1 Historie dlouhá statisíce let Jsme to, co jíme Nûktefií lidé hubnou, kdyï drïí speciální dietu, zatímco na jiné to nepûsobí, nûkdo je nervózní a citliv na stres, jin klidn a snaïí se najít v kaïdé situaci správné fie ení, nûktefií pfiedãasnû stárnou a jiní zûstávají po dlouhou dobu mladí. Proã se tak od sebe vzájemnû li íme? Proto- Ïe kaïd z nás je unikátem a osobit m hormonálním koktejlem. Hormony jsou klíãem, kter otvírá dvefie k tajemství zdraví a dlouhovûkosti, jakoï i k tûlesn m i citov m charakteristikám, v nás natolik zakofienûn ch, Ïe jsou pfiizpûsobené na emu pfiirozenému zpûsobu bytí. NuÏe hormony pûsobí také na stravovací zvyky, ale ty jsou ovlivnûny potravou. Staré rãení jsme to, co jíme nab vá nového podnûtného v znamu. Jak jsme uï uvedli v knize Hormonální dieta, opravdu stále více studií potvrzuje hypotézu, Ïe fungování endokrinního systému mûïe pomocí urãit ch potravin ovliv- Àovat zdraví a dlouhovûkost. A jestliïe kombinace potravin je jedineãná, to také vysvûtluje, proã jednomu ãlovûku prospívají a druhému ne. Revoluãní v zkumy z nedávné doby pfiinesly nová fakta o skuteãn ch aktivitách hormonû v na em tûle a lze 31
prokázat, Ïe ty také fiídí pfiísun kaïdodenních podnûtû, které usmûràují v echny biochemické a fyzické reakce, ãímï neustále kaïdou ãinnost organismu kontrolují a zasahují do ní. Zajímav m objevem je, Ïe jídlo obsahuje skryté informace komunikující s endokrinními Ïlázami, které podle toho produkují hormony a pfiedávají tak specifické instrukce rûzn m ústrojím o tom, jak pûsobit. Nûkteré z nich jsou: hubnout/tloustnout, zpomalit/zrychlit metabolismus, zv it/sníïit hladinu cholesterolu, povzbudit/omezit chuè k jídlu. Nauãíme-li se znát tento sloïit mechanismus, mûïeme radikálnû zmûnit zpûsob, jak m jídlo spolupûsobí s na imi hormony, a zlep it tak své zdraví. MÛÏeme si vybrat, zda se vydáme touto cestou, nebo pûjdeme po té patné, která vede k nadváze, únavû, nemocem, pfiedãasnému stárnutí. V praxi to znamená, Ïe bychom mûli jíst v souladu se sv mi hormony, ale je fakt, Ïe u kaïdého jedince mûïe b t jejich nedostatek ãi pfiemíra individuální, a proto by kaïd mûl zvolit osobní pfiístup. Nûktefií lidé potfiebují víc proteinû, víc tukû nebo sacharidû. Pro jiné je lep í konzumovat ryby, pro dal í maso, zatímco nûkdo by mûl zv it mnoïství ovoce. Neexistuje Ïádná univerzální dieta pro v echny: je nutné, aby si kaïd na el to, co pûsobí na jeho endokrinní rovnováhu. Hormonální systém se ale fiídí podle nûkter ch základních principû spoleãn ch v em. Informace, které poskytuje, lze snadno rozlu tit a v pfií tích kapitolách je v echno, co doporuãujeme si zapamatovat. Nejdfiív odhalíme, co je spoleãné v em, vrátíme se zpût v ãase, aï k na im vzdálen m pfiedkûm. 32
Jídlo: motor evoluce Lidská historie je charakterizována schopností ãlovûka adaptovat se na prostfiedí, ve kterém Ïije, a na stravu, kterou okolí poskytuje. A tak se jídlo stalo opravdov m motorem evoluce. Na i pfiedci v paleolitu je tû nic nevûdûli o zemûdûlství a museli se postarat, jak si zajistit potravu. Konzumovali zvûfiinu, ryby, ovoce a sezonní bobule, olejnatá semena, jako ofiechy, kfiehké listy, plané ne lechtûné byliny, kofiínky, hlízy, fiasy. Jejich jedin m nápojem byla voda. Snad je dûleïité podotknout, co nejedli: cukr, sûl, vypûstované zrní, rostlinné oleje, alkohol. Prakticky Ïádné upravované jídlo. A nekoufiili. Lidé ve star í dobû kamenné Ïili venku a fiídili se ãtyfiiadvacetihodinov m cyklem: kdyï se ze efiilo, pfiestávali jíst a li spát, vstávali a zaãínali b t aktivní, kdyï vycházelo slunce. Po vût inu roku, tj. od jara do podzimu, Ïili hlavnû venku, zatímco v zimû zûstávali na místû a hodnû spali, zpomalovali své metabolické procesy, stárnutí hormonálního systému, orgánû a vûbec celého tûla. Na i pfiedci tak po dlouhá staletí jedli dietnû, protoïe libové maso ze zvûfiiny obsahovalo díky bylinám a neupravovan m rostlinám, jimiï se zvûfi krmila, mimofiádné mnoïství omega-3 kyselin, pfiedev ím EPA (kyselina eikosapentaenová) a DHA (kyselina dokosahexaenová). Tyto esenciální mastné kyseliny, na které jsou bohaté také ryby z chladn ch mofií, olejnatá semena a lnûná semínka (ve formû ALA neboli v kyselinû alfa-linoleové), dokáïou pfiimût k dobrému fungování nûkteré orgány a ústrojí, jako mozek, sítnici, gonády (pohlavní Ïlázy), a pfiedcházejí váïn m patologick m projevûm, jako arterioskleróza a kardiovaskulární choroby. KaÏdodenní pfiídûl EPA stimuluje také centrální nervov systém, 33
pfiizpûsobivost, náladu, inteligenci i schopnost pfiijímat kritiku od na ich rodiãû. Zbytek jejich stravy sestával z ovoce a bylin bohat ch na komplexní sacharidy, vitaminy, minerály, vlákninu a fytonutrienty (rostlinnou v Ïivu). Velmi dûleïité byly i ne lechtûné rostliny, ze kter ch sbírali a jedli semena, kofieny a listy. UÏ víme, Ïe na i pfiedkové byli tíhlí a vysocí. V paleolitu prûmûrná v ka muïû a Ïen vzrostla natolik, Ïe se ji aï nedávno podafiilo na im souãasníkûm dosáhnout. A paleolitiãtí lidé byli také silní a svalnatí. Kromû toho byl podle antropologû prûmûrn vûk v porovnání s neolitem v paleolitu vy í. Co zpûsobilo, Ïe do lo ke zmûnû a lidská populace byla men í a slab í a umírala dfiív? Asi pfied deseti tisíci let vznikla populace, obecnû pfiedstavovaná jako jedna z forem civilizace, ale pro lidstvo to byla skuteãná katastrofa: masov pfiíklon k zemûdûlství zpûsobil, Ïe neolitick ãlovûk opustil zpûsob Ïivota jako lovec-sbûraã, zaãal pûstovat rostliny a chovat zvífiata pro své pfieïití. Jeho prostá strava se obohatila o sacharidy (obiloviny) na úkor proteinû. Je problém, Ïe nenaklíãené obiloviny nejsou poïivatelné v pfiírodním stavu, ale je nutné je péct, vafiit nebo grilovat, ov em stejnû zûstávají tûïko stravitelné v porovnání s tûmi, které se mohou konzumovat syrové. Tím, Ïe se neolitick ãlovûk Ïivil upravovan mi obilovinami, jedl ménû syrové zeleniny a libov ch proteinû, jeho Ïivotaschopnost strmû poklesla, ífiily se nemoci. S pfiíchodem prûmyslové revoluce se pak situace je tû zhor ila, protoïe spoleãnost se zaãala rozvíjet bez ohledu na zemûdûlství a preferovala prûmysl. Dnes uï neexistují omezení, pracujeme, jíme a bavíme se ve dne v noci, v létû v zimû, Ïijeme v prostfiedí s umûl m osvûtlením, nebereme ohled na svûj organismus, kte- 34
