Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku. CZ.1.07/1.3.08/02.0003 Studijní opora Semestrální kurz - letní semestr 2011 KPS/9PSHY Psychohygiena Mgr. Alexandra Aišmanová
Témata přednášek (12 lekcí) 1) Význam duševní hygieny, vymezení pojmu duševní zdraví, obecné předpoklady duševní rovnováhy 2) Sebepoznání a sebevýchova, metody sebepoznávání 3) Stres jako rizikový faktor ohrožující duševní rovnováhu a jeho projevy 4) Příčiny a následky stresu 5) Zvládání stresu akutního a chronického 6) Životospráva z hlediska duševní hygieny 7) Pohybová aktivita 8) Výživa 9) Odpočinek a spánek 10) Denní režim a hospodaření s časem 11) Pracovní prostředí z psychohygienického hlediska 12) Sociální aspekty duševní hygieny " 2
1) Význam duševní hygieny, vymezení pojmu duševní zdraví, obecné předpoklady duševní rovnováhy Duševní hygiena systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy - soubor poznatků týkajících se způsobu života, pravidel chování, hygieny myšlení, představ a citů Duševní hygiena aplikovaná psychologická disciplína, ale i obor interdisciplinární Rozvoj duševní hygieny od počátku 20.století Američan C. W. Beers napsal v roce 1908 knihu Duše, která se našla - 1948 vznikla Světová federace duševního zdraví Pravidla duševní hygieny slouží jako návod k řízení a ovlivňování sebe sama a vlastního prostředí - zaměřují se na možnosti autoregulace jedince, sebekontrolu, sebekázeň a sebevýchovu Předmět zájmu duševní hygieny lehčí poruchy duševní rovnováhy, - problémy adaptace, lehčí stupeň maladaptace " 3
Duševní hygiena je zaměřena na: - psychoprofylaxi (ochranu disponovaných jedinců před onemocněním) - prevenci (odstraňování škodlivých faktorů, které by mohly negativně působit i u zdravého jedince) - upevňování duševního zdraví úpravou životních podmínek člověka Význam duševní hygieny a důvody zájmu o ni 1) Prevence somatických a psychických onemocnění 2) Sociální vztahy 3) Pracovní výkonnost 4) Subjektivní spokojenost 1) Prevence somatických a psychických onemocnění - mnoho somatických onemocnění vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy, tzv. psychosomatická onemocnění, při nichž hrají důležitou úlohu psychické faktory - narušená duševní rovnováha má vliv na vznik neurotických poruch, při lehčích formách neuroticismu má velký význam dodržování pravidel duševní hygieny 2) Sociální vztahy - narušená duševní rovnováha vede k předrážděnosti, konfliktnosti, přecitlivělosti v mezilidských vztazích jak soukromých, tak pracovních " 4
3) Pracovní výkonnost - kvalita výkonu souvisí s duševní rovnováhou - duševní rovnováha je důležitá hlavně v těch profesích, kde jde o jednání s lidmi - duševní rovnováha ovlivňuje výkon i v manuálních profesích - vyrovnaný člověk se dovede lépe koncentrovat na práci, ale i uvolnit při odpočinku 4) Subjektivní spokojenost - nevyrovnaný jedinec bývá nespokojený, neklidný, prožívá častěji psychické napětí, nejistotu, strádání - nedokáže prožívat pozitivní stavy mysli, radost, pocit štěstí Duševní hygiena nepřivede člověka ke štěstí, ale může ukázat chyby, které štěstí a spokojenost ničí, podkopávají, a varovat před nimi. Může také poskytnout základní rady, jejichž respektování se v životě vyplácí. Avšak tam věda o životě končí a začíná umění života. (Míček, 1986) Kontrolní otázky: 1) Čím se zabývá duševní hygiena? 2) Jaké jsou důvody zájmu o duševní hygienu? 3) Může mít duševní hygiena význam pro váš každodenní život a v čem? " 5
