Odívání v českých zemích v období renesance

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Katedra Bakalářská práce Odívání v českých zemích v období renesance Clothing in the Czech lands in the Renaissance period Vypracoval: Aneta Plášilová Vedoucí práce: Dr. Dominika Sládková M.A. České Budějovice 2013

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné databázi STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne.. Podpis.

Děkuji vedoucí bakalářské práce Dr. Dominice Sládkové, M.A., za pomoc při vytváření této práce a za poskytnutí cenných rad a připomínek. Dále také děkuji paní Zuzaně Rubešové za odbornou konzultaci k tématu části oděvu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým přátelům a rodině, kteří mi byli po celou dobu práce oporou.

Abstrakt Bakalářská práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část je zaměřena na renesanční oděv, jeho části a vlivy italské, německé a španělské módy působící v českých zemích, které představím na konkrétních uměleckých dílech. Součástí teoretické části je výkladový slovník specifických pojmů. Praktická část bakalářské práce zahrnuje postupný vývoj realizace tří variant papírových modelů, inspirovaných portréty Bohunky z Rožmberka, Polyxeny z Pernštejna a Perchty z Rožmberka, zhotovených na principu vystřihovací a oblékací panenky pro děti. Součástí praktické části je jejich využití ve výuce na školách. Klíčová slova: renesanční oděv, papírový model, specifické pojmy, výkladový slovník Abstract This Bachelor paper is being composed of the theoretical and practical parts. The theoretical part is focused on renaissance clothing, its parts and Italian, German, and Spanish fashion influence in the Czech lands that are introduced on particular works of art. A part of the theory is the dictionary of specific terms. The practical part or the Bachelor paper includes realization of three variants of paper models inspired by portraits of Bohunka of Rosenberg, Polyxena of Pernstejn and Perchta of Rosenberg, made on the principal of a doll and clothes cutouts for children and its use within education. Key words: renaissance clothing, paper model (cutout), specific terms, dictionary

Obsah 1 Úvod... 6 2 Teoretická část... 8 2.1 Renesance... 8 2.1.1 Renesance v českých zemích... 8 2.2 Vlivy působící v českých zemích v období renesance... 10 2.2.1 Vliv italské módy... 10 2.2.2 Vliv německé módy... 10 2.2.3 Vliv španělské módy... 11 2.3 Oděv... 12 2.3.1 Spodní oděv... 13 2.3.1.1 Košile... 13 2.3.1.2 Punčochy... 16 2.3.2 Vrchní oděv dámský... 17 2.3.2.1 Živůtek... 17 2.3.2.2 Sukně... 20 2.3.3 Vrchní oděv pánský... 22 2.3.3.1 Kalhoty... 22 2.3.3.2 Kabátec... 24 2.3.4 Svrchní oděv... 26 2.3.4.1 Italské vlivy... 27 2.3.4.2 Německé vlivy... 27 2.3.4.3 Španělské vlivy... 29 2.3.5 Pokrývky hlavy... 31 2.3.6 Obuv... 32 2.3.7 Slovník pojmů... 35 3 Praktická část... 42 3.1 Postup vytváření modelu... 42 3.1.1 Příprava tisku... 42 3.2 Možnost využití ve výuce... 44 4 Závěr... 45 Použitá literatura a zdroje... 47 Obrazová příloha I... 49 Obrazová příloha II... 62 Zdroje obrazové přílohy... 68 5

1 Úvod Motto: Hamlet: Seems, madam? Nay, it is. I know not seems. Tis not alone my inky cloak, good mother, Nor customary suits of solemn black, Nor windy suspiration of forced breath, No, nor the fruitful river in the eye Hamlet: Zdá, madam? Je! Já neznám žádné zdání. Já nejsem jenom tenhle černý plášť A černý šat a černé pentle žalu, Ba ani příval předstíraných vzdechů, Potoky slz, co proudem prýští z očí, William Shakespeare Oděv je řeč, která promlouvá o našem aktuálním rozpoložení, je signálem, který vysíláme svému okolí. Pomáhá nám prezentovat stav, ve kterém se nacházíme, ale může nás i nechtěně odhalit. Stává se reprezentantem naší osobnosti. Oděv byl vždy vizuálním obrazem společnosti a podléhal dobovému vkusu, s každou dobou přicházely změny, které byly v souladu s vývojem kultury, společnosti, ale i techniky. Ve své bakalářské práci bych ráda přiblížila renesanční odívání zejména na území českých zemí. Pro nastínění, jak oděv mohl vypadat, by měly sloužit modely šatů inspirované portréty, které najdeme na hradech a zámcích Jihočeského kraje. Renesance je obdobím nového životního názoru, rozkvětu vědy a umění. Jelikož se v tomto období rozvíjela geometrie, dala by se renesance označit za počátek střihových šablon a střihů, které se od té doby používají do dnes. Želmíra Živná ve své knize Šaty dělají člověka napsala: Je jistě zásluhou renesance, která tak intenzivně rozvíjela geometrii, že měřictví a rýsování prostoupilo i zhotovování šatu. Oděv se již nearanžuje volně z kusů látky podle šíře tkaniny, ale konstruuje se šablonami, střihy. Proto je renesance významným obdobím pro oděv a jeho celkový vývoj a také důvodem, proč jsem si vybrala téma renesančního oděvu. 6

Tato práce bude strukturována na teoretickou a praktickou část. V teoretické části bakalářské práce nastíním, jak vypadal oděv a jeho jednotlivé části v období renesance na českém území, a zmíním země, které ovlivnily vývoj oděvu u nás, a to Itálii, Německo a Španělsko dle časové posloupnosti. Vzhled oděvu se budu snažit demonstrovat na uměleckých i literárních dílech z období renesance. Součástí teoretické části je slovníček specifických pojmů. Praktická část bakalářské práce popíše postup realizace papírových modelů šatů inspirovaných portréty Bohunky z Rožmberka, Polyxeny z Pernštejna a Perchty z Rožmberka, vyhotovených na principu vystřihovací a oblékací panenky pro děti. 7

