí cíle bakalářské práce... 27 3.3 Úkoly bakalářské práce... 27 4 METODIKA... 28 4.1 Průběh měření... 28 4.2 Charakteristika vyzkumného souboru... 29 4.3 Použité metody... 30 5

4.3.1 Měření srdeční frekvence... 30 4.3.2 Zóny srdeční frekvence... 32 4.3.2 Faktory změny intenzity zatížení... 32 4.4 Statistické zpracování dat... 32 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 33 5.1 Souhrná data... 33 5.2 Analýza intenzity zatížení v jednotlivých zónách... 33 5.3 Komparace dat v závislosti na velikosti hrací plochy... 37 6 ZÁVĚRY... 40 7 SOUHRN... 41 8 SUMMARY... 42 9 REFERENČNÍ SEZNAM... 43 6

1 ÚVOD Každý sportovní výkon lze označit za umělecké dílo. Záleží na jeho pojetí a prezentaci zda v nás vyvolá pozitivní či negativní emoce, popřípadě zanechá nesmazatelnou vzpomínku. I tak můžeme vidět dnešní dění na fotbalových trávnících. Oproti dřívějším dobám se hra zrychlila, získala lesk v podobě kolektivních a individuálních výkonů, promyšlených akcí, a nezapomenutelných gólů či zákroků. Fanoušci mají možnost díky moderní technice sledovat nepřeberné množství těchto představení v podání nejlepších umělců dnešní doby, jimiž jsou hráči a trenéři. Za tímto vším však stojí neuvěřitelně dlouhá cesta poznání krajinou sportovního tréninku. Málokdo si uvědomuje, jak složitá, obsáhlá a neustále měnící se je. Při sledování zápasů jsme mnohdy obklopeni tolika trenéry hodnotících každou probíhající minutu aniž by o tréninku cokoliv věděli. Tato bakalářská práce se zaměřuje na využití poznatků moderního pojetí tréninku v aplikaci malých her do tréninkové jednotky. Potenciál malých her je velký a to nejen z hlediska rozvoje technických a taktických schopností v aerobním tréninku. Dalším aspektem jejich efektivity je simulaci zápasové intenzity zatížení. 7

2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Struktura intenzity pohybového zatížení hráče v utkání Týmová hra s míčem cyklické i acyklické povahy, tak bychom mohli definovat fotbal. Z doby trvání zápasu, různorodosti herních situací, intenzity jejich řešení, míry koncentrace, a z množství pohybových činností lze jednoduše vyvodit, o jak fyzicky náročnou hru jde. Klade díky tomuto vysoké požadavky na fyzickou zdatnost a trénovanost jedinců. Dominantní pohybovou činností je běh různých rychlostí a chůze, činnost s míčem je prováděna po dobu souhrnnou 1-3 min. (Psotta et al., 2006) Tabulka 1. Model pohybové aktivity hráče v utkání (Psotta et al., 2006) Lokomoční činnost bez míče 9-15 km vzdálenost překonaná chůzí a během v různých rychlostech a způsobem 40-60 změn směru běhu spojených s brzděním a zrychlením 6-20 obranných soubojů 5-20 výskoků 0-6 zvednutí ze země po pádu Činnost s míčem 30x vedení míče, 140-220 m vzdálenost překonaná vedením míče 20-46 přihrávek 0-4x střela 4-17x hra hlavou 3-16 x odehrání míče hlavou Pokud budeme monitorovat herní výkon hráče v zápase z hlediska pohybového zatížení, nalezneme patrnou střídavost postojů, chůze, činností s míčem a běhů o různé rychlosti. Psotta (2006) uvádí, že ke změnám intenzity nebo typu činnosti dochází průměrně každou pátou až šestou sekundu. Fotbalový výkon se tak skládá z 900-1100 diskrétních intervalů činnosti od stoje a poklusu, po intervaly vysoce intenzivních činností - běžeckých sprintů, výskoků, soubojů o míč. Tyto charakteristiky platí pro dorostence a dospělé hráče. 8

V posledních desetiletích se výrazným způsobem zvýšila plocha herní aktivity hráčů a to zároveň s rychlostí přihrávaných balonů na střední i dlouhou vzdálenost. Na základě těchto zjištění je v současné době podporován všeobecný názor, že nejmarkantnější změny se zejména týkají kondičních aspektů rychlostně silových projevů v herním výkonu. Samozřejmě, pohybový výkon hráčů v utkání ovlivňují i další faktory jako např. somatotyp, kdy s nárůstem tělesné výšky hráčů dochází k potencionálně lepší ekonomice běhu (Psotta et al., 2006). Při sledování dnešních zápasů je patrné, jak se hra výrazně změnila. Díky aktivnímu zapojování všech hráčů do útočných či obranných činností a rychlým přechodům mezi nimi mohou týmy výrazněji měnit těžiště hry. Z toho lze snadněji docílit vstřelení branky. Organizovanost zón dává hře rychlost, jenž je základní podmínkou k jejich překonání. To přináší pro hráče mnohem větší vzdálenosti, které musí v průběhu hry překonávat, než tomu bylo v minulosti. Rychlý protiútok pro vstřelení branky je dnes nejefektivnějším nástrojem ve hře každého týmu. 2.2 Charakteristika sportovního výkonu Vlastní sportovní výkon je podstatou sportu i sportovního tréninku. Realizují v něm své schopnosti a znalosti sportovci, trenéři a vědci. Zásadní význam jeho dokonalého pochopení je klíčový pro tvorbu kvalitního sportovního tréninku. Trénink je proces složitý a účelně organizovaný. Činnost ve většině sportovních odvětví má podobu velmi složitých pohybů či jejich kombinací. Jejich zvládání vyžaduje přístup, který v sobě tvůrčím způsobem kombinuje různé metody, prostředky a formy tréninku. Přitom je zřejmé, že není možné tyto specifické přístupy volit náhodně (např. podle momentálni nálady trenéra), ale je nezbytné je určitým způsobem plánovat, organizovat a řídit. Určitý prvek nahodilosti se v trenérské práci vyskytuje vždy, ale dobrý trenér by se jej vždy měl snažit vždy co nejvíce redukovat a dávat přednost dobře organizovanému a systematickému vedení svých svěřenců. (Perič & Dovalil, 2010) Sportovní výkon (viz. obrázek 1) charakterizujeme jako projev specializovaných schopností sportovce. Jeho obsahem je uvědomělá pohybová činnost zaměřená na řešení 9

