Lidská práva osob se zdravotním postiţením

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Lidská práva osob se zdravotním postiţením Bakalářská práce Autor: Lenka Šnajdrová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Vladimír Tetur Praha Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech dne 25.04.2012 Lenka Šnajdrová

Poděkování: Ráda bych poděkovala panu Mgr. Vladimíru Teturovi za konzultaci a poskytnuté materiály, které přispěly k vypracování bakalářské práce a také bych ráda poděkovala paní Věře Bráborcové z Denního centra Mateřídouška, o.p.s.

Anotace: Předmětem bakalářské práce Lidská práva osob se zdravotním postiţením jsou práva zdravotně postiţených osob, která jim garantuje mezinárodní i vnitrostátní legislativa a jejich ţivot ve společnosti. V bakalářské práci jsou vysvětleny základní pojmy, které se týkají zdravotního postiţení, je zde popsán historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení, vnitrostátní a mezinárodní dokumenty týkající se lidských práv a vhodné způsoby integrace zdravotně postiţených osob. V práci jsou zachyceny vybrané soudní judikáty a příklad denního stacionáře, který pečuje o zdravotně postiţené osoby. Klíčová slova: Zdraví, zdravotní postiţení, rehabilitace, habilitace, lidská práva, způsobilost k právním úkonům, integrace, diskriminace

Annotation: The object of this thesis is determined by the rights of disabled people which are guaranteed by the international and national legislation and by the integration of disabled people into society. The thesis explains basic concepts which are related to disablement and its development, international and national documents of human rights and ways of integration of disabled people. The thesis includes court decisions and example of the day care centre which takes care of disabled people. Key words: Health, disability, rehabilitation, habilitation, human rights, capacity for legal act, integration, discrimination

Obsah Úvod... 8 1. Definice základních pojmů... 9 1.1 Zdraví... 9 1.2 Zdravotní postiţení... 9 1.2.1 Členění zdravotního postiţení... 10 1.2.2 Rehabilitace a habilitace... 12 1.2.3 Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení... 13 1.3 Doplňující základní pojmy... 13 2. Lidská práva... 15 2.1 Lidská práva v ČR... 15 3. Historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení... 17 3.1 Historický vývoj v oblasti zdravotního postiţení... 17 3.1.1 Detailnější popis jednotlivých stádií vývoje v oblasti zdravotního postiţení... 18 3.2 Současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení v ČR... 19 3.2.1 Úvodní zpráva České republiky... 20 3.2.2 Statistika v oblasti zdravotního postiţení... 21 4. Zdravotně postiţení a právo... 24 4.1 Vývoj v oblasti práva u osob se zdravotním postiţením v ČR... 24 4.2 Vymezení pojmu osoba se zdravotním postiţením v rámci právního řádu ČR... 25 4.3 Osoby se zdravotním postiţením v mezinárodním právu... 26 4.3.1 Mezinárodní organizace práce (MOP)... 27 4.3.2 Světová zdravotnická organizace (SZO)... 27 4.3.3 Organizace spojených národů (OSN)... 28 4.3.3.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením... 30 4.3.4 Rada Evropy... 31 5. Právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, právní jednání a svéprávnost... 33 5.1 Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům... 33 5.1.1 Opatrovnictví... 34 5.1.2 Rovnost před zákonem... 35 6. Integrace/inkluze osob se zdravotním postiţením... 36 6.1 Vymezení pojmů... 37 6.2 Vzdělávání osob se zdravotním postiţením... 37 6.3 Práce a postiţení... 39 6.4 Poradenské sluţby v oblasti zdravotního postiţení... 41 7. Zákaz diskriminace zdravotně postiţených... 42 7.1 Dělení diskriminace... 42 7.2 Diskriminace v právu... 42 7.3 Zákaz diskriminace v práci... 43 8. Mezinárodní judikatura v oblasti lidských práv... 45 8.1 Dimitrios Reklos a Vassiliki Davourlis versus Řecká republika... 45 8.2 Glor versus Švýcarsko... 47 8.3 Engel versus Maďarsko... 50 8.4 Zephinah Hamilton versus Jamajka... 52 8.5 Clement Francis versus Jamajka... 53 8.6 Botta versus Itálie... 53 8.7 P. a L.D. versus Spojené království P. a L.D.... 54 6

8.8 Zehnalová a Zehnal versus Česká republika... 55 8.9 McIntyre versus Spojené Království... 55 8.10 Price versus Spojené Království... 56 8.11 Malone versus Spojené Království... 57 8.12 Kutzner versus Německo... 57 9. Denní centrum Mateřídouška, o.p.s.... 59 9.1 Vznik Denního centra Mateřídouška, o.p.s.... 59 9.2 Nabízené sluţby... 60 9.3 Denní stacionář... 60 9.4 Program Denního stacionáře... 61 9.5 Uţivatelé Denního stacionáře... 62 9.6 Sociálně terapeutické dílny... 63 9.7 Financování sociálních sluţeb... 66 9.8 Budoucnost Denního centra Mateřídouška, o.p.s.... 67 Závěr... 68 Seznam pouţité literatury... 70 Seznam pouţitých obrázků a tabulek... 75 Seznam příloh... 76 Přílohy... 77 7