r potfiebuje noãní a zimní odpoãinek nutn k regeneraci hormonálního systému. Kromû toho konzumujeme nepfiimûfiené mnoïství jídla navzdory skuteãn m potfiebám, ãastokrát má na e potrava daleko k pfiírodnímu stavu: je pfietvofiená, s mnoïstvím pfiísad, tukû, cukrû, léãiv ch prostfiedkû, neãistot a biologick ch anomálií. Odhaduje se, Ïe kaïd rok se v Itálii spolu s normální stravou sní prûmûrnû 12 kg umûl ch chemick ch látek, které nutí játra a ledviny k enormnímu v konu a nabourávají hormonální systém. Bereme-li v úvahu, Ïe od objevení se Homo sapiens sapiens asi pfied tfiiceti pûti tisíci let se na e genetické dûdictví zmûnilo o ménû neï 1 %, je snadné si domyslet, Ïe na e tûlo zûstalo témûfi stejné jako v dobû kamenné, zatímco my ho vytrvale zásobujeme jídly tehdy neznám mi. Neudivuje proto, Ïe na i pfiedci, lovci-sbûraãi, byli vysocí, tíhlí, svalnatí, tû ili se dobrému zdraví a umírali pfiedev ím po nehodách, následkem infekcí (inu, jak velk pokrok jsme uãinili) a Ïeny pfii porodech, zatímco dnes hlavní pfiíãinou smrti jsou typické civilizaãní choroby: kardiovaskulání, obezita a rakovina. Nyní, kdyï je sacharidû pfiíli mnoho v porovnání s proteiny, v organismu se rozvíjí inzulinová rezistence, i vûãi zánûtûm, coï vytváfií podmínky pro vznik nûkter ch nemocí. To je úvaha podle hormonální diety. Dal í podstatn údaj se t ká nedostatku fyzick ch aktivit: pfiirozenû Ïe si nebudeme obstarávat Ïivobytí lovem, ale nûkdy si nejdeme pû ky ani nakoupit. Metabolismus lze uvést do chodu prostou a aerobní aktivitou, jako je plavání, jízda na kole, rychlá chûze nebo bûh, a tím se zlep ují perspektivy na eho Ïivota a omezuje se v skyt ãetn ch novodob ch nemocí. Pro návrat ke zdrav m stravovacím zvyklostem z paleolitu musíme proto omezit zejména konzumaci obilo- 35
vin maximálnû dvakrát za t den. Naopak mnoho lidí jí obrovské mnoïství chleba, tûstovin a müsli a má celou fiadu problémû se zaïíváním i dal ích potíïí, které nejsou schopni vyfie it, pfiestoïe staãí vzít v úvahu, Ïe nûkteré cereální proteiny, jako lepek, nejsou sná ené a vyvolávají otoky a bolesti v oblasti bfii ní, nad mání, ospalost, prûjmy a zácpu. To je situace, která se mûïe zvrhnout v primární malabsorpãní syndrom, jestliïe se nesná enlivost na lepek zkombinuje s genetick mi dispozicemi, v sledkem je celiakie, dnes stále roz ífienûj í. Dal ím dûleïit m faktem je to, Ïe prostfiednictvím pfiirozené selekce na eho druhu se ãlovûku homo sapiens podafiilo dál vyvíjet a vítûzit nad hladov mi predátory v nepfiátelském prostfiedí, ve kterém se ãasto stfiídala normální období se skuteãn m hladomorem. Pro lidsk organismus bylo tudíï Ïivotní nutností pfiizpûsobit zdroje ke své potfiebû a ãlovûk zaãal hromadit ve strategick ch úloïi tích dostateãné rezervy, aby dokázal pfieïít dal í nevyhnutelné období bídy. Tato jeho obezfietnost pfietrvává dodnes, pfiinejmen ím na bohatém Západû, kde uï nikdo netrpí hladem. A co teprve, vy leme-li tûlu navíc alarmující signál tím, Ïe drïíme pfiísnou dietu? To je dûvod, proã diety témûfi nikdy nefungují: paleolitick pfiedek, kterého si nosíme v sobû, pfii sníïení mnoïství kalorií to de ifruje jako formu hladomoru, následnû reguluje vlastní metabolismus a ukládá pfiebytek tukû do rezerv. Kromû toho, kdyï ãlovûk hubne, ztrácí hlavnû vodu, svaly a kosti, a právû svalstvo a tkáà konzumují víc kalorií. Proto kaïd pokus o pfiíli nou regulaci kil tím, Ïe budu ménû jíst, paradoxnû situaci zhor uje, ãasem se tûlo pokou í udrïet pfiedchozí stav a vrátit se na svou váhu. Tehdy dochází ke ztrátû motivace a vûle, coï se odráïí na chuti k jídlu, náladû, kvalitû spánku, pamûti a osob- 36
