P. Horváthová: VYUŽITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V ORGANIZACI 93

Číslo 2 Ročník I. 2010 EDITORIAL I. Formánek: VÁŽENÍ ČTENÁŘI 4 PODNIKÁNÍ L. Švajdová, Š. Vilamová, M. Stoch: POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 5 D. Divišová: VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH 11 M. Stoch, I. Vozňáková, I. Formánek, L. Švajdová: RIZIKO JAKO NEODDĚLITELNÁ SOUČÁST PODNIKÁNÍ 43 P. Hronová, T. Tykva: VÝZNAM INOVACÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ 52 EKONOMIE A FINANCE L. Multanová: FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VLIV NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ 62 M. Stoch, D. Stoch: SVĚTOVÁ VERSUS TUZEMSKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA V LETECH 2009-2010 74 L.Multanová: PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČESKÉ REPUBLICE V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM SPOLEČNÉ MĚNY EURO 81 MANAGEMENT P. Horváthová: VYUŽITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V ORGANIZACI 93

PEDAGOGIKA D. Kučera: DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTECH PEDAGOGICKÉHO KONSTRUKTIVISMU 108 J. Karpeta: VYBRANÉ ASPEKTY ANALÝZY LEXIKA VE VOLEBNÍCH SPOTECH DO EP V ROCE 2009 V ČESKÉM A POLSKÉM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ 118 R. Dvořáčková, T. Tykva: CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ KONKURENCESCHOPNOSTI NA TRHU PRÁCE A JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ KVALITY ŽIVOTA 127 J. Karpeta: STRUČNÝ VÝVOJ A CHARAKTERISITKA MODERNÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE V POLSKU 137 MARKETING M. Stoch, B. Morská, L. Švajdová: MARKETINGOVÉ STRATEGIE OBCHODNÍCH CENTER V OBDOBÍ HOSPODÁŘSKÉ RECESE 141 DISKUZE I. Formánek: RECENZE KNIHY: PETŘÍKOVÁ, P. A KOL. MODERNÍ MANAGEMENT ZNALOSTÍ (PRINCIPY, PROCESY, PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE) 152 2

VSP Entrepreneurship Studies Odborně vědecký elektronický journal VŠP, a.s. Ročník 1, Číslo 1, 2010., vychází čtvrtletně. Vydavatel a adresa redakce Vysoká škola podnikání, a.s. Michálkovická 1810/181, Ostrava Slezská Ostrava, 710 00, Česká republika, tel.: +420 595 228 140, fax.: +420 595 228 199 www.vsp.cz/journal... Redakční rada: Tajemník: Mgr. Dušan Kučera, MBA Členové: Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek, PhDr. Lukáš Durda, Mgr. Jan Skipala, Prof. Ing. Vít Zamarský, CSc., Ing. Monika Mynarzová, Ph.D., Ing. Milan Stoch, Ph.D., Ing. Michal Červinka, Ph.D. Autorská práva vykonává vydavatel. Grafika: Tiskárna Union a.s., Palackého 32, 702 00 Ostrava Přívoz. Distribuce: elektronicky ISSN: 1802 0453. 3