Úvod V posledních letech se zvyšuje snaha společnosti informovat veřejnost o zdravotně postiţených osobách, vzniká řada projektů, jejichţ úkolem je přiblíţit tuto minoritní skupinu lidí ostatním občanům a dokázat tak, ţe zdravotně postiţené osoby dokáţí ţít stejně kvalitní ţivot jako zdraví lidé. Téma Lidská práva osob se zdravotním postiţením jsem si vybrala z důvodu rostoucí snahy rozšířit co nejvíce informací o zdravotně postiţených osobách, přiblíţit je tak veřejnosti a pomoci jim začlenit se do běţné společnosti. V bakalářské práci jsou vysvětleny základní pojmy, které úzce souvisí se zdravotním postiţením, je zde popsán vývoj a pohled na zdravotně postiţené osoby z historického hlediska, kdy byly tyto osoby vyloučeny ze společnosti aţ do dnešní doby, kdy se především zdůrazňují pojmy jako rovné zacházení, nediskriminace a ochrana zdravotně postiţených. V bakalářské práci je popsána vnitrostátní i mezinárodní legislativa z oblasti lidských práv zdravotně postiţených osob a vybrané světové organizace, které si kladou za cíl chránit práva těchto občanů. Další část bakalářské práce je věnována nástrojům, které ovlivňují začlenění zdravotně postiţených osob do ţivota společnosti, jsou zde popsána soudní rozhodnutí z oblasti ochrany lidských práv zdravotně postiţených a je zde uveden příklad centra, které se zabývá péčí o mentálně postiţené osoby, Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. Dnes je člověk se zdravotním postiţením majoritní většinou občanů České republiky často vnímán jako osoba, která potřebuje určitou pomoc, vedení, péči, ochranu, jako někdo, kdo je nemohoucí, většinou se o sebe nedokáţe sám postarat a není výdělečně činný. Ve skutečnosti sice člověk se zdravotním postiţením více vyuţívá systém sociální péče, jinak ale ţije jako běţní lidé, vykonává stejné aktivity, stejné povinnosti, řeší podobné problémy jako ostatní a snaţí se najít si vhodné zaměstnání, které by mu umoţnilo být finančně nezávislým a začlenit se lépe do společnosti. Ve své práci jsem se snaţila přiblíţit téma zdravotně postiţených osob veřejnosti, zkoumala jsem, jaká legislativa byla přijata z důvodu ochrany těchto osob a soudní rozhodnutí, která přispěla k rovnému zacházení. 8

1. Definice základních pojmů Nejprve budou z důvodu správného pochopení vymezeny základní pojmy co je to zdraví, kdo je to postiţený člověk, jaké druhy postiţení existují a jakým způsobem jsou postiţení posuzováni, poté bude vysvětlena důleţitost lidských práv, popsán historický vývoj v oblasti postiţení, vymezena vnitrostátní a mezinárodní práva vztahující se k postiţeným osobám a nakonec moţnosti integrace postiţených osob, vybrané soudní judikáty a příklad denního stacionáře. 1.1 Zdraví Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne jen pouhá nepřítomnost nemoci nebo slabosti. Zdraví je schopnost vést sociální a ekonomicky produktivní život, je to ideální stav. 1 Je však velice sloţité určit způsob měření zdraví a vymezit tak normalitu v této oblasti. Mezi jednotlivými zeměmi existuje nesoulad v oblasti výkladu pojmu zdraví týkající se zejména rozdílného rozvoje jednotlivých států, dostupnosti zdravotní péče či gramotnosti obyvatelstva. Se zdravím souvisí i provádění úkonů, úkolů nebo činů. Pokud je člověk zdravý, nepociťuje při provádění základních úkonů ţádné potíţe, zatímco pro člověka, který zdravý není, můţe i vykonávání běţných denních povinností představovat značné komplikace. Zdravotně postiţené osoby jsou omezeny ve výkonu určité činnosti, přičemţ velikost omezení se odvíjí od závaţnosti a typu postiţení. 1.2 Zdravotní postiţení Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. 2 Kromě této definice můţeme zdravotní postiţení také chápat jako určitou odchylku 1 Světová zdravotnická organizace (WHO): World Health Organization. In: světová organizace. 1948. Dostupné z: http://www.who.cz. 2 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 9

ve zdravotním stavu osob, kvůli které mohou být lidé zcela invalidní, částečně invalidní či jinak zdravotně znevýhodnění. Zdravotní postiţení můţe být buď vrozené, nebo získané v průběhu ţivota. Mezi nejčastější příčiny vzniku zdravotního postiţení patří dědičnost, nehoda, úraz či nemoc, můţe však být způsobeno i uţíváním návykových látek nebo při komplikovaném porodu. Pojem disabilita je i jedním z hlavních pilířů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) 3 Světové zdravotnické organizace WHO, která byla schválena roku 2001 a detailně se v ní popisuje zdravotní stav lidí. V jednotlivých státech je hodnocení disability různé, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, ţe se MKF (ICF) 4 dle dohody bude pouţívat jako základní metodika k hodnocení schopností osob s disabilitou. Pojem disabilita znamená snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí. 5 1.2.1 Členění zdravotního postiţení Existují různé druhy zdravotního postiţení, které se dále liší dle závaţnosti: Tělesné postiţení představuje určitý pohybový handicap a je řazeno do zdravotních tříd dle typu a závaţnosti postiţení. V případě tělesného postiţení je handicap ve většině případů viditelný, můţe tedy jedinci přinášet problémy nejen v oblasti pohybu, ale také se zabezpečením základních úkonů, problémy s nalezením vhodného zaměstnání či izolaci od zdravých jedinců. Mentální postiţení je způsobeno špatným vývojem mozku, přičemţ vývoj rozumových schopností jedinců je pomalejší a odlišný od ostatních lidí. Mentální retardace se rozlišuje dle závaţnosti poškození rozumových schopností jedinců od lehké retardace aţ po hlubokou mentální retardaci, 3 MKF jedná se o zkratku Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health ICF). 4 Dle dohody Evropské komise, Rady Evropy, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation Development OECD), zástupců Světové zdravotnické organizace, Organizace spojených národů a představitelů dalších evropských organizací občanů s disabilitou. 5 Definice disability podle MKF, přijata r. 2006 v Praze. Disability is a decrement in functioning at the body, individual or social level that arises when an individual with a health condition encounter barriers in the environment. Prof. MUDr.PFEIFFER, Jan DrSc. a Doc. MUDr. ŠVESTKOVÁ, Olga Ph.D. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. ISBN 978-80-247-1587. 10