nosti. A ãlovûk se je tû více vzdaluje vlastní zdravé pfiirozenosti, stává se citliv m na nedostatek hormonû, na infekce, degeneraãní procesy a objevují se pfiíznaky stárnutí. Zvlá tní biologick poãítaã Lidsk mozek je sloïen z 10 000 miliard nervov ch bunûk (neuronû), kaïdá z nich prûmûrnû uskuteãní 10 000 spojení s blízk mi buàkami. Neurony mají za úkol tlumoãit informace, které obdrïí od senzorick ch orgánû, pfienést je do mozku a pfiedat pfiíslu n m orgánûm s instrukcemi, co dûlat. KaÏd neuron je maliãk poãítaã, kter reaguje nezávisle, ale mûïe komunikovat i se v emi dal ími prostfiednictvím podivuhodné sítû asi 160 km nervov ch vláken. K pfienosu reakce z jednoho neuronu na dal í dojde za ménû neï 20 milisekund (cca desetkrát rychleji neï mrknutí brvou) a tato v jimeãná schopnost komunikace umoïní v em neuronûm postavit se problému témûfi souãasnû, coï nám napfiíklad dovolí rozeznat dûvûrnû známou tváfi témûfi okamïitû. KaÏd z nás má k dispozici neobyãejn biologick poãítaã, jenï neustále komunikuje s tûlem, má pod kontrolou endokrinní, kardiovaskulární, imunitní systém, pohybové a oporné ústrojí, dále zaïívací, rozmnoïovací, d chací, vyluãovací a smyslové orgány. JestliÏe k pfienosu nedojde, kaïd proces, závisející na centrální nervové soustavû, se zastaví. Staãí tedy naru ení jednoho jediného transmiteru (neuropfiena eãe), aby harmonická komunikace mezi myslí a tûlem byla znemoïnûná. Vedle nervového systému pak pfii základních metabolick ch procesech v pudové a citové oblasti hraje klíão- 37
vou roli hypothalamus, malá Ïlázka, která fiídí cel endokrinní systém. Pfiímo reaguje na potfieby organismu prostfiednictvím specifick ch receptorû, kontroluje vyplavování hormonû do krevního obûhu. Dva fiídicí systémy, nervov a endokrinní, jsou vzájemnû úzce propojeny: nûkdy je to centrální nervov systém, kter podnûcuje nebo potlaãuje produkci hormonû, jindy to jsou nûkteré hormony, které povzbuzují nebo potlaãují nervové podnûty. Jedním z hlavních cílû této knihy je, aby si kaïd uvûdomil, Ïe v eobecnû existuje rovnûï úzká obousmûrná spojitost mezi hormony a stravou a stylem Ïivota. Jin mi slovy, jestliïe stárnutí je pfiirozené, z velké ãásti závisí na nás sam ch, jak m zpûsobem ho proïijeme. Tvorba hormonû a neurotransmiterû zpravidla dosahuje vrcholu mezi 20. aï 25. rokem, kdy bychom podle pfiírody mûli zajistit zachování druhu rozmnoïováním. V tomto období, pokud nezasáhnou jiné faktory, je metabolismus ve skvûlé formû a koncentrace hormonû v krvi je obrovská, ale uï mezi 30 aï 45 lety postupnû klesá (tak jak se omezuje poãet receptorû) a pomalu se zaãínají projevovat první známky ãasu od vrásek k v padkûm pamûti. V 75 letech vût ina z nás má pouze 20 60 % hormonû z tûch, které mûla ve 20 aï 25 letech. Samozfiejmû Ïe maximální vrchol produkce hormonû závisí na urãitém vûku a specifick ch funkcích. Napfiíklad vyluãování rûstového hormonu (Growth Hormone ãi GH) dosahuje maxima v pubertû, kdy je tûlo nuceno rûst a vyvíjet se, zatímco po tfiicátém roce se zaãíná sniïovat a od padesáti do pûtasedmdesáti klesne ze tfietiny na ãtvrtinu, protoïe v hradnû GH má za úkol podporovat sebevûdomí, udrïovat bdûlost pamûti, posilovat tkáà, navodit dobré spaní a mnoho jiného. 38