EDITORIAL Vážení čtenáři, do rukou se vám dostává druhé číslo elektronického odborného a vědeckého čtvrtletníku Journal Entreprenuership Studies, který v letošním roce začala vydávat Vysoká škola podnikání, a.s. Jak již bylo uvedeno v prvním čísle, cílem časopisu je podporovat a publikovat aktuální vědeckou a pedagogickou činnost kateder a výzkumných týmů školy a taktéž zprostředkovávat odbornou diskuzi s pracovníky jiných vysokých škol, resp. jiných odborných pracovišť doma i v zahraničí. V neposlední řadě bylo a je cílem časopisu rovněž vytvoření vhodného prostoru pro prezentaci názorů a výsledků práce našich studentů. A zde je možná vhodné trochu se zastavit a zamyslet se nad tím, proč by studenti vlastně měli přispívat do časopisů, jako je Journal Entreprenuership Studies? Vždyť dnes každý kdo chce, může si na internetu založit svůj blog a publikovat si co chce, jak chce a kdy chce. Nebo se může přes různé sociální sítě zapojit do nejrůznějších komunit a opět prezentovat své názory, jak se mu zlíbí. Tak proč tedy publikovat ve školním časopise? Na takto položenou otázku je jistě možné odpovědět různě. Dle mého názoru je výhoda školních časopisů pro studenty především v tom, že studenty učí formulovat, prezentovat a posléze i obhajovat výsledky své práce před svými kolegy a pedagogy. Tedy učí je jít s kůží na trh před lidi, kteří danému problému rozumí (jsou naladěni na stejnou odbornou notu ), kteří nemají důvod komukoli z autorů lichotit či nadržovat a kteří mohou pomoci dobře míněnou radou. Jde vlastně o pokračování vzdělávacího procesu a o získávání nových dovedností, které jsou pro praktický život tolik důležité. Proto pevně věřím a doufám, že si studenti tuto šanci uvědomí a že brzy najdou cestu mezi přispívatele našeho časopisu. Jinak obsahová náplň tohoto druhého čísla je podobná obsahové náplni čísla prvního. To znamená, že je tvořena současnými pracemi našich a externích pedagogů a odborníků. Přejeme Vám příjemné čtení a těšíme se na vaše názory, připomínky a podněty. Za redakci Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek Prorektor pro řízení obsahu a kvality výuky 4

PODNIKÁNÍ POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Lenka Švajdová, Šárka Vilamová, Milan Stoch KLÍČOVÁ SLOVA cestovní ruch, Moravskloslezský kraj, faktory rozvoje cestovního ruchu KEYWORDS tourism; Moravian-Silesian region, factors of developement of tourism. ABSTRAKT Tento článek s názvem potenciál rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji, se zabývá analýzou cestovního ruchu z pohledu celé České republiky a především analýzou některých faktorů, které jsou nezbytné pro rozvoj cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji. ABSTRACT This paper with title: The potencial of developement of tourism in Moravian-Silesian region deals about the analysis of tourism from the point of view of the Czech Republic and mainly deals about the analysis of factors, that are Essentials for developement of tourism in the region of Moravian-Silesian region. ÚVOD Cestovní ruch jeí již od konce minulého století velkým sociálním fenoménem, který má značný dopad na světovou, národní resp. na regionální ekonomiku konkrétní oblasti. Cestovní ruch vedle mnoha dalších pozitivních efektů, má dopad na zaměstnanost, regionální rozvoj a ekonomický růst. Je třeba si uvědomit, že cestovní ruch je tzv. průřezovým odvětvím, které využívá služeb mnoha sektorů národního hospodářství jako doprava, sektor ubytovacích služeb a potažmo i zemědělství. 5

Pro kvalitní rozvoj tohoto bílého průmyslu je bezpodmínečně nutné, aby daná oblast mohla využít příznivých předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Jaké jsou konkrétní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, má Moravskoslezský kraj a jaký je potenciál jeho rozvoje do budoucna. CESTOVNÍ RUCH A JEHO VÝZNAM V dnešní době, kdy je cestování a navštěvování míst mimo svá trvalá bydliště velkým sociálním trendem, hraje cestovní ruch v životech lidí celého světa velmi významnou roli. Cestovní ruch se stává čím dál významnějším obchodním sektorem a je součástí mnoha ekonomik zemí světa. Je jedním z nejvýdělečnějších odvětví a tvůrcem mnoha pracovních míst, o významu cestovního ruchu tedy není na místě pochybovat, což v rámci České republiky dokládají i následující čísla. Tabulka č. 1: Platební bilance cestovního ruchu V mil Kč 2007 2008 2009 Bilance služeb 49 707,1 65 858,7 26 986,3 Příjmy 341 534,3 370 308,5 385 296,4 Doprava 101 840,5 105 987,3 103 359,4 Cestovní ruch 129 009,3 122 032,3 122 469,9 Ostatní služby 110 684,5 142 288,9 159 467,1 Výdaje 291 827,2 304 449,8 358 310,1 Doprava 73 126,4 75 663,1 75 961, 6 Cestovní ruch 73 486,3 77 487,1 77 160,1 Ostatní služby 145 212,5 151 299,6 205 188,4 Kladná platební bilance cestovního ruchu, znamená, že příjmy České republiky z cestovního ruchu jsou založeny na aktivním cestovním ruchu tj. na cestovním ruchu, který je realizován zahraničními turisty, kteří přijíždějí do ČR. Strukturu zemí, ze kterých pochází návštěvníci ČR, nejčastěji vyjadřuje tabulka č. 2. 6