2 Teoretická část 2.1 Renesance Renesance (znovuzrození) jako styl vznikla již na přelomu 13. a 14. století ve Florencii. Tato epocha navazuje na antické tradice a rozvíjí vědu a umění. Humanismus byl nový životní názor, který se snažil proniknout do světa přírody a vysvětlit místo člověka na zemi. Humanisté se snažili o harmonii člověka a světa kolem něj, která by vedla k dokonalosti. Architekt Leon Bapttista Alberti definuje dokonalost takto: Dokonalost je harmonická kombinace všech prvků, k nimž nelze nic přidat a nic ubrat bez porušení celku. 1 2.1.1 Renesance v českých zemích Renesance do zemí Koruny české přicházela velmi pomalu, její první náznaky se objevovaly již na přelomu 15. a 16. století ještě za vlády Ludvíka Jagellonského. Zcela do Čech pronikla až v 16. století a přetrvala do 17. století. Celé toto období je historicky spojeno s nástupem mocného rodu Habsburků na český trůn. 2 Mezi habsburské představitele patřil jako první od roku 1526 Ferdinand I. Habsburský, země Koruny české se toho roku staly součástí česko-rakousko-uherského soustátí. Ferdinanda I. vystřídal na českém trůně jeho syn Maxmilián II., který vládl v letech 1564-1576. Jeho vláda nebyla příliš úspěšná, v otázkách víry byl smířlivý, byl nakloněn luterství, a proto pod nátlakem luteránů zrušil basilejský kompaktát. Nové vyznání neslo název Česká konfese, kterou Maxmilián musel schválit, aby byl jeho syn Rudolf II. mohl být korunován na českého krále. Rudolf II. vládl nepříliš schopně v letech 1576 1611 a od roku 1583 trvale sídlil v Praze. Díky své zálibě a mecenášství v umění a vědeckém poznání se zasloužil o velké umělecké sbírky a Praha se stala významným kulturní i vědeckým centrem. Po smrti Rudolfa II. byl uznán českým králem jeho bratr Matyáš II., který udržel soustátí Habsburků i za cenu velké konfese. Jelikož jeho manželství bylo bezdětné, přijal český sněm za příštího panovníka Ferdinanda Štýrského, který vládl v letech 1619-1637. 3 Vláda 1 ŽIVNÁ, Ž. Šaty dělají člověka. Praha: Albatros, 1996, s. 34. 2 KUBŮ, N. České země v době renesance. Praha: Albatros, 1994, s. 3. 3 ČORNEJ, Petr. Dějiny zemí koruny české I. I, Od příchodu Slovanů do roku 1740. Praha: Paseka, 1992, s. 215 230. 8

Habsburků s sebou přinesla jako jediné náboženství katolickou víru a absolutismus, což vedlo k rozporům se šlechtou a městy v oblasti jejich práv a svobod. Tyto rozpory vyústily v české stavovské povstání, které následně vedlo k třicetileté válce, tedy válečnému konfliktu celé Evropy trvajícímu od roku 1618 do roku 1648. Válka však nezměnila postavení českých zemí, neboť zůstaly součástí habsburského soustátí až do roku 1918. 4 4 KUBŮ, N. České země v době renesance. Praha: Albatros, 1994, s. 3. 9

2.2 Vlivy působící v českých zemích v období renesance Renesanční oděv se v českých zemích začal pomalu objevovat na přelomu 15. a 16. století, přesto ještě na počátku 16. století je stále rozšířen pozdně gotický oděv jako důsledek husitských válek, které zpomalily jeho rozvoj. České země jsou ovlivněny módou dalších zemí - zejména italskou, německou a španělskou. 5 2.2.1 Vliv italské módy První krůčky italské renesanční módy do českých zemí míří v období vlády Jagellonců na přelomu 15. a 16. století. Dalším přínosem byly také kontakty mezi představiteli katolické církve, kteří byli vysíláni na studium a konsekraci do Itálie. V neposlední řadě danou módu ovlivňovali sami panovníci a katolická šlechta. Prvky italské renesanční módy lze sledovat již na uměleckých dílech z konce 15. století na Moravě. Tam se zachovalo torzo medailonu Elišky z Melic, které bylo součástí portálu věže zámku v Tovačově (vznik 1490-1492). Začátky italské renesanční módy můžeme rovněž vidět na portrétních medailonech z Moravské Třebové, kde je vyobrazen Ladislav z Boskovic a Magdaléna z Dubé a Lipé (1495). 6 Další prvky italské renesanční módy můžeme pozorovat na dílech deskové malby první čtvrtiny 16. století. Jako příklady české deskové malby je možno uvést varhanní křídla se sv. Jindřichem a sv. Kunhutou v kostele Panny Marie Sněžné, dále oltář roudnický, mostecký apod. Renesanční italská móda se objevuje i na reliéfu letohrádku královny Anny z druhé čtvrtiny 16. století. 7 2.2.2 Vliv německé módy Působení německé módy bylo mnohem silnější než módy italské. Tento vliv souvisí s obdobím německé reformace. Martin Luther poprvé veřejně vystoupil v roce 1517, jeho učení se do českých zemí dostalo pár let na to - kolem roku 1520. Pronikalo k nám zejména ze severního pohraničí, kde saská šlechta šířila luteránství i jako životní styl, takzvanou saskou renesanci. Především móda měšťanů odrážela myšlenky reformačního náboženství a symbolizovala příslušnost nositele. Vyznačovala se prostotou, nenáročností, 5 HERMENOVÁ, O. Historický kostým. Martin: Osveta, 1956, s. 13 a 14. 6 HLOBIL, I. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia, 1992, s. 112-120. ČORNEJ, P., BÁRTLOVÁ, M. Velké dějiny zemí Koruny české. Praha: Paseka, 2007, s. 650. 7 ČORNEJ, P., BÁRTLOVÁ, M. Velké dějiny zemí Koruny české. Praha: Paseka, 2007, s. 654 658. KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 49 a 50. 10

střídmostí, počestností a oproštěností od zdobných prvků. Tento typ módy lze sledovat na dílech Mistra IW vzniklých v první čtvrtině 16. století. Saská šlechta obývající sever Čech se vyznačovala módou mnohem výstřednější, kterou zobrazují díla Lukáše Cranacha. 8 2.2.3 Vliv španělské módy Vliv španělské módy se v českých zemích rozšířil zásluhou Habsburků, kteří byli spjati se španělským dvorem příbuzenskými vztahy - vzájemnými sňatky i výchovou na tamním dvoře. 9 Habsburkové, kteří nastoupili na český trůn 23. října 1526, do českých zemí přinesli i španělskou renesanční módu, jež se velmi rychle rozšířila především mezi katolickou šlechtou. Módu tohoto typu budeme sledovat na dobových portrétech Rožmberků. Způsobu oblékání podle vzoru španělského dvora podlehla i saská šlechta a od druhé poloviny 16. století se styl rozšířil i na Moravě, zvláště mezi lidmi spojenými s katolictvím, tedy především na dvoře olomouckého biskupství. Následně se moravská šlechta spojila se španělskou vzájemnými sňatky Pernštejnů a Dietrichsteinů. Španělský oděv, který nosila moravská šlechta, lze sledovat na obrazech již zmíněných rodů. 10 Španělská móda prosazovala velmi přísný oděv, který se nosil s hrdostí, jelikož oděv to ani jinak nedovoloval. 8 ČORNEJ, P., BÁRTLOVÁ, M. Velké dějiny zemí Koruny české. Praha: Paseka, 2007, s. 686-702 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 114 119. TYLÍNEK, P. Základní etapy vývoje oděvní kultury. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2004, s. 39. 9 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 151. 10 Tamtéž, s. 156 157. ČORNEJ, P. Dějiny zemí koruny české I. I, Od příchodu Slovanů do roku 1740. Praha: Paseka, 1992, s. 216. 11

