INTERNET Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, které spolu komunikují pomocí protokolů TCP/IP Umožňuje komunikaci, správu dat a fungování celé řady dalších síťových služeb Název Internet vznikl složením dvou slov: INTER: předpona ve významu mezi, tedy komunikace mezi propojenými sítěmi, nebo také ve významu international, tedy mezinárodní, celosvětový NET: z anglického slova network, tedy síť Základní rysy Internetu Z hlediska rozlehlosti je označován jako GAN (Global Area Network), tedy globální (celosvětová) síť, která vznikla propojením jednotlivých PAN, LAN, MAN, WAN Internet nemá jednoho vlastníka (fyzická osoba, firma, stát, atd) Všechny síťové uzly připojené k Internetu používají jednotně protokoly TCP/IP Veškerá propojení mezi jednotlivými sítěmi jsou realizována pomocí routerů, které provádějí směrování (routing) datových paketů Pro identifikaci síťového zařízení se používá IP adresa (protokoly IP verze 4, IP verze 6) Vysokorychlostní páteřní spoje jsou realizovány optickými kabely (např TAT transatlantické podmořské kabely) Většina služeb na internetu je založena na architektuře KLIENT SERVER: Klient žádá o konkrétní službu (např webová stránka, datový soubor, video, atd) a zahajuje komunikaci, server poskytuje své služby na žádost klienta, řídí přístup k datovému obsahu dle práv přidělených klientovi Internet nemá žádné centrum (centrální řídicí bod), které je možné zničit a tím vyřadit z provozu celou síť Spoje mezi síťovými uzly jsou realizovány více cestami v případě výpadku (poruchy) jednoho spoje má router k dispozici náhradní cesty
Obecná struktura sítě Internet Základním stavebním prvkem Internetu je obvykle LAN (resp WLAN), propojující jednotlivá koncová síťová zařízení (PC, síťové tiskárny, IP kamery atd) Vlastníkem LAN je obvykle domácnost, firma, instituce atd Vlastník LAN si může zřídit připojení k Internetu u některého z poskytovatelů Internetového připojení (tzv ISP, tedy Internet service provider) Tento ISP působí obvykle na území města a jeho okolí (nemusí být pravidlem), obvykle zde své komerční služby nabízí více ISP zdroj: Itnetworkcz Tímto způsobem vzniknou sítě MAN, resp WAN Sítě WAN již nejsou omezeny konkrétním územím WAN může existovat na území kraje, státu, kontinentu, může se jednat o propojení všech sídel a poboček firmy s celostátní či mezinárodní působností atd Internet je tedy největší existující WAN mezikontinentální propojení většiny měst a států Je to síť domácností, firem, ISP, rozvodových datových center, atd Základní architekturu tvoří dvě komponenty: routery a datové spoje Úkolem routerů je dopravit data v podobě datových balíčků (paketů), které obdrží, na správné cílové zařízení (PC, server, jiný router) Pro spojení jednotlivých LAN, MAN a WAN do globálního celku mohou být využity různé technologie a síťové standardy: optické a metalické pevné spoje, telefonní sítě pevné i mobilní, bezdrátové spoje, družicové spoje Každá technologie používá specifické aktivní/pasivní síťové prvky a komunikační protokoly
Poskytovatelé Internetového připojení (ISP) ISP se dělí na tři úrovně, tzv Tier 1 : 1 úroveň ISP (Tier 1 ISP): Tito ISP tvoří vrchol hierarchie internetu Jedná se o velké telekomunikační společnosti, které spravují hlavní datové rozvodny Internetu včetně jejich vzájemného propojení Tvoří tzv páteřní linky (backbone) Internetu, které si lze představit jako nejrychlejší mezinárodní WAN s optickými spoji Tito ISP, kterých je na světě pouze několik a sídlí především v USA, nikomu neplatí poplatky Každý, kdo potřebuje přístup do globálního Internetu, musí platit poplatky ISP 1 úrovně Na tuto páteřní síť se pak napojují buď ISP 2 úrovně, nebo datová centra největších světových společností (např Google a Facebook) 