UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Katedra pastorálních oborů a právních věd

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Katedra pastorálních oborů a právních věd Tomáš Simonis Inspirace dílem Richarda Rohra v pastoraci v naší zemi Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. PRAHA 2010

Rád bych na tomto místě poděkoval doc. Ing. Mgr. Aleši Opatrnému, Th.D. za veškerou pomoc při vedení této diplomové práce, za cenné podněty a rady a také za velkou trpělivost a porozumění. Děkuji všem chlapům z chlapských společenství po celé republice, kteří přispěli svými odpověďmi k vyplnění dotazníku, za jejich žehnání a přání zdaru při psaní této práce. Vyslovuji mé díky také manželům Minářovým za jejich cennou pomoc při jazykové úpravě textu a všem, kteří mi pomáhali modlitbou, radou a povzbuzováním. Nakonec bych chtěl poděkovat mé drahé manželce za její toleranci, vstřícnost a obětavou lásku a Bohu za milosti, které jsem díky psaní této diplomové práce obdržel. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu literatury a pramenů uvedl veškeré informační zdroje, které jsem použil. V Praze dne 28. dubna 2010.. 2

Obsah Předmluva... 5 Úvod... 6 1 Základní východiska práce... 9 1.1 Pastorace v České republice...9 1.2 Specifické problémy života mužů v církvi... 10 1.2.1 Problémy muže z hlediska církevních dokumentů... 10 1.2.2 Problémy muže z hlediska pastorační praxe... 12 1.3 Specifické problémy života mužů z pohledu psychologie... 14 1.3.1 Nástin psychologické reality současných mužů... 14 1.3.2 Křehkost mužské identity... 16 1.3.3 Nebezpečí izolace... 17 1.3.4 Potřeba zralého mužství... 18 1.4 Inspirace k řešení... 20 1.4.1 Řešení v rámci církve... 20 1.4.2 Pomoc ze strany psychologie... 23 1.5 Shrnutí... 27 2 Richard Rohr... 28 2.1 Život a dílo... 28 2.2 Teorie R. Rohra... 31 2.2.1 Typický muž... 31 2.2.2 Muž podle evangelia... 36 2.2.3 Zralý muž... 38 2.2.3.1 Nové paradigma... 38 2.2.3.2 Mužská spiritualita... 40 2.3 Praxe R. Rohra... 45 2.3.1 Boj se systémem závislosti... 45 2.3.1.1 Mužská iniciace... 46 2.3.2 Rána po otci... 52 2.3.3 Archetypy... 53 2.4 Shrnutí... 54 3

3 Chlapské hnutí v České republice... 55 3.1 Počátky hnutí... 55 3.1.1 Manželská setkání... 55 3.1.2 První chlapské setkání... 56 3.1.3 Návštěva u Richarda Rohra ve Spojených státech... 59 3.2 Richard Rohr v České republice... 60 3.2.1 Vstupní prostředí... 60 3.2.2 Implantace Richarda Rohra mezi chlapy... 61 3.2.3 Vliv Richarda Rohra na chlapy a chlapské hnutí... 64 3.2.4 Reakce na působení Richarda Rohra u nás... 65 3.3 Současná situace chlapského hnutí popis a analýza... 67 3.3.1 Akce chlapského hnutí... 67 3.3.2 Chlapské skupiny popis a analýza... 71 3.3.2.1 Poznatky z dotazníku Analýza místních společenství chlapů... 72 3.3.2.2 Poznatky z analýzy webových stránek... 75 3.3.3 Setkávání a vyučování na webu... 79 3.3.4 Plody chlapského hnutí... 81 4 Hodnocení chlapského hnutí... 83 4.1 Hodnocení s ohledem k obecným požadavkům pastorace... 83 4.1.1 Chlapské hnutí ve světle evangelia... 84 4.1.2 Chlapské hnutí a prostředky pastorační praxe... 89 4.1.3 Shrnutí... 90 4.2 Hodnocení s ohledem k psychologickým předpokladům mužské spirituality... 91 Závěr... 96 Přehled použitých zkratek...100 Seznam literatury...101 Příloha Analýza společenství chlapů (dotazník)...107 Annotation...111 4

Předmluva Když jsem během studia přemýšlel, o čem budu psát diplomovou práci, dlouho jsem nevěděl, jaké téma si mám zvolit. Nevěděl jsem, podle jakého kritéria se mám rozhodovat. Nakonec jsem se rozhodl čistě sobecky, tedy podle toho, co mi může v této mé životní etapě nejvíce prospět k osobnímu růstu. A tak jsem si vybral oblast, která v mém osobním životě představovala největší problém a tou byl mužský svět. Ovšem mému definitivnímu rozhodnutí pustit se do psaní diplomové práce z oblasti života mužů v církvi předcházelo ještě dlouhé zvažování několika věcí: Především jsem si uvědomoval, že jakožto muž, který vyrůstal bez otce v převážně ženském prostředí, potřebuji objevovat a posilovat svoji mužskou stránku a být v prostředí mužů, abych nějak zaplnil vzniklý deficit. K tomu by mi tato práce rozhodně mohla pomoci, ale zároveň jsem věděl, že to zřejmě nebude snadné a bezbolestné. Na druhou stranu mi bylo jasné, že ta práce nemůže být o mně a mých problémech, a tak jsem měl obavu, zda se dokážu na problematiku života mužů v církvi dívat také z jiného úhlu, než ze svého malého, osobního. Dalším bodem k zvažování byla přítomnost jistého vzteku, který jsem pociťoval vůči církvi, a to z důvodu její přílišné ženskosti a sladkosti, které jsem byl již docela přesycen, a toužil jsem po pravém opaku. Nebyl jsem si tedy jist, zda toto mé vnitřní nastavení je vhodné ke psaní práce o mužích v církvi. Nakonec jsem se pro téma z oblasti života mužů v církvi rozhodl a přijal jej jako výzvu k dalšímu učení se a jako možnost problémům mužů v církvi více porozumět. S tímto úmyslem jsem oslovil docenta Aleše Opatrného, který přijal vedení mé práce a nabídl mi konkrétní téma související s rozšiřujícím se fenoménem chlapského hnutí v České republice a učením Richarda Rohra o mužské spiritualitě. 5

