Vážení zákazníci, dovoujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má soužit výhradnì pro osobní potøebu potenciáního kupujícího (aby ètenáø vidì, jakým zpùsobem je titu zpracován a moh se také pode tohoto, jako jednoho z parametrù, rozhodnout, zda titu koupí èi ne). Z toho vypývá, že není dovoeno tuto ukázku jakýmkoiv zpùsobem dáe šíøit, veøejnì èi neveøejnì napø. umis ováním na datová média, na jiné internetové stránky (ani prostøednictvím odkazù) apod. redakce nakadateství BEN technická iteratura redakce@ben.cz
anténa spoeènáx nižší než 3 db. Cekový zisk ovivòuje i kvaita dieektrika, na kterém je fotochemicky reaizován vodiè antény. Praxe ukázaa, že napø. mezi skoaminátem na bázi epoxidu a skoaminátem na bázi tefonu je rozdí až 1 db ve prospìch tefonu. Nová nízkoztrátová dieektrika umožòují konstrukci spiráových antén s vyšší úèinností. -30 0 30-60 60-90 [db] 0 10 20 30 anténa spiráová Archimedova obr. 6 Lit.: /1/ W. K. Roberts, A New Wide-Band Baun, IRE Proc., sv. 45., prosinec 1957, str. 162. /2/ J. D. Dyson, The Equianguar Spira, IRE Trans. Antennas Propag., sv. AP-7, è. 2, duben 1959, str. 11 17. /3/ N. Machand, Transmission Line Conversion Tranformers, Eectronics, sv. 17., prosinec 1944, str. 142 145. /4/ J. W. Duncan, V. P. Minerva, 100 : 1 Beamwidth Baun Transformer, IRE Proc. sv. 4., únor 1960, str. 156 16. anténa spoeèná, kombinace pøijímacích teevizních a rozhasových antén (viz SESTAVA ANTÉNNÍ), zesiovací soupravy a rozvodu. Pøijaté signáy vysíaèù rozhasových douhovnných, støedovnných, krátkovnných a VKV M vysíaèù pøípadnì TV vysíaèù se po zesíení suèují do jediného rozvodného vedení (rozvodu) a pøivádìjí se ke všem úèastnickým pøijímaèùm, u nichž je spoeèný rozvod ukonèen úèastnickou zásuvkou. Lit.: Norma ÈSN 34 230. Pøedpisy pro spoeèné pøijímací teevizní a rozhasové antény a jejich rozvody, 1965. anténa Sterbova, sestává s kombinace koineárních a paraeních pùvnných dipóù se vzájemnou vzdáeností koineárních øad λ/2. Anténa vyzaøuje dvousmìrnì v rovinì komé k rovinì vodièù, jde tedy o øadu a. s pøíèným vyzaøováním. A. S. je uzavøenou anténní øadou, jež umožòuje prùchod ss proudu napø. pro vyhøívání. Na obr. 1 uvedená 6prvková anténa má zisk 7,1 db d. 90 λ /4 λ /2 λ /2 anténa Sterbova obr. 1 Lit.: E. J. Sterba, Theoretica and Practica Aspects of Directiona Transmitting Systems, Proc. IRE, èerven 1931, str. 114 až 1215. A 123
anténa x støedovnná rozhasová anténa støedovnná rozhasová, pro kmitoètové pásmo 300 až 3000 khz, z toho pro rozhas je vyhrazeno pásmo 535 až 1605 khz. Støedovnné vysíací antény jsou obecnì vertikání záøièe, jejichž déka se pohybuje mezi 1/6 a 5/ vnové déky v závisosti na požadovaném tvaru diagramu záøení a ekonomických podmínkách. yzikání výška se pohybuje mezi 46 m až 274 m nad zemí. Vìže nebo stožáry jsou vìtšinou samonosné, jsou izoovány od zemì tzv. patním izoátorem a stabiizované vypínacími any (obr. 1). anténa støedovnná rozhasová obr. 1 Používá se také antény L a T (viz a. douhovnná). Samonosné vìže mohou být též spojeny se zemí a napájeny jako a. boèníková. Zvýšení úèinnosti se zajiš uje podobnì jako u antény douhovnné. Kapacitní zátìž nebývá tak veiká a staví se èasto ve tvaru kapacitního kobouku (obr. 2). anténa støedovnná rozhasová obr. 2 Dùežitou vastností a. s. r. je