Diplomová práce 2011 Lenka Oberreiterová

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Diplomová práce 2011 Lenka Oberreiterová

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy Diplomová práce Amsterdam, Los Angeles, Petrohrad, Rio de Janeiro, Řím. Seznamte se, prosím! Bc. Lenka Oberreiterová (363375) Studijní program: PdF N-SS Učitelství pro střední školy Studijní obory: Vizuální tvorba, Galerijní pedagogika a zprostředkování umění Vedoucí diplomové práce: prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D. Datum odevzdání: 20. 4. 2011 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněná ke studijním účelům. V Brně dne 20. 4. 2011... Lenka Oberreiterová 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce prof. PaedDr. Radku Horáčkovi, Ph.D. za důvěru, nápady, rady a připomínky. 3

Obsah Úvod 6 1. Mezilidský vztah v umění, v životě, v... 7 2. Teoretický náhled 8 2. 1. Co je to vztah 8 2. 2. Fáze vztahu 10 2. 3. Vztahy v sociální skupině 12 2. 4. Lidské potřeby 13 2. 5. Samota a osamocení 14 3. Ovlivnění vztahem tvoříme umění 14 3. 1. Sociální interakce 15 3. 2. Sociální intervence 16 4. Ovlivnění uměním tvoříme vztahy 4. 1. 18 Možnosti využití umění pro vznik vztahu 19 5. Nechtít nemožné 20 5. 1. Průzkum situace ve městě Velká Bíteš 20 5. 2. Plán akce Z 23 5. 2. 1. Odbourání bariér a předsudků - výběr rozdílných skupin 23 5. 2. 2. Výběr měst 25 5. 2. 3. Setkání 26 5. 3. Příprava 27 5. 4. Akce 1 (úvodní hromadné setkání) 28 5. 5. Akce 2(jednotlivá setkání nově vzniklých skupin) 29 5. 5. 1. Amsterdam 30 5. 5. 2. Los Angeles 31 5. 5. 3. Petrohrad 32 5. 5. 4. Rio de Janeiro 32 5. 5. 5. Řím 33 5. 6. Akce 3(závěrečné hromadné setkání) 34 5. 7. Reakce 35 4

Závěr 37 Anotace 38 Anotation 39 Bibliografie 40 Přílohy(dotazníky, fotografie, recepty) 42 5

Úvod Možná je to uspěchanou dobou, jak všichni říkají, nebo jen z čisté lenosti, ale asi každý z nás by mohl potvrdit, že vztahy mezi lidmi prošly přes pomyslné síto a zůstaly jen ty nejodolnější - ty nejpevnější. Trápila mne myšlenka, jak lidem a vlastně i sobě pomoci ke znovuobjevení krásy každodenního vztahu s druhými lidmi, jak se z těchto vztahů umět radovat a více si jich považovat a jak překonávat předsudky a jiné komunikační bariéry, které mohou bránit vzniku mezilidských vztahů. Hledání způsobu, jak tuto situaci vyřešit, mě dovedlo k myšlence vytvořit projekt, prostřednictvím kterého bych dokázala odbourat komunikační bariéry a touto cestou se pokusit současný neuspokojivý stav změnit. 6

1. Mezilidský vztah v umění, v životě, v... Měnící se situace v oblasti vztahů nenechává umělecky cítícího jedince nezřídka chladným a tak se často setkáváme s malbou, kresbou, sochou, fotkou a jinými projevy výtvarného umění týkající se problematiky mezilidských vztahů. Tento častý námět umělecké tvorby zobrazovaný už ve starověkém Egyptě, např. sousoší egyptského prince Rahotepa s manželkou Nofret a spousta fresek zdobící útrobí nejedné pyramidy, má nejrůznější ztvárnění a každý umělec jej chápe a vidí jinak. Umění však nemusí být pouze výrazem osobnosti umělce a jeho pohledu na věc. Každá osobnost je totiž ovlivňována společenským prostředím a často tak v díle můžeme odhalit sociální skutečnost reflektovanou jeho autorem.1 Vzpomeňme na umělce z 20. let 20. století, které sociální cítění naplňovalo natolik, že se stalo ústředním tématem jejich tvorby. Vzniklo proto výtvarné umění zvané sociální, které se ztělesnilo v programovém hnutí jako byla třeba skupina Ho Ho Ko Ko (Holan, Holík, Kotrba, Kotík - taktéž známá pod jménem Sociální skupina) nebo vznikem časopisu Devětsil apod. Počátek minulého století přinesl neobvyklý pohled jak na umění, tak na vztahy a svět kolem společnosti té doby. Vznikla nová umělecká scéna, která nastartovala rozvoj umění za hranice jejího tehdejšího pojetí. S neobvyklými ready made objekty se představil Marcel Duchamp, jehož artefakty předcházely pozdějšímu vzniku konceptuálního umění, zatímco happening a performance se zase přibližují výroku Andrého Bretona o nejprostším surrealistickém činu (na popud sociální situace sestoupit do ulic a střílet do davu). 2 Vzájemným prolínáním těchto forem s dalšími složkami týkajících se okolního světa vznikají další směry, hnutí a druhy umění. Mnoho lidí chce tímto způsobem poukázat na mezery společenského soužití a někdy i protestem danou situaci změnit. Též bych se přimluvila za zlepšení situace, hlavně v oblasti mezilidských vztahů, protože vztah k druhému člověku je pro každého z nás nedílnou součástí života a je jednou z nejkrásnějších věcí, kterou můžeme na cestě životem potkat. Vztah k příteli, rodiči, milované nebo jinak blízké osobě, je podstatný pro náš rozvoj a je důležitý pro vlastní existenci. Bez něj bychom se nemohli stát ani tvorem společenským, navíc život by pak byl prázdný a beze smyslu. Vztahy zasahují do každodenního života a z velké části ho naplňují. V současnosti si zřejmě mnoho lidí přestává uvědomovat jejich cenu a jejich pozice v hodnotovém žebříčku degraduje. Kvůli pracovním povinnostem, úkolům 1 2 Psychologie umění. Svoboda, Praha: 1968, s. 60-61. http://cs.wikipedia.org/wiki/happening [2011-01-10] 7

