3 KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU AVâEM SPOâÍVALA NOVÁ SYNTÉZA

3 KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU AVâEM SPOâÍVALA NOVÁ SYNTÉZA Konec devatenáctého století znamenal z hlediska darwinismu urãité pfie lapování na místû, a to zejména v porovnání s boufiliv m v vojem ostatních biologick ch i nebiologick ch oborû. PÛvodní jasná Darwinova pfiedstava biologické evoluce, poãítající s ústfiední rolí pfiirozeného v bûru, byla postupnû ãím dál více zamlïována a mnozí autofii dokonce cítili potfiebu se od ní hlasitû distancovat. 1 Otom,Ïe skuteãnû dochází k biologické evoluci (k postupnému v voji druhû z jednoho spoleãného pfiedka), v té dobû z biologû jiï pochyboval jen málokdo, o to více v ak byla zpochybàována tvûrãí role pfiirozeného v bûru. Pfiirozen v bûr byl ãasto pokládán pouze za jakési síto, které prûbûïnû odstra- Àuje jedince nesoucí kodlivé odchylky od pûvodního fenotypu, které v ak nedokáïe vytvofiit Ïádnou novou strukturu ãi vzorec chování zvy ující Ïivotaschopnost organismû. Zdroje úãeln ch znakû byly (neúspû nû) hledány jinde, napfiíklad v neznám ch silách pohánûjících evoluãní trendy (viz str. 258) nebo v údajné schopnosti organismû vytváfiet úãelné mutace (mutace umoïàující organismu naplàovat okamïité poïadavky prostfiedí). Velk zlom pfiineslo na zaãátku dvacátého století znovuobjevení Mendelov ch genetick ch zákonû, kter mi se fiídí pfie- 3.1 Mendelovy genetické zákony Podle prvního Mendelova zákona (zákona segregace) se v kaïdé generaci dvû alely kteréhokoli genu pfiítomného u rodiãovského jedince rozcházejí do nezávisl ch pohlavních bunûk (napfi. do jednotliv ch spermií), aniï by do lo k jejich zmûnû a aniï by se navzájem nûjak ovlivnily. Druh zákon (zákon nezávislé kombinovatelnosti vloh) fiíká, Ïe jednotlivé dvojice alel rûzn ch genû se rozcházejí do pohlavních bunûk nezávisle jedna na druhé, a zpûsob rozchodu jed- KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 55

né dvojice alel tedy nijak neovlivní rozchod dvojice jiné. Genetici jiï v prvních desetiletích 20. století ukázali, Ïe druh MendelÛv zákon platí pouze pro dvojice genû, z nichï kaïd se nalézá na jiném chromosomu (viz také box 4.9 na str. 82). nos genetické informace. V následujících letech genetici tyto zákony prozkoumali do velk ch podrobností a pfiedev ím odvodili, proã se právû jimi pfienos genetické informace fiídí. Proã se pfiíroda fiídí Mendelov mi zákony aneb trocha stfiedo kolské látky nikoho (doufám) nezabije Postupnû bylo zji tûno v echno to, co je dneska náplní stfiedo kolsk ch uãebnic biologie.bylo tedy zji tûno,ïe geny jsou zvût í ãásti soustfiedûny v jádrech bunûk, kde jsou uspofiádány jeden za druh m v nûkolika dvojicích tzv. chromosomû (obr. 3.1). KaÏd z dvojice chromosomû obsahuje stejn soubor genû, obvykle se v ak vzájemnû li í variantami tûchto genû 3.2 Chromosom Genetická informace je v buàkách zapsána do molekul DNA (viz box 3.6). Celková délka lidské DNA v bunûãném jádfie je asi dva metry. Aby se do buàky ve la, je ovinuta okolo specializovan ch proteinû (histonû) a spoleãnû s nimi mnohonásobnû sloïena a stoãena do chromosomû, tyãinkovit ch útvarû o délce nejãastûji nûkolika tisícin milimetru. Tûchto útvarû, li- ících se vzájemnû velikostí a tvarem, má napfiíklad ãlovûk v bunûãném jádfie 46. KaÏd chromosom je tvofien dvûma shodn mi chromatidami, jejichï DNA vznikla okopírováním fietûzce molekuly DNA obsaïené pûvodnû v jedné chromatidû (viz obr. 3.1). Bûhem jaderného dûlení se od sebe obû chromatidy rozcházejí k opaãn m pólûm buàky, ãímï je zaji tûno spravedlivé (rovnomûrné) rozdûlení genetického materiálu mezi dvû dcefiiné buàky. V období, kdy se buàka právû nerozmnoïuje, jsou chromosomy rozvolnûné a v buàce nejsou bez pouïití speciální mikroskopické techniky patrné. Do své charakteristické podoby pozorovatelné v obyãejném (svûtelném) mikroskopu pfiecházejí v prûbûhu bunûãného dûlení. 56 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN

(jejich alelami). Jeden chromosom mûïe v urãitém místû nést alelu podmiàující hnûdou barvu oãí, druh modrou barvu oãí. V echny buàky tûla slu n ch mnohobunûãn ch organismû (napfiíklad ãlovûka) obsahují stejn soubor genû. V jimku tvofií buàky pohlavní u pohlavnû se rozmnoïujících organismû, které obvykle vznikají ve specializovan ch orgánech jako v sledek zvlá tního typu bunûãného dûlení. Do jádra pohlavní buàky totiï pfiechází pouze po jednom z kaïdé dvojice chromosomû. Pohlavní buàky (u ÏivoãichÛ spermie a vajíãka) tak mají tzv. haploidní genom, obsahující po jedné kopii od kaïdého chromosomu, a tedy i po jedné kopii od kaïdého genu.v prûbûhu vytváfiení pohlavních bunûk se u daného jedince náhodnû namixují geny obou jeho rodiãû,a to v dûsledku dvou procesû:ge- Obr. 3.1 Stavba chromosomu. KaÏdá z obou chromatid (spojen ch k sobû ve zúïeném místû, tj. v oblasti tzv. centromery) je tvofiena mnohonásobnû stoãen m vláknem DNA, které je obtoãeno kolem tzv. nukleosomû, skládajících se ze specializovan ch proteinû histonû. KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 57

3.3 Genom je souhrn v ech genû vyskytujících se v buàkách daného jedince. Naproti tomu genotyp je soubor v ech alel daného jedince. Jadern genom je souhrn v ech genû vyskytujících se v jádfie buàky, cytoplazmatick nebo také organelov genom je souhrn genû obsaïen v DNA bunûãn ch organel, mitochondrií nebo plastidû. Genom samcû a samic urãitého druhu se mûïe odli ovat pfiítomností nebo poãtem pohlavních chromosomû, tj. chromosomû, jejichï v skyt nebo poãet urãuje, zda se jedinec vyvine v samce nebo samici (viz box 8.6 na str. 155). netické rekombinace a segregace. Pfii rekombinaci se v jádfie buàky, která má v budoucnu dát vzniknout buàkám pohlavním, nejprve vytvofií páry odpovídajících si chromosomû (tím, Ïe k sobû po celé délce pfiisednou) a následnû si v rámci takto vytvofien ch párû chromosomy mezi sebou vymûní nûkteré, vzájemnû si odpovídající úseky. Pfii segregaci se po jednom chromosomu z kaïdého páru náhodnû rozdûlí mezi dvû novû vznikající buàky. KaÏd chromosom je v této chvíli tvofien dvûma zcela shodn mi chromatidami (viz box 3.2), takïe teprve dal ím dûlením, pfii kterém se od sebe rozcházejí tyto chromatidy, nikoli celé chromosomy, mohou vzniknout haploidní pohlavní buàky. Dvojice dûlení, kterou takto vznikají haploidní buàky, se dohromady naz vá meióza. Pfii rozmnoïování vzniká splynutím dvou haploidních pohlavních bunûk oplozená zárodeãná buàka (zygota), která má jiï od kaïdého chromosomu, a tedy i od kaïdého genu dvû kopie, a je tedy tzv. diploidní. Obû kopie genu mohou b t buì stejné, tj. mûïe se jednat o stejné alely daného genu podmiàující vznik stejné formy znaku, nebo se mohou navzájem li it. Ve druhém pfiípadû se mûïe jednat o dvû rûzné alely daného genu, z nichï kaïdá zvlá È podmiàuje vznik jiné formy znaku (napfi. ãervenou a bílou barvu kvûtu). Diploidní oplozená pohlavní buàka prochází opakovan mi cykly bunûãného dûlení (mitózy), pfiesnûji fieãeno opakovanû stfiídá stadium zdvojení chromatid v rámci kaïdého chromosomu a stadium rozchodu po 58 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN

3.4 Genetická rekombinace a segregace Jedná se o dûje, ke kter m dochází v prûbûhu vytváfiení pohlavních bunûk. Pfii tûchto dûjích dvojice stejn ch, tzv. homologick ch chromosomû v jádfie vytvofií páry a vzájemnû rekombinují. Pfii rekombinaci ve stejném místû obou homologick ch chromosomû dojde ke zlomu molekul DNA. JestliÏe se následnû spojí pûvodní ãásti stejného chromosomu, k Ïádné rekombinaci nedojde, jestliïe se v ak spojí vlákno jednoho chromosomu s vláknem druhého chromosomu, bude se li it dvojice rekombinovan ch chromosomû kombinací sv ch alel od obou chromosomû pûvodních. 2 Zatímco pfied rekombinací bylo moïno fiíci, Ïe jeden z chromosomû pocházel od otce a druh od matky, rekombinované chromosomy obsahují ãást alel od otce a ãást od matky. Segregace je rozchod homologick ch chromosomû k opaãn m pólûm dûlící se buàky. Pfiitom z kaïdé dvojice odchází zcela náhodnû po jednom z chromosomû k opaãnému pólu buàky. I kdyby pfiedtím nedo lo k rekombinaci, samotná segregace chromosomû otcovského a matefiského pûvodu by zpûsobila, Ïe novû vzniklé buàky budou mít svou vlastní kombinaci otcovsk ch a matefisk ch alel, odli nou od kombinace alel kteréhokoli z obou rodiãû. Po rozchodu dvojic chromosomû, k nûmuï do lo v prvním meiotickém dûlení, se v druhém meiotickém dûlení od sebe rozdûlí dvû sesterské chromatidy kaïdého chromosomu. Z jedné diploidní buàky tak mûïe nakonec vzniknout ãtvefiice bunûk pohlavních, haploidních. jedné chromatidû od kaïdého chromosomu do dvou dcefiin ch bunûk. Poãet bunûk potomkû pûvodní oplozené zárodeãné buàky tak postupnû roste. U mnohobunûãn ch organismû (napfiíklad u rostlin a ÏivoãichÛ) tyto buàky zûstávají pohromadû, vzájemnû se odli ují a specializují na rûzné úlohy, aï nakonec vytvofií tûlo organismu.v tomto tûle v pohlavních orgánech vznikají opût meiózou haploidní pohlavní buàky s poloviãním poãtem chromosomû a cel cyklus se tak uzavírá. Ze zpûsobu, jak m organismy zacházejí se svou genetickou informací, bylo moïno jiï koncem dvacát ch let minulého století odvodit oba Mendelovy zákony i zdûvodnit fiadu v jimek z jejich platnosti (viz box 3.1 na str.55).je nutno si uvûdomit,ïe Mendel odvodil své zákony pouze na základû poãetního zastoupení jedincû s rûzn mi kombinacemi znakû v potomstvu dvou KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 59

odrûd hrachu, a Ïe se tedy jednalo pouze o zákony popisné. Popisné zákony sice ukazují, jak urãit jev probíhá (napfi. v jak ch poãetních pomûrech budou v potomstvu zastoupeni jedinci s rûzn mi kombinacemi znakû), nefiíkají v ak nic o tom, proã dan jev probíhá právû takto. Jak se darwinismus zmûnil v neodarwinismus a jak se stal normální vûdou Ve dvacát ch letech byly objeveny i mutace, tj. zmûny stávající alely v alelu novou, ke kter m vzácnû dochází napfiíklad pûsobením radioaktivního záfiení ãi chemick ch mutagenû. Právû prostfiednictvím mutací vzniká nová genetická variabilita, ze které mûïe následnû selekce vybírat varianty v hodné pro pfie- Ïití jedince.ve tfiicát ch letech následoval objev základních mechanismû speciace vznikání nov ch druhû.v té dobû tedy jiï mûli biologové pohromadû v echny kamínky do mozaiky, tj. v echny znalosti potfiebné k potvrzení platnosti Darwinovy evoluãní teorie (a zároveà jim zatím chybûla vût ina dne ních znalostí, které by platnost této teorie mohly zpochybnit nebo omezit).pfiesto v echno byla aï do 30.let 20.století Darwinova teorie v odborn ch biologick ch kruzích spí e terãem kritiky. Jak jiï bylo fieãeno v úvodu kapitoly, z odborníkû sice témûfi nikdo nepochyboval, Ïe k biologické evoluci skuteãnû dochází, Ïe druhy vznikají jeden z druhého, mnozí v ak pochybovali, Ïe by hnací silou tûchto zmûn a zároveà i jedinou pfiíãinou vzniku úãeln ch vlastností byl právû pfiirozen v bûr. Teprve poãátkem tfiicát ch let koneãnû tehdy nejvlivnûj í evoluãní biologové do li k závûru, Ïe i kdyï se v evoluci kromû selekce uplatàují i dal í mechanismy, pfiirozen v bûr je zdaleka nejv znamnûj í a v podstatû sám o sobû dostaãuje k vysvûtlení v voje druhû i vzniku úãeln ch vlastností. Spojením evoluãní biologie a klasické i populaãní genetiky (takzvanou novou syntézou) vznikl neodarwinismus.byly vydány základní uãebni- 60 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN

3.5 Etapy v voje evoluãní biologie V vojové teorie vycházející z Darwinova uãení rozvíjené pfiibliïnû do zaãátku dvacát ch let 20. století se obvykle oznaãují jako darwinismus, pfiípadnû klasick darwinismus. Teorie evoluce, která vznikla zahrnutím poznatkû genetiky do klasick ch darwinistick ch teorií, se oznaãuje jako neodarwinismus. Neodarwinisté chápou evoluci pfiedev ím jako zmûnu zastoupení jednotliv ch alel v genofondu populace a snaïí se vysvûtlovat ve keré evoluãní procesy probíhající na úrovni vnitrodruhové a mezidruhové právû na základû tohoto procesu. V uãebnicích evoluãní biologie z toho dûvodu zaujímají velk prostor kapitoly vûnované populaãní genetice nauce o v voji genetické skladby populací. Podle vût iny biologû Ïijeme stále je tû v éfie neodarwinismu. Podle jin ch v ak zejména práce S. J. Goulda, ostfie rozli ující mezi dûji mikroevoluãními, probíhajícími na úrovni populací a druhu, a dûji makroevoluãními, probíhajícími nad úrovní druhu, i genostfiedné modely evoluce vycházející z prací Hamiltona (viz kapitola 8) jiï ve skuteãnosti zahájily novou éru evoluãní biologie. Se kodolibostí sobû vlastní pro ni tímto zavádím název postneodarwinismus (a tû ím se pfiedstavou, jak si asi mí následovníci poradí s hledáním názvu pro pfií - tí éru evoluãní biologie). 3 ce oboru a jakékoli otevfiené popírání ãi sniïování role pfiirozeného v bûru v evoluci zaãalo b t pocièováno jako vûdecké kacífiství. Neodarwinismus bez problémû a v zásadû i posílen pfieãkal v znamné objevy molekulární biologie, vãetnû objevu molekulární podstaty genu jakoïto nevûtveného fietûzce nepravidelnû se stfiídající ãtvefiice nukleotidû A, G, C a T v dvoufietûzcové molekule DNA. Vést spor s darwinismem, ov em pokud moïno mimo stránky základních uãebnic evoluãní biologie, bylo tradiãnû vcelku trpûno v otázce moïnosti vzniku cílen ch mutací, 4 pfiípadnû v otázce moïnosti dûdûní získan ch vlastností. 5 Na takto vykolíkovaném hfii ti se mohli a stále je tû mohou do sytosti vyfiádit vûdeãtí disidenti a jiní nekonformní duchové z fiad evoluãních biologû. KdyÏ nakonec je tû dojdou k závûru, Ïe tyto jevy patrnû existují (a mohou tu a tam ve zcela urãit ch situacích v znamnû urychlit úãelnou odpovûì populace ãi druhu na KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 61