úkolů, které jsou vymezeny pravidly jednotlivých disciplín, závodů, soutěží a utkání (Lehnert, Novosad & Neuls, 2001). Obrázek 1. Sportovní výkon a jeho složky z hlediska sportovní praxe upraveno dle Grossera, 1991 (In Lehnert, Novosad & Neuls, 2001) Ve struktuře sportovního výkonu tyto faktory chápeme jako relativní samostatné součásti jednotlivých sportovních výkonů, které vychází ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů. Mají společné to, že jsou trénovatelné, tj. ovlivnitelné tréninkem. Každý sportovní výkon - z hlediska jeho struktury - charakterizuje jak počet, tak i uspořádání faktorů. (Dovalil et al., 2002) 2.2.1 Technická příprava Technická příprava je jedním ze základních prvků sportovního tréninku. Její podstatu tvoří procesy zaměřující se na osvojování a zdokonalování sportovních dovedností. Jedná se předpoklady (speciální dle sportů) k řešení různých pohybových úkolů v návaznosti na pravidla daného sportu, biomechanické zákonitosti a pohybové možnosti jedince. Existuje velké množství faktorů, které podmiňují míru (úroveň) dovedností. Jsou to zejména kondiční připravenost (míra rozvoje vytrvalostních, silových, rychlostních schopností), psychické schopnosti a vlastnosti (např. motivace a 10

koncentrace) a koordinační funkce centrálního nervového systému na vnitro a mezisvalové úrovni. Trénink techniky se v praktické aplikaci dělí do tří časových úseků. První fáze je popisována jako osvojení základní techniky (nácvik), ve druhé fázi se zdokonaluje osvojená technika (zdokonalování) a ve třetí dochází k upevnění a stabilizaci techniky, tak aby umožnila v maximální možné míře využívat ostatní prvky sportovního výkonu. (Dovalil et al., 2002) Fotbalovou techniku lze specifikovat mnoha aspekty, jimiž hráči disponují. Individuální dovednosti s balonem, jako jsou hlavičkování, střelba, kvalita přihrávky, zpracování a vedení balonu, odebrání balonu soupeři popřípadě jeho obcházení. Moderní pojetí hry by se bez těchto atributů techniky neobešlo. Jen díky neustálému opakování získává jedinec kvalitní techniku s prvky účelnosti a ekonomičnosti pohybu. Pěkné vedení míče se zdánlivým lehkým překonáním protihráče nebo správně načasovaná a razantní střela na branku není běžnou výbavou jen talentovaných hráčů, ale i těch, kteří se pilně věnují tréninku. (Kollath, 2006) 2.2.2 Taktická příprava Taktická příprava se zaměřena na trénink sportovce k promyšlenému a účinnému vedení sportovního boje v podmínkách daných soutěží. Jde o nalezení nejoptimálnějšího řešení možných soutěžních situací. Hlavní cílem je připravit jedince na řešení herních situací tak, aby mu to umožnilo zvítězit nebo se co nejlépe umisťovat v soutěžích. Je podmíněna vysokou připravenosti jednotlivců kondiční a zejména technické přípravě. Její zvládnutí závisí na osvojení teoretických znalostí (znalost možností vyskytujících se v průběhu soutěže), praktickém zvládnutí řešení určitých situací v soutěži (procvičení analýzy a výběru řešení) a tvůrčích schopnostech, které na základě měnících se podmínkách a osvojených variant řešení přináší zcela nové možnosti. (Dovalil et al., 2008) Veškerá činnost týmu při utkání musí být zaměřena na dosažení jejich cíle. Tomu by měla být přizpůsobena veškerá činnost týmu jako celku tak i činnost jednotlivců. Jen díky propojení týmového a individuálního přístupu lze dosáhnout nejlepší taktiky a cíle. 11

2.2.3 Psychologická příprava Jedinečnost každého z nás je dána velkým množstvím a rozmanitostí vlastností, které utváří osobnost. Díky tomu je naše chování a rozhodování různé a psychologické přípravy v rámci sportovního tréninku vyžaduje zvláštní pozornost. Psychologická příprava je velmi rozmanitá, jelikož se zaměřuje na všechny podněty a vlivy přicházející z vnějšího a vnitřního prostředí. Na sportovce tak různou měrou a intenzitou působí. Nemají původ pouze ve sportovním prostředí, ale zahrnují i jeho soukromý a veřejný život. Veškeré tyto aspekty se střetávají a vzájemně reagují, tudíž je velmi obtížné psychologicky stanovovat prognózu vývoje a chování sportovce. (Dovalil et al., 2008) Cíl psychologické přípravy je tvorba optimálních psychických předpokladů sportovce pro úspěšné zrealizování sportovního výkonu. To má za účel zkvalitnění a zrychlení adaptace sportovce na podmínky spojené se sportovní činností, zejména adaptace s kontrolovanou regulací psychických funkcí sportovce na podmínky v tréninku a v soutěžích. (Perič & Dovalil 2010) 2.2.4 Kondiční příprava Obsahem kondiční přípravy je rozvíjení pohybových schopností podle požadavků sportovního výkonu. Z hlediska sportovního tréninku jde o komplexní celek, jejž nemůžeme rozdělit, popřípadě ohraničit na jednotlivé části dle pohybových schopností. Kondiční příprava je jednou ze složek sportovního tréninku, což je podle Dovalila et al. (1982, 12 ) organizovaný proces rozvoje výkonnosti sportovce (nebo družstva), zaměřený na dosahování nejvyšších sportovních výkonů ve vybraném druhu sportu. Dovalil (2002) také uvádí že, se za kondiční faktory sportovního výkonu považují pohybové schopnosti. Dále uvádí, že v každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti a rychlosti aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. 12

Hlavním zaměřením kondiční přípravy je rozvoj pohybových schopností sportovce. Ty jsou jedním z hlavních komponent většiny sportovních výkonů. Komplexně ovlivňují různou mírou fyziologické funkce, ale mají svůj vliv i na psychickou stránku jednotlivce. Klíčovým východiskem jejich tréninku je adekvátní zatěžování za využití nejvhodnějších nástrojů - metod, modelů. Na základě specifičnosti různých cvičení, může, v praktické přípravě nabývat různé podoby. Obecná kondiční příprava celkově ovlivňuje, veškeré pohybové schopnosti. K tomu využívá cvičení, jejichž cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje. Oproti tomu speciální kondiční příprava vychází ze specifických požadavků sportovního odvětví a její složitost směřuje k maximálnímu využití pohybových schopností při v charakteristické struktuře pohybu konkrétního sportovního odvětví. Huděc (2002) popisuje že, mezi obecné požadavky kondiční přípravy patří zdokonalování všestranného pohybového základu, kterého dosáhneme rozvojem pohybových schopností v nerůznějších kvalitách jejich projevů. Jedná se o rozvoj silových, rychlostních, vytrvalostních a obratnostních schopností na bázi příslušných fyziologických funkčních systémů a odpovídajících psychických procesů. 2.2.4.1 Silové schopnosti Silové schopnosti jsou definovány jako schopnost překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí (kontrakce = stah svalu). (Perič & Dovalil 2010,79) Jejich významnou úlohu lze nalézt v celém spektru sportovních odvětví s různou mírou vlivu a podílu na sportovní výkon. Patří mezi základní prvky pohybové činnosti jedince, bez nichž by nebyl schopen projevit další schopnosti. Silové schopnosti jsou děleny na staticko - silové schopnosti a dynamicko - silové schopnosti. Každá má své formy. 13