2 úroveň ISP (Tier 2 ISP): Národní/regionální ISP poskytují připojení k Internetu v rámci svého státu (nebo jeho oblasti), a platí za připojení k páteřní síti ISP 1 úrovně Také ISP 2 úrovně mohou být navzájem propojeni všechna data tak nemusí putovat přes páteřní síť (snížení zatížení páteřní sítě) 3 úroveň ISP (Tier 3 ISP): Lokální ISP obvykle pokrývají oblast jednoho města + jeho okolí Za přístup k Internetu platí ISP 2 úrovně Od těchto ISP si domácnosti a běžné instituce pořizují přístup k Internetu zdroj: Itnetworkcz 1 Tier = anglický výraz pro český pojem úroveň, vrstva, řada, patro
Adresování a směrování dat v rámci Internetu Pro komunikaci přes internet potřebuje síťové zařízení kromě MAC adresy (LAN) také IP adresu IP adresa je číslo (logická adresa), které jednoznačně identifikuje síťové rozhraní zařízení, komunikující prostřednictvím internetového protokolu (IP = Internet Protocol) Při každém přenosu dat je nutné znát IP adresu odesílatele a příjemce O adresování a směrování datových paketů se pak starají směrovače (routery), které mají svoji vlastní IP adresu Veřejná IP adresa tato IP adresa je v celé síti Internet viditelná a zjistitelná Je možné se na počítač s veřejnou IP adresou odkudkoliv na světě přihlásit a pracovat, jako by u něj uživatel seděl Vše, co má veřejnou IP adresu, může být využito odkudkoliv z internetu (tiskárny, IP kamery atd) Rozdíl mezi MAC a IP adresou: MAC adresa je neoddělitelně spjata se síťovým adaptérem, používá se pouze pro komunikaci v LAN, router nedokáže směrovat datové balíčky podle MAC adresy IP adresu lze přiřadit nebo odebrat jakémukoliv síťovému adaptéru Pokud má síťový adaptér přidělenou IP adresu, mohou jeho datové pakety procházet přes router do jiné sítě Pro komunikaci v síti jsou důležité obě adresy, IP i MAC adresa MAC adresu je nezbytná proto, že všechna data nese Ethernetový rámec, a pomocí MAC adres následně switch přesměrovává datové rámce na správná koncová zařízení v cílové LAN Pro překlad IP adresy na MAC adresu se používá ARP protokol (ARP = Address Resolution Protocol) Základem tohoto protokolu je ARP Cache, tzn, že každé síťové zařízení má v paměti svého síťového adaptéru uloženou tabulku s IP adresami přiřazeným k MAC adresám IP adresa MAC adresa 19216821 E5:25:35:AD:C6:78 192168218 3D:45:11:FE:F4:09 19216829 90:01:23:E4:A2:47 19216823 10:12:AC:C4:67:2E Poslat data na IP adresu 192168218 tedy znamená sestavit Ethernetový rámec s cílovou MAC adresou 3D:45:11:FE:F4:09 Podle této MAC adresy je pak datový rámec v cílové LAN přesměrován switchem na správné koncové síťové zařízení Verze internetového protokolu: V současné době se používá Internetový protokol verze 4 (IPv4) a verze 6 (IPv6): IP verze 4 Jde o protokol, podle kterého se datové pakety přenášejí bez záruky, tj negarantuje doručení k cílové stanici, zachování pořadí paketů ani vyloučení duplicit Zajištění těchto záruk je ponecháno na vyšší vrstvě síťového modelu, kterou představuje protokol TCP Jedná se o starší protokol síťové vrstvy, který poskytuje omezený, 32bitový, adresní prostor: teoreticky 2 32 adres (cca 4 miliardy, přesně 4294967296 IP adres) Prakticky je však počet použitelných IP adres mnohem menší, protože část je rezervována pro jiné potřeby protokolu a nemohou být běžně použity IP adresy v4 jsou v současné době vyčerpány