Tabulka č. 2: Počet zahraničních turistů v hromadných ubytovacích zařízeních Zdroj: ČSÚ Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu, uspořádaná Světovou organizací cestovního ruchu v kanadské Ottawě v roce 1991, přinesla následující definici cestovního ruchu. Za cestovní ruch (tourism) se považuje činnost osoby, cestující na přechodnou dobu (u mezinárodního cestovního ruchu maximálně jeden rok, u domácího šest měsíců) do místa mimo své trvalé bydliště, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávat výdělečnou činnost v navštíveném místě (trvalý, či přechodný pracovní poměr). K tomu, aby tyto aktivity mohly být realizovány, musí být splněna řada podmínek/předpokladů, které jsou nezbytné pro rozvoj tohoto výnosného odvětví. K hlavním předpokladům a podmínkám úspěšného cestovního ruchu patří: přírodní předpoklady, kulturně-historické předpoklady, materiálně technické předpoklady a ekonomické a organizační předpoklady přičemž tyto 4 faktory, musí vzájemně propojeny a není možné, aby existovaly samostatně. Přírodní předpoklady patří k nejzákladnějším a jsou tvořeny terénem dané lokality, její nadmořskou výškou a klimatickými podmínkami, důležitou roli, z hlediska atraktivity pro návštěvníky patří také vegetační kryt,vodní toky, vodní plochy, moře, přírodní léčivé zdroje a přírodní zvláštnosti např. step, tundra, poušť, rašeliniště, skalní útvary, propasti, vodopády, plesa, přírodní rezervace,čistota ovzduší a vod. 7

Kulturně-historické předpoklady jsou nezbytné především pro uspokojování duševních potřeb a patří zde existence architektonických památek na daném území např. hrady, zámky, zříceniny, památkové rezervace, městská architektura, historické stavby, církevní stavby, památníky apod. se vzrůstající touhou turistů vracet se k historickým kořenům je to i lidové umění, kde patří lidová umělecká výroba, lidová architektura, lidová kultura (kroje, tance, zpěvy, zvyky apod.) a v neposlední řadě také tradiční akce např. sympozia, filmové, divadelní, hudební festivaly, sportovní akce, výstavy, veletrhy apod., pro rozvoj sentimentální turistiky je nutná existence také významných míst např. rodiště nebo působiště významných osobností, historická bojiště apod. Dalšími jsou materiálně-technické předpoklady, do kterých patří dopravní zařízení, ubytovací zařízení, stravovací zařízení, zařízení sportovně rekreační FIT centra, tělocvičny, sjezdovky apod., maloobchodní zařízení apod. Ekonomické a organizační předpoklady, které vyplývají z toho, že cestovní ruch vyžaduje součinnost mnoha odvětví. Tato skutečnost klade značné nároky na věcnou, časovou a místní koordinaci, a to především služeb a dopravy, veřejného stravování, obchodu, kulturních zařízení, služeb překladatelských, tlumočnických, informačních a dalších odvětví. To znamená řešit také problémy sezonního charakteru cestovního ruchu. CESTOVNÍ RUCH V MORAVSKLOSLEZSKÉM KRAJI Při pohledu na obr. č. 1, je zřejmé, že v rámci ČR dochází k největší koncentraci návštěvníků ze zahraničí do regionu Praha, kde směřovalo v roce 2009 63% návštěvníků, následoval kraj Karlovarský s 7,5% celkových návštěvníků a kraj Jihomoravský s 5,8%. Ostatní kraje ČR jsou zastoupeny do 5ˇ% přičemž kraj Moravskoslezský byl zastoupen 2% Tato nízká návštěvnost určitě není způsobena nízkou kvalitou přírodních a kulturně historických předpokladů, kde Moravskoslezský kraj se může pyšnit širokou nabídkou těchto faktorů, podporujících rozvoj cestovního ruchu. Problém nízké návštěvnosti budou spíše nenaplněné materiálně technické a ekonomické předpoklady rozvoje cestovního ruchu. 8