Silové schopnosti Statické silové schopnosti Jednorázová forma Vytrvalostní forma Dynamické silové schopnosti Explozivně silová forma Rychlostně silová forma Vytrvalostně silová forma Obrázek 2. Grafické znázornění struktury komplexu silových schopností. Ve fotbale explozivní síla hraje významnou roli v podílu na úspěchu v herně důležitých prvcích, jako jsou zrychlení ve sprintu, změny směru, osobní souboje, výskoky, vhazování, kopy do míče a činnost s ním. Tyto jsou soustřeďovány do krátkých intervalů vysoké intenzity, které se opakují.(psotta et al., 2006) 2.2.4.2 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou definovány jako schopnost vyvíjet činnost s maximální intenzitou. Chápeme je jako schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 s), a to bez odporu nebo jen s malým odporem (přibližně 20-25 % maxima). Je charakteristická převážným zapojením ATP-CP zóny. (Perič & Dovalil 2010, 92) Při členění rychlosti můžeme vycházet z charakteristických prvků pro jednotlivé druhy. Rychlost, tak můžeme rozdělit na reakční, acyklickou, cyklickou a komplexní, jenž je kombinací všech. Reakční rychlost je charakterizována reakcí na určitý podnět v co nejkratším časovém úseku. 14

Acyklická rychlost nebo vlastní rychlost určitého pohybu s jasně vymezeným počátkem i koncem. Cyklickou rychlostí charakterizuje vysoká míra frekvence opakovaných identických pohybů. Oblast rychlostních schopností je strukturovaná, tvoří jí komplex téměř nekorelovaných samostatných schopností. Výše zmíněné předpoklady se v nich uplatňují různou měrou (Měkota & Novosad, 2005). Rámcovou představu podává obrázek 3. Rychlost komplexní rychlostní výkon reakční rychlost akční pohybová rychlost jednoduchá reakce výběrová reakce rychlost jednoduchého pohybu cyklická-frekvenční lokomoční rychlost stanovený podnět určená odpověď anticipace proti malému odporu sprinterská rychlost teping Obrázek 3. Členění rychlostních schopností (Měkota & Novosad, 2005) Herní výkon hráče je převážně založen na složitém pohybovém jednání. Rychlosti se tak týká nejen provedení určité činnosti, ale zároveň psychických procesů, které tomu předcházejí. ( Psotta et al., 2006) Podle Periče a Dovalila (2010) nacházíme u jednotlivých projevů rychlosti relativní nezávislost. Jejímž projevem je, že dílčí vyspělost jedné neznamená vysokou úroveň další a rozvoj jedné, taktéž nepřináší rozvoj druhé. Z tohoto pohledu je jasná jejich autonomie a při jejich rozvoji musíme pracovat individuelně. 15

2.2.4.3 Vytrvalostní schopnosti Za vytrvalost je všeobecně považována pohybová schopnost člověka k dlouhotrvající tělesné činnost: soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle, nebo po stanovenou potřebnou dobu co nejvyšší možnou intenzitou. (Perič & Dovalil, 2010) S určitým nadhledem můžeme vytrvalostní schopnosti jako schopnost odolávat únavě. Samotné členění je závislé na velkém množství hledisek, jako jsou typy svalových kontrakcí, účast svalových skupin popřípadě podílu aerobně nebo anaerobně uvolněné energie. Délka trvání je však považována za základní hodnotu, dle níž se vytrvalostní schopnosti dělí na rychlostní, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou. VYTRVALOSTNÍ SCHOPNOSTI Lokální (svalová) vytrvalost Globální (celková) vytrvalost Dynamická Statická Rychlostní Silová Silová Rychlostní vytrvalost vytrvalost vytrvalost vytrvalost Obrázek 4. Struktura vytrvalostních schopností (Čelikovský et al., 1989) Vytrvalost je pohybová schopnost člověka k dlouho trvající pohybové činnosti (Huděc, 2002, 15). 16

Tabulka 1. Charakteristika jednotlivých druhů vytrvalosti (Dovalil et al., 2008) Druh vytrvalosti Doba trvání činnosti Převážná aktivizace energ. systému Rychlostní Do 20-30 s ATP - CP Krátkodobá Do 2-3 min. ATP - LA Střednědobá Do 8-10 min. LA - O 2 Dlouhodobá Nad 10 min. O 2 Vysvětlivky: AT P- CP - regenerace ATP z kreeatinfosátu ATP LA LA O 2 O 2 - anaerobní gykolýza - aerobně anaerobní systém - aerobní oxidace glukózy a tuk 2.2.5 Koordinační schopnosti Komplex pohybových schopností: dispozice lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. (Dovalil et al.,2008) Koordinační schopnosti Schopnost koordinace pod časovým tlakem Schopnost k přesné kontrole pohybů Schopnost koordinace pod časovým tlakem při globálních pohybových činnostech Schopnost koordinace pod časovým tlakem při lokálních pohybových činnostech Schopnost k přesné kontrole globálních pohybů Schopnost k přesné kontrole lokálních pohybů Obrázek 5. Struktura koordinačních schopností (Bös, 2001, 109) 17