diagram záøení, který má vytváøet maximum v horizontání rovinì, (pro déky stožáru až 5/ vnové déky). Záøení jedné vìže je konstantní (všesmìrové v horizontání rovinì) a obecnì se snižuje se stoupajícím úhem nad horizont a je nuové k zenitu. Záøièe deší než λ/2 mají postranní aok diagramu pro vyšší eevaèní úhy. U záøièù pøesahujících dékou 0,72λ je energie v tomto aoku maximání a souèasnì se snižuje energie v horizontání rovinì. Pokud bychom zvìtšii déku záøièe k jedné vnové déce, snížio by se vyzaøování v horizontání rovinì na minimum. Záøièe deší než 5/λ mohou být užity tak, že se rozdìí na stejné díy po pù vnì a každá èást se napájí proudem se stejnou reativní fází napø. a. rankinova. Na obr. 3 jsou zobrazeny vertikání diagramy vertikáních stožárù rùzné déky pro konstantní vyzáøené poe v horizontání rovinì. 124 A
anténa støedovnná rozhasováx 40 50 60 70 0 90 0 70 60 50 40 30 0,25 λ (90 ) 0,311 λ (112 ) 30 20 10 0 500 mv/m 400 0,50 λ 300 0,311 λ vyzáøený výkon -1 kw 0,25 λ 0,625 λ 200 100 0,50 λ (10 ) 20 10 0,625 λ (225 ) 0 20 40 60 0 100 mv/m ef. intenzita poe ve vzd. 1 km pro všechny výšky - 100 mv/m anténa støedovnná rozhasová obr. 3 Pro vysíací rozhasové antény se všeobecnì používá vertikánì poarizované vnìní s ohedem na výhodné šíøení podé povrchu zemského (pozemní vna) a smìrem ionosféøe (prostorová vna). Intenzita poe pozemní vny je bìhem dne i noci stejná. Intenzita prostorové vny je závisá na pooze ionosférické vrstvy která mìní svojí poohu a výšku, mìní svojí intenzitu a pøi dopadu na zemský povrch dochází v místì setkání obou vn pozemní a prostorové k interferenci tj. tzv. úniku signáu (ang. fading) /1/. Antény s vhodným úhem eevaèního aoku diagramu pro danou obast se nazývají antény antifadingové. Výpoèet diagramu záøení (vertikání èásti) vysíací vìže se obvyke provádí za pøedpokadu sinusového rozožení proudu podé vodièe, aèkoiv vodièe netvoøí jednoduchý pøímý vodiè, ae jsou tvoøeny oceovými pøíhradovými konstrukcemi. Viv konstrukce se projevuje pouze pøi výpoètu specieních protiúnikových antén na prùbìhu vstupní (patní) impedance antény. Pøítomnost zemì, která je pokádána za dokonaý vodiè, se projevuje existencí zrcadového obrazu antény (obr. 4). I I obraz anténa SV rozhasová obr. 4 A 125
anténa x støedovnná rozhasová Reativní diagram záøení ve vertikání rovinì je dán jednoduchým vztahem f (θ) = [cos(asinθ cosa)]/(k cosθ), kde A je eektrická déka záøièe nad zemí, K = (1 cosa) je tzv. tvarový èinite zahrnující rozožení proudu podé vodièe a úhe θ se poèítá od povrchu zemì. Intenzitu poe v úrovni zemského povrchu (rovinného) ze pøibižnì urèit pode vztahu E r = 60 I o K [V/m ve vzdáenosti 1 m], kde I o je maximání proud [A] sinusového prùbìhu. h/λ anténa støedovnná rozhasová obr. 5 Na prùbìh proudu a vertikání diagram má ovšem viv i tvar prùøezu stožáru /2/. Shora uvedené boèníkové napájení (obr. 5) s uvedenými rozmìry d/λ a h/λ má viv na digram záøení prostøednictvím proudù tekoucích na šikmém vodièi a na èásti vertikáního vodièe pod pøipojením boèníku. Diagram je pak v horizontání rovinì ponìkud nesoumìrný. Pro zvýšení efektivní intenzity poe se rozdìuje anténní vìž izoátory do sekcí s pøibižnou dékou λ. Vìž je možné rozdìit pode obr. 6. d/λ Ι ΙΙ A 2 4 H A 1 A A 1 A 1 anténa støedovnná rozhasová obr. 6 126 A