Adresa se skládá ze čtyř částí, které se nazývají oktety 2 Jednotlivé oktety se oddělují tečkou Pro názornost se oktet zapisuje jako číslo v desítkové soustavě (2 8 = 256, tedy 0 až 255) Pro výpočty je však výhodnější zápis ve dvojkové soustavě Příklad: Adresa se v IPv4 dělí na tři základní části: - číslo sítě - číslo podsítě (subnet) - číslo síťového rozhraní Subnet (česky podsíť ) V praxi není možné komunikovat v celé síti (například internetu) přímo Proto se celá síť dělí na tzv podsítě (subnets, subnetworks) Subnety slouží k logickému rozdělení sítě do menších, hierarchických částí Ke spojování jednotlivých subnetů slouží routery Dělení sítě na subnety je důležité proto, abychom síť "fyzicky" oddělili od jiných sítí, ale také z výkonových důvodů Řada informací se v rámci LAN šíří pomocí broadcastů (vysílání všem zařízením), což je značná režie pro síť i zařízení Maska podsítě (Subnet mask) Maska podsítě nám pomáhá určit rozdělení sítě na podsítě Určuje, která část IP adresy je síťová, a která identifikuje koncové uzly v síti Zápis je stejný jako u IP adresy (32 bítů = 4 8 bitů oddělených tečkou), ale platné hodnoty jsou pouze ty, které mají v binárním tvaru zleva jedničky a zprava nuly 2 Oktet = 8 bitů, tedy 1 Byte (čti bajt )
Log 1 v masce jsou tzv network ID a je to část, která je pro daný subnet stále stejná Log 0 jsou tzv host ID, tato část je proměnná a určuje adresu hosta (stanice) v daném subnetu Příkladem jednoduché masky je 2552552550, jenž určuje, že prvních 24 bitů masky je network ID a posledních 8 bitů je host ID: DEC: 255 255 255 0 BIN: 11111111 11111111 11111111 00000000 IP adresa je společně s maskou podsítě součástí základní konfigurace síťového rozhraní Některé IP adresy v síti jsou vyhrazené, mají svůj speciální význam, a nedají se použít k jiným účelům: Nejnižší adresa v síti s nulovou adresou stanice (např 192168100) slouží pro označení celé sítě Nejvyšší adresa v síti (např 19216810255) slouží pro všesměrové vysílání (broadcast) Zkrácený zápis masky subnetu (CIDR) CIDR = Classless Inter-Domain Routing Masku subnetu lze zapsat také v zkrácené podobě, tzv CIDR notace Zápis má tři části: - IP adresa - lomítko - celé číslo reprezentující počet jedničkových bitů v binárním zápisu masky Příklad 1: 19216810 / 24 Odpovídá masce 2552552550, tedy 11111111 11111111 11111111 00000000 Maska subnetu obsahuje v binárním zápisu 24 jedniček zapsaných zleva za sebou Počet subnetů: 2 0 = 1 (poslední část masky obsahuje 0 jedniček) Počet IP adres v subnetu: 2 8 = 256 (poslední část masky obsahuje 8 nul) 19216810 / 24 19216810 Adresa sítě 19216811 19216812 1921681254 1921681255 Broadcast
Příklad 2: 19216810 / 25 Odpovídá masce 255255255128, tedy 11111111 11111111 11111111 10000000 Maska subnetu obsahuje v binárním zápisu 25 jedniček zapsaných zleva za sebou Počet subnetů: 2 1 = 2 (poslední část masky obsahuje 1 jedničku) Počet IP adres v subnetu: 2 7 = 128 (poslední část masky obsahuje 7 nul) 19216810 / 25 1921681128 / 25 19216810 Adresa sítě 19216811 19216812 1921681226 1921681127 Broadcast 1921681128 Adresa sítě 1921681129 1921681130 1921681226 1921681255 Broadcast Příklad 3: 19216810 / 26 Odpovídá masce 255255255192, tedy 11111111 11111111 11111111 11000000 Maska subnetu obsahuje v binárním zápisu 26 jedniček zapsaných zleva za sebou Počet subnetů: 2 2 = 4 (poslední část masky obsahuje 2 jedničky) Počet IP adres v subnetu: 2 6 = 64 (poslední část masky obsahuje 6 nul) 19216810 / 26 192168164 / 26 19216810 Adresa sítě 19216811 19216812 192168162 192168163 Broadcast 192168164 Adresa sítě 192168165 192168166 1921681126 1921681127 Broadcast 1921681128 / 26 1921681192 / 26 1921681128 Adresa sítě 1921681129 1921681130 1921681190 1921681191 Broadcast 1921681192 Adresa sítě 1921681193 1921681194 1921681254 1921681255 Broadcast
