Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Studijní obor: Charitativní a sociální práce Denisa Votrubová Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na Pardubicku Diplomová práce Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. Podpis autora práce

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce ThLic. Michalu Umlaufovi za trpělivost, odborné vedení a podnětné návrhy při tvorbě diplomové práce, a všem těm, kteří mi s mou diplomovou prací pomáhali a podporovali mě při její tvorbě.

Obsah Úvod 1 1. Ústavní výchova pro děti do 3 let 3 1.1 Definice ústavní výchovy 3 1.2 Legislativní normy ústavní výchovy 4 1.3 Některé z druhů ústavních zařízení pro děti do 3 let 4 1.4 Obecný popis ústavního zařízení 5 1.5 Ústavní výchova podání návrhu na ústavní výchovu 7 2. Potřeby dětí a jejich psychomotorický vývoj 8 2.1 Biologické potřeby 8 2.2 Psychické, sociální a duchovní potřeby 8 2.3 Psychomotorický vývoj 11 3. Sociálně-právní ochrana dětí a následná sanace rodiny po odebrání dítěte do ústavního zařízení 12 3.1 Pojem sociálně-právní ochrana dětí 12 3.2 Zásady sociálně-právní ochrany dětí 13 3.3 Orgány zajišťující sociálně-právní ochranu dětí 13 3.4 Děti, kterým se sociálně-právní ochrana poskytuje 14 3.5 Sanace rodiny 15 3.6 Pojem sanace rodiny 16 3.7 Sanace rodiny po odebrání dítěte do zařízení ústavní péče 16 4. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 17 4.1 Povinnosti zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc 18

4.2 Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc 18 5. Návrh zrušení kojeneckých ústavů a postoje některých občanských sdružení 19 5.1 Moţnosti pro děti opouštějící kojenecký ústav 21 5.2 Péče o sociálně ohroţené děti ve Francii 23 6. Dětské centrum Veská 24 6.1 Popis zařízení 24 6.2 Poskytnuté sluţby 25 6.3 Personální situace 26 6.4 Finanční a provozní situace 26 7. Důvody vedoucí k umístění dítěte do kojeneckého ústavu Veská 28 7.1Charakteristika výzkumného šetření a jeho cíl 28 7.2 Popis zvoleného typu výzkumu 30 7.3 Identifikace nositelů informací 30 7.4 Výzkumná oblast 32 7.4.1 Oblast způsobu přijetí dětí do zařízení 33 7.4.2 Oblast propouštění dětí ze zařízení 39 7.4.3 Oblast biologická rodina 41 7.4.4 Oblast sanace rodiny 43 7.4.5 Oblast sociálně-právní ochrany dětí v zařízení 48 7.4.6 Oblast zrušení kojeneckých ústavů 50 7.4.7 Oblast kazuistiky Příklady kazuistik dětí a matek umístěných v DC Veská 52 8. Diskuze 54

Závěr 55 Anotace 57 Annotation 58 Seznam pouţité literatury 59 Seznam grafů a tabulek 63 Seznam příloh 64 Přílohy 65

Úvod Mnoho dětí ţije bez své biologické rodiny, mnoho dětí nemá ani jinou péči, která by připomínala obraz rodiny. Stále je u nás mnoho dětí, o které se jejich rodiče nemohou, nechtějí či nedokáţou starat. Existence Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon řeší mimo jiné i tuto situaci a otázku umístění dětí do náhradní výchovy, tedy výchovy ústavní a náhradní rodinné péče. Bohuţel, kaţdé dítě nemá tu moţnost vyrůstat ve své biologické rodině, ani v rodině, která mu dá lásku, výchovu a bezpečí. Je tedy zapotřebí, aby tuto roli převzal někdo jiný. Tato práce je zaměřena na činnosti zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, a to na jedno konkrétní, jedná se o Dětské centrum Veská u Pardubic. Toto zařízení je mi důvěrně blízké a dobře ho znám. Působila jsem zde jiţ na praxi během svého bakalářského studia v Hradci Králové, kde jsem se úzce seznámila s celou problematikou. Dále jsem pořádala sbírky ošacení a jiných potřeb pro toto zařízení a v mém srdci zůstalo stále, působím zde jako občasný dobrovolník. Práce v tomto zařízení mě velice obohatila a svým způsobem mi změnila ţivot i mou osobnost. Také mě přiměla dívat se na ţivot z trochu jiného úhlu a přehodnotit své ţivotní hodnoty. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak jsou rodiče a rodina pro nás důleţití. Ţe to, jací jsme dnes, jsme z velké části jejich zásluhou. Objetí mámy a táty je to, co mnoho dětí umístěných v takových zařízeních nikdy nezaţilo a tolik jej postrádají. Některé z dětí mají to štěstí, ţe se po nějaké době vrátí ke své rodině, některé najdou lásku v rodině náhradní, některé z nich nikdy nebudou mít mámu a tátu, ale pouze tety, které v zařízení pracují, či střídající se praktikanty a dobrovolníky. Snaţila jsem se vytvořit ucelený pohled na ústavní výchovu dětí do tří let, obecný popis těchto zařízení, legislativní normy a dětské potřeby a jejich uspokojování. Jak jsem jiţ zmínila na začátku, pracovala jsem se Zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Zabývám se zásadami sociálně-právní ochrany, zmiňuji orgány zajišťující ochranu dětí a také komu je zákon poskytnut. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, povinnosti těchto zařízení a státní příspěvek je dalším, čím se v diplomové práci zabývám. Ucelený pohled na práva a povinnosti těchto zařízení je, dle mého pohledu, velmi důleţitý. V teoretické části také zmiňuji sanaci rodiny, abych připomněla důleţitost práce s rodinou, jak se pracuje po odebrání dítěte do zařízení ústavní péče a jaká mají rodiče práva. Nedalo mi to a musela jsem ve své diplomové práci zmínit návrh na zrušení kojeneckých ústavů, postoj 1

občanského sdruţení AMALTHEA, který sídlí nedaleko Pardubic a některá sdruţení, která s tímto názorem nesouhlasí a nepřiklání se k němu. Za velmi pozoruhodnou činnost povaţuji aktivity právě zmíněného zařízení, na které se zaměřím blíţe a pokusím se o představení hlavních činností této organizace. Za důleţité pokládám zmínit první adaptační krůčky a postupné sţívání se dětí v zařízení. Významným zdrojem informací pro tuto práci jsou Zákony č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a samozřejmě Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině a také práva dítěte v dokumentech. Pouţita bude literatura z oblasti sociální psychologie a sociální práce, dále obecné psychologie, jiţ zmíněné informace z právních norem, stanoviska a metodika Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a podklady poskytnuté samotným zařízením. Za velice důleţitý a cenný zdroj informací povaţuji i časopis Sociální práce, který mi napomohl k rozpracování některých témat a pomohl mi rozkrýt některé nejasnosti. Cílem výzkumu je, zjistit důvody přijetí dětí do kojeneckého zařízení Veská a následná sociální práce s rodinou v tomto zařízení. Cíleně jsem si vybrala menší dílčí cíle, oblasti, které mě zajímají, chci se jimi zabývat. Jedná se o oblast propouštění dětí, oblast biologická rodina, oblast sanace rodiny, oblast sociálně-právní ochrana dětí a další. Ve výzkumné části se budu také zabývat názorem zrušení kojeneckých ústavu. Celkově pak je cílem mé diplomové práce popsání a přiblíţení kojeneckého zařízení Veská široké laické veřejnosti, jakoţ i dalších podobných zařízení, sluţeb, které nabízejí, práce s dětmi a rodinou dětí ubytovaných v těchto zařízeních a popsání celého systému sociálních sluţeb obecně. Při vypracování práce jsem pouţila metody práce s odbornými prameny a ve výzkumné části pro získávání kvalitativních dat jsem aplikovala metodu moderovaného polostrukturovaného rozhovoru a zpracovávání interních dokumentů dětského zařízení Veská u Pardubic. 2

1. Ústavní výchova pro děti do 3 let V této části diplomové práce budou zmíněny skutečnosti týkající se ústavní výchovy. V úvodu bude vysvětlen pojem ústavní výchova, legislativní normy, druhy ústavních zařízení, popis těchto zařízení, způsoby, jakým můţe být nařízena ústavní výchova, důvody jejího nařízení a také důvody zrušení ústavní výchovy. V této části se snaţím vytvořit si obraz o dané problematice, která se týká ústavní výchovy dětí. Pro lepší orientaci v dané problematice stručně připomenu právní předpisy, které se dotýkají ústavní výchovy. 1.1 Definice ústavní výchovy Ústavní výchova je formou náhradní výchovy. Ústavní výchovu nařizuje soud, jestliţe výchova dítěte je ohroţena, rodiče nemohou výchovu dítěte zabezpečit a jiná řešení nevedla k nápravě. Jestliţe je to nutné, můţe soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do zařízení poskytující okamţitou pomoc, jak to vymezuje Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ( 46). Dále pak Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, č. 359/1999 Sb., ( 42), který cituji, vymezuje zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc takto: Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku. Jak uvádí Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra České Republiky (1999), stát má poskytnout ochranu dítěti, které se ocitlo bez rodinného zázemí, má mu zabezpečit vhodnou náhradní péči či umístění do příslušného zařízení. K určitému zjištění a novým poznatkům přišel Matoušek a kol. (1995), který podotýká, aby mohlo dítě vyrůstat v klidu a osvojilo si to, co si osvojit má, mělo by vyrůstat v klidném prostředí, v prostředí, které připomíná úzký okruh lidí. Dítě vyrůstající v ústavním zařízení můţe být deprimováno a můţe citově strádat. Nadále se k dané problematice vyjadřují Švancar a Buriánová (1988., s. 11) Ústavní výchova je opatření nařizované soudem v občanskoprávním řízení podle zákona o rodině nezletilým do 18 let. Matoušek (2007) uvádí, ţe některé nestátní organizace také poskytují tzv. zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, ale jedná se spíše o malá kolektivní zařízení, nebo o byty, ve kterých poskytují péči jeden či dva zaškolení dospělí. Ústavní výchova má nezastupitelné místo ve společnosti. V zařízeních pro výkon ústavní výchovy pracuje hodně lidí, kteří mají vřelý vztah k dětem a rozvíjí u nich důvěru. Je nezbytně nutné, aby celá společnost takovou práci ocenila a podporovala změny, které probíhají. Tato zařízení mají i své nedostatky, problémy, ale jsou vzhledem k situaci ve 3

společnosti a malému mnoţství forem náhradní rodinné péče jediným řešením pro mnoho dětí, jak o tom píše Jánský (2004). 1.2 Legislativní normy ústavní výchovy Za zákonné normy lze pro zvolenou problematiku ústavní péče o dítě do 3 let jmenovat následující, Zákon o rodině 94/1963 Sb., dále také Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., Zákon o péči o zdraví lidu 20/1966 Sb. Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR - Činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku - Věstník 9/2005, Úmluva o právech dítěte 104/1991 Sb., 242/1991 Sb., Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi. Samozřejmě to není výčet všech právních norem, předpisů, zákonů a tak dále. Našli bychom i další potřebné zákony, chtěla jsem však poukázat na některé zákonné normy, které se danou problematikou zabývají a řeší ji. 1.3 Některé z druhů ústavních zařízení pro děti do 3 let Ústavní výchova se uskutečňuje podle věku ve zdravotnických a školských zařízeních. Pro děti do věku 3 let jsou to především kojenecké ústavy, dětské domovy a dětská centra. Tato zařízení se přiřazují jako zařízení léčebně preventivní péče do soustavy zdravotnických zařízení podle Zákona č. 20/1966 Sb., o péči zdraví lidu ( 38) a spadají pod správu Ministerstva zdravotnictví České Republiky. Zřizovatelé těchto institucí jsou, především kraje a obce. Ústavní péče zahrnuje rezidenční péči o děti v různých typech ústavů, jako jsou kojenecký ústav, dětský domov, dětský domov se školou, diagnostický ústav, výchovný ústav pro mládež a ústav sociální péče., takto o tom hovoří Matoušek (1997., s. 249). O kojeneckých ústavech se Zákon č. 20/1966 Sb., ( 38) zmiňuje pouze v jediné větě, která zní: K zařízením léčebně preventivní péče se přiřazují kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle, pečující o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let. Další zmínka o kojeneckých ústavech a zdravotnických dětských domovech je ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 242/1991 Sb. v ustanovení 20, které zní: (odst. 1) Kojenecké ústavy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, a to zpravidla do věku jednoho roku. (odst. 2) Dětské domovy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, o něž nemá kdo pečovat nebo jimž nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní rodinnou péči, a to ve věku od jednoho do tří let, pokud ze zdravotních nebo sociálních důvodů ji není nutné poskytovat starším dětem.(odst. 3) Kojenecký ústav a 4

