V HODINĚ MEZI PSEM A VLKEM Jan Pohribný zúročil sedmnáct let fotografování posvátných míst prastarých kultur v knize Magic stones (Magické kameny). Přestože je autor známý spíše svými subjektivními interpretacemi megalitů, představuje kniha dokumentární fotografie. Konfrontace obou pohledů na kamenné svatyně pak bude k vidění na květnové výstavě v Českém centru v Praze.
FOTOGRAF OBJEVUJE A POZORUJE MÍSTA A KRAJI- NY OBVYKLE TROCHU JINAK, NEŽ TEN, KDO DO NÍ PŘICHÁZÍ TŘEBA JAKO TURISTA. JAK TO BYLO VE VAŠEM PŘÍPADĚ? INPIROVALY VÁS MEGALITY JAKO TÉMA AŽ KDYŽ JSTE JE OBJEVIL, NEBO JSTE SE ZA NIMI UŽ OD POČÁTKU VYDÁVAL SE ZÁMĚREM FOTOGRAFOVAT JE? Asi je to logické, Ïe pozorujeme jako fotografové ãasto svût prizmatem své fotografické zku enosti. Hodnotíme svûtlo, prostor, náladu, barevnost, tedy vizuální vjem vhodn ãi nevhodn k fotografování. Má to v sobû svá plus i mínus. âasto se pfiistihnu, Ïe v krajinû pfiem lím, jak bych jí vyfotil, namísto toho abych se jen díval a vychutnával její kouzlo. Krajina, pfiíroda byla skoro od poãátku mé fotografické tvorby ústfiedním tématem nebo místem, kam jsem inscenoval své nápady. Poãátkem 80. let jsem pro sebe objevil landart umûní které dotváfií krajinu a fiada instalací nûkter ch v znaãn ch pfiedstavitelû tohoto v tvarného smûru pfiipomínala tak trochu pradávné umûní stavitelû kamenn ch svatyní a jin ch obfiadních míst. Cesta k megalitûm tak nejprve vedla nejen pfies mojí zálibu v historii a mystice, ale také pfies napodobeniny skuteãn ch prastar ch staveb. Zprvu jsem si totiï stavûl kamenné svatynû sám v malém mûfiítku, abych s nimi mohl manipulovat, abych ty kameny vûbec uzvednul, dotáhnul na místo. MÛj land-art byl v ak vûdomû smûfiován k tomu, Ïe vrcholem celého procesu je fotografie a nikoli sama instalace. Teprve pozdûji, kdyï jsem se setkal se skuteãn mi megality a také jsem mnohem více prom lel své instalace a akce, jsem pochopil, jak dûleïit je cel proces tvofiení a Ïe nakonec nejdûleïitûj í je moïná na tom ãi onom místû prostû b t a vnímat prostor kolem sebe a pfiípadnû pak se to pokusit sdûlit skrze svou práci. To, ãím str. 30 vlevo nahoře Zbytky imperia, z cyklu Nová doba kamenná, 1992 str. 31 nahoře Silencio, z cyklu Nová doba kamenná, 2004
32 / F o to g r a f i e m a g a z í n 0 4 / 2 0 0 8
str. 32 nahoře Ledostars, z cyklu Nová doba kamenná, 2006 str. 32 dole Biely kruh, z cyklu Nová doba kamenná, 1999 str. 33 nahoře Fjordoko, z cyklu Nová doba kamenná, 2002 mne megalit nejvíc zprvu inspiroval, byla nejen estetická krása hrubû otesan ch kamenû, ale pfiedev ím to, jak pfiirozenû byly vãlenûny do krajiny. Je to moïná jeden z posledních projevû ãlovûka, kter je se sv m prostfiedím dokonale a harmonicky propojen. VEDLE SUBJEKTIVNÍCH INTERPRETACÍ MÍST PRASTARÝCH KULTUR VYTVÁŘÍTE I DOKUMENTÁR- NÍ FOTOGRAFIE ONĚCH MÍST. KOMBINOVAT OBA TYTO POHLEDY SE TEĎ CHYSTÁTE POPRVÉ NA PRAŽSKÉ VÝSTAVĚ. PROČ VLASTNĚ TY DVA ODLIŠ- NÉ POHLEDY? Dokumentární krajináfiské fotografie zprvu vznikaly jako vedlej í produkt m ch interpretací prastar ch kultovních míst. KdyÏ jsem v roce 1990 poprvé nav tívil proslulé kamenné aleje u Carnacu v Bretani, byl jsem monumentálností i geniem loci tak uhranut, Ïe jsem jako mnoh náv tûvník tûchto a podobn ch staveb je fotografoval takové jaké jsou v rûzn ch denních i veãerních dobách, ale nakonec jsem zde udûlal dvû nebo tfii moje vize pradávn ch rituálû. Pak jsem teprve pro sebe objevil ãeské menhiry (i my máme vztyãené kameny v krajinû, leã pfiívlastek mega snesou jen nûkteré) a téma