2.3 Oděv Oděv je specifický výrazový prostředek člověka a symbolizuje často příslušnost k určité společenské vrstvě a zároveň je odrazem hospodářských a politických podmínek doby, tedy ukazatelem celkové kulturní úrovně společnosti. 11 K renesančnímu ideálu harmonického člověka patřil i harmonický oblek. 12 Renesanční móda zdůrazňovala přirozené tělesné proporce a harmonické pojetí souměrnosti a uměřenosti, ustálila pasovou linii oděvu v přirozeném místě a upřednostňovala krásu textilií a materiálů, mezi které patřil samet nebo brokát s častými vzory granátového jablka. Renesance svým zájmem o geometrii přispěla i k výrobě oděvů pomocí konstruování šablon a střihů, podle kterých se oděvy zhotovovaly, a tím skončilo volné aranžování látky do podoby šatu. 13 Práce se střihem znamenala zásadní změnu, oděv dostal pevnou konstrukci a podobu, která se svou jedinečností a precizností dá připodobnit k sochařskému dílu. Je možné říci, že tímto způsobem byl odstartován nový směr, který vyústil ke vzniku salónům Haute couture. Tento pojem znamená doslova vysoké krejčovství, které se ve světě módy objevuje v 60. letech 19. století. Je to označení pro nejexkluzivnější podobu módy, která nám může být prezentována. Jedná se o odvětví módy, ve kterém si zájemkyně mohou objednat model pouze na zakázku. Za patrona haute couture je považován Charles-Féderic Worth, který okolo roku 1858 založil krejčovský dům v Paříži, který se specializoval na výrobu nevšedních modelů. Worthova výroba, jako první umožňovala úpravy již ušitého modelu na míru dle představ individuálních zákazníků a byla pravidelně předváděna tzv. sossies manekýnami. 14 V období renesance se objevovaly jedny z prvních knih se střihy, například příručka pro krejčí Schneidermeisterbuch H. Niedermayera, která vyšla roku 1544. 15 Díky krejčovskému závodu v Innsbrucku, který zachoval pár krejčovských knih, můžeme vidět jak střihy nebo střihové šablony vypadaly. Střih košile počítá již s rozšířením a tvarem rukávů. Na střihu je 11 SKARLANTOVÁ, J., ZÁVORECKÁ, J. Základy oděvního výtvarnictví pro I. III. Ročník středních průmyslových škol oděvních. Praha: Státní pedagogické, 1978, s. 11. 12 ŽIVNÁ, Ž. Šaty dělají člověka. Praha: Albatros, 1996, s. 34. 13 Tamtéž, s. 34. SKARLANTOVÁ, J., ZÁVORECKÁ, J. Základy oděvního výtvarnictví pro I. III. Ročník středních průmyslových škol oděvních. Praha: Státní pedagogické, 1978, s. 76. 14 LIPOVETSKY, G. Věčný přepych. Praha: Prostor, 2005, s. 60. LIPOVETSKY, G. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2010, s. 101. 15 ŽIVNÁ, Ž. Šaty dělají člověka. Praha: Albatros, 1996, s. 34. 12

spaní. 18 Mezi pánský spodní oděv se dají kromě košile zařadit také spodní kalhoty zjevné církevní roucho (obr. 1). Na střihových šablonách jsou vyobrazeny kalhoty a krátká sukně, která mohla být v konečné verzi použita jako španělské spodky (obr. 2) 16 V této kapitole se věnuji jednotlivým částem oděvu, které jsou rozděleny do podkapitol podle rozdělení oděvu na spodní, vrchní a svrchní. Na jednotlivých částech oděvu poukazuji na prvky ovlivňující jeho vývoj, tedy způsob oblékání v českých zemích, a to zejména působením italské, německé a španělské módy. 2.3.1 Spodní oděv Spodní oděv byl nošen na holém těle a odděloval tělo od vrchního oděvu. Tato spodní vrstva měla řadu funkcí, mezi které patřila např. ochrana pokožky těla před podrážděním, neboť kabátce a živůtky byly zhotovovány z tvrdých a škrábavých materiálů, navíc protkávaných zlatými či stříbrnými nitěmi. Mezi další funkce patřila funkce hygienická, a to zejména u košile tím, že sála pot, bránila poškození oděvu a zvyšovala jeho trvanlivost. Hřejivost byla další důležitou funkcí spodního oděvu. Estetickou funkci najdeme obzvláště u košile, která zdobila oděv především v dekoltáži a u rukávů oděvu. Košilí, jež byla nejrozšířenějším typem spodního oděvu neboli prádla, se budeme zabývat dále v této kapitole, kde se zaměříme na její vývoj vzhledem k působení vlivů již zmíněných zemí. 17 K dámskému spodnímu oděvu rovněž patřily krátké spodní živůtky, zvané oplečí, a rukávce, které se u oděvu často měnily. Rovněž se nosila podoba rubáše, spodničky nebo tzv. letnice, obzvláště u nižších společenských vrstev. Později se objevily i dámské spodní košilky z jemných materiálů, jako je hedvábí a jemné plátno. Spodní oděv se užíval i na a punčochy. Stejně jako u žen mohl spodní oděv sloužit taktéž jako oděv noční. 19 2.3.1.1 Košile Košile byla nezbytnou součástí oděvu, i když do konce 15. století byla zcela skryta pod oděvem. Střih košile v období renesance usiloval o co největší rozšíření objemu, proto 16 PETRASCHECK-HEIM, Ingeborg. Die Meisterstückbüeher des Schneiderhandwerks in Innsbruck [online]. Ferdinandeum: Tiroler Landesmuseum, 1970, s. 159 a 178. [cit. 2013-04-28]. 17 PETRÁŇ, J. Dějiny hmotné kultury, II, (2), Kultura každodenního života od 16. do 18. Století. Praha: Karolinum, 1997, s. 886 a 887. 18 Tamtéž, s. 886 a 887. 19 Tamtéž, s. 886-888. 13

nebylo neobvyklé vkládání klínů, což odpovídalo i názvu košil jako klínovka či sklínovka. 20 Nejčastěji se ke zhotovení košil používaly materiály jako len 21 a plátno, 22 které mohly mít různou kvalitu, objevovaly se také bavlněné a hedvábné tkaniny. Košile se nepatrně přizpůsobovaly vlivům módy proudícím do českých zemí z Itálie, Německa a Španělska. Ovlivnění módy v českých zemích módou italskou můžeme sledovat převážně ke konci 15. století. Košile byla pod italským vlivem v dekoltáži a na dolních částech rukávu různě modelovaná. Tato modelace byla uskutečňována pomocí nabírání, vrapování 23, skládání 24, lemování a všívání do pásku, ze kterého se později vyvinula manžeta a límec. 25 Části košile, které byly vystaveny na odiv, zvláště dekolt a dolní části rukávu, byly zdobeny vyšíváním, protkáváním nebo našíváním zlatých nebo podobně vzácných nití či drahokamů. 26 Rukávy měly často nabíranou a skládanou formu. 27 Barva košile byla převážně bílá. Košili s podobnými prvky můžeme vidět na mramorových medailonech z Moravské Třebové s vyobrazením Ladislava z Boskovic a Magdalény z Dubé a Lipé. Zde je možné prohlédnout si Ladislava v rozhaleném kabátci s vrapovanou košilí, která je na hrudi všita do pásku ozdobně vyšívaného drahocennými nitěmi. V rozhalení kabátce je vidět dvojitý těžký řetěz, nejspíše zlatý, který je uprostřed zdoben střapcem (obr. 3). 28 Magdaléna je zde vyobrazena v hojně vrapované 29 košili, která je stažena do ozdobného pásku či lemu s bordurovou 30 výšivkou, se vzorem rozet a rozvilin (obr. 4). Pod vlivem německé dámské módy si měšťanky a zastánkyně náboženské reformace oblékaly košile pod živůtek jako vyloženě spodní oděv. Jelikož živůtek nebyl dekoltován, byla pod něj často oblékána košile se stojatým límcem, který byl zdoben 20 Viz slovník pojmů, s. 43. 21 Viz slovník pojmů, s. 40. 22 Viz slovník pojmů, s. 41. 23 Viz slovník pojmů, s. 43. 24 Viz slovník pojmů, s. 43. 25 Viz slovník pojmů, s. 40. 26 HLOBIL, I. PETRŮ, E. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha:Academia, 1992, s. 115-120. 27 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 30. 28 HLOBIL, I. PETRŮ, E. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha:Academia, 1992,.s. 118. 29 Viz slovníček pojmů, s. vrapování je pravidelné navlnění, které je vytvořeno velkým nařasením textilie upevněné do pravidelných záhybů. TERŠL, Stanislav. Abeceda textilu a odívání. Praha: Noris, 1994, s. 257. 30 Viz slovník pojmů, s. 36. 14