Vymezení pojmu duševní zdraví Existují dvě základní pojetí duševního zdraví (Míček, 1986): 1. Užší pojetí duševní zdraví se ztotožňuje s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace (jde o boj proti výskytu duševních nemocí, neuroticismu, toxikománii, poruchám chování) 2. Širší pojetí se snaží charakterizovat, popsat projevy optimálního duševního zdraví, což často splývá s popisem optimální životní adaptace (správná adaptace jako proces, jímž se stav duševního zdraví realizuje) J. Prokůpek definuje duševní zdraví jako stav, kdy všechny duševní pochody probíhají optimálním způsobem, harmonicky, umožňují správně odrážet zevní realitu, přiměřeně a pohotově reagovat na všechny podněty a řešit běžné i nenadálé úkoly, stále se zdokonalovat a mít pocit uspokojení ze své činnosti. To předpokládá optimální funkci centrálního nervového systému i celého organismu. (Míček,1986) Duševní zdraví - stav životní pohody - stav organizmu, kdy struktury a funkce jednotlivých částí psychiky (struktury a funkce umožňující duševní život) nejsou porušeny - optimální životní adaptace Adaptace proces, v němž se osobnost přizpůsobuje měnícím se podmínkám vnějšího prostředí i svého vnitřního, subjektivního světa Správná adaptace je jedním ze základních projevů duševního zdraví, zatímco nesprávná adaptace, maladaptace, bývá příznakem neúplného duševního zdraví. " 6
Znaky správné adaptace: - převaha aktivních způsobů adaptace (asimilace) - vysoká míra sebeovládání, jednání na úrovni - pružnost (flexibilita) - realistické uvažování - spolupráce s druhými Znaky nesprávné formy adaptace maladaptace: - převaha pasivních forem adaptace (akomodace) - regres - rigidita - nerealistické vidění světa i sebe - soupeření (v sociální oblasti) - v emocionální oblasti úzkost, strach, pocity méněcennosti, egocentrismus, sebeobviňování Základní kritéria duševního zdraví podle M. Jahodové (Míček, 1986): 1. Postoj vůči sobě samému uvědomování si své minulosti, přítomnosti i budoucnosti (co jsem, co dělám, co budu dělat, čeho jsem schopen). Schopnost sebeobjektivizace čím objektivněji a realističtěji někdo vidí sám sebe, tím pevnější je jeho duševní zdraví 2. Růst, vývoj a sebeuskutečňování jedinec směřuje k uskutečňování svých možností 3. Integrace jednotnost, celistvost osobnosti, rovnováha psychických sil v individuu (rovnováha mezi vědomou a podvědomou úrovní). Zdravá vnitřní rovnováha umožňuje pružnost (ta je kritériem duševního zdraví). K integraci přispívá i uvědomování si možností, cílů i smyslu života. 4. Autonomie, nezávislost a sebeurčení schopnost řídit se ve svém jednání vnitřními měřítky, řídit sebe sama a kontrolovat své činy, což umožňuje vznik a růst sebedůvěry a vlastní jistoty. Chování je výsledkem vlastního rozhodování. " 7
5. Adekvátní percepce reality reálné, objektivní vnímání okolí, které není závislé na vlastních přáních či obavách. Empatie, sociální citlivost schopnost pozorně a pečlivě posuzovat emoce a vnitřní život druhých lidí. 6. Zvládnutí svého prostředí přizpůsobovat se svému prostředí, ale i aktivně přizpůsobovat prostředí sobě. Řešení situací v prostředí podle přijatých cílů. Adekvátnost v meziosobních vztazích, schopnost mít rád. Schopnost řešit problémy. V psychohygieně bývá pojem duševní zdraví chápán jako synonymum pojmu duševní rovnováha. Kontrolní otázky: 1) Jak může být chápáno duševní zdraví? 2) Jaká jsou kritéria duševního zdraví? 3) Jaké jsou projevy adaptace a maladaptace? Definovat duševní zdraví je obtížné, neboť je problémem přesně stanovit hranici mezi zdravím a nemocí. S vědomím tohoto omezení lze obecně říci, že člověk je duševně zdravý tehdy: a) je-li přiměřeně spokojený sám se sebou b) má-li dobré vztahy s druhými c) je-li schopen řešit každodenní problémy, které přináší život " 8