do školy nebo i zbůhdarma sezení u počítače si nedokážeme najít chvilku a věnovat těmto vztahům pozornost a patřičnou péči. Možná nebude trvat dlouho a námět člověka s počítačem, jako jeho blízkým přítelem, se stane běžným. Je otázkou, do jaké míry je dobré svůj volný čas trávit u počítače, internetu a hlavně sociálních sítí, kterých dnes world wide web nabízí hned několik. Při využívání sociálních sítí (např. facebook, twitter) je nutností, aby každý z nás dokázal odhadnout správnou hranici jejich využití. Tyto sítě ohrožují běžný společenský život jedince tím, že někteří podlehnou nenamáhavému a rychlému vyhledávání virtuálních - online vztahů místo toho, aby udržovali ty reálné, které ho provází třeba už od útlého dětství. Proto bych si přála, abychom vyměnili plastové bedny za živou hmotu a místo obývání čtyř stěn, vyrazili ven. 2. Teoretický náhled Všechno, co se týká mezilidských vztahů, se týká sociální psychologie. Spousta myšlenek, které mají počátky už u Platóna a Aristotela, se zformovaly do vědy až na přelomu 19. a 20. století. V minulosti se filosofové zabývali legislativou a ústavou státu, teologové řešili otázku nesmrtelnosti duše, ale sociální chování lidí zatím nikoho nezajímalo. Vážnější zájem o mezilidské vztahy se objevil v době reformace, ale začal se zvyšovat především s rozvojem kapitalismu. Problémy kapitalistické společnosti konce 19. století a také vznik sociálních hnutí způsobily velký růst zájmu o společnost, její chování a společenské vztahy.3 2. 1. Co je to vztah? Co vůbec mezilidský nebo interpersonální vztah představuje? Mnoho vědců z oboru sociální psychologie se tímto tématem zabývá a pojednává o něm i nemalé množství literatury. Obecně se udává, že v podstatě hned po narození vstupujeme do procesu socializace - začínáme se začleňovat do společnosti, učíme se sociálním rolím a 3 Nakonečný, M.: Sociální psychologie. Academia, Praha: 1999, s. 19-20. 8