anténa širokopásmováx Vertikání diagramy pro dvì uvedená uspoøádání jsou dány funkcemi I.: f (θ) = [2 cos(90 sinθ) cos(hsinθ) + cos(a 1 sinθ) cosa 1 ]/cosθ(3 cosa 1 ) II.: f (θ) = {cos(a 1 sinθ)[cos(a 1 sinθ) cosa 1 ]}/cosθ(1 cosa 1 ). Zvýšení ef. intenzity v urèitém smìru se docíí uspoøádáním vertikáních záøièù do øady a. obvyke se dvìma prvky. Výpoèet diagramu záøení se øídí pravidy výpoètu diagramu záøení anténních øad. Pro informaci je na obr. 7 uveden soubor pøípadù horizontáního vyzaøování dvojice vertikáních záøièù pro rùzné meziprvkové vzdáenosti a fázový rozdí napájení /3/. Viz ØADA ANTÉNNÍ. 1 0 1 4 3 1 2 rozteè monopóù 5 3 4 7 0 45 fázový rozdí 90 135 10 anténa støedovnná rozhasová obr. 7 Lit.: /1/ H. Brueckmann, Antifading Broadcast Antenna, Eectronics, kvìten 1950, str. 2 až 5. /2/ S. A. Schekunoff, Theory of Antennas of Arbitrary Size and Shape, IRE Proc., sv. 29, záøí 1941, str. 493 521. /3/ C. E. Smith, Theory and Design of Directiona Antennas, Ceveand Inst. of radio Eectronics, Ceveand, 1949. R.. Lewis, J. Epstein, Ground Systems as a actor in Antenna Efficiency, IRE Proc., sv. 25, èerven 1937, str. 753 77. E. A. Laport, Radio Antenna Engineering, Mc Graw-Hi Co., New York 1952. V. Caha, M. Procházka, Antény, SNTL Praha 1956. str. 62 100, anténa širokopásmová, v reativnì širokém kmitoètovém pásmu mìní své e. vastnosti ( impedanci, diagram záøení) jen nepatrnì. Zpravida se kade dùraz na stáost vstupní impedance, která se mùže mìnit tak, že PSV ( èinite stojatých vn) na napájeèi nepøesáhne hodnotu 2 až 2,5, a to v kmitoètovém pásmu vìtším než 1 až 1,5. A. š. dodržující uvedené impedanèní pøizpùsobení pod touto kmitoètovou hranicí se nazývají antény A 127
anténa x šroubovicová úzkopásmové. Nìkdy ze pøipustit širokopásmový provoz vymezený na nìkoik díèích úzkých pásem. Tyto antény nazýváme a. mnohakanáovými a reaizujeme je zpravida jako spojení nìkoika úzkopásmových v jednu anténu. A. š., jejíž impedanèní charakteristika neprochází nuovými body reaktance a má pøibižnì stáou reánou sožku, se nazývá aperiodická anténa. Širokopásmovosti a. ineární se zajiš uje maým vnovým odporem vodièù (tustý dipó, vìjíøový dipó apod.), u ostatních antén buï pozvoným pøechodem mezi napájecím vedením a voným prostorem (kužeový dipó), nebo periodièností e. vastností zákadního prvku antény ( a. ogaritmicko-periodická). anténa šroubovicová, sestává z vodièe svinutého do tvaru šroubovice. Anténa vyzaøuje ve tøech zákadních zpùsobech (ang. mode): osovém (maximum ve smìru osy šroubovice obr. 1), normáovém (maximum komo k ose šroubovice) a kužeovém. Osový zpùsob je používán nejèastìji, poskytuje maximání vyzaøování v ose šroubovice, je-i obvod šroubovice v okoí jedné vnové déky. Normáový zpùsob vzniká, je-i prùmìr šroubovice maý ve srovnání s vnovou dékou. Jiné zpùsoby nastanou, je-i obvod šroubovice vìtší než vnová déka. Konstrukce a. š. (obr. 2) se øídí násedujícími parametry: D... prùmìr šroubovice (mezi støedy vodièù), C... obvod šroubovice (C= πd), S... vzdáenost mezi závity (støedy vodièù), α... úhe stoupání (α = arctg(s/c)), N... poèet závitù, L... osová déka (L=NS), d... prùmìr vodièe,... déka jednoho závitu (= (C 2 +S 2 )). normání (vid) osový (vid) anténa šroubovicová obr. 1 kužeový (vid) α S d D anténa šroubovicová obr. 2 12 A