jedinci jsou posuzováni dle svého inteligenčního kvocientu. Mentální postiţení je trvalý stav, který nelze úplně odstranit, mentálně postiţení jedinci mají při uplatnění ve společnosti problémy zejména s některými dovednostmi, komunikací či omezením intelektu. Vznik mentálního postiţení: a) prenatální období mentální postiţení vznikne ještě před narozením dítěte, b) perinatální období mentální postiţení vznikne během porodu dítěte nebo těsně po porodu, c) postnatální období mentální postiţení je způsobeno po porodu aţ do 2 let věku dítěte. Duševní nemoci jsou způsobeny především poruchami myšlení, které ovlivňují chování jedince a jeho lidské vztahy. Osoby trpící duševními nemocemi však nejsou znevýhodněné inteligenčními schopnostmi, duševní poruchy se velmi těţko klasifikují, a proto vznikají časté spory při určení typu poruchy. 6 Mezi základní smyslové funkce patří hmat, zrak, sluch, chuť, čich či vnímání bolesti. 7 Osoby se smyslovým postiţením jsou znevýhodněné v oblasti základních smyslů člověka, omezení se týkají především zraku, sluchu a řeči. a) Zrakové postiţení je způsobeno vadou zraku a dle stupně závaţnosti poruchy, která se posuzuje od lehké slabozrakosti aţ po úplnou nevidomost, ovlivňuje ţivot jedince ve společnosti. Člověk se zrakovým postiţením je zpravidla omezen v orientaci v prostoru, pohybu, pracovním uplatnění či v přístupu k informacím. b) Sluchové postiţení dělí se od lehkých sluchových postiţení aţ po osoby neslyšící. Mezi největší problémy při začleňování sluchově postiţených do společnosti patří zejména komunikace, sluchově postiţení jedinci tedy mají značné komplikace při uplatnění se v zaměstnání. 6 Klasifikaci duševních poruch nalezneme v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), kterou vydala Světová zdravotnická organizace. 7 Přesné typy smyslového postiţení nalezneme v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). 11

c) Poruchy řeči řeč představuje hlavní prostředek komunikace, vady řeči se dělí do několika skupin, jedinci mohou být opoţdění ve vývoji řeči, mohou mít různé vady výslovnosti či nesrozumitelnost řeči. Vady řeči lze ve většině případech odstranit, jde však o komplikovaný a časově náročný proces. d) Kombinované postiţení je takové postiţení, při kterém trpí jedinec dvěma či více vadami současně. Kombinované postiţení můţe mít značný vliv na integraci jedince, platí například, ţe pokud jedinec ztratí sluch v nízkém věku, nenaučí se jiţ ani mluvit. Zdravotně postiţené osoby se vyznačují sníţenou pracovní schopností a s tím souvisí i ztíţené podmínky při jejich zapojení se do společnosti a do běţného ţivota. Pracovní schopností se rozumí schopnost jedince vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopností vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u osoby před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 8 Pro zlepšení zdravotního stavu osob a tím i moţnosti zvýšení pracovní schopnosti je určena rehabilitace a habilitace. 1.2.2 Rehabilitace a habilitace Slovo rehabilitace pochází z latinského pojmu rehabilitatio, coţ znamená obnovení. Rehabilitace představuje snahu navrátit člověka do původního tělesného stavu či zlepšit jeho zdravotní stav. Rehabilitace je celosvětový proces, kterým se zabývá i MKF 9, v níţ se smluvní státy zavázali k rozšiřování a udrţování rehabilitačních a habilitačních sluţeb, habilitace se vztahuje na děti a dorost. Rehabilitace dle MKF zahrnuje tři základní stupně: 1) funkci a strukturu orgánů, 2) projekci do úrovně osobnosti, 8 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: 26, 39. In: sbírka zákonů. 1995. Dostupné z: http://naseduchody.cz. Zákonem č. 134/1997 se mění a doplňuje zákon č, 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. 9 Prof. MUDr.PFEIFFER, Jan DrSc. a Doc. MUDr. ŠVESTKOVÁ, Olga Ph.D. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. ISBN 978-80-247-1587. 12

3) participaci (hodnocení výkonu) 10 a faktory prostředí. 1.2.3 Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení Pro osoby, které potřebují pomoc jiné fyzické osoby a potřebují zabezpečit základní péči, jsou určeny speciální domovy a chráněné bydlení. V domovech se poskytují pobytové sluţby osobám se zdravotním postiţením, které vyţadují pravidelnou pomoc jiné osoby. Chráněné bydlení je poskytováno osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení či chronického onemocnění, které vyžadují pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení poskytuje osobám se zdravotním postižením základní služby a umožňuje jim bydlet ve skupinách či jednotlivě. 11 Mezi základní sluţby těchto speciálních ubytovacích zařízení patří například poradenství, rozvoj jedinců pomocí vzdělávání, či ostatní běţné činnosti týkající se péče o vlastní osobu. 1.3 Doplňující základní pojmy Osoba závislá na pomoci jiné osoby závislost vzniká v důsledku nepříznivého zdravotního stavu a posuzuje se dle schopnosti zvládat běžné úkony každodenního života. 12 Osoba se povaţuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve: a) stupni I lehká závislost, b) stupni II středně těţká závislost, c) stupni III těţká závislost, d) stupni IV úplná závislost. Invalidita - invaliditou se rozumí ztráta či sníţení schopnosti výdělečné činnosti, která je způsobena dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, má dopad především na ekonomickou a profesní situaci osoby a je posuzována dle stupně poklesu pracovní schopnosti osoby. 10 Participace je zapojení se do ţivotní situace, MKF. 11 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: 48, 51. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 12 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: 3, 8. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 13

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav - za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se povaţuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti člověka a trvá déle neţ 1 rok nebo lze předpokládat, ţe bude trvat déle neţ 1 rok. Osoby zdravotně znevýhodněné - tyto osoby mají značná omezení svých schopností a obtíţně se pracovně začleňují, obtíţně vyuţívají svou kvalifikaci z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. 14