dětský domov se podle místních podmínek spojí ve společné zařízení. Nové kojenecké ústavy se nezřizují. Ani z této dikce nevyplývá, ţe by jiný neţ zdravotnický subjekt nemohl pečovat o děti do tří let. Dle stejné vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, poskytují dětské domovy ústavní a výchovnou péči dětem, o něţ nemá kdo pečovat nebo jimţ nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní rodinnou péči, a to ve věku od jednoho do tří let, pokud ze zdravotních nebo sociálních důvodů ji není nutné poskytovat starším dětem. Metodické opatření Ministerstva zdravotnictví České Republiky uvedlo ve Věstníku (2005, s. 25) Pobyt dítěte v zařízení je třeba chápat jako dočasný (přechodný), k vyřešení situace, pro kterou bylo dítě do zařízení přijato. Nemá být trvalým či dlouhodobým řešením osudu dítěte, ale je třeba ho považovat za pomoc dítěti a jeho rodině. Matoušek (1999) uvádí obecné funkce pro ústavní zařízení. Z nich pak můţeme vybrat dvě charakteristické pro funkce ústavů pro děti do 3 let. Mezi ně patří podpora a péče. Tato funkce je v popředí v zařízeních poskytujících náhradu za nefunkční nebo chybějící rodinu (kojenecké ústavy, dětské domovy), Ve všech takových zařízeních je poskytováno chybějící zázemí či péče, bez nichţ se klient nemůţe obejít. Druhá funkce je léčba a výchova. Tato funkce se také uplatňuje v ústavech pro děti do 3 let. Do ústavů jsou přijímány handicapované děti, které vyţadují odbornou lékařskou péči. 1.4 Obecný popis ústavního zařízení Prameny o vývoji ústavní výchovy jsou často nepřesné, protoţe se zprávy týkají vţdy mládeţe osiřelé, opuštěné a bez mravního cítění. Dříve se ústavní výchova nařizovala podle rakouského občanského zákona z roku 1877 a 1885. Soud pouze doporučoval umístění dítěte do polepšovny, ale o přijetí rozhodovala příslušná komise zemského úřadu nebo ředitelství příslušného spolku, kdy ústav spadal do jeho správy, takto to popisují Švancar a Buriánová (1988). Mimo systém zařízení, ve kterých je prováděn výkon ústavní výchovy, stojí relativně nově vzniklá zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Tato zařízení nespadají pod ţádný rezort a nevztahuje se na ně zákon o výkonu ústavní výchovy. Financování je řešeno ze systému dávek státní sociální podpory. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc poskytují moţnost rychlého umístění dětí v případě krize. Dítě je svěřováno soudem nebo rodičem do péče zařízení nikoliv fyzické osobě, tak jako je tomu u náhradní rodinné péče. Taxová (1967) konstatuje, pokud rodiče nechtějí, neumějí či nejsou schopni se o své dítě postarat a rodina tak neplní některou ze základních funkcí, přejímá odpovědnost za děti stát. Obecné důvody k umístění dětí do zařízení jsou sociální, zdravotně-sociální a zdravotní. Za 5

sociální důvody jsou povaţovány zejména, nestabilní bytová situace, kdy dítě vyrůstá ve špatném prostředí, jako je například zakouřené prostředí, alkoholismus v rodině, nestabilní finanční situace či nezaopatřená nezletilá matka. Zprávy idnes zveřejnily statistiky, které se dotýkají tématu děti v dětském domově. Jedná se o článek vydaný 14. ledna 2011 a slouţí k představě některých moţných důvodů přijetí dětí do dětského domova a kojeneckého ústavu. Čerpám z internetového zdroje (http://zpravy.idnes.cz/chudoba-nesmi-byt-jedinym-duvodempro-odebrani-diteterozhodlsoud1dx/domaci.aspx?c=a110114_105113_domaci_js) Tabulka č. 1: Důvody pro přijetí dětí do dětského domova. Důvody Procenta nepříznivá sociální situace 57% bytové problémy rodiny 45% finanční potíţe rodiny 38% nezvládnutí výchovy z důvodů specifických potřeb 17% Alkohol 16% zneuţívání dětí, zanedbávání 15% Tabulka č. 2: Důvody pro přijetí dětí do kojeneckých ústavů Důvody Procenta nepříznivá sociální situace 75% bytové problémy rodiny 65% finanční potíţe rodiny, dluhy 60% dítě opuštěno rodiči 30% Je zde znázorněno, ţe nejzávaţnějším důvodem je nepříznivá sociální situace a jen o pár procent méně jsou to bytové problémy rodiny a finanční potíţe. Nezvládnutí výchovy, alkohol, zneuţívání a zanedbávání dětí jsou dalšími příčinami ocitnutí se dětí v dětském domově. Do kojeneckého ústavu jsou děti přijímáni i z důvodu opuštění svých rodičů. Za zdravotně-sociální důvod přijetí se povaţuje zejména kaţdá situace, kdy dítě pro své postiţení nemůţe vyrůstat v rodině, i kdyţ nevyţaduje výše uvedenou speciální ošetřovatelskou péči, 6

zácvik rodičů před propuštěním dítěte, jak to uvádí Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ve Věstníku (2005). Zdravotními důvody máme na mysli důvody, které omezují samotné dítě (nutnost trvalé či dlouhodobé zdravotní a ošetřovatelské péče odsávání, pouţití sond, léčba kyslíkem aj., nutnost rehabilitační péče, izolace před nemocnými rodiči apod.), či jednoho z rodičů (hospitalizace matky, pobyt matky v léčebně, infekce v rodině aj.), i kdyţ by jinak mohlo ţít v rodině. Dětský domov 1-3 let Holice a Dětské zařízení Veská získali statut zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Pokud se rodič nemůţe adekvátně postarat o své dítě, je v tíţivé finanční a sociální situaci, můţe zde dítě umístit po dobu, neţ vyřeší všechny své problémy. Krátkodobá pomoc rodičům, jak jiţ z názvu vyplývá, jde o krátkodobý pobyt v zařízení. Děti jsou umisťovány na základě ţádosti rodičů. Jedná se především o děti mentálně a tělesně postiţené, autistické a děti vyţadující zvýšenou péči. Rodiče se o své děti starají doma a do zařízení je umisťují v případech, kdy jsou například nemocní nebo jedou na dovolenou. O děti je řádně postaráno. Matoušek a Pazlarová (2010., s. 61) uvádějí I když je dítě někdy nutné vzdálit z rodiny a umístit je jinam, mělo by být co nejdříve provedeno kvalifikované zhodnocení situace dítěte i rodiny a naplánování péče zahrnující biologickou rodinu. Časopis Sociální práce (2/2005, podle Sobotkové, 2005) udává, ţe do kojeneckých ústavů se dostává průměrně 30 % dětí ze zdravotních důvodů, 45 % ze sociálních důvodů a 25 % ze zdravotně-sociálních důvodů. 1.5 Ústavní výchova podání návrhu na ústavní výchovu V rámci řízení o přijetí do ústavního zařízení jsou dle Arnoldové (2004) děti přijímány na základě ţádosti. Tuto ţádost podávají ţadatelé, kteří tuto péči potřebují, pokud jde o občany nezletilé, podává tuto ţádost zákonný zástupce. Za občany, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou ţádost podat, ji podají, s jejich souhlasem a na základě potvrzení lékaře o zdravotním stavu těchto občanů, jejich rodinní příslušníci. Řízení o přijetí může být zahájeno také z podnětu obce, zdravotnického zařízení, občanského sdružení, církve nebo charitní organizace. Jak uvádí stejná autorka (s. 335). U dětí rozhoduje přijetí do ústavní výchovy soud, dítě je přijato do ústavu na základě tohoto rozhodnutí. Dle pořadí umístění dětí mají přednost do ústavu děti nějakým způsobem ohroţené. Výzkumné centrum UNICEF uvádí například finanční problémy, nedostatečné materiální zajištění rodiny, problémy s bydlením. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho ţivot či příznivý vývoj váţně ohroţeny, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneuţívané nebo, které se ocitlo v prostředí, 7

kdy jsou závaţným způsobem ohroţena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních ţivotních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče, tyto poznatky přináší opět stejná autorka. O této problematice budu dále a podrobněji hovořit ve třetí kapitole, kde se zabývám sociálně-právní ochraně dětí. 2. Potřeby dětí a jejich psychomotorický vývoj Ve druhá kapitole se ve zkratce věnuji dětským potřebám, které je důleţité uspokojovat pro zdravý vývoj dítěte. Ústavní výchova poskytuje dětem biologické potřeby, které děti bezpochyby potřebují a bez nichţ se neobejdou, ale i potřeby psychické hrají důleţitou roli ve výchově dítěte, proto se je snaţím popsat a představit ucelený pohled na všechny potřeby dítěte. Dále zmíním psychomotorický vývoj dítěte, kdy budu charakterizovat základní rysy dětského vývoje. 2.1 Biologické potřeby Mezi základní biologické potřeby kaţdého člověka, tak i malého dítěte dle Bruthansové (2007., s. 70): patří zejména potrava, teplo, bezpečí (ochrana před úrazem, týráním apod.), které musí být zajištěny, aby malé dítě mohlo vůbec přežít. Jsou to potřeby, které poskytují zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, jsou to základní potřeby kaţdého z nás a pokud nejsou naplněny, zdravý vývoj dítěte můţe být ohroţen. Jak o tom hovoří Twelvetrees (2002), kaţdý má své potřeby, záleţí na tom, kdo o nich rozhoduje. 2.2 Psychické, sociální a duchovní potřeby Mezi psychické potřeby dítěte, jak to uvádí Helus (2004., s. 288), patří především potřeba lásky nedostane-li se mu jí, pak dochází k citovému strádání s dalekosáhlými důsledky. Potřeba někam patřit a začlenit se je v kaţdém člověku, pokud i dítě od útlého věku má pocit, ţe někam patří, zaujímá určitou roli ve společnosti a projevuje se ve své sociální roli. Dítě se často identifikuje s matkou či s otcem, zaujímá podobný postoj jako jeden z nich. V ústavním zařízení se dítě nemá s kým identifikovat, nemá zde nejbliţšího člověka, který by jim mu dal pocit bezpečí a lásky, jako tomu je v rodině. Vývoj chování dětí úzce souvisí především s interakčním chováním mezi matkou a dítětem, nebezpečí pro optimální vývoj vztahu matka a dítě, je hlavně depresivní ladění matky, s těmito poznatky 8

přišli autoři Dottrichová, Papoušek, Paul a kol. (2004). Helus (2004) popisuje, ţe malé dítě vyrůstající v rodině nebo v ústavu potřebuje pozornou vstřícnost, tělesný kontakt, který dítě vnímá jako pocit bezpečí, verbální podněcování, coţ znamená slovní a řečová stimulace, je tu někdo, komu můţe věřit. Nesmíme opomenout podněcující vliv předmětů a vcítivé reagování okolí na projevy dítěte. Řekli jsme, ţe je mnoho činitelů, které v osudu malého dítěte hrají určitou roli, které spolurozhodují, co dítě bude proţívat a jak ho to můţe ovlivnit. Nejsou to ale zdaleka ještě všechny faktory. Jak bylo zjištěno Matějčkem a Dytrychem (1999), mezi další takové činitele patří, potřeba náleţitého přívodu podnětů, a to v náleţitém mnoţství, kvalitě a proměnlivosti. V praktické rovině to znamená, ţe by se dítě nemělo nudit, aby mělo pocit potřeby být na tomto světě. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu je dalším důleţitým faktorem pro psychický vývoj dítěte. Jde o jakékoliv učení, o nové zkušenosti a poznatky. Potřeba ţivotní jistoty, jeţ se projevuje především v základních citových a sociálních vztazích, je důleţitá pro jedince, který se ocitá v úzkosti a nejistotě. Tato potřeba mu v tomto napomůţe, překoná jí a cítí se lépe. Potřeba pozitivní identity, to znamená vědomí vlastního já, zdravé sebevědomí a cítění sebe sama. A nepostradatelnou potřebou je také potřeba otevřené budoucnosti. Dítě vyrůstající v ústavním zařízení se můţe cítit ohroţeno, protoţe neví, jakou cestou se jeho osud bude ubírat, neví, zda se někdy dostane do milující rodiny, zda někdy pozná opravdovou rodičovskou lásku nebo se bude posouvat z jednoho ústavního zařízení do druhého. Psychické potřeby je zapotřebí uspokojit ve velké míře, aby z dítěte vyrostl samostatný a silný jedinec, který umí zaujmout svou sociální roli a rozdávat okolo sebe lásku a bezpečí. Pokud se těchto potřeb dítěti nedostává, můţe to vést aţ k určitému ohroţení samotného dítěte. Můţe to vést aţ k psychické deprivaci dítěte, coţ je dle autorů Říčan, Krejčířová a kol. (1997., s. 212) stav, kdy člověk nemá dlouhodobě dostatečnou příležitost k uspokojení některé ze svých základních psychických potřeb nejčastěji potřeby stabilního vřelého citového vztahu a potřeby stimulace. Důsledky časné psychické deprivace podle stejných autorů, mohou vést k narušení kognitivního a motorického vývoje a k narušení vývoje osobnosti. Oba důsledky mohou vést k určitému poškození vývoje dítěte. V prvním případě se můţe jednat o vývojovou retardaci různého stupně, u velmi těţkých forem deprivace dochází současně i k poruchám somatického vývoje a někdy aţ k úmrtí dítěte. U dětí vyrůstajících v kojeneckých ústavech a v dětských domovech do tří let je pravidlem celkové lehké opoţdění, někdy je opoţdění v komunikaci, v řeči, někdy v chování a někdy obojí. Tomuto se dá zabránit včasným umístěním dětí do rodiny. V druhém případě u narušení vývoje osobnosti se jedná především o špatné navazování kontaktů, hlubší sociální vztahy, 9