a) Spokojenost sám(a) se sebou - adekvátní sebepojetí - mít o sobě zdravou představu, objektivní pohled na sebe sama, uvědomovat si své přednosti i nedostatky, sebeúcta, sebedůvěra - nezávislost a vnitřní autonomie naučit se sebevládě nad svým organismem, ovládat citovou závislost na lidech, umění vnímat krásu všedního života těžiště spokojeného člověka je uvnitř - touha po sebezdokonalování usilovat o duševní růst, projevovat aktivitu, odvahu začínat něco nového, důvěra v budoucnost, Goethe: Opravdový člověk má mít odvahu začínat každý den nový život. b) Dobré vztahy s druhými - schopnost navázat kontakt s druhým člověkem (bez idealizace či projekce) - vytvářet trvalé, hluboké citové vztahy a projevovat adekvátním způsobem emoce - dokázat ocenit druhé a dělit se s nimi - mít pocit sounáležitosti s druhými, dokázat jim pomoci - spolupracovat s druhými (nikoli jen soupeřit) c) Schopnost řešit každodenní problémy života - schopnost přizpůsobovat se změnám, které nastanou - aktivní forma adaptace, hledání vlastních cest - frustrační tolerance odolnost vůči zátěži, schopnost čelit nesnázím, problémy přijímat s klidem a rozvahou, " 9
vysoká míra sebeovládání - otevřenost novým věcem, zkušenostem a názorům - realismus při stanovování si cílů, flexibilita při stanovení jiných cílů i náhradních způsobů řešení, realistické uvažování, logika - spolehlivé plnění svých úkolů a prožívání pocitu uspokojení z toho Duševní zdraví (duševní rovnováha) je ovlivňována celou řadou faktorů, které mají obecnější platnost. Mezi tyto obecné faktory duševní rovnováhy patří: - soulad životních rolí člověka s jeho osobnostním vybavením člověk by měl plnit takové role, které odpovídají jeho osobnostním vlastnostem (např. introvert-extravert, submisivita-dominance) - bohatý rejstřík pozitivních hodnot má-li člověk chudý rejstřík hodnot, pak při jeho ohrožení snadno dojde ke ztrátě smyslu života - převažující pocit životní spokojenosti síla pozitivního myšlení, vyvarovat se negativním emocím - adekvátní sebepojetí je základem adekvátního vztahu člověka k okolí a k sobě samému Během života může vlivem životních podmínek i našeho snažení docházet jak k upevňování duševní rovnováhy, tak k jejímu oslabení. Míček (1986) uvádí důležité známky růstu duševní rovnováhy: 1. Upevnění tělesného zdraví duševní rovnováha obvykle souvisí s tělesným zdravím, upevnění tělesného zdraví znamená zlepšení podmínek duševní rovnováhy 2. Přirozenost nepřetvařovat se, adekvátně a pravdivě projevovat emoce, postoje, názory " 10
3. Schopnost čelit nesnázím vysoká frustrační tolerance, tedy schopnost zvládat obtíže bez podrážděnosti a dalších nevhodných reakcí 4. Nezávislost a vnitřní autonomie souvisí s vysokou frustrační tolerancí, avšak místo zaměření na vnější podněty jde o zaměřenost do nitra, získat přiměřenou sebevládu nad svým vlastním organismem, ovládat závislost na druhých lidech, schopnost sebeovládání 5. Adekvátní sebepoznání - objektivní pohled na sebe sama bez sebepodceňování i sebepřeceňování 6. Sebeakceptace sebepřijetí jako tichá radost z toho, že člověk je sám sebou, v souvislosti s tím dokáže člověk akceptovat i druhé lidi 7. Odvaha stále začínat snaha o duševní růst a o napravování chyb co nejdříve po jejich zjištění 8. Spokojenost a tichá radostnost těžiště spokojeného člověka je uvnitř, ke spokojenosti patří pocit vděčnosti za život, který žijeme 9. Jemnost, smysl pro krásu duševní rovnováha přináší kultivovanost, vyšší vnímavost k umění i ke krásám každodenního života 10. Akceptace druhých lidí vytváření kladného vztahu vůči druhým lidem, schopnost hlubokých citových vztahů ke členům vlastní rodiny 11. Nesobeckost nezdůrazňování vlastní osoby, skromnost 12. Výrazný smysl pro etiku neprohřešovat se proti morálce, neubližovat druhým, uvědomovat si své vlastní chyby a omyly Albert Einstein řekl: Další vývoj lidstva závisí na jeho morálních principech, a nikoli na úrovni jeho technického pokroku. " 11