Koordinační schopnosti nemají pro svou klasifikaci jediné kritérium. Jejich strukturu tvoří mnoho různých (dílčích) schopností. Například schopnosti diferenciační, orientační, rovnovážná, docilita atd. (Dovalil et al., 2008) 2.3 Metabolické zóny Pro kvalitní a efektivně řízený trénink je nezbytná dokonalá znalost energetického krytí pohybové činnosti. Díky tomu jsme schopni správně manipulovat se zátěží, dávkováním intenzity a délky trvání zátěžového intervalu, počtu zátěžových intervalů v sérii, počtu sérií a odpočinku. Pásma krytí energetických požadavků především pro činnost svalu v rámci neustále probíhající přeměny látek a energií v živém organismu. Vymezují a odlišují se převažujícím způsobem získávání energie, využitím zdrojů energie a rychlostí uvolňování poskytované energie. (Dovalil et al., 2008) Na základě výše uvedeného dělíme zóny pro získávání energie z látky, jenž je schopná ji vázat a zároveň uvolňovat (adenosintrofosfát-atp) prostřednictvím energetických reakcí na alaktátovou anaerobní zónu, laktátovou anaerobní zónu a aerobní zónu. Obrázek 6. Podíl energetického krytí v závislosti na trvání zátěže [%] (Placheta et al., 2001) 18

2.3.1 Alaktátová anaerobní zóna Tato zóna je charakteristická velmi rychlým energetickým ziskem v anaerobních podmínkách ze svalových zásob ATP a CP (kreatinfosfát). Za nejvyšší možné intenzity v časovém intervalu do 10-15 sekund dochází k rozkladu molekuly ATP za vzniku ADP (adenosindifosfát) a uvolnění energie bez vzniku laktátu (kyselina mléčná). Resyntézou ADP za využití organického fosfátu z CP vzniká opět ATP. Kapacita této zóny je determinována zásobami ATP a CP ve svalech. Díky rychlosti uvolnění energie je zajišťována vysoká intenzitu svalového stahu, ale zároveň rychlý nástup únavy. K takto vysokým energetickým výdejům dochází při krátkodobých a intenzivních výkonech, jako jsou například sprinty. 2.3.2 Laktátová anaerobní zóna Tato zóna poskytuje rychle energii získanou štěpením svalového glykogenu v anaerobních podmínkách (anaerobní glykolýza). Při produkci energie anaerobní glykolýzou se ve svalu hromadí laktát, a to i přes jeho rychlé vyplavování do krve a další metabolizaci v játrech a ledvinách (tam je použit při syntéze glukózy), nepracujících svalech či v srdci (přeměněn na puryvát) (Grasgruber & Cacek, 2008, 11). Takto získaná energie pokrývá více jak 50% pohybové intenzity nižší než maximální do 2-3 minut. (Dovalil et al., 2008) 2.3.3 Aerobní zóna V této zóně dochází k získávání energie štěpením cukrů, tuků a bílkovin s využitím kyslíku. Takto je energeticky pokrývána svalová činnost o střední až mírné intenzitě po dobu desítek minut až hodin. Pokud je intenzita činnosti vyšší dochází 19

převážně k štěpení cukrů, pokud je intenzita nižší v časovém intervalu 20-30 minut jsou štěpeny převážně tuky. Ke štěpení bílkovin dochází až při extrémně dlouhých časových intervalech Tabulka 2. Podíl energetických systémů v % na pohybové činnosti různé doby trvání a relativně maximální intenzity(= po uvedenou dobu co možná nejvyšší). (Dovalil et al., 2008) Doba činnosti ATP-CP LA O2 5 s 85 10 5 10 s 50 35 15 30 s 15 65 20 1 min. 8 62 30 2 min. 4 46 50 4 min. 2 28 70 10 min. 1 5 90 30 min. 1 5 95 1 hod. 1 2 98 2 hod. 1 1 99 2.3.4 Anaerobní práh Aerobním prahem označujeme maximální intenzitu při, níž přestává být absolutním zdrojem energie získaná aerobně. Jedná se tedy o intenzitu zatížení, při níž se již zapojuje anaerobní zóna za vzniku laktátu. Havlíčková (1993) hovoří o anaerobním prahu jako o předělu mezi oxidativním krytím energetických potřeb při pohybové činnosti a smíšeným krytím aerobněanaerobním, ve kterém prudce narůstá podíl neoxidativní úhrady energetické spotřeby. 20

Dovalil a kolektiv (2008) uvádí u netrénovaných jedinců se ANP pohybuje mezi 50-70% VO2 max, u trénovaných pak 80-90% i více. K hrubému odhadu se uvažuje o pásmu 85-90% maximální tepové frekvence. Přesnějším metabolickým ukazatelem je krevní laktát (4-5mmol/l).. Obrázek 7. Graf závislosti krevního laktátu (mmol) na tepové frekvenci (TF/min) nebo podávaném výkonu (W). (http://www.sportvital.cz/rejstrik/l/laktatova-krivka/) 2.4 Adaptace organismu na tělesnou zátěž Adaptace, jako komplexní schopnost umožňující přizpůsobování organizmu vnitřním a vnějším vlivům prostředí narušujících homeostázu. V zájmu přežití je nucen každý organismu s těmito změnami vyrovnat a nastolit tak novou homeostázu. Přizpůsobování i přizpůsobení vlivům prostředí, obecný děj charakteristický biochemickými, funkčními, morfologickými a psychologickými změnami. Jako komplexní dispozice přizpůsobovat se vlivům prostředí patří spolu s pohybem, autoreprodukcí, výměnou energií a informací k základním znakům života. (Dovalil et al., 2008, 11) 21

Organismus reaguje na náhlou pohybovou zátěž různými funkčními (adaptačními) změnami, které projevují pouze v krátkém časovém intervalu. Jedná se například o nárůst srdeční frekvence s ní související změny v krevním oběhu nebo nárůst dechové frekvence. Z hlediska dlouhodobého působení vlivů dochází k adaptačním změnám projevujících se v režimu znovu nastolování nové homeostáze například snížením SF v klidu i SF během zátěže, zvětšením systolického objemu, hypertrofii srdce, zejména levé komory, zbytněním svalstva. Systematičností a dostatečně dlouhým působením zátěže, jako podnětu lze docílit efektivních změn v organismu reflektujících v nárůstu sportovní výkonnosti. 2.4.1 Velikost zatížení Velikost zatížení je v tréninku třeba obměňovat. Velikost zatížení chápeme jako vícerozměrnou veličinu, která je vytvářena těmito charakteristikami zatížení: (Dovalil et al., 2002, 88) Intenzita cvičení doba trvání cvičení počet opakování cvičení interval odpočinku mezi cvičením způsob odpočinku Velikost zatížení lze tak obměňovat prostřednictvím intenzity, objemu, zvoleného intervalu odpočinku a to za pomoci každé z uvedených charakteristik zvlášť, ale i v kombinaci. 2.4.2 Objem zatížení Objem zatížení charakterizuje kvantitativní stránku tréninkové činnosti jako počet tréninkových dnů, jednotek, doby tréninkové jednotky, počet opakovaní jednotlivých cvičení atd. V jednotlivých sportech můžeme rozlišit specifické ukazatele např. 22