v extrémních případech směřuje vývoj v dospělost k obrazu asociální poruchy osobnosti. Zanedbávání a psychická deprivace se vztahují více k dlouhodobějším charakteristikám sociálního prostředí a k emočnímu klimatu, v němţ dítě vyrůstá. Dítě se dostává do takové deprivace většinou v rodinách s nízkou socioekonomickou úrovní, poukazují stejní autoři. Člověk je tvor společenský a s tím souvisí i uspokojování základních sociálních potřeb. Hodně často bývají spojeny s potřebami psychickými. Mezi takové sociální potřeby, stejně jako mezi psychické potřeby, jak jiţ jsem o tom hovořila, patří potřeba lásky a bezpečí, zajištění bydlení, dále pak zajištění jídla, pití, oblečení, ale nejenom to. Přijmout své dítě, identifikovat se s ním, rozvíjet jeho schopnosti a síly je zapotřebí, aby se správně socializovalo. Dle mého názoru se ale nejedná pouze o tyto potřeby, domnívám se, ţe i potřeba duchovní by měla být zajištěna. Obzvlášť je zapotřebí věnovat duchovní stránku dětem, které nevyrůstají ve své rodině, ale v ústavním zařízení. V kaţdé rodině je určitá kultura, řád a svým dětem duchovní potřeby dávají, ať jiţ v menší či větší míře. V ústavním zařízení, dovolím si říci, je tato potřeba opomíjena. Jak o tom hovoří Říčan, Krejčířová a kol. (1997), pokud vytvoříme chráněný prostor bezpečí a svobody pro svého klienta, můţeme v něm uvolnit exploraci vlastního světa, upřímnost sobě samému i tvořivost. Můţe to mít vliv na duchovní dimenzi. Autoři definují duchovní potřeby rozdílně. Kozierová, Erbová a Olivierová (1995) uvádějí: Duchovní potřeba je potřeba jedince udržovat, napravovat svá přesvědčení a víru ke splnění svých náboženských aktivit. Podle této definice by se, ale duchovní potřeby vyskytovaly pouze u věřících lidí. Dle většiny autorů je tento pojem širší. Do duchovních potřeb zahrnují i potřeby hledání smysluplnosti života, smysl utrpení, smíření se sám se sebou, s Bohem, s okolím, potřeba naděje, hledání klidu, harmonie, hodnoty prožitků, potřeba lidské blízkosti, sdílení, respektování důstojnosti, jak to popisuje Vorlíček (1998). Můţeme se ptát, kde se v člověku tato hluboká oblast bere? Spiritualita je zasazena, klíčí, raší a kvete ve světském prostředí. Je moţno ji nalézt a sytit v kaţdodenních aktivitách. Hlavně rodina je místem a zdrojem spirituality. Obřady rodinných shromáţdění, návštěvy, vyprávění příběhů, prohlíţení fotografií mohou být duchovními úkony, které sytí. Rodina se vyznačuje tím, jak projevuje své emoční vnímání, jak spolu mezi sebou komunikuje. Jsou rodiny, které jsou velmi citlivé, ale jsou i rodiny, které nevyjadřují své emoce a své city. Ţeny bývají většinou nositelkami těchto projevů a dokut tyto emoce svému dítěti nedávají dítě má problémy, které souvisejí s jejich socializací, jak to uvádějí Gjuričová a Kubička (2009). Pokud rodič nedokáţe zabezpečit svým dětem potřeby a není připraven na ně přiměřeně 10

reagovat, dítě si o něm vytváří představu, kterou pak zrcadlí i na ostatní, Matoušek a Kroftová (1998). 2.3 Psychomotorický vývoj Psychomotorický vývoj dítěte popisuje vývoj hrubé a jemné motoriky a psychický vývoj dítěte. U dítěte je sledován pohybový vývoj, vývoj uchopování předmětu, rozvoj a porozumění řeči, sociální rozvoj atd. Jednotlivá věková období od novorozeneckého období dítěte po batolecí věk jsou charakterizována základními vývojovými daty. Vágnerová (2005., s. 467) zjistila, ţe Novorozenecké období je dobou adaptace, během níž se dítě přizpůsobuje novým podmínkám. Novorozenec je vybaven základními reflexy, vrozenými způsoby chování a schopností učení. Rozvoj novorozence závisí na přiměřeném přísunu podnětů. Toto období je charakteristické od porodu do jednoho měsíce. Kojenecké období se datuje od jednoho měsíce po jeden rok. V průběhu kojeneckého období, jak to popisují jiní autoři Langmeier a Krejčířová (1998), dítě postupně ovládá své tělo tak, ţe na přelomu prvého a druhého roku je schopno specificky lidské lokomoce ve vzpřímeném postoji, dokáţe uchopovat a pouštět věci, rozvinulo svou praktickou inteligenci, je připraveno pro zahájení řečové komunikace, jak je vlastní jeho lidskému společenství, a navázalo specifické vztahy k lidem, kteří o něj pečují. Pro kojence je příjemné být něţně hlazen, koupán, houpán, vnímat matčin laskavý hlas a její vůni, jak uvádí Říčan (2007). Batolecí období spadá do věku dítěte jeden aţ tři roky, říká Vágnerová (2005). Dále uvádí tato autorka citaci (s. 467), která zní: V batolecím věku mají velký význam pohybové dovednosti, ať už jde o ovládání vlastního těla nebo pronikání do okolí. Rozvoj poznávací procesů je v tomto období možné charakterizovat jako symbolickou expanzi do světa. V batolecím věku se velmi rychle rozvíjí sémantická složka, tj. dětský slovník. Psychomotorický vývoj dítěte jak to popisuje Matějček (1991), se v ústavním zařízení sledují a vedou se pravidelné záznamy o dítěti a jeho pokrocích. Sleduje se tělesný zjev dítěte (výška, hmotnost vzhledem k věku, štíhlý, obézní, pigmentace), tělesná obratnost a aktivita (hrubá a jemná motorika, hyperaktivita, hypoaktivita, sportovní obratnost), pracovní vlastnosti (zájem o úkol, ochota, přístup k úkolu), pozornost, vytrvalost (intenzita pozornosti, maximální soustředění), sociální chování, řeč (artikulace, skladba, slovní zásoba, obsah sdělení, sociální uţití řeči), adaptace dítěte na prostředí (seznamování s okolím). 11

3. Sociálně - právní ochrana dětí a následná sanace rodiny po odebrání dítěte do ústavního zařízení Ve třetí části se zabývám základními právními předpisy, které zavazují stát a jím určené orgány a instituce k poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Autorky Knausová a Novotná (2006) popisují ve své knize právní předpisy, kterými jsou, Ústava České Republiky, Listina základních práv a svobod a významná mezinárodní smlouva s názvem Úmluva o právech dítěte. Česká Republika je dle Zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České Republiky (Čl. 1), svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, který je zaloţený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Listina základních práv a svobod, Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (Čl. 5-16) hovoří o základních lidských právech a svobodě. Kaţdý občan má svá práva, právo na ţivot, nikdo nesmí být zbaven svého ţivota a naopak. Kaţdý má nárok na své soukromí i své náboţenství. Dle stejného zákona ( 32) je rodina pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana pro děti je zaručena. Podle Úmluvy České Republiky (Čl. 19) státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí chránit děti před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, včetně sexuálního zneuţívání, zanedbáváním nebo špatným zacházením, (Čl. 20) uvádí, ţe kaţdé dítě které nemůţe být v rodinném prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytnutou státem. Ředitelé na ochranu dětí (Director of Child Protective Services CPS) ve Virginii uvádějí ve své studii, ţe týrané a zneuţívané ţeny v domácnosti přenášejí své pocity na své děti a je určitá pravděpodobnost, ţe své děti budou takto trápit. Ve své venkovské komunitě, kde se věnují těmto ţenám s dětmi, řešili aţ 33 případů zanedbávání péče dětí matkou, dále pak 10 případů fyzického zanedbávání a 5 případů sexuálního zanedbávání jak to uvádí Leon (2005). Sanaci rodiny je dle mého názoru také důleţité zmínit, protoţe se o ní opírám i v praktické části. Zajímá mě, zda se s rodinou v kojeneckém zařízení Veská pracuje a je jí tato moţnost nabídnuta a následně poskytnuta. 3.1 Pojem sociálně-právní ochrana dětí Pojem sociálně-právní ochrana dětí podle Arnoldové (2004., s. 112) zní: Sociálněprávní ochranou dítěte rozumíme ochranu života dítěte, jeho práva na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochranu jeho oprávněných zájmů, kterou poskytuje stát svými orgány v případě, že ji nemohou, nechtějí nebo nejsou schopni zabezpečit rodiče dítěte nebo osoby odpovědné za výchovu dítěte. Jiné autorky Knausová a Novotná (2006) hovoří o sociálně-právní ochraně dětí, která nezajišťuje jiţ jen ochranu dětí zanedbávaných, opuštěných, které nemohou 12

vyrůstat ve vlastní rodině, ale i ochranu, kterou představuje řešení velice sloţitých situací v současnosti. V těchto situacích se děti nacházejí například v důsledku značné zaměstnanosti či nezaměstnanosti rodičů. Orgánům sociálně-právní ochrany dětí se přiznává značná odpovědnost za osud dětí, přitom v některých případech právní nástroje, které mohou vyuţívat, jsou neúčinné, a to pro neukázněnost rodičů, neochotu či neschopnost mezi sebou v zájmu dětí komunikovat. Dle Zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí ( 1) se rozumí sociálně-právní ochrana za práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, oprávněných zájmů dítěte, ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Toto obecné vymezení tak vytváří právní předpoklad umoţňující orgánům sociálně-právní ochrany účinně tuto ochranu vykonávat. 3.2 Zásady sociálně-právní ochrany Hlavním hlediskem, jak to zmiňuje Zákon č. 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí ( 5-6 ), je zájem dítěte. Dále tento zákon hovoří o sociálně-právní ochraně, která se zaměřuje zejména na děti, které potřebují podporu a péči v důsledku úmrtí rodičů, či rodiče neplní své povinnosti a zodpovědnost vůči dítěti, nevykonávají či zneuţívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Dále se ochrana zaměřuje na děti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby neţ je samotný rodič a tato osoba neplní své povinnosti, které plynou ze svěření dítěte do její výchovy. Na děti, které vedou zahálčivý ţivotní styl, nedochází do školy, poţívají alkohol, dopouští se útěků, či na kterých byl spáchán trestný čin ohroţující ţivot, zdraví, svobodu. Děti, které jsou na základě ţádosti rodičů opakovaně umístěny do zařízení zajišťující nepřetrţitou péči, které jsou ohroţovány násilím a jiné. Kaţdý je oprávněn upozornit příslušné orgány na porušení povinností, které vyplívají z rodičovské zodpovědnosti, či na skutečnost, ţe rodiče nemohou plnit či neplní své povinnosti vůči dítěti. Časopis Sociální práce (2/2005) uvádí, ţe většina ţijících v dětských domovech své rodiče má, ale ti se o ně z nejrůznějších důvodů nestarají. Je mezi nimi celá řada rodičů, kteří by se o děti rádi starali, ale nemohou. 3.3 Orgány zajišťující sociálně-právní ochranu dětí Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiţ jsou krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo, Úřad. Sociálněprávní ochranu dále pak zajišťují obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí, další právnické a fyzické osoby, jsou-li 13

výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny, o tomto pojednává Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí ( 4). Tato právní úprava vychází z předpokladu, ţe sociální pracovníci obcí mají k rodinám nejblíţe, tudíţ mají moţnost bezprostředně sledovat ochranu práv dítěte a podle potřeby včas činit opatření na ochranu dětí. Při svém rozhodování vychází ze znalosti problému, místního prostředí, podmínek a proto jim zákon ukládá nejvíce povinností v ochraně dětí, pomoci rodičům a dalším osobám, jeţ se podílejí na výchově těchto dětí. Ochrana dětí, péče o ně a jejich výchova je základní povinností a právem rodičů, stát vstupuje do soukromí rodiny, pokud neplní rodiče své povinnosti k dětem, rodiče odmítají pomoc a dítě je tak ohroţeno. V centru zájmu stojí dítě, a proto jde o zásadu prevence. Správním orgánům nejde o odloučení dítěte od rodiny nebo zbavení rodičovských práv, toto oprávnění má pouze stát. Pokud se tomu tak stane a dítě je státem odloučené od rodiny, je dítě pod dohledem státu a zde hrají významnou roli i nestátní organizace, které se podílí na péči o dítě, jak to zmiňuje Arnoldová (2004). 3.4 Děti, kterým se sociálně-právní ochrana poskytuje Nejprve je nutné vymezit pojem dítě. Dle Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra (1999), se vymezuje dítě, jako bytost, která je nezletilá, je mladší osmnácti let. Sociálně-právní ochrana se poskytuje dítěti, které má na území ČR trvalý pobyt, má dle Zákona č. 326/99 o pobytu cizinců na území České Republiky povolen trvalý pobyt nebo je hlášeno k pobytu na území ČR po dobu delší 90 dnů. Dále dítěti, které podalo návrh na zahájení řízení o udělení azylu, nebo pobývá s rodiči či rodičem, který podal ţádost o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území ČR, nebo které pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území ČR, opět říká Arnoldová (2004). Podle Sirovátka (2006) mohou znamenat děti pro své rodiče výraznou nevýhodu na trhu práce a v pracovním uplatnění, proto jsou případy, kdy své děti opouštějí a zanechávají je svému osudu v ústavním zařízení. Dle Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra (1999) se státy, které mají mezi sebou uzavřenou Úmluvu o právech dítěte, jsou povinni zabezpečit práva stanovená touto úmluvou kaţdému dítěti, které se nachází pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboţenství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců anebo členů rodiny. Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí ( 37) hovoří o následujícím. Pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětem do tří let jejich věku, 14

jsou typické situace, kdy rodiče dětí zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají či zneuţívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, děti byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy, děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohroţující ţivot, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu, pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, ţe nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou příčinou nepříznivého vývoje dětí, děti, které jsou na základě ţádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umisťovány do zařízení zajišťujících nepřetrţitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle neţ 6 měsíců. Sociálně-právní ochrana má zajistit opatření k ochraně ţivota a zdraví, uspokojit základní potřeby. Novák (2006) prezentuje myšlenku Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. S touto citací se nemohu ztotoţňovat, protoţe si myslím, ţe i malé děti mají své velké problémy, dostávají se do situací, které jim ovlivňují celý ţivot a které si sebou nesou po zbytek ţivota. 3.5 Sanace rodiny Sanace rodiny je dalším bodem mé diplomové práce. Zde se snaţím poukázat na to, jak se pracuje s rodinou po odebrání dítěte do zařízení ústavní péče, vysvětluji, co znamená pojem sanace rodiny, poukazuji na práva rodičů. Rozhodující úlohu při výchově dětí mají rodiče, svým postupem a chováním by měli být řádným příkladem pro své děti. Ovšem kaţdá rodina nefunguje tak, jak by měla. Mohou nastat poruchy, které nespadají do základních poţadavků dané společenskou normou, jedná se o selhání člena či členů rodiny. Je důleţité, aby se s rodinou pracovalo a dítě se tak řádně vychovávalo v kruhu rodinném. Pokud rodina není schopna pomoci si sama, přichází tým, který je schopen rodinu navést správným směrem. Starost a práce sociálního pracovníka o klienta je stěţejním jádrem jeho práce. Formálně je tato role obecně chápána jako soubor práv a povinností, týkajících se určitých úkolů. Vezměte si například roli rodiče, od něj se očekává, ţe se adekvátně postará o různé funkce, které souvisí s péčí dítěte. Rodič bude o své dítě pečovat, povede ho a bude ho chránit. V oblasti praxe se od rodiče očekává, ţe své dítě nakrmí, obleče ho, umoţní mu studium a další. Být rodičem znamená naplnit své lidské poslání a být součástí společnosti, Hašková (2009). 15

3.6 Pojem sanace rodiny Bechyňová a Konvičková (2008., s. 18) citují sanaci rodiny takto: Sanace rodiny je soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů, které jsou poskytovány nebo ukládány převážně rodičům dítěte a dítěti, jehož sociální, biologický a psychologický vývoj je ohrožen. Stejné autorky popisují práci s rodinou, kdy se můţe zapojit jak dobrovolník, tak terapeut, či sociální pracovník. Cílem sanace rodiny je překlenout, zmírnit či odstranit problémy, které by mohly dítě ohroţovat a poskytnout rodičům podporu a pomoc při zachování rodinného krbu. Jedním z nejdůleţitějších znaků sanace rodiny je sestavení multidisciplinárního týmu, který musí mít svého koordinátora. Členem tohoto týmu je vţdy pracovník sociálně-právní ochrany dětí. Dalším členem je pracovník centra pro sanaci rodiny, pracovník zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc nebo jiného zařízení ústavní výchovy a další odborníci pracující s dítětem nebo rodinou. Všichni znají své role a úkoly. Tým pracuje podle předem domluvených pravidel, ta jsou dodrţována a všichni s nimi souhlasí. Rodina ví, ţe je zařazena do programu sanace rodiny, podílí se na sestavení sanačního plánu a souhlasí s ním. Plán představuje cíle, ke kterým by se mělo dojít v určeném časovém úseku. Jsou stanoveny znaky, podle kterých bude hodnocena efektivita. Matoušek a kol. (2007) hovoří, o nestátních organizacích v České Republice, které se začínají pomalu, ale přeci jen zapojovat do programů sanace rodiny, v jejichţ rámci se na rodinu napojují zaškolení dobrovolníci, pomáhající zvládat domácí provoz a výchovu dětí. V zahraničí působí profesionálové se širokým záběrem působnosti, zabývají se všemi oblastmi, přes finance, bydlení aţ po řešení osobních těţkostí. 3.7 Sanace rodiny po odebrání dítěte do zařízení ústavní výchovy Podle Bechyňové a Konvičkové (2008) je po umístění dítěte do ústavní výchovy důleţité, aby se sniţovala deprivace dětí. V tomto období je nejdůleţitější pro dítě co nejšetrnější nástup do zařízení. Je velmi důleţité, aby se s ním pracovalo a připravilo se na odchod z domova. Rodiče musí komunikovat se zařízením a nezpřetrhat kontakt s dítětem. Dítě se okamţitě ptá, kdy uvidí rodiče a zařízení by mělo vědět a znát postoj členů rodiny k této problematice. V této situaci rodiče i dítě často potřebují podporu a pomoc odborníka. V prvních dnech umístění dětem velmi pomáhá zařazení rodiny do programu sanace. Po nabytí právní moci je velmi důleţitá podpora rodiny, čím dříve je rodina zasazena do programu sanace, tím větší má dítě šanci vrátit se dříve domů. Rodině je nabídnuta pomoc v přípravě 16

dítěte na nástup do zařízení, při podpoře komunikace, podpoře kontaktu dítěte a rodiny v průběhu umístění, při práci odstraňování problémů rodiny a vytváří se pro rodinu individuální plán. Fond ohroţených dětí (1996) projednává návrh o navrácení se dítěte do domácího prostředí a hovoří o tom, ţe pokud není moţno, aby se dítě vrátilo domů, je důleţité vytvořit takové podmínky, aby se dítě pravidelně setkávalo se svými rodiči a pokud ani to není moţné, je důleţité vytvořit plán následné pomoci dítěti a najít jiné alternativy rodičovství jako je pěstounská péče, náhradní rodinná péče a jiné. Podstatou rodiny je zapojit dítě do společnosti. S pomocí rodičů se má dítě nejen samo rozvíjet, ale stát se také schopným členem společnosti. Aby rodič mohl řádně vychovávat své dítě a mohl rozhodovat o jeho záleţitostech, musí mít rovněţ právo stýkat se s dítětem. Rodiče mají ale i jiná práva, mezi která patří právo mít dítě u sebe. Bez tohoto oprávnění nemůţe rodič řádně realizovat výchovu dítěte. Je to také oprávnění rodičů bránit se zásahům do tohoto práva, například to můţe znamenat, ţe přivede své zatoulané dítě zpět. Hrušáková a Králečková (2006., s. 224) uvádějí práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Rovněţ čl. 9 Úmluvy o právech dítěte (1990) upozorňuje na nemoţnost oddělení dítěte od rodičů proti jejich vůli, ledaţe o tom rozhodne příslušný orgán na základě rozhodnutí soudu. 4. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc V této části své diplomové práce rozpracovávám povinnosti zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc a státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Toto zařízení, jak zjistila Knausová a Novotná (2006., s. 117), poskytuje ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, dále dítěti tělesně nebo duševně týranému nebo zneužívanému nebo dítěti, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Stejné autorky popisují zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které je povinno poskytnout svou sluţbu nepřetrţitě a zajistit svůj provoz bez omezení času. Zařízení musí být zajištěno v takových prostorách, které umoţňují přijmout dítě, zajistí mu ubytování, stravu, připraví děti na školní vyučování, zájmovou a další činnost ve volném čase. Zřizovatel zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc má oznamovací povinnost, která spočívá v tom, ţe přijetí dítěte do zařízení bez odkladu ohlásí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kde má dítě svůj trvalý pobyt. Arnoldová (2004., s. 120) cituje sociálně-právní ochranu dětí zase takto: Sociálně-právní ochrana dětí je v současné době zabezpečena institucionálně i 17

personálně, přičemž její těžiště spočívá na obcích s rozšířenou působností jako na orgánech všeobecné státní správy. A pokud se vrátím k autorkám Knausová a Novotná (2006), tak si musí zřizovatel vést také evidenci přijatých dětí. Dítě se umisťuje do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc na základě soudního rozhodnutí, na základě ţádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, na základě ţádosti zákonného zástupce dítěte, nebo poţádá-li o to dítě. Pokud je dítě umístěno v zařízení na základě rozhodnutí soudu, je zaměstnanec obce povinen dítě navštěvovat. U dětí starších jednoho roku se jedná o návštěvu nejméně jednou za tři měsíce, u dětí mladších jednoho roku se jedná o návštěvu minimálně jednou za měsíc. 4.1 Povinnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Mezi povinnosti zařízení, jak se tomu věnují Knausová a Novotná (2006), pro děti vyţadující okamţitou pomoc spadá, zabezpečit plné přímé zaopatření dítěte v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které poskytuje jak ubytování, tak stravování a ošacení, poskytuje výchovnou péči, poskytuje také zdravotní péči, poskytuje poradenství dítěti, jeho rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu dítěte, zajišťuje pomoc při přípravě dětí na školní vyučování a také doprovod dětí do školy, vytváří takové podmínky, aby se dítě realizovalo ve svých zájmech, musí zde být pro dítě psycholog a sociální pracovník, mít vnitřní řád, spisovat dokumentaci a vést si o dětech evidenci, která obsahuje identifikační údaje, datum a čas přijetí dítěte do zařízení, datum jeho ukončení a také důvod přijetí dítěte do zařízení. Spisová dokumentace obsahuje kromě údajů obsaţených v evidenci dítěte také kopie rozhodnutí soudu o umístění dítěte v zařízení, ţádost obecního úřadu s rozšířenou působností o umístění dítěte v zařízení, také záznamy o spolupráci zařízení s orgány sociálně-právní ochrany dětí, s dalšími orány, právnickými i fyzickými osobami, záznamy o pomoci a léčbě poskytnuté dítěti, o přijatých opatřeních ve vztahu k dítěti, o poskytnuté lékařské péči a jejich důvodech. V neposlední řadě kopie hlášení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností o tom, ţe dítě pobývá v zařízení. 4.2 Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Kaţdý zřizovatel zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc má nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení, pokud je dítě svěřeno do tohoto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti. jak bylo opět zjištěno Knausovou a Novotnou (2006., s. 124). Stejné autorky uvádějí, ţe částka tvoří potřebné k zajištění základních osobních potřeb, k výţivě. O částce rozhoduje krajský úřad a to na základě písemné ţádosti, státní příspěvek se poukazuje na účet zřizovatele a nárok 18