2. Lidská práva Lidská práva bývají povaţována za základní práva kaţdého jedince, jsou zabezpečována jak vnitrostátními tak mezinárodními předpisy, a přestoţe by měla být v dnešní době povaţována za samozřejmost, často dochází k jejich porušování. Za nejvýznamnější organizaci zabývající se lidskými právy je povaţována Organizace spojených národů. Pro pochopení obsahu pojmu lidská práva je důleţité vymezit základní definice: Lidská práva jsou práva vztahující se ke kaţdému člověku, člověk se s nimi rodí a stát je jejich ochráncem a garantem. Občanská práva zahrnují práva, která náleţí člověku z hlediska jeho státní příslušnosti. 13 Právo by mělo zabezpečovat základní hodnoty, to znamená, ţe by mělo být spravedlivé, před zákonem by si měli být všichni rovni a svoboda lidí by neměla být omezována. Lidská práva jsou také často označována za práva univerzální, jejich univerzalita spočívá v tom, ţe jsou platná pro všechny bez ohledu na rasu, pohlaví či náboţenské vyznání. Za nejvýznamnější dokument v oblasti lidských práv je povaţována Všeobecná deklarace lidských práv vytvořená mezinárodní organizací OSN, která byla přijata 10. prosince roku 1948 a je světově nejrozšířenějším dokumentem v oblasti lidských práv. Deklarace obsahuje výčet práv kaţdého jednotlivce na světě s absencí důleţitosti hranic jednotlivých států a stala se také podkladem pro řadu dalších dokumentů v oblasti ochrany lidských práv, vychází z ní například Úmluva o ochraně základních práv a svobod či Evropská sociální charta. Za nejvýznamnější právní hodnotu je dle Deklarace povaţována lidská důstojnost. 2.1 Lidská práva v ČR V České republice jsou základní lidská práva zajištěna Listinou základních práv a svobod, Ústavou České Republiky a mezinárodními smlouvami. Za základní lidská práva se povaţují například osobní svoboda, svoboda pohybu, svoboda myšlení, svoboda náboţenského myšlení či svoboda projevu. 13 KLÍMA, Karel. Státověda. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 98-80-7380-296-7. 15

Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České Republiky 14 a veškerá práva, která jsou v ní obsaţena se týkají vztahů mezi občanem a státem. Listina je rozdělena do šesti hlav a vychází z toho, ţe nemají být porušována přirozená práva člověka, práva občana a svrchovanosti zákona. Dle Listiny jsou si lidé rovní v důstojnosti a právech, přičemţ základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. 15 Ústava České Republiky ze dne 16. prosince 1992 16 je tvořena preambulí a osmi hlavami a spolu s Listinou základních práv a svobod je součástí tzv. ústavního pořádku České Republiky. 17 Dle Ústavy je Česká Republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 18 Mezinárodními smlouvami v oblasti lidských práv, které se v České Republice dodrţují a je kontrolováno jejich plnění, se rozumí: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o ochraně základních lidských práv a základních svobod, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání, Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání. 19 14 Listina základních práv a svobod. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 15 Listina základních práv a svobod: Čl. 1, Hlava první. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 16 Ústava České Republiky. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz, ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb. a 319/2009 Sb. 17 Ústava České Republiky: Čl. 112, Přechodná a závěrečná ustanovení. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 18 Ústava České Republiky: Čl. 1 Hlava první, Základní ustanovení. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 19 Vláda České Republiky [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 16

3. Historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení 3.1 Historický vývoj v oblasti zdravotního postiţení Zdravotně postiţení lidé byli vţdy součástí společnosti, během let se však měnil postoj k lidem s postiţením a měnila se i jejich práva. V dnešní době je prioritou snaha o zapojení postiţených lidí do běţného ţivota, vţdy tomu tak ale nebylo. Postoj k lidem s postiţením je závislý na stupni vývoje dané společnosti, daného státu. V dřívějších dobách byla snaha osoby s postiţením ze společnosti vyloučit, izolovat je z důvodu jejich odlišnosti a s tím souvisela i nedostatečná práva těchto osob. Snaha vyloučit postiţené osoby ze společnosti souvisela především s tím, ţe postiţení lidé byli dle tehdejší společnosti nepotřební, ze starověku jsou známé i případy zabití lidí s viditelným odlišením, vadou. S vývojem lidské společnosti je spojena i změna přístupu k lidem se zdravotním postiţením, kdy se postupem času postoj společnosti vůči postiţeným znatelně měnil a byla snaha o jejich ochranu a začlenění těchto osob zpět do společnosti. Je důleţité chápat osoby se zdravotním postiţením jako osoby, které mají stejná práva jako zdraví lidé, tedy právo na ţivot, právo na zaměstnání, právo na rodinu, právo na majetek, právo volit. Tab. č. 1 Postoje k lidem s postiţením v jednotlivých etapách dějin Stadium Dominantní postoj Postoje k postiţeným Období I. Represivně lhostejný Opuštění, vyloučení, zabití Raný a střední starověk II. Výběrově-utilizační Vyuţívání a zneuţívání uchovaných schopností lidí s postiţením Starověk III. Charitativní Zabezpečení základních potřeb lidí s postiţením Středověk IV. Humánněfilantropický Filantropismus, souvisí se zvýšeným zájmem o člověka Renesance 14. - 16. století 17

V. VI. VII. Altruistickosegregační Rehabilitačněemancipační Preventivněintegrační Nezištný a nesobecký postoj, poloţený základy segregované výchovy a vzdělávání lidí s postiţením Rozvoj péče o lidi s postiţením Snaha o dosaţení plné nezávislosti, nevylučování Osvícenství 17. - 19. století Moderní společnost 19. - 20. století Postmoderní společnost konce 20. století Nevyřazování, Nevyřazování z hlavního Konec 20. a začátek 21. VIII. inkluzivita proudu, koadaptace století Jesenský, J. Základy komprehensivní speciální pedagogiky. Hradec Králové: Guadeamus, 2000. Vlastní úprava. 3.1.1 Detailnější popis jednotlivých stádií vývoje v oblasti zdravotního postiţení I. Represivní stádium je spojeno s vyloučením postiţených lidí ze společnosti, jejich likvidací (zabitím), například ve Spartě se postiţené děti zabíjely házením do propasti. Římské právo bylo patriarchální, otec představoval vykonavatele neomezené moci nad majetkem rodiny a byli mu podřízeni všichni její členové, pokud se v rodině narodila postiţená osoba, záleţelo na otci, zda dítě uznal, nebo zda ho odsoudil k smrti. V případě, ţe se v rodině vyskytovala osoba s duševním postiţením, bylo moţné ji ustanovit opatrovníka, 20 který spravoval její majetek, opatrovnictví bylo děleno na opatrovnictví šílence (cura furiosi) a opatrovnictví ochromeného (cura debilium). 21 II. V dalším stádiu byly zabíjeny pouze některé děti s postiţením, ostatní byly pouţívány k vydělávání peněz, např. formou ţebrání. III. Spolu s přijetím křesťanství, které se řídí zásadou rovnost před bohem, přišla i charitativní péče o postiţené a práva postiţených byla postupně začleňována do právních řádů jednotlivých států, starost o postiţené zabezpečovaly především kláštery. 20 Moţnost ustanovit opatrovníka platila od Zákona XII. desek, r. 450 př. n. l. 21 KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin a SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. ISBN 978-80-7179-031-0. 18