objevujeme mezilidské vztahy. V průběhu života se důležitost přikládaná vztahům mění. Jako malé dítě se zaměřujeme nejvíce na vztahy k rodičům a k ostatním dětem, které potkáváme na hřišti, později ve školce atd. V pubertě se pozornost orientuje na party, ale může se stát, že se uzavřeme během tohoto emocionálně divokého období do sebe a pak máme pocit, že k životu nikoho nepotřebujeme, nebo že dokonce nikdo nepotřebuje nás. Během této doby je dobré dítětem o vztazích mluvit a zároveň podporovat jeho sebevědomí. V pozdější době dospívání se upevňují přátelské vztahy, které bývají nezřídka pro toto období na prvním místě. Pro mladistvé je důležité si vzájemně pomáhat, třeba jen psychicky (materiálně totiž ještě sami nejsou zabezpečeni). Do tohoto období patří i navazování partnerských vztahů, které se v některých případech přemění ve vztahy manželské. V manželství je to pak samotný manželský vztah a zároveň i vztah s dětmi a celou rodinou a také s přáteli. Postupně se člověk orientuje na rodinu, jejíž opora je důležitá v případě úmrtí jednoho z partnerů. Z toho plyne, že vztahy nás provází po celý život a není snad dne, kdybychom o nějakém vztahu nepřemýšleli. Mezilidské vztahy představují zdroj většiny radostí a bolestí v lidském životě. 4 Tvoří jednu z nejdůležitějších složek lidské existence a je nejvíce nutné o ně dobře pečovat. Přestože je toto všechno mnohým lidem jasné, mezilidským vztahům nevěnují dostatečně velkou pozornost. Přitom pro udržení kvalitního vztahu, který působí na obě strany pozitivně, stačí dodržovat určitá udržovací pravidla, které zjistili psychologové Argyle a Henderson. Pro příklad uvedu některá z nich: 1. V případě, že osoba, se kterou sdílíme vztah, není na blízku a někdo jiný ji uráží nebo vede jinak nepravdivé řeči, měli bychom se jí zastat. 2. Kdykoliv v době potřeby ji poskytnout psychickou i fyzickou podporu a pomoc. 3. Důležitá je i vzájemná důvěra, z které plyne i vzájemné svěřování. 4. Každý z nás by se měl snažit, aby se ten druhý cítil v naší společnosti příjemně.5 Někdy není potřeba vkládat do udržení vztahu mnoho energie, protože se tak mohlo stát už při jeho prvotním formování. Vztah musí projít několika fázemi, aby se stal stabilní vazbou mezi lidmi. 4 5 http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/vztahy.htm [2010-11-20] Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Portál, Praha: 2007, s. 92. 9

2. 2. Fáze vztahu Běžný člověk zažívá v průběhu dne mnoho krátkodobých setkání s ostatními lidmi. Taková setkání se označují jako interpersonální kontakty. Tyto kontakty bývají nezávazné, ale v některých případech se stanou důležitou životní složkou a to tehdy, když se přemění ve vztah.6 Aby se tak stalo, jsou nejdůležitější první čtyři minuty setkání. Některé studie uvádějí, že se během této doby člověk rozhoduje, zda-li chce v setkání pokračovat nebo ne. Je to okamžik prvního dojmu, ve kterém hraje největší úlohu fyzická stránka osobnosti. V tomto okamžiku nejsou vyloučeny ani projevy povahových rysů a vlastností jako jsou: otevřenost, vřelost, srdečnost, atd. 7 Ovšem tělesná přitažlivost zůstává na prvním místě z hlediska rozhodování. Dokonce lidé s těmi, kteří byli obdarování přitažlivým vzhledem, jednají vlídněji, než s těmi méně tělesně přitažlivými. Tuto teorii opět potvrzují některé výzkumy, např. v roce 1972 K. K. Dion a jeho testování pěkné/nepěkné tváře dítěte ve vztahu k trestu za jeho přečin. Hezčí děti měly navrženy menší tresty. Další zajímavost, která stojí za zmínku, je myšlenka homogamie, kterou využil při svém výzkumu Walster s kolektivem v roce 1966. Toto zkoumání bylo založené na zjišťování přitažlivosti podobně atraktivních jedinců. Walster a jeho tým po dlouhém bádání v podobě pořádaných počítačových bálů zjistili, že si lidé vybírají partnery pro krátkodobý nebo dlouhodobý vztah podle odlišných kritérií. Podobných studií založených na tělesné přitažlivosti je spousta, ale mnoho psychologů se také zabývalo a zabývá jinými faktory ovlivňujícími interpersonální přitažlivost. Jedná se např. o blízkost (výzkumem se zabýval Newcomb, 1961), podobnost (Byrne, 1961), vnímanou omylnost (Aronson, Willerman, Floyd, 1966), neverbální indikátory a spoustu dalších. Všechny tyto výzkumy jsou založené na projevu člověka, který je někým přitahován. Existuje další množina obecnějších modelů přitažlivosti. Jedním z nich je teorie Banistera a Fransella z roku 1974, která říká, že člověk se zaměřuje na ty lidi, kteří mají s dotyčným přibližně stejný světonázor. Lehko si s nimi popovídají, dostane se jim lepší podpory a pociťují fungující zpětnou vazbu, která je důležitá pro podporu sebevědomí.8 Na začátku kapitoly byla řeč o tzv. prvním dojmu. Správnější název pro tuto situaci je vjemový kontakt. Jestliže se dotyčný nebo dotyčná rozhodne pokračovat ve 6 Bedrnová, E.: Člověk hledá člověka. Management Press, Praha: 2001, s. 15. DeVito, J. A.: Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha: 2001, s. 193. 8 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Portál, Praha: 2007, s. 79-88 7 10