IP verze 6 IPv6 (internetový protokol verze 6) je nástupce protokolu IPv4 pro komunikaci v současném Internetu (resp v počítačových sítích, které Internet vytvářejí) Důvodem pro zavedení bylo rozšíření adresního prostoru Každé síťové zařízení může mít vlastní IP adresu IP adresa je 128bitová (2 128 3,4 10 38 unikátních adres) IPv6 adresa se zapisuje jako osm skupin po čtyřech hexadecimálních číslicích (1 skupina číslic = 16 bitů), například: Prefix = určuje příslušnost rozhraní k dané síti Všechny IPv6 adresy v jedné síti mají stejný prefix Pokud jedna nebo více ze čtyřčlenných, po sobě následujících, skupin obsahuje 0000, nuly mohou být zkráceny a nebo vynechány a nahrazeny dvěma dvojtečkami (::) Libovolný počet po sobě následujících skupin 0000 může být nahrazen dvěma dvojtečkami, pokud se v adrese toto nahrazení vyskytuje pouze jednou Adresy níže jsou tedy platné a rovnocenné: 2001:0db8:0000:0000:0000:0000:1428:57ab 2001:0db8:0:0:0:0:1428:57ab 2001:0db8::1428:57ab 2001:db8::1428:57ab Rozdělení IPv6 adres unicast adresy identifikují jednotlivá síťová rozhraní Paket zaslaný na unicast adresu je doručen konkrétnímu počítači Unicast adresa může být globální, tedy dostupná v rámci celého Internetu, nebo lokální, která je dostupná pouze v určitém segmentu sítě multicast adresy identifikují skupinu síťových rozhraní, které obvykle patří různým síťovým uzlům (typicky počítačům), nikoli pouze jednomu Datový paket zaslaný na multicast adresu je protokolem doručen všem rozhraním určeným touto adresou anycast adresy taktéž identifikují skupinu síťových rozhraní, patřící rozdílným síťovým uzlům Datový paket vyslaný na anycast adresu je však obvykle doručen pouze jednomu síťovému rozhraní z dané skupiny Speciální IP adresou je tzv loopback, neboli localhost Pokud aplikace vyšle datový paket na tuto adresu, je doručen zpět do téhož síťového zařízení (počítače) IPv4: 127001 IPv6: ::1
Přehled současných technologií připojení k Internetu Při výběru technologie připojení k Internetu jsou významné především tyto parametry: Dostupnost technologie v místě připojení (např obytný dům, firemní prostory atd) Teoretická přenosová rychlost při stahování (download, downlink) a odesílání (upload, uplink) dat Udává se v bitech za sekundu (b/s, popřípadě bps = bits per second) V současné době se rychlosti řádově pohybují v kb/s (kbps = kilobity za sekundu), Mb/s (Mbps = Megabity za sekundu) Latence = zpoždění signálu, odezva připojení (řádově milisekundy) Udává, jak rychle dojde k navázání spojení počítače přes Internet s protějškem, za účelem zahájení přenosu dat Význam má především u streamování videa, IPTV, VoIP, online hry atd Agregace připojení Udává, s kolika uživateli je sdílena celková rychlost připojení Agregace 1:10 tedy znamená, že celkovou přenosovou rychlost (např 100 Mb/s) sdílíme s dalšími 10 uživateli připojení Agregace 1:1 pak znamená, že celková přenosová rychlost je garantována pouze jednomu uživateli FUP limit (Fair User Policy) Soubor pravidel a opatření, která vedou ke spravedlivému dělení internetového připojení (týká se to především připojení k Internetu přes mobilní sítě či satelit) FUP zabraňuje tomu, aby ti, kteří přenášení nadměrné množství dat, nezhoršovali a nesnižovali kvalitu připojení jiným uživatelům Uživatel připojení k Internetu má zakoupen určitý objem dat na kalendářní měsíc (např 1 GB měsíčně) Pokud uživatel v daném měsíci přečerpá tento objem dat, dojde buď k úplnému zablokování připojení k Internetu, popřípadě k výraznému snížení přenosové rychlosti Technologie připojení k Internetu Mezi základní způsoby připojení k internetu dnes patří kabelové a bezdrátové 1 Kabelové připojení Pevné optické připojení FTTx Přímé optické spojení s poskytovatelem připojení k Internetu (ISP) Vhodné především pro firmy, instituce, ale také domácnosti ve velkých městech, kde tento způsob připojení nabízí ISP FTTN (Fiber To The Node) optické vlákno je zakončeno v přípojné skříni (uzlu=node), umístěné až několik kilometrů od objektu uživatele, konečná přípojka je metalická FTTC (Fiber To The Curb) velmi podobné FTTN, ale přípojná skříň je blíže k prostorám uživatele; obvykle jde o vzdálenost do 300 metrů FTTB (Fiber To The Building) připojení obytných domů na optickou síť V suterénu domu bývá umístěn switch, umožňující rozbočení signálu z optického vlákna do více bytů Rozvody signálu v domě do jednotlivých bytů jsou realizovány metalickými kabely (např UTP) FTTH (Fiber To The Home) optická vlákna dosahují až k obytným či firemním prostorám koncového uživatele
