Mikrocohousing, alternativa k bydlení v suburbiu Microcohousing, an Alternative to Living in Suburbia Ing. Petr Tomíček Katedra urbanismu a územního plánování, Fakulta stavebné ČVUT v Praze, Thákurova 7, 166 29, Praha 6 Dejvice, petr.tomicek@post.cz ABSTRACT: First part of this contribution talks about significant development potential of unused agricultural buildings in the area of South Bohemia. Today we restored mostly small objects or large farms. Medium sized buildings are too big for induvidual investors and in the same time no interesting for big developers. There is a solution for that. It s called cohousing. The contribution aims to present cohousing and as an attractive way of living (housing). This brings (in combination with the existing potential of the built-up area of our villages) an interesting perspective on the way to sustainable development of our rural areas. ABSTRAKT: V první části příspěvku se hovoří o územním potenciálu, který v sobě skrývají plochy nevyužívaných vesnických hospodářských objektů. Dnes jsou rekonstruovány jednotlivé chalupy nebo naopak velké zemědělské areály. Znovuvyužití středně velkých statků je investice příliš nákladná pro jednotlivce a současně málo zajímavá pro velké developerské společnosti. Zde se otevírá prostor pro představení konceptu bydlení zvaného cohousing, který ve světě úspěšně existuje už několik desetiletí. Autor příspěvku se snaží zásady tohoto konceptu aplikovat na prostředí středně velkých vesnických statků, a současně přichází s novým pojmem mikrocohousing. Závěr článku je věnován rizikům a přínosům této specifické formy bydlení. 1 Úvod do problematiky Nevyužité hospodářské objekty bývalých statků, dvorů a usedlostí představují významný rozvojový potenciál mnoha obcí. V některých z nich, zejména jihočeském kraji, zaujímají až 60% zastavěného území. Přesto stále dochází k výstavbě individuálních rodinných domů mimo intravilán obcí. To se negativně podepisuje na specifickém krajinném rázu této oblasti. Jednotlivé chalupy a stodoly byly k trvalému bydlení rekonstruovány již minulosti. [6] Vzhledem k současnému růstu nákladů na bydlení ve městech, dochází v této oblasti k mírnému oživení stavební činnosti. K tomu přispívá i fakt, že vstupní investici dokáže pokrýt jednotlivec. - 175 -
Do rekonstrukcí velkostatků s mnoha hospodářskými budovami se dnes pouští jen velké stavební a investiční společnosti. Příkladem může být developerský projekt konverze velkostatku v Karlštejně Poučníku, kde by mělo vzniknout až 70 bytových jednotek.[10] Středně velké statky, které se na výše zmíněné nevyužité zastavěné ploše podílí nejvíce, jsou málokdy rekonstruovány jako celek. Obvykle je plně využita pouze malá část a ostatní objekty slouží jako sklad nářadí, nepotřebných zemědělských strojů, garáž apod. Jednu z cest k využití těchto objektů, které v širším významovém kontextu můžeme chápat jako brownfieldy, přináší koncept bydlení zvaný cohousing a jeho varianta pro středně velké statky tzv. mikrocohousing. 2 Cohousing a mikrocohousing 2.1 Co je cohousing Cohousing je nový způsob bydlení, který klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Snaží se zachovat to nejlepší, co nabízel život v tradičních vesnických společenstvích a přenést to do 21. století. Obyvatelé se už od fáze plánování projektu podílejí na budoucí podobě svého domova i pravidel jeho fungování a po nastěhování i na jeho provozu. Vznikl jako reakce na běžné formy bydlení, kde dominuje anonymita, osamělost v domech plných neznámých sousedů, náročné skloubení péče o děti a domácnost a práce matek. [1], [4] 2.2 Počátky cohousingu Za kolébku cohousingu je považováno Dánsko, kde první projekty vznikaly již v 70. letech. V 80. letech byl tento koncept přenesen do USA, kde se od té doby rychle šíří - existuje zde přes 200 cohousingů v nejrůznějších fázích vývoje - od projektů po realizace. Spoustu