množství překonané vzdálenosti, počet hodů atd. Objemem soutěžního zatížení označujeme počtem startů nebo utkání v soutěži. 2.4.3 Intenzita zatížení Intenzita zatížení (IZ) vyjadřuje vynaloženou míru úsilí k plnění pohybové aktivity. Toto vynaložené úsilí se může pohybovat od nejnižší úrovně až po maximální či hraniční. Intenzita zatížení je pro své energetické nároky velmi úzce spjata s tvorbou energie v jednotlivých zónách (viz. kapitola 2.2.4). Můžeme jí posoudit na základě kvantitativních parametrů například rychlost pohybu, hrací tempo, velikost odporu či velikost překonané vzdálenosti nebo výšky. Dalším kvantitativně vyjádřitelným aspektem intenzity zatížení jsou akutní vnitřní změny organismu například aktuální spotřeba kyslíku, energetický výdej a úspěšná metoda měření tepové frekvence. Tabulka 3. Dělení intenzity zatížení s odpovídajícím energetickým krytím (Dovalil et al., 2002) Maximální intenzita Submaximální intenzita = anaerobní laktátové krytí (ATP CP) =anaerobní laktátové krytí (LA) Střední intenzita = aerobně anaerobní krytí ( LA 0 2 ) Nízká intenzita =aerobní krytí 2.5 Srdeční frekvence v intenzitě zatížení Srdeční frekvence (SF) charakterizuje činnost srdce, její průměrné klidové hodnoty se pohybují v rozmezí mezi 60-80 tepy/minutu (Silbernagl & Despopoulos, 2003). Trénovaní jedinci vykazují nižší hodnoty. Důležitým aspektem srdeční frekvence je 23

míra stresu organismu, jako reakce na změnu. Pro měření vlastní hodnoty SF lze použít různé metody, pro praxi však nejefektivnější za použití sporttestru. Srdeční frekvenci lze rozdělit dle intenzity takto: Klidová srdeční frekvence (SFklid) je velmi závislá na pohlaví, věku, aktuálním zdravotním stavu jedince, trénovanosti, tělesné teplotě atd. Udává počet tepů za minutu při absolutním klidu, nejlépe je naměřena ihned po probuzení vleže. Maximální tepová frekvence (SFmax) je ukazatelem nejvyššího počtu srdečních kontrakcí za minutu. Tato bývá dosažena v průběhu maximální fyzické zátěže. Srdeční frekvence se takto stala obecným, poměrně univerzálním a zejména pro praktické potřeby kvalitním indikátorem intenzity zatížení. Změny v SF reflektují intenzitu zatížení a zároveň podíl v zastoupených energetických procesech. Tabulka 4. Podíl aerobních a anaerobních procesu při různé tepové frekvenci (podle Choutky, 1979) Tepová frekvence (počet tepů/min) Podíl aerobních procesu (v%) Podíl anaerobních procesů (v %) do 120 100-120 - 150 90-95 5-10 150-165 65-85 15-35 165-180 50-65 35-50 přes 180 - více než 50 24

2.6 Potenciál malých her Malé formy hry (small-side game) SSG u nás průpravné hry, mají v moderním pojetí tréninku fotbalu důležitou roli. Jejich použití lze nalézt již před 20 lety, avšak díky rozvoji v technologií umožňujících kvalitní monitoring jednotlivých parametrů u hráčů, získávají v součastné době stále větší pozornost a oblibu mnoha trenérů. Oproti minulým dobám, kdy byly využívány k rozvoji technických a taktických schopností se dnes staly účinným nástrojem aerobního tréninku. Jejich potenciál je však široký. Díky možnostem variability jsme schopni připravit různé situace, do kterých se hráči dostávají v mistrovských utkáních. Abychom maximálně využily potenciál průpravných her, je třeba pochopit dílčí komponenty se, kterými pracujeme, a jejich vliv na fyzické, fyziologické a motorické odpovědi jedince. Mnoho studií se již zabývalo vlivem SSG na hráče, měnila různé proměnné nebo herní pravidla, včetně velikosti hřiště (Kelly & Drust, 2009; Owen et al, 2004;. Tessitore, Meeusen, Piacentini, Demarie, a Capranica, 2006), počet hráčů (Katis & Kellis, 2009), doba trvání hry a formy hry (Tessitore et al., 2006). Další použili kombinaci těchto proměnných (Aroso, Rebelo, a Gomes Pereira, 2004, Hill-Haas et al, 2009b;. Jones & Drust, 2007, Rampinini et al., 2007;. Williams & Owen, 2007) atd. Základními prvky, se kterými v průpravných hrách pracujeme je tedy velikost hrací plochy, počet hráčů, pravidla hry, interval zátěže / intervalu odpočinku a činnost trenéra. Systematickou prací s těmito atributy jsme schopni zlepšovat aerobní vytrvalost hráčů současně s technickými a taktickými schopnostmi, což vzhledem k dřívějším tréninkům aerobní vytrvalosti bez míče kontinuální formou lze brát, jako obrovský přínos nejen z hlediska efektivity využití tréninkového času. 25

3 CÍLE A ÚKOLY 3.1 Hlavní cíl bakalářské práce Analyzovat intenzitu zatížení v malých formách průpravných her u hráčů dorostenecké kategorie U19 sportovního centra mládeže v tréninkovém procesu. 3.2 Dílčí cíle bakalářské práce 1. Zjistit intenzitu zatížení ve zvolených zónách a parametrech průpravné hry. 2. Komparovat data dle zvolených faktorů ovlivňujících změnu intenzity hry. 3.3 Úkoly bakalářské práce 1. Rešerše odborné literatury. 2. Stanovit metodiku práce. 3. Pořízení potřebného množství záznamu potřebného pro výzkum 4. Analyzovat získaných dat 5. Statisticky zpracovat a vyhodnotit naměřená data 6. Zpracování a vyhodnocení naměřených výsledků 7. Zpracovat bakalářskou práci 26