nejčastěji sponami, stuhami či tkanicemi. 31 Košile kvůli reformačním myšlenkám, jako symbol prostoty a počestnosti, byla schovaná pod svrchním oděvem a rouškou, jak to vidíme na grafice měšťanky od Hanse Weigela, kde je živůtek až ke krku a hlava společně s krkem omotána rouškou (obr. 5). Oproti tomu sever českých zemí pod vlivem saské šlechty nosil výstřednější oděv - v tomto případě živůtek s velkým výstřihem a prostřihávanými rukávy. Pod něj se oblékala košile z jemného materiálu, která už byla zdobena vrapováním nebo skládáním, jež bylo staženo ke krku ozdobnou stuhou, páskem či náhrdelníkem. Rukávy košile prosvítaly nebo se protlačovaly ven z průstřihů nebo rozstřihů jak podélných, tak příčných. Na oltáři se zasnoubením sv. Kateřiny lze na prostřední desce oltáře pozorovat košili, která je vytlačena skrze příčný rozstřih rukávu živůtku. Košile je vrapovaná a všitá do ozdobného pásku (nejspíše vyšívaného zlatem), který obepíná krk. Horní okraj košile obepínající krk je jemně obšit krajkou. Na levém křídle oltáře je vidět košile také v dekoltáži živůtku, ale je zakončena na hrudi ozdobným lemem s jemným řasením. Podle mého názoru jsou zde vidět rukávy košile, nikoli rukávy živůtku, které jsou velmi široké a stažením pomocí pásků tvoří jakési bacouchy. Dolní okraj rukávu je zakončen jemným nařasením (obr. 6). Pánská košile se tímto vlivem výrazně nezměnila, stále zůstává volná a nařasená s dlouhými rukávy, s vloženými klíny a hojně zdobeným dekoltem všitým do pásku. Toto můžeme pozorovat na Mostecké votivní desce vyobrazující muže v rozhalené šubě, kde je vidět košile s vrapováním, všitým do pásku, jenž obepíná krk (obr. 7). Působením španělské módy a její uniformity a upjatosti ustupuje viditelnost košile do pozadí. Košili proto můžeme sledovat jen na manžetách na dolních okrajích rukávů a na límci, který se vyvinul z pásků a lemů, do nichž byla košile původně všívána. Límec byl pod vlivem španělské módy zhotovován z luxusních materiálů a zkrášlován paličkovanými krajkami, které navíc byly vyšity zlatými či jinými vzácnými nitěmi. Na portrétu Marie Těšínské je vidět jemně nařasený límec košile, jehož okraje jsou lehce ozdobeny paličkovanou krajkou. Dolní okraje rukávů jsou taktéž z jemně nařasené krajky (obr. 8). 32 Skládání a vrapování límce a manžet se stalo běžnou součástí oděvu a vedlo ke vzniku okruží, které je možné sledovat nejprve u krku a následně i místo manžet na dolním okraji rukávu. Na portrétu Viléma z Rožmberka lze vidět límec košile, jehož okraj je 31 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 136. a 144. 32 ČECHOVÁ, L., HALÍKOVÁ, A. Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 43 53. 15

zřasený, což může být způsobeno našitím krajky na okraj límce. Tuto podobu můžeme spatřit i na dolních okrajích rukávů košile, která vykukuje z rukávů kabátce (obr. 9). Límec košile, který nebyl pod okružím vidět, byl často stojatý a ozdobně vyšívaný. 33 Košile vyšších vrstev byly vyráběny z drahých hedvábných látek, u nižších společenských vrstev zůstává košile převážně z materiálů jako plátno či kmet. Později můžeme sledovat límce nejčastěji pod okružím v různých oválných či čtverhranných variantách. 34 2.3.1.2 Punčochy Punčochy jsou součást oděvu, který odíval dolní končetiny od upletené šlapky, až do poloviny stehen. 35 Do konce 15. století, kdy v českých zemích doznívá pozdně gotická móda, byly nošeny punčochové kalhoty. Přelom 15. a 16. století přinesl rozdělení punčochových kalhot na samostatné kalhoty, zvané poctivice, a punčochy. Punčochy byly k poctivicím přivazovány prostřednictvím podvazků anebo mohly být zapínané pomocí šněrování. K ušití punčoch se používaly nejčastěji soukenné a kožené materiály. 36 Změna ve výrobě punčoch nastala v druhé polovině 16. století. Zatímco do té doby se šily, od 16. stol. se ručně pletly. Pletené punčochy dokázaly lépe obepnout dolní končetinu a staly se luxusním zbožím. Na základě poptávky po tomto zboží vznikají specializované profese. Punčochy v tomto období jsou stále součástí kalhot. Nejprve se pletly na dvou jehlicích, poté na čtyřech jehlicích, nejčastěji z bílých a světlých přízí. Vynálezem mechanického stavu, který sestrojil roku 1589 Wiliam Lee, se usnadnila a zrychlila výroba punčoch - princip tohoto vynálezu se využívá dodnes. Na přelomu 16. a 17. století byly punčochy drahou záležitostí jak v bavlněné, tak i ve vlněné či nitěné podobě. Mezi nejdražší patřily punčochy hedvábné, které byly výsadou nejbohatších. Barevnost punčoch se rozšířila, jak můžeme sledovat i na uměleckých dílech té doby. Zejména pro španělskou módu byla typická bílá, černá, hnědá, červená, žlutá, modrá, zelená a jejich odstíny (obr. 10). 37 33 LUTOVSKÝ, M., BRAVERMANOVÁ, M. Hrobky a hroby našich knížat, králů a prezidentů. Praha: Libri, 2007, s. 176. 34 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 178 a 179. 35 TERŠL, S. Abeceda textilu a odívání. Praha: Noris, 1994, s. 36 Winter, Z. Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. Až po dobu pobělohorské bitvy. Praha,1893, s. 484. PETRÁŇ, J. Dějiny hmotné kultury II(2). Kultura každodenního života od 16. do 18. Století. Praha: karolinum, 1997. ISBN: 80-7184-086-6, s. 889. 37 ČECHOVÁ, A L, HALÍKOVÁ A. Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Lidové noviny, 2004, s. 49. 16