FTTH se obvykle realizuje technologií PON, respektive GPON (Gigabit Passive Optical Network) Bytové jednotky nebo firemní prostory jednotlivých uživatelů jsou přímo napojeny optickým vláknem Vlákna z jednotlivých bytů jsou svedena do jednoho rozdělovače (splitter), který je pasivní, tzn, že není napájen elektrickou energií OLT = Optical Line Termination (zakončení optického vedení) ONT = Optical Network Termination (zakončení optické sítě u koncového uživatele) Pevné optické připojení nabízí vysoké přenosové rychlosti v obou směrech (download, upload), nízké odezvy a vysokou spolehlivost Připojení přes telefonní linku V současnosti se již výhradně využívá technologie DSL (Digital Subscriber Line), tedy digitální účastnická linka (přípojka) umožňující vysokorychlostní přenos dat ke koncovým zákazníkům prostřednictvím stávající telefonní sítě Výrazně se tak snižují náklady na připojení koncových uživatelů k páteřní síti internetu Princip fungování DSL spočívá ve využití volného frekvenčního pásma telefonních přípojek Pro hlasové služby se využívá frekvenční pásmo 0,3 3,4 khz, které běžnému hlasovému hovoru plně postačuje Vyšší frekvence jsou volné pro vysokorychlostní přenos dat Data se tedy přenášejí v jiném, daleko vyšším frekvenčním pásmu, takže DSL neomezuje telefonní hovory Na straně uživatele musí být domácí telekomunikační okruh doplněn o tzv splitter (frekvenční filtr), jehož úkolem je sloučit hlasový signál ve frekvenčním pásmu 300 Hz až 3400 Hz s modulovaným nosným signálem nesoucím datový signál Modulaci analogového nosného signálu datovým signálem pak zajišťuje DSL modem
Na straně provozovatele telekomunikačních služeb musí být před vstupem sloučeného modulovaného signálu do telefonní ústředny připojen splitter, jehož úkolem je oddělení hlasového signálu v nižším frekvenčním pásmu, od modulovaného nosného signálu datovým tokem ve vyšším frekvenčním pásmu Demodulaci, tedy získání datového signálu z modulovaného analogového signálu, zajišťuje opět DSL modem Telefonní ústředna musí být navíc vybavena tzv DSLAM (DSL Access Multiplexor) Jsou to obvody, které slučují datové signály jednotlivých uživatelů a přenáší je vhodně dimenzovanou přípojkou do datové sítě ISP Druhy DSL Digitální účastnická přípojka (DSL) může být realizována různými způsoby, které se od sebe liší především: - použitými modulacemi nosného signálu, - přenosovými rychlostmi, - maximální vzdáleností koncového uživatele od digitální ústředny ADSL (Asymmetric DSL) Rychlost stahování dat (download) bude vždy výrazně vyšší než rychlost odesílání dat (upload) Využívá se frekvenční pásmo 25 khz 1,1 MHz (ADSL), resp až 2,2 MHz (ADSL2+) VDSL (Very high speed DSL) DSL technologie umožňující rychlejší datový přenos přes existující digitální telefonní linky 2 generace VDSL2 využívá frekvenční pásmo až do 30 MHz, což zajišťuje velmi vysokou přenosovou rychlost (teoreticky až 200 Mb/s) současně v obou směrech Optimální rychlosti však lze dosáhnout pouze do vzdálenosti 300 metrů od telefonní ústředny Je-li vzdálenost od telefonní ústředny vyšší než 1,3 km, výrazně klesá přenosová rychlost a výhodnější je využití technologie ADSL (resp ADSL2, ADSL2+) Připojení přes kabelovou televizi (CATV) Pro připojení přes CATV není potřeba telefonní linka Přípojka je realizována koaxiálními rozvody, dnes často opticko-koaxiálními, které uživatelům přinášejí vysoké přenosové rychlosti, řádově desítky Mb/s Nabízí vysoké přenosové rychlosti v obou směrech (download, upload), nízké odezvy a vysokou spolehlivost Nevýhodou je relativně malé pokrytí, neboť optické a hybridní opticko-koaxiální sítě jsou prakticky dostupné jen ve větších městech, popřípadě částech měst