sbližování, dochází k první konverzaci. Tato situace se označuje jako interakční kontakt. Vjemový a interakční kontakt tvoří dohromady fázi mezilidského vztahu obecně nazvanou jako kontakt. Průběh mezilidského vztahu má několik dalších fází. V každé jeho fázi je možné buď setrvat, ukončit ji, anebo pokračovat dál a vstoupit do další fáze: NÁPRAVA KONTAKT ZAPOJENÍ DŮVĚRNOST ukončení ukončení ukončení ZHORŠENÍ UKONČENÍ ukončení obr. 9 Ve fázi zapojení zkoumáme druhou stranu (záliby, názory, apod.) a provádíme testování, jestli vybraná osoba splňuje počáteční úsudek. Chceme-li se dozvědět víc a pokračovat ve vztahu, zesilujeme zapojení a posléze se dostáváme dál, do fáze důvěrnosti. Zde už jde o větší sblížení mezi dvěma lidmi. Důvěrný vztah se objevuje nejdříve v soukromí, z čehož vzniká interpersonální svazek a pak se potvrdí na veřejnosti a stává se svazkem společenským. V partnerských vztazích je to tzv. fáze zamilování. Může se stát, že nás vztah přestane naplňovat, což bývá zapříčiněno různými důvody (porušení pravidel, stupňovaná nespokojenost, sexuální nenaplněnost), a můžeme se dostat do fáze zhoršení. Nejdříve se objevuje nespokojenost jen uvnitř nás samotných - intrapersonální, která když se neřeší a pokračuje dál, obvykle vstoupí mezi partnery - interpersonální nespokojenost. Cestou z takového vztahu je buď fáze ukončení nebo nápravy. Ve fázi nápravy si musíme nejprve sami v sobě analyzovat problémy zapříčiňující zhoršení vztahu a učinit intrapersonální nápravu a potom tuto situaci společně řešit s partnerem. Uvědomit si chyby, domluvit se na jejich odstranění a provést celkovou interpersonální nápravu. Pokud se ve fázi zhoršení dostaneme až tak daleko, že se třeba odstěhujeme, dostáváme se do interpersonálního odloučení, tj. fáze ukončení. Nedojde-li během této doby k nějaké pozitivní změně, dochází k společenskému odloučení a vztah se stává ukončeným.10 9 DeVito, J. A.: Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha: 2001, s. 192. 10 DeVito, J. A.: tamtéž, s. 191-200. 11

2. 3. Vztahy v sociální skupině V partnerském vztahu je dobré udržovat i vztahy s jinými lidmi. Nemyslím tím jen vztahy v zaměstnání, kde obvykle převažuje jejich formální ráz. Formální vztahy jsou ty, které mají vymezující a neosobní pravidla a náš přístup k ostatním lidem je jimi řízen. Zasahují i vnější skutečnosti jako je naše pozice, od které se vyžaduje vyhraněné chování. Lidé se spolu baví jen o určitých tématech a jejich vztahy jsou jen účelové. Zatímco vztahy neformální jsou založené na citech a nejsou nijak řízené zvenčí. 11 Takové vztahy člověk nachází v partách, mezi přáteli, správně tedy v malých sociálních skupinách - v tomto smyslu tedy neformálních. Musím podotknout, že existují také skupiny formální, ale to jsou společenská seskupení v organizacích, jako jsou třeba pracovní skupiny. Nakonec i ve formálních skupinách vznikají neformální vztahy a pak i neformální skupiny. Jako příklad poslouží třeba učitelský sbor, ve kterém se najdou jedinci, kteří kromě pracovního vztahu mají i vztah přátelský. Do neformální skupiny vstupuje člověk z vlastní vůle. Třeba z důvodu společných cílů a podobných zájmu. Neformální skupina je zároveň skupina malá. Existuje několik definic malé skupiny, např. J. Buriánek ji popsal jako společenství o malém počtu členů - většinou od tří, tzv. triáda (někdy se uvádí od dvou - dyáda, ale zde chybí vztah mezi jedincem a skupinou, zatímco ten už v triádě možný je)12, do třiceti členů, což je vrchní hranice a nebývá jí často dosahováno, spíše by odpovídala hranice patnácti až dvaceti členů. Poměrně blízké a pevné vztahy spojují jedince ve skupinu, v níž dochází ke komunikaci a k vzájemnému působení mezi členy. Každý člen zde zastává určitou pozici a roli (sociální pozice je místo ve skupině, od kterého se očekává daný vzorec chování, má úzkou souvislost se sociálním statusem, který se měří pomocí stratifikace a tato struktura je pak důležitá z hlediska sociologie skupiny, zato sociální role vyjadřuje aktivní stránku pozice a statusu a různí se ztotožnění s touto rolí u každého z nás)13. Malá skupina má vlastní identitu, pro sebe typickou charakteristiku a svoji skupinovou strukturu. Vytváří si společné hodnoty a normy, které fungují uvnitř skupiny jako určitá regulace a pro případ jejich porušení mohou být vytvořeny i různé sankce.14 11 12 13 14 http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/vztahy.htm [2010-11-20] Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 68. Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 42. Buriánek, J.: Sociologie. Fortuna, Praha: 2003, s. 66-67. 12