4). 41 Živůtek byl nejčastěji zkrášlen lemováním 42 nebo vyšíváním zlatými nitěmi 2.3.2 Vrchní oděv dámský Dámský vrchní šat byl ještě do konce pozdní gotiky spojen v jeden celek, počátkem renesance se rozdělil na živůtek a sukni. Za toto rozdělení vděčíme působení italské módy. V této kapitole se budu věnovat živůtku a sukni a vlivům, které působily na jejich vývoj. 2.3.2.1 Živůtek Oddělením živůtku od sukně se rozšířily možnosti jeho barevných, materiálových nebo jiných variant. Rukávy živůtku byly nejzdobnějším, tedy i nejdražším prvkem. Měly také možnost obměny, jelikož se zhotovovaly zvlášť, aby se mohly kombinovat i s jinými variantami živůtku. 38 Živůtek ovlivněný italskou módou byl volný a dekolt na předním díle byl stažen šněrováním, které bylo většinou umístěno na hrudi, pod prsy nebo na zadním díle živůtku. Živůtek nabízel mnoho typů dekoltů, nejčastěji do tvaru čtverce nebo oválu. Na již zmíněném mramorovém medailonu Magdalény z Dubé a Lipé vidíme živůtek s hlubokým výstřihem, který je stažen na předním díle pomocí šněrování. Výstřih živůtku zdobí ozdobný vyšívaný lem. 39 Ve výstřihu je možné sledovat spodní košili bílé barvy. Živůtek je zakončen v pase a jeho rukávy jsou úzké a dlouhé až k zápěstí. Rukávy takového živůtku byly rozstřiženy v místech loktů a ramen, aby byla na odiv vystavena část spodního oděvu. Průstřihy živůtku připomínaly tvar vejce nebo pecky. 40 Zdobení mohlo být v podobě řasení, převážně v místě ramen, které bylo následně staženo páskem nebo pruhem látky na několika místech rukávu, čímž se vytvářely na rukávu jakési balonky (obr. a zdoben drahými kameny. Na mramorovém torzu medailonu Elišky z Melic, který je blízký florentským vzorům, je vidět uplatnění módních prvků hlavně na živůtku, jenž má ŠTÝBROVÁ, M. Dějiny odívání: Boty, botky, botičky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009, s. 100-101. KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 104-105. 38 PETRÁŇ, J. Dějiny hmotné kultury, II, (2), Kultura každodenního života od 16. do 18. Století. Praha: Karolinum,1997, s.893. 39 HLOBIL, I. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia, 1992, s. 118. 40 Tamtéž, s. 140 a 144. 41 KYBALOVÁ, L., LAMAROVÁ, M., HERBENOVÁ, O. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 139 a 140. 42 Viz slovník pojmů, s. 38. 17

dekolt lemovaný výšivkou z drahocenných nití obohacenou o drahé kameny (obr. 11). 43 Z německých zemí do českých přichází druh živůtku, který byl často bez výstřihu a se stojatým límcem zvaný saský límec, hlavně u střední vrstvy, tedy měšťanek ovlivněných náboženskou reformací. U vyšších společenských vrstev míval živůtek výstřih, který byl vyplněn košilí nebo transparentní látkou. Pokud byl výstřih hluboký, byl spojený šněrováním. Dekoltované živůtky lze sledovat na oltáři se zasnoubením sv. Kateřiny, kde jsou vidět především živůtky se šněrováním, které dosahovalo až za pasovou linii, kde už byla sukně. Výjimkou je živůtek na pravém křídle oltáře, který má velmi malé šněrování. Všechny živůtky na tomto oltáři jsou lemovány širokým lemem nejspíše ze sametu a u všech živůtků je vidět košile (obr. 6). Materiál, ze kterého byl živůtek zhotovován, byl různorodý - od sametu přes barchan 44 nebo atlas 45 až po damašek 46. Barevnost látek, z nichž se živůtky šily, byla určena účelem, věkem a společenským postavením. Živůtky, které plnily reprezentativní účely, byly tmavých barev, tedy černé, šedé, tmavě modré apod. Dle Safrlatové měly dívky živůtek zhotovený ve světlých barvách, které zdůrazňovaly nevinnost. 47 Rukávy živůtků byly velmi stylizovaným, drahým a dekorativním prvkem oděvu. Byly zhotovovány zvlášť, aby se daly použít s jinými variantami živůtku. Většinou se rukávy k živůtku připevňovaly pomocí lehkého stehování, šněrování nebo stužkování, aby to vypadalo, že k živůtku patří. Měly nejčastěji tvar kužele, kterého se dosáhlo pomocí řasení, průstřihů nebo vytlačováním košile nebo podšívky skrze průstřihy. Látka, která byla vytlačována skrze průstřihy, byla z luxusních a drahých materiálů. U rukávů tohoto typu byla možnost stažení do pásku, který mohl být ozdobně vyšit - tímto způsobem se dosáhlo přetínání rukávu. Tento typ rukávu lze vidět na obraze Lucase Cranacha (obr. 13), kde je rukáv jemně prostřižen a následně stažen - tedy pravidelně přetínán ozdobným páskem a tvoří jakési koláčky, které se od ramene až po zápěstí postupně zužují do tvaru kužele. Dolní okraj rukávů byl často stažen do pásku či manžety. Ty bývaly ozdobně vyšité a obepínaly zápěstí. Z manžet často vykukovala ozdobná krajková obruba košile. Druhy rukávů tohoto typu je možné vidět na oltáři se zasnoubením sv. Kateřiny (obr. 6), kde jsou 43 SAFRLATOVÁ, Zuzana. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 106. 44 Viz slovník pojmů, s. 36. 45 Viz slovník pojmů, s. 36. 46 Viz slovník pojmů, s. 36. 47 SAFRLATOVÁ, Zuzana. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 144 a 145. 18