Úvod Krize mužství a krize otcovství jsou skutečnosti, které si od osmdesátých let minulého století uvědomuje stále více mužů i žen žijících v západní společnosti. Reakcí na tuto situaci je vznik Hnutí mužů (The Men s Movement ), 1 které se postupně začalo objevovat ve Spojených státech, Austrálii, Evropě a v poslední době také v Indii. V České republice se první organizované iniciativy mužů, podobné Hnutí mužů, objevují kolem roku 2000. Od roku 2001 začínají v rámci katolické církve a později i dalších církví spontánně vznikat skupiny mužů, jejichž členové si říkají chlapi a tvoří společenství chlapů, chlapská společenství či chlapské skupiny. 2 Mimo církev vzniká v roce 2006 občanské sdružení Liga otevřených mužů. 3 Předmětem mého zájmu jsou v této práci společenství chlapů vyrůstající z církevního prostředí v Čechách a na Moravě, jejich aktivity a především způsob formace chlapů v těchto společenstvích. Ten je většinou inspirován úvahami amerického františkána P. Richarda Rohra o obnovení a prohlubování duchovní cesty postmoderního západního muže, zejména muže středního věku. Zdá se, že tato iniciativa mužů, která postupně přerostla v hnutí, se může stát, právě pro zmiňovanou skupinu věřících, významnou pastorační pomocí. Tato myšlenka mě zaujala a po zjištění, že se podobným tématem doposud nikdo podrobně nezabýval, 4 bych rád ve své práci prozkoumal: přítomnost problémů mužů v církvi a jak na ně církev reaguje; čím Richard Rohr přispívá k aktivnímu duchovnímu životu mužů; rozsah působení Richarda Rohra v České republice (přenos jeho myšlenek, význam jeho práce pro chlapské hnutí); význam chlapského hnutí z hlediska obecných požadavků pastorace; význam chlapského hnutí z hlediska psychologických předpokladů mužské spirituality. 1 Srov. BIDDULPH Steve: Mužství. Jak zvládat všechny mužské role, Praha: Portál, 2007, 12 13; nebo The Men s Movement (bez autora), http://www.menstuff.org/pov/povs/mensmove.html, (10.4.2010). 2 Viz kapitola 3.3.2 v této práci. 3 Srov. Co je LOM? (bez autora), http://web.ilom.cz/o-nas.html, (3.3.2010). 4 Tématicky nejbližší k mé práci by mohla být bakalářská práce s názvem Současná mužská spiritualita v pojetí Richarda Rohra vypsaná v roce 2005/2006 na Evangelické teologické fakultě UK v Praze, která podle dostupných informací, nemá záznam o obhájení a není nikde zveřejněná. 6

Práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první stručně zmiňuji základní podmínky ovlivňující pastorační práci v naší zemi a zaměřuji svoji pozornost především na oblast v pastoraci zatím moc nepodchycenou, na problematiku života mužů v církvi (z hlediska církevních dokumentů a církevní praxe) a ve společnosti (z hlediska praxe psychologů a psychoterapeutů). Druhá kapitola je věnována Richardu Rohrovi, v níž se po krátkém obeznámení s jeho životem a dílem ve Spojených státech, věnuji hlavním tématům jeho pojetí teorie a praxe mužské spirituality. Ve třetí kapitole se zaobírám samotným chlapským hnutím v České republice: jeho vznikem, rozvojem na základě spolupráce s Richardem Rohrem a současným stavem hnutí. Poslední, čtvrtá kapitola je věnována celkovému hodnocení chlapského hnutí, ve kterém sleduji jednak splnění obecných požadavků pastorace a zároveň respektování psychologických poznatků pro zdravý rozvoj mužské osoby. V celé práci je použito několik metod. V první kapitole jsem použil převážně metodu analyticko-syntetickou (studium církevních dokumentů a článků vztahujících se k problémům života mužů v církvi; studium poznatků psychologů a psychoterapeutů ohledně problémů mužů v západní společnosti). Ve druhé kapitole je uplatněna nejprve metoda historicko-pozitivní (životopisná část) a následně opět metoda analytickosyntetická (při teologické a psychologické analýze Rohrova díla s tématem mužské spirituality). Tutéž metodu, v kombinaci se snahou o teologicko-historický přístup, jsem použil ve většině třetí kapitoly, kromě zpracování údajů z provedeného dotazníkového průzkumu, při kterém jsem využil metodu induktivní. Čtvrtá kapitola uplatňuje deduktivní metodu a to zejména v aplikaci obecných požadavků pastorace a psychologických požadavků zralého mužství na činnost hnutí. Ve své práci využívám hodně internetové zdroje, především nové a archivované stránky chlapského hnutí Chlapi.cz, administrované chlapské webové konference a stránky občanského sdružení YMCA Setkání. Vzhledem k tomu, že chlapské hnutí jako celek nic nevydává, jsou tyto internetové zdroje nejdůležitějším materiálem informujícím o životě chlapů a jejich aktivitách. Vzhledem k výše uvedenému specifickému označení křesťanských mužských skupin, chtěl bych zde ještě ujasnit terminologii, kterou budu užívat v celé své práci pro označení osob mužského pohlaví v jednotném i množném čísle, pokud charakteristika osoby nebude zřejmá z kontextu: pojmem muž budu uvažovat o mužích obecně, bez ohledu na vyznání, politickou příslušnost či sociální postavení; pojmem muž-křesťan budu uvažovat o laicích a pojmem chlap budu uvažovat o mužích, kteří se nějakým 7

způsobem přímo zapojují do akcí chlapského hnutí v České republice, nebo se jich pravidelně účastní. Lze rovněž vypozorovat, že oslovení chlape/chlapi má v rámci hnutí podobné konotace jako oslovení bratře/bratři. 8

1 Základní východiska práce V první kapitole bych se rád zaměřil na základní výchozí body této práce. Nejprve se chci věnovat stručnému nástinu současných podmínek ovlivňujících pastorační činnost u nás. Další východisko představuje aktuální stav života mužů-křesťanů. Pokusím se zmapovat jejich situaci, zejména specifické problémy jejich života v církvi, jak je lze dohledat v církevních dokumentech a poznat z pastorační praxe církve. Následně zaměřím svoji pozornost na současné problémy mužů západní civilizace skrze poznatky a reflexe psychologů a psychoterapeutů. Na závěr kapitoly bych rád představil některá z existujících řešení problematiky mužů, která se již v praxi realizují. 1.1 Pastorace v České republice Pastorace neboli pastorační služba církve je spojena se základním posláním církve přinášet spásu. 5 Bůh v ní konkrétním způsobem proniká do dějin světa, 6 k lidem v konkrétních životních podmínkách, v určité zemi, v určitém historickém a kulturním kontextu. Naše dějinná situace je charakterizovaná jako pluralitní. 7 Vyznačuje se rychlou proměnlivostí životních podmínek, dobovostí a pomíjivostí pohledů. Vzhledem k tomu je nezbytné, aby pastorační praxe reagovala na skutečné potřeby lidí a jejich situaci. P. Aleš Opatrný píše: [ ] dnešní pastorace bude muset sledovat a podporovat křesťanský život žitý v určité pluralitě forem, odvíjející se v pluralitní společnosti, ale rostoucí z autentických společných (a tedy jedněch!) kořenů a směřující k jednomu cíli, jímž je jeden Bůh v Trojici. 8 Nehledají se ovšem ideální, hotové či ucelené představy a postupy, ale spíš tvůrčím propojením analytických pohledů s vizí konkrétního života církve se postupně poznává směr cesty, po které lidi doprovázet. 9 Autentické společné kořeny křesťanského života představují pro pastoraci základ, na němž lze stavět a rozvíjet další pastorační činnost. Vzhledem k současné pluralitě 5 Srov. AMBROS Pavel: Teologicky milovat církev. Vybrané statě z pastorální teologie, Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2003, 78. 6 Srov. tamtéž 106. 7 Srov. OPATRNÝ Aleš: Cesty pastorace v pluralitní společnosti, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, 15 17. 8 Tamtéž, 25. 9 Srov. OPATRNÝ Aleš: Pastorace v postmoderní společnosti, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, 9 10. 9