IV. V období renesance se jiţ postupně měnil názor na člověka s postiţeným, byl kladen důraz především na oblast vzdělávání a výchovy, postupně vznikala i snaha začlenit osoby s postiţením do společnosti a vyhledávat nová řešení pro vhodnější uplatnění těchto osob. V. Osvícenství nově přineslo lidem s postiţením moţnost pracovat a s tím i spojenou moţnost lépe se začlenit do společnosti. VI. S dalšími obdobími (VI. VIII.) je spojen i vývoj přístupu k lidem s postiţením. Rozvíjela se snaha zapojit postiţené osoby do společnosti, učit je samostatnému ţivotu a nalézt pro ně lepší pracovní uplatnění. Začala se utvářet speciální pracovní místa pro osoby s různým typem postiţení, zdůrazňoval se především nediskriminační přístup, čímţ došlo k nárůstu počtu postiţených osob začleněných do běţného ţivota a ke změně pohledu zdravých osob na lidi s postiţením. V České Republice se změnil přístup k postiţeným po roce 1989, kdy nastal výrazný pokrok v oblasti vzdělávání osob se zdravotním postiţením, ale i v přístupu společnosti k postiţeným lidem. Postiţeným lidem se výrazně zlepšila moţnost uplatnění se na trhu práce, dostali i šanci samostatného bydlení, v neposlední řadě došlo také k výrazné změně v oblasti poradenství a informovanosti celé společnosti o typech postiţení a o vhodné pomoci postiţeným lidem. 3.2 Současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení v ČR Jak jiţ bylo řečeno, v současnosti je především snaha o ochranu osob se zdravotním postiţením, v posledních letech se Česká republika aktivně zapojuje do projektů o zvyšování informovanosti veřejnosti v oblasti zdravotního postiţení a prosazování nediskriminace této skupiny lidí. K hlavním problémům v oblasti zdravotního postiţení se řadí hlavně zapojování zdravotně postiţených osob do společnosti, vysoká nezaměstnanost postiţených lidí a odstraňování bariér z veřejných prostorů, proti této problematice se však snaţí Česká republika bojovat tím, ţe podporuje zaměstnávání a vzdělávání osob se zdravotním postiţením a veškeré bariéry se snaţí postupně odstraňovat vytvářením a úpravou legislativy, která je nezbytná pro ochranu a začlenění těchto osob do společnosti. 19

3.2.1 Úvodní zpráva České republiky Dne 28. října 2011 předloţila Česká republika v souladu s čl. 35 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením svou Úvodní zprávu o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. Ve zprávě jsou shrnuty informace o zdravotně postiţených osobách v České republice, jsou zde obsaţena i přijatá opatření a zákony vztahující se k právům zdravotně postiţených osob a zlepšení jejich začleňování do společnosti. Česká republika se v posledních letech snaţí zlepšit informovanost společnosti o zdravotně postiţených osobách, zdravotně postiţené osoby se snaţí chránit a odstraňovat bariéry, které brání těmto občanům plnohodnotně se účastnit na ţivotě ve společnosti, v rámci zlepšení podmínek zdravotně postiţených osob vypracovala vláda postupně pět národních plánů, které se zabývají politikou státu ve vztahu ke zdravotně postiţeným občanům. Nejvýznamnější změny v oblasti zdravotního postiţení: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, tímto zákonem došlo k rozšíření kompetencí a práv uţivatelů sociálních sluţeb, kladení důrazu na rovný přístup a nediskriminaci zdravotně postiţených osob v oblasti vzdělávání, 22 postupné zpřístupnění veřejné dopravy, toto opatření se týká např. bezbariérových zastávek a dopravních prostředků, zveřejňování informací od institucí veřejné správy a tím zlepšení přístupu k informacím zdravotně postiţeným osobám, 23 postupné zpřístupňování oblasti kulturního dědictví (muzea, galerie a další kulturní zařízení), zároveň dochází ke zlepšení dostupnosti veřejných knihovnických a informačních sluţeb. I přes snahy splnit veškerá opatření, která byla stanovena v národních plánech se zatím nepodařilo všechna opatření zrealizovat, mezi tato opatření patří: nepříznivá situace v zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, kdy je nutné v systému podpory zaměstnanosti provést celkovou revizi, 22 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 23 Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 20

odstranění bariér u veřejných budov a dopravních staveb, které byly postaveny před účinností stavebního zákona, který ukládá bezbariérovou výstavbu, 24 důsledné uplatňování principu, který začleňuje vzdělávání zdravotně postiţených osob a dořešení podmínek vzdělávání zdravotně postiţených studentů v rámci terciárního stupně vzdělávání. V posledních letech se zvyšuje snaha vzbuzovat zájem o problematiku zdravotně postiţených osob a ovlivňovat tak mínění veřejnosti vůči zdravotně postiţeným osobám, proto je například kaţdoročně vyhlášena Cena za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postiţení, lze získat dotace v rámci dotačního programu Podpora veřejně účelných aktivit občanských sdruţení zdravotně postiţených a jsou pořádány různé školící a vzdělávací akce určené pracovníkům státní správy a samosprávy. Největší problém pro osoby se zdravotním postiţením představují bariéry v přístupnosti veřejných budov a ostatních sluţeb. Přestoţe byly přijaty právní předpisy s poţadavkem bezbariérového prostředí, např. stavební zákon Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, kdy stavební úřad můţe nařídit vlastníku stavby bezbariérový přístup, existuje v České republice celá řada budov, které byly postaveny ještě před schválením stavebního zákona, a nejsou tedy bezbariérové. V posledních letech narůstá snaha zpřístupnit např. veřejné budovy, kulturní sluţby, veřejné dopravní prostředky, školní budovy a další objekty zdravotně postiţeným občanům, odstraňování bariér však probíhá pomalu a pro zdravotně postiţené znamenají někdy nepřekonatelné překáţky. 25 3.2.2 Statistika v oblasti zdravotního postiţení V roce 2005 usnesení vlády České republiky uloţilo Českému statistickému úřadu povinnost, aby ve spolupráci s ministerstvy vytvořil systém statistických informací o osobách se zdravotním postiţením, tzv. VŠPO 07 26, který byl zaloţen na náhodném výběru respondentů sloţených z lékařů a osob se zdravotním postiţením, zjištěná data byla poté dopočtena statistickými metodami na celou populaci. 24 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. 25 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs. 26 VŠPO 07 je zkratka pro Výběrové šetření zdravotně postiţených osob prováděné v roce 2007. 21