vidět tři typy rukávů. Na obou křídlech oltáře vidíme mohutné rukávy přetínané ozdobnými pásky nebo stuhami, které tvoří jakési bacouchy. Na pravé straně oltáře jsou rukávy prostřihávané a na levé straně jsou dle mého názoru rukávy košile. Uprostřed oltáře je variace rukávu s přetínáním a příčným rozstřižením, ze kterého je vytlačena košile, a rukáv je posléze volným šněrováním znova spojen. K živůtku patřil límec, ze kterého později vznikl tzv. kolár. Kolár mohl být zdoben knoflíky, prýmky, 48 sponami či tkanicemi. Většinou byl zhotovován ze sametu, damašku či šamlatu. 49 Španělská móda nám přinesla živůtek, který svým tvarem směřuje do útlého pasu, tedy do tvaru špičky, tzv. husího břicha. Tento typ živůtku má rozšířená ramena, která se vycpávala zbytky látek, koudelí apod. Tvar živůtku dělal dámskou postavu honosnější, štíhlejší a prodlužoval ji. Španělská móda potlačovala ženské poprsí, a proto se zde objevil první korzet, vyztužený pomocí kostic v podobě kovových plátů či destiček, aby byl tvar živůtku plochý, jak je vidět na portrétu Marie Maxmiliány z Pernštejna s dcerou Polyxenou (obr. 13). 50 Živůtek byl ze dvou vrstev. Materiály, ze kterých byl živůtek měšťanstva ušit, byly především hedvábné, jako je karamazín 51, aksamit nebo damašek. Barvy živůtku se vlivem španělské módy zpestřily. Objevovala se barva modrá, fialová, červená či zelená. Živůtky se zdobily premováním, lemováním, a to i v několika řadách pomocí sametových nebo draze vyšívaných prýmků či stuh. Tento příklad zdobení premování v několika řadách je vidět na portrétu Bohunky z Rožmberka (obr. 14). U vyšších společenských vrstev se živůtek zdobil cennými šperky, zlatem, drahými kameny či perlami. Důležitým prvkem je špička živůtku neboli husího břicha, která byla hojně zdobena a zdůrazněna mohutnými šperky, například pásem z drahých kamenů, zlata nebo perel. Dále mohly být vzácné šperky v místech spoje, tedy ve švech živůtku a rukávů, kde zdůrazňovaly ramena. Na již zmíněných uměleckých dílech je možné pozorovat i tyto další typy zkrášlování dámského živůtku. 52 48 Viz slovník pojmů, s. 40. 49 KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 78. 50 KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 113. KYBALOVÁ, L., LAMAROVÁ, M., HERBENOVÁ, O. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 163 a 164. 51 Viz slovník pojmů, s. 37. 52 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 189 a 190. 19

Rukávy byly stejně jako živůtek ze dvou vrstev. První vrstva, spodní, měla dlouhé, úzké rukávy až k zápěstí. Druhá vrstva, vrchní, byla většinou krátká, vycpávaná, formovaná tak, aby byl vidět dlouhý úzký rukáv. V místě ramen se rukávy nabíraly nebo vycpávaly a poté se zužovaly a obepínaly ruku až k zápěstí. Často byly rukávy ze dvou vrstev - spodní rukáv byl úzký, těsně obepínající ruku až k zápěstí. Svrchní rukáv mohl být krátký balonový, nabíraný a hojně zdobený. Na portrétu Bohunky z Rožmberka můžeme pozorovat krátký balonový rukáv svrchního živůtku, který je zdobený zlatými ozdobami, a spodní rukáv, jenž je dlouhý a obepíná paži až k zápěstí, kde z něj vykukuje krajka košile (obr. 14). Rukávy se také mohly rozšiřovat do tvaru falešných rukávů nebo do tvaru pláštěnky, což můžeme vidět na portrétu Marie Polyxeny z Rožmberka. Její svrchní rukáv je hodně rozšířený do falešných rukávů a spodní rukáv těsně obepíná ruku až k zápěstí, kde jej zdobí nařasená krajka (obr. 15). Rukávy byly k tomu zdobeny průstřihy, rozparky ve tvaru hvězd, čtverců, kosočtverců apod. Zdobení prýmky, pásky nebo tkanicemi přetrvává i v módě španělské. 53 Z dolního okraje rukávů prokukuje dolní okraj košile, který byl hojně řasený, skládaný nebo na něj mohla být našita ozdobná manžeta, eventuálně krajka, která byla sladěna s okružím. Okruží sladěné s krajkou vykukující z konce rukávu lze pozorovat na všech zde zmíněných portrétech (obr. 13, 14, 15) 54. 2.3.2.2 Sukně Dámská sukně je v období renesance přestřižena v pase a tím získala možnost variant. Objevovaly se lehké letní sukně, které byly nepodšité a šily se z barchanu či plátna, zatímco teplé sukně se podšívaly. Například mochejrová sukně byla podšitá suknem a naopak. Do 17. století byla pestrá barevnost sukní na denním pořádku, ale od 17. století se omezuje a převládají odstíny modré. 55 V období působení italské módy byla sukně upevněna lehce nad pasem, kde byla řasena a všita do pásu. Vrchní sukně se často skládala ze sukně spodní a svrchní - ta dosahovala nejčastěji délky na zem s prodloužením do vlečky. 56 Působení italského vlivu 53 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 189 a 190. KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 113. 54 ČECHOVÁ, L., HALÍKOVÁ, A. Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 51. 55 PETRÁŇ, J. Dějiny hmotné kultury II(2). Kultura každodenního života od 16. do 18. Století. Praha: karolinum, 1997, s. 893. 56 KYBALOVÁ, L., LAMAROVÁ, M., HERBENOVÁ, O. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 139 a 140. 20

lze pozorovat na dochované nástěnné malbě měšťanského domu rodiny Tenglů z první třetiny 16. století. Zde je vyobrazena žena v sukni prodloužené do vlečky s linií těsně nad pasem. Svrchní sukně je zdobena dvěma prýmky a spodní sukně byla zhotovena z cenného materiálu červené barvy (obr. 16). 57 Sukně pod vlivem německé módy byla posazená v linii pasu, měla kuželovitý tvar a v pase byla bohatě řasena, až vytvářela husté trychtýřovité záhyby nebo mohla být plisována. 58 Na díle Lucase Cranacha si lze všimnout sukně s četnými trychtýřovitými záhyby, v pase hojně řasené. Tato sukně je dlouhá a zdobená bordurovou výšivkou ve třech řadách (obr. 17). Sukně byly šité v dlouhé délce a mohly být prodlouženy do vlečky, které se říkalo sukně s ocasem nebo otáhlice. 59 Sukně byly zhotovovány z různých materiálů. Mezi ty dražší, typické pro vyšší společenskou vrstvu, patřily damašek, šamlat nebo aksamit. Pro měšťany byl typický barchan nebo haras a prostý lid měl sukně vlčnaté nebo plátěné, zvané kytle. 60 Barvy sukní byly také různé. Sukně byly zdobeny nejčastěji lemy, bordury a prýmky, které mohly být v několika řadách a kontrastovaly s barvou sukně, ale většinou byly tmavé. Důležitým prvkem, který se oblékal přes sukni, byl takzvaný šorc, fěrtoch, kasanka nebo pásnice, což byla zástěra, která se stala součástí vycházkového šatu. Doplňkem těchto zástěr byly různé předměty, jako měšce nebo klíče, které se připevňovaly k pasu. Jak lze vidět na vyobrazení měšťanky od Hanse Weigla 61, sukně se rozšiřuje a tvoří jemné záhyby a dolní okraj je lemován stuhou ve čtyřech řadách. Přes sukni je oblečena jemně řasená zástěra. Kolem pasu je kožený pásek spadající přes bok, na kterém je zavěšena nožnice (obr. 5). Zástěry byly nejčastěji bílé barvy a na dolních nebo bočních okrajích byly zdobeny vyšíváním, lemováním nebo prýmky, které mohly být v několika řadách. U vyšších společenských vrstev byly zástěry z drahého materiálu a byly zdobeny krajkou a bohatou výšivkou. 62 Na grafice Franze Hoogenbergha jsou vyobrazeny pražské měšťanky se zástěrami s bohatou výšivkou. Sukně měšťanek jsou hojně řasené a vytvářejí trychtýřovité záhyby, dolní okraj je zdoben výšivkou a lemován stuhami ve třech řadách 57 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem: Studio historica 9, 2010, s. 108. 58 Viz slovník pojmů, s. 40. 59 KYBALOVÁ, L., LAMAROVÁ, M., HERBENOVÁ, O. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 78 a 79. 60 WINTER, Zikmund. Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy. F. Šimáček, 1894, s. 346. 61 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 79. 62 Tamtéž, s. 78 a 79. 21