Příklad zapojení CATV (společnost UPC): Do zřízené přípojky (1) je koaxiálním kabelem připojen CATV modem (2), do modemu pak ethernetovým UTP kabelem počítač (3) Dalším koaxiálním kabelem je do přípojky zapojen set-top box (4) pro digitální kabelovou televizi, či přímo TV přijímač se zabudovaným tunerem DVB-C 2 Bezdrátové připojení Připojení přes WIFI Základem je WIFI router, díky němuž je možné vytvořit domácí / firemní LAN / WLAN a tu následně připojit k Internetu Konektor označený WAN se pomocí TP kabelu propojí s datovou zásuvkou od ISP (poskytovatele připojení k internetu), popřípadě se připojí do vhodné zdířky RJ45 na DSL či LTE modemu V dnešní době je již WIFI router přímo integrovanou součástí těchto modemů a není nutné jej u LAN malého rozsahu zvlášť dokupovat (viz kapitola Aktivní prvky sítě )
Připojení přes mobilní telefonní sítě Mobilní operátoři, poskytující hlasové a datové služby, pokrývají signálem téměř 100 % území ČR Jelikož mají přidělen omezený počet licencovaných frekvenčních pásem 3, celé území je rozděleno na malé sektory = buňky Hlavní částí mobilní sítě je tzv BTS (Base Transceiver Station), což je základnová převodní stanice sloužící pro příjem a vysílání rádiových signálů z mobilních telefonů a modemů vybavených SIM kartou Při použití směrových antén na základnových stanicích, kdy každá vysílá do jiného směru, je možné tzv sektorizovat základnovou stanici, takže je několik buněk obsluhováno z jednoho místa V sousedních buňkách se používají různá frekvenční pásma, v buňkách, které spolu nesousedí, se mohou používat stejná frekvenční pásma V buňkových mobilních sítích spolu koncové uzly nekomunikují přímo, ale pouze přes páteřní síť základnových stanic Společně s hlasovými službami lze přenášet mobilní sítí také proud dat Přenosová rychlost, dostupnost v dané lokalitě, latence (zpoždění) signálu a cena služby závisí na použité technologii Pro přenos dat mobilní telefonní sítí musí být koncový uzel vybaven vhodným modemem (interní nebo externí) 3 pro mobilní operátory v ČR: 800 MHz, 900 MHz, 1800 MHz, 2100 MHz, 2600 MHz
Mobilní hlasové i datové služby jsou závislé na konkrétní infrastruktuře sítě Vývoj nové infrastruktury je označován jako nová generace mobilní sítě: 1 generace (1G) analogová mobilní síť podporující pouze hlasové služby V Evropě se používal systém NMT (Nordic Mobile Telephone) Pracoval ve frekvenčním pásmu 450 MHz Frekvenční pásmo bylo rozděleno na dílčí frekvenční kanály Pro jednotlivé hovory se používaly vždy celé frekvenční kanály Uplink a downlink však využíval jiné frekvenční rozsahy 2 generace (2G) již digitální mobilní síť podporující hlasové i datové služby V Evropě se používá systém GSM (Global System for Mobile Telecommunications) Využívá frekvenční pásma 900 MHz a 1800 MHz Frekvenční pásmo je rozděleno na 124 frekvenčních kanálů (všechny s šířkou 200 khz) Každý frekvenční kanál je dále dělen na 8 časových slotů (timesloty) V jednom frekvenčním kanálu se tedy může uskutečňovat více hovorů či přenosů digitálních dat Uplink a downlink využívají stejný frekvenční rozsah Teoretická přenosová rychlost pro datové služby byla 9,6 kb/s (uplink i downlink) 25 generace (25G) Později byla síť 2G rozšířena o technologie GPRS a EDGE umožňující rychlejší přenos dat mobilní sítí Technologie umožnila trvalé připojení uživatele do sítě a přenos IP paketů GPRS