Kontrolní otázky: 1) Jak lze charakterizovat člověka, který je duševně zdravý, duševně vyrovnaný? 2) V čem spočívá spokojenost člověka se sebou samým? 3) Co patří mezi obecné faktory duševní rovnováhy? 4) Jaké jsou známky růstu duševní rovnováhy? 2. Sebepoznání a sebevýchova, metody sebepoznávání Duševní hygiena klade důraz na sebevýchovu, zrání osobnosti a duševní vyrovnanost. Vlastní sebevýchova, vlastní autoregulace, začíná sebepoznáním. Vlivem sebepoznání se vědomí o sobě samém stává bohatším a objektivnějším. Sebepoznání důležitá cesta ke zlepšení adaptace a upevnění duševního zdraví. Čím více se známe, tím lepší je naše adaptace (Rogers). Sebepoznáním se člověk stává otevřenějším vůči osobním zkušenostem a zvyšuje se jeho ochota k nápravě a k sebevýchově. Odmítat sebepoznání nepřímo znamená odmítat i sebevýchovu, která je hlavním zdrojem pokroku ve vlastním vývoji. Přehled metod sebepoznávání, které uvádí L. Míček v publikaci Sebevýchova a duševní zdraví (1976): - Pravidelná registrace vlastního jednání (vidění, uvědomování si a poznávání toho, co vlastně děláme). - Pravidelná sebereflexe (úvahy o tom, pod jakými vlivy asi momentálně jednáme). " 12
- Písemné zachycení (registrace) a rozbor (analýza) výsledků sebereflexe. - Vedení deníků zaznamenávajících řešené osobní problémy (těžkosti, krize, konflikty), respektované hodnoty, výsledky rozhodování v problémových situacích apod. - Využívání metod volných asociací k hledání náznaků tzv. skrytých momentů jednání. - Introspekce pozorování sama sebe v právě přítomné chvíli - Sebepozorování zaměřené na vlastní citové prožívání (a hledání příčin, které dané emoce vyvolávají). - Pozorování průběhu vlastního uvažování, tj. momentálních myšlenkových pochodů. - Sebepoznávání prostřednictvím sdělení (postřehů, poznámek, úsudků apod.) druhých lidí. Sebepoznávání je tedy jedním z prostředků sebevýchovy ve vztahu k duševnímu zdraví. Sebepoznávání však není jediný pramen sebevýchovy. Mezi další zdroje sebevýchovy patří: (Míček, 1976) - koncentrace pozornosti - autoregulace myšlení (řízení kognitivní činnosti) - autoregulace emocí - autorelaxace - aktivní zvládání situací Duševní zdraví každého člověka je proces, který není trvale na stejné úrovni. Člověk je jednou vyrovnanější, jindy zase vyrovnanost spíše ztrácí. K poznávání duševní rovnováhy či nevyrovnanosti druhých lidí slouží řada metod. " 13
Mezi nejdůležitější metody poznávání druhých lidí z hlediska jejich duševní rovnováhy patří: - Pozorování chování druhého člověka nevyrovnaný člověk bývá napjatý, netrpělivý, neklidný, potí se, třesou se mu prsty, zakoktává se, má vyschlé hrdlo. - Písemný projev - podle linie písma, vzdálenosti mezi slovy, velikosti písmen apod. je možné poznat úzkostné stavy, známky deprese. - Popisy chování, popisy vlastních zážitků líčení vlastního života, vlastních psychických stavů nám dají informace o celkovém způsobu reagování dané osoby, zvláště pak o reagování v náročných životních situacích. - Psychologické testové metody využívá se celá řada testů měření duševní rovnováhy, např. testy neuroticismu, úzkosti, přizpůsobivosti, životní spokojenosti, testy adaptace apod. - Laboratorní metody měření elektrického kožního odporu, měření frekvence srdečního tepu, krevního tlaku, biochemické zkoušky rozboru krve a moči apod. Všechny tyto metody zkoumání slouží k odhalení případné duševní nevyrovnanosti druhých lidí, a tedy k jejich lepšímu poznání a pochopení. Kontrolní otázky: 1) Jaký je vztah mezi sebepoznáním a sebevýchovou? 2) Které z metod sebepoznání považujete pro sebe za nejvhodnější? 3) Jaké jsou další zdroje sebevýchovy (kromě sebepoznání)? 4) Může mít pravidelné uplatňování některé z metod sebepoznávání význam pro váš každodenní život a v čem? " 14