mne zaãalo vtahovat do sebe. Pochopil jsem, Ïe mám-li pokraãovat, musím se o dané dobû, ale i dal ích místech dovûdût mnohem více, musím je nav tívit. A tak jsem cestoval v prûbûhu 17 let po celé Evropû. Vût inou jsem zachytil místa dokumentárnû a obãas se pokusil o nûjakou interpretaci, tam kde to na mne nejvíce zapûsobilo, ale stále jsem mûl pfiedstavu, Ïe obû polohy mé práce se budou spoleãnû prolínat v knize. Tu ím, Ïe Karel Kerlick z Kantu, kter byl jedním z tûch kdo o vydání mé knihy uvaïovali, mne upozornil, Ïe jsou to vlastnû dvû knihy v jedné. Zkrátka asi není dobré mísit iluze s realitou. To si pak jednoznaãnû vymínil nakladatel mé knihy v Lond nû, Ïe v knize nechce Ïádné manipulované fotografie. TakÏe jsem tûmto názorûm ustoupil a Magic Stones mapují jen mûj realistick, byè romantick m srdcem zabarven pohled na megalitickou kulturu Evropy. JAK HLEDÁTE A PODLE ČEHO SI VYBÍRÁTE MÍSTA K FOTOGRAFOVÁNÍ? str. 34 vlevo nahoře Původní cesta do Ameriky (chladní verze), z cyklu Nová doba kamenná, 1990 str. 34 vpravo dole Trefignath, z cyklu Nová doba kamenná, 1994 str. 35 Cefn Coch, z cyklu Nová doba kamenná, 1994 34 / F o to g r a f i e m a g a z í n 0 5 / 2 0 0 8
Zprvu jsem o megalitech sbíral horko tûïko jakékoliv informace. VÏdy kdyï jsem pfiijel do nûjaké zemû hned jsem shánûl dostupné knihy, prûvodce. Ne v ak v ude, jako tfieba v Británii toho vy lo o megalitu mnoho a tak jsem ãasto jezdil na nûkterá místa na slepo aniï bych tu il, jak kameny v krajinû vypadají. Mnoho jsem jich vûbec nena el. Ale kdyï byl k dispozici obrázek, popis, hodnû mi to pfii rozhodování pomohlo. Dnes je v e usnadnûno internetem. Jsou dokonce nûkolikery stránky specializující se na megalitické památky b vají zde nejen obrázky, ale také GPS soufiadnice a detailní popis místa. ZMÍNIL JSTE SE O TOM, ŽE MEGALITICKÉ SVATYNĚ NA VÁS ČASTO CITELNĚ PŮSOBÍ. MOHL BYSTE TO POPSAT? JE TO POZITIVNÍ ČI NEGATIVNÍ? MÁ TO VLIV NA VÝSLEDNOU PODOBU FOTOGRAFIE? MŮŽE NASTAT, PŘÍPADNĚ NASTALA UŽ SITUACE, KDY TEN VJEM BYL NEGATIVNÍ, KDY VÁM PŘÍPADNĚ ZABRÁNIL FOTOGRAFOVAT? Jak jsem naznaãil, zpoãátku mne tato místa zaujala estetickou krásou, ale ãím více jsem jich pro sebe objevil, tím více mi bylo jasné, Ïe je je tû nûco za tím. Kongeniální umístûní posvátn ch míst do krajiny nebylo asi vûbec náhodné, jednotlivé kameny i jejich vût í uskupení jako by tvofiily mnohem sloïitûj í a vzájemnû propojené struktury. Ale pfiedev ím jsou to místa, kde se stfietává zemská a vesmírná energie. Pak se asi nelze divit, Ïe to na nûkteré z nás pûsobí. Pfiesto se nepovaïuji za nûjakého senzibila nebo ãlovûka nadaného paranormálními schopnostmi. Patrnû jsou