intenzity a podob víry se tímto základem jeví být hloubka víry 10 a její budování lze označit za základní předpoklad pastorace. Pro pastorační činnost to znamená: mít trvale a neoddělitelně evangelizační rysy; neustále se zabývat sdílením víry, jejím budováním i prohlubováním; klást důraz na komunitní sdílení víry a života z víry. 11 V této souvislosti můžeme předpokládat, že prostředí, které splňuje výše uvedené požadavky, bude k budování základu pastorace rovněž přispívat. I když se vnější podmínky života rychle mění, myšlenkové stereotypy lidí, jejich návyky a očekávání uvnitř církve i ve společnosti se mění velice pomalu. 12 V současnosti jsou do změny způsobu myšlení tlačeni svými problémy především muži. 1.2 Specifické problémy života mužů v církvi Ví se o nich, jsou viditelné, ale moc se o nich v církvi nemluví. Naopak, poměrně hodně se setkáváme s rozebíráním specifických problémů ženy souvisejících s její důstojností, postavením a povoláním jak v církvi, tak ve společnosti. Je zde evidentní nevyváženost v pozornosti, kterou církev věnovala a věnuje ženám ve srovnání s muži. 1.2.1 Problémy muže z hlediska církevních dokumentů Církevní dokumenty se poměrně často zabývají problematikou ženy, např. některé dokumenty II. vatikánského koncilu, zejména pastorální konstituce Gaudium et spes 13 a dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem. 14 O významném postavení ženy v církvi a ve společnosti mluvili již před koncilem papežové Pius XII. a Jan XXIII. 15 a po koncile zvlášť papež Jan Pavel II., který problematice důstojnosti ženy a jejího povolání 10 Srov. OPATRNÝ: Cesty pastorace v pluralitní společnosti, 16. 11 Srov. tamtéž, 25. 12 Srov. OPATRNÝ Aleš: Pastorace v postmoderní společnosti, 47. 13 Srov. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL: Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes (ze dne 7. prosince 1965), in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 173 265, čl. 60. 14 Srov. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL: Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem (ze dne 18. listopadu 1965), in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 379 413, čl. 9. 10

věnoval v roce 1988 celý apoštolský list Mulieris dignitatem a zmiňuje se o ní i v dalších svých dílech: v apoštolské adhortaci Familiaris consortio (1981) 16 a v posynodním apoštolském listu Christifideles laici. 17 V roce 2004 vydala Kongregace pro nauku víry List biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě, který se opět zabývá ženskou otázkou a vyjadřuje se k novodobým přístupům jejího řešení. 18 Tento, pravděpodobně zdaleka ne celý výčet církevních dokumentů věnujících se problematice ženy, dokazuje trvalou aktuálnost této problematiky a zájem církve o její řešení. Naproti tomu nenalezneme v církevních dokumentech téměř žádnou zmínku o specifických problémech života muže v církvi a ve společnosti, takže se zdá, že vůbec žádné specifické problémy spojené s mužským pohlavím nejsou. Ovšem paradoxně se již stabilně setkáváme s tím, že muži představují ve farnostech zhruba třetinu všech věřících, zatímco ženy tvoří necelé dvě třetiny. 19 Tento poměr v neprospěch mužů je jak v církvi katolické, tak i v jiných církvích 20 a to nejen v naší republice, ale i v zahraničí. 21 Jsou to právě muži, kteří ve větší míře opouštějí kostely a veřejný aktivní náboženský život. 22 Potvrzení o určitých problémech s aktivitou mužů v církvi nacházíme v apoštolském listu papeže Jana Pavla II. Christifideles laici: V různých situacích života církve je skutečně nutno s lítostí konstatovat absenci nebo nedostatečnou přítomnost mužů: někteří se vyhýbají vlastní odpovědnosti v církvi, takže ji na sebe berou jen ženy, například při účasti na liturgické církevní modlitbě, při výchově, a zvláště při katechezi vlastních i cizích dětí, při účasti na náboženských a kulturních akcích, při spolupráci na charitativních a misijních podnicích. 23 15 Srov. JAN PAVEL II.: Apoštolský list Mulieris dignitatem o důstojnosti a povolání ženy, Praha: Zvon, 1992. 16 Srov. JAN PAVEL II.: Apoštolská adhortace Familiaris consortio o úkolech křesťanské rodiny v současném světě, Praha: Zvon, 1996, čl. 22. 17 Srov. JAN PAVEL II.: Posynodní apoštolský list Christifideles laici o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě, Praha: Zvon, 1996, čl. 49 51. 18 Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY: List biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě, Praha: Česká biskupská konference, 2004. 19 Srov. SOJČEKOVÁ Jana: Výsledky letošního sčítání návštěvníků bohoslužeb v katolických kostelích, http://tisk.cirkev.cz/z-domova/vysledky-leto-niho-scitani-navtevniku-bohoslu-eb-v-katolickych-kostelich.html, (8.7.2009). 20 Srov. Skladba obyvatelstva podle náboženského vyznání, pohlaví a podle věku (bez autora), http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03-- skladba_obyvatelstva_podle_nabozenskeho_vyznani,_pohlavi_a_podle_veku, (8.7.2009). 21 Srov. LUŽNÝ Dušan, NEŠPOR Zdeněk R[ ] a kol.: Náboženství v menšině. Religiozita a spiritualita v současné české společnosti, Praha: Malvern, 2008, 12. 22 Srov. Skladba obyvatelstva podle náboženského vyznání, pohlaví a podle věku (bez autora). 23 JAN PAVEL II.: Christifideles laici, čl. 52. 11

Papežovo krátké konstatování je popisem aktuální situace, následků, které mají své příčiny, o kterých se ovšem v dokumentu nezmiňuje. Dalším oficiálním církevním vyhlášením, které se rovněž vyjadřuje k aktivitě věřících laiků, tentokrát mužů i žen, je závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v České republice z roku 2007: Překážky vytváření skutečných farních společenství ze strany laiků spočívají: v pasivitě velké části laiků; v neschopnosti respektovat odlišnost druhých a dokázat ji pozitivně využít ke společnému dílu; v udržování dávno nefunkčního modelu, v němž je farář považován za rozhodující autoritu ve všem, co se týká života farnosti [ ]. 24 Sněm si rovněž uvědomuje překážky, které můžou aktivitě laiků bránit, a těmi jsou neochota kněží zvát laiky ke spoluodpovědnosti, vzájemné komunikaci a spolupráci. 25 1.2.2 Problémy muže z hlediska pastorační praxe P. Tomáš Holub, ve svém článku Akcenty mužské a ženské spirituality, píše o dvou základních problémech mužů, které si uvědomuje na základě své pastorační zkušenosti: lenost mužů, tedy neochota aktivně se zapojit do duchovního života farnosti, hledat svůj vlastní přístup k slavení liturgie a k formám zbožnosti; přítomnost a působení zženštělých ideálů mužské svatosti, které jsou mnohdy skrze výtvarná, sochařská i literární díla mužům nepravdivě představovány. Muž jako reálna osoba se s nimi v žádném případě nemůže identifikovat jako se svými skutečnými vzory. 26 24 PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE: Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, 25. 25 Srov. tamtéž, 32. 26 Srov. HOLUB Tomáš: Akcenty mužské a ženské spirituality. Rozdílné důrazy, které je možné vnímat u nezanedbatelného množství mužů i žen, http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=369, (10.2.2009). 12