3. Stres jako rizikový faktor ohrožující duševní rovnováhu a jeho projevy Stres odvozeno z latinského slova stringere, což znamená utahovat, stlačovat Stres stav, kdy je organismus nucen mobilizovat obranné a adaptační mechanismy v situaci, která na něj klade zvýšené nároky. Pojetí stresu ve fyzice: Stres v technickém kontextu (v mechanice) síla, která působí na fyzikální objekt, přivádí ho do stavu napětí, v jehož důsledku může nastat porucha objektu či systému. Pojetí stresu z hlediska biologického: Stres stav organismu po selhání normálních, tj. specifických mechanismů udržujících rovnováhu funkcí organismu (homeostázu). Stres nespecifické změny biologického systému vyvolané různými škodlivými vlivy (H.Selye). Pojetí stresu z hlediska psychologického: Psychický stres je stavem negativní emočně vegetativní tenze, vyvolaný reálnou nebo anticipovanou podnětovou situací. V reakcích se vedle prvků přizpůsobivých objevují i prvky maladaptivní. Přispívá k fyzické a duševní nerovnováze a je příčinou fyzických a mentálních problémů. Jiné definice stresu: Stres je druhem psychofyzické reakce na vnější a vnitřní zátěž (stresory) (Hennig, Keller). " 15
Stres je stav vzbuzený takovou náročnou životní situací, v které nějaká rušivá okolnost působí na organismus, ztěžuje mu plnění úkolů či uspokojování potřeb (Čáp, Dytrych). Stres jsou změny, které vznikají v psychologických regulačních mechanismech a činnostech jako reakce na působení různých stresorů, k nimž dochází při stresových situacích (Kondáš). Stres je vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím obtěžován nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana pro ti nepříznivým vlivům není dostatečně silná (Křivohlavý). Pro definici stresu je podstatný poměr mezi mírou (intenzitou, velikostí, tlakem) stresogenní situace (stresoru či stresorů) a silou (schopnostmi, možnostmi) danou situaci zvládnout. O stresu hovoříme jen v tom případě, že míra intenzity stresogenní situace je vyšší než schopnost či možnost daného člověka tuto situaci zvládnout (Křivohlavý). Stres probíhá ve třech hlavních fázích: 1. Poplachová fáze v organismu dochází k aktivizaci obranných mechanismů. Poplachová reakce je první odpovědí organismu na působení stresoru. Je vytvářena složitými biochemickými změnami, jež jsou spojeny s vylučováním adrenalinu, glukózy a jiných látek do krve. Dochází vždy k vytváření podobného typu příznaků, např. zrychlení tepu, dechové frekvence... 2. Stadium rezistence (adaptace) je-li jedinec vystaven trvaleji stresoru, organismus vyvíjí rezistenci, fyziologické procesy se nyní snaží obnovovat normální funkci. Rezistence je ovlivňována zvýšenou činností předního laloku hypofýzy a kůry nadledvinek. Důsledkem je produkce hormonu ACTH a kortinu, což pomáhá organismu adaptovat se vůči stresu. Jedinec se dokázal přizpůsobit novým, ztíženým podmínkám. 3. Stadium vyčerpání stresor dále působí a organismus již není schopen rezistence. Fyziologické disfunkce, které se objevily během poplachové reakce, se objevují znovu. Jestliže stresor pokračuje ve svém působení na organismus i po této době, nastávají různá onemocnění, deprese atd. Subjekt postupně " 16
vyčerpává svoje rezervy, opotřebovává se, event. dochází k jeho zániku. Naštěstí jen málo stresorů se vyznačuje tímto intenzívním negativním působením. Druhy stresu: Akutní stres aktuální změna v organismu je velká, avšak rychlý návrat ke klidu a k uvolnění tenze Chronický stres je dlouhodobý, aktuální příznaky jsou nenápadné, ale negativní dopad na organismus může být větší Eustres stres s pozitivními účinky (radost, nadšení), též jsou kladeny zvýšené požadavky na adaptační mechanismy, avšak vše je kompenzováno celkovým pozitivním efektem nejde o negativní emocionální zážitek Distres stres s negativními účinky, domníváme se, že nemáme dost sil a možností zvládnout to, co nás ohrožuje emočně negativní tenze (emocionálně nám není dobře) Projevy stresové reakce Stresová reakce se projevuje v oblasti fyziologické, kognitivní, emocionální a behaviorální (v chování). Fyziologické ukazatele stresu: - zvýšená tepová frekvence - zvýšená dechová frekvence - zvýšený krevní tlak - pocení - sucho (vyprahlost) v hrdle - svírání rukou - napětí v šíji, ztuhlost šíje a ramen - hrbení ramen - bolesti zad - bolesti hlavy - bolesti žaludku - střevní potíže - únava, vyčerpanost " 17