2. 4. Lidské potřeby Malé skupiny, o kterých bylo pojednáno v minulé kapitole, jsou pro člověka nesmírně důležité, protože právě v nich se odehrává významná část lidského života. Vždyť jejich součástí se stává každý tvor homo sapiens hned po narození a je to také místo, kde dochází k uspokojování vlastních potřeb. Otázkou lidských potřeb se zabýval už před léty Abraham Harold Maslow (1908-1970). Přesněji v roce 1943 vytvořil tento významný psycholog obrazec ve tvaru pyramidy, který znázorňuje hierarchii lidských potřeb. Podle této teorie považoval Maslow potřebu jídla, pití a rozmnožování za nejzákladnější, a proto je umístěna na samém spodku celé pyramidy. Tyto potřeby jsou fyziologické a řídí se instinktivními mechanismy. Řadí se mezi vývojově nižší a existují i u ostatních živočichů. Důležité je, že bez jejich uspokojení nelze očekávat přežití. Druhý stupeň náleží potřebě bezpečí, která patří stále mezi ty základní a lze ji vysvětlit jako touhu po jistotě, spolehlivosti, ochraně, zahnání strachu a úzkosti. Další stupeň základních potřeb tvoří potřeba lásky a sounáležitosti, protože každý z nás chce někam patřit a chce být milován (to do jisté míry splňuje sociální skupina). Jakmile je uspokojen tento třetí stupeň, objevuje se potřeba úcty, která člověka nutí ke snaze uspět a dosáhnout uznání od ostatních lidí. Na pátém stupni pyramidy se nachází seberealizace či sebeaktualizace. Tento druh potřeb už lidské potomky odlišuje od psů, koček a ostatních živočichů, a proto se označuje jako vývojově vyšší. Maslow je nazval jako potřeby růstu nebo-li metapotřeby, zatímco předcházející potřeby označil jako nedostatkové. Do potřeb růstu patří např. potřeba sebevyjádření, která nutí člověka k ukázání svých schopností nebo realizování vlastních záměrů a dále potřeby morální, estetické a také potřeby vědění.15 Uspokojení - saturace potřeb je pro život nesmírně důležitá. Jejich neuspokojení - deprivace je hnacím motorem a aktivátorem činnosti. Nadměrná deprivace lidských potřeb, např. dlouhodobé citové strádání, může vést k vyčerpání a někdy až k existenciální frustraci končící sebevraždou. Aby se člověk těmto situacím vyhnul nebo je alespoň lépe zvládl, vyhledává různá společenství a skupiny, do kterých se chce začlenit a jak už bylo naznačeno na začátku této kapitoly, je to místo, kde je možné dosáhnout saturace téměř všech lidských potřeb lépe, než kdyby byl člověk sám.16 15 16 Madsen, K. B.: Moderní teorie motivace. Academia, Praha: 1979, s. 285-308. Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 11. 13

2. 5. Samota a osamocení Trvalou samotu si nepřeje asi nikdo z nás, vždyť uvržení do žaláře a zamezení styku s ostatními lidmi byl v minulosti jeden z nejhorších trestů. Najdou se ale chvíle, kdy samotu vyhledáváme a potřebujeme třeba jen na krátko uniknout ze sociálního prostředí někam do ústraní a nabrat síly pro další práci nebo popřemýšlet o životě. V tomto smyslu má samota dokonce pozitivní přínos. Samota je někdy zaměňována s osamělostí, ale zatímco samota je objektivní stav člověka, osamělost je náš subjektivní pocit. Osamělost z hlediska sociální psychologie může být dvojího typu. Jeden představuje sociální izolace, což je takové psychické rozpoložení, kdy chceme být s druhou osobou nebo osobami, ale z nějakých důvodů to nelze. Stává se to třeba když odjedeme na služební cestu nebo se přestěhujeme a na novém místě nemáme nablízku žádné přátelé či příbuzné apod. Druhým typem osamění je emocionální izolace a ta přichází tehdy, když jsme obklopeni třeba i početnou skupinou známých, ale uvnitř sebe cítíme velkou prázdnotu a toužíme po někom, komu bychom se mohli svěřovat, s kým bychom si mohli sdělovat názory, postoje a u koho bychom mohli najít spolehnutí, oporu a těsný, přátelský vztah.17 Ať už máme pocit osamělosti z toho či onoho důvodu, není to dobré pro náš celkový stav. Spokojenost ve vztazích a jejich pozitivní funkce kladně působí na naše vnímání světa, řešení problémů, zvládání složitých situací a v neposlední řadě na naše duševní i fyzické zdraví, a proto bych se chtěla vrátit k začátku práce a znovu upozornit na důležitost péče o každý náš vztah. 3. Ovlivnění vztahem tvoříme umění Mezilidské vztahy ovlivňují různé faktory. Jedním z nich je i naše povaha a její vlastnosti. To jestli jsme člověk více otevřený, ale přitom labilní, tedy cholerik nebo naopak uzavřenější, ale s jistou půdou pod nohama, flegmatik nebo sangvinik či melancholik, je věcí temperamentu, který působí na naše vztahy. Kromě povahových vlastností je to i rodina, práce, parta, společnost, tradice, média, zákony a mnoho jiných faktorů ovlivňujících vztahy mezi lidmi. Naopak naše vztahy zase ovlivňují rodinu, práci, partu, atd. 17 Výrost, J.: Sociální psychologie. Grada, Praha: 2008, s. 250. 14