vzniká dnem splnění podmínek. Pokud vzniknou nějaké změny, je zřizovatel povinen je ohlásit do 8 dnů. Povinností krajského úřadu je také rozhodnout o ukončení výplaty státního příspěvku, pokud zřizovatel nesplnil některou ze svých povinností. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ( 42b-42f) si stanový povinnost hradit příspěvek na úhradu pobytu a péče poskytované v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, pokud bylo dítě umístěno do tohoto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo ţádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tuto povinnost mají i rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě rozhodnutím soudu svěřeno do výchovy, popřípadě jiná osoba povinná výţivou dítěte, nezletilý rodič umístěný společně s dítětem v takovém zařízení, příjemce sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte. Rodiče se na hrazení příspěvku podílejí rovným dílem. Toto pravidlo se však uplatní pouze tehdy, ţe rodiče o dítě dosud pečovali společně a neexistuje rozhodnutí soudu o svěření do výchovy jednoho z rodičů. O příspěvku rozhoduje ředitel zařízení. Zřizovatel zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc má nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení, pokud je dítě svěřeno do tohoto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě ţádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti vzniká také v případě, ţe obecní úřad obce s rozšířenou působností povaţuje umístění nezaopatřeného dítěte v zařízení za důvodné. Vyjádření o důvodnosti umístění s uvedením počátečního data důvodného pobytu zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc do osmi dnů ode dne doručení ohlášení o přijetí dítěte do zařízení. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností, ţe další pobyt dítěte v zařízení jiţ není důvodný, vyrozumí o tom zařízení a jeho zřizovatele. Dnem vystavení tohoto vyrozumění nárok na státní příspěvek zaniká. 5. Návrh zrušení kojeneckých ústavů a postoje některých občanských sdružení Návrh zrušení kojeneckých ústavů zmiňuji ve své diplomové práci, protoţe je to aktuální téma. Zajímají mě případné dopady na kojenecký ústav Veská a názor občanského sdruţení AMALTHEA, které se k dané věci staví pozitivně, ale i negativní názory na tento návrh. V praktické části uvedu případné důsledky, jaké by nastaly po tomto zrušení, a to na konkrétním zařízení Veská u Pardubic, coţ vyšetřím na základě rozhovoru s paní ředitelkou tohoto zařízení. Jak jsem zjistila na internetovém zdroji http://www.mpsv.cz/cs/11315 vydaným článkem dne 25.8.2011, Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) připravuje normu, 19

podle níţ by nemělo být k 1. 1. 2014 moţné umístit děti mladší tří let do ústavní péče. Do roku 2016 by se neměly ocitnout v ústavech ani děti do sedmi let. Nejde pouze o zákaz, je důleţité, aby na konci roku 2013 nebylo potřeba mít místa v kojeneckých ústavech. V současné době je v České republice 34 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let. Mnoho zemí v současnosti ustupuje od ústavní výchovy malých dětí, v některých je dokonce zakázaná. Hlavním cílem je to, aby se zajistila dětem péče, kterou potřebují a kterou si i zaslouţí. Zákaz ústavní péče by pomohl nejen dětem, ale i státu. MPSV podotýká, ţe je zde i ekonomický argument, dítě umístěné v kojeneckém ústavu stojí na nákladech přes 37 tisíc korun měsíčně, v pěstounské péči necelých 10 korun, nejde jen o úspory, ale o efektivnější vynaloţení financí. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí se musí vytvořit alternativní pobídky, zejména pro rozvoj pěstounské péče a sluţby pro práci s rodinami. Sociální pracovníci by tak měli pracovat více v terénu, kde budou pomáhat a radit rodinám. Dle názorů na zrušení kojeneckých ústavů jde o to, aby se rodiny nesprávným rozhodnutím nedostávaly do exekuce a následných dluhových pastí. Pracovníci by se tak uţ například nemuseli zabývat bezproblémovými rozvody - v současnosti musí být u kaţdého stání sociální pracovník. Mohla by vzniknout i instituce profesionálních pěstounů. Pěstounská péče by měla být ohodnocená tak, aby to byla rovnocenná nabídka jiného pracovního uplatnění. Připravují se podpůrné sluţby pro pěstouny, například vzdělávání a školení, ale i finanční, které by měly zajistit fungování pěstounských rodin bez problémů. Dle tohoto návrhu by děti měly mít i větší šanci vrátit se od pěstounů do původních rodin. Během roku 2010 prošlo kojeneckými ústavy, dětskými domovy a dětskými centry 2077 dětí do tří let, coţ je nejvyšší počet od roku 1998. Občanské sdruţení AMALHEA vyjádřila podporu krokům Ministerstva práce a sociálních věcí ve věci jasného postoje a stanovení termínu ukončení činnosti kojeneckých ústavů ke konci roku 2013. Vítá snahu převést kojenecké ústavy z gesce Ministerstva zdravotnictví pod Ministerstvo práce a sociálních věcí z důvodu uţší vazby k sociální oblasti a faktu, ţe další ústavy pro děti vyţadující okamţitou pomoc jsou financovány státním příspěvkem z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí. Rádi by při této zásadní změně systému péče o ohroţené děti podpořili vyuţití odbornosti a zkušeností lidí pracujících v kojeneckých ústavech při budování nových a posílení stávajících ambulantně-terénních sluţeb pro podporu dětí a jejich vlastních či náhradních rodin. Usilují o naplňování Směrnice o náhradní péči o děti, kterou dne 20.11.2009 formálně uznalo Valné shromáţdění OSN, v kaţdodenní praxi. Zastánci zachování ústavní péče pro děti do 3 let věku povaţují zrušení kojeneckých ústavů za nereálný krok. A to vzhledem k nemoţnosti zajistit pro všechny děti 20

rodinné prostředí a i vzhledem k termínu, který byl pro zrušení kojeneckých ústavů stanoven. Jsou přesvědčeni, ţe je moţné nastavit systém sluţeb pro rodiny, ve kterých hrozí odebrání dítěte tak, aby mohlo ve vlastní rodině zůstat. A pokud to není v zájmu dítěte, tak aby mohlo vyrůstat v náhradní rodině, nikoliv v kojeneckém ústavu. Preventivní sluţby pro rodinu a dítě v obtíţné ţivotní situaci, cílená kampaň na vyhledání nových pěstounů, kvalitní příprava zájemců, adekvátní finanční ohodnocení pěstounů a kontinuální ambulantně-terénní podpora a vzdělávání pro náhradní rodiny, jsou předpoklady pro to, aby mohly být kojenecké ústavy zrušeny. Vnímají zásadní potřebu podpořit metodicky a personálně Krajské úřady a orgány sociálně-právní ochrany dětí, které hrají v systému péče o ohroţené děti klíčovou roli, pomáhají nastavovat podmínky k poskytování sluţeb pro rodiny včetně vyhledávání nových zájemců o náhradní rodinnou péči. S odkazem na provedené analýzy systému péče o ohroţené děti jsou přesvědčeni, ţe ve výsledku změna nepřinese zvýšené finanční náklady, které nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy na systém péče o ohroţené děti vynakládá. Změna však pomůţe mnoha dětem a mladým lidem, které současný systém poškozuje a znevýhodňuje na celý ţivot, jak uvádějí internetové stránky Ministerstva práce sociálních věcí http://www.mpsv.cz/search.php. Podle Pardubického deníku vydaného dne 22.11.2011 se ředitelé kojeneckých ústavů a dětských center v Pardubicích i nadále bouří proti plánu ministerstva práce a sociálních věcí, které chce do dvou let plně profesionalizovat pěstounskou péči o děti do tří let věku. Hlavním argumentem pro nesouhlas zástupců ústavů s touto změnou je vysoká kvalita zdravotní péče, která je dětem umístěným v kojeneckých ústavech dnes poskytována. Ředitelé se obávají, ţe takovou péči pěstouni poskytnout nemohou a tyto děti pak budou umisťovány na neonatologických odděleních zdravotnických zařízení. Současně je mrzí, ţe tato významná zákonná norma neprošla řádným připomínkovým řízením a nebyla vůbec diskutována s odbornou veřejností. 5.1 Možnosti pro děti opouštějící kojenecký ústav Moţnosti pro děti opouštějící kojenecké ústavy by byly následující. Vrátit se zpět do své biologické rodiny, pokud by to bylo moţné a následně s touto rodinou pracovat. Další alternativou je náhradní rodinná péče. Náhradní rodinná péče je členěna, dle Zákona č. 94/1963 Sb., o rodině na svěření do péče jiné osoby neţ rodič (v tomto případě je přednost dávána příbuznému dítěti), osvojení neboli adopce, která je dělena na osvojení zrušitelné, neboli adopce I. stupně, osvojení nezrušitelné, neboli adopce II. stupně a osvojení 21

mezinárodní. Dále je dělena na pěstounskou péči a poručenství. Náhradní rodinná péče je formou péče, při které je dítě vychováváno bez své biologické rodiny, ale rodinou náhradní, v prostředí nejvíce se podobajícímu ţivotu v přirozené rodině. O svěření do péče jiné fyzické osoby neţ je rodič rozhoduje soud, vyţaduje-li to zájem dítěte a poskytuje-li tato osoba záruku řádné výchovy a se svěřením souhlasí. Zpravidla se jedná o příbuzného dítěte. Osvojení je optimální forma náhradní výchovy. Při osvojení vzniká mezi dítětem a osvojiteli vztah jako mezi rodiči. Osvojitelé mají při výchově dítěte plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojiteli se mohou stát fyzické osoby, které způsobem svého ţivota budou k prospěchu dítěte a společnosti. Osvojení nezrušitelné je takové, kdy lze osvojit dítě starší jednoho roku a osvojení zrušitelné je moţné zrušit jen na návrh osvojitele nebo osvojence. Mezinárodní osvojení je forma náhradní rodinné péče a je moţným řešením v případě, ţe se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi jeho původu. Jestliţe to vyţaduje zájem dítěte a jestliţe pěstoun poskytuje záruku řádné výchovy, je další forma náhradní rodinné péče, péče pěstounská. Pěstoun je povinen se o dítě starat a pečovat o něj, při péči o dítě vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Pokud je dítě v zařízení vyţadující okamţitou pomoc, můţe být rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Do pěstounské péče jsou nejčastěji umisťovány především děti sociálně osiřelé, které potřebují nejenom trvalou péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Povinnosti pěstouna jsou pouţívat příjmy svěřených dětí pro jejich potřeby, hradit náklady na domácnost, umoţnit zřizovateli dohlíţet na dodrţování podmínek, které jsou stanoveny v podmínkách pro výkon pěstounské péče a průběţně doplňovat své odborné znalosti a dovednosti vztahující se k péči o dítě. Jestliţe dítěti zemřeli rodiče či se o něj řádně nestarají a byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, ustanoví soud poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů, jak o tom hovoří Bubleová a kol. (2007). Škoviera (2007) poukazuje, ţe někdy je pro dítě po vztahové stránce dětský domov přijatelnějším řešením. Dítě je tam zabezpečeno, náhradní rodinu vnímá jako mnohem víc ohroţující, jako emocionálního rivala a konkurenta. Desatero podle Matějčka (2002) zní, ţe se nebojíme přijmout své náhradní rodičovství za své, nebojíme se o lásku dítěte, však vzájemný vztah se vytváří tím, jak spolu dennodenně ţijeme. Nebojíme se pracovat na sobě samým, zatajená pravda je v mezilidských vztazích nebezpečná. Také v desateru hovoří o dítěti jako o sobě samém, má o sobě vědět víc, neţ ostatní a nestačí sdělovat, ale musí se sdílet. Dítě sice není z náhradních rodičů, není ze stejné krve, ale přesto je naše. S horším raději počítejme, tím lepším se raději necháme překvapit. O vlastních 22