str. 36 vlevo nahoře Carschenna str. 36 vpravo Ring of Brodgar tyto schopnosti uloïené v men í ãi vût í mífie v kaïdém z nás, ale my jsme to ponûkud potlaãili sv m materiálním pfiístupem k Ïivotu do pozadí. Lhal bych, kdybych tvrdil Ïe kaïdé prastaré kultovní místo mne uvádí do tranzu, ale u nûkolika z nich jsem cítil cosi mimofiádného, jako kdyï se ve vás otevírá jiná dimenze bytí, coï asi nelze popsat. Pokusil jsem se to tlumoãit skrze fotografii. Vût inou své fotografie pfiedem pfiipravuji a dlouho prom lím, u tûchto míst byla moje reakce mnohem spontánnûj í. Také jsem ov em nûkolikrát vstoupil do míst, která mne nepfiijala. Nejen, Ïe fotografie za moc nestály, ale pfiedev ím mi bylo po v ech stránkách mizernû. Teprve ãasem jsem pochopil, Ïe ãlovûk v takov ch miístech nemá co dûlat pokud nepfiichází s pokorou, s úctou... KOLIK ČASU OBVYKLE VĚNUJETE PŘÍPRAVĚ FOTO- GRAFOVÁNÍ NA KONKRÉTNÍM MÍSTĚ? ZAJÍMÁ MNE, NAKOLIK JE SAMOTNÝ PROCES VAŠEHO FOTOGRAFOVÁNÍ RITUÁLEM, MÁ LI VZHLEDEM K TOMU, CO FOTOGRAFUJETE A NA JAKÝCH MÍSTECH, NĚJAKÁ DANÁ PRAVIDLA OHLEDNĚ
Pracuji zásadně s denním světlem v přirozeném prostředí, ve volné přírodě, ale i na balkoně jan pohribný, mgr., qep NAROZEN 8. 2. 1961 V PRAZE ABSOLVENT STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY GRAFICKÉ A FAMU, OD ROKU 1986 PRACUJE JAKO SAMOSTATNÝ FOTOGRAF-VÝTVARNÍK. VEDLE SVÉ VOLNÉ TVORBY SE VĚNUJE PŘEVÁŽNĚ REKLAMNÍ A ILUSTRAČNÍ VÝTVARNÉ FOTOGRAFII. SPOLUPRACUJE S ŘADOU PŘEDNÍCH AGENTUR, FIREM A ČASOPISŮ DOMA I V ZAHRANIČÍ. OD ROKU 1990 JE ČLENEM ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH FOTOGRAFŮ A PRAŽSKÉHO DOMU FOTOGRAFIE, KDE V LETECH 1992-1997 BYL LEKTOREM A HLAVNÍM KOORDINÁTOREM LETNÍCH DÍLEN PHP A OD ROKU 2003 JE ČLENEM JEHO SPRÁVNÍ RADY. OD ROKU 1995 JE ZAKLÁDAJÍCÍM ČLENEM A PREZIDENTEM SPOLKU PRO OBNOVU ÚNĚTICKÉ KULTURY. OD ROKU 1998 JE EXTERNÍM PEDAGOGEM NA INSTITUTU TVŮRČÍ FOTOGRAFIE FILOZOFICKO-PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY SLEZSKÉ UNIVERZITY OPAVA. V ROCE 2005-2006 ABSOLVOVAL RESIDENČNÍ UMĚLECKÝ POBYT V ETELÄ SAVO VE FINSKU. (WWW.POHRIBNY.CZ) F o to g r a f i e m a g a z í n 0 5 / 2 0 0 8 / 37
ČASU, PŘÍSTUPU A CHOVÁNÍ K FOTO- GRAFOVANÉMU MÍSTU. Mnoho m ch obrazû z cyklu Nová doba kamenná vzniklo na rozhraní svûtla a tmy, které umoïàuje dlouhé expozice, bûhem kter ch se dá kreslit, malovat do krajiny, po objektech svûteln m zdrojem od obyãejné svíãky, pfies baterku aï po halogen napájen pfiíruãním generátorem. Ta doba, kdy jsou expozice alespoà nûkolikaminutové (abych v e staãil namalovat -b vám na to vût inou sám), ale je tû není absolutní tma, která pak pohltí prostor, je velmi krátká. V na ich zemûpisn ch ífikách to b vá sotva tfiiãtvrtû hodiny. Musím b t tedy pfiipraven, v e mít ujasnûno, pfiípadnû vyzkou eno, jak mi bude celá akce dlouho trvat, abych se do této hodiny mezi psem a vlkem strefil. Udûlám vût inou jeden nebo dva zábûry, víc nestihnu. Propásnu-li vhodnou dobu nebo nejsem-li pfiipraven, koncentrován, mohu v e zopakovat aï dal í veãer. Pfiípadnû pokud na místû spím, tak také po ránu. Proto fotím místa, která uï pfiedem znám a kam str. 38 Avebury str. 39 nahoře Betili Tamuli str. 39 vpravo dole Klobuky