4 METODIKA 4.1 Průběh měření Hráči byli rozděleni do čtyř skupin. Hráčům byl v šatně po objasnění organizace tréninkové jednotky připevněn na tělo sportester se zvýšeným důrazem na jejich komfort při podávání výkonu. Na stanovený signál si každý jednotlivec tester aktivoval a bylo zároveň započato měření času. Po přesunu na hrací plochu a provedení rozcvičení v délce 20 minut byla započata klíčová činnost. Vlastní měření se odehrávalo na stadionu 1. SK Prostějov s umělým povrchem. Na ploše byly vymezeny dvě hrací sekce A a B, jejichž velikost se v průběhu tréninkové jednotky zvětšovala. První část se hrála na ploše 16x24m, poté byla plocha zvětšena na 20x30m a poslední část probíhala na prostoru 24x36m. V sekci A byli součástí hrací plochy branky a do hry se zapojili gólmani. V sekci B byla činnost bez branek a gólmanů. V obou sektorech byl kladen důraz na neustálý pohyb v průběhu hry. Střídání v sekcích bylo upraveno na čtyři družstva po 5 členech tak aby v každé sekci odehrála družstva jeden mikrozápas při všech rozměrech. Po stranách herní plochy bylo k dispozici velké množství náhradních míčů, aby v případě přerušení hry z důvodu ztráty balonu (míč mimo plochu po špatné přihrávce nebo střele) byl minimalizován pokles intenzity zatížení. Interval zatížení a interval odpočinku byl v poměru 2:1, v němž docházelo ke střídání sekcí. Vlastní odpočinek byl pasivní. Hráči v obou sektorech byli neustále motivováni trenéry. 27

4.2 Charakteristika výzkumného souboru. Výzkumný souborem použitým pro tuto bakalářskou práci bylo 10 hráčů 1. SK Prostějov (n=10), všichni byli seznámeni s cílem tohoto měření a výsledky jim byli prezentovány po ukončení výzkumu. Zároveň byli ujištěni o anonymitě výzkumu. Věková kategorie hráčů U 19 hrajících II. Dorosteneckou ligu a výškové rozmezí 176 185 cm. Hráči se věnují fotbalu více než 10 let. Trénují 5-6 x týdně, tréninková jednotka trvá 90 minut. Měření byla realizována v zimním přípravném období. Vybraní hráči jsou pravidelně zařazováni do základní sestavy pro veškerá utkání. Posty na kterých nastupují, byli útok, záloha i obrana. Tabulka 5. Charakteristika sledovaného souboru hráčů. n věk hmotnost výška BMI SF max kg m kg/m 2 tep/min Probandi U19 10 19,2±0,1 69,8 ±5,15 174,2±3,31 23 ±1,57 196,8±5,27 Vysvětlivky: BMI Body Mass Index, SF max maximální srdeční frekvence Díky kvalitnímu monitoring hráčů v tomto oddíle mi byla poskytnuta data týkající se minimální a maximální hodnoty srdeční frekvence. Minimální hodnotu zde uvádím pouze z důvodu orientačních a zároveň, jako důkaz kvalitního zázemí a práce s hráči, jenž je v dnešní době zejména u mládeže velmi důležitá. Při absence dat o maximální srdeční frekvenci bych použil vzorec: SFmax = 206,9 -(0,67 věk), publikovaný v zahraničním časopise Medicine and Science in Sport and Exercise (Gellish et al, 2007), který díky své aktuálnosti se jeví, jako nepřesnější. Samozřejmě pokud by v rámci měření sporttestery zaznamenali vyšší hodnotu, pracoval bych s ní. Toto se však v průběhu monitoringu nestalo. 28

Souhrn monitorovaných parametrů výzkumného souboru: SF max průměrná tepová frekvence SF max v jednotlivých sekcích procentuální podíl SF v jednotlivých zónách intenzity intenzitu zatížení faktory změny intenzity zatížení 4.2 Použité metody Při realizaci úkolů této práce jsem použil níže uvedených metod (Hendl, 2005, 2008): Metoda pozorování sběr dat jako úplný pozorovatel a účastník jako pozorovatel. Metoda interview sběr dat pomocí narativního a neformálního rozhovoru s výzkumným vzorkem. Analýza dokumentů osobní dokumenty, virtuální data, úřední dokumenty. Analýza dat uchování a analýza získaných dat, kódování, poznámkování. 4.2.1 Měření srdeční frekvence Srdeční frekvence byla zaznamenávána systémem Polarteam plus. Tento systém umožňuje snímání srdeční frekvence díky zabudovanému čidlu v pásku, jenž si hráč obepne kolem hrudního koše. Komfortem tohoto systému je i funkčnost bez přijímače, 29

jenž by musel být připevněn na těle. Samotný záznam je odečítán v 5 vteřinových intervalech. Po ukončení tréninkové jednotky se pásy vložily do interfaceu, z něhož za pomocí počítače vybaveným softwarem Polar Precision Performance a Microsoft office Excel byla získána data. Z tohoto záznamu jsme vymazali časové intervaly od zapnutí do započetí činnosti v sekcích, intervaly odpočinku mezi hrami a interval od ukončení her do vypnutí přístroje. Obrázek 8. Schématické znázornění metodického postupu při měření a hodnocení srdeční frekvence. Minimum Průměr Maximum 0-75 76-80 81-85 86-90 91-95 96-100 51 154 192 00:26:39 00:02:08 00:06:46 00:18:12 00:10:38 00:00:07 25,0% 76,0% 95,0% 41,3% 3,3% 10,5% 28,2% 16,5% 0,2% Obrázek 9. Znázornění analýzy dat pomocí softwaru Polar Precision Performance 30

4.2.2 Zóny srdeční frekvence Hodnoty maximálních srdečních frekvence (HR max) probandů jsem použil, jako standart, jenž byl rozdělen na 4 zóny (< 75 % SF max, 75-84 % SF max, 85-89 % S max, a > 90 % SF max). Na základě výše uvedeného jsem mohl hodnotit množství stráveného času v těchto zónách. Toto rozdělení lze nalézt v studii (Barbero-Alvarez J. C., Soto V. M., Barbero- Alvarez V. & Granda-Vera J. 2008. Match analysis and heart rate of futsal players dutiny competition, 26(1): 63-73. 4.2.3 Faktory změny intenzity zatížení V malých formách průpravných her lze pracovat s několika proměnnými, jenž do značné míry ovlivňují intenzitu zatížení. Při realizaci tohoto výzkumu jsem se zaměřil na velikost hrací plochy. Monitorováni byli dva týmy po pěti hráčích. Velikost hrací plochy malého hřiště byla 16 x 24 m, středního 20 x 30 m a velké hřiště mělo 24 x 36 m. 4.3 Statistické zpracování dat V této práci jsem použil deskriptivní statistiku zpracování dat pomocí výpočtů absolutní četnosti, aritmetických průměrů, směrodatné odchylky, funkce countif a procentuálních podílů hodnot v Microsoft Excel 2007. Výsledky jsou zaznamenány formou grafů a tabulek. 31