P. Michal Kaplánek v úvodu svého článku Mužská a ženská spiritualita cituje profesora morální teologie Alfonse Auera, který mluví o ztrátě inkarnační síly 27 křesťanské zbožnosti, především u laiků a v tom vidí podstatnou příčinu bezbožnosti moderního světa. Dále zmiňuje názor profesora pastorální teologie na Evangelické teologické fakultě v Mnichově Hans-Jürgena Fraase, podle kterého potíže, které muži pociťují ve vztahu k církvi a k náboženství, souvisí s křesťanskou naukou o milosti. [ ] Dnešní člověk, zvláště muž, jen těžko přijímá pojem milost, a to nejen z psychologických, ale i z historických důvodů. 28 P. Václav Vacek na otázku Co dnes mužům v církvi chybí? vyjádřil svoji zkušenost, že s chlapi se v církvi nepočítá. 29 Rovněž upozorňuje: na strádání věřících v důsledku jisté nesrozumitelnosti liturgie; na nedostatečné přijímání jak odpovědnosti dnešních mužů za spravedlivé uspořádání společnosti, tak i odpovědnosti, kterou vyžaduje role manžela a otce. 30 P. Richard Rohr vnímá jako bolestnou skutečnost v životě církve: nedostatek vnitřního života u mnoha mužů, jak mezi duchovními, kněžími a zbožnými laiky, tak i mezi muži, kteří druhé na duchovní cestě doprovázejí; 31 cizost symbolů a liturgie pro běžné muže, pro pracujícího chlapa. Tvrdí, že většina oficiálních církevních rituálů se zamlouvá spíše ženské mysli než mužské. 32 Mužská mysl zůstává hladová. Nepochybně by se dalo najít více vyjádření, která by byla dokladem skutečnosti, že mnozí muži mají problémy se svým životem v církvi. Opíraje se o výše uvedené citace a výroky, pokusím se nyní shrnout, čeho se tyto problémy týkají. Zdá se, že je můžeme nahlížet ve dvou rovinách: v rovině osobního prožívání a v rovině vztahu k církvi a učení církve. 27 Schopnost, kterou nám dává Kristus, abychom všechno, co on prožil, mohli prožívat v něm a aby to on prožíval v nás. Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, čl. 521. 28 KAPLÁNEK Michal: Mužská a ženská spiritualita, http://www.tf.jcu.cz/getfile/1c69cced151b204c, (21.5.2009). 29 Srov. ŘEZNÍČKOVÁ Marcela: Chlap by měl být člověk, který k něčemu je, in: Rodinný život 1 (2009) 5 8. 30 Srov. LAKOSILOVÁ Markéta: Potřebujeme, aby nás někdo potřeboval. Rozhovor s P. Václavem Vackem o ženské a mužské spiritualitě, in: Katolický týdeník 12 (2007) 4. 31 Srov. ROHR Richard: Adamův návrat. Mužská iniciace, Praha: Vyšehrad, 2005, 12. 32 Tamtéž, 133. 13

V osobním prožívání života muže v církvi dominuje jako primární problém duchovní prázdnota jako důsledek ztráty inkarnační síly. Duchovní prázdnota má za následek nepociťování, nepřijetí nebo odmítání zodpovědnosti za vlastní duchovní život, jeho rozvinutí a předávání dál. S tím také úzce souvisí schopnost zodpovědně přijmout roli manžela, otce či zralého člena lidské společnosti. Dalším problémem v rovině osobní se jeví nezdravé vnímání a chápání autority a problém nerespektování vzájemné odlišnosti při vytváření vztahů ve společenství. Ve vztahu k církvi se jako primární problém jeví převažující přítomnost zženštělých prvků v liturgickém životě církve a v uměleckých vyobrazeních mužské svatosti. V církevní nauce se jako problematická pro muže jeví nauka o milosti. Tento výčet problémů není zdaleka kompletní, ale myslím si, že vystihuje to základní, v čem dnešní muži v naší církvi nejvíce strádají a co hledají ve společenstvích, která zakládají. Je tedy na místě hledat kořeny jednotlivých problémů a co se dá dělat pro jejich řešení. 1.3 Specifické problémy života mužů z pohledu psychologie Množství cenných poznatků, pomáhajících k lepšímu pochopení specifických problémů života mužů i k hledání vhodných řešení, nabízí objevy světských věd, zejména psychologie. V pastoraci je třeba tyto poznatky brát dostatečně na vědomí a využívat je, protože dopomáhají k ryzejšímu a zralejšímu životu víry. 33 1.3.1 Nástin psychologické reality současných mužů Od osmdesátých let minulého století přibývá stále více jasných a nezvratných důkazů o problémech mužů a o jejich často celoživotním utrpení. Muži selhávají, stávají se nespolehlivými a nezodpovědnými, stahují se do sebe, chybí jim spojení se životem. Trápí se, jsou nevyzrálí, nevyrovnaní, hluboce nešťastní, upadají do deprese a tento stav často řeší odchodem do nebytí - páchají sebevraždy. Statistiky svědčí o vysokém počtu jejich předčasných úmrtí, úrazů a různých závislostí. Mají sklon způsobovat utrpení druhým v podobě fyzického nebo sexuálního násilí vůči ženám či dětem; jsme svědky morálního 33 Srov. GS 62. 14

úpadku mužů v politice i podnikání a mnoha dalších neblahých skutečností. 34 Muži mají problém se svou identitou. 35 Tyto výše vyjmenované projevy mužů označil americký psychoterapeut Jed Diamond termínem syndrom mrzutého muže (dále SMM). 36 Při jeho popisu a zkoumání vychází z osobní zkušenosti, ze zkušeností z vlastní klinické praxe a z odpovědí deseti tisíc mužů na dva dotazníky, které uveřejnil na internetových stránkách časopisu Men s Health. 37 Zjistil, že se jedná o vícerozměrný životní problém značné části mužů zahrnující hormonální, fyzické, psychické, emocionální, interpersonální, ekonomické, sociální, sexuální i duševní změny. Je charakterizován čtyřmi hlavními příznaky: přecitlivělostí, úzkostí, frustrací a vztekem. Ve své finální fázi vede k různým formám slovního a někdy i fyzického násilí zaměřeného na sebe, na osoby v okolí (zvlášť jsou postiženy partnerky, děti, přátelé, spolupracovníci) a na skupiny (příkladem jsou ozbrojené konflikty, genocidy, represe, terorismus apod.). Syndrom se typicky vyskytuje u všech mladých mužů v období přechodu z dětství do dospělosti (mezi patnáctým až pětadvacátým věkem života) a u všech mužů v andropauze (obecně mezi čtyřicátým až pětapadesátým věkem života). Existuje ovšem dostatek důkazů, že SMM je ve větší či menší míře charakteristický pro všechny muže každého věku. Podkladem pro SMM jsou biochemické změny, kolísání hormonů, stres, ztráta mužské identity a sebevědomí. Rozvoj SMM nastává většinou na základě primárního impulzu, který je u každé věkové skupiny různý. U mladých mužů bývá impulzem prožitek výrazné ztráty (rozvod rodičů, odmítnutí partnerkou apod.). U starších mužů to bývá kritická situace ve vlastním životě, v životě blízké osoby, přítele nebo příbuzného (nemoc, zhroucení kariéry, úmrtí apod.). Kromě těchto faktorů, se na rozvoji SMM podílejí často ještě další důležité okolnosti: u dospívajících mužů: nezájem okolí skutečně porozumět jejich situaci; citová izolace; beznaděj při pomyšlení na budoucnost; strach projevit své skutečné pocity; 34 Srov. BIDDULPH: op. cit., 11 12; PONĚŠICKÝ Jan: Fenomén ženství a mužství. Psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, Praha: Triton, 2003, 78 80; MOORE Robert, GILLETTE Douglas: Král, válečník, kouzelník, milovník aneb O mužské psychice, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, 9. 35 Srov. KRAMULOVÁ Daniela: Mužská identita je nejistá, in: Psychologie dnes 4 (2008) 14 16. 36 Srov. DIAMOND Jed: Mrzutý muž? Vím, jak na něj!, Brno: Computer Press, 2008, 26 27. 15