Vegetativní nervový systém reaguje citlivě na zátěžové podněty. Dlouhodobé negativní ovlivnění zátěžovými faktory vede k sympatikotonii (převaha sympatiku nad parasympatikem), což se klinicky projevuje: - zvýšením adrenalinu v krvi - zvýšením krevního tlaku - zrychlením činnosti plic a zvýšenou potřebou kyslíku - zvýšením hladiny cukru v krvi - smrštěním (zúžením) cév - bohatším zásobováním svalů krví - vyšší svalovou energií - snižováním elektrického odporu kůže Všechny tyto fyziologické změny jsou projevy připravenosti organismu k akci typu útok nebo útěk. Kognitivní ukazatele stresu (v poznávací oblasti): - neschopnost koncentrace pozornosti - zhoršení paměti - omezení logického myšlení, myšlení nesouvislé, neuspořádané - omezení schopnosti analyzovat situaci, hodnotit - v myšlení více chyb - reakce na okamžité problémy jsou náhodné, nepředvídatelné Emocionální ukazatele stresu: - úzkost - předrážděnost - strach - pocity bezmocnosti - pocity osamocenosti - pocity méněcennosti - sebekritičnost - rozpaky - starosti - depresivita - psychická únava - častější změny nálad " 18
Typickým projevem stresu v emocionální oblasti je emočně negativní tenze. Emočně negativní tenze se vždy promítá do averzivních tendencí v celkovém chování. Lze tedy konstatovat, že existence averzivních projevů v chování je objektivním příznakem stresu. To se však už týká projevů stresu v oblasti behaviorální (v chování). Behaviorální ukazatele stresu ( v chování, ve vztazích): - averzivní tendence k lidem - konfliktnost - agresivita - hněvivost, popudlivost - obviňování druhých - podezíravost - narušená soudnost - plačtivost - zvýšená vzrušivost či utlumenost (apatie) - tělesný neklid - zvýšená gestikulace - neschopnost uvolnit se fyzicky i psychicky - zvyšování hlasu - přeskakující hlas - zakoktání se - neschopnost souvislého ústního projevu - ztráta pracovní výkonnosti - chybovost ve výkonech - roztržitost - zvýšená konzumace jídla či nechutenství - zvýšená konzumace kávy, alkoholu, cigaret - ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity, koníčky - absence ve škole či v práci - snaha vyhnout se úkolům, výmluvy - vyhýbání se odpovědnosti - častější podvádění - tiky - změna spánkových zvyklostí, nespavost " 19
Kontrolní otázky: 1) Jak lze charakterizovat stres z hlediska psychologického? 2) V jakých fázích stres probíhá? 3) V čem spočívají rozdíly mezi různými druhy stresu? 4) V jakých oblastech se projevuje stresová reakce a jakým způsobem? 4. Příčiny a následky stresu Příčiny stresu Stresory faktory, které vedou ke vzniku stresové reakce, příčiny stresu, zátěžové podněty Stresory jsou podmínky, okolnosti nebo podněty, které doléhají na člověka a vyvolávají v jeho organismu zátěž doprovázenou pocitem ohrožení. Stresorem může být v podstatě cokoli, co narušuje rovnováhu jedince a jeho schopnost adaptovat se. Podnětové situace hodnotíme jako stresové pouze ve vztahu k určitému člověku s jeho osobnostními rysy (psychická labilita, frustrační tolerance), hodnotami, postoji, zkušenostmi a aktuálním stavem. Z toho vyplývá, že žádný podnět sám o sobě nemůže být kvalifikován jako stresor (kromě situací, kdy jde o zdraví a o život), ale za určitých podmínek se stresorem může stát každý podnět. Všechny situace, mají-li mít charakter stresorů, musí vyvolávat výrazné emoční reakce. Emočně irelevantní podnět nemůže být stresorem. Psychický stres je vždy funkcí konkrétní podnětové situace a konkrétního lidského subjektu ( Machač, Machačová, Hoskovec, 1984). " 20