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Souhrnná data Souhrnná data (tab. 6) probandů získaná výzkumem zahrnující údaje monitorovaných hodnot srdeční frekvence pro jednotlivé velikosti herní plochy. Tabulka 6. Souhrn dat malé hřiště střední hřiště velké hřiště % SFmax 95,60 94,23 94,68 % SFprůměr 84,20 87,24 85,71 <75% SFmax 9,62 5,77 12,29 75-84% SFmax 22,77 15,52 16,37 84-89% SFmax 18,47 21,26 13,96 >90% SFmax 49,12 54,45 57,37 5. 2 Analýza intenzity zatížení v jednotlivých zónách U výzkumného souboru jsem pomocí získaného záznamu srdeční frekvence analyzoval míru zatížení dle množství stráveného času v zónách zatížení na 3 různých rozměrech hrací plochy. Pro malé hřiště tyto rozměry činily 16 x 24 m. Střední 20 x 30 m a velké hřiště mělo 24 x 36 m. 32

Na malém hřišti o rozměrech 20 x 24 metrů je ze záznamu patrné, že hráči polovinu monitorovaného úseku strávili v zóně maximální zátěže = vysoké intenzitě běhu. Střední intenzitě (běhu) zatížení odpovídá 18,47 %, nízké intenzitě běhu 22,77 % a chůzi 9,63 % času v zónách. Obrázek 10. Procentuelní vyjádření doba strávené v zónách SFmax na malých rozměrech hrací plochy (16 x 24 m) Vysvětlivky: Zóny SFmax: < 75 %, 75-84 %, 85-89 %, > 90 % Z hlediska 49,12 % celkového času stráveného v zóně nad 90% maxima srdeční frekvence této hrací plochy jde o vysokou intenzitu zatížení a anaerobní zóně. Průměrná srdeční frekvence naměřená u výzkumného souboru se pohybovala okolo 165 tepů za minutu, tato hodnota odpovídá 84 % maximální srdeční frekvence. 33

Na středním hřišti o rozměrech 20 x 30 metrů získaná data prokazují 57,45% monitorovaného úseku v zóně maximální zátěže = vysoké intenzitě běhu. Střední intenzitě (běhu) zatížení odpovídá 21,26 %, nízké intenzitě běhu 15,52 % a chůzi 5,77 % doby v zónách. Obrázek 11. Procentuelní vyjádření doba strávené v zónách SFmax na středních rozměrech hrací plochy (20 x 30 m) Vysvětlivky: Zóny SFmax: < 75 %, 75-84 %, 85-89 %, > 90 % Průměrná srdeční frekvence naměřená v rozměrech této hrací plochy se pohybovala okolo 171 tepů za minutu což bylo 87% maximální srdeční frekvence. 34

Velká hrací plocha o rozměrech 24 x 36 metrů 57,45% monitorovaného úseku v zóně maximální zátěže = vysoké intenzitě běhu. Střední intenzitě (běhu) zatížení odpovídá 21,26 %, nízké intenzitě běhu 15,52 % a chůzi 5,77 % doby v zónách. Obrázek 12. Procentuelní vyjádření doba strávené v zónách SFmax na velké hrací ploše (24 x 36 m) Vysvětlivky: Zóny SFmax: < 75 %, 75-84 %, 85-89 %, > 90 % Na velké hrací ploše probandi strávili 58% v zóně vysoké intenzity nad 90% maximální srdeční frekvence. Průměrná srdeční frekvence se pohybovala, okolo 168 tepů za minutu což bylo 87,1% maximální srdeční frekvence. 35

5. 2 Komparace výsledků v závislosti na velikosti hrací plochy Měnící se rozměry hřiště vyvolali u souboru různé fyziologické reakce. Na velké hrací ploše je patrné z 58% času stráveného v této zátěžové zóně (>90%) s průměrnou 87% SFmax, oproti menším hracím plochám. S nárůstem velikosti hrací plochy v malých průpravných hrách dochází k zvýšení fyzických a fyziologických parametrů zátěže. K tomuto zjištění ve svých studiích dospěli i (Owen et al, 2004; Rampinini et al, 2007) Tento nárůst je zapříčiněn patrně zvětšeným prostorem působení jednotlivých hráčů. Na malé hrací ploše bylo evidentní při pozorování průběhu hry, že hráči po odehrání míče přecházeli do chůze a tím se snižovala intenzita zatížení. Další obdobné studie v tomto směru uvádí při formátu 5V5 zjištění podobných fyziologických hodnot: 89 až 91% HR max (Kelly & Drust, 2009), 89-90% HR max a 86 až 89% HR max (Rampinini et al., 2007). Tyto údaje jsou také v blízkosti těch, které zvýší spotřebu kyslíku VO 2max 90-95% HR max (Impellizzeri et al., 2006). Pro úplnost je třeba uvést, že tato studie pracovala s odlišnými rozměry hrací plochy. Výše uvedení autoři pracovali s těmito parametry, malá hrací plocha měla rozměry 32 x 23 m, střední 50 x 35 m a velká 62 x 44 m. Tabulka 8. Komparace naměřených dat v zóně nad 90% SFmax v procentech doba v zóně >90 %SFmax %SFmax malé 49 84 střední 57 87 velké 58 87 36

Obrázek 13. Procentuelní vyjádření doba strávené v zónách SFmax dle velikosti hrací plochy. Celková doba strávená v aerobních intervalech nad 90 % SFmax je velmi účinným nástrojem tréninku aerobní vytrvalosti. 37

6 ZÁVĚRY Realizovaný výzkum prokázal, že hráči v průběhu tréninkových jednotek s využitím malých forem průpravných her stráví: 49% množství času v zóně >90% srdečního maxima na malé hrací ploše 57% množství času v zóně >90% srdečního maxima na střední hrací ploše 58% množství času v zóně >90% srdečního maxima na velké hrací ploše. V průpravné hře o malém rozměru, byla analýzou získaných dat zjištěna průměrná srdeční frekvence 165 tepů za minutu což, odpovídá průměru 84% SFmax, tato hodnota na středním hřišti byla 171 tepů za minutu a v prostoru velkého hřiště 168 tepů za minutu což bylo 87% SFmax. Tyto hodnoty jasně odpovídají vysoké intenzitě zatížení. 38