2 Anabolické a katabolické hormony Jak jsme uvedli v knize Hormonální dieta, fungování hormonû pfiipomíná symfonii tím, jak neustále ve dne v noci spojuje v echny orgány tûla. Pokud je komunikace vedena dobfie, organismus pracuje v bornû, coï se t ká jak fyziologick ch funkcí (teplota, srdeãní tep, zpracování Ïivin, vyluãování), tak i nálady a citû. Problémy nastupují tehdy, kdy hlas hormonû nerespektuje ãas, reaguje podle svého, stává se nev razn m natolik, Ïe o sobû témûfi nedává vûdût, nebo zas tak siln, Ïe potlaãí ostatní. Stejnû jako jsou v orchestru rûzní hráãi, i na e tûlo potfiebuje rûzné typy hormonû. Napfiíklad anabolické hormony (mezi nimi inzulin, testosteron, rûstov hormon/gh, IGF-1), DHEA a estrogeny stimulují tvorbu tkánû, jako svalstva, a podporují vût í proteinovou syntézu nebo men í rozpad svalov ch proteinû, zatímco katabolické, jako kortizol a adrenalin, ji sniïují. ANABOLICKÉ HORMONY Inzulin Inzulin, anabolick hormon, v dostateãném mnoïství pro na e tûlo vzniká v Langerhansov ch ostrûvcích v pan- 39
kreatu, z ãehoï je odvozen i název. Kromû regulování mnoïství cukru v krvi má dal í funkce, napfiíklad usnad- Àuje vstup aminokyselin a mastn ch kyselin do tkání, zvy uje prostupnost bunûk pro rûzné ionty jako draslík a hofiãík, posiluje svaly, kardiovaskulární systém a trávicí ústrojí. Jeho hlavní pohánûcí mechanismus pracuje, ale stû- Ïejní je glukóza, cukr, kter je palivem pro buàky a kter my získáváme pfiedev ím ze sacharidû. Mozek kaïd den spotfiebuje 120 gramû glukózy a zbytek tûla pfiibliïnû 240 gramû. Mozek tedy tvofií jen 2 % tûlesné hmoty, ale pro správnou funkci potfiebuje 50 % energie celého tûla. JestliÏe v krevním obûhu necirkuluje dostatek inzulinu, organismus se ocitá v krizi, hladina cukru v buàkách se drasticky sníïí, zatímco v krvi se jeho mnoïství nadmíru zv í a krev se stává lepkavou, coï zabraàuje nutrientûm proniknout do bunûk. Nastupuje hypoglykemick stav (sníïení hladiny glukózy), mentální pfiíznaky, jako zmatenost a podráïdûní, pozdûji diabetick ok, kóma a následnû smrt. JestliÏe naopak vyprovokujeme pfiehnanou sekreci inzulinu jídlem bohat m na cukr, dojde k ukládání pfiebytku do jater, coï zpûsobí zvût ení molekul glykogenu (glykogenosyntéza). KdyÏ potom takové rezervy pfiekroãí 5 % celkové hmotnosti jater, zablokuje se syntéza glykogenu a aktivuje se syntéza triglyceridû, dodávan ch dal ím tkáním ve formû lipoproteinû. Dochází ke ztuãnûní jater (steatosis hepatis), vytváfií se zásoby tuku. Ten je odvádûn do orgánû, které ho vyïadují, nebo se uloïí, ale inzulin stejnû sniïuje mnoïství glukózy v obûhu, a proto je hypoglykemizující. 40
Mozek: produkuje progesteron, DHEA Hypofýza: přední lalok: produkuje růstový hormon (GH), ACTH, THS, LH; zadní lalok: vasopresin Epifýza: produkuje melatonin Nadledvinkové žlázy: produkují DHEA, kortizol, aldosteron, progesteron Štítná žláza: produkuje hormony štítné žlázy a kalcitonin Játra: produkují somatomedin C, mění hormon štítné žlázy T4 (thyroxin) na aktivní T3 Ledviny: produkují EPO (erythropoetin) a mění hormon štítné žlázy na aktivní T3 Pankreas (slinivka břišní): produkuje inzulin Varlata: produkují testosteron a DHEA Vaječníky: produkují estrogen, progesteron a některé androgeny Endokrinní systém: nejdůležitější žlázy a hormony 41