Občas se potřebujeme vypovídat, ulevit své duši od těžkostí, které nás provázejí životem nebo se naopak podělit o radost a štěstí. Každý k tomu využívá jiných prostředků a jak napsal Igor Zhoř: I neprofesionální výtvarník touží vyjádřit neklid vlastního nitra výtvarnými prostředky. 18 Začarovaný kruh dokola jdoucích vlivů se náhle přeměňuje v nekonečný zdroj podnětů k sebevyjádření. Sebevýraz vyžaduje ovšem často i jinou formu, než jakou nabízí malba krajiny a zátiší. Spíše se tu uplatní rozmanité imaginativní figurace, expresívní abstrakce, strukturální a gestická malba rozličného ražení. Mohla by se zde uplatnit i řada jiných, méně známých a pro amatéry méně dostupných postupů, ať už myslíme na novou věcnost (magický realismus) nebo na jiné metody soudobého umění, například těch, které překračují hranice jediného média (vizuální poezie, akce, projekty). 19 3. 1. Sociální interakce To, že nás neustále něco ovlivňuje a třeba i nutí k činnosti, např. výtvarné, bývá často druhá osoba či skupina lidí. Ti všichni na nás působí a s námi také jednají, soupeří nebo spolupracují a my zase s nimi. Vzájemné působení jedinců nebo skupin je sociální interakce, na jejímž základě se tvoří mezilidské vztahy. Např. když se setkáme s člověkem, který na nás příjemně působí a cítíme se v jeho společnosti dobře, tak se rozhodneme nadále se s tímto člověkem setkávat a tím se mezi námi začne formovat vztah. Tudíž lze říci, že jednotlivá působení mohou přetrvávat, přestože samotný průběh interakčního procesu skončil a ve chvíli jeho opakování, může dojít k vždy hlubší a hlubší proměně (nebo ovlivnění) člověka samotného. Proměn vztahů, sbližování lidí a procesu vzájemného působení, se začalo hojně užívat také v umění 20. a 21. století (happening, performance a další umělecké tendence). Mezilidské vztahy slouží jako námět a interakční proces, ve kterém se vyvolává určitá reakce vedoucí k akci a ta opět vyvolá reakci atd., slouží jako metoda (např. zakladatel happeningu Allan Kaprow se od 60. velkou měrou zabýval tématikou mezilidských vztahů20). 18 Zhoř, I.: Škola výtvarného myšlení: metodický materiál pro práci v zájmové výtvarné činnosti. Krajské kulturní středisko v Brně: Okresní kulturní středisko v Blansku, Brno: 1987, s. 3. 19 Zhoř, I.: tamtéž, s. 3. 20 Ruhrberg, K.: Umění 20. století. Taschen/Slovart, Köln 2004, s. 583 15