biologických rodičích říkejme jen to dobré a neizolujme dítě v kruhu nejuţší rodiny. Zplodit dítě dokáţe skoro kaţdý a být biologickým rodičem většina z nás, ale být náhradním rodičem je uţ však vyšší zátěţový stupeň. Lidé, kteří se ujímají opuštěného dítěte bez vlastní rodiny, kteří se rozhodnou je do své vlastní rodiny přijmout a novou rodinu mu vytvořit, jednají v souhlase s tím, co bylo lidskému rodu dáno do vínku v průběhu dřívějších statisíciletí. Chovají se lidsky přirozeně, zdravě, vyspěle., jak uvádí Matějček (2002, s.103). 5.2 Péče o sociálně ohrožené děti ve Francii V České republice se v posledních letech mluví o potřebě změnit systém v přístupu státu k sociálně ohroţeným dětem a výkonu ústavní výchovy. Odborníci diskutují o různých zahraničních modelech péče o sociálně ohroţené děti, státní a nestátní zařízení pro pomoc dětem se snaţí uvádět do praxe různé modely a přístupy. Jedním z těchto modelů můţe být pro inspiraci francouzský model, kterému se věnuje Bechyňová a Konvičková (2008), jehoţ posláním je v praxi na nejvyšší míru respektovat a podporovat ochranu dětství a rodiny a udrţovat vztahy mezi dětmi a rodiči. Ve Francii existuje dětský soudce, který můţe sledovat dítě v průběhu jeho vývoje od dětství do plnoletosti. Péče o děti ve Francii klade hlavní důraz na reintegraci dítěte do vlastní rodiny. Styky pěstounské a biologické rodiny jsou mnohem intenzivnější a péče o dítě probíhá za aktivní účasti příslušných orgánů státní správy. I kdyţ soudce nezjistí aktuální nebezpečí, je povinen nad rodinou vykonávat dohled. Soudce přijímá své rozhodnutí po důkladném vyšetřování, po upozornění a vyslechnutí rodičů dítěte. Soudce je povinen respektovat a upřednostňovat zájmy a potřeby dítěte. Nejdříve musí zkusit dočasné opatření, a aţ po zjištění, ţe náprava není moţná, můţe přistoupit k opatřením trvalým. Ani v případě soudního umístění, rodiče nepřestávají být rodiči svých dětí, i nadále mají zachována svá rodičovská práva a povinnosti a mohou je vykonávat v případě, ţe nejsou v rozporu se soudním nařízením. Rodiče mají právo na korespondenci, na návštěvy a na přímý osobní kontakt s dítětem. Rodiče také mají právo na informace o vývoji dítěte po dobu umístění, o jeho zdravotním stavu, o školních výsledcích a o všech důleţitých rozhodnutích, která se týkají dítěte. Rodiče musí být podporováni a doprovázeni sociálními pracovníky, vychovateli, psychology, aby i nadále byli odpovědnými rodiči. Kvalita vztahu mezi profesionálními pracovníky a rodiči umístěných dětí ovlivňuje situaci dítěte, jeho adaptaci do nového prostředí i jeho psychický vývoj. Cílem kaţdého umístění dítěte je návrat do jeho původní rodiny. V případě, ţe to nebude moţné, je zapotřebí vytvořit podmínky, aby dítě mělo s rodiči pravidelný kontakt, a to i v případech, kdy je velice pravděpodobné, ţe se rodiče o dítě 23

nebudou moci postarat a zajišťovat mu kaţdodenní péči. Pravidelný kontakt mezi rodičem a dítětem, i kdyţ v některých případech za přítomnosti třetí osoby (psychologa), dítěti umoţňuje konfrontaci mezi světem imaginárním a reálným. 6. Dětské centrum Veská V této kapitole se budu zabývat historií zařízení kojeneckého zařízení Veská u Pardubic, popisem tohoto zařízení, zmíním sluţby, které poskytují, také personální a finanční situaci a v neposlední řadě práva rodin dětí umístěných v kojeneckém zařízení. 6.1 Popis zařízení Čerpáno z výroční zprávy kojeneckého zařízení Veská, vyanou 13.5.2011. V červnu roku 1926 byla postavena Zdravotní osada pro děti tělesně oslabené ze všech sociálních skupin. Na postavení se podílel spolek Červeného kříţe. Roku 1940 zabavilo Gestapo budovu i vybavení, ale po pěti letech, roku 1945 byla činnost Zdravotní osady obnovena. Na přechodnou dobu zde byl v roce 1949 umístěn chudobinec. Další dva roky byl v zařízení poskytován dočasný domov dětem všech věkových kategorií. Roku 1956 byla Zdravotnická osada předána státu a po rekonstrukci zde byl otevřen Kojenecký ústav pro 70 dětí od narození do jednoho roku včetně stanice nedonošených, ta byla ale roku 1962 zrušena. Od 1.1.1999 se stalo zařízení samostatným právním subjektem s novým názvem Dětské centrum. Zřizovatelem se stal Okresní úřad Pardubice. Roku 2001 byl zahájen provoz Veselého domečku, coţ je předškolní zařízení pro děti z centra i okolí. Roku 2006 byla otevřena první rodinná buňka Červený korálek, která měla veliký úspěch. V následujících letech se otevřely další místnosti určené pro práci s dětmi, například senzomotorická místnost. Roku 2008 byl otevřen Trojlístek, coţ je domov pro matky s dětmi a o dva roky později se otevřely další dvě buňky pro rodiny s dětmi. Dětské zařízení ve Veské u Pardubic je zvláštní zdravotnické dětské zařízení pro děti a rodiče v tíţivé ţivotní situaci. Kapacita je 60 lůţek pro děti od novorozeneckého věku. V zařízení nachází přechodný domov děti váţně nemocné, opuštěné, děti vyţadující okamţitou pomoc. Pokud se rodiče rozhodnou nebo je okolnosti donutí poţádat o umístění v zařízení společně se svým dítětem či ještě nenarozeným dítětem, je to moţné. K těmto účelům slouţí 10 lůţek v samostatných pokojích. Zařízení má pověření k výkonu sociálně právní ochraně dítěte. 24

6.2 Poskytnuté služby V zařízení Veská se snaţí vytvořit prostředí důvěry, ve kterém poskytují takové sluţby a pracují takovými dostupnými metodami, aby zmírnili či odstranili problém či hendikep dítěte. Poskytují širokou škálu sluţeb a péče pro děti, ale i pro rodiny s dětmi. Poskytují komplexní péči o dítě v ohroţení, jedná se o péči léčebnou, preventivní, psychologickou, rehabilitační, sociální i respitní. V léčebné péči poskytují léčbu akutních i chronických obtíţí dle nejnovějších poznatků s kombinací následných metodik. Rehabilitační péče zahrnuje reflexní metodiku dle prof. Vojty, pasivní cvičení dle Bobatta, cvičení s míči ve vodním bazénu, polohování, vyuţití bioptronové lampy. Jak jsem jiţ zmínila, nedílnou součástí je i péče sociální, zajišťuje se kontakt s příslušnými úřady, soudy či zajištění potřebných dokladů. Pomáhá se dětem, jejichţ vývoj je ohroţen v důsledku rizik, pomáhá se rodině najít stabilitu, doprovází se při závaţných rozhodnutích. Psychologická péče zahrnuje vyšetření, pojmenování problému a následný plán. Nutnou péčí v zařízení je výchovná péče, kterou poskytuje výchovná sestra zařízení. Výchovná sestra sleduje a lx za měsíc zpracovává záznam o psychomotorickém vývoji dítěte a doporučuje další postup. Při propuštění dítěte vypracovává závěrečnou zprávu, rodiče při propuštění instruuje o výchovných postupech. O akcích, které sestra pořádá, je široká veřejnost informována na internetových stránkách. Organizuje výlety do okolí - Pardubice zámek i letiště, Kunětická hora, ZOO Dvůr Králové nad Labem, Slatiňany, Dašice, Choltice, Hradec Králové, Chrudim, lampionový průvod Sezemice. Realizuje ozdravný pobyt, výchovná sestra se stará o provoz senzomotorické místnosti, kterou také navštěvuje se skupinkou vybraných dětí. Dále se terapie účastní vedoucí sestra a psycholoţka zařízení rovněţ s určenými dětmi. Od dubna do července a od září do listopadu ve spolupráci s rehabilitačními pracovnicemi zajišťuje pravidelné výjezdy do o.s. Apolenka k realizaci hiporehabilitace. Realizuje individuelní i skupinovou muzikoterapii, která je dětmi velmi pozitivně vnímána. Nedílnou součástí výchovné péče jsou i jednotlivé výchovy na odděleních se zařazením skupinového cvičení, vyuţití bazénu na oddělení. Výchovná sestra se také významně podílí na zácviku péče matky o své dítě. Jak jsem zmínila v prvních větách, zařízení Veská poskytuje i respitní péči. Jedná se o péči úlevnou, která se poskytuje dětem a jejich rodičům dle individuálních potřeb. Zařízení poskytuje i azylové ubytování ţenám. Snaţí se jim pomoci poradenstvím, je zde místnost klidného proţití těhotenství, poskytují pomoc před porodem i po něm, přípravu na ţivot s dítětem, nabízejí pomoc i nezletilým maminkám. 25

6.3 Personální situace V zařízení Veská u Pardubic najdeme profesionální tým, který se skládá ze zdravotní sestry s postgraduálním studiem zaměřeným na děti ţijící mimo rodinu, dále fyzioterapeutky, výchovnou sestru, sociální pracovnici, psychologa, pediatry a technicko-hospodářský personál. K 31. 12. 2011 v zařízení pracovalo 49 zaměstnanců. Během roku odešly dvě zdravotní sestry na vlastní ţádost, jedna do starobního důchodu a jedna sestřička odešla na mateřskou dovolenou. V průběhu roku 2011 se do zařízení přijali 3 zdravotní sestry. 6.4 Finanční a provozní situace Finanční situace byla přes veškerá úsporná opatření v roce 2011 velmi váţná, více o této problematice ve výzkumné části. V roce 2011 se konaly provozní porady vţdy s následným odborným programem, vizity s měsíčním hodnocením léčebného plánu a stanovením nových cílů. Zdravotní sestřičky se průběţně vzdělávaly, účastnily se Ošetřovatelských dnů v Pardubicích i Hradeckých pediatrických dnů v Hradci Králové. Čtyři zdravotní sestry zahájily studium na Univerzitě Pardubice s cílem získání titulu dětská zdravotní sestra. Sociální pracovnice, fyzioterapeutka a výchovná sestra se aktivně účastnila Chrudimských sesterských dnů, kde prezentovaly odbornou péči v zařízení. Ředitelka zařízení se v měsíčních intervalech účastnila Poradního sboru pro NRP v Pardubicích i Hradci Králové, je členkou Výboru Společnosti sociální pediatrie, se kterým aktivně a pravidelně spolupracuje. Spolu se sociální pracovnicí se podílí na Komunitním plánování v Pardubicích. Ve spolupráci s Krajským úřadem v Pardubicích se podílí na přípravě ţadatelů o náhradní rodinnou péči. V dubnu 2011 se uskutečnili jiţ tradiční Dny otevřených dveří, coţ byla velmi zdařilá akce, při které dětské centrum navštívilo 200 lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí, včetně bývalých zaměstnanců. V květnu se realizovalo Setkání pěstounů, na které zařízení pozvalo pěstouny, kteří přijali do své péče děti ze zařízení během roku 2010. Děti měly celodenní program rukodělných dílen, muzikoterapie i her. Setkání bylo účastníky přijato velmi pozitivně a všichni doufají v další pokračování. Tradiční Den dětí v počátku června se konal na zahradě v areálu zařízení a přišlo téměř 200 dětí s doprovodem, akce s pomocí dobrovolníků byla velmi zdařilá. Zařízení Veská u Pardubic pořádalo mnoho dalších akcí během roku 2011, které vţdy přinesly velký úspěch. Dne 25.11 2010 do zařízení přijel pan ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. Byl seznámen s problematikou zařízení i komplexní péčí, která se dětem poskytuje. Ocenil význam zařízení s vysoké profesní a lidské 26

angaţování všech zaměstnanců. Opakovaně během roku se dětem dostávalo významné pomoci od Svazu zahrádkářů z Dašic, Svazku obcí Loučná a dalších organizací a spolků. Velkým vyznamenáním pro všechny zaměstnance zařízení bylo ocenění Společnost přátelská rodině, kterou dostali od Krajského úřadu Pardubického kraje. Během roku opakovaně přijíţděli do zařízení dobrovolníci - studenti z Hradce Králové, studentky Univerzity Palackého z Olomouce Na jaře 2011 se provedla rekonstrukce dětského hřiště se zakoupením dalších herních prvků tak, aby hřiště splňovalo všechny náleţité podmínky. Součástí hřiště jsou i zahradní stoly a lavičky do odpočívací zóny pro děti i dospělé. Koncem roku se pořídili dvě polohovací lůţka pro hendikepované děti. 27