Z provedeného šetření vyplynula následující zjištění: Podle odhadů ČSÚ ţije v současné době v České republice 1 015 548 osob se zdravotním postiţením, které tvoří 9,87 % celé populace. Věková struktura se vyznačuje vysokým podílem ţen nad 75 let, z pohledu rodinného stavu jsou v této skupině aţ tři čtvrtiny ovdovělých ţen. Úroveň vzdělání osob se zdravotním postiţením je v porovnání s celkovou populací ČR niţší. Ve skupině zdravotně postiţených starších 15 let výrazně převládá počet osob se základním vzděláním. Mezi nejčastější typy zdravotního postiţení patří choroby vnitřních orgánů, následovány nemocemi pohybového ústrojí. S vrozenými vývojovými vadami jako příčinou zdravotního postiţení se setkáváme u třetiny případů mentálního postiţení. Dvě třetiny postiţení pohybového aparátu vznikly v důsledku úrazů. Nemoc bývá nejčastější příčinou vzniku postiţení vnitřních orgánů (57 %). Vysoký věk člověka vede ve zvýšené míře k chorobám vnitřních orgánů, a to zejména oběhového ústrojí (42 %). Nejvyšší průměrná míra postiţení byla zaznamenána u lidí s mentálním postiţením. Kompenzační pomůcky potřebují zejména lidé se zrakovým, sluchovým a tělesným postiţením. Počet zdravotně postiţených osob bez zajištěné péče se postupně zvyšuje aţ do věku 59 let. S narůstajícím věkem přibývá osob se zdravotním postiţením, pro něţ je pomoc druhých nepostradatelná. Míra soběstačnosti osob se zdravotním postiţením se od středního věku relativně rychle sniţuje s přibývajícími lety. Zatímco ve věku 45-59 let bylo zcela soběstačných 62 % postiţených osob, ve věkové skupině 60-74 let to bylo 48 % a ve věku nad 75 let uţ jen 18 %. Z celkového počtu osob se zdravotním postiţením ţije 87 % ve standardním bytě nebo domě. V zařízeních sociální péče pobývá aţ pětina osob s mentálním postiţením. Nadpoloviční většina (57 %) všech osob se zdravotním postiţením, které ţijí v ústavech sociální péče, pobývá v zařízeních, jejichţ zřizovatelem je krajský úřad. Ekonomicky nejaktivnější skupinou osob se zdravotním postiţením jsou lidé v rozmezí 45 59 let. Ve skupině ekonomicky aktivních zdravotně postiţených osob 22

jsou čtyři pětiny v zaměstnaneckém poměru a jedna pětina patří k osobám samostatně výdělečně činným. Plný invalidní důchod pobírá 30 % a částečný invalidní důchod 11 % osob se zdravotním postiţením. 27 Tab. č. 2 Základní identifikace osob se zdravotním postiţením Stav k 31.12.2006 Populace ČR Občané se zdravotním postiţením v ČR Počet obyvatel ČR 10 287 189 28 1 015 548 29 Pohlaví Muţi 5 026 184 490 427 Ţeny 5 261 005 525 121 Věkové sloţení obyvatel 0-14 let 1 479 514 46 208 15-29 let 2 175 672 60 621 30 44 let 2 312 929 101 331 45 59 let 2 195 646 245 743 60 74 let 1 462 586 283 274 75 let a více 660 842 276 744 Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením (VŠPO 07), Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs, vlastní úprava. Tab. č. 3 Vzdělání zdravotně postiţených osob podle věku Nejvyšší dosaţené vzdělání Věková bez vyšší skupina vzdělání základní střední odborné vysokoškolské neuvedeno 15-29 16 483 25 898 15 658 1 121 1 063 398 30-44 14 676 25 934 51 268 1 447 6 696 1 310 45-59 14 037 82 057 124 643 4 179 15 956 4 871 60-74 7 718 98 550 137 542 3 919 24 461 11 084 75+ 9 032 139 720 92 569 2 423 15 184 17 816 Celkem 61 946 372 159 421 680 13 089 63 360 35 479 Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením (VŠPO 07), Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs, vlastní úprava. 27 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs 28 Demografická ročenka ČSÚ 2006. 29 V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk. 23

4. Zdravotně postiţení a právo Práva zdravotně postiţených osob jsou popsána jak v mezinárodních úmluvách, tak i v české legislativě. Veškeré právní dokumenty se zaměřují na to, ţe člověk se zdravotním postiţením má stejná práva jako člověk zdravý, společnost by měla pomoci zdravotně postiţeným lidem začlenit se, zlepšovat jejich ţivotní podmínky a hlavně zajistit rovné, tedy nediskriminační, posuzování zdravotně postiţených osob. Osoby se zdravotním postiţením mají právo na vzdělání, které rozvíjí jejich schopnosti, mají právo na zaměstnání a na rehabilitaci a tím na zlepšování svého uplatnění na trhu práce. Zejména je v právních dokumentech zdůrazňována ochrana osob se zdravotním postiţením před zneuţíváním, ţivot postiţených ve vhodných podmínkách a odstraňování bariér. 4.1 Vývoj v oblasti práva u osob se zdravotním postiţením v ČR Roku 1812 nabyl účinnosti císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. obecný zákoník občanský, kde se pojednávalo o osobách pod zvláštní ochranou zákonů, kteří se rozdělovali na zuřivé, šílené a blbé. Dále zákon pojednával o poručenství zřizovaném pro nezletilé a opatrovnictví, které bylo určeno osobám dosud nezletilým, jeţ postrádaly otcovskou péči a osobám, které nebyly způsobilé pečovat o své záleţitosti z jiného důvodu neţ nezletilosti (osoby šílené, blbé či o marnotratníci). 30 Roku 1914 vstoupilo v platnost císařské nařízení č. 276/1914, které upravovalo poručenství, na jeho základě byly zřízeny tzv. poručenské rady, jejichţ úkolem byla kontrola činnosti poručníků a opatrovníků. Členem poručenské rady musela být osoba svéprávná, která měla místní znalosti, poručenská rada měla být zřízena v kaţdé obci či městě. Pomocí císařského nařízení z r. 1916 č. 207/1916 ř. z., Řádem o zbavení svéprávnosti byl do právního řádu zařazen termín svéprávnost a dále zbavení svéprávnosti. Svéprávnosti mohly být zbaveny osoby, které trpěly duševní chorobou a nebyly schopny spravovat své záleţitosti, soudem byl takovýmto osobám přidělen opatrovník. Podpůrce přidělil soud osobám, které byly pouze částečně zbaveny svéprávnosti. Řád o zbavení svéprávnosti byl zrušen zákonem č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád. 30 Za šíleného či blbého byl prohlášen jedinec soudem na základě vyšetření, marnotratníci jsou osoby, jimţ soud zakázal spravovat jejich jmění. 24