Obrázek č. 1: Zahraniční hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů ČR Zdroj: CSU Co je tedy hlavní brzdou současného rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji? Je to především nekvalitní dopravní dostupnost tohoto regionu pro zahraniční turisty. V rámci tohoto předpokladu došlo ke zlepšení v roce 2009, kdy byl moravskoslezský kraj napojen na mezinárodní dálniční síť, bohužel vzhledem k celkovému umístění České republiky resp. Moravskoslezského kraje, je nutné, aby došlo k jeho napojení nejen na dálniční síť, ale především, aby byl kladen důraz a vyvíjeny veškeré aktivity, které by vedly k většímu využití i letecké dopravy, tzn. využít čerstvě zrenovovaného letiště Leoše Janáčka pro více letů ze zemí, odkud do České republiky přijíždí většina turistů. Chybí také ubytování střední kategorie tzn. tříhvězdičkových hotelů, které by odpovídalo náročným požadavkům na ubytování turistů, kteří preferují střední standard a dále stravovací zařízení, které by nabízely kvalitní služby. ZÁVĚR V současné době dobíhá období pro které byla vytvořena strategická analýza rozvoje cestovního moravskoslezského kraje, při tvorbě a následné realizaci té další na období 2010 2015 je nutné dát prioritu právě na výše zmíněné nedostatky, které brání lepšímu rozvoji 9

cestovního ruchu v kraji moravskoslezském tzn. zaměřit se jednak na podporu rozšíření mezinárodních linek, které by měly jako destinační cíl právě letiště zemí, ze kterých pochází většina turistů mířících do Česka a druhou oblastí by určitě byla podpora malého a středního podnikání zaměřeného na poskytování služeb cestovního ruchu, tzn. v maximální možné míře usnadňovat, např. snížením byrokratické zátěže či poskytnutí informačního servisu, zahájení podnikání. POUŽITÁ LITERATURA FORET, M., FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0207-x. HLADKÁ, J. Technika cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-476-2. URL: http/www. csu.cz URL: http/www. czechtourism.cz URL: http/www. wto.cz 10

PODNIKÁNÍ VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Dagmar Divišová KLÍČOVÁ SLOVA Výuka podnikání a podnikavosti, sekundární vzdělávání, střední školy, Jihočeský kraj, inovativní výukové přístupy, kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost, rámcové vzdělávací programy (RVP), podnikavost, EU, výzkum KEYWORDS Entrepreneurship education, secondary education, secondary schools, South Bohemia, inovation approach loading, competency of interpretation for the own initiative and enterprise, general educational programs, entrepreneurship, EU, research ABSTRAKT Příspěvek má za cíl popsat a zhodnotit aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti se zaměřením na oblast sekundárního vzdělávání, včetně analýzy současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních a vyšších odborných školách v Jihočeském kraji. Aktuálně převažující přístup k výuce podnikání a podnikavosti, v teorii i v praxi, je v podobě tradičních přednášek. Ve výjimečných případech se vyskytují i inovativní výukové přístupy. Ovšem vlastní výzkum poukázal na skutečnost, že problém se zaváděním inovativních přístupů do výuky spočívá zejména v lidech. Hlavní roli pak hraje ochota udělat něco navíc a jejich nadšení pro věc. Jako problém se rovněž ukázala transformace doporučení EU o zavedení kompetence nazvané smysl pro iniciativu a podnikavost do rámcových vzdělávacích programů a následně do školních vzdělávacích programů v rámci probíhající školské reformy. České strategické dokumenty týkající se vzdělávání totiž chápou podnikavost spíše jako zaměstnanost nebo jako podnikové činnosti. ABSTRACT This artikle discusess to describe and evaluate the up-to-date approaches to the instruction to the entrepreneurship education with the orientation the sphere of secondary education, examination contemporary state of entrepreneurship education secondary schools in the 11