u starších mužů: nevyřešené otázky z dětství (traumata, která sebou nesou skrývanou nebo potlačovanou bolest ze zneužívání, zanedbávání ve výchově, nadměrného hněvu a násilí přítomného v rodině či přítomnosti duševní poruchy rodičů); stydlivost za vlastní pocity a strach z emocionálního světa, ze zmatku; představa, že své problémy musí vyřešit sami; vzrůstající negativní vliv stresu. 38 Přítomnost SMM signalizuje nějakou nerovnováhu v životě muže a je často zprávou z jeho vnitřního světa o potřebě změny. Jak ukázala hlubší zkoumání projevů SMM, nerovnováha souvisí s křehkostí mužské psychiky a se zranitelností mužů ve vztahu k ženám. 39 1.3.2 Křehkost mužské identity Sledování vývoje mužské pohlavní identity od raného dětství pomůže objasnit výše uvedené závěry a porozumět jim. Chlapci, podobně jako děvčata, se po narození do značné míry identifikují s osobou, která o ně pečuje, tedy zpravidla s matkou. Jejich mužská identita se rozvíjí později jako sekundární, přičemž jejich prvotní ženská identifikace musí být často celý život potlačována. Proto je mužská identita zranitelnější a vyžaduje neustálé potvrzování a dokazování ze strany mužů. Nutnost stvrzování mužské identity je nevýhodou mužů, která je v dnešní době přiostřena konkurencí se sebevědomými ženami. Muži na tuto situaci reagují dvojím způsobem: úzkostí z ženskosti a vyhýbání se konfrontaci s ženskostí. Poté, co se identifikačním vzorem stane otec (kolem druhého roku života), začne se u chlapců objevovat úzkost, že se nevymaní z původní ženské identifikace. Chlapci se začnou přeorientovávat na otce, napodobovat jej a identifikovat se s ním. Budují si vlastní hranice včetně schopnosti říci ne ; objevuje se chlapecké chování, tedy méně citová řeč, pohrdavý postoj a separace od dívek což jim pomáhá potlačit vliv ženské identifikace a distancovat se od ní. Muži se cítí být ženskostí ohroženi a znejistěni, proto si do značné míry budují své sebevědomí na úkor žen právě tím, že je ponižují a vysmívají se jim. Do nich promítají vlastní odmítanou a do nevědomí zatlačenou nebezpečnou ženskost, svůj stín, který se snaží mít pod kontrolou zdůrazňováním maskulinity a zaměřením se na 37 Srov. tamtéž, 8 9. 38 Srov. tamtéž, 104 113. 39 Srov. tamtéž, 34 35. 16

intelekt. Překonat úzkost z vlastní ženské stránky umožní mužům pouze její přijetí. Podmínkou k tomu je ovšem dostatečně pevná mužská identita. Z psychologického hlediska je pevná mužská identita důležitou psychickou strukturou, která má mimořádný význam pro sebejistotu muže, jeho vnitřní orientaci v něm samotném i ve světě. 40 1.3.3 Nebezpečí izolace Podle australského rodinného terapeuta Stevea Biddulpha, k dosažení pevné mužské identity současných mužů západní civilizace brání izolace, do které se dostávají díky osamělosti, nutkavé soutěživosti a celoživotní citové ostýchavosti. 41 Do osamělosti se muži dostávají již v chlapeckém věku poté, co začnou ztrácet vědomí sebe sama, 42 a následně v dalším vývoji, pokud není přítomen otec. V jejich životě začne něco podstatného scházet, ale oni neví, co to je. K prohlubování osamělosti může následně dojít ve školním věku, kde jsou mladí muži vystavěni neustálému tlaku dokazovat ostatním své mužství a svoji heterosexualitu. Většinou chybí přirozené vedení starších dětí, a tak vzniká málo příležitostí k vytvoření trvalých hlubokých vztahů mezi jednotlivými věkovými skupinami. K osamělosti přistupuje osobnostní rys soutěživosti, který pochází z nutkavé nenaplněné touhy po uznání. Soutěživost muže hodně svazuje, vede k neustálému, byť vnitřnímu, srovnávání a nepřátelským postojům. Citová ostýchavost je charakteristickým rysem muže. Buduje se již od raného dětství hlavně vytěsňováním emocí ze života chlapce a později muže nebo zkušeností s otcem, který je strohý, nepříjemný a chladný a v neposlední řadě obrazem drsného muže poskládaným z televize a filmů. Izolace taky znamená, že se chlapci a mladí muži nemají a nebudou mít od koho poučit, co to je být mužem. Staré kultury věnovaly předávání poučení velkou pozornost, protože na tom záviselo jejich přežití. Od konce minulého století se začalo i v západní kultuře poukazovat na chybění prvků, které jsou nezbytné pro zdravý vývoj mužské identity a které, jak se zdá, jsou tou nejzákladnější příčinou vzniku problémů současných mužů. Patří k nim: 40 Srov. PONĚŠICKÝ: op. cit., 80 88. 41 Srov. BIDDULPH: op. cit., 15. 42 Jedná se s největší pravděpodobností o trauma způsobené ztrátou celé oblasti původní ženskosti, s ní spojenou emocionalitou a s nutností hledat si vlastní mužskou identitu. Srov. PONĚŠICKÝ: op. cit., 22. 17

nepřítomnost aktivního otce v mnohých rodinách; 43 nepřítomnost moudrého vedení starších mužů; 44 chybění procesů, které by pomáhaly dospět ve zralé muže. 45 Právě s nepřítomností otce souvisí skrytý zármutek mnoha mužů různého věku, který se v psychologii označuje pojmem hlad po otci. Zármutek vyvěrá z nedostatečného nebo ztraceného kontaktu s otcem a jeho láskou, 46 což na biologické rovině odpovídá nenaplnění hluboké mužské potřeby, kterou představují silné, humorné, divoké, živočišné, něžné, upocené, starostlivé a oduševnělé mužské podněty. Muži si tento zármutek většinou nepřipouští a často jej navenek maskují hněvem a podrážděností. 47 1.3.4 Potřeba zralého mužství Podle Roberta Moorea a Douglase Gillettea, absence tří výše popsaných prvků působila a způsobuje, že většina mužů žije celý život s nezralou formou mužské psychiky a jen málokdo dospěje k její zralé formě. 48 Dokonce tvrdí: Zdá se, že lidstvo jako druh žije v jakémsi prokletí infantilismu. A je tomu tak zřejmě odedávna. 49 43 Otec může být v rodině často fyzicky přítomen ale emocionálně svou roli nenaplňuje. Nepřítomnost otce jak fyzická, tak emocionální, působí psychologickou újmu dětem obou pohlaví. Syn v rodině bez aktivního otce nebo zastupujících mužů trpí nedostatkem sebedůvěry a má sklon stát se osobou s extrémní mužností nebo osobou s velmi nízkým sebevědomím a častou sklíčeností. Srov. MOORE, GILLETTE: op. cit., 9 a BIDDULPH: op. cit., 96 97, 101. 44 Vedení starších mužů potřebuje chlapec zhruba od šestnácti let. Úkolem starších je chlapce informovat, učit ho různým věcem, dodávat mu pocit důležitosti, brát ho mimo rodinný kruh. Srov. BIDDULPH: op. cit., 104 105. 45 Jedná se o rituální praktiky, které disponují dostatečnou silou pro navození skutečných změn vědomí, a tak pomáhají mužům i ženám získat pohlavní identitu niterným, zralým a život obohacujícím způsobem. Nejstarší záznamy o jejich existenci se pravděpodobně nacházejí na stěnách pravěkých jeskyň kromaňonských předků. V současnosti rituální praktiky jasně existují v některých kmenových kulturách a v tradičních společnostech. Srov. MOORE, GILLETTE: op. cit., 9 18. 46 Podle výzkumu, který provádí Biddulph zhruba: třicet procent mužů se svým otcem vůbec nemluví; třicet procent má vztah s otcem nějak komplikovaný; třicet procent s otcem pravidelně telefonuje, navštěvuje, ale nikdy nemluví na hlubší téma; deset procent má s otcem hluboký a trvalý přátelský vztah. Srov. BIDDULPH: op. cit., 35. 47 Srov. tamtéž, 32 33. 48 K projevům nezralé mužské psychiky patří: strojené, sprosté a agresivní chování k ostatním lidem; pasivita a slabost, neschopnost efektivně a tvořivě jednat v každodenním životě a vzbuzovat život a tvořivost v ostatních. Naproti tomu, zralá psychika muže se projevuje: klidem, soucitem, jasnou představivostí, tvořivostí a tendencí chránit. Srov. MOORE, GILLETTE: op. cit., 10. 49 Tamtéž, 113. 18