cohousingových společenství najdeme i v ostatních anglofonních zemích, především v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Dále se nacházejí v severní a západní Evropě (Švédsko, Velká Británie, Holandsko, Rakousko či Švýcarsko). Koncept cohousingu se nedávno začal šířit i do zemí jižní Evropy (Francie, Itálie, Španělsko) a dokonce i zemí dálného Východu (Jižní Korea, Japonsko). Každá z výše zmíněných zemí má odlišnou historickou a kulturní zkušenost, jiné ekonomické postavení i jinou legislativu, a přesto se v nich cohousing úspěšně šíří. V současné době se již jedná o celosvětový fenomén. [1], [4] - 176 -
2.3 Typický cohousing obr. 1 příklad cohousingového projektu v USA - Nevadě, založeného v roce 2002 na bývalém těžebním území. Dnes je domovem pro 85 lidí, z toho 24 dětí. Typický zahraniční cohousingový projekt je umístěn na okraji velkého města a žije v něm mezi 15-30 domácnostmi s obyvateli různého věku. Auta parkují na kraji pozemku, takže mezi domy jsou pouze cesty pro pěší, dětská hřiště a stoly s lavičkami, které umožňují neformální setkávání obyvatel. V centrální části pozemku se nachází tzv. společenský dům, kde se obyvatelé mohou účastnit společných večeří, jsou zde herny pro děti, dílna, prádelna a další vybavení. Obyvatelé se dobře znají, protože spolu komunikují už od počátečních plánovacích fází a vzniklo tak mezi nimi mnoho vazeb. Hlídají si navzájem děti, které tu mají dostatek místa i kamarádů pro hraní. Sdílejí společně i různé vybavení, které nepotřebuje každá rodina např. sekačku na trávu. Cohousing se liší od jiných druhů tzv. záměrně vytvořených společenství tím, že jeho obyvatelé jsou ekonomicky nezávislí a nemají společnou životní filozofii či náboženství. obr. 2 typický cohousingový projekt - Clearwater Commons poblíž Seattlu, zdroj: [5] - 177 -
Toto je popis nejtypičtějšího cohousingu v zemích, kde vznikl. Existují i vesnická společenství nebo naopak společenství uprostřed velkých měst. Existují také malé cohousingy už od 2 rodin nebo naopak velké se stovkami domácností. Některé skupiny nestavějí na zelené louce, ale adaptují staré budovy např. továrny nebo školy. Specifickou, věkově omezenou variantou vícegeneračního cohousingového společenství, je tzv. cohousing 50+, v kterém žijí převážně lidé středního věku a starší. 2.4 Mikrocohousing Mikrocouhousing je nový pojem, který pod kterým se skrývá komornější varianta klasického cohousingu, vhodná pro 2-5 jednotek(rodin). Dnes nevyužité části hospodářských stavení bývalých statků, dvorů a usedlostí svojí velikostí plně dostačují pro tento účel. Jejich urbanistická a architektonická forma k tomuto způsobu využití přímo vybízí. Jeden statek je pro jednu rodinu příliš velký, ale dvě, tři rodiny i více (dle velikosti statku) zde mohou najít to, co by marně hledali v satelitní zástavbě. Tento koncept bydlení přichází v době, kdy společnost hledá rezervy v omezených zdrojích. I samotné území je nutno chápat jako neobnovitelný zdroj a podle toho s ním také nakládat tedy hledat možné rezervy a přednostně je využívat. obr. 3 koncept mikrocohousingu ve venkovských statcích 3 Obecné znaky cohousingu a jejich aplikace na vesnická stavení Americký architekt Charles Durrett sepsal 6 klíčových znaků typického cohousingového projektu. Tyto znaky se objevují na českých i zahraničních webových portálech v různých modifikacích a překladech. [2], [3] Principy formulované pro klasický cohousing lze aplikovat i na menší projekty mikrocohousing. 3.1 Aktivní účast členů budoucího společenství při plánování přestavby Fáze plánování rekonstrukce/přestavby je klíčová pro budování dobrých sousedských vztahů budoucí mikrokomunity. Díky osobní aktivní účasti vznikají mezi - 178 -