South Bohemian distrikt. Nowadays the predominant approach to the instruction to the entrepreneurship education in theory and praxis is in the form of conventional lessons of the traditional lessons. It can find the inovativ strategic approach. The research work has pointed out that the problem with the inovation approach loading lies in people. The main role plays the willing to make something extra and a wave of enthusiasm for the matter. Other problem was during the transformation of the recommendations of the European Union about the downloading of competency of interpretation for the own initiative and enterprise into general educational programs and afterwards into the school educational programs. Czech strategic documents on the education understand entrepreneurship rather as an employment or enterprise activities. ÚVOD Již v 90. letech 20. století Peter Drucker upozorňuje na skutečnost, že společenský vývoj dospěl k přerodu ze zaměstnanecké k podnikatelské společnosti. Takováto společnost podle jeho názoru útočí i na návyky a zavedené předpoklady, týkající se školství a výuky. V poslední době někteří autoři rovněž upozorňují na nebývalý rozvoj podnikání a podnikavosti. Pojmenovávají tuto situaci jako globální hnutí či tichá, podnikatelská revoluce. Autoři rovněž uvádějí, že se podnikání v posledních několika desetiletích etablovalo jako samostatná vědecká disciplína a studijní obor. Upozorňují také na skutečnost, že vzdělávání by mělo rozvíjet podnikavé chování a podnikavost, ať už vede k založení nového podniku, rozvoji existujícího podniku nebo kreativních schopností. Otázkou zůstává, jak je tomu například na středních školách v České republice. Vzděláváním, kam výuka podnikání a podnikavosti patří, se zabývá i společně koordinovaná politika Evropské Unie (EU). Podnikání a podnikavostí se v posledních letech věnuje řada evropských dokumentů a konferencí. Mezi významné příklady lze zařadit: Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva odborné skupiny; Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě; Lisabonská strategie, Evropská komise (EK), aktualizace 2008; aj. 12

Ve všech dokumentech EU je podnikání a podnikavost vysvětlována v co možná nejširším pojetí. Podnikání a podnikavost se nechápe pouze jako aktivity spojené s činností firmy, ale podnikavost se považuje za hlavní hybnou sílu inovace, soutěživosti a růstu. Podnikatelské dovednosti a podnikavost se doporučují chápat v jejich širším významu, protože přinášejí výhody společnosti i mimo jejich aplikaci na ekonomickou činnost. Učit se o podnikání, podle zprávy Mini-podniky, zahrnuje i rozvoj osobních vlastností, jako je tvořivost, iniciativa či odpovědnost. Ty se následně ukazují jako velmi užitečné pro život i jakoukoliv pracovní aktivitu. Zpráva Mini-podniky také upozorňuje na činnost studentských mini-podniků ve školách. Jedná se o účinný nástroj ve výuce. Mini-podnik, resp. v českém pojetí fiktivní firma či studentská společnost, lze podle uvedené zprávy považovat za moderní a inovativní nástroj pro výuku a rozvoj podnikatelských kompetencí u studentů středních odborných škol. Minipodnik, či fiktivní firma a studentská společnost, jsou považovány v této zprávě za synonyma. Domácí autoři Jünger a Fialová definují podnikavost jako vlastnost, která vyjadřuje předpoklady člověka k podnikání. O člověku, který má vyvinutou tuto vlastnost říkají, že je podnikavý. Daná vlastnost může podle jejich slov být využita nejen v podnikání, ale ve všech sférách lidské aktivity. Autoři uvažují o podnikavosti jak původu vrozeného, tak osvojeného. Charakterizují ji jako: Umět rozpoznat a využít příležitosti k podnikání; Mít představivost, tvořivost a umět je využít k vytváření ideje, nápadu a vize rozvoje podnikání; Umět kombinovat zdroje a příležitosti tak, aby je člověk co nejúčinněji využil; aj. I další autor považuje za podnikavost spojení umu a příslušné aktivity. Podnikavý je takový člověk, který je v konkrétní situaci odrážející nebo vyhledávající konkrétní a odpovídající potřebu. Jinými slovy podnikavost je tvůrčí aktivita (uplatnění umu) směřující k uspokojení reálných materiálních a nemateriálních, ale i virtuálních (zdánlivých) potřeb. Pokud se ovšem v České republice program výuky fiktivních firem vůbec uskutečňuje, pak se podle výsledků v další části uvedeného výzkumu potýká s řadou problémů. Výukový 13