Opírajíce se o Jungovo chápání archetypálního já a na základě psychologického výzkumu, jenž analyzoval elementární niterné struktury lidského já, mužského i ženského, vytvořili R. Moore a D. Gillette teoretický model, podle kterého potřebuje muž při svém budování mužské identity nejdřív rozvinout a nechat v sobě dozrát psychologii chlapce a pak, za pomoci rituálních praktik, nastoupit na cestu rozvíjení psychologie muže. Tento proces odpovídá zřejmě nejzákladnějšímu dynamickému procesu života, kterým je snaha přejít od nižší formy prožívání a vědomí k úrovni vyšší (či hlubší) od rozptýlené identity po konsolidovanější a komplexnější identitu. 50 Rozvinout a nechat dozrát psychologii chlapce znamená, vytvořit podmínky pro zrání osobnosti chlapce v souladu se žádoucími vývojovými stádii, 51 a tak umožnit komunikaci jeho ega s archetypy 52 chlapecké psýché, přesněji řečeno, s plností jednotlivých archetypů. 53 Požadované podmínky se vytvářejí ve fungující rodině s uvědomělými rodiči, aktivní matkou a hlavně aktivním otcem. 54 Psychologie muže staví na dobře postavených základech psychologie chlapce. Přeměna chlapce v muže a dosažení plného rozvoje všech mužských předpokladů je neskutečně obtížnou cestou. Je totiž potřeba zdolat obrovský protitah vlastních vnitřních infantilních sil, které těmto změnám brání. Tyto síly se často v plné míře manifestují v období adolescence 55 a andropauzy. 56 K jejich překonání v období adolescence 50 Srov. tamtéž, 16. 51 Srov. např. PONĚŠICKÝ: op. cit. 78 109. 52 Archetypy, praobrazy, dominanty kolektivního nevědomí, jsou prvotní strukturální elementy lidské psýché. Archetypy jsou psychickými aspekty mozkových struktur. [ ] jsou obrazy pudů. [ ] produkují archetypické obrazy a motivy (představy). Archetyp, in: SHARP Daryl: Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, 29 30. Archetypy lze taky chápat jako energetické konfigurace (struktury, potenciály), předávané s největší pravděpodobností z generace na generaci geneticky. Jsou konstantní, univerzální pro všechny lidi a stávají tím nejzákladnějším východiskem lidského chování myšlení, prožívání a typických lidských reakcí. Srov. MOORE, GILLETTE: op. cit., 19. 53 Archetyp může být prožíván trojím způsobem: ve své plnosti nebo ve dvou stinných podobách pasivní a aktivní. Stinné podoby prožívání se označují jako nezralé, protože se jedná o psychologický stav, který není integrovaný či kohezní. Když osobnost chlapce a později muže dozrává, oba stinné póly jsou integrovány a sjednoceny. Pro podoby prožívání jednotlivých chlapeckých archetypů srov. tamtéž, 21 42. 54 Srov. TRAPKOVÁ Ludmila, CHVÁLA Vladislav: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Praha: Portál, 2004, 121 140. 55 Období adolescence je z psychologického hlediska chápáno jako přechod či dokonce konflikt mezi dětstvím a dospělostí. Chlapci a dívky jsou vystaveny situaci vydanosti, osamocenosti, nejistoty a zpochybňování. Je to období mnohých příležitostí ke konfliktům a mnohých nebezpečí pro zdravý vývoj osobnosti. Dochází k velké krizi vlastní identity, ve které je hlavním úkolem mužů snaha o sjednocení či stabilizaci osobnosti. Muži i ženy v období adolescence potřebují znovupotvrzení a vyžadují jasnou reakci na sebe sama. Ta jim umožní intenzivněji se pociťovat a to i díky hledání hranic, co si můžou dovolit a kam až zajít. Srov. PONĚŠICKÝ: op. cit., 101 109. 56 Jedná se o období, kterým prochází všichni muži obecně mezi čtyřiceti a pětapadesáti lety. Andropauza je téměř stejná s obdobím adolescence, akorát se kro mě změn 19

dopomáhají, zvlášť v tradičních společnostech, rituální praktiky (iniciační rituály) vedené staršími muži a jasné rozdělení rolí ve společnosti. 57 Vedení starších mužů je zase nezbytné pro období andropauzy. Mladí muži potřebují starší muže a muži ve středním věku stále potřebují ještě starší muže. 58 Kromě toho, existují ještě další způsoby pomáhající na cestě přeměny chlapce v muže (např. analýza snů, psychoterapie, modlitba, různé formy spirituálních cvičení a další). 59 Cílem přeměny by měl být muž komunikující s plností archetypů zralého mužství a využívající jejich pozitivních potenciálů k prospěchu svému, všech lidí v okolí a snad i celé planety. Z výše popsaných zjištění jednotlivých psychoterapeutů vyplývá, že ve vývoji k zralému mužství chybí v současné době některé zásadní kroky. Nedostatky se týkají především role otce a duchovného učitele, které spolu s rolí matky představují tři klíčové role ve vedení muže v jeho dospívání. 60 Vzhledem k tomu lze předpokládat, že u některých mužů tyto nedostatky proces dospívání zpomalily, u jiných úplně zastavily. Dnes se již nabízí řada možností, jak na cestu zralého mužství opět vykročit. 1.4 Inspirace k řešení 1.4.1 Řešení v rámci církve Zkoumání antropologických základů Základní orientaci v řešení problematiky mužů lze, dle mého mínění, nepřímo nalézt v již zmiňovaném apoštolském listu Christifideles laici, ve kterém se Jan Pavel II. zmiňuje o potřebě pečlivého a hlubokého zkoumání antropologických základů ženství a mužství. Toto zkoumání vnímá jako základní podmínku potřebnou pro uznání místa náležejícího ženě v církvi a ve společnosti. 61 hormonálních hladin objevují také změny fyzické, psychické, sociální a sexuální. I v tomto období muži musí řešit otázky vlastní identity. Srov. DIAMOND: op. cit., 25, 65. 57 Srov. PONĚŠICKÝ: op. cit., 107. 58 BIDDULPH: op. cit., 20. 59 Srov. MOORE, GILLETTE: op. cit., 43. 60 Srov. BIDDULPH: op. cit., 174. 61 Srov. JAN PAVEL II.: Christifideles laici, čl. 50. 20