také umístím svûj nápad. Nejprve si dûlám skici, poznámky a pak, tfieba po letech, kdyï najdu správné místo, ale také v sobû odvahu, pustím se do realizace. Vypadá to jednodu e, ale je to sv m zpûsobem vïdy dobrodruïné. Pfies to, Ïe se pfiipravím, dodr- Ïím svûj rituál potfiebn ch technick ch i mentálních krokû k realizaci a nav sost dûleïitou kontemplaci se zvolen m místem, nikdy nevím, jak bude finální v sledek. Do hry vstupuje vïdy tolik vlivû, vlastní nálada a koncentrace, poãasí, krajina ãi omezené vybavení, Ïe od pûvodního nápadu se to ãasto li í. V tom je asi kouzlo skuteãného tvofiení nedá se pfiesnû nalinkovat... Pokud jde o mé dokumentárnû orientované zábûry megalitû, pak jsem samozfiejmû vïdy vycházel z dan ch svûteln ch podmínek a poãasí. Mám-li tu moïnost, tak na místû zûstávám i více dnû nebo se tam pokou ím vrátit v jiné roãní dobû. Nejvût ím záïitkem jsou právû promûny svûtla a nálad v prûbûhu ãasu, proto ãasto u svatyní spávám, abych s místem byl nejen propojen, ale mûl moïnost fotit pfii západu, po nûm, i tfieba ranní svítání. Krajináfii dobfie vûdí, Ïe tyto hodiny nûkdy poskytnou neopakovatelné situace. JAK JSOU VLASTNĚ TA MÍSTA NAVŠTĚVOVANÁ? SETKÁVÁTE SE TAM S JINÝMI LIDMI, BÝVÁ TŘEBA OBTÍŽNÉ VYLIDNIT TEN PROSTOR, NEBO JE TO NAOPAK HODNĚ SAMOTÁŘSKÁ ZÁLEŽITOST, TAK TO OSTATNĚ PŮSOBÍ. Vût inou jsou to místa neznámá, skrytá turistickému ruchu a ãlovûk je zde sám s dávnou F o to g r a f i e m a g a z í n 0 5 / 2 0 0 8 / 39
str. 40 vpravo Hagar Qim str. 41 Renaggiu minulostí i svou souãasností. Nûkdy potkáte stádo ovcí, jindy farmáfie ãi podobného blázna do megalitû, jako jsem já. Mám asi taková místa nejradûji. Jsou ov em svûtoznámé svatynû, jako tfieba Stonehenge, kde se obdobnû jako na Karlovû mostû asi chvíle bez turistû nedoãkáte... POKUD JDE O PREZENTACI VAŠICH FOTOGRAFIÍ VÝSTAVA SKÝTÁ ŠANCI UKÁZAT VELKOFORMÁTOVOU ZVĚTŠENINU, KNIHA PAK SAMOZŘEJMĚ MNOHEM VĚTŠÍ MOŽNOST KONCENTRACE, NAVRACENÍ SE... CO JE PODLE VÁS IDEÁLNÍ CESTA K VNÍMÁNÍ TĚCH OBRAZŮ? Odpovûdûl jste víceménû svou otázkou. V mém pfiípadû je asi docela zfietelnû pûsobivûj í dokumentární podoba megalitu prostfiednictvím knihy s doplàujícími informacemi, zasvûcen m textem a komplexním pohledem na tuto kulturu. Pro moji vlastní tvorbu, tedy také umûleckou interpretaci prastar ch kultovních míst a rituálû, je asi vhodnûj í její velkoformátová prezentace, která mûïe lépe vtáhnout diváka do iluzivního dûje a prostoru. Nicménû pfiiznávám, Ïe i zde bych stál o kniïní zhodnocení vlastní tvorby. Tato klasická forma prezentace obrazu, kterou kaïd mûïe mít doma ve své knihovnû a obãas v ní listovat, je asi stále urãit m zavr ením tvorby autora. íkám to pfies to, Ïe jsem pfiíznivec nov ch technologií a moïné virtuální podoby knihy ãi obrazu napfiíklad prostfiednictvím internetu. JAKOU TECHNIKU K FOTOGRAFOVÁNÍ POUŽÍVÁTE? Vût inou fotografuji dfievûn m deskáãem Wista Field 4x5. V poslední dobû rád pouïívám roll kazetu na formát 6x12 cm. Objektivy 65, 90 a 150 mm. A samozfiejmû pevn stativ. Pro svou knihu Magic Stones jsem v ak zpoãátku (dnes toho lituji) hodnû pouïival jen klasick kinofilm, Pentax 6x7 (to uï bylo podstatnû lep í) anebo v posledních letech také digitál Kodak DCS 14n a v souãasné dobû Canon 5D. Ten také hodnû vyuïívám ke skicám sv ch umûleck ch snímkû, k zakázkám a v uce. A jak jsem naznaãil: rûzné zdroje svûtla, lanka, vlasce, podpûrné stativy a stojany, ale hlavnû vlastní ruce. Richard Guryãa
Pracuji zásadně s denním světlem v přirozeném volné přírodě, ale i na balkoně