Klasifikace stresorů je obtížná, neboť stejné vnější zátěžové faktory nepůsobí na všechny jednotlivce stejně silně. Nepůsobí stejně ani na téhož člověka v různých okamžicích jeho života a za různých vnitřních podmínek. Klasifikace stresorů se u různých autorů liší. H. Selye: Stresory fyzikální alkohol, nikotin, kofein, radiace, znečištění vzduchu, meteorologické vlivy, přírodní katastrofy atd. Stresory emocionální zármutek, nepřátelství, obavy, nenávist atd. F.Irmiš: Stresory vnější fyzikální (hluk, chlad, teplo, jedy, meteorologické vlivy, bakterie - emocionální (nedorozumění, konflikty, nedostatek času, tlak zodpovědnosti, závažné životní události Stresory vnitřní nemoci, metabolické a chemické změny organismu A.Hladký: Objektivní faktory zátěže činitelé vytvářející životní stres - činitelé vytvářející pracovní stres Osobní faktory osobnost - kvalifikace (vzdělání, praxe, schopnosti, dovednosti) - zdravotně relevantní chování (zvyky a návyky) - biologické faktory (věk, pohlaví, aktuální zdravotní stav) " 21
L.Míček: Objektivní příčiny zátěže ve vnějším prostředí (hluk, teplota,dojíždění, prašnost, bydlení) - ve vlastní životosprávě (nedostatek spánku, nepravidelnost stravování, nedostatek pohybu, denní režim) - v práci a v pracovním prostředí ( nahromadění úkolů, termíny odevzdání prací, zodpovědnost) - v meziosobních vztazích (špatné rodinné vztahy, vztahy na pracovišti, přátelské a milostné vztahy) Subjektivní příčiny zátěže (subjekt je stresorem sám sobě) starosti, vlastní nedostatky, strach, lítostivost, zlost, osobní návyky, neschopnost se uvolnit, existenční nejistota, závislosti) Z tohoto přehledu je možné odvodit podnětové situace (stresory), které jsou častou příčinou psychického stresu: - ohrožení zdraví, života a hlavních životních hodnot - ohrožení sociální pozice, prestiže - ztráta životních perspektiv - klimatické změny vnějšího prostředí, ztížené klimatické podmínky - chudá či nadměrná stimulace - nové, silné, měnící se podněty - nároky na změny stereotypů - tlak odpovědnosti - činnost spjatá s rizikem - deficit schopností vzhledem k úkolové situaci - nedostatek odpočinku - příval informací - konfliktní a frustrační situace - nepřátelské chování sociálního prostředí - nedostatek soukromí - nedostatek času - čekání - starosti " 22
V každém povolání najdeme řadu stresorů, které jsou charakteristické právě pro výkon určité role v dané profesi. Učitelské povolání patří mezi ta, která jsou ve větší míře zatížena stresem a existuje v něm celá řada specifických stresorů. Mezi nejčastější stresory učitelské profese patří: - emocionální únava - časový stres - konflikt rolí - vnitřní konflikt mezi emoční a racionální složkou postoje - permanentní svázanost s pracovní problematikou - nepravidelná pracovní doba Následky stresu Krátkodobé příznaky (při akutním stresu) projevují se v oblasti fyziologické, emocionální, poznávací a v chování jedince Dlouhodobé příznaky: 1) somatická a psychická onemocnění 2) mezilidské vztahy 3) pracovní výkonnost 4) subjektivní pocity nespokojenosti 1) Příklady somatických onemocnění (Křivohlavý): kardiovaskulární onemocnění hypertenze bolesti hlavy zažívací systém astma revmatická artritida diabetes mellitus infekční nemoci " 23
Příklady psychických problémů: deprese úzkost neurotické poruchy posttraumatická stresová porucha Mezi další psychosomatické nemoci patří (Melgosa, 1997): ekzém lupénka kopřivka padání vlasů nadměrné pocení bolesti zad bolesti svalů revmatismus alergie zánět průdušek rýma zánět spojivek hypertyreóza tiky 2) Mezilidské vztahy konflikty v zaměstnání, konflikty v partnerských vztazích a v manželství, rozvraty v rodině, obtíže při spolupráci apod. 3) Pracovní výkonnost menší schopnost koncentrace, větší chybovost, roztržitost, nižší výkonnost, negativní vliv zvláště při práci s lidmi, ale i v manuálních profesích 4) Subjektivní pocity nespokojenosti - emočně negativní tenze, citové utrpení, strádání " 24