jednotlivými budoucími obyvateli hlubší vztahy, které jsou základem stabilní skupiny, která dobře funguje i po nastěhování. Doporučuje se, aby tato fáze procesu byla svěřena architektovi, který na základě svých odborných znalostí a zkušeností dokáže vystihnout různorodé potřeby a přání konkrétních budoucích spolumajitelů. A navíc dokáže vzniklé představy přizpůsobit konkrétnímu objektu a místu. 3.2 Urbanistické, architektonické a dispoziční uspořádání podporuje vznik a udržování sousedských vazeb Architektonický návrh by měl podporovat jednak vznik sousedských vazeb, ale také poskytnout každému dostatek jeho soukromí. Některé prvky uspořádání jsou velmi důležité, např. orientace domů do veřejných prostor, umístění společenské části statku, dětská hřiště a venkovní plochy s možností posezení za každého počasí, apod. Typické půdorysné uspořádání statku či dvora svým prostorovým členěním umožňuje alokaci funkce bydlení do jednotlivých křídel stavení. obr. 4 koncepty řešení pro 2-5 rodin, zdroj: google earth, archiv autora 3.3 Společné využívání nezastavěných ploch a některého vybavení Každá jednotlivá domácnost vlastní svůj plně vybavený dům/bytovou jednotku/část objektu. V případě klasického vesnického statku (troj-, čtyřbokého, troj-, čtyřstranného) mohou být za soukromou část považována např. jednotlivá křídla, obývaná vždy jednou rodinou. Sdílené prostory mohou zahrnovat například místo pro společná jídla na zahradě, místo k posezení, velký dětský pokoj, pokoje pro hosty, dílny, technické zázemí prádelnu, sušárnu, místo pro odkládání odpadu apod. Záleží vždy na konkrétní dispozici, velikosti objektu a jeho prostorovém členění. - 179 -
3.4 Řízení chodu a provozu projektu samotnými obyvateli Po nastěhování je provoz komunity zajišťován jejími obyvateli, nikoliv zvenčí, a podléhá pravidlům, která si mezi sebou obyvatelé předem dohodnou. V rámci komunity je běžné si navzájem pomoci např. s hlídáním dětí, opravou rozbitého zařízení, dobrovolnou prací na společném majetku. 3.5 Nehierarchická struktura a způsob rozhodování Ve správném cohousingovém projektu je rozhodováno na základě rovného demokratického postavení všech členů skupiny. Společenství není závislé na jedné osobě, i když v praxi je vždy někdo, kdo projekt táhne kupředu. Ve skupině pak obvykle bývá někdo další, kdo dává dohromady finance, jiný se stará o technické vybavení a opravy, další má na starosti větší nákupy. Jestliže je ve skupině jeden vůdce, který nastavuje pravidla a standardy jednostranně, nejedná se o cohousing. 3.6 Nezávislé finanční prostředky Vzniklé společenství není primárním zdrojem příjmů pro jeho členy a není v něm sdílená ekonomika. Pokud by společenství bylo zdrojem příjmů pro jeho členy, má se za to, že by to vneslo významnou změnu dynamiky mezi jeho členy a nastavovalo by jinou úroveň vztahů. 4 Možná rizika spojená s cohousingovými projekty ve venkovských staveních Potenciální zájemce o cohousingovou formu bydlení v rekonstruovaných vesnických statcích se setkává s řadou překážek a komplikací, které lze obecně rozdělit do několika kategorií: 4.1 legislativní Stávající legislativa a normativy situaci v této oblasti spíše komplikují, stavební činnost je ať už nevědomky nebo záměrně směrována k výstavbě RD na volných parcelách se všemi omezujícími faktory. Alternativní projekty musí téměř vždy projít komplikovaným legislativním procesem, k čemuž jistě přispívá zatím malá zkušenost stavebních úřadů. Stavební zákon umožňuje dělení pozemků a staveb. Teoreticky by tedy bylo možné statky rozdělit na několik samostatných objektů, které by byly využívány separátně. Nákup i prodej nemovitosti (resp. její části, nyní již samostatného objektu) a samotné užívání by byl v režii konkrétních subjektů, bez ohledu na dění v ostatních částech statku. Rozdělit reálně stavbu na více zcela samostatných částí lze právními prostředky pouze za předpokladu, že lze vytyčit dělicí rovinu, aniž by bylo třeba cokoliv přestavovat či jinak stavebně měnit. V opačném případě je možné provést dělení stavby za pomoci stavebních změn, jimiž se reálné dělící roviny teprve vytvoří. V praxi by toto řešení přineslo více problémů než užitku. Starší stavební zákon umožňoval nejen vertikální, ale horizontální dělení staveb. Nový stavební zákon toto neřeší. - 180 -