K rekodifikaci práva došlo roku 1951, tehdy nabyl účinnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, kde je upravena způsobilost k právním úkonům. Dle občanského zákoníků můţe být úplně zbavena svéprávnosti osoba starší šesti let věku, která není z důvodu duševní choroby schopna obstarávat si své věci. Částečně zbavena svéprávnosti může být osoba, která je zletilá a není schopna si sama obstarávat své věci. 31 Občanský zákoník byl zrušen zákonem č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V zákoně č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád, účinný od roku 1951, se pojednávalo o zbavení svéprávnosti osob a jejich umístění v ústavech, o zbavení svéprávnosti rozhodoval soud na základě posudků alespoň dvou znalců. V zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník byla oproti původnímu občanskému zákoníku z roku 1950 značně zjednodušena úprava, také došlo ke změně terminologie, kdy bylo upuštěno od termínu svéprávnost, zákon se zmiňuje pouze o způsobilosti k právním úkonům, 32 zákoník z roku 1964 je platný dodnes. 4.2 Vymezení pojmu osoba se zdravotním postiţením v rámci právního řádu ČR Mezinárodní úmluvy obsahují pouze základní práva, která mají lidé se zdravotním postiţením, detailnější úprava práv je ponechána na rozhodnutí jednotlivých států. Jiţ zrušený zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti obsahoval pojem občan se změněnou pracovní neschopností, kterým se rozumí občan, jenž má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popřípadě přípravy k pracovnímu uplatnění. Občanem se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením byl dle tohoto zákona občan, který má mimořádně omezenou možnost pracovního uplatnění včetně přípravy k němu a může se uplatnit jen ve zcela úzkém okruhu zaměstnání, popřípadě zaměstnání za mimořádně upravených pracovních podmínek. 33 31 Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník: 15, 16 Zbavení svéprávnosti. In: sbírka zákonů. 1950. Dostupné z: http://business.center.cz. 32 Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník: 10. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz. 33 Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti: 21. In: sbírka zákonů. 1991. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 25

Pojem osoba se zdravotním postiţením byl zaveden do právního řádu ČR zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dle 67 jsou osobami se zdravotním postiţením fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen osoby s těţším zdravotním postiţením), b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoby zdravotně znevýhodněné). Fyzická osoba musí doloţit pomocí rozhodnutí, ţe je osobou se zdravotním postiţením, příslušné rozhodnutí vydává Česká správa sociálního zabezpečení, okresní (městská) správa sociálního zabezpečení nebo úřad práce. 34 V souvislosti s novým vymezením invalidity v systému důchodového pojištění vstoupil v roce 2010 v platnost zákon č. 306/2008 Sb., který se týká změny vymezení osoby se zdravotním postiţením. V zákoně jsou rozlišovány tři stupně invalidity dle poklesu pracovní schopnosti pojištěnce: a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. 35 4.3 Osoby se zdravotním postiţením v mezinárodním právu Osobu se zdravotním postiţením není jednoduché definovat, sloţitost definice spočívá nejen v různých typech postiţení, které lidé mohou mít, ale i ve skutečnosti, ţe různé právní řády jednotlivých států pohlíţejí na osoby s postiţením rozdílně. Následující část tedy obsahuje výčet nejdůleţitějších mezinárodních dokumentů, které upravují práva osob se zdravotním postiţením. Dokumenty se rozdělují na právně závazné a nezávazné. Právně závazné dokumenty jsou takové, které se musí dodrţovat a jejich nedodrţení je postihováno sankcemi, právně nezávazné dokumenty mají pouze doporučující charakter, ale mají vliv na tvorbu dalších právních předpisů. 34 Zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti: 67. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://business.center.cz. 35 Zákon č. 306/2008 Sb. o důchodovém pojištění: 39. In: sbírka zákonů. 2008. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz, tímto zákonem se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 26

4.3.1 Mezinárodní organizace práce (MOP) Mezinárodní organizace práce 36 je specializovaná organizace OSN usilující o podporu sociální spravedlnosti. Doporučení MOP č. 99 o pracovní rehabilitaci osob se zdravotním postiţením 37, je prvním dokumentem, který se zabývá osobami se zdravotním postiţením na mezinárodní úrovni, dle kterého zdravotně postižená osoba představuje jednotlivce, jehož vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání jsou sníženy v důsledku tělesného nebo duševního postižení. 38 Roku 1985 vstoupila v platnost Úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, na kterou navazuje Doporučení č. 168 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, dle Úmluvy pojem invalida zahrnuje každou osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení. 39 Roku 2001 byl přijat Praktický kodex MOP 40, který se zabývá zdravotním postiţením na pracovišti, dle něhoţ postižení představuje ztrátu nebo abnormalitu psychické, fyziologické nebo fyzické funkce. 4.3.2 Světová zdravotnická organizace (SZO) Světová zdravotnická organizace je mezinárodní organizace systému OSN, jejímţ cílem je, aby národy dosáhly co nejvyšší úrovně zdraví. 41 Nejvýznamnějším dokumentem SZO je Mezinárodní klasifikace funkcí, postiţení a zdraví 42 slouţící pro měření stupně zdravotního postiţení, která je nejčastěji pouţívána pro účely zdravotních pojišťoven, v medicíně, v oblasti práva a sociální politiky. 36 MOP je zkratka pro Mezinárodní organizaci práce (International Labour Organization, zkratka ILO). Jedná se o specializovanou organizaci OSN, která usiluje o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. MOP byla zaloţena 11.4.1919 ve Versailles, od 14.12.1946 je specializovanou organizací OSN. 37 Doporučení č. 99 bylo přijato 22.6.1955 Generální konferencí práce. 38 Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 99: Článek 1, písmeno b. In: doporučení. 22. června 1955.. 39 Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 159: Článek 1. In: mezinárodní úmluva. 1983. 40 KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. 41 Světová zdravotnická organizace byla zaloţena 7.4.1948, sídlo má v Ţenevě. Zdraví je dle SZO chápáno jako stav úplného fyzického, duševního a společenského blahobytu. 42 International Classification of Functionning, Disability and Health, zkratka ICF. 27