Jím musí být upřesněna osobní identita ženy v jejím vztahu rozdílnosti a komplementárnosti k muži, a to nejen pokud jde o role, které má mít, a o úkoly, které má plnit, ale také, a to ještě více, pokud jde o strukturu a charakteristiku její osobnosti. 62 I když jsou tyto myšlenky vysloveny o ženě, lze v tomto případě předpokládat, že by měly platit stejnou měrou také o muži, a to zvlášť v dnešní době potvrzující se krize mužské identity. Dovolím si proto dosadit do papežových slov místo slova žena slovo muž. Pak bychom mohli říct, že zkoumání antropologických základů ženství a mužství je potřebné také pro znovunalezení a uznání skutečného místa náležejícího muži v církvi a ve společnosti. Je důležité pro upřesnění osobní identity muže a pro vnímání jeho vlastní rozdílnosti a komplementárnosti k ženě pokud jde o role, které má zastávat, o úkoly, které má plnit, a zvláště pokud jde o strukturu a charakteristiku jeho osobnosti. Takto modifikované myšlenky Jana Pavla II. jsou v souladu také s následujícím textem apoštolského listu, ve kterém synodní otcové tvrdí, že k vyřešení otázek týkajících se skutečného významu a důstojnosti obou pohlaví je třeba doplnit teologické a antropologické základy ještě hlubšími studiemi. 63 Podobně jako u ženy je stejně tak u muže potřeba proniknout k samým kořenům jeho osobního bytí. Bůh stvořil člověka k svému obrazu jako muže a ženu. 64 Tato skutečnost byla od počátku nesmazatelně vepsaná do bytí člověka, muže a ženy a je proto přítomna v jeho rozhodujících strukturách a v jeho nejhlubších dynamických impulsech. 65 Tyto úvahy potvrzují a rozvíjejí i některé další církevní dokumenty. V dokumentu Mezinárodní teologické komise Společenství a služba se uvádí, že [ ] skutečnost lidství se projevuje v odlišnosti a pluralitě pohlaví, proto [ ] rozdíl mezi mužem a ženou je zásadním prvkem při ustavování lidských bytostí stvořených k Božímu obrazu. 66 Rozdíl v pohlavnosti se projevuje zvláště v oblasti citů, schopnosti milovat a plodit, všeobecněji řečeno, ve způsobilosti navázat vztahy společenství s druhými, 67 což se projevuje také ve vztahu ke Kristu: Vztah každého z nás ke Kristu je determinován dvojím způsobem: závisí na pohlavní totožnosti člověka i na pohlavní totožnosti Kristově. 68 Oba, muž i žena, jsou stejnou měrou schopni přijmout dar božské pravdy 62 Tamtéž. 63 Tamtéž. 64 Gn 1,27. 65 Srov. JAN PAVEL II.: Christifideles laici, čl. 50. 66 MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE: Společenství a služba. Lidská osoba stvořená k Božímu obrazu, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, čl. 32 33. 67 Srov. KKC, čl. 2332. 68 MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE: op. cit., čl. 34. 21

a lásky v Duchu svatém. Oba přijímají jeho navštívení, přinášející spásu a svatost. 69 Každý z nich to ovšem činí svým jedinečným způsobem vyplývajícím z jeho pohlavní totožnosti. 70 Na základě těchto úvah bychom mohli shrnout, že prohlubování znalostí o muži a ženě, uznání, respektování, rozvíjení a praktická aplikace rozdílných akcentů jejich života víry a života z víry v rámci Kristova tajemného těla se jeví být klíčem k řešení zmiňovaných problémů mužů v církvi. Znovudobývání křesťanství Výše uvedené shrnutí se podle všeho odráží právě v učení Richarda Rohra o mužské spiritualitě. 71 R. Rohr zkoumá antropologické základy mužství, zabývá se mužskou identitou a přemýšlí o skutečném místě mužů v církvi. Jeho učení představuje cestu k znovu nalezení či znovu vydobytí životodárné síly křesťanství prostřednictvím cesty směrem k pravé identitě muže. 72 Dobývat křesťanství je výzva, kterou muži potřebují slyšet a na kterou jsou schopni slyšet. 73 Potvrzení její aktuálnosti v době, kdy křesťan musí žít své křesťanství mezi mnoha nekřesťany, tedy v diaspoře, 74 nalézáme například v slovech Karla Rahnera: Křesťanství si musí každý sám pro sebe znovu vydobýt; není to jednoduše zděděno po otcích. Každý musí být znova vydobyt v dobývání, které apeluje na samostatnost a individuálnost člověka, [ ]. Křesťanství nyní přechází z mladického křesťanství do křesťanství vědomě zvoleného. 75 Richard Rohr se zaměřuje především na oblast zrození očekávání božskolidského života v mužích. Tak svou činností slouží především počáteční evangelizaci, kterou katolická církev a ani ostatní velké křesťanské církve moc dobře nezvládají. 76 Zároveň zaplňuje 69 Tamtéž. 70 Srov. OPATRNÝ Aleš: I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to každý trochu jinak. O pastoračním doprovázení muže a ženy, http://www.knihovna.net/kniha/open.phtml?kniha=0052, (4.9.2007); MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE: op. cit., čl. 36. 71 Viz kapitola 2.2 a 2.3 v této práci. 72 Srov. ROHR Richard, MARTOS Joseph: Stát se moudrým mužem. Úvahy o mužské spiritualitě, Brno: Cesta, 2007, 162. 73 Srov. HOLUB: Akcenty; HURT Josef: Sv. Václav, světec bojovník král a jeho odkaz, http://inigo.signaly.cz/0809/sv-vaclav-svetec-bojovnik, (13.3.2010). 74 Srov. AMBROS Pavel: Pastorální teologie a kontinuita křesťanské tradice, in: ŠPIDLÍK Tomáš, RUPNIK Marko Ivan (a kol.): Nové cesty pastorální teologie. Krása jako východisko, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2008, 5 70, 62. 75 Tamtéž, 67. 76 Srov. ROHR Richard, MARTOS Joseph: Cesta divokého muže. Úvahy o mužské spiritualitě, Brno: Cesta, 2002, 7. 22