(obr. 18). Sukně ovlivněná španělskou módou přestává být v pasové linii řasena a získává tvar kužele i s jeho hladkými stěnami. Délka sukně dosahovala těsně nad zem, vlečka se už neobjevuje, nebo jen velmi zřídka. Pevný tvar sukně zajišťuje verdugada neboli první krinolína v Evropě. Tato verdugada byla vyztužována kovovými obručemi, na které byla napnuta látka, nebo byla vyztužena pomocí plsti či mořské trávy. Na portrétu Bohunky z Rožmberka je podle mého názoru kvůli přehrnuté látce vidět předěl nebo konec železné výztužné obruče verdugady. Také je zde vidět kuželovitý tvar sukně, která je zdobena prýmky ve čtyřech řadách, jež se schází ve středu předního dílu sukně společně se středovým prýmkem zdobeným zlatými ozdobami (obr. 14) 63. Další varianta, která udržovala zvonovitý tvar sukně, byla tzv. vlaská břicha neboli klobásy, což byly polštářky podobného tvaru, které se umisťovaly pod sukni. 64 Sukně se zhotovovaly z materiálů jako samet a brokát a byly vyšívány zlatými a jinými drahocennými nitěmi a pošity perlami a drahými kameny. 65 2.3.3 Vrchní oděv pánský V této podkapitole se zabývám vrchním pánským oděvem a jeho částmi, mezi které patří kalhoty a kabátec, a působením módních vlivů z Itálie, Německa a Španělska na základě časové posloupnosti. 2.3.3.1 Kalhoty Z pozdního středověku se do renesance dochovala móda zvaná Mi-part. Je to móda punčochových kalhot, které vznikaly sešitím dvou nebo více kusů látky různých barev, jež byly často asymetrického tvaru. 66 Na přelomu 15. a 16. století se středověké nohavice proměnily v kalhoty, zvané poctivice. Tento typ kalhot byl nejčastěji v jedné barvě. Poctivice obepínaly horní část dolní končetiny po celé délce, až ke kolenu. Punčochy pak pokrývaly dolní část nohy a v místě nad kolenem se připevňovaly. Poctivice byly dále 63 KYBALOVÁ, L., LAMAROVÁ, M., HERBENOVÁ, O. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 163 a 164. KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 109-113. 64 WINTER, Zikmund. Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy. F. Šimáček, 1894, s. 320. 65 Tamtéž. 66 KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 63. 22

opatřeny takzvaným krytím neboli poklopcem, který přetrval z období gotiky. Krytí bylo vycpáváno a připevňovalo se v pase pomocí tkanic zavázaných na dvou stranách. Krytí se vycpávalo do různých velikostí, třeba až do velikosti dětské hlavy, také tvary se mohly lišit. Dále mohlo být krytí zdobeno vyšíváním, lemováním nebo ozdobnými stuhami či tkanicemi. 67 Období působení italského vlivu se téměř shoduje s pozdně gotickou módou, jelikož se v tomto období stále nosily punčochové kalhoty, což je možné vidět na reliéfu Ferdinanda I., kde lze pozorovat punčochové kalhoty, které těsně obepínají dolní končetiny (obr. 19). V polovině 16. století se do českých zemí dostala móda lancknechtů z Německa v podobě plunder, jinak také zvaných kalhoty pytlaté. Nohavice těchto kalhot měly tvar pytlů, od čehož se odvodil i jejich název. Byly velmi mohutné a nabírané, na jejich zhotovení se spotřebovalo velké množství materiálu. Mohly být zdobené nesešitými pásy či pruhy látky nebo byly pruhy vytvořeny pomocí rozparků 68 - tedy prvky, které byly typické pro španělskou módu. Délka plunder sahala nejčastěji ke kolenům, kde byl dolní okraj sepnut stuhami. 69 Tyto plundry lze vidět na ilustraci z knihy Konáče z Hodiškova, kde jsou zobrazeni muži v prostřihávaných plundrách dosahujících svou délkou nejdéle pod kolena, kde byly uchyceny pomocí stuhy nebo pásku (obr. 20). V období mezi druhou polovinou 16. století a počátkem 17. století jsou stále v módě i úzké poctivice. Tento druh kalhot dosahuje také délky ke kolenům. Poctivice mohou mít průstřihy či rozparky jako plundry, jen nejsou tak široké a mohutné. Zhotovují se s plátěnou podšívkou, která je vytlačována skrze průstřihy vrchního materiálu. Takové úzké poctivice se dají pozorovat na portrétu od Tobiase Stimmera, kde je vyobrazen muž v úzkých poctivicích sahajících svou délkou pod kolena, kde jsou upevněny stuhou zavázanou z boku na mašli - toto upevnění nejspíše drží i punčochy. Na tomto portrétu je vidět také krytí, které je přirozených rozměrů (obr. 21). Španělským vlivem se rozšiřuje móda španělských poctivic, zvaných také ksás. Dolní okraj těchto kalhot sahá nejdéle ke kolenům a některé dokonce stěží zakrývají 67 KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 57-63. a 101. 68 Viz slovník pojmů, s. 40. 69 KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 61. TERŠL, Stanislav. Abeceda textilu a odívání. Praha: Noris, 1994, s. 174. 23