4.3.3 Organizace spojených národů (OSN) Organizace spojených národů 43 je nejdůleţitější mezinárodní organizací v oblasti lidských práv, řadí se mezi univerzální organizace a jejím výsledkem je řada úmluv upravující lidská práva. Všeobecná deklarace lidských práv byla schválena roku 1948 44 a vychází z ní celá řada dalších úmluv. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv je zdůrazněn zákaz diskriminace a právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, právo na stejný plat za stejnou práci. Ve 20. století se OSN začala zabývat zdravotně postiţenými, výsledkem její činnosti bylo přijetí dvou deklarací. Deklarace o právech mentálně postiţených osob z roku 1971 45 a Deklarace práv osob se zdravotním postiţením z roku 1975. 46 V deklaracích jsou popsána práva zdravotně postiţených, jejich zaměstnávání a vzdělávání. Dle Deklarace práv osob se zdravotním postiţením :je zdravotně postižená osoba jakákoli osoba, která není plně nebo z části schopna zabezpečit své životní potřeby nebo potřeby v životě společnosti jako běžný jednotlivec, a to v důsledku vady, ať už vrozené či ne. Jedná se o právně nezávazné dokumenty, které mají doporučující charakter. Od roku 1992 je 3. prosinec uznáván jako mezinárodní den osob se zdravotním postiţením 47. O rok později, roku 1993, OSN přijala Standardní pravidla 48 pro vyrovnávání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením, jejichţ cílem je zajistit, aby lidé se zdravotním postiţením měli ve společnosti stejná práva jako lidé zdraví. Ve standardních pravidlech je kladen důraz na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, přičemţ státy by měly zaměstnávání postiţených osob podporovat a zároveň by měly zvýšit informovanost o zdravotně postiţených, snaţit se odbourávat bariéry a pomáhat tak postiţeným osobám se začleněním do společnosti. S tím úzce souvisí zpřístupnění prostředí a informací, komunikace, dále zajištění vzdělávání zdravotně postiţených, udrţení příjmů, podpora při ztrátě zaměstnání či nemoţnosti nalézt zaměstnání. Standardní 43 OSN byla zaloţena 26.6.1945 v San Franciscu na základně přijetí Charty OSN (United Nations Organization, zkratka UNO). Členy OSN jsou téměř všechny státy světa, OSN má 193 členů. 44 Všeobecná deklarace lidských práv. In: deklarace. 10. prosinec 1948. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz. 45 Deklarace o právech mentálně postiţených osob: Deklaration on the Rights Mentally Retarded Persóna. In: deklarace. 20. prosinec 1971. 46 Deklarace práv osob se zdravotním postiţením: Deklaration on the Rights of Disabled Persons. In: deklarace. 1975.. 47 KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. 48 Standardní pravidla: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: pravidla. 1993. 28

pravidla jsou nejkomplexnějším dokumentem, který není právně závazný a týká se osob se zdravotním postiţením. Roku 2006 byla přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením 49, dle které zakázána jakákoliv diskriminace postiţených osob z důvodu jejich postiţení, současně s Úmluvou byl přijat i Opční protokol. Dle Úmluvy musí státy osoby se zdravotním postiţením chránit a musí jim zabezpečit uspokojivé pracovní podmínky, při zaměstnávání postiţených osob je upřednostňováno zaměstnání na otevřeném trhu práce před zaměstnáním v chráněném pracovním prostředí, je zde zahrnuta i otázka vzdělání, které představuje usnadňující prostředek pro zapojení osob se zdravotním postiţením do pracovního procesu. Úmluva ukládá členským státům povinnosti ve vztahu k občanských, politickým, hospodářským, sociálním i kulturním právům 50 a je zaloţena na zásadách, mezi neţ patří svoboda volby, osobní nezávislost, respektování lidské důstojnosti, nediskriminace, začlenění do společnosti, rovnost příleţitostí, rovnoprávnost muţů a ţen, respektování rozvíjejících se schopností dětí a jejich práva na zachování identity. Osoby se zdravotním postiţením mají právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva a mají právní způsobilost ve všech oblastech ţivota. 51 V lednu roku 2009 byla zveřejněna komisařem OSN pro lidská práva Tématická studie o zvyšování povědomí a porozumění Úmluvě o právech osob se zdravotním postiţením, studie poukazuje na problematiku způsobilosti k právním úkonům osob se zdravotním postiţením. Čl. 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením garantuje, ţe osobám se zdravotním postižením je zajištěna rovnost před zákonem, mají právo na uznání své osoby jako subjektu práva a mají právní způsobilost ve všech oblastech života na rovnoprávném základě s ostatními 52, k tomuto článku byl ve studii uveden následující komentář: Ať už je existence zdravotního postižení přímým nebo nepřímým důvodem rozhodnutí o nezpůsobilosti k právním úkonům, taková zákonná úprava je v rozporu s uznáním způsobilosti k právním úkonům osob se zdravotním postižením podle čl. 12 odst. 2. Na základě právní úpravy dochází v České republice ke zbavování či omezování způsobilosti k právním úkonům osob z důvodu jejich zdravotního postiţení, toto zdravotní postiţení zákon definuje jako duševní poruchu, která není přechodná. 49 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 50 Mgr. MAKOVCOVÁ, Stanislava: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, MPSV. 51 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Článek 12. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 52 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením. In: mezinárodní úmluva. 2007. Dostupné z: www.mpsv.cz 29