3. 2. Sociální intervence Jak už bylo řečeno, mnoho lidí vyjadřuje svoje pocity, nálady, cítění nebo rozladění z mezilidským vztahů prostřednictvím umění a s tím dozajista souvisí určitý druh tvůrčí strategie zvaný sociální intervence. Cílem sociální intervence je kritizující nebo společnosti prospěšná činnost, jejímž prostřednictvím se aktéři snaží danou společnost do jisté míry změnit, ovlivnit nebo na ni nějak působit. Umělecká tvořivost zde není pouze formálním aktem, ale jde jí o konkrétní zásah do společnosti. Mnoho novodobých uměleckých počínání není snadné přesně charakterizovat a uvést datum jejich vzniku. Většinou se inspirují myšlenkou předešlých směrů nebo umělci samotnými. Nejinak je tomu v případě sociální intervence, jejichž prvopočátek byl už někde v dadaismu. Obsahuje prvky uměleckých forem jako je happening, public art, performance nebo political art, mail art aj. Typickým příkladem sociální intervence je rakouská skupina Wochenklausur, která vznikla v roce 1993 a během své existence má připsáno nejméně 15 vydařených intervencí majících za následek dlouhodobé zlepšení lidského soužití (mobilní zdravotnické zařízení pro lidi bez domova, sedmi imigrantům pomohli při legalizaci pobytu, výstavba skate rampy v Ottensheimu a další), což je jejich hlavním cílem. Kancelář, ateliér a zároveň poradna pro aktivistické projekty sídlí ve Vídni na ulici Gumpendorferstr. Na rozdíl od umělců 20. století, kteří pouze ukazují na problémy ve společnosti, Wochenklausuru poukazuje na to, že některé životní podmínky pro lidi nemusejí být nutně takové, jaké jsou. Využívají k tomu kreativní přístup a také různé triky a kličkování mezi zákony. V případě zajištění legálního pobytu imigrantů v Rakousku pověřili cizince vytvářením sociálních skulptur. Projekt tímto způsobem jeho účastníkům, kteří se nemohli vrátit do své země kvůli politickému, náboženskému nebo etnickému pronásledování, zajistil legalizaci pobytu. Další z akcí skupiny Wochenklausur bylo zřízení centra pro seniory v italském městečku Civitella d Agliano. Lidem toho malebného města bylo centrum slíbeno už mnoho let, ale stále se nic nedělo. V roce 1994 při letním uměleckém symposiu se členové Wochenklausuru rozhodli zakročit a do novin nechali otisknout články s plánem výstavby centra. Získali lednice, bary a myčky na nádobí a všechny je instalovali v přízemí radnice. V průběhu akce namalovali Vedutu historického centra města, u které se pak mohli obyvatelé Civitella fotit. Nákupem fotky podporovali úsilí otevření senior centra a pomohli tak 16

s financováním celé akce. Těmito demonstrativními kroky vyzvali Wochenklausur městskou radu k hledání řešení, jehož výsledkem byla výstavba centra.21 Další skupinou zabývající se sociálními vztahy a společenskými problémy je The Yes Men. Dvojice aktivistů se často vydává za zástupce firmy nebo nějakou vlivnou osobnost a pořádá interview s médii, jak tomu bylo např. v projektu Bhópálská katastrofa, při níž jeden z umělecké dvojice vystoupil na kanálu BBC v pořadu News24 jako mluvčí společnosti The Dow Chemical Company v den 20. výročí od hrůzné katastrofy a uvedl, že Dow bude prodávat Uninon Cradibe (společnost zodpovědnou za tragédii, při které bylo zabito 18.000 lidí a mnoho dalších zraněno). 22 Peníze z prodeje hodlají použít na doživotní léčebné výlohy o odškodné obětem tragédie, vyčistění místa a zbytek peněz věnovat na výzkum možných rizik výrobků společnosti Dow. Během doby, než se tento podvod odhalil, klesly akcie Dow Chemical o 2 miliardy dolarů.23 V České republice intervenční umění zastupuje např. skupina Pode Bal. Zabývá se tématy jako jsou drogy, politický extremismus, multikultura, práva menšin, institucionalizace umění, atd. K vyjádření nesouhlasu nebo k upoutání pozornosti na daný problém využívá nejrůznějších přístupů počínaje pseudoreklamou ve formě plakátu nebo kampaně a konče politickým aktivismem s performance. Projekt nazvaný Větší množství státní drogy představuje reklamy, na nichž je propagace legálních drog. Tyto reklamní plakáty nebo billboardy jsou pozměněné a v případě reklamy na známou whisky s doplňující větou: Jediné riziko je nezkusit to! Pode Bal vyměnili láhev oné whisky za ženu šňupající kokain. Takových inzerátů původně propagujících státní drogy bylo představeno v Galerii Rudolfinum několik.24 Pro sociální intervence je typičtější shlukování umělců ve skupiny nebo komunity, ale i přesto se naše země může pochlubit několika jmény, která mají co dočinění s tvorbou v této oblasti. Jedním z nich je Kateřina Šedá. Tato výtvarnice pracuje často s velkým počtem lidí, kteří nejsou ve spojitosti s uměním a ani o něj nejeví sebemenší zájem. Její snahou je vytrhnout tyto lidi ze stereotypního života a sociální izolace. Každému projektu předchází dlouhé pozorování nejen společenské situace, ale i chování lidí a komunikace s nimi. Běžné situace se stávají námětem pro její tvorbu a často opakované věty se stávají jejím názvem. Proslavila se projektem Je to jedno. V této práci přiměla Šedá svou babičku, která už ztrácela chuť do života, aby 21 http://www.wochenklausur.at/texte/arbeitsweise_en.htm [2011-02-10] http://theyesmen.org/hijinks/bbcbhopal [2011-02-10] 23 http://cs.wikipedia.org/wiki/the_yes_men [2011-02-10] 24 http://www.podebal.cz/2006/pdf/pb-interview.pdf [2011-02-10] 22 17