3.6 DNA Molekula DNA jsou prostû takové dvû dlouhé ÀÛry korálû, kaïdá vytvofiená nepravideln m stfiídáním ãtyfi typû korálkû nukleotidû, zatoãené do roubovice (správnû pr závitnice) jedna kolem druhé (obr. 3.2). V místû, kde je v jednom fietûzci nukleotid A, je v druhém fietûzci nukleotid T, a v místû, kde je v jednom fietûzci nukleotid G, je v druhém fietûzci nukleotid C. JestliÏe oba fietûzce od sebe oddûlíme, a toho lze dosáhnout napfiíklad zahfiátím, pfiidáme patfiiãn enzym a v echny ãtyfii nukleotidy a je tû pár dal ích vûcí, vytvofií se podle sekvence kaïdého fietûzce pfiíslu né protilehlé vlákno, takïe nakonec získáme z jednoho dvoufietûzce DNA dva naprosto stejné dvoufietûzce DNA (obr. 3.3). To je také v podstatû v kostce základ dûdûní genetické informace. zmûny v prostfiedí), ale samotn molekulární aparát, kter jejich chod podmiàuje, vznikl pûsobením klasické darwinistické selekce, mûïe se jim nejen dostat sluchu, ale ãasto i vlídného zacházení ze strany odborné vefiejnosti. 6 Evoluãní biologie se stala tzv.normální vûdou ve smyslu normální vûdy Thomase Samuela Kuhna. 3.7 Thomas Samuel Kuhn (1922 1996) Historik vûdy, kter se ve 20. století zab val zákonitostmi v voje vûdy a vûdeckého pokroku. Ukázal, Ïe pfiedstava vûdy jakoïto pravidelného postupného procesu zpfiesàování na ich znalostí je v podstatû chybná. Ukázal, Ïe se ve vûdû stfiídají tfii fáze. Zpravidla nejdel í je fáze normální vûdy, kdy skuteãnû dochází pouze k pozvolnému v voji a zpfiesàování a rozvíjení stávajících teorií. Na ni navazuje fáze krizové vûdy, kdy se ukazuje, Ïe stále více skuteãností do rámce stávajících teorií nezapadá. Tfietí fází je vûdecká revoluce, kdy je stará teorie odvrïena a nahrazena teorií novou. Pfiedchozí období a pfiedchozí teorie jsou poté vytûsnûny z uãebnic a následnû i vûdomí pfiíslu né vûdecké komunity a historické kapitoly uãebnic jsou pfiepsány tak, jako by jiï odjakïiva byla rozvíjena teorie nová. Zaãíná nové pohodlné období normální vûdy. Hlavní pfiíãinou takovéhoto nespojitého v voje vûdy je podle Kuhna existence tzv. paradigmat pfiedpokladû, s jejichï pravdivostí teorie stojí a padá. Existenci paradigmat si v ak vûdci v období normální vûdy vûbec neuvûdomují, a proto o jejich platnosti ani nepfiem lí, ani je netestují. 62 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN

Vûdo, jsi ty vûbec normální? Vûdci urãitého oboru sdílejí své spoleãné paradigma, tj. ústfiední my lenku celého systému teorií,my lenku,o jejíï pravdivosti se nejen nepochybuje a nebádá, ale která se dostala v em natolik pod kûïi, Ïe si ji v podstatû ani neuvûdomují. 7 To jim dovoluje neru enû, koordinovanû, a tedy úãinnû hromadit poznat- Obr. 3.2 Struktura DNA a RNA. Základní jednotkou DNA (a) je cukr deoxyribóza (D), na které je navázána nûkterá ze ãtyfi druhû dusíkat ch bází thyminu (T), cytosinu (C), adeninu (A) a guaninu (G). Dva sousední cukry jsou spojeny fosfátovou vazbou (P). Cukr s fosfátovou skupinou a dusíkatou bází tvofií nukleotid. Molekulu DNA tak tvofií dva lineární fietûzce, ve kter ch se nepravidelnû stfiídají ãtyfii druhy nukleotidû. Oba fietûzce jsou propojeny vodíkov mi mûstky mezi dvojicemi komplementárních bází, AT (dva mûstky) a GC (tfii mûstky). etûzce jsou si vzájemnû antiparalelní, tj. 5 -konec jednoho páruje s 3 -koncem druhého, a v prostoru vytváfiejí známou dvou roubovicovou strukturu. Struktura RNA (b) je dosti podobná struktufie DNA. Místo cukru deoxyribózy je zde v ak cukr ribóza (R) a pyrimidinová báze cytosin je v pfiíslu ném nukleotidu nahrazena bází uracilem (U). Na obrázku je znázornûna molekula RNA v okamïiku syntézy, kdy její báze párují s komplementárními bázemi pfiíslu ného úseku DNA. Je tû v prûbûhu syntézy se v ak molekula RNA oddûluje od molekuly DNA a v buàce se vyskytuje ve své jednofietûzcové podobû. KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 63

