Název školy: Číslo a název projektu: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_1078_Neohebné druhy_pwp Typ materiálu: PowerPointová prezentace Předmět, ročník, obor: Český jazyk a literatura, 2. ročník, obor Kadeřník Číslo a název sady: Sada č. 54_Tvarosloví Téma: Neohebné slovní druhy Jméno a příjmení autora: Lenka Brychová Datum vytvoření: 4. 11. 2013 Anotace: Zdroje: Žák se seznámí se s neohebnými slovními druhy, rozliší slovní a gramatický význam neohebných slovních druhů. Umí vystupňovat příslovce, použít vlastní a nevlastní předložky, zná pravidla pro psaní spojek, částic a citoslovcí. Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora.
Neohebné slovní druhy STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace
Obsah 1. Které znám/e? 2. Příslovce 3. Pojem 4. Druhy příslovcí 5. Tvoření příslovcí 6. Stupňování příslovcí 7. Předložky a jejich druhy 8. Spojky 9. Částice 10. Citoslovce 11. Shrnutí 12. Použitá literatura
Které znám/e? příslovce předložky spojky částice citoslovce
Příslovce (adverbia) vyjadřují
Pojem plnovýznamový slovní druh ve větě: o příslovečné určení (vyběhl rychle) o neshodný přívlastek (cesta pěšky) o součást jmenného přísudku se sponou (je smutno) základ jednočlenných vět (Je mi to líto.)
Okolnosti děje místo čas způsob příčina důvod
Druhy příslovcí místa kde? odkud? kudy? kam? daleko, zblízka, vpravo, domů času kdy? odkdy? dokdy? jak často? zítra, stále, dosud, občas způsobu jak? vesele, pěšky, tiše, rychle příčiny proč? naschvál, smíchy, náhodou míry označují stupeň vlastnosti, míru předmětu velmi, hodně, příliš, vůbec
Druhy příslovcí záporová (záporky) ne, nikoli, ni
Tvoření příslovcí nejčastěji z přídavných jmen: -e/-ě, -o, -y skromný skromně strmý strmě rozumný rozumně jemný jemně zřejmý zřejmě hezký hezky vysoký vysoko ze zájmen: ten tudy, tady kdo kde, odkud, kam jenž jak všechen všude, vždy, však z jiných slovních druhů: dvě dvojmo vleže
Tvoření příslovcí příslovečné spřežky spojení předložky s jiným slovem píší se dohromady Pojedu nahoru výtahem. Vystoupáme na horu Sněžku. nahlas, dokonce, zpaměti, potmě, zrána, zčásti podstatné jméno vlevo, zvolna přídavné jméno proto, vtom, ovšem zájmeno zlehka, zblízka, navždy, dokdy příslovce
Stupňování příslovcí 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň tajemně tajemněji nejtajemněji krátce kratčeji nejkratčeji dobře lépe nejlépe vysoko výš/e nejvýš/e málo méně nejméně špatně\zle hůř/e nejhůř/e brzy dříve nejdříve
Předložky (prepozice) vyjadřují vztah (okolnosti, pády) jmen k jiným větným členům významově nesamostatný slovní druh význam patrný teprve ze spojení se jménem při nad ze po j v pro ku s
Druhy předložek vlastní (původní) v/e, s/e, z/e, při, nad, po, do, k/e, nevlastní (nepůvodní) i jiným slovním druhem kolem, během, začátkem, blízko, proti, díky, uvnitř během roku x rychlým během díky němu x vřelé díky blízko domu x jsme blízko
Předložky vytváří předložkový pád ve spojení se jménem: se 3 pády: za, s (2., 4., 7. pád) se 2 pády: na, o, po, v (4., 6. pád) nad, pod, před, mezi (4., 7. pád) s 1 pádem: 2. pád bez, od, u, do, z, kromě, dle, místo, během 3. pád díky, proti, k, kvůli 4. pád mimo, pro, skrz, přes, ob 6. pád - při
Spojky (konjunkce) spojují slova a věty nesamostatný slovní druh nejsou větným členem Druhy: a) souřadicí a, i, nebo, ba, ale, avšak, jenže, neboť, proto, a tak, nejen ale, a proto, a tedy, b) podřadicí protože, když, jestliže, aby, že, kdyby, - li
Částice (partikule) uvozují samostatné věty, naznačují jejich druh (rozkaz, otázka, zvolání, přání, vytýkání ) vyjadřují postoj mluvčího k obsahu neplnovýznamový slovní druh nejsou větným členem nechť, ať, kéž, pak, jen, ano, ne, nikoliv částicemi mohou být i jiné slovní druhy: Že tě huba nepálí! Ale to jsou k nám hosti! To prší.
Citoslovce (interjekce) označují vyjadřují hlasy zvuky nála dy city vůle
Citoslovce nesamostatný větný člen zpravidla se ve větě oddělují čárkou/čárkami, vykřičníkem některé podmětem nebo přísudkem Vrabec frnk na střechu. Buch buch se ozývalo zevnitř. To je, panečku, dobrota! Au, to bolí. Na, vezmi si to. Dostala jsme nové šaty, heč.
Shrnutí Které neohebné slovní druhy nejsou větnými členy? Které nemají neohebné slovní druhy slovní význam? Co jsou příslovečné spřežky?
Použitá literatura SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009, 224 s. V kostce (Fragment). ISBN 978-80-253-0950-6. MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005, 175 s. Maturita. ISBN 80-902-5715-1. MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 3: alternativní učebnice pro 3. ročník středních škol. 1. vyd. Praha: Trizonia, 1993, 214 s. ISBN 80-855-7312-1.
Materiál je určen k bezplatnému používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízeních. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Škola vlastní licence k software, pomocí kterých byl zpracován tento digitální učební materiál. Pro citaci byla použita norma ISO 690.