začala kreslit nářadí a výrobky prodávané v obchodě s domácími potřebami, v němž předtím babička dlouhá léta prodávala. Za cyklus 650 kreseb byla Kateřina Šedá oceněna Cenou Jindřicha Chalupeckého. Známé jsou i její projekty Výstava za okny, Nic tam není, Furt dokola, atd. Kateřina Šedá pracuje a žije v Brně, ale vystavuje více v zahraničí (Londýn, Turín, Berlín, Chicago, a další zahraniční velkoměsta), kde za svoje sociálně laděné akce obdržela další ocenění.25 4. Ovlivnění uměním tvoříme vztahy Na počátku bylo Slovo... to Slovo byl Bůh. (Jan1) Bůh pak stvořil Adama a Evu - muže a ženu.... a mezi nimi vznikl vztah. I tak by se dalo pokračovat ve větě z Bible svaté, protože vztah mezi dvěma lidmi můžeme chápat jako boží dar. Sama si moc dobře uvědomuji váhu vztahu s rodiči, příbuznými, partnerem a kamarády. Moji rodiče zřejmě vynaložili značné úsilí na zformování vnímavého a citlivého člověka. Někdy až přecitlivělého, ale to už je zásluhou temperamentu, který je v mém případě typicky cholerický. No a tak není divu, že mě stav mezilidských vztahů neustále trápí. Určitě by pomohlo někdy si říct nějaké vlídné slovo, jindy si vzájemně pomoci, nesoudit druhého, jestliže sami nejsme bezchybní, nezávidět si a nelhat si. Za důležité považuji pokusit se mladé generaci hravou formou podat základy slušného chování (zajímavá kniha na toto téma je Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě od Miloše Kratochvíla a Daniely Krolupperové, která pomáhá rodičům s výchovou dětí k etickému jednání, morálním zásadám a aby nebyly lhostejné ke svému okolí), protože moralizující tendence a rady nemá nikdo příliš v lásce. Jak tedy na to? Je určitá možnost přistoupit k řešení této otázky prostřednictvím umění. Dojde-li ke vzniku nějakého uměleckého artefaktu, který je prezentován divákovi a je-li divákem pochopen, spouští se fáze působení. Autor díla tak naváže vztah s recipientem a jestliže tohoto vztahu využije, pak právě prostřednictvím díla může zasílat své myšlenky a názory, které mohou ovlivnit nebo dokonce změnit 25 http://artlist.cz/index.php?id=2651 [vyhledáno 2010-10-10] 18

společnost. Např. po přečtení románu Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goethe několik mladých lidí v Německu spáchalo sebevraždu. Další nadějí je, že změna přijde třeba s další generací, která bude vychovávána už podle zažitého vzdělávacího procesu, tedy kurikula, jehož cílem není jen poskytovat znalosti a dovednosti, ale formovat životní postoje a názory člověka (součástí kurikula jsou průřezové témata jako třeba: Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Environmentální výchova aj.). 4. 1. Možnosti využití umění pro vznik vztahu Výchova dítěte a lidské osobnosti je dozajista náročný proces, kterým se zabýval už Platón. Platónovi myšlenky se staly výchozími pro anglického spisovatele a kritika umění Herberta Reada, který je převedl do současnosti v knize nazvané Výchova uměním. V knize se pojednává o tom, že skrze umění je možné rozvíjet všechny složky osobnosti a prostřednictvím umělecké aktivity zažít poznání. Umělecké zážitky se pak mohou stát východiskem jak pro hledání obecnějšího kulturního nebo přírodního rozměru lidské existence, tak pro objevování osobní identity v kontextu své doby a kultury. Ale mohou se stát i prostředkem, který člověku pomáhá vyrovnávat se s nejistotami a bolestmi života. 26 Takové prostředky jako jsou zážitky nejen že dokážou léčit naše chmury, ale během jejich průběhu může dojít ke vzniku nových vztahů a to i mezilidských. Situace, při kterých samovolně vznikají nové vztahy, můžeme najít všude tam, kde se zprostředkovává umění. U nás jsou to hlavně instituce jako jsou galerie a muzea. Cílem takového programu je nejen ono zprostředkování umění, ale i otevření dveří do světa poznávání sebe samých, vztahů s okolním prostředím a v neposlední řadě vztahů mezi lidmi. Prostřednictvím těchto programů dochází k ovlivnění celkového vnímání světa a člověku se nabízí možnost jiné úrovně vlastního uvažování. 26 Slavík, J.: Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. I. díl. Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, Praha: 2001, s. 10. 19