4.2 technické Mezi nejčastějšími technické problémy a rizika rekonstrukcí těchto staveb patří použití nekvalitního materiálu pro původní stavbu, mělké nebo úplně chybějící základy, nedostatečná tepelná izolace, chybějící hydroizolace a nízká únosnost dřevěných prvků krovu a střechy. Tyto problémy jsou však téměř vždy řešitelné, i když v některých případech znamenají citelné navýšení nákladů. 4.3 sociální Tato forma bydlení klade vysoké nároky na rezidenty, kteří musí být schopni a ochotni pro dobro skupiny přistoupit na kompromisy. Zároveň musí počítat se zvýšenou mírou sdílení a menším soukromím. Od každého jedince ve skupině je očekáváno osobní nasazení, angažovanost, odpovědnost a tolerance. Obyvatelé se navíc mohou setkat s negativní reakcí okolí. (od starousedlíků). Zajímavé poznatky přináší publikované průzkumy potenciálních rizik soužití starších obyvatel v komunitách, z nichž některé lze zobecnit i všechny generace. [7],[8],[9] obr. 5 život v komunitě přináší mnohá pozitiva 5 Některé významné přínosy mikrocohousingové venkovských statcích pro udržitelný rozvoj na venkově: formy zmenšení negativních vlivů suburbanizace na krajinný ráz efektivní využívání území jako neobnovitelného zdroje snížení nároků na technickou infrastrukturu nižší potřeba parkovacích stání, efektivní využívání společného vybavení snižování celkových nákladů na život domácnosti oživení věkové skladby obyvatel na venkově podpora práce z domova a práce na částečný úvazek - 181 - bydlení ve
úspora času při společném hlídání dětí zvýšená úroveň sousedských vztahů, zlepšení sociálních vazeb, vyšší pocit bezpečí, pozitivní vztah k okolí...a mnohé další 6 Závěr Cílem tohoto krátkého příspěvku bylo představit cohousing jako fenomén, který do českých zemí zatím ještě naplno nedorazil, ale který představuje zajímavý podnět do diskuze o udržitelném rozvoji venkova, o podobě krajiny a o nakládání s územím. Využití rozsáhlejších statků, dvorů a usedlostí jednou jedinou rodinou je problematické z hlediska ekonomického. Dělení objektu přináší komplikace legislativní. Soužití vzájemně neznámých rodin zase neřeší sociální rizika. Cohousing, resp. jeho varianta - mikrocohousing - je koncept, který v sobě skrývá velký potenciál, koncept, který zasluhuje bližší pozornost laické i odborné veřejnosti. LITERATURA: [1] http://cs.wikipedia.org/wiki/cohousing (online 28.05.2012) [2] HANSON, Chris, The Cohousing Handbook : Building a Place for Community, Point Roberts, WA: Hartley & Marks Publishers, 1996, ISBN 086571517 [3] McCAMANT, DURRET, Cohousing: A Contemporary Approach to Housing Ourselves, Berkeley, Calif: Ten Speed Press, 1994, ISBN 0898155398 [4] http://www.cohousing.cz/ (online 28.05.2012) [5] McCAMANT, K., DURRET, CH, Creating Cohousing : Building Sustainable Communities, Gabriola Island, BC: New Society Publishers, 2011, ISBN 0865716722 [6] ŠKABRADA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk, Vesnické stavby a jejich úprava, Vyd. 1. Praha, 1975, 253 s [7] http://www.starnutivkomunite.cz/dilci-vysledky-studia/ (online 27.08.2012) [8] BEŠŤÁKOVÁ, V., Senior cohousing - aktivní stárnutí v komunitě, In: Sborník IV.ročníku konference Senior Living 10.-11.11.2009, České Budějovice. České Budějovice: Ledax o.p.s., 2009, s. 68-75. ISBN 978-80-254-6455-7 [9] BEŠŤÁKOVÁ, V., Vyhodnocení průzkumu vybraných potenciálních rizik implementace konceptu aktivního stárnutí v komunitě do českého prostředí, In: Historická zkušenost v architektuře a udržitelný rozvoj. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2012, s. 70-76. ISBN 978-80-01-04988-4 [10] http://www.rkevropa.cz/projekty/karlstejn-61-182 -