program s tímto zaměřením však není v ČR standardem jak u všeobecného, tak ani u odborného sekundárního vzdělávání. KONCEPCE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY V ČR, RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY V České republice existuje Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007 2013. Tato koncepce se odvolává na řadu evropských dokumentů, týkajících se dané problematiky. Za východiska mj. považuje: Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské mládeže; DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince 2006 o klíčových kompetencích pro celoživotní učení (2006/962/ES); aj. Jednotlivé země EU, stejně tak i ČR, uplatňují jako nástroj vzdělávací politiky strategické programy rozvoje vzdělávání. Jde o dokumenty, které formulují základní cíle vzdělávání v dané zemi, obvykle s prognostickým výhledem na několik nejbližších let. Dokumenty bývají obvykle vypracovávány ministerstvy školství nebo vládami a bývají předkládány parlamentu ke schválení a veřejnosti k diskusi. V České republice se jedná o: Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha (2001); Strategie celoživotního učení ČR. Praha: MŠMT ve spolupráci s NÚOV. 2007; Rámcové vzdělávací programy (dále RVP), MŠMT, 2007.; aj. Ovšem Národní program rozvoje vzdělávání v ČR a Strategie celoživotního učení podnikání a podnikavost sotva zmiňují (na rozdíl od evropských dokumentů). Následující část je tedy věnována srovnání RVP v ČR a Doporučení Evropského parlamentu a Rady. 14

SROVNÁNÍ POJETÍ KOMPETENCE K PODNIKAVOSTI V PŘÍSTUPU EU A ČR Smysl pro iniciativu a podnikavost je jedna ze osmi klíčových kompetencí, která je považována ze strany EU za průřezovou a široce uplatnitelnou nejen v celoživotním učení, ale i v reálné praxi. Evropský parlament a rada definují kompetenci Smysl pro iniciativu a podnikavost jako schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá: tvořivost; schopnost zavádět novinky a nést rizika; plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je pak pro jednotlivce přínosná nejen v jejich každodenním životě doma a ve společnosti, ale i na pracovišti. Pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitostí. Je rovněž základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na těchto činnostech, a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat řádnou správu. Mezi nezbytné znalosti, dovednosti a postoje související s touto kompetencí by měly patřit znalosti: schopnost rozpoznat příležitost k osobním, profesním nebo obchodním činnostem; včetně znalosti obecnějších aspektů, jež vytvářejí kontext, ve kterém lidé žijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a možnostem a problémům, jimž čelí zaměstnavatel nebo organizace. Jedinci by si rovněž měli být vědomi etického postavení podniků a toho, jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, že budou fungovat jako sociální podnik. V současné době v České republice probíhá školská reforma a v rámci ní se zavádí aktuální Rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP, které mají do výuky zavést nově stanovené kompetence definované a doporučené na evropské úrovni. Tedy i smysl pro iniciativu a podnikavost. RVP v ČR pojmenovávají na evropské úrovni zformulovanou kompetenci Smysl pro podnikavost a iniciativu následovně: První vlna zavádění RVP, tj. do praxe k 1. 9. 2009: 15