přenosům jsou přidělovány timesloty dle potřeby, při přenosu dat se přiděluje i více timeslotů současně (resp kolik jich je možné v dané chvíli uvolnit) Na jeden timeslot připadá teoretická přenosová rychlost 21,4 kb/s Při využití všech 8 timeslotů: 8 21,4 kb/s = 171,2 kb/s Technologie EDGE je vylepšením GPRS Oproti GPRS, který pro přenos dat využívá dvoustavovou modulaci (1 změna signálu = 1 bit), využívá technologie EDGE 8-stavovou modulaci (1 změna signálu = 3 bity) Na jeden timeslot pak připadá teoretická přenosová rychlost 59,2 kb/s Kromě malé přenosové rychlostí trpí technologie GPRS / EDGE také velkou latencí (zpoždění signálu bývá kolem 500 až 800 ms) Mobilní sítě GSM / GPRS / EDGE jsou postavené na technologiích, které jsou primárně orientované na hlasové služby, přenos dat je pouze doplňkem 3 generace (3G) Označovaná též jako síť UMTS (Universal Mobile Telecommunications System) Oproti sítím předchozí generace je technologie zaměřena primárně na přenos datových paketů se současným přenosem hovorů V ČR se využívá frekvenční pásmo 2100 MHz, které se dále dělí na jednotlivé frekvenční kanály S ohledem na co nejvyšší přenosovou rychlost je šířka jednoho kanálu daleko vyšší (5 MHz) než u předchozí generace mobilní sítě Pro uplink a downlink se používají dva různé frekvenční kanály (FDD-UMTS; FDD = Frequency Division Duplex) Teoretická přenosová rychlost 2 Mb/s
35 generace (35G) Vylepšení technologie UMTS se označuje HSDPA (High Speed Downlink Packet Access) a HSUPA (High Speed Uplink Packet Access) Díky efektivnějšímu využití frekvenčního pásma a upraveným algoritmům pro zpracování dat se zvýšila teoretická přenosová rychlost na 14,4 Mb/s pro downlink a 5,76 Mb/s pro uplink Později byly tyto technologie dále vylepšeny HSDPA+ nabízí teoretickou přenosovou rychlost 42 Mb/s a HSUPA+ pak 7,2 Mb/s Do této generace mobilních sítí řadíme také původní technologii LTE (Long Term Evolution), která je orientována výhradně na přenos dat V ČR využívají operátoři pro LTE, resp současné LTE Advanced frekvenční pásma 800 MHz, 900 MHz, 1800 MHz, 2 100 MHz a 2 600 MHz Šířka jednoho frekvenčního kanálu je 20 MHz, což nabízí velké přenosové rychlosti Teoreticky 100 Mb/s pro download a 50 Mb/s pro upload s nízkou latencí 4 generace (4G) Označovaná též jako LTE Advanced (LTE-A) Sdružováním jednotlivých frekvenčních kanálů lze dosáhnout šířky až 100 MHz Teoretická přenosová rychlost je 3 Gb/s pro download a 1,5 Gb/s pro upload V současné době je původní standard LTE již zcela nahrazen technologií LTE-A 5 generace (5G) Plánované přenosové rychlosti budou řádově v desítkách až stovkách Gb/s Technologie 5G sítí nabídnou stabilnější připojení s nízkou latencí a velkým pokrytím území (stabilní a silný signál) Zároveň budou orientovány na připojení IoT (Internet věci) a SMART zařízení k celosvětové síti Internet Satelitní připojení k Internetu Vhodné pro firmy nebo domácnosti, v jejich lokalitě není jiná možnost kvalitního připojení k Internetu (např odlehlá místa) Satelitní spoj je nezávislý na pozemní infrastruktuře (např existující optické či telefonní sítě) Vyžaduje pouze přímou viditelnost pozemní antény na satelit a přesné zaměření antény Satelitní spoje mohou být jednosměrné i obousměrné (dražší řešení) Platba za instalaci služby a měsíční poplatky jsou obvykle vyšší než u jiných technologií pro připojení k Internetu Přenosové rychlosti se pohybují maximálně v řádu jednotek (uplink), resp desítek Mb/s (downlink), rychlost přenosu dat však může být i nižší Obvykle je aplikován FUP, kdy po vyčerpání předplaceného množství dat dojde k výraznému snížení přenosové rychlosti Satelitní spoje trpí velkou latencí (stovky milisekund až sekundy), nejsou tedy příliš vhodné např pro hraní online her