7. Důvody vedoucí k umístění dítěte do kojeneckého ústavu Veská 7.1 Charakteristika výzkumného šetření a jeho cíl Výzkumné šetření je zaměřeno na zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc na Pardubicku, jedná se o dětské zařízení Veská. Celý výzkum je zaměřen na rok 2011. Cílem mé práce je zjistit důvody umístění dítěte do kojeneckého zařízení Veská a moţnosti následné sociální práce s rodinou ubytovanou v zařízení. V teoretické části jsem vymezila ústavní výchovu, sociálně-právní ochranu dětí a sanaci rodiny po odebrání dítěte do ústavního zařízení. Dále také zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc a návrh zrušení kojeneckých ústavů, popsala jsem dětské zařízení Veská a uvedla jsem kazuistiky. Toto vše bych ráda doplnila názory a zkušenostmi pracovníků Veská a rodičů. Chci zjistit jaké je jednání mezi rodiči a zařízením, kdo zajišťuje sociálně- právní ochranu dětí. Jaký je státní příspěvek a zda přichází pomoc od neziskových organizací. Zda je poskytována v kojeneckém zařízení sanace rodiny a jak se s rodinou pracuje. Také mě zajímá názor na zrušení kojeneckých ústavů, jaké by to mělo dopady na zařízení Veská a k jakému modelu se přiklání samotné zařízení. V poslední řadě, do oblasti kazuistiky jsem vloţila příběhy, osudy dětí a matek v zařízení. Na základě ústřední otázky výzkumného šetření jsem si stanovila oblasti a výzkumné otázky: 1. Oblast způsobu přijetí dětí do zařízení VO 1: Jaká věková kategorie je přijímána do zařízení nejčastěji? VO 2: Jaké jsou důvody k přijetí dětí? VO 3: Na jakém základě děti přijímáte? VO 4: Odkud děti přijímáte? 2. Oblast propouštění dětí VO 5: Jaká je doba pobytu dětí v zařízení? 3. Oblast biologická rodina VO 6: Kolik dětí se vrátí do své biologické rodiny? VO 7: Kam odcházejí děti, které nejdou zpět do své biologické rodiny? 28

4. Oblast sanace rodiny VO 8: Mají rodiče moţnost následné sociální péče? VO 9: Pocítili rodiče potřebu vyhledat jinou péči neţ je poskytnuta v zařízení Veská? VO 10: Jak respondenti hodnotí přístup kojeneckého zařízení? 5. Oblast sociálně-právní ochrany dětí VO 11: Kdo u vás zajišťuje sociálně-právní ochranu dětí? VO 12: Pomáhají vám nestátní neziskové organizace s provozem zařízení? VO 13: Pobíráte nějaký státní příspěvek? 6. Oblast zrušení kojeneckých ústavů VO 14: Jaký zastáváte názor na zrušení kojeneckých ústavů? 7. Oblast kazuistiky případy kazuistik dětí a matek umístěných v kojeneckém zařízení Veská Otázku týkající se dětí povaţuji za velmi důleţitou a citlivou oblast. Minulost kaţdého dítěte má význam pro nalezení identity dítěte. Nevhodné jednání a výchova dítěte můţe mít negativní vliv na jeho budoucí ţivot. Předmětem zájmu mého šetření byli jak rodiče dětí, tak samotné děti a zaměstnanci kojeneckého zařízení Veská u Pardubic. Konkrétně byl pouţit polostrukturovaný rozhovor se zaměstnanci a s rodiči dětí umístěných v kojeneckém zařízení Veská. Výběr rodin a zaměstnanců zařízení Veská do výzkumného souboru byl tzv. pozitivní. Vycházela jsem ze zájmu zúčastnit se. Všichni, kteří byli osloveni a seznámeni s cílem výzkumu, souhlasili s účastí. Výzkumné šetření je zaloţeno na kvalitativním přístupu. Plán výzkumu má v těchto podmínkách pruţný charakter. Během výzkumu se rozvíjí, proměňuje a přizpůsobuje podmínkám sociálního prostředí. Otázky jsou formulovány jako otevřené. U polostrukturovaného rozhovoru je definovaní dle Miovskýho (2006) jádro, které je pro tazatele závazné. Jedná se o minimum témat, které má tazatel za povinnost probrat, aby byl splněn cíl výzkumného šetření. Na jádro se pak nabalují další doplňující otázky, které se jeví jako smysluplné a vhodně rozšiřující zadání. Mohou pomoci k lepšímu pochopení a hlubší 29

orientaci a poznání problému. Respondent má moţnost se k poloţeným otázkám vyjádřit dle své libosti a přesvědčení, coţ umoţňuje zachovat princip dobrovolnosti a otevřenosti. Základem je respondenta nenutit do nekompromisních odpovědí. Pokud by dotyčný nechtěl odpovídat a zdálo se mu, ţe ho někam tlačíme, měl by mít právo přejít otázku bez odpovědi. Rozhovory a výzkum probíhal od začátku roku 2012 aţ do konce března téhoţ roku, výzkum je prováděn za rok 2011. Sjednání schůzek bylo určeno vţdy předem po telefonním rozhovoru či po jiné domluvě. Rozhovoru předcházelo seznámení se s danou věcí a společenská konverzace. Vţdy byl sdělen záměr rozhovoru a cíl práce. Jak jsem jiţ řekla na začátku, zařízení Veská je mi důvěrně známé, a tak pro mě nebyl problém získávat informace. Snaţila jsem se vţdy navodit příjemnou atmosféru, aby se dotyčný/á cítil dobře a v bezpečí. Respondenti byli také upozorněni, ţe rozhovor je zcela anonymní a ţe v práci nebudu uvádět identifikační údaje. Při rozhovoru jsem se snaţila vkládat i neformální otázky, které vzbuzovaly zájem. 7.2 Popis zvoleného typu výzkumu Dítě, které je umístěno do ústavního zařízení, ztrácí vazbu na své rodiče. Pokud má nařízenou ústavní výchovu, důvody umístění bývají různé. Výzkum se zaměřuje na podrobné prozkoumání problematiky umístění dítěte do kojeneckého zařízení Veská, zjištění důvodů tohoto umístění v zařízení, následné sociální péče o rodinu ubytovanou v zařízení. Vzhledem ke zvolenému tématu a způsobu vhodného zpracování dat jsem zvolila kvalitativní druh výzkumu na základě analýzy dokumentů kojeneckého zařízení Veská a rozhovorů se zaměstnanci, především se sociální pracovnicí, zdravotně sociální sestrou a rodinami dětí v zařízení. 7.3 Identifikace nositelů informací Cíleně jsem si vybrala jednotlivce, kteří se v daném zařízení nacházejí. Celkem šlo o jednu sociální pracovnici, zdravotně sociální sestru a o matky s dětmi ubytované v kojeneckém zařízení Veská u Pardubic. Pracovnice zařízení mi poskytly veškeré moţné a potřebné materiály, celkem šlo o dvě pracovnice zařízení. Díky jejich profesionálnímu přístupu, jsem mohla udělat rozhovor s ţenami ubytovanými v zařízení, z nichţ nakonec deset bylo ochotno odpovídat na mé otázky. Dále se jednalo o ředitelku zařízení, která mi poskytla svůj čas k vyjádření návrhu zrušení kojeneckých ústavů. Neuvádím ji v níţe uvedené kódovací tabulce číslo1, protoţe se k daným oblastem nevyjadřovala. Uvedené 30

demografické charakteristiky obsahují informace o vzdělání, věku a zaměstnání dotazovaných respondentů. Konečný počet respondentů byl 12. Věk respondentů Průměrný věk ţen byl v době výzkumného šetření 28 let a 6 měsíců a pohybuje se v rozmezí intervalu 15 aţ 42 let. Muţi se v zařízení nevyskytovali. Vzdělání U ţen převládá učňovské vzdělání, které tvoří 70 %, základní vzdělání mají tři dívky, coţ tvoří 30 %, zaměstnankyně kojeneckého zařízení disponují vysokoškolským titulem, coţ tvoří 20 %. Konstrukce rozhovoru je v příloze pod číslem 1 s matkami v zařízení Veská a druhá konstrukce rozhovoru se zaměstnankyněmi zařízení Veská je v příloze pod číslem 2. V kódovací tabulce č. 1 jsou informace o počtu dotazovaných, o jejich dosaţeném vzdělání, věku a zaměstnání. Zaměstnání Jednalo se o dvě ţeny, které pracují v zařízení a byly ochotny věnovat mi svůj čas. Tyto ţeny pracují v kojeneckém zařízení Veská jako sociální pracovnice a zdravotně sociální sestra. Dále se jednalo o deset ţen, které se momentálně nacházely v zařízení, pouze dvě ţeny si přivydělávají brigádně jako uklízečky, ostatní jsou bez zaměstnání. Dvěma dívkám pomáhají s finanční situací jejich rodiny a jedna ţena pobírá státní sociální podporu. Systém státní sociální podpory je upraven Zákonem č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Pojem státní sociální podpory označuje dávky, poskytované osobám (rodinným příslušníkům) ve společensky uznaných sociálních situacích, kdy stát skrze jejich vyplácení z části přebírá spoluzodpovědnost za vzniklou sociální situaci. V rámci systému státní sociální podpory je poskytován: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče. 31

Kódovací tabulka č. 3: O nositelích informací Počet dotazovaných Dosažené vzdělání Věk respondentů Zaměstnání 1. ţena učňovské vzdělání 15 bez zaměstnání 2. ţena učňovské vzdělání 15 bez zaměstnání 3. ţena učňovské vzdělání 19 bez zaměstnání 4. ţena učňovské vzdělání 21 bez zaměstnání 5. ţena učňovské vzdělání 23 bez zaměstnání 6. ţena učňovské vzdělání 26 bez zaměstnání 7. ţena učňovské vzdělání 28 brigáda 8. ţena základní vzdělání 30 brigáda 9. ţena základní vzdělání 31 bez zaměstnání 10. ţena základní vzdělání 35 bez zaměstnání vysokoškolské sociální pracovnice zařízení 11. ţena vzdělání 39 Veská 12. ţena vysokoškolské vzdělání 42 zdravotně sociální pracovnice zařízení Veská 7.4 Výzkumná oblast Ústřední otázka výzkumného šetření je formulována následovně: Jaké jsou důvody umístění dítěte do kojeneckého ústavu Veská a moţnosti následné sociální práce s rodinou ubytovanou v zařízení?. Na základě výše uvedeného výzkumného problému byly vytvořeny výzkumné oblasti, na které byla při dotazování zaměřena pozornost. 32

7.4.1 Oblast způsobu přijetí dětí do zařízení VO 1: Jaká věková kategorie je přijímána do zařízení nejčastěji? Výsledky VO 1 jsou uvedeny v tabulce číslo 4. V roce 2011 bylo do zařízení postupně přijato celkem 79 dětí s maximem dětí v novorozeneckém věku, jednalo se o děti opuštěné rodiči, které v následujícím období odchází do rodiny náhradní a o děti potřebující zdravotní péči. Děti v pozdějším kojeneckém nebo batolecím věku jsou převáţně přijímány ze soudního rozhodnutí pro nedostatečné podmínky a péči rodičů. V některých případech se jedná o děti s CAN syndromem. Starší děti jsou nejčastěji přijaté na respitní, úlevnou péči. V kojeneckém zařízení Veská se tato péče poskytuje dětem i rodičům. Jedná se převáţně o děti hendikepované a rodiče, kteří na základě určitého utrpení péči potřebují. Jak uvádí Říčan, Krejčířová a kol. (1997) se formy znaků mohou objevit ve vývoji psychickém nebo fyzickém a týkají se nejen dětí vyrůstajících v rodinném prostředí, ale tak i v prostředí ústavním. Zanedbávání a psychická deprivace se vztahují více k dlouhodobějším charakteristikám sociálního prostředí a k emočnímu klimatu, v němţ dítě ţije a vyrůstá. Krejčířová (1997) uvádí pravidla u syndromu CAN, jako pravidlo určitého opoţďování ve vývoji dítěte. Výraznější a závaţnější však bývají odchylky v chování, které jsou patrné jiţ u dítěte starého 2-3 roky. Výstup: Nejčastěji se vyskytující věk dítěte v zařízení je 1 měsíc, ukazuje to tabulka číslo 4. Je aţ smutné pohlédnout na tak malý věk a na tak vysoký počet přijatých dětí. Skoro polovinu, 42%, tvoří děti sotva narozené a uţ se musí potýkat s problémy, které jim nastolil ţivot. Jak uvádí zkušenosti adoptivních rodičů ve Sborníku prací německých a rakouských autorů (1996) pojednává o poškození sociálního vývoje dítěte, která souvisí s poškozením, tělesném, duchovním a duševním. Tyto škody se vyskytují nejčastěji u kojenců, které krátce po narození odcházejí od matky a institucionalizovali se. 33