RVP Gymnázia Kompetence k podnikavosti; RVP Obchodní akademie Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; RVP Ekonomika a podnikání Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; RVP Ekonomické lyceum Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; Druhá vlna, kdy mají školy začít učit od 1. září 2010, je v přípravném řízení a mj. uvedenou klíčovou kompetenci nazývá: RVP Obchodní školu Kompetence k pracovnímu uplatnění; RVP Podnikání (Vyšší odborné školy) Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikání. Třetí vlna pro odborné školy je ve schvalovacím řízení. Následující tabulka č. 1 ukazuje obsah, který se skrývá za jednotlivými názvy u RVP pro gymnázia a RVP pro střední odborné školy zařazené do 1. fáze. Pro úplnost je potřeba dodat, že pro srovnání byl za střední odborné školy vybrán RVP Obchodní akademie. Další dva RVP, tedy Ekonomické lyceum a Ekonomika podnikání, se odlišují pouze v detailech týkajících se odborných kompetencí. Porovnáním obou přístupů (doporučení EU vs. RVP pro gymnázia a střední odborné školy) je zřejmé, že obě pojetí v ČR se neshodují s doporučením EU. Ta gymnaziální je paradoxně výstižnější už v samotném názvu a následně i v obsahu, než ta určená pro odborné školství. Gymnaziální koncepce se skutečně snaží držet podnikavosti ve smyslu doporučení EU, např.: Uplatňuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace; Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních příležitostech, využívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit. 16

Tabulka č. 1: Srovnání klíčové kompetence smyslu pro podnikavost a iniciativu v pojetí a středních škol zařazených do první fáze Rámcový vzdělávací program Absolvent: Gymnázium Kompetence k podnikavosti Cílevědomě, zodpovědně a s ohledem na své potřeby, osobnostní předpoklady a možnosti se rozhoduje o dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření; Rozvíjí svůj osobní i odborný potenciál, rozpoznává a využívá příležitosti pro svůj rozvoj v osobním a profesním životě; Uplatňuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace; Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních příležitostech, využívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit; Usiluje o dosažení stanovených cílů, průběžně reviduje a kriticky hodnotí dosažené výsledky, koriguje další činnost s ohledem na stanovený cíl; dokončuje zahájené aktivity, motivuje se k dosahování úspěchu; Posuzuje a kriticky hodnotí rizika související s rozhodováním v reálných životních situacích a v případě nezbytnosti je připraven tato rizika nést; Chápe podstatu a principy podnikání, zvažuje jeho možná rizika, vyhledává a kriticky posuzuje příležitosti k uskutečnění Střední odborné školy 1. fáze Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám Absolventi by měli: Mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělání; uvědomovat si význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám; Mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své profesní a vzdělávací dráze; Mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady; Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak v oblasti světa práce, tak vzdělávání; Vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své profesní cíle; Znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků; Rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech 17

podnikatelského záměru s ohledem na své předpoklady, realitu tržního prostředí a další faktory. soukromého podnikání; dokázat vyhledat a posuzovat podnikatelské příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí, svými předpoklady a dalšími možnostmi. Odborné kompetence pro SŠ jsou stanoveny takto: Aplikovat poznatky oblasti práva v podnikatelské činnosti; Provádět typické podnikové činnosti; Efektivně hospodařit s finančními prostředky; Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci; Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb; Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje. Zdroj: RVP, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2007 RVP pro SOŠ rozhodně nechápe podnikavost v širším pojetí, tedy uplatnitelnou pro každodenní život ve společnosti, ale je pojímána pouze jako podnikavost ve smyslu pracovní a vzdělávací oblasti pro lepší uplatnění, např.: Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak v oblasti světa práce, tak vzdělávání. Ostatní příklady se týkají právě vzdělávání, pracovní oblasti nebo administrace firmy. Jako příklad lze uvést: Mít reálnou představu pracovních, platových a jiných podmínek v oboru a o požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnat se svými představami a předpoklady; Provádět administrativní činnosti a základní podnikové činnosti; Dbát na bezpečnost a ochranu zdraví při práci; 18

