Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 2 Rozmnožování rostlin Ing. Hana Márová 30.9.2012 1
Obsah 1 ÚVOD - ANOTACE... 1 2 ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN... 2 3 DOPORUČENÁ LITERATURA... 5 4 POUŽITÁ LITERATURA... 6 5 SEZNAM OBRÁZKŮ... 7
1 Úvod - anotace Kapitola rozmnožování rostlin se zabývá způsobem množení rostlin. Vysvětluje různé způsoby rozmnožování pohlavní, nepohlavní i vegetativní. Na konci kapitoly jsou zařazeny otázky k opakování. Zpracovaný materiál je možné použít při výuce odborných předmětů oborů vzdělávání truhlář 33-56-H/01, tesař 36-64-H/01 a studijního oboru nábytkářství 33-42-M/01. 1
2 Rozmnožování rostlin Dřeviny, pokud dosáhnou určitého věku, odumírají. Aby se zachovaly, musí se rozmnožovat. Jehličnany jsou nejstarší semenné rostliny, které mají samčí a samičí šišky. Samčí buňky nese vítr v pylu k samičím, a proto se nazývají rostliny nahosemenné. Semena jsou chráněna, dokud nedozrají v samičí šišce. Listnaté dřeviny jsou krytosemenné, kvetoucí, dvouděložné. Mají květ, který obsahuje pyl i vaječné buňky. Květ může být opylován větrem, hmyzem nebo být samosprašný. Podle opylování květu dělíme rostliny na větrosnubné (vítr přenáší pyl do kilometrových vzdáleností) a hmyzosnubné. Mezi větrosnubné rostliny patří všechny jehličnany a některé listnaté dřeviny např. buk, dub, bříza, olše. Mezi hmyzosnubné rostliny patří většina ovocných stromů, dále např. lípa, vrba, akát. Semena dozrávají po opylení různě dlouho. Těžká semena roznášejí hlavně ptáci a savci. Lehká semena mají křidélka nebo chmýří (např. topol). Rostliny se rozmnožují nepohlavně, pohlavně nebo vegetativně. Pohlavní rozmnožování má význam při zdokonalování druhu, protože potomstvo získá nové vlastnosti dvou rodičů. Nový jedinec vzniká po spojení dvou pohlavních buněk. Tito jedinci jsou životaschopnější a vyznačují se větší přizpůsobovací schopností. Všechny živé organismy, které se rozmnožují pohlavně, začínají existovat tehdy, vznikne li spojením jedné samčí a jedné samičí buňky jediná nová buňka. I když jsou tyto zárodečné buňky velmi malé, nesou v sobě schopnost vytvořit nového jedince, který se podobá rodičům. Tato schopnost všech živých organismů plodit potomky sobě podobné se nazývá dědičnost. Mezi jedinci, kteří patří ke stejnému druhu, je mnoho rozdílů. Tyto rozdíly vznikají vlivem prostředí nebo dědičností. Těmito zákonitostmi se zabývá vědní obor o dědičnosti genetika. Jádro buňky nese chromozómy, které se skládají z genů. Ty přenášejí dědičné vlastnosti mezi buňkami (díky dezoxirybonukleové kyselině). Můžeme kombinovat různé geny a přesto nevytvoříme úplně nové vlastnosti, získáme jen variace už existujících vzorů. Nové vlastnosti může vytvořit jen přeměna genů tzv. mutace. Mezi faktory, které ovlivňují vývoj jedince, patří i výživa, stanoviště a prostředí. Dědičností, proměnlivostí a zákonitostmi vývoje lesních dřevin se zabývá lesnická genetika. Jejím účelem je zlepšit vlastnosti hospodářských dřevin. Cíle jsou různé. Šlechtí se nové odrůdy, zlepšuje se odolnost dřevin apod. U nepohlavního rozmnožování nenastává spojení dvou buněk. Noví jedinci vznikají z buď pohyblivých výtrusů, nebo spor. Takto se rozmnožují většinou nižší rostliny (řasy, plísně, houby). K získání potomstva stačí jen jeden jedinec, ale všichni jeho potomci mají stejný genotyp, to znamená stejné geny jako jejich jediný rodič. Vegetativní rozmnožování je takové, při kterém noví jedinci vznikají z některé části rostliny. Podle toho rozeznáváme tyto druhy vegetativního rozmnožování: šlahouny jsou plazivé boční lodyhy, které se zakořeňují (ostružiník) oddenky jsou podzemní lodyhy, na kterých se vytvářejí náhradní pupeny (pýr) hlízy a cibule jsou zásobárnami látek a součastně slouží k rozmnožování (česnek) odnož výhonek, který vzniká z kořene (osika, akát ) výmladek výhonek, který vzniká na čerstvém kořenu (habr, olše, dub) 2
hříženec jedinec, který vzniká zakořeněním větve (smrk) řízek je část mateřské rostliny, ze které vznikne nový jedinec. Může to být část osy (topoly), kořenu (třešeň) i listu (květiny). Aby se zakořenění urychlilo, máčejí se řízky v chemických látkách, které se nazývají stimulátory. štěpování způsob, při kterém nový jedinec vznikne spojením dvou rostlinných částí, roubu a podnože. Patří sem srůstání dvou jedinců, roubování a očkování. Obrázek 1. Vegetativní rozmnožování rostlin 3. výmladky 3
Kontrolní otázky : 1. Co je genetika? 2. Vysvětli vegetativní rozmnožování rostlin. 3. Jaké rostliny jsou krytosemenné? 4
3 Doporučená literatura 1. Zdeňka Křupalová: Nauka o materiálech pro 1 a 2 ročník SOU učebního oboru truhlář, SOBOTÁLES Praha 1999, ISBN 80-85-92-0-57-3 5
4 Použitá literatura 1. Hajduová, Balcar : Nauka o lese, Státní zemědělské nakladatelství Praha 1979, 4175 2. Márová : Materiály učební text pro rekvalifikační kurzy, SOU Lidická 600, rok 1991 3. Křupalová : Nauka o materiálech pro 1 a 2 ročník SOU učebního oboru truhlář, SOBOTÁLES Praha 1999, ISBN 80-85-92-0-57-3 4. Žák : Materiály pro 1.ročník SOU oborů zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojů, Nakladatelství technické literatury Praha 1986, 3346 5. Lysý, Soumarová : Materiály pro 2 a 3.ročník SOU oborů zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojů, Nakladatelství technické literatury Praha 1975, 3305 6
5 Seznam obrázků Obrázek 1. Vegetativní rozmnožování rostlin 3 7