stehna. Španělské poctivice byly vycpávané do velké šíře a měly tvar geometrických tvarů koule či hrušky. Vycpávány byly pomocí odstřižků z látek, žíní nebo podobným materiálem. Na portrétu Ladislava Popela z Lobkovic můžeme vidět velmi vycpávané poctivice, které svou délkou zakrývají horní polovinu stehen. Také lze pozorovat sestavení poctivic z pásů látky upevněných v pase. K vidění je zde rovněž krytí, které je méně nápadné, než bylo zvykem (obr. 22). Španělské poctivice mohly být zhotoveny sešitím pruhů látky nebo z nich mohly být jen sestavené a upevněné v horním a dolním okraji kalhot nebo v dalším případě jen prostřižené do tvaru rozparků. Poctivice byly podšité podšívkou často odlišné barvy, která prosvítala nebo se protlačovala skrze nesešité pásy látky. Ke španělským poctivicím patřily jako součást kalhot tzv. kanony. Kanony byly podobné dnešním kamaším. Byly z pruhu látky, které se ovíjel kolem stehen a kolen a pod koleny se připevňoval pomocí vázání. Později, na počátku 17. století, se objevily punčochy, které kanony nahradily. Nejprve se punčochy připevňovaly pomocí podvazků nebo pásků. 70 V tomto období se stále nosily poctivice, zejména u měšťanů, což můžeme pozorovat na vyobrazení v kostele sv. Jakuba, kde jsou postavy oděny do úzkých poctivic (obr. 23). 2.3.3.2 Kabátec Jako vrchní pánský oděv se udržely mužské sukně v různých variantách až do poloviny 17. století. Byly šity z materiálů, od kterých se odvozoval jejich název jako flander Flanderka, lindiš lindiška apod. Krátká mužská sukně na teplá období se nazývala horckop. Kabátce se v průběhu 16. století vyvíjely v různých podobách. V 15. století se nosil kabátec těsný, vypasovaný, který se zkracoval, až dosahoval délky nad rozkrok. Rukávy se staly těsnějšími, ale i mohutnějšími, a byly zdobeny rozparky a šněrováním. Wams neboli kabátec byl krátký, lehký oděv do pasu, který byl nošen muži ve 14. až 16. stoletím. 71 Novým prvkem, který přinesla zejména španělská móda, byl stojatý límec a vycpávání kabátce na prsou a ramenou vycpávkami ze zbytků látek nebo koňských žíní. 72 Vliv italské módy se v českých zemích projevuje v pozdně gotické módě v podobě 70 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 103. Safrlatová, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem, 2010, s. 181 a 182. 71 TERŠL, S. Abeceda textilu a odívání. Praha : Noris, 1994, s. 87. 72 MODRÁKOVÁ, R. Čas odložil svůj šat móda z rukopisů11-16. Století. Praha: Národní knihovna České republiky, 2008, s. 26-31. 24

pozdně gotických kabátců vypasovaných a podtrhujících postavu. Jediné, v čem se liší od pozdně gotické módy, je nabírání rukávů a zdobení rozstřihy, průstřihy a vytlačováním skrz košili. Typické pro italskou módu je výrazná dekoltáž kabátce, hlavně do tvaru písmena V. Vliv italské módy se dá sledovat na mramorovém medailonu Ladislava z Boskovic, který je vyobrazen v kabátci s výstřihem do tvaru písmena V se šálovým límcem 73, který může být z kožešiny. Šálový límec je na zádech veden do jakési kápě zakončené střapcem. V dekoltáži je vidět vrapovaná košile, upevněná do lemu, a dvojitý těžký řetěz, nejspíše zlatý, který je uprostřed zdoben střapcem (obr. 3). Působením německé módy se vrchní oděv čili kabátec mnoho nezměnil. Stále se nosily mužské sukně oblékané přes hlavu v různých podobách s nabíráním, skládáním, často přepásáním v pase, jež byly zhotovovány z různých materiálů - zejména sukna 74, damašku 75 či barchanu 76. Zdobení těchto sukní bylo především u otvoru na hlavu, kde mohly být zdobné prýmky, 77 lemy 78 nebo ozdobné spony. V tomto období nosili muži rovněž kabátec, který podtrhoval mužskou postavu, ale nebyl přehnaně přiléhavý. Kabátec mohl mít výstřih nejčastěji do tvaru čtverce, který byl zdoben lemováním. Kabátec mohl být zkrášlen rozstřihy, průstřihy vrchní látky a protlačením spodní látky nebo košile. Tyto prvky se uplatňovaly především na rukávech, které mohly být navíc nabírané, přepásané pomocí pásků, náhle zúžené a opět nabírané. Rukávy nemusely být pevnou součástí kabátce - mohly být přichyceny stehováním či šněrováním, což umožňovalo snadnou výměnu. 79 Kabátce se zhotovovaly z materiálů jako damašek, samet, tykyta, 80 barchan apod. Barevnost kabátců byla rozmanitá - například červená, žlutá, ale i tmavé barvy, které sloužily pro reprezentativní účely. 81 V první polovině 16. století se začal oblékat faltrok, což byl kabátec, který nahradil wams, postupně vystřídal krátký kabátec, popásní nebo putničku a do budoucna se stal 73 Viz slovník pojmů, s. 38. 74 Viz slovník pojmů, s. 41. 75 Viz slovník pojmů, s. 36. 76 Viz slovník pojmů, s. 36. 77 Viz slovník pojmů, s. 40. 78 Viz slovník pojmů, s. 38. 79 SAFRLATOVÁ, Z. Oděv, schránka lidského těla i duše. Ústí nad Labem, 2010, s. 132-134. 80 Viz slovník pojmů, s. 81 WINTER, Zikmund. Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy. Praha: F. Šimáček, 1894, s. 352. 25

předstupněm pro sako a vestu. 82 Španělský způsob oblékání vyžaduje optické zúžení siluety a vehementně ji rozděluje. Proto byl kabátec vycpáván a tvarován do kuželovitého tvaru od ramen směřujícího se k pasu, aby působil honosněji. K vycpání kabátce sloužila bavlna nebo matrace, což byly samostatné vycpávky. Optickému zúžení napomáhal tvar kabátce vybíhajícího na předním díle do špičky, proto získal označení husí břicho. Kabátec dosahoval svou délkou do pasu, kde byl většinou prodloužen o šosy, které zakrývaly spojení kalhot a kabátce. Zhotovoval se nejčastěji ze dvou vrstev látky. Šosy kabátce byly ve středu rozdělené, aby bylo vidět krytí. Jinak mohly být velmi krátké, delší, rozstříhané nebo v celku, často měly stejnou podobou jako náramenice. Kabátec mohl být zdoben pomocí průstřihů nebo mohl být sestaven z ozdobně všitých pásů látky upevněných v pase a na hrudi do lemu, v některých případech do šosů a límce. Límec kabátce byl stojací a mohl z něj vykukovat ozdobný límec košile nebo okruží, což bylo typickým prvkem pro španělskou módu. Rukáv kabátce měl kuželovitý tvar, který vznikl nařasením nebo vycpáním v místě ramen a následným zúžením rukávu až k zápěstí, které těsně obepínal. Rukávy mohly být rovněž dvojité, v tomto případě byl vrchní rukáv často krátký, nabíraný, balonového typu, zdobený průstřihy a podobně, a spodní rukáv těsně obepínal paži až k zápěstí. Dolní okraj rukávu kabátce byl zdoben okrajem rukávu košile nebo okružím. Límec a dolní okraje rukávů byly spolu sladěny. 83 Na portrétu Viléma z Rožmberka lze pozorovat dvojitý kabátec, jehož vrchní vrstva je složena z ozdobně vyšitých pásů látky, s krátkými šosy a krátkým balonovým rukávem ve stejném stylu. Spodní vrstva kabátce prosvítající skrze pásy a rukáv obepíná paži až k zápěstí. U krku je vidět límec košile, který má okraje ozdobené krajkou, a z dolního okraje rukávu je vidět rukáv košile zdobený řasením v podobném stylu, jako je límec košile (obr. 9). 2.3.4 Svrchní oděv Svrchní oděv byl do počátku 16. století pod vlivem pozdně gotické módy. Mezi renesanční svrchní oděvy patří zejména šuby, pláště, kožichy, zkrátka oděvy oblékané na vrchní oděv. 82 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny,1996, s. 56. 83 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Renesance : (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny,1996,.s. 100 a 101. TYLÍNEK, P. Základní etapy vývoje oděvní kultury. 26