Efektivně ovládat klávesnici počítače a vyhotovovat základní druhy písemností; Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků a služeb, aj. Na první pohled je jasné, že s podnikavostí ve smyslu doporučení EU to nemá vůbec nic společného. RVP pro střední odborné školy působí jako přístup, který chce zachovat současný stav na školách. Nejčastěji vyskytující slova (místo doporučených tvořivost, zavádět novinky a rizika, či plánovat a řídit projekty) jsou takové formulace jako: musí znát; musí se orientovat; chápat, osvojit, dbát, dodržovat, pracovat nebo rozumět; mít odpovědný postoj, představu, přehled, aj. Tím pádem, je už na první pohled jasné, že s iniciativou a podnikavostí to nemá nic společného. Je opravdu s podivem, že RVP pro gymnázia smysl pro iniciativu a podnikavost pochopil a částečně je zakomponoval. Kdežto RVP pro odborné školství, kterému by tato problematika měla být bližší, jako by nechápal pravou podstatu a smysl věci. V přechodu do výukových programů jednotlivých středních odborných škol se smysl pro podnikavost zcela vytrácí. V takovém případě bude zavádění podnikavosti v širším slova smyslu, tak jako dosud na iniciativním přístupu vedení škol, nikoliv jako nový trend a následně standard u všech škol. A potvrzuje to i následující výsledky výzkumu. Je s podivem, že evropský trend ve vzdělávání není v přístupu výuky podnikání a podnikavosti v českém prostředí akceptován, ale spíše ignorován. Pokud skutečně ve světě dochází k přechodu na podnikatelskou společnost zdá se, že českému střednímu školství, i přes aktuální snahu o reformu, jakoby ujížděl vlak. Evropské dokumenty opakují a neustále zdůrazňují podporu rozvoje iniciativy, kreativity a podnikavosti u mladých lidí a to hlavně prostřednictvím formálního tak i neformálního vzdělávání. V Koncepci státní politiky však v tomto směru zaznívá pouze jediná věta. V rámci kapitoly Výzkumy o mládeži se uvádí, že mezi cíle pro MŠMT patří Rozšiřovat témata, relevantní pro politiku mládeže, autonomie, boj proti diskriminaci, zaměstnanost a zaměstnatelnost, podnikavost. To je skutečně jediná věta, která se týká podnikavosti, kreativity či iniciativy. Podnikavost pomíjí i další výchozí dokumenty českého vzdělávání, jako například Národní program rozvoje vzdělávání a Strategie celoživotního učení ČR. Na nedostatek v rozvoji podnikatelských aktivit ve vzdělávání včetně nedostatečné spolupráce podnikatelských subjektů se školami upozorňují i další dokumenty mimo 19

kompetenci MŠMT. Například Národní strategický referenční rámec (NSRR) vytvořený Ministerstvem pro místní rozvoj. Ten mj. poukazuje na nedostatečnou flexibilitu a problémy s kvalifikací pracovní síly v důsledku nedostatečné provázanosti vzdělávacího systému a požadavků trhu práce. V NSRR je mj. vzdělávání vytýkáno, že: úroveň dosažených znalostí neodpovídá současným nárokům a snižuje budoucí adaptabilitu na změny trhu práce; přetrvává vzdělávání zaměřené spíše na objem znalostí; absolventi nedisponují klíčovými kompetencemi, které jsou zásadní pro trh práce; nedostatečným způsobem je podporováno vzdělávání pro rozvoj podnikatelských dovedností ve znalostní ekonomice (zejména klíčových kompetencí zaměřených na schopnost podnikatelského myšlení a iniciativy). Přesto se v ČR dají vysledovat inovativní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve výuce středních odborných škol. AKTUÁLNÍ PŘÍSTUPY K VÝUCE PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI V ČR V České republice se dají vysledovat dva hlavní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve formálním systému vzdělávání středního školství. Jedná se o tradiční výukové metody a moderní výukové metody. TRADIČNÍ VÝUKOVÉ METODY Doposud stále nejrozšířenějším přístupem k výuce podnikání jsou tradiční metody. Přednášky, práce s učebnicí a případný rozhovor nebo exkurze dominují mezi výukovými metodami v českém školství. Podnikání je ve výuce i v učebnicích zjednodušeno pouze na jednotlivé podnikové činnosti. V lepším případě je uvedena definice podle živnostenského zákona, popř. jsou zmíněny obchodní společnosti podle obchodního zákoníku. Stejně tak přistupuje k výuce podnikání například i každoročně aktualizovaná učebnice: Ekonomie stručný přehled. Dalším příkladem učebnice je Sociologie a ekonomie pro střední školy, která definuje podnikatele 20