Kontrolní otázky: 1) Jak můžeme vymezit pojem stresor? 2) Jaký je vztah mezi stresorem a konkrétním lidským subjektem? 3) Jak můžeme klasifikovat stresory? 4) Jak se mohou projevovat dlouhodobé následky stresu? 5. Zvládání stresu akutního a chronického Zvládání akutního stresu (obrana proti akutnímu stresoru): 1) Ovlivňování oblasti tělesných projevů 2) Ovlivňování oblasti psychiky 1) Ovlivňování oblasti tělesných projevů: - zpomalit tempo, zvolnit krok, gesta, pohyby - vzpřímit postoj (nevěsit hlavu náš tělesný postoj má vliv na naše jednání) - uvolnit ramena (nechat je mírně poklesnout) - uvolnit ruce (jako hadrový panáček) - uvědomit si postupně celé svoje tělo s jeho napětím a uvolnit je - začít správně dýchat (pomalé, hluboké brániční dýchání) " 25
Hluboké brániční dýchání je velmi účinný protistresový lék. V jeho důsledku se zklidní srdeční rytmus, poklesne krevní tlak, relaxují svaly, zlepšuje se trávení, dochází ke zmírnění úzkostných stavů, depresí, ke zlepšení spánku a spánkových cyklů (Krucoffová, 2001). 2) Ovlivňování oblasti psychiky: - mluvit zvolna, hlubším hlasem (zvýšení hlasu svědčí o vnitřním napětí) - odvrátit pozornost od stresových okolností, soustředit pozornost na něco jiného (na průběh svého dechu, způsob sezení, nějaký předmět) pokud stresoru nevěnujeme pozornost, nemůže tak intenzívně působit - říkat si povzbuzující autosugesce spolu s představou klidné situace ( jsem klidný, všechno je v pořádku ) - změna systému hodnot (uvědomit si hodnotu stresoru, zda stojí za naše trápení) stres nevyvolávají události, ale význam, který jim přisuzujeme, jak je interpretujeme Zvládání chronického stresu (dlouhodobá obrana před stresory): 1) Péče o obsahy mysli 2) Úprava životosprávy 3) Relaxace 1) Péče o obsahy mysli (Míček, 1986): - snažit se o pozitivní myšlení (spokojenost, uvolnění, klid, radost z maličkostí), čím trvaleji člověk prožívá pozitivní stavy mysli, tím je odolnější proti stresorům - zbavit se negativních emocí (strach, hněv, vztek, zloba) - klást si dosažitelné cíle a nelpět na hodnotách, kterých nemůžeme dosáhnout " 26
- mít smysl pro humor a co nejčastěji se smát - dokázat se přeladit (hluboké uklidnění, uvolnění četbou, poslechem hudby, procházkou v přírodě, modlitbou) -stresovaní lidé se nechávají dlouho ovládat napětím a nedokáží se přeladit, mělo by to být součástí denního programu - být schopen se koncentrovat, soustředit pozornost na konkrétní činnost (pro koncentraci je nutné uklidnění a zároveň koncentrace zvyšuje uklidnění) - být aktivní, činorodý (uvědomělá aktivita ve stavu uvolnění a koncentrovanosti) - mít kladný vztah k druhým lidem (obětavost, laskavost), soustředit - se ne jenom na sebe, ale na druhé, na něco, co mě překračuje 2) Úprava životosprávy: Životospráva rizikový faktor naší duševní rovnováhy, ovlivňuje naše psychosomatické zdraví - faktor pomáhající při eliminaci stresu a zmírňování jeho negativních následků Na základě studie uskutečněné v USA na vzorku 7 tisíc dospělých respondentů bylo zjištěno 7 zvyků, které vysoce korelují se somatickým zdravím (Míček, 1992): 1. Pravidelná fyzická aktivita cvičení, sport, pohyb, manuální práce 2. Nepřejídání se, udržování přiměřené váhy 3. Pravidelná snídaně, nepožívání potravy mezi hlavními jídly 4. Abstinence kouření 5. Vyvarování se alkoholu a dalších drog 6. Dostatečný spánek a odpočinek spánek 7-8 hodin denně 7. Pravidelný denní režim a denní rytmus " 27