prostor, který vznikl v důsledku nedostatku pozornosti k potřebám mužů-křesťanů ze strany církve. 77 1.4.2 Pomoc ze strany psychologie Psychologické požadavky pro dosažení zralého mužství Jednou z pomocí je komplexní řešení nabízené Stevem Biddulphem. Na základě inspirace od Roberta Blye a dalších členů Hnutí mužů 78 sepsal sedm specifických kroků, které v současné době ve vývoji mužů chybí. Tyto kroky zahrnují: urovnání vztahu s otcem; odhalení posvátnosti sexuality; přístup k partnerce jako rovnocenné bytosti; aktivní péče o děti; navázání skutečného přátelství s muži; volba práce, která bude těšit; osvobození divého muže ve vlastním nitru. 79 Urovnání vztahu s otcem je proces zahrnující řešení otázky vlastní vnitřní potřeby lásky a uznání, její naplnění respektive nenaplnění, dále potřebu oboustranného smíření s otcem a nakonec i smíření s otcem, kterého nosí každý v sobě. Právě smíření je zásadním momentem pro urovnání vztahu s otcem. Lze k němu dojít skrze ochotu naslouchat jeho názorům, snahu pochopit otcův život, poznat pravdu o jeho dětství ale také poznat pravdu o tom, jak on vnímal dětství svých dětí. Neméně důležité je smíření s vnitřním otcem v sobě samém, kterého představují základy získané od otce jakožto prvního reprezentanta mužského pohlaví. Bez lásky k vnitřnímu otci bude muž často vystaven bojům se sebou samým. 77 Srov. ROHR Richard: Adamův návrat, 12 13. 78 Robert Bly je významný americký básník. Ve světě je známý především svým kontroverzním dílem Iron John z roku 1989, ve kterém rozebírá komplexně a z mnoha úhlů pohledu pohádku bratří Grimmů Železný Jan. Zkoumá příběh a jeho důsledky z perspektivy mytologické, psychologické a každodenního života. Zapojil se do mytopoetické části Hnutí mužů (tato část hnutí se dívá na situaci mužů prostřednictvím mýtů a poezie), které vzniklo v Americe koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. Ve svém díle oslavuje sílu mýtů, Indické extatické poezie, meditace a pohádek. Srov. Prose Essays and Interviews (autor neznámy), http://www.robertbly.com/b_prose.html (24.11.2009). 79 Srov. BIDDULPH: op. cit., 20 23. 23

Odhalení posvátnosti sexuality, a tedy získání hlubšího sexuálního uvědomění, se týká především vnitřní kvality smyslového a citového prožitku a ne vnějších technických úkonů či výkonu. Dorůst k takovému prožitku, ve kterém každodenní vnímání sebe sama je nahrazeno pocitem celosti a spolupatřičnosti do něčeho většího a lepšího, vyžaduje v první řadě cítit se jako muž dobře, jinými slovy, cítit se jistý ve své sexuální identitě. Zde je nezastupitelná podpora a pomoc lidí stejného pohlaví. Díky ní může mladý muž dojít k přesvědčení, že je sám hoden lásky a zároveň schopen přijímat i poskytovat něžnost. Měl by se taky dozvědět, že sexuální energie je dobrá stejně jako je dobré živočišné vzrušení, divokost a vášnivá živelnost. Tím bude růst jeho vnitřní úcta a sebedůvěra. Další podmínkou pro růst sexuálního uvědomění je odhalit falešnost mínění, že ženy jsou držitelkami sexuální přitažlivosti a tak mají moc nad mužskou touhou. Pravdou je, že sexuální přitažlivost žen tkví v tom, jakým způsobem se muž na ženu dívá. Je to právě on, kdo se vzrušuje, [ ] on je tou myslí, která má penis ne naopak! 80 Skutečně zralý muž ví, že za svou vlastní sexualitu nese zodpovědnost on sám. Budovat vztah k partnerce jako rovnocenné bytosti vyžaduje od muže naučit se třem důležitým věcem: jednat s manželkou či partnerkou na základě rovnosti. To znamená umět vyjádřit svůj názor, diskutovat, nenechat se vyvést z míry a vytrvale argumentovat, dokud se daná záležitost nevyřeší. 81 Jinými slovy, znamená to naučit se správně komunikovat s vlastním bojovníkem ; 82 znát základní rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou, aby si osvojil umění svádění ; 83 pochopit, že manželka ani partnerka není vlastní matka a tak úspěšně projít dlouhou temnou nocí. 84 80 Tamtéž, 63. 81 Srov. tamtéž, 71. 82 Bojovník je součástí výbavy zdravého muže i ženy. Chrání jejich emocionální světy a taky je samotné před špatným zacházením či zneužitím. Srov. tamtéž, 72. 83 Srov. tamtéž, 77 78. 84 Tímto pojmem označuje S. Biddulph krizi, která nastává v okamžiku ztráty prvotní jiskry zamilovanosti a je typická a nutná pro většinu dnešních mužů, kteří nechávají průběh vztahu náhodě a ještě nedošli k poznání, že láska je umění. Srov. tamtéž, 81 83. 24

Steve Biddulph se dále zmiňuje, že pro zdravý přístup muže k ženě a k celé rodině je velmi důležité aby muž měl svůj vlastní prostor pro sebe. Jedná se o konkrétní místo v domě či bytě, kde může být pouze sám sebou, přemýšlet o svých věcech, ztišit se, ale kam si může rovněž pozvat svého partnera, děti, nebo přátele. Tam může nalézt čas pro sebe a doplnit síly díky pocitu, že je sám sebou a ve svém prostoru. Aktivní péčí o děti muž podporuje své otcovství, které tvoří podstatnou součást mužské identity 85 a které je zároveň nenahraditelnou součástí výchovy synů i dcer. Dobrý otec v rodině je podmínkou k tomu, aby mohli synové a dcery dospět do své skutečné zralosti. 86 Navázat skutečné přátelství s muži je dalším nezbytným krokem ke zralosti muže. Vyžaduje změnu postoje vůči druhým mužům a učení se vidět je jako své bratry. Znamená to opouštět nutkavou touhu po uznání, soutěživosti a vzdávat se potřeby neustálého dokazování svého mužství. Faktem je, že pouze jiní muži vám můžou pomoct v onom neustávajícím procesu, v němž se učíte být mužem. 87 Ať už se jedná o zmiňovaný náročný proces změn ve vztahu k partnerce, o výchovu dětí, o práci či hledání sebe samého, pomoc spočívá v možnosti sdílet se s ostatními muži, mluvit o svém životě a hlavně o svých emocích. Právě přítomnost důvěryhodného muže nebo mužů vytváří prostor pro projevení smutku, bolesti, pláče, ale i prožívání společné legrace, která sice nemá žádné zábrany, ale je láskyplná. Je v ní drsnost a bláznovství zároveň. Pomoc mužských přátel je velmi cenná i při výchově synů. Mužští přátelé jednak vytvářejí společenství, které může dát mladým chlapcům pocítit přijetí do světa dospělých mužů, a jednak můžou převzít role jejich duchovních vůdců. Pomoc jiných mužů při výchově synů je proto zásadní, prospívá budování charakteru a mužské identity. Nezbytná je například v procesu naprostého odloučení chlapce od matky. Je celkem pravděpodobné, že ve společnosti jiných mužů může docházet k prolamování bariér, k otevírání a oživování srdcí. Pokud se mužům umožní, aby svobodně zažili náklonnost a podporu jiných mužů, jsou sami ochotnější více sloužit, 85 Srov. KRAMULOVÁ: Mužská identita je nejistá, 16. 86 Otec je pro vývoj zdravé mužské identity syna nezastupitelný. Ve stadiu separace a individuace (kolem dvou let chlapce) je druhou identifikační osobou a stává se symbolem svobody, překročení hranic, což posiluje zatím křehkou mužskou identitu, tedy celou osobnost chlapce. V následném oidipálním stadiu (druhý až šestý rok života) otec zůstává pro syna symbolem svobody, ale zároveň i vetřelcem ve vztahu k matce. Jeho přítomnost umožňuje synovi naučit se potřebnému respektu (otcovské) autority a ovládat své impulzy. Srov. PONĚŠICKÝ: op. cit., 86 97. 87 Tamtéž, 151. 25