Tabulka č. 4: Nejčastěji přijímána věková kategorie do zařízení Veská. Věk dítěte Počet dětí Procentuální vyjádření Do 1. měsíce 33 42% Do 3. měsíců 5 6% Do 6 měsíců 7 8% Do 9. měsíců 5 6% Do 12 měsíců 4 5% Do 24. měsíců 14 17% Do 36. měsíců 7 8% Starší 14 17% VO 2: Jaké jsou důvody k přijetí dětí? VO 2 jsou uvedeny v tabulce číslo 5. Dítě, které se do dětského zařízení dostane, většinou pochází z rodiny v těţké situaci, v určité ţivotní krizi. Jiţ v porodnici matka můţe prohlásit, ţe dítě nechce, a tak je umístěno do ústavu. Je to smutné, protoţe mít dítě je velký dar, který by se neměl odmítat. Zároveň při představě, kolik párů si přeje vlastní dítě, ale bohuţel jej mít nemohou, mi to přijde aţ nespravedlivé. Kojenecký ústav nepřijímá pouze novorozence, ale i děti starší. Jedná se většinou o děti opuštěné. Dále zde vyrůstají děti váţně nemocné, např. s vrozenými vývojovými vadami. Jsou případy, kdy by se rodina o dítě starat chtěla, ale bohuţel takové dítě potřebuje speciální péči, kterou mu doma poskytnout nemohou. Na druhou stranu se sem dostávají děti s menším handicapem, o které se rodiče starat nechtějí. Většinou chodí do zaměstnání a nejsou schopni sami zajistit dítěti potřebnou péči. O víkendech si jej ale mohou brát domů a trávit alespoň nějaký čas s vlastním dítětem. Další skupinu tvoří děti, které se v ústavu ocitnou ze soudního rozhodnutí. Jedná se o děti týrané, děti bezdomovců, alkoholiků, narkomanů atd. Soud nejprve vydá předběţné opatření. Kdyţ rodiče po určité době prokáţou, ţe se o dítě dokáţou postarat, rozhodnutí se ruší. Pokud ovšem ne, je soudem nařízena ústavní péče. Děti, které nevyrůstají se svojí vlastní rodinou, jsou někdy označovány jako sirotci. V lidech je dodnes zakořeněna představa nešťastného sirotka bez vlastních rodičů. Jde ovšem o to, jak správně označení sirotek chápat. Kdyţ však uţ jsme jednou vyvolali představu sirotka, sluší se podotknout, ţe ještě v době našich babiček a prababiček se to týkalo vskutku dítěte, 34

kterému zemřeli oba rodiče nebo aspoň jeden z nich. Dnes jsou takové případy naštěstí dost vzácné. Zato podstatně přibylo dětí, jejichţ oba rodiče jsou naţivu, ale s dítětem z nějakého důvodu neţijí. Důvody jsou v podstatě trojího druhu. Buď se tito vlastní rodiče starat nemohou, nebo nechtějí, nebo není ţádoucí, aby se starali. Dítě vyrůstá v ústavu nebo v náhradní rodinné péči a vztahuje se na ně docela příhodně označení sirotek po ţijících rodičích, jak uvádějí Matějček a Dytrych (1999). Z toho vyplývá, ţe dnes nepovaţujeme za sirotka jen dítě, kterému zemřeli jeho rodiče. Zároveň se nabízí otázka, zda dítě vyrůstající bez vlastní rodiny je vţdy nešťastný sirotek. Samozřejmě, ţe ústavní péče představuje cosi negativního, ale pokud se dítě dostane např. do nové rodiny, můţe být mnohem šťastnější, neţ kdyby vyrůstalo s rodinou vlastní. Mám na mysli především ty původní rodiny, které se o dítě starají nedostatečně, dítě strádá nebo je dokonce týráno. Potom odebrání od vlastních rodičů pro něj můţe znamenat vysvobození. Děti jsou do ústavních zařízení přijímány na ţádost rodičů či na základě soudního rozhodnutí. Jedná se o děti, které z určitého důvodu nemohou vyrůstat v domácím prostředí a to zejména pokud rodiče nejsou schopni nebo se nechtějí (popř. nedokáţou) o ně postarat. Soubor dětí je rozmanitý, do ústavního zařízení jsou přijímány děti zdravé, většinou opuštěné, děti s nějakým postiţením (fyzickým i psychickým) či s vrozenými vadami. Výstup: V tabulce č. 3 shrnu důvody k přijetí dětí do kojeneckého zařízení Veská u Pardubic. Mezi ty nejzávaţnější důvody v kojeneckém zařízení Veská u Pardubic jsou zdravotní důvody, dále zdravotně sociální a aţ v poslední řade důvody sociální. V kaţdém zařízení se můţou důvody lišit, v kaţdém zařízení mohou být důvody přijetí dítěte postaveny na jiném základu. Tabulka č. 5: Důvody přijetí dětí do kojeneckého zařízení Veská. Důvody přijetí Počet dětí Zdravotní důvody 52 Zdravotně-sociální důvody 16 Sociální důvody 11 35

VO 3: Na jakém základě děti přijímáte? VO 3 jsou uvedeny v grafu číslo 1. Výstup: Nejvíce dětí v roce 2011 bylo přijato na základě souhlasu rodičů, příjem na základě předběţného opatření a na základě ústavní výchovy jiţ není tak četný. V grafu číslo 1 je toto zjištění znázorněné. Dohodu o umístění dítěte v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc najdeme v příloze číslo 3, potvrzení orgánu sociálně-právní ochrany dětí o trvání umístění dítěte pro děti vyţadující okamţitou pomoc najdeme v příloze číslo 4 a potvrzení orgánu sociálně-právní ochrany dětí o umístění dítěte v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc najdeme v příloze číslo 5. Přílohy uvádím pro představu, aby bylo zřejmé, které dokumenty je zapotřebí vyplnit a zařízení je musí mít k dispozici pro účely výplaty státního příspěvku pro zřizovatele zařízení vyţadující okamţitou pomoc. Přijetí na základě souhlasu rodičů tvoří nejvyšší procento přijatých dětí do zařízení Veská. Velmi často se zařízení setkává také s tím, ţe kojenci, batolata i děti v předškolním věku přicházející do zařízení a nejsou řádně očkované, bez daných preventivních prohlídek, neboť rodiče často s dětmi na pozvané kontroly k lékaři ani nechodí, nebo jsou opakovaně přeregistrované, kdy lékař ani nemá moţnost poznat rodinné zázemí dítěte i rodiče. Hlavně tato skupina dětí, které jsou určitou dobu v péči svých rodičů, přichází podvyţivena, sociálně zanedbaná včetně špatných stravovacích a hygienických návyků. Dunovský (1995) uvádí, ţe zanedbání péče o dítě se dotýká převáţně rodin s nízkým vzděláním. V určitých situacích je nařízení ústavní výchovy dítěti jediným moţným řešením. Především se jedná o případy, kdy je ţivot nebo zdraví dítěte ohroţeno a výchovu nelze zajistit jiným vhodnějším způsobem. Vţdy by se však mělo jednat o dočasnou péči. Dlouhodobý pobyt v ústavním zařízení je doprovázen určitými riziky, která se promítají do případné neúspěšnosti dítěte v budoucím ţivotě. 36

Graf č. 1: Základ přijetí dětí do zařízení. VO 4: Odkud děti přijímáte? VO 4 jsou uvedeny v grafu číslo 2. Výstup: Z grafu číslo 1, číslo 2 a číslo 3 můţeme vidět, ţe příjem dětí stojí na základě mimomanţelských dětí, jedná se o příjem do zařízení na základě okamţité pomoci a jedná se o děti, které jdou po propuštění z nemocnice přímo do zařízení. Ve většině případů jsou děti velmi malé, po týdenním pobytu v nemocnice jí opouštějí. Příjem dětí z manţelství jiţ tvoří menší díl koláče v grafu číslo 3. Jde o 30%, děti putují z domu, kdy je rodiče do zařízení dávají vzhledem k jejich nemoci. V zařízení je jim poskytnuta respitní péče a rodiče si mohou odpočinout. Jedná se o děti nějakým způsobem postiţené a rodiče je sem dávají na základě odpočinku a úlevy pro dítě. Vzhledem k tomu, ţe je v zaţízení moţnost týdenního stacionáře pro děti, mohou je zde rodiče nechat a zařídit si své záleţitosti. Kromě celoročního pobytu přijímá zařízení Veská i děti na denní či týdenní stacionární péči, dle potřeb dítěte a přání rodičů. Součástí centra je také ambulantní péče pro děti se speciálními potřebami, pro děti v náhradních rodinách. Tato péče mimo jiné zahrnuje podporu a poradenství v oblasti psychologické, sociální, fyzioterapeutické a výchovné. Všechny ţádosti o přijetí dítěte či matky byly v roce 2011 vyřízeny kladně dle přání a momentální situace ţadatelů. 37

Graf č. 2: Příjem dětí do zařízení. Graf č. 3: Příjem dětí na základě pomoci 38

Graf č. 4: Příjem dětí z rodin 7.4.2 Oblast propouštění dětí Dle mého názoru, by měl být vţdy v popředí nejlepší zájem dítěte, ale dokáţeme si odpovědět jaký takový zájem je? Je to snad zájem vrátit dítě do biologické rodiny? Co kdyţ rodina nefunguje tak jak má? A kdo to posoudí? Nebo je snad nejlepší zájem dítěte odejmout dítě z vlastní rodiny a dát ho do náhradní rodinné péče? Toto jsou otázky, na které si nedokáţeme odpovědět, je to velmi sloţitá věc, ale vţdy bychom měli myslet na dítě a na to, co se domníváme, ţe je pro něj nejlepší. Systém náhradní rodinné péče řeší pouze výjimečně případy skutečně osiřelých dětí. Dětí, kterým oba či jeden z rodičů zemřel. V takových případech dochází k tomu, ţe roli rodičů zastávají nejčastěji prarodiče či jiní příbuzní. Mnohem častěji se řeší osudy sociálně osiřelých dětí, o které se jejich rodiče nemohou, nechtějí nebo neumějí postarat. Děti mohou přicházet do nových rodin z novorozeneckých oddělení nemocnic, z kojeneckých ústavů, z dětských domovů, dětských center a jiných ústavů, z azylových domů, ze zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc či z původní rodiny. Zde se jedná o zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. 39

VO 5: Jaká je doba pobytu dětí v zařízení? VO 5 jsou uvedeny v grafu číslo 5. Výstup: Kojenecké zařízení Veská se snaţí, aby doba umístění dětí byla co nejkratší. Snaţí se o to pracovními postupy a úzkou spoluprácí s místně příslušnými sociálními odbory oddělení sociálně-právní ochrany dětí, coţ v roce 2011 bylo splněno. Propuštění dítěte je v součinnosti s dotčenými orgány, jako je například soud. Nezbytně nutné pro úspěšné završení případů je následné doprovázení rodin. Krátkodobé pobyty se týkají přijatých dětí na respitní péči. Většinou se jedná o 7 14 denní pobyty dle potřeb rodičů a také dětí, které byly přijaty v novorozeneckém věku na ţádost rodičů a následně po 6. týdnu ţivota byly propuštěny do náhradní rodinné péče. Děti s těţkými zdravotními problémy jsou v zařízení dlouhodobě, často jejich pobyt končí překladem do zařízení sociální péče a to vţdy v součinnosti s rodiči a dle zdravotního stavu dítěte. Délka pobytu dětí v zařízení spadá od pár dnů do 12 měsíců a i déle. Nejčastěji se jedná o děti, které zde stráví pár dnů aţ dva měsíce, jednalo se o 39 dětí. Bohuţel čím je dítě starší, tím déle to trvá. Tři aţ pět měsíců v zařízení stráví průměrně 17 dětí, půl roku aţ rok je to 11 dětí a delší pobyt za rok 2011 muselo vydrţet 12 dětí. Graf č. 5: Doba pobytu dětí v zařízení. 40