7 SOUHRN Práce charakterizuje intenzitu zatížení v tréninku hráčů fotbalu při použití malých forem her. Vychází ze specifických požadavků sportovního výkonu Hlavním cílem práce bylo analyzovat intenzitu zatížení v malých průpravných hrách s ohledem na velikost hrací plochy. Výzkum probíhal v přípravném období a výzkumným u hráčů II. dorostenecké ligy kategorie U19. V průběhu tří tréninkových jednotek jsme monitorovali srdeční frekvence za využití systému Polar Team monitoring. Následnou analýzou dat bylo zjištěno, že hráči se pohybují vice jak 50% času v zóně zátěže > 90 % SFmax. Z tohoto pohledu se jeví malé průpravné hry, jako velmi účinný nástroj pro zvýšení aerobní vytrvalosti fotbalistů. Pokud k tomuto připočteme i současný trénink technické a taktické přípravy, jenž průběh malých průpravných her zahrnoval, lze jen s povděkem kvitovat efektivitu malých forem her z hlediska všestrannosti a časové úspornost. Samozřejmě je důležité na tomto místě uvédst fakt, že díky variabilitě, kterou jsme schopni v rámci průpravných her vytvořit, dochází díky vysoké intenzitě zatížení k naprosto jedinečné simulaci možných budoucích herních situací, s nimiž se hráči setkávají v soutěžních podmínkách. 39

8 SUMMARY Disertation characterize strain intensity in football players training using small types of games. Disertation is patterned on specific requirements of sport performance. Main goal of this disertation was analyse strain intensity in small type of games with regard of size of playing area in preparation training time of the II. youth league U19 category. Heart rate monitoring was underway with Polar Team monitoring facility during three training units. Players are more than 50% time in strain zone - 90 % HRmax, subsequent date analysis found. From this point of view small type of games are indicated as an efective method for increas of football players endurance. When we will add present tactics and technics training, which small type of games included, we can acknowledge the efectivity of small type of games in point of view of universality and time saving. Really important to say, becouse of the variability, we are able during training games create, thanks to high strain intensity come about to unique simulation of possible future games situation, the players can found in competition conditions. 40

9 REFERENČNÍ SEZNAM Barbero-Alvarez, J.C., Soto, V.M., Barbero- Alvarez, V. & Granda-Vera, J. (2008). Match analysis and heart rate of futsal players dutiny competition. Medicine and Science in Sports and Exersice, 26(1), 6.2008 63-73. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/02640410701287289?url_ver=z39.88-2003&rfr_id=ori:rid:crossref.org&rfr_dat=cr_pub%3dpubmed& Bös, K. (2001). Handbuch Motorische Tests. Göttingen: Hogrefe Casamichana, D., Ward, Castelano, J., (2010) Time-motion, heart rate, perceptual and motor behaviour deman in small-sides soccer games: Efect of ptch size. Journal of sports Sciences, 28(14), 12.2010, 1615-1623. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/02640414.2010.521168?url_ver=z39.88-2003&rfr_id=ori:rid:crossref.org&rfr_dat=cr_pub%3dpubmed Čelikovský, S. a kol. (1989). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 1.vyd. Praha: SPN Dovalil,J., (1982). Pohybové schopnosti a jejich rozvoj ve sportovním tréninku. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2008). Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum. Frömel, K. (2002). Kompendium pro psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého. Grasgruber, P., Cacek., J. (2008). Sportovní geny. Praha: Grada Publishing Hill-Haas, S., Dawson, B., Coutts, A., & Rowsell, G. (2009b). Physiological responses and time motion characteristics of various small sided soccer games in youth players. Journal of Sports Sciences, 27, 9.2009, 1 8. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=3e7cddb3-ce70-4be6-bcb3- e4df047a7cfc%40sessionmgr198&hid=118 Havlíčková, L. et.al. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. Huděc, P. (2002). Kondiční příprava hráče futsalu. Praha: Komise futsalu ČMFS. Choutka, M. (1979). Zákonitosti zatěžování a řízení tréninku vrcholových sportovců (výzkumný úkol VIII-5-13/3-11). Praha : VÚT FTVS, Oddělení didaktiky sportu KPPD FTVS 41

Jones, S., & Drust, B. (2007). Physiological and technicaldemands of 4 v 4 and 8 v 8 in elite youth soccer players. Kinesiology, 39, 150 156. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=c8520001-4bd3-4486-a84b- 73297b08ce65%40sessionmgr114&hid=118 Katis, A., & Kellis, E. (2009). Effects of small-sided games on physical conditioning and performance in young soccer players. Journal of Sports Science and Medicine, 8, 374 380. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=aae8ae15-6641-4048-becbac1ed9bd1dae%40sessionmgr115&hid=118 Kelly, D., & Drust, B. (2009). The effect of pitch dimensions on heart rate responses and technical demands of smallsided soccer games in elite players. Journal of Science and Medicine insport, 12, 475 479. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=e09b28c2-e4f3-4230-a772-81fcab0dcc56%40sessionmgr113&hid=118 Kollath, E. (2006). Fotbal: Technika a taktika hry. Praha: Grada Publishing. Lehnert, M., Novosad, J. & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex Měkota, K., Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Owen, A., Twist, C., & Ford, F. (2004). Small-sided games: Thephysiological and technical effect of altering pitch size and player numbers. Insight, 7, 50 53. Perič, T. a Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing. Placheta, Z., et al. (2001). Zátěžové vyšetření a pohybová léčba. Brno: Masarykova univerzita. Psotta, R., & kolektiv. (2006). Fotbal, kondiční trénink. Praha: Grada Publishing. Rampinini, E., Impellizzeri, F. M., Castagna, C., Abt, G.,Chamari, K., Sassi, A. et al. (2007). Factors influencing physiological responses to small-sided soccer games. Journal of Sports Sciences, 25, 659 666. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=981e8b0e-72b8-4558-a43d- 3040f15c6b77%40sessionmgr198&hid=118 42

Silbernagl, S. a Despopoulos, A. (2004). Atlas fyziologie člověka. Praha: Grada Publishing. Tessitore, A., Meeusen, R., Piacentini, M., Demarie, S., & Capranica, L. (2006). Physiological and technical aspects of 6-a-side soccer drills. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 46, 36 43. Retrieved 26. 4. 2013 from: http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=4&sid=80e16e39-13c4-44a0-8cbf- 1653158b83a7%40sessionmgr112&hid=118&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9d C1saXZl#db=s3h&AN=SPHS-1018602 Williams, K., & Owen, A. (2007). The impact of player numbers on the physiological responses to small-sided games. Effects of pitch size in small-sided soccer 1623. Journal of Sports Science and Medicine, 6, 100. 43