ky a rozvíjet dan obor. Sdílené paradigma jim totiï umoïàuje rozpoznat, co jsou v daném okamïiku podstatné problémy, na jejichï fie ení je tfieba soustfiedit své úsilí, shodnout se na pravdivosti ãi nepravdivosti objeven ch fie ení takov ch problémû a shodnout se i na tom,co jsou v daném oboru nepodstatné skuteãnosti a v jimky, kter ch není tfieba (a není vhodné) si v ímat a které je tfieba rychle a nenápadnû zamést pomocí Occamova ko tûte pod koberec. Na existenci tohoto uïiteãného nástroje, vyuïívaného ve vûdû témûfi stejnû ãasto jako mnohem známûj í Occamova bfiitva (viz str. 208), myslím jako první upozornil Sidney Brenner Nobelovu cenu v ak získal za svûj pfiíspûvek k poznání zákonitostí genetické regulace v voje orgánû a programované bunûãné smrti, nikoli za objev Occamova ko tûte, hypotetického nástroje, kter vûdci pouïívají k zametání nepo- Obr. 3.3 Replikace DNA. Pfii replikaci DNA dojde nejprve pûsobením specializovan ch enzymû k místnímu rozpletení a oddûlení obou fietûzcû dvou roubovice DNA a následnû kaïd z fietûzcû slouïí jako vzor (templát) pro syntetizování nového fietûzce DNA. Replikace krátk ch genomû virû a bakterií zaãíná ãasto v jediném místû, naproti tomu replikace dlouh ch molekul DNA, s jak mi se setkáváme napfiíklad u v ech eukaryot, zaãíná na mnoha místech souãasnû. 64 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN

hodln ch faktû pod koberec. OdváÏím se dokonce tvrdit, Ïe svou Nobelovu cenu získal navzdory objevu Occamova ko tûte. Vûdci totiï ne vïdy ocení vtip namífien do vlastních fiad. Ale kdyï je nûkdo opravdu hodnû dobr a navíc ochotn si na ocenûní poãkat o deset,patnáct let déle,neï by odpovídalo jeho v sledkûm (zdá se, Ïe i tací podivíni Ïijí mezi námi), mûïe si dovolit na úãet sebe a sv ch kolegû Ïertovat, jak je mu libo. V éfie normální vûdy nemûïe Ïádn získan poznatek platnost ústfiední teorie nûjak zpochybnit. Poznatky, které jsou s touto teorií v rozporu, skonãí buì bezpeãnû pod kobercem, nebo kdyï je to pohodlnûj í ãi kdyï se prostû pod koberec nevejdou, vyústí v mírnou modifikaci teorie teorie je upravena (vût inou uãinûna sloïitûj í) tak,aby do ní nov poznatek zapadl.úspû ná vûdecká teorie se pozná mimo jiné právû podle toho, Ïe je dostateãnû plastická,aby se dala v pfiípadû nutnosti vïdy uãinit slo- Ïitûj í, a tím pfiizpûsobit nov m poznatkûm. Nedostateãnû pruïné teorie mizí v propadli ti dûjin, pruïné teorie zûstávají. Ivevoluãní biologii se postupnû objevila fiada skuteãností, které nebyly v souladu s obecnû pfiijímanou teorií, a které proto byly více ãi ménû úspû nû zameteny pod koberec. Jak si v dal- ích kapitolách ukáïeme, nûkteré zmizely zcela ze zorného pole evoluãních biologû, po jin ch zûstala dobfie patrná jizva a jiné dokonce vedly k urãité úpravû stávající evoluãní teorie. Uãebnice evoluãní biologie byly v takovém pfiípadû doplnûny o nové kapitoly. Kapitola historického úvodu ani celkové sebepojímání oboru v ak Ïádné zmûny nedoznaly. Jako poslední, koneãné a jedinû správné stadium v voje evoluãního uãení byl a je v podstatû chápán neodarwinismus v podobû, do níï vykrystalizoval do konce 30. let minulého století. Objevy, které ve své podstatû znamenaly popfiení správnosti neodarwinistického modelu evoluce, byly vefiejnosti pfiedkládány i v eobecnû chápány jako jakási lehaãka na dortu. Dokonce i samotní jejich autofii si zpravidla vïdy pospí ili s prohlá ením, Ïe jejich objevy rozhodnû nejsou nijak v rozporu s neodarwinistick m modelem evoluce ani neomezují jeho platnost. KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU / 65